Sedíte v posteli a čtete rozečtený příběh. V knížce nebo třeba na internetu. Najednou se místo děje objeví pasáž popisující interiér hlavního hrdiny. Čtete popis a přitom si představujete, jak dům vypadá, anebo popisnou pasáž raději přeskočíte? Ať už patříte k těm, či oněm, zbystřete na chvíli a čtěte, jaký smysl interiér může mít v některých českých dílech.

Není novinkou, že dům v sobě uchovává naši energii. Je to náš svět, ve kterém relaxujeme, pracujeme i se vzděláváme. Je to místo, ve kterém se cítíme nejbezpečněji, známe každé jeho zákoutí a máme v něm své skrýše. Ne náhodou přirovnal C. G. Jung dům ke struktuře duše. Jakou roli ale hraje interiér v beletrii? A proč bychom si jí vůbec měli všímat?

Pochopení smyslu interiéru v určitých typech příběhů nám může pomoci pochopit nejen hrdinu, který v něm bydlí, ale zároveň se tak můžeme podívat z jiné perspektivy i na náš vlastní interiér. To nám pomůže uvidět souvislosti, kterých bychom si jinak vůbec nepovšimli.

Při čtení beletristického díla se ocitáme v jiné virtuální realitě, můžeme se zasnít, nechat své myšlenky volně poletovat a představovat si tak detaily okolo autorova popisu. Můžeme nechat volnou ruku svému vnímání a dostat se tak na místa, která jinde neuvidíme. Těmito místy se pak inspirovat v reálném světě.

Já si souvislost mezi tím, jak interiér ovlivňuje a působí na psychiku člověka, pořádně uvědomila až při rozboru interiéru v Karáskově Gotické duši. (Je zřejmé, že román nelze brát doslovně, ale je pravdou, že se autoři vždycky inspirovali reálným světem a ten pak ve svých dílech dále interpretovali.)

Dekadentní román Gotická duše ke kvalitní české literatuře rozhodně patří a interiéru rodinného sídla je v díle věnována značná pozornost. A tak se s vámi, milí čtenáři, mohu podělit o ukázku k zamyšlení.

Gotická duše od Jiřího Karáska ze Lvovic

„Je to dojmový, náladový deník vlnivého toku her duševního světa, popis příběhů duše, všeho, čím se vzrušuje nitro pod přílivy odstínů, vůní, záchvěvů, jimiž na ně útočí skutečný svět.“[1]

Hlavním hrdinou je poslední člen starobylé rytířské rodiny, který by rád nalezl štěstí a smysl svého života, ale jeho myšlenky, ke kterým se stále vrací, mu to nedovolí.

 

Jak na vás tento interiér působí? Hrdina si dům zařídil podle svých představ. Cíleně nechává vše zestárnout, uvadnout. V tomto prostředí pak přemýšlí o sobě, o svém dětství i o způsobu, jak dále žít, aby „zapadl do společnosti“. Často ho přepadají pochyby, filozofické otázky a vlastní uzavřenost.

Vzhledem ke kontextu celé knihy jsem došla k závěru, že právě stísněné prostředí, v kterém žil, mělo také zásadní vliv na utváření jeho charakteru a vzniku depresí. Pojí se s tím myšlenky, které hrdinu neustále přepadaly, neboť dům má silné pojítko na utváření a směřování našich myšlenek. (Z toho vychází i Poetika prostoru od Gastona Baschelarda.)

Interiér v literárních dílech na nás ale nemusí působit přímo tak, aby v nás vyvolal pocit stísněnosti, znechucení, či dokonce v nás vyvolal dávno zapomenutou vzpomínku, v některých žánrech je smysl interiéru ukrytý.

Zmínit bych proto chtěla fantaskní román Dům o tisíci patrech, který napsal Jan Weiss. Tento román vám, mimochodem, milí čtenáři, vřele doporučuji k přečtení.

Dům o tisíci patrech od Jana Weisse

Děj se odehrává na hranici mezi snem a bděním. Muž beze jména, bez minulosti a neviditelný se ocitá v gigantickém mrakodrapu s názvem Mullerdóm, aby splnil přidělený úkol: zachránil princeznu Tamaru a zničil vládce, majitele Mullerdómu, Ohisvera Mullera.

Pohádkový děj vyprávěný poutavou formou, který zaujme snad každý typ čtenáře. Stále se dotýkající aktuálních témat, a to i po téměř sto letech od vydání. Navíc ho v antikvariátu nebo v Levných knihách můžete najít za pár korun. Já osobně jsem z tohoto románu byla nadšená. A také proto jsem se rozhodla věnovat se mu v mé bakalářské práci.

Mullerdóm, obrovský dům o tisíci patrech, v kterém bydlí všichni poddaní i věznění Ohisverem Mullerem i Ohisvier Muller sám. Samostatný svět, kde den i noc určuje majitel domu, který je vzýván jako bůh. Pomocí svých přístrojů vidí do každé komnaty a slyší každé slovo. Bohatství obyvatel je měřeno podle poschodí. Čím nižší patro, tím vyšší blahobyt. V poschodí bohatých jsou ulice s všudypřítomnou reklamou, náměstí, kostely, obchody i vily. Jinde tvoří celá patra jen byty či prázdné chodby. Chodby se zazděnými místnosti i se svými obyvateli. Ve vrchních patrech, která se mimochodem stále dostavují, se nacházejí chudobince, nemocnice a mučírny.

V knížce se neustále opakuje popis světla v Mullerdómě, které bývá označováno jako mléčně bílé. V Beckerově Slovníku symbolů jsem si vyhledala, jakou má tato barva symboliku. Zjistila jsem, že mléko bývá pro svou barvu často spojováno s Měsícem. [2] To mi potvrdilo odhad, který jsem získala již při samotném čtení románu. Tedy to, že toto světlo tvoří přímý kontrast k slunečnímu světlu, které se do Mullerdómu nikdy nedostane. Pokud je ve zbytku světa den, v Mullerdómu je noc a naopak. V tomto lze spatřit paralelu k faktu, že se hlavnímu hrdinovi celý pobyt v domě tisíci pater jen zdá.

V jediné chvíli se změní jeho barva z mléčně bílé na fialovou. A to v místnosti, do které je hlavní hrdina spolu s princeznou Tamarou a dalšími postavami zaveden. Postavy očekávají cestu na hvězdy, kterou si koupily od společnosti Vesmír. Zjišťují, že se nechaly napálit.

 

Poté hlavní hrdina omdlí a na čtenáře to působí, jako by zemřel. Pro vedlejší postavy má tato místnost význam ztráty identity, smrti, neboť ve chvíli, kdy se postavy proberou, jedná se s nimi buď jako s otroky, anebo jsou hozeny do pece.

Černý, kulatý sál má v Mullerdómě pravděpodobně jednu z nejvýznamnějších rolí. Dle Beckerova Slovníku symbolů znamená již jeho kulatý půdorys cestu zpátky do sebe. Kruh je symbolem duchovna, jednoty a dokonalosti.[3]

Černá barva sálu se obrací k symbolice prvotního chaosu a smrti.[4] Přesně to čeká na postavy po příchodu do místnosti. Nutno poznamenat, že jen pro ty nedůležité postavy. Pro ostatní, pro princeznu Tamaru a Petra Broka, má komnata význam spíše prozření. Uvědomí si systém Mullerdómu a jsou zbaveni iluzí.

Fialové světlo osvětlující komnatu by mělo značit rovnováhu mezi nebem a zemí, duchem a tělem a také mezi cítěním a rozumem.[5] V kontextu díla má ale funkci spíše parodickou, neboť pozdější děj událostí nemá s rovnováhou nic společného. Ohisvier Muller je v Mullerdómě uctíván jako bůh, jeho vůle je zákon a nepravosti spravedlivost. Uzavřené místnosti mají, dle Poetiky míst od Daniely Hodrové, v literárním díle význam posílení symbolického charakteru pokoje.

Rozebíráním smyslu interiéru v Domu o tisíci patrech i v Karáskově Gotické duši jsem se podrobněji zabývala ve své bakalářské práci. V tomto článku jsem se snažila vytáhnout to nejzásadnější a zároveň vás, milí čtenáři, trochu navnadit a sdělit vám, že popis interiéru v beletristickém díle má smysl.

Fotografie patří autorce a byly pořízeny v domě U Černé Matky Boží v Praze na Starém Městě a ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové.

Článek byl napsán jako praktická část bakalářské práce Obraz a funkce interiéru v české literatuře pod vedením paní doktorky Nelly Mlsové.

 


[1] KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Gotická duše. Praha: Vyšehrad, 1991, 243 s. ISBN 80-7021-037-0. s. 9.

[2] BECKER, Udo. Slovník symbolů. Vyd. 2. Přeložil Petr PATOČKA. Praha: Portál, 2007, 351 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7367-284-3. s. 175.

[3] BECKER, Udo. Slovník symbolů. Vyd. 2. Přeložil Petr PATOČKA. Praha: Portál, 2007, 351 s., [16] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7367-284-3. s. 133.

[4] Tamtéž, s. 42.

[5] Tamtéž, s. 70.

comments


Lifestyle
Libuše Pečenková
Author: Libuše Pečenková

Podpořte autora
Starší příspěvky:
Problematická pleť

Akné, pupínky, černé tečky - to zdaleka nejsou jen trable teenagerů s rozbouřenými hormony. Problematická pleť vás může trápit i...

Dailystyle News

Zavřít