Módního návrháře a stylistu Libora Komosného teď můžete kromě jěho přehlídek vidět také na televizních obrazovkách v soutěžním pořadu Popelka. Jak ale on sám říká, „je to jen práce“. Co je tedy zač, jak vnímá svět módy a celý koncept soutěže?

Jaké byly Vaše módní začátky a co Vás k módě vlastně přitáhlo?

Asi první moment byl, když jsem si na základní škole vybíral směr, kterým se chci dál ubírat. Měl jsem vztah k výtvarnému vyjádření, ke kreslení a malbě. Chtěl jsem se tedy nějak seberealizovat. Dlouho jsem hledal jakým způsobem. V nabídce středních škol jsem pak viděl možnost studovat módu, která byla na střední odborné škole oděvní ve Strážnici. Šel jsem na den otevřených dveří a celkově mě to tak uchvátilo, že to byla jasná volba. V podstatě to byla jediná škola, na kterou jsem se hlásil. Přijali mě, a od té doby se věnuji módě.

Máte za sebou i studium oděvního designu. Dalo Vám to něco?

Samozřejmě. Ono studium a realita je zcela diametrálně rozdílné. Na té vysoké škole je člověk takový odproštěný od té komerce. Od toho vnímání reality, toho co je v ulicích, toho co se prodává a toho s čím se pracuje. Konkrétně na vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě po nás chtěla naše profesorka Julie Sabová, aby jsme se vyjadřovali. Aby jsme ztvárnili myšlenky a reakce na okolí. Člověk neřešil funkčnost a takovou tu pravdivost módy, která se dostává do ulic. Pak ovšem přichází otázka “A kdo by to nosil?”. Ale móda je většinou vnímána běžnými diváky jako komerční. Jenže každý výtvarník se musí naučit ztvárnit to co chce. A vlastně většina uměleckých směrů není běžně funkční v tom konzumním světě. Samozřejmě člověk začne postupem chápat, že komerce ho uživí.

Solitude (3)

Jaký je Váš názor na obnovitelnou módu, která je teď dost diskutovaným tématem?

Je to směr, který je potřebným vývojem. Člověk musí věnovat pozornost i té ekologické stránce a celkovému životnímu stylu, protože ne všechny přírodní zdroje jsou plně obnovitelné. Takže já jsem toho 100% zastáncem. Beru to jako určitý směr, který se buď designérovi líbí, pracuje s ním, a nebo naopak. Myslím si, že takové to heslo “Kup si jednu věc na delší dobu” se odvíjí už od našich babiček. Vychazí to z jakési ohleduplnosti k módě a nekupovat jednu věc každý týden, ale mít kvalitní kousky. Tam se potom zohlední i ta ruční výroba.

Jaký je Váš názor na low-cost kolekce, představované některými návrháří pod záštitou například H&M?

Lidi touží po velkých jménech. Takže pro každou komerční značku je dobré se čas od času opřít o někoho takového. Hodně lidí si chce sáhnout na tu světovou módu, nejčastěji to dělají pomocí parfémů, které jsou pro běžného smrtelníka nejdostupnější. Nicméně většina návrhářů dáva do těchto kolekcí přesně ty ikonické prvky, které je charakterizují. Je to ale vyrobeno tak, aby to bylo pro lidi dostupné. Častokrát se tam ale ani neztrácí ta kvalita, například kolekce Versace pro H&M měla i kousky z pravého hedvábí, takže proč ne? Navíc je to pro obě strany ekonomicky velice výhodné a ty kolekce jsou často vyprodané během pár dní. I když v případě Česka a kolekce Maison Martin Margiela tomu bylo naopak. Ale to bylo zapříčiněno tím, že Česko je zdobný národ. Takže slyšíme na Dolce & Gabbana, Dior, Louis Vuitton, ornamenty a florálnost. To je zakořeněno v lidových tradicích.

La femme (4)

Co Vás inspiruje?

V každé mé kolekci se objevují reakce na aktuální pocity a prožitky. Nikdy to není o něčem, co by se mě netýkalo. Uváděl jsem třeba kolekce, které se odvíjely od architektury, protože to bylo mým zaměřením u diplomové práce, nebo třeba takové, které ztvárňovali mezilidské vztahy. Tehdy jsem poukazoval na to, že i když je člověk ve velké společnosti, tak je vlastně reálně sám. Jedna kolekce byla také například inspirována poměrně silným tématem v rámci nemocnice, což se odvíjelo od mé nejlepší kamarádky lékařky a ta mi umožnila nahlédnout do částí nemocnice, kam se běžný člověk nedostane. Což samozřejmě zabolí a člověk to vnímá. Takže je to celé o tom, co se mě týká.

Kdy se dočkáme další kolekce a kde ji chcete uvést?

Na tuto otázku nemám odpověď. Nevím. Pro mě už pravidelné představování kolekcí není nejduležitější životní obživou. Navíc se mě okolí snažilo směřovat k tomu, co bych měl tvořit, aby se to ve finále prodalo. To mě ale ubíjelo a ten vztah k módě se oddaloval. Nechtěl jsem tvořit něco, v čem se nevidím. Ale jinak se snažím představovat kolekci v Bratislavě každý půlrok. Teď si dám ale pravděpodobně pauzu. Rád bych si teď dodělal postgraduál.

Nosíte někdy své vlastní návrhy?

Ne, ani jeden. Nemám od sebe absolutně nic. Pár pokusů v mém životě bylo, ale asi jsem si to nakonec nikdy neoblekl. Ale možná ano. Asi nějaké trenýrky na spaní, ale jinak nic.

Oblékáte se vždy podle nejnovějších trendů? Jak moc je sledujete?

Ne, určitě ne. Snažím se oblékat současně a nadčasově. Ale kdyby byla v trendu košile s fiži, tak já ji prostě nebudu nosit i kdyby v ní byl zahalený Barack Obama. Mě se to prostě nelíbí. Nemám moc rád stírání mezi mužskou a ženskou módou. Nepřijámám to, je to můj názor a tak to prostě nebudu nosit, ani když to bude v tom nejvyšším trendu. Teď jsou třeba aktuální flanelové kárované košile, ale já se v tom necítím, takže to ani nebudu za každou cenu nosit. Snažím se kupovat lehce kombinovatelné věci. Nezacházím moc do nějakých barev. Maximálně tak boty si většinou koupím hodně barevné, ale jinak jsou to jednoduché věci. Černá, šedá a bílá trička. Když najdu nějaké, co se mi líbí, tak si ho koupím třeba i třikrát. Takže mám třeba tři bílá trička stejného střihu, protože mi sedí. Občas si tak říkám, jestli si lidé nemysli, že vůbec peru. Takže bych rád podotkl, že peru. Mám pračku, používám ji. Pravidelně. Ale ve finále mám nakonec ve skříni půl metru bílých triček, půl metru černých a stejně tak šedých. Mám prostě rád jednoduchost. Nemám moc rád potisky. Možná mám jednu mikinu s potiskem. Ona se vždy najde nějaká výjimka. Většinou je základem mého outfitu bílé třičko, kožená bunda, rifle, kšiltovka. Tak se cítím dobře a tak to taky nosím.

Samozřejmě. Ale je to o náladě. Člověk si něco koupí, je z toho strašně nadšený, pořád to nosí, potom ho to omrzí, zastrčí to zpátky do skříně. Mám třeba kousky, které jsem si koupil před rokem a nikdy jsem je němel na sobě. Po roce je pak vytáhnu a stašně je začnu nosit. Ale je to podle nálady. Ale hlavně se mi nechce nakupovat. Nemám to moc rád. Nejraději jdu nakupovat tak v 7 večer, když už tam skoro nikdo není. Ale to je asi proto, že je to vlasně má práce, takže trávit takto ještě i volný čas se mi moc nechce. Ale zase paradoxně si teď velice užívám nakupování nábytku. Zařizuji si byt a to mě teď hodně baví.

identity (1)

Sledujete nějaké módní blogy?

Přiznám se, že jsem byl vždy velkým kritikem módních blogů. Vždy jsem si myslel, že za takovými věcmi má být vzdělání a praxe a ne že se člověk probudí jako stylista, designér a podobně. Iritovalo mě, že někdy o módě nemají ani tušení. Teď už to ale neřeším. Ať si každý najde tu svou cestu a klientelu. A dokonce mě i některé kvalitní blogy baví. Teď třeba sleduju Inu T, baví mě, má styl a ten blog je celkově hezký.

Je ještě něco kromě módy, co Vám vyloženě jde?

Jde? Haha. Já ani nevím, jestli mi jde móda. To jde jen těžko soudit. Myslím si, že mi jde organizace lidí. Ano, to si myslím, že mi jde. Zorganizovat focení, přehlídku, jakoukoliv práci a celý tým. To mi jde.

comments


ppl talk
Author: Philip Mark Trail

Philip se už od střední školy zaměřuje na marketing, nicméně móda a životní styl jsou jeho velkou vášní. Kromě svých koček má rád také cestování, dobré jídlo a filmy. Je zastáncem klasické pánské módy a nejčastěji ho můžete vidět v šedých kalhotách. Ty tvoří velkou část jeho šatníku. Podle něj se však ještě nejedná o závislot.

Podpořte autora
Starší příspěvky:
Rýže nade vše

Je jí více jak 8 000 druhů a je jednou ze základních potravin pro minimálně polovinu obyvatelstva země. Některé státy...

Dailystyle News

Zavřít