Opravdový dar je kvalitní dar, říká ředitelka Nadace Moment 

Když tým Nadace Moment hledal místo pro novou prodejnu, Olomouc je naprosto uchvátila. Dnes už má nejčerstvější přírůstek do sítě charitativních second handů své první dárce a zákazníky, a výtěžkem zároveň podporuje lokální Sdružení D.

Nadace Moment provozuje deset prodejen. Od roku 2012 vrátili do oběhu přes 1,7 milionu kusů oblečení a dalších darovaných přebytků a podpořili české neziskovky více než 12 miliony korun. Oblečení, které není prodejné, šetrně likvidují, místo aby ho nechali putovat do afrických zemí, kde často končí v přírodě. Ročně za to zaplatí miliony. A i přesto věří, že to má smysl. „Fast fashion je rychlejší než kdy dřív. Potřebujeme víc osvěty – a taky víc trpělivosti a rozmyslu při nakupování,“ říká ředitelka Momentu Markéta Soukupová.

Z módy z druhé ruky se stal fenomén. A také nezbytnost. Svět je zahlcen věcmi. Podle Institutu cirkulární ekonomiky jen Evropa vyprodukuje zhruba 2,5 miliardy tun odpadu ročně, z toho tak půlka skončí na skládkách nebo ve spalovnách. Ještě víc šokující je fakt, že 95 % produktů končí v koši po pouhých šesti měsících od zakoupení nebo to, že přibližně třetina veškerého oblečení je zničena, aniž by se vůbec kdy dostala do prodeje. Módní průmysl je zodpovědný za 10 % světových emisí CO₂.

Značky jako SHEIN posunuly tempo ještě dál: algoritmy sledují, co se lidem líbí na sociálních sítích, a během pár dní se oblečení „za pár kaček“ objeví na e-shopu. Technologicky fascinující, po etické stránce katastrofální. 

Second handy dnes nenavštěvují jen lidé s omezeným rozpočtem. Udržitelnost, unikátní kousky a chuť nakupovat vědomě lákají i střední a vyšší třídu. „Například v Praze je to vyloženě trend. Ale jinde lidé stále hledají hlavně způsob, jak ušetřit,“ říká Soukupová. 

V červnu otevřeli obchod v Olomouci. Jen pár dní po startu provozu jsme mohli na vlastní oči sledovat, že se ve vybrané lokalitě určitě neztratí, že se tam lidé i vracejí. Teď Moment plánuje otevření své největší prodejny v obchodním centru Westfield Chodov (dříve si to na omezenou dobu vyzkoušeli díky pop upu, pozn. red.).

Z korporátu k módě s přesahem

Přiblížila byste svou cestu k slow fashion a charitativní činnosti? Co vás odvedlo z bankovního sektoru k neziskovému? Byl v tom spíš osobní přesah, nebo i profesní vize?

Když jsem studovala VŠE, byla jsem čistě náhodou na dobrovolné přednášce o textilním průmyslu. Vždycky jsem milovala módu a bavilo mě se hezky oblékat. Tam mě poprvé napadlo se zamyslet nad tím, co všechno se musí stát, než kousek oblečení doputuje k zákazníkovi. A co se s daným kouskem stane, když už ho nechci mít u sebe. A odcházela jsem úplně vyděšená. 

Po absolvování vysoké školy jsem nastoupila do korporátu. A následně se mi narodila první dcera. Relativně brzy jsem se vrátila do práce a bojovala s tím, jak vyvážit čas s dcerou s časem v práci. Vrátila jsem se do korporátu, ale záhy mi došlo, že to není adekvátní hodnota tomu, abych nebyla se svou dcerou. Chtěla jsem dělat něco, co má větší smysl a společenský dopad. 

Založila jsem svůj vlastní projekt, který se také týkal slow fashion. Dospěl do velikosti, kdy už jsem ho nechtěla táhnout sama. Nabídla jsem Momentu, který už jsem nějakou dobu znala, zda bychom se nespojili. Souhlasili a po půl roce, co jsem byla v Momentu, jsem dostala nabídku na řízení celého Momentu. 

Proč jste se nejnovější prodejnu rozhodli otevřít v Olomouci? 

Byla to volba především z praktického hlediska. Olomouc je blízko Ostravě, kde sídlíme, a proto, když bude třeba něco vyřešit, nebude problém rychle zasáhnout. Zároveň je Olomouc dobře dostupná i z Prahy. Když jsme hledali prostor pro novou prodejnu, město nás naprosto uchvátilo. Říkali jsme si, že bychom v Olomouci chtěli i žít. Navíc je ve městě hodně second handů, je tedy zřejmé, že nakupování z druhé ruky patří do místní kultury. 

Jaké jsou zatím dojmy z nové prodejny, ať už na vaší straně, tak u zákazníků či lidí, kteří k vám nosí své přebytky?

Lidé jsou obvykle velmi překvapeni a mile – prostředím, kvalitou nabízeného oblečení a v neposlední řadě smysluplností celého projektu. Prodejna se krásně sžívá s místní  komunitou a už má i své první pravidelné dárce a zákazníky. 

Podporujete různé neziskové organizace. S novou pobočkou jste přibrali Sdružení D. Podle čeho vybíráte, kam výtěžek poputuje?

Hledáme neziskovky, které jsou malé a náš finanční příspěvek má pak reálný dopad, není to jen kapka v moři. Neziskovka musí být lokální, aby zákazníci věděli, komu konkrétně přispívají a že je to komunitní projekt. A pak také hledáme projekty, které s námi budou tvořit synergii při aktivaci dané komunity.

Mezi Momentem podporované organizace dále patří Stacionář Žebřík, Raná péče, CCBC, Safe Elephants, Kola pro Afriku, Mobilní hospic Ondrášek a Institut cirkulární ekonomiky. Tvoří tzv. svobodné finance. Jimi podporované neziskovky tudíž mohou peníze použít jakkoliv, třeba je i ušetřit. To u grantů či různých sbírek, které mívají konkrétní účel, obvykle nejde. V roce 2024 z Momentu do neziskových organizací putovalo 918 947 korun a za dobu, co existují, tedy od roku 2012, darovali 12,7 milionů. 

Zodpovědnost i způsob jak ušetřit 

Před lety lidé do second handů chodili primárně proto, aby ušetřili. Postupem času se kultura nakupování z druhé ruky proměnila, second hand kousky, ať už oblečení, nebo třeba knihy, jsou stále populárnější. Vnímáte to taky tak? 

Vnímám, že toto je velmi závislé na regionu a sociální skupině. Tam, kde žijí lidé s vyšší životní úrovní, přemýšlí i nad dopadem svých nákupů. Tam zaznamenáváme hledání alternativních cest nakupování a snahu k větší ochraně planety. Například v Praze je nakupování v sekáčích trendem. Střední a nižší třída zase vnímá nakupování v second handech jako možnost ušetřit. Trend nakupování z druhé ruky vnímáme i celosvětově a očekáváme, že tento trend ještě poroste. Fast fashion je ještě rychlejší než dřív, dnes už se mluví o ultra fast fashion a dopady mohou být katastrofální. Je tedy nutné na osvětě slow fashion pracovat. 

V loňském roce vám lidé darovali 64 tun oblečení a dalších svých přebytků. Využili jste z toho necelou polovinu, prodali 215 183 kusů. I přes to, že ne vše bylo prodejné, lepší se kvalita darů? Jsou lidé ochotni darovat i cennější kousky, nebo spíše volí prodej na platformách typu Vinted nebo v second handech, kde vedle dobrého pocitu získají i provizi?

Zvyšování kvality darů je pro nás nekončící cesta. Dříve jsme brali vše, co nám dárci nosili, ale museli jsme si začít vybírat, protože jinak bychom polovinu naší činnosti strávili tříděním, převážením a likvidací něčeho, co bohužel už z pohledu zákazníka nemá hodnotu. Za poslední dva roky jsem ale spolu s našimi dárci ušli veliký kus cesty a i oni si již uvědomují, že opravdový dar je kvalitní dar. 

Mnoho našich dárců nad možností prodeje z časových důvodů ani nepřemýšlí – a nebo to vyzkoušeli a zjistili, že to pro ně valný ekonomický přínos nemá, vzhledem k energii, kterou do prodeje museli vložit. 

Máte nějaký konkrétní příklad, příběh, jak vaše podpora reálně změnila životy lidí? 

První, co mi přijde na mysl, není konkrétní příběh, ale to, co dokážeme v každodennosti. Když přijde dárce, přinese oblečení, které vezmu, vyžehlím, nacením a za 15 minut si ho koupí zákazník. Mám vždy obrovskou radost, že to funguje, že se dá oblečení vrátit do oběhu jednoduchým způsobem. To mě vždy zaplaví velká vlna endorfinů. 

A druhá vlna radosti přichází s našimi neziskovkami. Když některou navštívím, jsem ráda, že jsem opustila korporát. Setkávám se s velmi silnými příběhy. Můžeme pomáhat v situacích, kdy se člověk dostane na svou poslední cestu a chce umřít doma, kdy se v rodině narodí handicapované dítě nebo když mají dospělí a děti duševní problémy, to všechno jsou velmi silné momenty, ve kterých nezisk dokáže pomoci. Lidé si často neuvědomují, jak důležitou součástí naší společnosti neziskový sektor je. Tato cesta je za mě lepší než podporovat třeba rakouského akcionáře, který chce každý rok o dvě procenta víc.

Oblečení, které (ne)skončí rychle na skládce

Nakládání s neprodejným textilem a jeho šetrná recyklace/likvidace vás loni stály zhruba 3 miliony korun. Proč považujete za důležité se textilního odpadu zbavovat touto cestou? 

Při převzetí daru za něj přebíráme zodpovědnost. Většinová cesta sekáčového oblečení z vyspělých zemí je dnes směr jih, kde – po dlouhé cestě trajektem, čímž roste jejich uhlíková stopa – stejně končí v mořích a na pouštích. Jakmile bychom kousky, o kterých víme, že v Čechách nejsou prodejné, předali někomu jinému, velmi pravděpodobně by velká část skončila právě takto. Záleží nám na tom, abychom k tomuto problému nepřispívali, a proto předáváme neprodejné oblečení místním odpadovým/recyklačním firmám. 

Co si myslíte o velkém a přetrvávajícím vlivu fast fashion značek jako SHEIN, které reprezentují pravý opak vaší filozofie? Proč jsou podle vás populární?

Myslím, že vznik ultra fast fashion dokazuje, jak velmi technologicky vyspělá společnost jsme – umělá inteligence zanalyzuje z našeho chování na sociálních sítích, co se nám nejvíce líbí, a za pár dnů je toto zboží k dostání na e-shopu. Na druhou stranu myslím, že nám tyto značky nasvěcují, že potřebujeme ujít ještě dlouhou cestu, abychom si začali vážit sami sebe a naší planety. Abychom neřešili svůj vnitřní diskomfort unáhlenými nákupy nekvalitního, levného oblečení, abychom svou hodnotu nespojovali primárně se svým vzhledem. Abychom pochopili, že se primárně potřebujeme cítit v oblečení dobře, aby nám slušelo. A to od polyesterového kousku, šitého rychlou jehlou, je skoro nemožné získat.

Moment v každém kraji

Není den, kdy by na nás z výloh nekřičely slevové výprodeje nebo jsme na sociálních sítích nesledovali různé trendy. Jak jim podle vás lze nejlépe odolat a nakupovat s rozmyslem?

Myslím, že krok číslo jedna je pravidelně uklízet doma šatní skříň. Doporučuju si alespoň dvakrát ročně udělat pořádek. Ideálně se změnou sezóny. Je fajn si udělat přehled o tom, co jsem danou sezónu nosila a co vůbec. Často přijdeme na to, že tam máme hromadu čehosi, co vůbec nepoužíváme. Zároveň zjistíme, co doopravdy máme, a často přijdeme na to, že není třeba si kupovat něco nového, podobného. Krok číslo dvě je vědět, co přesně potřebujeme. Většina nákupů nových věcí vzniká emotivně a ne na základě toho, co doopravdy potřebujeme. Člověk jde, vidí něco ve slevě a hned si to koupí. Místo toho, aby si koupil univerzální bílé bavlněné tričko, které potřebuje, si unáhleně koupí desáté černé tričko. A za třetí, když už vím, co opravdu potřebuji, jdu do sekáče a hledám. A musím být trpělivá. Časem člověk zjistí, že second hand má podobnou nabídku jako klasický řetězec. 

Tyto tři kroky a být trpělivý a nedělat kompromisy. Nekoupit věc, která mi byť maličko nesedí. Protože když se necítím dobře už v kabince, je téměř jisté, že danou věc nosit nebudu. 

Co dalšího s Nadací Moment v nejbližší době chystáte? 

Aktuálně chystáme otevření nové prodejny v největším obchodním centru v ČR, která bude zároveň naší největší prodejnou. To je obrovská výzva. Ale je to naše cesta – přejeme si otevírat nové prodejny v dalších městech a nabízet tak stále většímu počtu lidí možnost cirkulovat své přebytky ve prospěch místního neziskového projektu. Mým snem je, aby byl Moment přítomen v každém kraji. 

Zdroj: archiv Nadace Moment