Amerikánka je plná dětské naivity a touhy po svobodě
Co vás dokáže udržet při životě, když proti vám stojí celý svět a vy jste ještě dítě? Tuto otázku zpracovává divácky oblíbené divadelní představení Amerikánka, které můžete zhlédnout na scéně Jatek78 a ve kterém v dvojjediné roli excelují Tereza Ramba a Eliška Křenková.
„Hubená jako lunt, ale v očích blesky“, taková je nezletilá Ema Černá, která se z dysfunkční rodiny dostala do dětského domova, později si prošla pěstounskou péčí a zažila i pasťák. Skutečným příběhem dívky, která vyrůstala v období husákovského Československa 80. let, se inspirovalo divadelní představení Amerikánka.
O inscenaci, která měla na holešovické scéně Jatek78 premiéru v roce 2018, je stále velký divácký zájem. Dočkala se několika modifikací a také zfilmování v období covidové pandemie (ke zhlédnutí je na např. na webu iVysílání v rámci trilogie Divadlo ve filmu). Režie a produkce představení i následného filmu se chopil Viktor Tauš. Ten Amerikánku dokonce původně ve spolupráci s Evitou Naušovou sepsal do filmového scénáře, který v Cannes získal v roce 2014 cenu za nejlepší nerealizovaný scénář. Pro divadlo ho upravil David Jařab.
Dvojjedinou roli protagonistky Emy ztvárnily Tereza Ramba a Eliška Křenková. A jsou v ní skvělé. Funguje mezi nimi silná herecká symbióza, role se chopily s grácií a divákům předvádí autentickou, emocemi i hereckým výkonem nabitou podívanou. Tereza Ramba ztvárňuje Eminu vzpurnější a dominantnější část, Eliška Křenková její zranitelnější a váhavější já. Dívčin silný a krutý osud divákům předávají místy nenásilně odlehčený dětsky naivním a situačním humorem, takže není představení až tak psychicky náročné, jak by se někteří mohli obávat. To ale neznamená, že chybí vypjaté a smutné scény.
S Emou divák během 90minutového představení prožije osm let. Dívka, kterou opustila matka, nezná svého otce a musela se rozloučit i se sourozenci, se po celou dobu nepříznivého života v nepohodlí svých druhých „domovů“ drží představy, že se s nimi opět shledá, že se podívá do Ameriky, kde údajně žije její tatínek. Žije v iluzi, touží po svobodě. K naplnění této představy je o krůček blíž v závěru představení, kdy se s ní divák loučí chvíli před jejími osmnáctinami v listopadu 1989.
Jednotlivé scény nerušivě rozdělují hudební vystoupení. Písně vystihují sentimentální touhu po něčem, co hlavní postava postrádá, co je jí vzdálené. Jako kulisa v novější podobě představení slouží hromada oblečení, se kterým herečky v průběhu představení různě manipulují.
Na prkna Jatek78 se tato mrazivá a víceméně nadčasová sonda do života opuštěných dětí, vrátí opět v březnu a květnu. Doporučujeme včas pořídit lístek, aby vám tento silný zážitek neutekl.
Vedle představení vznikla také kniha, za kterou stojí fotograf Tomki Němec. Polovina výtěžku z jejího prodeje putuje na podporu organizace Dobré víly dětem, která se věnuje pomoci dětem z dětských domovů. Zároveň je v Jatkách78 k vidění show Snowflakes, živý trailer k filmové Amerikánce, představení, které má podobu muzikálu, činohry a módní přehlídky. V divadelní show jsou autentické zpovědi dětí, které hrají ve filmu. Jedná se o děti z dětských domovů a vydělených skupin spojených s dětmi z klasických rodin. Snowflakes dává divákům jedinečnou šanci zažít energii a smysluplnost integrace těchto neobyčejných dětí plných energie, radosti a odhodlání, a je další kapitolou příběhu o tom, že naději, pokud se jí nerozhodneme vzdát sami, nám nikdo vzít nedokáže. Vedle více než 30 dětí uvidí diváci i zpěváky Adonxse, Annabelle či Thomase Seana Pšeničku.
Zdroj fotografií: Jatka78 (Bet Orten)
