Pokud se venkovní teploty drží kolem dvacítky, na koupání to moc není. Neplatí to snad jen v případě otužilých jedinců. Jestli ale máte alespoň trochu rádi historii a rádi vzpomínáte na školní hodiny dějepisu, doporučuji navštívit některé z českých hradů a zámků. Na Karlštejně, Hluboké nebo v Lednicko-Valtickém areálu už byli snad úplně všichni. Samozřejmě, že stále mají své kouzlo, to ale musíte obdivovat přes davy ostatních návštěvníků, což vždy nemusí být úplně příjemné. Vyplatí se proto vsadit na menší, ne tak turisticky provařené objekty, které ale přesto v mnoha případech nabízejí různý program a vyžití.

Rájec nad Svitavou

Zámek v obci nedaleko Brna založil šlechtic z rodu Salmů, tato rodina jej vlastnila až do zestátnění v roce 1945. Díky tomu se zachoval v nezměněné podobě jak zvenku, tak i uvnitř. V rytinovém sále lze například zhlédnout díla od světových velikánů jako Rubens, Braun a Raffael. Krom toho na zámku pěstují také nádherné kamélie a to více než čtyři sta druhů, které můžete obdivovat po celou sezónu v zámeckém zahradnictví.

Dobříš

Je vám červeno-žlutý zámek s rozlehlými francouzskými zahradami povědomý? Nejspíš si ho pamatujete z pohádky Princezna ze mlejna. Přesně tady museli kníže pán a žán uklízet na příkaz čarodějnice sto let. A v zrcadlovém sálu, který navštívíte, pokud si zvolíte hlavní prohlídkový okruh, se můžete v zámeckých pantoflích sklouznout přesně jako čarodějnice od začátku až na konec.

Uherčice

Prohlídka napůl zdemolované budovy poblíž rakouských hranic na vás zanechá možná větší dojem, než nablýskané komnaty. V Uherčicích sídlila v minulém století pohraniční stráž, která do podoby zámku vtiskla jen těžko smazatelnou stopu. Chátrající zámek má ale přesto své kouzlo. Můžete si vybrat ze dvou prohlídkových tras. První vede zachovalejšími sály se zbytky vybavení a ta druhá naopak ukazuje neúctu minulého režimu k historickému objektu.

Telč

Telčský zámek a přilehlé náměstí Zachariáše z Hradce je jednou ze dvanácti českých památek zapsaných na listu světového kulturního dědictví Unesco. I díky tomu je určitě známější a vyhledávanější než předchozí zámky. Pokud jste tam ještě nebyli, vyhraďte si na návštěvu celý den. Kromě několika prohlídkových okruhů na zámku vás čeká také zámecká zahrada a park. Nemluvě o renesančním náměstí, na kterém se právě koná tradiční festival Prázdniny v Telči, díky kterému má město nezaměnitelnou atmosféru, tu při návštěvě v jinou dobu už nezažijete.

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5

Oblečení navíc není to jediné, co se do zavazadla má vejít. Dost místa zabere také obuv nebo kosmetika. Navíc musíte také myslet na to, že si budete chtít dovést něco zpět. Ať už nějaký suvenýr nebo nové šaty. Je tedy třeba balit tak, aby vám zbylo alespoň malé místečko a taška se dala pohodlně zapnout. Pokud je zavazadlo tak nacpané, že si na něj musíte minimálně sednout, jinak se k sobě zipy ani nepřiblíží, měla byste s největší pravděpodobností něco z kufru vyndat.

Co si vlastně vzít s sebou?

Doporučujeme si předem zjistit, jaké počasí vás v cílové destinaci čeká. Ani u moře totiž nemusí být pořád slunečno a obloha bez mráčku. Základním pravidlem je vybírat jednotlivé kusy oblečení tak, aby se mezi sebou daly dobře kombinovat. V kufru se tak objeví především základní kousky, které ale můžete oživit vhodnými doplňky, co moc místa nezaberou. Při balení si také hlídejte materiály, je lepší se držet těch přírodnějších, které jsou většinou prodyšnější a do horkého počasí vhodnější.

Zabalte si:

Jednobarevná tílka – rozhodně nezapomeňte doma bílé, černé a modré. Počet a barva ostatních je na vás.

Bílé tričko s modrými proužky – s námořnickým stylem na dovolené nikdy nešlápnete vedle. Je kombinovatelné téměř se vším.

Jeansové kraťasy – nejlépe ty s vysokým pasem. Můžete je nosit klasicky se zastrčeným tričkem dovnitř nebo si k nim vzít jen vršek od plavek.

Plavky – ideálně dvoje. Zkuste zvolit takové, které se mezi sebou dají kombinovat. Ve výsledku tak budete mít čtvery, co víc si přát?

Šaty – opět platí alespoň dvoje. Jedny lehoučké, které vynosíte cestou na pláž. Další vhodné na večerní procházku či na oběd.

Klobouk – či jinou pokrývku hlavy. Klobouk je ale nejstylovější a můžete jej umístit těsně pod víko kufru.

Žabky – v čem jiném jít k moři?

Sandálky – myslete na to, že je budete nosit k šatům a jeansovým šortkám. Přibalte jen ty, které máte pořádně prošlápnuté.

Menší kabelku – na mobil, drobné a balzám na rty. Menší až střední crossbody kabelka se na procházce po městě bude hodit.

Něco teplejšího – cardigan, kožená bundu či jeansová bundička. Záleží na ostatních kouscích, které jste si zvolily a také na vašich preferencích.

Teď už stačí jen přihodit pár oblíbených šperků, šátek či barevný pásek a máte hotovo. Snad ještě zaskočte do drogerie pro opalovací krém s vyšším faktorem  a můžete vyrazit na dovolenou bez obav o to, zda jste něco nenechaly doma.

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11

Můžete si letošní luxusní dovolenou v přímořském letovisku odpustit. Nebo tam odjedete, ale vaši sledovatelé na Instagramu se o tom nedozví. Což by byla rozhodně škoda, když už jste se rozhodly za letní týdenní radovánky vysolit tak nekřesťanské peníze. Poslední možností, která vám zbývá, je začít před zrcadlem trénovat správné pózy. Je třeba pořádně zatáhnout břicho, nafouklé z all-inclusive snídaně. Při té nejdříve na jistou sociální síť vyfotíte plný talíř ovoce a následně přidáte úplně všechno, na co máte zrovna chuť. Když už jste si to zaplatily, tak proč se žinýrovat. Při pózování je také potřeba stoupnout si na špičky, abyste působily co nejvyšší (=nejštíhlejší).  Žádá si to pomalu výkon profesionální baletky, ale pohmožděné palce, které ponesou téměř celou vaší váhu, za dokonalou fotku přece stojí. Neméně důležité je také jednou nohou vykročit o krok dopředu, aby nohy vypadaly delší. Ruce si dejte nejlépe v bok, paže tak budou působit hubenějším dojmem. Hlavně nezapomeňte také na správný výraz, pokud si nevíte rady, klasickým, léty prověřeným duckfacem, nic nezkazíte. U toho všeho si také hlídejte, aby vám vlasy spadaly po ramenou v ležérních plážových vlnách á la „právě jsem vstala z postele“. Co na tom, že ty vlny v hotelové koupelně kouzlíte hodinu a prsty máte od kulmy celé popálené.

Pokud zvládnete všechny výše popsané pokyny splnit alespoň na osmdesát procent, máte vyhráno. Získaly jste dokonalou fotku z dovolené, se kterou se můžete bezostyšně vychloubat na Instagramu, aniž byste se předtím půl roku musely trápit v posilovně. To, že jste právě předvedly nadlidský akrobatický kousek, můžete brát jako bonus.

Kolik žen a vlastně i mužů se denně takhle namáhá, aby ze svého těla vyrobili něco, co budou všichni ostatní za pár vteřin obdivovat? A kolika z nás při pohledu na takové fotky tuhne ruka s kostičkou čokolády u úst? Vždyť jsou přece tak dokonalí, neustále cvičí, jí jen to, co je zelené a k snídani si dávají smoothie. Ale kdo ví, co si dají po něm? Nebo se to skrývá tam, kam fotka nedosáhne? Všechny příspěvky na sociálních sítích jsou pouhým výřezem reality, kterou chtějí daní lidé prezentovat. A který blázen by si fotil břicho večer, kdy dosahuje rozměrů, za které by se nestyděla nastávající maminka ve čtvrtém měsíci? Ukazuje se přece jen ranní forma.

Někteří výrobci už si uvědomili to, jak moc normální lidi štve dívat se v reklamách na dokonalá těla. Proto ženská polovina virtuálního světa pěje ódy na eshop Asos, který začal používat neretušované fotky modelek. Žena se hned cítí jistěji, když vidí, že vějířky strií a zaříznuté kalhotky netrápí jenom ji, ale také perfektní modelku z časopisu. A s Instagramem je to stejná písnička. Sledujeme pouze reklamu lidí na sebe samé, jen s tím rozdílem, že většina z nich není tak pokroková jako britský eshop.

Zdroj: 1,2,3,4

Cristobal Balenciaga se narodil v roce 1895 ve Španělsku. Jeho matka byla švadlena a otec námořník. Mladý Balenciaga se původně měl vydat v otcových šlépějích, ale raději dal přednost povolání své matky. Už jako dítě měl talent pro umění, začínal s oblečky pro svou kočku a později pomáhal matce se šitím. Jeho nadání brzy objevila markýza, která ho začala finančně podporovat. V šestnácti letech si Balenciaga otevřel svou první krejčovskou dílnu. Za nějaký čas pak zprovoznil i salon, se kterým se třikrát stěhoval. Poslední zastávkou byla, kvůli pádu španělské monarchie, Barcelona.

Balenciaga se plně prosadil až po osvobození Francie od nacistických vojsk. Návrhář se vyznačoval dokonalým zvládnutím střihů a materiálů. Neustále hledal ten nejlepší možný soulad mezi siluetou, proporcemi a barvou. Svým pojetím se téměř blížil módní architektuře. Balenciaga také přišel s novými střihy. Ještě ve čtyřicátých letech navrhl první paleto a redingoty s kimonovými rukávy. Do svých modelů také zapojoval balonové šaty a kabáty bez límce. V padesátých letech, kdy převládal Diorův New Look a silueta s úzkým pasem a bohatou sukní, přichází s empírovými liniemi. Zvyšuje pas a ramena rozšiřuje. Dílem Balenciagy je i kimonový plášť a košilové šaty.

Jeho pařížský salon na ulici George V. byl oázou luxusu. Balenciagovu tvorbu si mohly dovolit pouze ženy z nejvyšších společenských kruhů. Oblékal například španělskou královnu nebo Jacqueline Kennedy. Každý model byl šperkem sám o sobě. Návrhář si potrpěl na ruční propracované výšivky, dokonalé střihy a nejlepší materiály. Jeho typickou barvou byla černá, která odkazovala na jeho španělské kořeny. Nejspíš proto už v roce 1940 vznikly jeho první „malé černé“. V šedesátých letech ale Balenciaga musel začít snižovat ceny. Lidé už nechtěli oblečení, které jim vydrží celý život. Chtěli měnit šatník podle posledních trendů. To Cristobala Balenciagu zasáhlo, takové pojetí módy nechápal. Stáhl se proto do ústraní a zemřel v roce 1972. O více než deset let později módní dům odkoupila značka Jacques Bogart.

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5, 6

Paco Rabanne, vlastním jménem Francisco Rabaneda Cuervo se narodil v roce 1934 v San Sebastianu. Je synem bývalé první Balenciagovy švadleny, s rodiči ale ze Španělska utekli kvůli občanské válce do Francie. Přestože je Rabanne vystudovaným architektem, zajímal se spíše o módu. V šedesátých letech si založil vlastní salon. Orientoval se především na moderní oděvy a materiály. Využíval hliník, rhodoid a recyklované suroviny. Šaty, vyrobené z malých kovových destiček , které na přehlídkových molech skvěle odrážely světlo, vzbudily nadšení publika.

Rabanneho modely byly jako stvořené pro moderní sebevědomé ženy, které se nebály žádné výzvy. Za svou inovativní tvorbu získal řadu ocenění, za svůj talent a charitativní projekty získal nejvyšší španělský a francouzský titul. Kromě módy se věnoval také parfémům, které značku provázejí do dneška. Jedním z prvních byl dámský Calandre, následovaly Paco Rabanne pour Homme, La Nuit či One Million.

V roce 1967 Rabanne představil šaty z papíru a směsí nylonových vláken, určené na jedno využití. Po několika výzkumech začal s výrobou bezešvého oblečení. Jako první návrhář nechal černou modelku přejít po mole, což ho málem stálo vyloučení ze Syndikátní komory pařížských krejčích.

V dalších letech byl známý především díky parfémům.

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5

Yves Saint Laurent se narodil v roce 1936 v Alžírsku, které v té době bylo ještě francouzskou kolonií. Jeho rodiče byli poměrně zámožní, přesto ale neměl kvůli své plachosti a homosexualitě snadné dětství. Často se stával terčem posměchu a šikany od spolužáků ve škole. V sedmnácti letech odešel do Paříže, kde začal spolupracovat s Christianem Diorem. Někteří tuto spolupráci nazývají jako nejkreativnější a nejúspěšnější spojení v historii módy. Z Diorových návrhářů patřil k těm nejtalentovanějším. V roce 1957 svěřil Dior Laurentovi kvůli dovolené vedení domu. Za čtrnáct dní ale zemřel a Laurent se tak stal uměleckým ředitelem značky Dior.

Krátce poté, co se stal ředitelem, dostal povolání od francouzské armády, kde strávil dvacet dní. Kvůli stresu, který mu způsobovali především ostatní vojáci, musel být převezen do psychiatrické léčebny.

Svou kariéru započal kolekcí Ligne Trapéze, která se stala ihned naprostým hitem a o třetinu díky ní vzrostl prodej. Od Diora odešel v roce 1960 a rozloučil se kolekcí inspirovanou v tehdejší době populárním beatnickým hnutím. Na mole se objevily černé roláky a kožené bundy. Část svých věrných zákazníků si tímto krokem popudil.

Na počátku šedesátých let dal Yves Saint Laurent vzniknout první kolekci pod značkou YSL, kterou založil společně se svým tehdejším partnerem, Pierrem Bergé. Linie byla inspirována obrazy holandského malíře Pieta Mondriana a pop artovým stylem Andyho Warhola. Sklidila obrovský úspěch. Laurent jako první začal navrhovat unisexové oblečení a také přenesl do ženské módy několik mužských prvků, například sako. Pod jeho rukama vznikl dámský kalhotový kostým a ženská verze smokingu.

Zhruba v polovině šedesátých let otevřel první butik s názvem Yves Saint Laurent Rive Gauche (díky poloze na levém břehu francouzské Seiny). S nástupem hnutí hippies se z geometrických vzorů přeorientoval na romantické modely. Rád se inspiroval Afrikou, kterou promítl do své safari kolekce. Vzorem pro něj byla také Asie, konkrétně Rusko. V sedmdesátých letech se na trhu objevila YSL Beauté – linie dekorativní kosmetiky a parfémů. Reklama na pánský parfém způsobila v tehdejším světě skandál. Pózoval na ní sám nahý Laurent s flakonem zakrývajícím přirození. Šok způsobilo také uvedení dámského parfému Opium, právě kvůli názvu evokujícímu drogu.

Přestože byl Laurent světově uznávaným umělcem, jeho život nebyl příliš šťastný. Několikrát se nervově zhroutil, trpěl depresemi a měl problémy s alkoholem a drogami. Módní dům YSL, který byl ve ztrátě, koupila v devadesátých letech farmaceutická společnost a poté ji odkoupila značka Gucci. Návrhářská práce se rozdělila mezi Toma Forda a Laurenta, který se specializoval hlavně na haute couture šaty. Postupně ale mezi ním a vedením firmy Gucci docházelo k neshodám. Rozlučková přehlídka se konala v roce 2002 v pařížském Pompiduově centru. Po Tomu Fordovi navrhuje pro YSL Stefano Pilati. Yves Saint Laurent zemřel v roce 2008.

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5, 6

Pierre Cardin se narodil v Itálii v roce 1922. Jeho rodiče byli zemědělci, Cardinovi ale obdělávání půdy nic neříkalo a proto se ve čtrnácti letech přihlásil do učení k nejlepšímu krejčímu v okolí. Později v Paříži začal studovat architekturu. V té době už měl za sebou praxi u předních francouzských návrhářů. Učil se od Elsy Schiaparelli a Christiana Diora, kde se vypracoval až na místo prvního krejčího. Dior mu nechával na starost řadu významných zakázek, které kvůli své vytíženosti sám nestíhal zpracovávat. Cardin tak tvořil divadelní či filmové kostýmy nebo róby na významné události.

Souběžně s tvorbou pro Diora začal pracovat také na vlastních návrzích. Vytvořil sérii plášťů a kostýmků, které se rychle staly žádaným zbožím. Brzy poté se Cardin osamostatnil a spolu s prvními kolekcemi otevřel butiky Eve a Adam zaměřené speciálně na konfekci. Tato revoluce v tvorbě oděvů šokovala řadu návrhářů, Cardina dokonce vyloučili ze Syndikátu haute couture. Pro svou tvorbu získal prostor v pařížském obchodním domě Printemps. Místo bylo označováno jako „corner“ a toto pojmenování se brzy stalo synonymem pro všechny prostory uvnitř módních domů patřící jedné značce.

Cardinovy modely se vyznačují jednoduchými liniemi a geometrickými tvary. Tvůrce v souvislosti s konfekcí zavedl také unisexovou módu. Móda ale není jediným odvětvím, kterému se Cardin věnuje. Je to také navrhování nábytku nebo užitému umění. Vlastní také síť luxusních restaurací. Cardin obdržel za svou práci několik ocenění. Několikrát dostal Zlatý náprstek, což je nejvyšší ocenění francouzské haute couture. Cardin působí od roku 1991 jako čestný ambassador UNESCO a v roce 2009 se stal vyslancem dobré vůle jedné z organizací OSN. Nadále se aktivně věnuje své práci a tvorbě pro značku Pierre Cardin.

Zdroj: 1, 2, 3, 4

Givenchy se narodil v roce 1927 v severní Francii. Jeho rodiče byli aristokraté, otec zemřel brzy a mladý Hubert byl vychováván svou matkou a babičkou. Ve čtyřicátých letech se Givenchy přestěhoval do Paříže za studiem. Přestože původně zvažoval kariéru právníka, nakonec se odhodlal vstoupit do světa módy. Nejprve se spojil s návrhářem Jacquesem Fathem a poté pracoval pro řadu slavných jmen -Luciena Lelonga nebo Elsu Schiaparelli.

V padesátých letech Givenchy otevřel svůj první salon. Jeho kolekce sklidila ohromný úspěch, představil v ní oddělené kousky jako dlouhé sukně a halenky, které se mezi sebou daly vzájemně kombinovat. V dalších kolekcích představil elegantní večerní róby nebo klobouky. Jméno Givenchy se brzy poté stalo synonymem pro pařížskou eleganci.

Později se setkal s Cristóbalem Balenciagou, kterého velmi obdivoval. Balenciaga se stal jeho mentorem. Na počátku šedesátých let se začal Givenchy přizpůsobovat novým trendům, postupně zkracoval délky a narovnával siluety.

Givenchy tvořil pro mnoho známých osobností, jednou z nich byla Audrey Hebpurn. Krom civilních modelů pro ni navrhoval také filmové kostýmy. Stojí za modely z filmů Usměvavá tvář a Snídaně u Tiffanyho či Šaráda. Krom Hebpurn oblékal také Jackie Kennedy nebo Grace Kelly.

V osmdesátých letech prodal svou společnost módnímu domu Louis Vuitton. Poslední kolekci prezentoval zhruba o deset let později. Za svůj přínos světové módě získal ocenění. Hubert de Givenchy zemřel v roce 2015.

Zdroj: 1, 2, 3

Emma Watson při představování Krásky a zvířete po celém světě předvedla, proč bychom ji měli nazývat módní ikonou. Kvůli turné dokonce založila instagramový účet s názvem @the_press_tour, kde prezentuje jednotlivé outfity jak z premiér, tak z tiskových konferencí či talk show spojených s představením nového filmu. To by ale nebyla Emma, aby nedala všemu hlubší význam. Watson je známá svým ekologickým aktivismem a je také zastánkyní feminismu. Při výběru šatů tak dávala přednost ekologickým a lépe rozložitelným materiálům, mohli jsme na ní také vidět vintage kousky.

Na hollywoodskou premiéru Emma zvolila overal od návrháře Oscara de La Renty. Celek působil velmi jednoduchým a čistým dojmem, nejspíš proto se představitelka Belle zaměřila na detaily v podobě zlatých ozdob v účesu ladících se sponou overalu či grafickou oční linku.Premiéra v Šanghaji se nesla opravdu v pohádkovém duchu a tomu odpovídaly i Emminy šaty, které pocházejí z dílny Elieho Saaba. K šatům patřila i dlouhá kápě.

V Londýně Watson opět zvolila princeznovský look, tentokrát v jemné šedo-modré barvě a jednodušším stylu. Šaty pocházejí od britské designérky Emilie Wickstead.

V Paříži Emma nejdříve okouzlila dalším kalhotovým modelem od Oscara de La Renty a poté na tiskové konferenci asymetrickými šaty od Louise Vuittona.

Zdroje: 1, 2, 3, 4, 5, 6

Christian Dior se narodil v roce 1905 v Granvillu na francouzském severním pobřeží v měšťanské rodině. Začínal s tvorbou maškarních kostýmů. Přesto šel studovat na Školu politických věd, odtud ale brzy odešel a otevřel si společně se svým přítelem obrazovou galerii. Christianovu otci se ale přestalo dařit, takže mladý Dior musel skončit se svým dosavadním životem. Začal se živit jako kreslíř, to ho zachránilo před úplnou chudobou. Ve třicátých letech se dostal ke kreslení modelů.

Christian se poté přidal k Pierru Balmainovi, společně tvořili v salonu vedeném Lucienem Lelongem. Už v té době pozměnil některé prvky dámské siluety. Své návrhy představil magnátovi Marcelu Boussacovi, který se rozhodl sponzorovat Diorův nový salon. Na Boussaca udělalo dojem především Christianovo velké odhodlání. První přehlídka se uskutečnila v roce 1947 a strhla lavinu rozruchu.

  Kolekce se nesla ve znamení probraného pasu a výrazného poprsí. Široká nabíraná sukně připomínala květní korunu a díky ní se zdála horní část těla menší. Nová elegance, kterou kolekce přinesla, přiměla tehdejší redaktorku amerického Vogue, Carmel Snowovou, aby pronesla slavnou větu. „This is a new look.“ Označení New look kolekci zůstalo a pomohlo ji prosadit také za oceánem. Úspěchy dalších přehlídek přetrvávaly, Dior ale zůstával věrný svému stylu.

  V roce 1947 Christian založil parfumářskou pobočku, poté založil v New Yorku luxusní salon. Svůj sortiment rozšířil také a punčochy, kravaty a prádlo. Brzy také došlo k otevření pobočky V Londýně, Caracasu, Austrálii, Chile, Mexiku nebo na Kubě. Dior náhle zemřel v roce 1957, v té době zaměstnával více než tišíc lidí a jeho podnik byl plně moderní firmou. Po jeho smrti se stal uměleckým ředitelem společnosti Yves Saint Laurent a zachránil ji tak před krachem.

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8