Kde to začalo?

Dnes máme školní uniformy spojené především s luxusními soukromými školami, preppy estetikou a old money stylem. Ironií ale je, že za jeden z nejstarších doložených příkladů školní uniformy je považován oděv britské školy Christ’s Hospital, určené původně chudým a osiřelým dětem. Součástí dress codu byl dlouhý modrý kabát, přičemž modrá byla mimo jiné dostupným barvivem a spojovala se se skromností.

V 19. století se v dívčích školních uniformách objevují tmavé šaty, bílé límce a dlouhé sukně. S rozvojem prestižních britských škol se ale uniforma postupně mění také v symbol příslušnosti k určité instituci, statusu a privilegia. Právě z této představy později výrazně čerpá preppy i schoolgirl estetika.

Kdy se ale do školního šatníku dostaly plisované sukně, kravaty, vestičky a podkolenky, tedy silueta, ze které čerpá dnešní móda? Důležitá byla první polovina 20. století a proměna vzdělávání dívek. Do škol se stále více dostával sport a dlouhé viktoriánské šaty byly pro pohyb nepraktické. Sukně se proto zkracovaly, plisování umožňovalo větší volnost pohybu a kravaty či blazery dívčí školy přebíraly z chlapeckého dress codu. Vznikala tak silueta, kterou bychom jako školní uniformu poznali i dnes.

Přichází minisukně

Jednou z nejdůležitějších osobností, které pomohly dostat školní a dívčí estetiku do módy, byla britská návrhářka Mary Quant. V 60. letech se Londýn stával centrem mladé kultury, hudby, klubů a nových butiků v rámci fenoménu Swinging London. Quant už v roce 1955 otevřela butik Bazaar a ve své tvorbě začala čerpat také z dětského a školního oblečení. Pracovala s krátkými sukněmi a jednoduchými siluetami, které doplňovala výraznými punčochami, podkolenkami a moderní obuví. Přestože bývá často označována za autorku minisukně, ta jednoznačného tvůrce nemá. Mary Quant ji ale zásadně zpopularizovala a udělala z ní symbol své generace.

Zároveň šla proti tehdejší představě, že žena má působit především sofistikovaně a dospěle. Oslavovala mládí a dívčí vzhled už nebyl něčím, z čeho měla žena co nejrychleji vyrůst. Podkolenky, barevné punčochy nebo kulaté kontrastní límečky se díky ní přesunuly z dětského šatníku do módy mladých žen.

Z nevinné školačky rebelkou

V 90. letech získává schoolgirl úplně jinou energii. Začíná se míchat s grungem a punkem a rozhodně už nejde jen o uhlazený luxus. V roce 1991 americký Vogue psal o „run on schoolgirl tartan“, tedy mánii kolem školáckého tartanu, a ukazoval tartanové sukně kombinované s barety, podkolenkami a kabáty.

Jeden z nejslavnějších momentů přišel o rok později. Marc Jacobs, tehdy kreativní ředitel značky Perry Ellis, představil kolekci pro jaro 1993. Na molo poslal modelky v tartanových sukních, army boots, flanelových košilích, krátkých sakách, podkolenkách a teniskách Converse. Kolekce byla tehdy kritizovaná a přispěla i k Jacobsovu konci u značky, později se ale stala jedním z určujících módních momentů 90. let.

Podkolenky zároveň získávaly provokativnější význam. Vogue v roce 1993 pracoval s formulací „schoolgirl meets sex-kitten attitude“ a o rok později se objevovaly také u značek jako Versace, Prada, Ralph Lauren nebo Vivienne Westwood. Výrazně se školní estetikou pracovala také Anna Sui, která propojovala rock, vintage, punk a girlhood. Její kolekce pro jaro 1994 míchala punkové prvky s romantickými a školními motivy. Schoolgirl už tak nemusela odkazovat pouze na skutečnou uniformu, ale také na nostalgickou a idealizovanou vzpomínku na mládí. A právě to přetrvává dodnes.

Schoolgirl v popkultuře

Co si pod schoolgirl stylem vybaví téměř každý? Pravděpodobně film Clueless z roku 1995 a jeho kostýmy od Mony May. Slavný žlutý outfit Cher byl luxusní módní interpretací školní uniformy postavenou na tartanovém kostýmku Dolce & Gabbana. Minisukně, podkolenky a cardigany se díky filmu staly jedním ze symbolů módy 90. let. Clueless navíc z uniformy udělalo image. Cher a její spolužačky nenosí klasickou povinnou školní uniformu, přesto se jejich šatník jejími kódy výrazně inspiruje. Původní funkce uniformy se tak obrací. Už nemá potlačovat módní rozdíly mezi studenty, ale pomáhá Cher být tou nejvýraznější osobou v místnosti.

V roce 1998 přichází další zásadní moment, videoklip Britney Spears k …Baby One More Time. Bílá košile, krátká plisovaná sukně, cardigan, vysoké ponožky a copánky udělaly ze schoolgirl estetiky globální popový symbol. Do popředí se zároveň dostal kontrast nevinnosti a sexuality. S nástupem Y2K módy pak přicházejí nižší pasy, ještě kratší sukně a crop topy.

Uniforma = Luxus

Schoolgirl estetika se postupně začíná propisovat do kolekcí celé řady high fashion značek. V roce 2007 má navíc premiéru Gossip Girl a rebelující sexy školačka alespoň na chvíli ustupuje do pozadí. Přichází elegance Blair Waldorf.

Perfektně upravená Blair kontrastuje s uvolněnější Serenou. Obě vycházejí ze stejného školního dress codu, ale každá si jej přizpůsobuje vlastnímu stylu. Uniforma tak paradoxně začíná fungovat jako prostředek individuality. Schoolgirl estetika se zároveň znovu propojuje s privilegiem a old money stylem. Přidávají se luxusní kabelky, perly, brože a především Blairiny ikonické čelenky.

Výrazným momentem byl také rok 2016, kdy Thom Browne proměnil školní uniformu v jednu z důležitých součástí vizuálního jazyka značky. Bílá košile, kravata, šedé odstíny, kostka, blazery a plisované sukně působily, jako by se školní chodba přestěhovala přímo na runway.

Na konci 2010s už navíc nešlo jen o nostalgii po vlastních školních letech. Móda začala nostalgicky vzpomínat i na své předchozí interpretace školy a popkulturu 90. let. V roce 2018 například Versace ve své podzimní kolekci znovu výrazně pracovalo s tartanem, minisukněmi a preppy-punkovou estetikou inspirovanou právě filmem Clueless.

Miu Miu mánie

V současné high fashion je se schoolgirl a akademickou estetikou neodmyslitelně spojená především značka Miu Miu. Značka vznikla v roce 1993 jako mladší a experimentálnější projekt Miuccii Prady a samotný název vychází z její dětské přezdívky Miu Miu. Už od počátku tak nabízela hravější a mladistvější alternativu k hlavní linii Prada.

Na podzim 2014 přišly v kolekci výrazné school-uniform reference. Nešlo ale o perfektní kostým elitní školačky. Uniformní prvky se kombinovaly se sportovními bundami, pastelovými barvami a množstvím vrstev. Výsledkem byla školačka, která sice respektuje základní kódy uniformy, ale nebojí se je narušit.

Největší zlom a začátek novodobého schoolgirl šílenství přišel s kolekcí Miu Miu pro jaro/léto 2022. Miuccia Prada vzala základní kusy běžného šatníku a radikálně je zkrátila. Mikro minisukně s výrazným páskem ve spojení s cropnutými svetry, košilemi a vysokými ponožkami okamžitě zahýbaly módním světem. Lemy zůstávaly roztřepené a barevnost naopak poměrně konzervativní. Extrémní délky tak rozbíjely tradiční představu uniformy a připomínaly rebelující studentku, která si dress code upravila po svém. Zároveň se zde propojila schoolgirl uniforma s kancelářským dress codem.

Z mikro minisukně se stal virální fenomén. Objevovala se na celebritách, obálkách časopisů i sociálních sítích a výrazně podpořila návrat Y2K estetiky. Postupně se k ní přidaly také dioptrické brýle, které akademickou image ještě více podtrhly.

Back to school 2026

Schoolgirl styl bude podzimu pravděpodobně vládnout ještě nějakou dobu. Dnes totiž neodkazuje jen na nostalgii po školních letech, ale také na desítky let ikonických popkulturních a módních momentů. Navíc se dál proměňuje. Schoolgirl se propojuje například s literary chic, tedy estetikou mladé intelektuálky a knihomolky. V outfitech se objevují cardigany, košile, plisované sukně, bílé vysoké ponožky, mokasíny a velké brýle.

Ke klasickému schoolgirl stylu se ale přidává ještě jeden návrat do školních lavic, tentokrát přes tělocvik. Vidět to bylo i během nedávného Copenhagen Fashion Weeku 2026. K plisovaným sukním se místo klasických košil přidávají polo trička, raglánová trička s kontrastními rukávy nebo fleecové mikiny. Vysoké ponožky a podkolenky přitom zůstávají jedním z hlavních doplňků.

Schoolgirl zkrátka zůstává, i když její podoba se neustále mění. Uniforma měla původně individualitu omezovat, móda ale její význam obrátila. Dnes jsou její prvky základem, který si každý může upravit podle sebe. A s přicházející back to school náladou je ideální čas vrátit se alespoň módně zpátky do školních lavic.

Foto: Christ’s Hospital, Pinterest, Alamy, Vogue, WWD

Móda nové generace

Festival WE’RE NEXT je jediným svého druhu ve střední Evropě, letošní jedenáctý ročník ale slibuje posunout laťku zase o něco výš. Moderní prostory budovy SmíchOFF Office se na dva zářijové dny promění v místo pro všechny příznivce módy a kreativity.

WE’RE NEXT vznikl v roce 2016 z iniciativy studentů módního designu z pražské UMPRUM a antverpské Royal Academy. Jejich cílem bylo vytvořit módní přehlídky, se kterými budou spokojeni samotní tvůrci, dát prostor mladé generaci a zároveň otevřít a přiblížit módní svět širší veřejnosti.

Po jedné dekádě festival vyrostl v místo, kde se setkávají progresivní módní návrháři a další tvůrci z Česka i zahraničí. Pro módní nadšence se mezitím stal pevným bodem v kalendáři, který jen tak nevynechávají.

Od známých jmen k novým talentům

Letošní ročník představí více než 25 módních návrhářů. Pátek 11. září bude věnován etablovaným českým i zahraničním tvůrcům, kteří během samostatných autorských přehlídek představí své aktuální kolekce i vlastní pohled na současnou módu.

O den později, v sobotu 12. září, dostane prostor nastupující generace talentů. Ve dvou přehlídkových blocích se mladí návrháři utkají o finanční výhru 1 000 eur a další ceny. Mezi nimi budou studenti a absolventi prestižních zahraničních módních škol, jako jsou Royal Academy of Fine Arts v Antverpách, Institut Français de la Mode v Paříži, Polimoda ve Florencii nebo Central Saint Martins v Londýně. Své práce samozřejmě představí také talenty z českých škol, například UMPRUM nebo UTB.

Brány festivalu se po oba dny otevřou v 17.00.

Mimo runway

WE’RE NEXT není jen o módních přehlídkách. Součástí festivalu je i doprovodný program, takže nudit se nebudete ani mezi jednotlivými fashion shows. Festival dlouhodobě podporuje lokální tvorbu a udržitelnost, a proto zde najdete prodejní showroomy, secondhand a upcycling designéry, tvorbu samotných návrhářů z WE’RE NEXT nebo stánek Recover.

Protože móda a umění mají k sobě blízko, součástí programu bude také performance Leepa a expozice výtvarných děl absolventů AVU. A pokud vám ze všudypřítomné inspirace vyhládne, zamířit můžete na food market. Chybět nebude ani stánek Proud nebo míchané drinky Martini a Bombay Sapphire na barech. WE’RE NEXT nekončí posledním lookem na mole, součástí programu bude také afterparty.

Jedna vstupenka, celý večer

Vstupenky na dva dny propojující etablované návrháře, nastupující talenty, design, umění, hudbu a kreativní komunitu v prostorách SmíchOFF Office seženete na GoOut.

Letošní ročník WE’RE NEXT ruší rozdělení vstupenek na stání a sezení. Platí tedy jednoduché pravidlo: kdo přijde dřív, má větší šanci získat místo k sezení. Každá vstupenka platí vždy na jeden festivalový den a stojí 440 Kč, studenti navíc mohou využít 20% slevu. V ceně je vstup na módní přehlídky, showroomy, pop-upy, food & drink market, umělecké expozice i afterparty.

Pokud chcete mít místo k sezení jisté a zároveň nahlédnout i do backstage, k dispozici je limitovaný počet dvoudenních vstupenek WRN Fanatik Ticket za 2 700 Kč. Díky letošnímu partnerství s Czech Design Week navíc návštěvníci se vstupenkou na WE’RE NEXT získají vstup na Czech Design Week zdarma.

Přijďte zjistit, kam se současná móda posouvá a hlavně kdo ji bude tvořit dál.

Foto: @a55world, @michalcap, @NATYTHECHILD, @petr.sajgal

Vedle módní „Big Four“, tedy Paříže, Milána, New Yorku a Londýna, se fashion weeky konají v desítkách dalších měst. Kodaň si mezi nimi ale vybudovala výjimečné postavení. Copenhagen Fashion Week se během posledních let stal jedním z nejsledovanějších míst pro mladé značky, udržitelnou módu a především street style.

V Kodani je totiž skoro stejná pozornost jako na molo upřena na návštěvníky přehlídek. Právě odsud v posledních sezonách putovala řada stylingových nápadů, které následně ovládly sociální sítě: bandana šátky ve vlasech, ponožky v balerínách, výrazné vrstvení, capri kalhoty nebo obyčejné žabky k neobyčejným outfitům. Takzvaný Copenhagen style je stojí na nečekaném vrstvení, mixování barev a vzorů, oversized siluetách i kontrastu sportovních a ženských prvků. Co tedy Kodaň servíruje tentokrát? Vybrali jsme trendy, které se objevovaly na molech i před nimi a na které už teď doporučujeme udělat místo v šatníku.

Textury jsou in

Jedním z nejvýraznějších prvků letošní Kodaně byly třásně. Objevovaly se na sukních, kalhotách, kabelkách i topech. Zatímco ještě nedávno jsme je spojovali především s westernovou estetikou a cowboycore, tentokrát dostaly elegantnější podobu. I jednoduchému monochromatickému kousku dodávají pohyb a výraznou texturu, která se mění s každým krokem.

Textury se přesunuly i na hlavu. Bandana šátky z minulých sezon nikam nemizí, přibyla jim ale výstřednější konkurence: crochet bonnets, tedy háčkované čepce a další háčkované pokrývky hlavy. Ty zapadají do současného craft revivalu, který vrací do módy háčkování, pletení, výšivky nebo patchwork. Zároveň mají blízko ke grandma chic, estetice čerpající ze šatníků starších generací. Šátky, brože, pleteniny a teď i háčkované čepce dokazují, že babiččina skříň může být překvapivě dobrým zdrojem módní inspirace.

Normální boty? Never heard of them

Kodaň ukazuje, že éra zvláštních bot rozhodně nekončí. Jedním z nejvýraznějších modelů byl nový model značky Havaianas. Klasická gumová žabka dostala kitten heel a nezvykle zakrytý palec. Vznikl tak hybrid plážové boty a elegantního střevíčku, který přesně odpovídá kodaňské zálibě v kombinování zdánlivě neslučitelných prvků.

Pozornost se ale přesouvá i o pár centimetrů výš. Ponožky odmítají zůstat v pozadí. Poté, co se bílé ponožky zabydlely v balerínách a loafers, se letos objevovaly barevné, vzorované a záměrně neladící varianty nebo podkolenky. Z praktického kousku se stává plnohodnotný doplněk, který může být nejvýraznější částí celého looku. Navíc jde o jeden z nejjednodušších způsobů, jak současný Copenhagen style dostat do vlastního šatníku bez nákupu úplně nového outfitu.

Pas je zpátky

Po letech oversized sak, boxy košil a širokých siluet se do centra pozornosti vrací pas. Jedním z důkazů je peplum, tedy silueta přiléhající v pase a rozšiřující se přes boky. Pokud si při tomto slově vybavíte upnuté party topy z roku 2012, současná verze vypadá jinak. Peplum je čistší, strukturovanější a často pracuje s objemem místo výrazného nabíraného volánu. Objevuje se na topech, košilích i sakách a funguje jak s elegantní sukní, tak s obyčejnými džínami.

Stejným směrem míří široké pásky. Místo nenápadného doplňku protaženého poutky kalhot se nosí přímo přes saka, šaty, košile nebo kabáty. Z rovného oversized střihu tak během chvíle vytvoří siluetu přesýpacích hodin. Oversized kousky tedy ze skříně ještě vyhazovat nemusíme. Stačí je pořádně utáhnout.

Sportovní retro

Po fotbalových dresech a rugby tričkách přichází další sportovní retro: raglánové topy. Poznáte je podle rukávů vedených šikmo až k výstřihu, často v kontrastní barvě ke zbytku trička. Připomínají stará baseballová trika a přinášejí méně očividnou podobu sportswearu. V Kodani se samozřejmě nenosí jako na baseballový trénink. Raglánový top se kombinuje s ženskou sukní, kabelkou nebo podpatky, tedy přesně v duchu high-low stylingu, který je pro tamní street style typický.

Vedle něj se vrací také flanelová košile, tentokrát ale bez grunge základu. Místo roztrhaných džínů a Converse se objevovala uvázaná kolem pasu k sukním, vrstvená přes další kousky nebo doplněná elegantní kabelkou. Raglánové tričko i flanelka tak vracejí do módy kousky, které dlouho působily až příliš obyčejně na to, aby byly trendy.

Zahradnický chic

Workwear je v módě už několik sezon. Bermudy, kapsáčové kalhoty, velké kapsy nebo bundy Carhartt dnes nikoho příliš nepřekvapí. Kodaň ale letos pracovní uniformu trochu převrátila naruby. Utility kousky se tu potkávaly s krajkou, šátky a dalšími romantickými prvky, takže místo cesty na stavbu působily jako promyšlený styling. Pracovní šatník tak dostává jemnější a hravější podobu v pestřejších barvách.

Po clean girl, balletcore nebo cottagecore tak možná přichází další estetika: gardening core. Na mole ji nejlépe vystihlo Skall Studio s kolekcí La Piscine. V zahradním prostředí se objevily modelky se slaměnými klobouky a proutěnými košíky místo klasických kabelek. Romantické siluety se přitom mísily s praktickými prvky venkovského a pracovního šatníku. Oproti cottagecore už nejde jen o romantickou představu života na venkově. Gardening core si půjčuje také věci, ve kterých by se na té zahradě dalo skutečně pracovat. Pokud tedy příští léto uvidíte holínky, zástěry a pracovní overaly všude kolem sebe, vzpomeňte si na Kodaň.

Foto: Getty Images, WWD, Copenhagen Fashion Week, Vogue

Ať už vyrážíte na girls trip nebo rodinnou dovolenou, každý si chce přivézt nějakou vzpomínku. Magnetků na lednici nebo náramků z mušlí už má doma většina z nás dost. Proč si tedy nepřivézt módní kousek nebo kosmetický produkt, který se stane součástí vašeho každodenního šatníku či beauty rutiny? Rozpoznat kvalitní lokální značku od předraženého turistického obchodu ale nemusí být jednoduché. Proto je dobré už předem vědět, po čem se při nakupování vyplatí koukat.

Itálie

Jednou z nejoblíbenějších prázdninových destinací i módních velmocí je samozřejmě Itálie, a to nejen v oblasti high fashion. Přivézt si z dovolené něco od Gucci nebo Prady je sice lákavé, Itálie ale nabízí i kvalitní a cenově dostupnou módu.

Jedním z nejrozšířenějších módních řetězců je značka OVS. Drží se typického italského smyslu pro eleganci, jednoduchost a nadčasové střihy, přičemž cenově se pohybuje podobně jako Zara, H&M nebo Reserved. Značka vznikla v Benátkách v roce 1972 a dnes nabízí široké spektrum moderních kousků. V posledních letech navíc výrazně investuje do ekologičtějších materiálů a transparentnosti dodavatelského řetězce. Jde o nejznámější italskou fast fashion značku s více než 1 300 prodejnami po Itálii i ve světě. Pokud si zapomenete přibalit plavky nebo nějaký basic kousek, právě tady je pravděpodobně seženete za rozumnou cenu a s typickým italským šarmem.

Co se beauty týče, stojí za návštěvu typická italská drogerie Acqua & Sapone. Připomíná náš Rossmann nebo dm, najdete tu ale značky, které v Česku běžně nekoupíte. Z dekorativní kosmetiky například velmi oblíbené Pupa Milano, Astra Make-up nebo Deborah Milano, na kterou Italky nedají dopustit. Z pečující kosmetiky si můžete přivézt produkty značky Acqua alle Rose, jejíž ikonické modré obaly jsou v Itálii známé už více než sto padesát let.

Španělsko

Pokud máte rádi módu ze skupiny Inditex, tedy značky jako Zara, Bershka nebo Pull&Bear, rozhodně ve Španělsku nepřehlédněte obchod Lefties. Původně vznikl jako outlet pro Zaru, odtud také jeho název odvozený od anglického leftovers (zbytky). Dnes už ale funguje jako samostatná značka s vlastním týmem návrhářů a bývá označována za levnější sestru Zary. Cenově konkuruje obchodům jako Primark nebo Sinsay, čemuž odpovídá i kvalita. Najdete zde oblečení, boty, doplňky i bižuterii. I když si možná neodvezete ten nejkvalitnější kousek do šatníku, za návštěvu stojí už samotné prodejny. Inditex totiž v posledních letech výrazně investuje do digitalizace obchodů, takže bývají moderní, prostorné a vybavené samoobslužnými pokladnami nebo chytrými kabinkami, které samy rozpoznají počet zkoušených kusů oblečení.

Španělskou obdobou Sephory je řetězec parfumerií Primor, který pochází z Málagy a funguje už od roku 1953. Nabízí produkty od těch nejdostupnějších až po luxusní značky a je známý tím, že mívá jedny z nejnižších cen na trhu. Běžně zde pořídíte luxusní parfémy se slevami i 30 až 50 % oproti doporučeným cenám. Najdete tu také mnoho lokálních značek, například Acnemy, zaměřenou na problematickou pleť, nebo 3INA, španělsko-britskou značku dekorativní kosmetiky známou svým hravým designem, veganským složením a barevnou estetikou.

Francie

Ztělesněním francouzského stylu Parisian chic je značka Sézane. Funguje od roku 2013. Začínala jako e-shop, dnes už má kamenné prodejny po celé Francii i v dalších zemích a těší se velké popularitě také ve Spojených státech. Její obchody nazývané L’Appartement připomínají útulné pařížské byty. Značka se zaměřuje na měkké pleteniny, kvalitní hedvábí, krajky a nadčasové střihy. Velký důraz klade také na udržitelnější výrobu a využívání certifikovaných materiálů. Cenově se pohybuje v kategorii dostupného luxusu, topy stojí přibližně tisíc až dva tisíce korun, šaty zhruba tři až pět tisíc korun. Pokud si chcete z Francie přivézt kvalitní módní suvenýr, který vám vydrží roky, je Sézane skvělou volbou.

Velkým trendem posledních let je také návštěva francouzských lékáren. Ne proto, že by vás na dovolené přepadla viróza, ale kvůli dermokosmetice, kterou používají i vizážisté hollywoodských hvězd. Nejznámější je pařížská lékárna Citypharma, kam každý den míří tisíce turistů. Fenoménem se stal například Homeoplasmine, původně léčivá mast, kterou vizážisté používají také jako balzám na rty nebo podklad pod rtěnku. Velmi oblíbená je také značka Caudalie, pocházející z vinařského regionu Bordeaux. Ve svých produktech využívá hroznové polyfenoly, výtažky z vinné révy i hroznová semínka bohatá na antioxidanty, které pomáhají chránit pleť před předčasným stárnutím.

Řecko

Vzhledem k tomu, že se Mamma Mia pravidelně vrací mezi nejoblíbenější filmy léta, kde jinde nakoupit boho kousky než právě v Řecku? Nepřehlédněte obchod Attrattivo, kde přesně tento trendující styl najdete. Jde o řeckou značku vzniklou v Athénách v 80. letech, která svým stylem i cenami připomíná H&M nebo Pull&Bear, ale s typickým jižanským nádechem. Najdete zde maxi šaty, lněné komplety i vzdušné letní kousky. Pobočky má nejen na pevnině, ale také na oblíbených ostrovech, jako jsou Kréta, Rhodos, Korfu nebo Mykonos.

Beauty gigantem je v Řecku řetězec Hondos Center, kde najdete řadu lokálních kosmetických značek. Nejznámější je Korres, která vyrábí produkty z řeckých přírodních surovin, například z řeckého jogurtu, olivového oleje nebo divoké růže. Z dekorativní kosmetiky stojí za pozornost Seventeen Cosmetics, jejíž produkty jsou vyvíjené tak, aby dobře obstály i v horkém středomořském klimatu.

Albánie

Stále oblíbenější destinací turistů se stává Albánie. Pokud chcete místní atmosféru nasát i prostřednictvím módy, zastavte se v obchodě Illyrian Bloodline. Značku založil albánský rapper Noizy v roce 2017 a rychle se stala symbolem albánské hrdosti i moderního streetwearu. Najdete zde trička přibližně od tisíce korun nebo mikiny kolem dvou až tří tisíc korun. Název značky odkazuje na starověkou Ilýrii, která je pro mnoho Albánců symbolem jejich historických kořenů. V kolekcích se často objevuje motiv dvouhlavého orla i další prvky inspirované albánskou historií.

Co se kosmetiky týče, Albánie je známá využíváním lokálních přírodních surovin. Jednou z nejznámějších značek je Bees & Trees, která se zaměřuje na přírodní péči o pleť. V nabídce najdete čisticí produkty, tonika, séra i krémy bez zbytečných syntetických přísad. Jak už název napovídá, často využívá včelí vosk, med a rostlinné oleje bohaté na vitaminy a mastné kyseliny, které pomáhají hydratovat a chránit pokožku.

Foto: OVS, Pupa Milano, Acqua alle rose, Lefties, Primor, 3INA, Sézane, Homeoplasmine, Caudalíe, Attrativo, Korres, Seventeen Cosmetics, Illyrian Bloodline, Bees & Trees

Pařížský Haute Couture Week, týden módy věnovaný výhradně vysoké krejčovině, během čtyř dnů od 6. do 9. července představil krejčovská díla pohybující se na pomezí oděvu a umění. Na rozdíl od běžných fashion weeků se zde nepředstavují kolekce ready-to-wear určené do obchodů, ale především kreativní vize a inspirace, které následně ovlivňují běžnou módu i beauty trendy. Právě zde se často udává směr celé nadcházející sezony.

V čem je vlastně haute couture tak výjimečná? Haute couture není jen označení, ale celé privilegium, které s sebou nese řadu pravidel a závazků. Jedná se o oficiálně chráněný titul, jehož základy položil ve druhé polovině 19. století návrhář Charles Frederick Worth. Ten jako první začal vytvářet autorské kolekce pod vlastním jménem a šít oděvy na míru pro bohatou klientelu. Od běžné módy se haute couture liší především způsobem výroby. Každý model vzniká ručně, neexistuje sériová výroba ani konfekční velikosti. Jedná se o nositelné umění, kdy výroba jediného modelu může zabrat stovky až tisíce hodin a používají se při ní ty nejkvalitnější materiály. Aby módní dům mohl titul haute couture používat, musí mít vlastní ateliér v Paříži s týmem kvalifikovaných řemeslníků, navrhovat a vyrábět modely šité na míru a dvakrát ročně představit kolekci s předepsaným počtem originálních denních i večerních modelů právě během Haute Couture Weeku.

Chanel z pohádky

Paříž a vysoká móda se samozřejmě neobejdou bez módního domu Chanel. Matthieu Blazy, kreativní ředitel značky, představil svou druhou haute couture kolekci, která byla inspirována klasickými pohádkami. Nejvíce se tato inspirace promítla do obuvi. Nápad mu vnukla stará kniha pohádek, kterou našel v pařížském apartmánu zakladatelky značky Gabrielle „Coco“ Chanel. Návrhář prozradil, že si položil otázku: „Byl život Gabrielle také pohádkou? Vystoupala i ona po svém žebříku, aby našla svou zlatou husu?“ Největší inspirací se mu stala pohádka Jack a kouzelný fazolový stonek, a celá kolekce proto nesla pracovní název Gaby and the Beanstalk („Gaby a kouzelný fazolový stonek“).

Na molo tak vstoupily boty obalené slámou, které odkazovaly na venkovské prostředí pohádky. Jedním z nejpropracovanějších modelů byly lodičky, na nichž seděl motýl obklopený květinami, o které se staral trpaslík v holínkách. Trend atypicky tvarovaných podpatků, který v posledních sezonách sílí, Chanel posunul ještě dál. Na mole se objevily podpatky ve tvarech husy, fazolových lusků i zlatého vejce.

Podobné motivy se objevily také na malých kovových kabelkách. Kolekce ale neodkazovala jen na Jacka a kouzelný fazolový stonek. V detailech bylo možné rozpoznat také Zlatovlásku nebo Kocoura v botách.

Matka Indie

Vůbec poprvé se na Haute Couture Weeku představil indický módní návrhář Manish Malhotra. Stal se tak teprve čtvrtým indickým návrhářem, který na této prestižní akci uvedl vlastní haute couture kolekci. Ta nesla název Maa, což v hindštině znamená matka, a byla poctou jeho nedávno zesnulé mamince.

Kolekce byla rozdělena do čtyř kapitol. První, nazvaná Cocoon (Kokon), představovala ochranu a pracovala se zaoblenými balonovými siluetami. Druhá část nesla název Bond (Pouto), kde návrhář využíval měkčí linie, vrstvení a splývavou drapérii, aby vyjádřil spojení mezi matkou a dítětem. Třetí kapitola Becoming (Stávání se) odrážela vznik vlastní identity. Hlavní roli zde hrály korzety a tradiční indické vyšívání. Poslední a nejvýraznější část s názvem Abundance (Hojnost) tvořily dramatické objemné róby s bohatým zdobením, inspirované silou mateřství a odkazem předávaným dalším generacím. Mnoho modelů bylo v růžových a pudrových odstínech s květinovými motivy, které odkazovaly na oblíbené květiny jeho matky.

Barvy Balenciagy

Nejočekávanějším debutem celého týdne byla první haute couture kolekce nového kreativního ředitele Balenciagy Pierpaola Piccioliho, který se vedení značky ujal v květnu loňského roku po odchodu Demny. Vzhledem k tomu, že téměř pětadvacet let působil v módním domě Valentino, byla jeho první kolekce velmi očekávaná. Ještě před rokem bylo propojení jeho romantického rukopisu s estetikou Balenciagy téměř nepředstavitelné.

Piccioli ale rozhodně neusiloval o úplnou proměnu značky. Naopak se výrazně obracel k odkazu zakladatele Cristóbala Balenciagy. Pracoval s jeho základními principy, jako je odstup látky od těla, precizní konstrukce nebo objemné siluety, které často zakrývají skutečný tvar postavy. Nešlo však o kopírování historických modelů. Pierpaolo Piccioli do kolekce přenesl vlastní romantiku a emocionalitu a vytvořil měkčí tvář značky.

Největší změnou byla barevná paleta. Balenciaga byla v posledních letech spojována především s tmavými odstíny, tentokrát se ale vedle nich objevila také fuchsiová, zelená, červená, žlutá nebo modrá, a to na velkých výrazných plochách látek. Za objemnými modely stály technicky velmi náročné konstrukce, při jejichž tvorbě se využívaly i 3D skeny lidského těla.

Nová éra Jean Paul Gaultier

Od roku 2020, kdy z vedení značky odešel její zakladatel Jean Paul Gaultier, spolupracoval módní dům každou sezonu s jiným hostujícím návrhářem. To se změnilo až minulý rok, kdy se po pěti letech stal stálým kreativním ředitelem nizozemský návrhář Duran Lantink. Ten je známý svým experimentálním přístupem, humorem a důrazem na udržitelnost. Proslavil se přešíváním archivních materiálů a obléká největší hvězdy současné popkultury, jako jsou Beyoncé, Billie Eilish nebo Doja Cat.

Pro svou vůbec první haute couture kolekci se inspiroval dvorem Ludvíka XIV. i Marií Antoinettou, které propojil s futurismem a estetikou sci-fi. Kolekce zároveň obsahovala odkazy na historii samotné značky – korzety, hru s genderem i typickou nadsázku. Lantink si pohrával s výraznými siluetami, například s přehnaně širokými rameny nebo pyramidovými límci. Po přehlídce jej sám Jean Paul Gaultier objal a jeho práci označil za „très couture“.

Foto: Getty, WWD, Jean Paul Gaultier, Courtesy of Chanel

V pátek 3. července odstartoval 60. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, který potrvá do soboty 11. července. Páteční příjezd hvězd je každý rok jedním z nejočekávanějších momentů festivalu, a to nejen pro filmové fanoušky, ale i pro módní oko. Pozitivní je, že se čím dál více známých osobností objevuje v modelech našich lokálních českých a slovenských módních návrhářů a návrhářek. Tady je výběr outfitů, za kterými stojí domácí tvůrci a za které by se nemusely stydět ani hvězdy Hollywoodu.

Růžová energie

Tomáš Němec je český módní návrhář, který na sebe upozornil vítězstvím ve Van Graaf Junior Talent 2022 se svou kolekcí inspirovanou filmem Lux Æterna Gaspara Noého. Filmová či divadelní atmosféra se v jeho modelech objevuje opakovaně a jeho tvorbu většinou poznáte podle výrazné siluety a dramatického vizuálního stylingu.

Právě jeho model byl jedním z prvních, který se letos ukázal na červeném koberci. A to nepřehlédnutelně. Během otevíracího vystoupení ho vynesla oblíbená zpěvačka Annet X, která zazpívala svůj hit BBYGIRL. Annet X si už dokázala vybudovat svůj signature look a ani tentokrát nezklamala. Oblékla pudrově růžové šaty od Tomáše Němce, které lehce připomínaly Y2K styl. Zdůrazňovaly boky i dekolt. V kombinaci s vysokým blond culíkem působila jako Barbie letošního červeného koberce.

Od Tomáše Němce, a navíc v podobné barevné paletě, se ukázala také herečka Petra Nesvačilová. Šaty s plisovanou sukní a výrazným dekoltem sklidily pozitivní i negativní ohlasy, ale snový nádech, který tento look na červený koberec přinesl, byl rozhodně vítaný.

Noblesa a femme fatale

Petra Nesvačilová dorazila po boku své herecké kolegyně Hany Vagnerové, která se ukázala v róbě od slovenského návrháře Borise Kráľe. Ten se zaměřuje především na noblesu, večerní módu a zakázkovou krejčovinu. Sám se na Instagramu profiluje jako creative tailor. Jeho modely čiší noblesou, elegancí a sofistikovaností. V roce 2023 získal ocenění Módní designér roku v rámci Czech Grand Design. Hana Vagnerová od něj oblékla šaty, které pracují s trendem dobře známým i ze zahraničních červených koberců. Hlavním bodem looku byl prošívaný korzet, který doplnila průsvitná sukně, díky níž se i nohy staly součástí celkového stylingu.

Jednu z nejvýraznějších rób celého večera předvedla modelka Jitka Nováčková, která vsadila na černobílou kombinaci a módní návrhářku Barboru Kotěšovcovou. Tato návrhářka chápe oděv jako nositele příběhu a v její tvorbě často najdeme výrazné siluety, konstrukce, draping, ornamenty i propojení současné módy s historickými či mytologickými odkazy. Letos zvítězila v soutěži Mattoni Young Fashion Stars a při pohledu na model pro Jitku Nováčkovou je jasné proč. Výrazný korzet s hlubokým výstřihem, ze kterého vycházely tylové závoje, stejně jako tylová sukně, přinesly až bondovskou atmosféru. V kombinaci s mokrým lookem působila Jitka Nováčková jako skutečná femme fatale.

Hedvábí ve dvou podobách

Značka Anamé pod vedením Andrey Eichingerové se letos postarala hned o dva výrazné looky na červeném koberci. Zakládá si na luxusu a zaměřuje se především na hedvábí, minimalismus, nadčasovost a ženskou smyslnost. Zrodila se z lásky k hedvábným šatům a kvalitě a stojí za myšlenkou, že hedvábí by mělo být základním prvkem ženského šatníku.

Bílé šaty od této značky vynesla slovenská zpěvačka a herečka Alžběta Ferencová, která vystupuje pod uměleckým jménem Zea. I tady se objevil hluboký výstřih, který však stále působil vkusně. Volná látka dodala modelu lehkost, zatímco silueta zůstala velmi zřetelná.

Na stejnou značku vsadila také modelka Andrea Bezděková, která se ukázala v královsky modrých hedvábných šatech. Zepředu působily jednoduše a elegantně, ale ve chvíli, kdy se Andrea otočila, odhalily zlatou aplikaci kopírující linii páteře.

Hanácká tradice a romantika

Jedním z nejdiskutovanějších českých módních návrhářů tohoto roku je Lukáš Macháček. Oslnil svou kolekcí Hanácká, která je inspirována jeho rodným krajem Hanou, lidovou tradicí a krejčovským řemeslem, ovšem zasazeným do současného kontextu. Právě z této kolekce vynesla model modelka Denisa Dvořáková. Oblékla minimalistickou černou róbu, ve které však hlavní roli jednoznačně hrály nohy. Červené boty splývaly s lesklými červenými punčochami a rozparek doplnila třpytivá kamínková aplikace. Pokud vás model zaujal, celá kolekce je k vidění až do 28. března 2027 na výstavě Hanácká v Moravské galerii v Brně.

Mnoho celebrit letos vsadilo na tyl a snový, vzdušný look. Jinak tomu nebylo ani u herečky a zpěvačky Barbory Polákové. Její dlouhé bledě modré šaty se síťovanou aplikací v oblasti dekoltu vytvořila značka Leeda pod vedením Lucie Kutálkové. Leeda se zaměřuje na udržitelnost, slow fashion, minimalismus a především funkčnost, a to jak pro běžné nošení, tak pro červený koberec. Možná i proto zůstává oblíbenou značkou už od svého založení v roce 2003, což je na lokální módní scéně rozhodně úctyhodný výkon.

Elegance a síla materiálů

Nemůžeme opomenout ani Dagmar Havlovou, která svou elegancí vždy dokáže okouzlit. Letos vynesla šaty od slovenského návrháře Michaela Kováčika. Jeho tvorba je spojována s minimalismem, elegancí a čistými střihy. Spolupracuje také s krejčovstvím Galard, které stojí na dokonale padnoucích oděvech a šití na míru. Dagmar Havlová se v tmavě modrých šatech se stojáčkem a výraznou aplikací v horní části modelu opět nesla jako dáma s velkým D.

Nechyběla ani výrazná slovenská oděvní značka NEHERA, která má silnou pozici nejen na československém trhu, ale také v zahraničí, například ve Francii nebo v Asii. Historicky značka navazuje na odkaz Jana Nehery z 30. let, jehož podnik patřil k významným československým oděvním značkám. Zajímavě řešené šaty od NEHERY vynesla herečka Táňa Pauhofová. Model kombinoval látky různých materiálů a právě výrazné spojování textur patří k trendům, které jsou aktuálně na vzestupu.

Foto: Novinky, Blesk

Společnost JVS Group, která stojí za realizací velkolepých kulturních a vzdělávacích výstav, jako jsou Titanic: The Artifact Exhibition, Harry Potter: The Exhibition nebo Body Worlds, přináší do Prahy další světový fenomén. Tentokrát představuje výstavu Sherlock Holmes: The Exhibition. Od 26. června 2026 do 10. ledna 2027 přibude k dlouhé historii obchodního domu Bílá labuť další výjimečná kapitola. Interaktivní výstava nabídne strhující cestu do mysli nejslavnějšího detektiva všech dob a odhalí jeho převratné vyšetřovací metody.

Sherlock Holmes je fiktivní detektiv, kterého vytvořil skotský spisovatel Arthur Conan Doyle. Poprvé se objevil v románu Studie v šarlatové z roku 1887. Conan Doyle mu věnoval čtyři romány a 56 povídek, ve kterých se Holmes proslavil svou schopností řešit případy pomocí dedukce, logiky a všímavosti k detailům. Stal se jednou z nejslavnějších literárních postav vůbec a celosvětovým kulturním fenoménem. A to natolik, že podle britského průzkumu z roku 2008 si 58 % dotázaných teenagerů myslelo, že se jedná o skutečnou osobu.

Prostřednictvím výstavy se návštěvníci přenesou do Londýna viktoriánské doby a zjistí, jak Sherlock Holmes pomocí svých metod odhaloval nejzáhadnější zločiny své éry. Místo klasické mapy výstavy dostanou zápisník plný stop, se kterým se vydají rozluštit neobyčejný zločin. Díky vlastním pozorovacím schopnostem se mohou pokusit vyřešit zcela nový případ Sherlocka Holmese, který speciálně pro tuto výstavu napsal uznávaný spisovatel Daniel Stashower, zároveň životopisec Arthura Conana Doyla.

Výstava vznikla díky jedinečné spolupráci se společností Conan Doyle Estate Ltd, která je výhradním držitelem práv k Sherlocku Holmesovi a dalším Doylovým dílům a patří členům spisovatelovy rodiny.

„My v organizaci Conan Doyle Estate, která spravuje autorská práva k dílu Arthura ConanaDoyla, si nepamatujeme projekt, který by byl tak rozsáhlý a zároveň tak vzrušující,“ říká její americký zástupce Jon Lellenberg. „Návštěvníci zažijí vědecké i literární podněty, které inspirovaly sira Arthura Conana Doyla k vytvoření právě postavy Sherlocka Holmese. Seznámí se také s jeho jedinečnými metodami vyšetřování a řešení zločinů, díky nimž se stal prvním detektivem svého druhu na světě, a zároveň vstoupí do obou těchto světů včetně autentických míst, kde se vše odehrávalo.“

Výstava je rozdělena do několika tematických celků. Kromě již zmíněné části, ve které mohou návštěvníci vystavit své detektivní schopnosti nejrůznějším nástrahám, zde naleznou také studovnu Arthura Conana Doyla. V ní poznají jeho životní příběh od studia medicíny na Edinburské univerzitě přes působení v Královské koleji chirurgů a práci praktického lékaře v Southsea až po dráhu literárního génia, který se na počátku 90. let 19. století usadil v Londýně a začal se psaní věnovat na plný úvazek. K vidění jsou zde originální rukopisy, dopisy i ilustrace přibližující zkušenosti, které Conana Doyla inspirovaly k vytvoření postavy Sherlocka Holmese.

V další části se návštěvníci seznámí s vědeckými a technologickými objevy 90. let 19. století, které mají svůj význam také v moderní kriminalistice. Sherlock Holmes totiž řešil záhady pomocí pozorování a vědeckého experimentování, tedy metod, které tehdejší detektivové běžně nepoužívali. Za odborné podpory forenzní specialistky a historičky zločinu E. J. Wagner, autorky knihy The Science of Sherlock Holmes, tato část nahlíží do skutečných forenzních studií a ukazuje propojení mezi příběhy Sherlocka Holmese, detektivní vědou a současným světem.

Návštěvníci dále vstoupí na slavnou londýnskou adresu 221B Baker Street, a to přímo do obývacího pokoje Sherlocka Holmese a jeho spolupracovníka doktora Watsona, kde jejich případy začínaly i končily. Tento prostor se nesmazatelně zapsal do představivosti čtenářů po celém světě. Básník Vincent Starrett o tomto slavném místě napsal: „Zde spolu dosud žijí dva muži slavní, kteří nikdy nežili, a proto nemohou zemřít… Zde, i kdyby svět zanikl, oni dva přetrvají, a stále je rok osmnáct set devadesát pět.“

Závěrečná část potěší všechny milovníky popkultury. Představuje totiž bohatou sbírku sherlockovských předmětů, které vznikly během více než 126 let, od filmových kostýmů a rekvizit přes karetní hry a komiksy až po rozhlasové scénáře. Výjimečné jsou především originální rekvizity z filmů o Sherlocku Holmesovi od společnosti Warner Bros. nebo z televizních seriálů Elementary stanice CBS a Sherlock od BBC.

Vstupenky do světa nejslavnějšího detektiva všech dob jsou k zakoupení na GoOut.net.

Pojmem mural se označuje velkoplošná nástěnná malba vytvořená ve veřejném prostoru. Na rozdíl od graffiti, které často vzniká nelegálně, bývají muralová díla zpravidla objednána majitelem objektu jako jeho výzdoba. Právě s touto myšlenkou přišla městská část Praha 6. Od 15. června 2026 se dlouhá betonová stěna v ulici Vlastina, za níž se nachází armádní objekt, postupně mění v galerii současného street artu pod širým nebem.

„Mural na Dědině se nově řadí mezi sedm divů Prahy 6. Ukazuje, že díky skvělé spolupráci a dialogu se může i armádní objekt – který málokdy bývá chloubou města – proměnit v umělecké dílo a vyhledávaný cíl domácích i zahraničních turistů.“ říká starosta městské části Praha 6 Jakub Stárek.

Mural Ruzyně vzniká jako kurátorsky vedený celek, jehož jednotlivé části na sebe budou vizuálně navazovat. Po dokončení bude dílo zabírat přibližně 1 800 metrů čtverečních. Umělci a umělkyně pracují s tématem „Krása města v pohybu“, které vychází z dynamiky městského života. Do projektu se zapojila výrazná jména české scény, například Michal Škapa, Toy Box, Chemis, Sany nebo Jakub Tytykalo. Zahraniční tvorbu zastupují mimo jiné Bona Berlin, Tim Marsh, Luca Ledda, Smoka či Mandioh.

„Zadali jsme jednotné téma Krása města v pohybu,“ vysvětluje Jan Lacina, radní pro kulturu, sport a bezpečnost, a dodává: „Jak ho kdo ztvárnil bylo pouze na něm, žádná další pravidla umělci nedostali. Svá díla si podepsali, proto si můžete prohlédnout, co si kdo pod tímto tématem představuje.“ Právě rozmanitost zapojených autorů a autorek slibuje pestrý průřez současným urban artem a street artem. Návštěvníci na stěně objeví nejrůznější motivy, od snových tváří přes pražské budovy až po témata spojená s mezilidskou laskavostí.

Tímto tématem se inspirovala česká ilustrátorka a streetartistka Toy Box. Svou část muralu pojmenovala Laskavost: malé a velké dobré skutky a vyzvala veřejnost ke sdílení příběhů o dobrých skutcích místních obyvatel. „Vycházím z myšlenky, že pokud se budeme po městě pohybovat ohleduplně a prokazovat si malé laskavosti, bude se nám všem žít o něco lépe,“ vysvětluje Toy Box.

Po dokončení se Mural Ruzyně stane třetím nejdelším kolaborativním muralem v Evropě.

Projekt vzniká ve spolupráci s The Chemistry Gallery, kreativní institucí založenou v roce 2008, která se zaměřuje na prezentaci tvorby současných vizuálních umělců a umělkyň z České republiky i ze zahraničí. Galerie zároveň organizuje mezinárodní festival mural artu Urban Pictus, který prostřednictvím velkoformátových maleb proměňuje Prahu ve veřejnou galerii.

Festival přibližuje obyvatelům i návštěvníkům metropole fenomén street artu. Umělcům a umělkyním zároveň poskytuje prostor, aby prostřednictvím velkoformátových děl vyprávěli příběhy místních komunit a probouzeli v lidech zájem o prostředí, v němž žijí.

„Chtěli jsme do Prahy přenést energii světových metropolí a ukázat, že i dlouhá betonová stěna může být uměleckým zážitkem,“ říká organizátor festivalu Petr Hájek.

Projekt dále podpořili Letiště Praha, Ministerstvo obrany ČR, Vojenský historický ústav, CzechTourism, Prague City Tourism a také jednotlivá pražská velvyslanectví a kulturní instituty zemí, z nichž pocházejí zapojení zahraniční umělci a umělkyně.

Mural Ruzyně bude ve své finální podobě dokončen 30. června 2026. Návštěvníci se poté mohou vydat na procházku ulicí Vlastina nebo si celé dílo prohlédnout za jízdy tramvají mezi zastávkami Sídliště Na Dědině a Ciolkovského.

Foto: Urban Pictus, MČ Praha 6

FIFA World Cup neboli mistrovství světa ve fotbale je nejvýznamnější mezinárodní soutěží mužských národních týmů a koná se jednou za čtyři roky. Letošní ročník odstartoval 11. června a potrvá až do 19. července, kdy se uskuteční finále. Jednotlivé zápasy se odehrávají ve Spojených státech, Mexiku a Kanadě. Přestože jsou nyní miliony lidí po celém světě přilepené k obrazovkám a sledují jednotlivá utkání, z módního hlediska nabídly pořádnou podívanou už samotné příjezdy týmů. Hráči se při nich představili ve sladěných outfitech, které často odkazovaly na identitu dané země, její tradice nebo přezdívku reprezentace. Tak významnou událost si samozřejmě nenechaly ujít ani luxusní módní značky. 

Tradice má tah na branku

O příjezd, který šlo jen těžko přehlédnout, se postaral módní návrhář Ibrahim Fernandez. Ten vytvořil nástupní outfity pro národní tým Pobřeží slonoviny. Oranžová batikovaná saka odkazují na tradiční textil tapa, typický pro národy Bété a Dida, které v zemi žijí. Jak se ale říká: vpředu business, vzadu party. Zadní část saka zdobí výrazná korálková aplikace ve tvaru sloní hlavy. Motiv slona se objevuje také na knoflících. Eleganci tohoto extravagantního kousku vyvažují bílé kalhoty a košile s atypickým stojáčkem.

Jednou z nejdiskutovanějších módních spoluprací letošního World Cupu je bezpochyby spojení španělského národního týmu a značky Loewe, jednoho z nejstarších luxusních módních domů na světě. Loewe vsadilo na eleganci a tým vybavilo kompletním ready-to-wear šatníkem včetně obuvi a doplňků. Pro příjezd hráči zvolili bundy s minimalisticky vyšitým logem, polo trička s geometrickým potiskem a cargo kalhoty. Už dříve se však představili také v oblecích od Loewe. A co k tomu dodat? Španělsko zkrátka umí jak fotbal, tak módu.

O další extravagantní společný look se postarala Demokratická republika Kongo. Ta se na mistrovství světa vrací po dlouhých 52 letech a působivější módní comeback si snad ani nemohla přát. Módní návrhář Alvin Junior Mak, kreativní ředitel značky JMAKxPARIS, se inspiroval přezdívkou týmu Les Léopards. Pro reprezentaci vytvořil exkluzivní saka s asymetrickou aplikací leopardího vzoru a brožemi ve tvaru šelmy. Výrazné prvky doplnily tašky ve stejném vzoru. Jejich atypický tvar odkazuje na tradiční konžský hudební nástroj lokombé.

Luxus ve hře

Velké kabelky a tašky si v posledních letech získávají stále větší oblibu také mezi muži. Dokazují to celebrity jako Harry Styles nebo Jacob Elordi. Výjimkou nejsou ani fotbalisté. Francouzský tým tento trend během příjezdu potvrdil a zároveň jeho prostřednictvím předvedl zálibu v luxusu. Jedním z nejčastějších doplňků hráčů byly ikonické kabelky a cestovní tašky Birkin značky Hermès. Objevily se ale také modely od Chanel nebo Louis Vuitton.

Do třetice všeho dobrého se mezi módně nejzajímavější reprezentace zařadil africký Senegal. Jeho národní tým předvedl nadčasový a mimořádně elegantní styl. Návrhář vystupující pod jménem Xakeb pro hráče vytvořil oděvy inspirované senegalským kulturním dědictvím, konkrétně slavnostním oděvem grand boubou. Ten se tradičně nosí při svatbách, svátcích a dalších významných událostech a je považován za symbol elegance, kulturní identity i společenského postavení. Výsledné outfity jsou ukázkovým příkladem současného krejčovství, které dokáže propojit tradici s moderní siluetou. Každý model navíc doplňovaly vyšité iniciály konkrétního hráče, díky nimž získal osobnější rozměr.

Z módního hlediska zatím určitě skóruje Afrika. Kdo bude skórovat na hřišti, teprve uvidíme.

Foto: Getty, Ibrahim Fernandez, Loewe, JMAK, xakeb

SPF se za poslední roky stalo kulturním fenoménem a symbolem éry bez vrásek. Ze všech stran na nás vyskakují videa o tom, že bez SPF 50 na obličeji člověk téměř nemůže vyjít z domu ani vynést odpadky. Každé dvě hodiny reaplikovat, ideálně i přes make-up. Jenže zároveň všichni sledují UV index jako sportovní výsledky a jakmile vyskočí do vysokých hodnot, lidé leží v poledne na přímém slunci, často bez ochrany na těle, a nechávají se spálit s představou, že se to později promění v krásné opálení.

Mezi mladou generací, a tedy i na sociálních sítích, momentálně probíhá zajímavé rozpolcení názorů. Na jedné straně stojí skupina, která tvrdí, že SPF je nejdůležitější součást péče o pleť a ochrana před sluncem je nutná prakticky 24/7. Na druhé straně jsou lidé, kteří se cíleně vystavují co nejsilnějšímu slunečnímu záření a vysokému UV indexu ve snaze získat co nejtmavší opálení. Paradoxní je, že tyto dva přístupy se často setkávají i v jedné osobě – rozdíl je pouze v tom, zda jde o obličej, nebo o tělo.

Obličej bez SPF nikdy

V posledních letech se prakticky nedalo vyhnout příspěvkům a videím o SPF. Z obyčejného kosmetického produktu se stal doslova kulturní fenomén a součást identity i životního stylu.

Jestli se totiž mladá generace něčeho bojí, je to stárnutí. V době estetických úprav je i drobná vráska často vnímána jako strašák, za který se člověk stydí. A protože sluneční záření významně přispívá ke stárnutí pokožky, SPF se stalo nejlepším přítelem moderní skincare. A to za každých okolností – venku i doma, v létě i v zimě. Spíše než ochrana před poškozením pokožky se z něj stal anti-aging základ, který „musí“ být téměř v každém produktu. O prospěšnosti SPF samozřejmě není pochyb, problém je ale v tom, že se z něj částečně stal symbol sebedisciplíny a určitého sociálního statusu. Mnoho influencerů ve svých rutinách ukazuje několik vrstev skincare, z nichž každá obsahuje SPF. To ale neznamená vyšší ochranu, protože SPF se nesčítá.

Jak tedy funguje?

SPF je číslo, které udává, jak moc opalovací krém zpomaluje poškození kůže UV zářením. Zjednodušeně řečeno vyjadřuje, jak velkou část UV záření produkt zablokuje a jakou propustí.

V praxi to znamená, že SPF 30 není dvakrát silnější než SPF 15. SPF 15 propustí přibližně jednu patnáctinu UV záření a zablokuje asi 93 %. SPF 30 propustí zhruba jednu třicetinu a zablokuje kolem 97 %. SPF 50 propustí pouze jednu padesátinu UV záření a zablokuje přibližně 98 %.

Tanmaxxing

Na druhé straně stojí trend zvaný tanmaxxing. Název vznikl spojením slov tan (opálení) a maxxing (maximalizace určité vlastnosti, obvykle fyzického vzhledu).

Jde o trend, který označuje snahu získat co nejvýraznější opálení, protože mnoho lidí věří, že tmavší pokožka zlepšuje vzhled obličeje, zvýrazňuje rysy a působí zdravěji nebo sportovněji. Glorifikace opálené pokožky tu byla už na začátku tisíciletí a vzhledem k tomu, jak se trendy neustále vracejí, se tan lines opět stávají jedním z nejžádanějších „módních doplňků“ léta.

Samo o sobě by na tom nebylo nic špatného. Trh se samoopalovacími přípravky v posledních letech roste a získat bronzový odstín pokožky dnes není problém ani bez slunce. Přesto se část mladých lidí vrací k přímému opalování a vysoký UV index bere spíš jako pozvánku ven než jako varování. Problém je, že na TikToku se stalo téměř sportem sledovat UV index a brát jeho vysoké hodnoty jako něco pozitivního. Mladší uživatelé nebo lidé, kteří se o problematiku nezajímají, přitom často vůbec nevědí, co UV index znamená.

UV index je číslo vyjadřující intenzitu ultrafialového záření dopadajícího na zemský povrch a s ním spojené riziko poškození kůže. Samotné opálení je obranný mechanismus kožních buněk. Kůže začne produkovat více melaninu – pigmentu, který dokáže pohltit část UV záření. Představa, že opálená pokožka je automaticky známkou zdraví, je tedy mýtus. Ve skutečnosti jde o reakci organismu na UV stres.

Ultrafialové záření je navíc oficiálně zařazeno mezi karcinogeny nejvyšší kategorie, stejně jako například tabákový kouř nebo azbest. Dlouhodobá expozice může vést k rozvoji melanomu a dalších forem rakoviny kůže, a to jak při pobytu na přímém slunci, tak v soláriích.

Největší dermatologická organizace ve Spojených státech, American Academy of Dermatology, která funguje od roku 1938, provedla minulý rok průzkum mezi příslušníky generace Z. Z výsledků vyplynulo, že 64 % respondentů si často zapomíná nanést opalovací krém. Pouze 34 % věří, že nejdůležitějším důvodem pro jeho používání je prevence rakoviny kůže, a 25 % respondentů uvedlo, že stojí za to vypadat skvěle dnes, i kdyby to znamenalo vypadat hůře v budoucnu.

Jak se správně chránit?

Vyznat se v tom, jak se správně chránit před sluncem, může být složité. Zvlášť v létě, kdy chce být většina z nás venku. Nejsilnější UV záření bývá mezi 11. a 15. hodinou. V této době je ideální vyhledávat stín a omezit pobyt na přímém slunci.

SPF je nejlepší nanést 15 až 20 minut před pobytem venku, aby se stihl vytvořit rovnoměrný ochranný film. Většina lidí navíc používá příliš malé množství. Doporučená dávka je přibližně 2 mg na cm² pokožky, což na obličej odpovídá zhruba dvěma prstům krému. Na celé tělo je potřeba přibližně 30–40 ml přípravku, tedy asi množství odpovídající malé panákové skleničce.

Při pobytu na přímém slunci by se SPF mělo reaplikovat každé dvě hodiny, případně po plavání nebo výrazném pocení. Na běžné denní nošení ve městě většinou postačí SPF 30, při silném slunci je vhodnější SPF 50. Pokud se více potíte nebo trávíte čas ve vodě, vyplatí se sáhnout po voděodolném opalovacím krému. Zapomínat by se nemělo ani na pokrývku hlavy a kvalitní sluneční brýle, které chrání oči před UV zářením.

Užívejte si slunce, ale stay safe.

Zdroj: American Academy of Dermatology

Foto: Pinterest