Lze nosit dámské tenisky jako elegantní součást outfitu?

Rozhodně ano. Moderní móda už dávno nestaví komfort a eleganci proti sobě. Právě kontrast sportovnější obuvi s formálnějšími kousky patří mezi kombinace, které působí současně a nenuceně.

Při výběru se zaměřte především na čistou siluetu, kvalitně působící materiál a decentní barevnost. Minimalistické tenisky v bílé, krémové, béžové nebo černé můžete bez problémů kombinovat s kalhotovým kostýmem, midi šaty nebo elegantní sukní. Čím jednodušší design zvolíte, tím snáze se tenisky začlení i do sofistikovanějšího šatníku.

Jaké existují typy dámských tenisek pro běžné nošení?

Výběr je dnes natolik široký, že pod pojmem tenisky už zdaleka nemusíme hledat pouze klasickou sportovní obuv. Minimalistické kožené sneakers působí uhlazeně a hodí se do města i kanceláře, retro modely dodají outfitu módnější charakter a robustnější tenisky se mohou stát dominantním prvkem jinak jednoduchého stylingu.

Samostatnou kategorií jsou modely na platformě. Ty ocení ženy, které chtějí získat několik centimetrů navíc, ale nechtějí se vzdát pohodlí. Při kombinování s elegantními kousky však platí jednoduché pravidlo: čím výraznější jsou boty, tím klidnější by měl být zbytek outfitu.

Proč jsou bílé dámské tenisky základem každého šatníku?

Pokud byste si měly vybrat jediný univerzální pár, bílé nebo smetanové sneakers patří mezi nejbezpečnější volby. Vypadají skvěle s modrými džíny a bílou košilí, ale překvapivě dobře fungují také s širokými kalhotami, pouzdrovou sukní nebo minimalistickými šaty.

Právě jednoduchost je jejich největší výhodou. Neodvádějí pozornost od outfitu a zároveň mu dodávají modernější a uvolněnější charakter. Pro elegantní šatník vybírejte spíše hladké modely bez příliš výrazných log, barevných kombinací a vyloženě sportovních detailů.

Při hledání vhodného páru můžete narazit například na modely značek Hunter, MEXX nebo Nine West. Nabídku těchto i dalších značek a různých stylů dámské obuvi lze najít v online obchodě modivo.cz.

Kdy se hodí zvolit černé dámské tenisky místo lodiček?

Černé tenisky jsou skvělým řešením ve chvíli, kdy chcete zachovat elegantní barevnost outfitu, ale víte, že vás čeká dlouhý den ve městě. Černý kalhotový kostým, saténová midi sukně nebo jednoduché úpletové šaty mohou s minimalistickými černými sneakers fungovat velmi dobře.

Neznamená to samozřejmě, že tenisky nahradí lodičky při každé příležitosti. Pokud dress code vyžaduje skutečně formální obuv, klasické dámské lodičky budou stále vhodnější volbou. Pro běžný pracovní den, schůzku v méně formálním prostředí nebo večeři ve městě ale mohou čisté černé tenisky představovat příjemný kompromis mezi stylem a komfortem.

Jak vybrat správné dámské tenisky pro formálnější příležitosti?

Chcete-li tenisky nosit k elegantnějším outfitům, zkuste při jejich výběru uvažovat podobně jako u klasických bot. Hledejte vyvážené proporce, kvalitní zpracování a design, který nebude působit příliš sportovně.

Dobře funguje hladká kůže nebo její kvalitní alternativa, jemné semišové detaily a monochromatické provedení. Bílá, černá, béžová, krémová, šedá nebo tmavě modrá se navíc snadno propojí se zbytkem šatníku. Naopak výrazné běžecké podrážky, neonové prvky nebo technické materiály si raději nechte k ležérnějším outfitům.

Je také dobré rozlišovat mezi módními sneakers a skutečně sportovní obuví. Zatímco minimalistické tenisky mohou doplnit sako a kalhoty, například trailové boty dámské jsou konstruované především pro pohyb v terénu a jejich technický charakter se hodí k úplně jinému typu stylingu.

Proč jsou moderní tenisky na platformě tak oblíbeným trendem?

Platforma spojuje dvě věci, které od bot často očekáváme – pohodlí a optické prodloužení siluety. Vyšší podrážka může dodat několik centimetrů, aniž by bylo nutné obout podpatek, a zároveň vytvoří zajímavý kontrast například k širokým kalhotám nebo dlouhé sukni.

Pro elegantnější výsledek volte spíše umírněnou platformu a jednoduchý svršek. Velmi robustní modely jsou samy o sobě výrazným módním prvkem a lépe fungují v ležérních nebo streetwearových kombinacích.

Jak kombinovat sneakers do práce?

Záleží samozřejmě na firemním dress codu. V kreativním prostředí nebo kanceláři s uvolněnějšími pravidly mohou čisté minimalistické tenisky působit naprosto přirozeně. Zkuste je například s dobře střiženým oversize sakem, bílým tričkem a rovnými kalhotami.

Skvěle funguje také monochromatický styling. Béžové kalhoty, top v podobném odstínu, delší sako a smetanové sneakers vytvoří uhlazený celek, aniž by působil příliš formálně. Ženskou alternativou je midi sukně nebo jednoduché košilové šaty doplněné minimalistickými teniskami a strukturovanou kabelkou.

Jak pečovat o dámské tenisky, aby vypadaly stále jako nové?

U elegantního stylingu rozhoduje také stav bot. Sebekrásnější bílé tenisky ztrácejí svůj efekt, pokud je podrážka zašedlá a svršek pokrytý skvrnami. Pravidelná péče je proto důležitější než u ryze sportovního outfitu.

Nečistoty je nejlepší odstranit co nejdříve a způsob čištění vždy přizpůsobit konkrétnímu materiálu. Kožené modely potřebují jinou péči než semiš nebo textil. Pomoci může také vhodná impregnace a správné skladování, díky kterému si boty déle zachovají tvar.

Tenisky zkrátka už dávno nepatří pouze do posilovny. Správně zvolený pár dokáže dodat klasickému outfitu současnější charakter, aniž by mu vzal eleganci. A právě možnost přecházet během jednoho dne z kanceláře do města bez nutnosti měnit boty je možná tím nejlepším důkazem, proč si sneakers vydobyly tak pevné místo v moderním dámském šatníku.

Od skincare k fenoménu

Značka Rhode byla v posledních letech nepřehlédnutelná. Stojí za ní Hailey Bieber, rozená Baldwin, americká modelka a od roku 2018 manželka Justina Biebera. Svou kosmetickou značku založila v roce 2022 a zpočátku ji postavila především na skincare a estetice dokonale hydratované glazed skin.

Postupně ale přibyla i dekorativní kosmetika. Hitem se staly především Peptide Lip Treatment a Peptide Lip Tint, pro které Rhode vytvořilo dnes už ikonické kryty na telefon s místem přímo na produkt na rty. Později značka rozšířila make-up nabídku také o Pocket Blush a další produkty. Úspěch Rhode už dávno není jen záležitostí sociálních sítí. Za 12 měsíců do března 2025 značka dosáhla čistých tržeb 212 milionů dolarů a následně ji koupila společnost e.l.f. Beauty v transakci oceněné až na jednu miliardu dolarů.

Rhode v Česku

V Česku zatím Rhode oficiálně dostupné nebylo, a fanoušci značky tak byli odkázáni především na nákupy ze zahraničí. Tomu je ale konec. Sephora Czech Republic oznámila, že 30. září 2026 Rhode dorazí také na český trh.

Pro mnoho beauty nadšenců je to rozhodně důvod k oslavě. Především proto, že značka přichází právě ve chvíli, kdy rozšiřuje svůj sortiment a představuje jednu ze svých dosud nejvýraznějších spoluprací.

Rhode <3 Alexandra

Dne 9. září Rhode představilo kolekci vytvořenou s Alexandrou Leclerc. Pokud se vám její příjmení zdá povědomé, pravděpodobně ji znáte díky Formuli 1. Alexandra je manželkou závodníka Ferrari Charlese Leclerca. Pár se v únoru 2026 vzal v Monaku a nyní čeká první dítě.

Postupně se ale Alexandra přestala objevovat pouze jako partnerka slavného závodníka. Pozornost si získala především svým osobitým stylem, který kombinuje elegantní a minimalistické kousky s barvami a vintage inspirací. Stala se módní inspirací pro miliony sledujících, vytvořila vlastní kolekci s australskou značkou Meshki a objevila se také na obálkách ELLE Mexico nebo Harper’s Bazaar Turkey.

Monaco, Monet a Gemini

Kolekce přináší tři nové Pocket Pearl, malé třpytivé tvářenky, které lze připnout například na kabelku. Odstíny dostaly názvy Gemini, Monet a Monaco a každý odkazuje k Alexandřinu životu. Gemini představuje její znamení Blíženců, Monaco místo, které považuje za svůj domov, a Monet jejího oblíbeného malíře Clauda Moneta. To souvisí i s Alexandřiným vztahem k umění, kterému se věnovala během studií.

Kolekci doplňuje Peptide Lip Tint v novém odstínu Sweet Apple, průsvitné zlatohnědé barvě s třpytivým finišem a vůní kyselkavých jablečných bonbonů, které Alexandra Leclerc zbožňuje. 

Pocket Pearl lze doplnit také karabinou a Flutter Charm, drobným přívěskem ve tvaru motýla, který se v Alexandřině estetice objevuje opakovaně.

Kolekce vychází 15. září. Zda se následně objeví také v české Sephora nabídce, zatím potvrzené není. Nezbývá tedy než doufat, že nás český příchod Rhode právě o tyto novinky neochudí.

Víc než slavné příjmení

Spolupráce je zajímavá také tím, co mají Hailey a Alexandra společného. Obě jsou manželkami mimořádně úspěšných mužů a část veřejnosti je právě díky jejich vztahům poznala. Ani jedna ale nezůstala pouze v roli „partnerky“.

Hailey vybudovala z Rhode globálně úspěšnou beauty značku, zatímco Alexandra si postupně vytvořila vlastní módní identitu a komunitu, která ji sleduje kvůli jejímu stylu. Samozřejmě nelze přehlížet výhodu pozornosti, kterou jim jejich slavní partneři přinášejí. Zajímavější ale je, co s ní dokázaly udělat.

Rhode <3 Alexandra Leclerc tak není jen další celebrity collab. Je to spojení dvou žen, které ukazují, že vedle slavného muže může stát žena se stejně vlastním jménem, kariérou a vlivem.

Foto: @rhode, @alexandramalenaleclerc

Signal Festival, který propojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie, se letos vrací už počtrnácté. Od 15. do 18. října nabídne třináct volně přístupných instalací, dalších osm se představí v placené zóně Signal INSIDE.

Nová festivalová trasa

K tradiční trase centrem Prahy se poprvé přidají Dejvice. Nová trasa propojí digitální umění s kampusem ČVUT i industriální historií Prahy. Jednou z výrazných lokalit bude Stará čistírna odpadních vod v Bubenči, kde vás čeká inscenace Voda souboru Laterna magika. Site-specific představení vznikne přímo v unikátním prostoru historické čistírny a propojí pohyb, hudbu, akrobacii, nonverbální divadlo a další prvky. Performance je jednou z osmi instalací v placené zóně. 

Nedaleko čistírny, na slepém rameni Vltavy, vznikne desetimetrová laserová instalace tchajwanského umělce Aka Changa. Novou videomappingovou lokací festivalu se letos stane Arcibiskupský seminář, jehož průčelí promění německý umělec Felix Frank v dynamickou světelnou kompozici. Frankovy „světelné malby“ byly uvedeny na řadě mezinárodních mappingových festivalů včetně Tokyo Lights a Constellations de Metz.

Přímo v dejvickém kampusu ČVUT vznikne nová zóna Student Visions, která dá prostor mladým tvůrcům z ČVUT a VŠCHT. Můžete se těšit například na chemickou show, audiovizuální projekci mapující vývoj studentské formule nebo světelnou instalaci Impuls studentů Fakulty architektury ČVUT.

„Věřím, že originální projekce určené pro náš dejvický kampus přilákají velké publikum, a zvlášť se těším na to, jak se v nich zúročí také nápady a vize našich studujících,“ říká ke Student Visions rektor ČVUT Michal Pěchouček.

1 500 žárovek Jima Campbella

Festival opět představí i výrazná zahraniční jména. Jedním z nejvýraznějších bude americký umělec Jim Campbell, světově uznávaný průkopník využití digitálních technologií v umění. Jeho díla jsou zastoupena například ve sbírkách MoMA, Whitney Museum of American Art nebo Metropolitního muzea umění. 

Do Prahy přiveze instalaci Scattered Light, kterou tvoří soustava 1 500 LED diod. Při pohybu návštěvníků se v ní postupně objevují a zase mizí lidské postavy. Umístěná bude v parku generála Lázara Cárdenase v Bubenči a podle pořadatelů půjde o jednu z nejmonumentálnějších instalací v historii festivalu. 

„Jim Campbell je pro mě osobně jednou z největších zahraničních hvězd letošního ročníku – jeho práce ukazují, jak sofistikovaně lze propojit technologie, světlo a lidské vnímání,“ říká ředitel Signal Festivalu Martin Pošta. „Hodně mě těší, že vedle etablovaných autorů můžeme dát prostor také mladým tvůrcům a nabídnout tak program, který osloví různé generace návštěvníků.“

Hold Václavu Havlovi

Ani letos nebude chybět videomapping v centru Prahy. Na Staroměstské radnici se představí ukrajinská umělkyně Svitlana Reinish s projektem Život v pravdě. Inspiruje se myšlenkami Václava Havla, především jeho esejí Moc bezmocných, a věnuje se jazyku, slovům, svobodě projevu a demokracii. Na fasádě se objeví slova pravda, svoboda, spravedlnost, láska a demokracie, která se postupně deformují a mizí. Projekce vzniká u příležitosti letošního Roku Václava Havla a rozprostře se přes dvě stěny radnice. Za hudební složkou videomappingu stojí ukrajinský skladatel Anton Dehtiarov.

Moderní audiovizuální instalaci s názvem Brána imaginace připravuje také hudebník, vizuální umělec a frontman skupiny Tata Bojs Milan Cais. Dílo autor představil již 23. července během akce JOIN THE CIRCLE na pražském Žofíně. Během interaktivní prezentace mohli návštěvníci ovlivnit audiovizuální obsah projektu. Stačilo „vstoupit“ do projekčního prostředí a vybrat mezi pohybujícími se fraktály a slovy ty, které jim byly v danou chvíli nejbližší a souzněly s jejich sny a vizemi. Vybrané kombinace slov poslouží jako matérie pro finální audiovizuální obsah instalace, která ožije během říjnového festivalu.

„Ve dne bude Brána imaginace působit jako tajemný objekt kontrastující s prostředím, po setmění ale ožije prostřednictvím obrazu, světla a zvuku. Od začátku jsem ji navrhoval tak, aby komunikovala s architekturou místa a zároveň vůči ní vytvářela výrazný kontrast. Právě napětí mezi těmito polohami je pro mě důležitou součástí celého díla,“ doplňuje Cais.

V Clam-Gallasově paláci pak vznikne instalace Maxima Velčovského pro Mercedes-Benz. Provede návštěvníky 140 lety inovací a propojí historii automobilů s majestátním barokním prostorem. Laserová show a světelné trajektorie v ní symbolizují technologický vývoj od prvních motorů až k elektromobilitě.

Pokud se na festival chystáte s dětmi, doporučujeme zamířit do Kampusu Hybernská, kde budou na programu rodinné dílny Údolí medúz. Mladší děti si při nich vytvoří vlastní animované medúzy, starší si vyzkoušejí pájení a programování LED pásky. Na stejné lokaci můžete navštívit i interaktivní instalaci Jána Šicka Zvukový robot a rozehrát vlastní fantazii tónů, rytmů a melodií. Tento program bude dostupný už od 14 hodin. 

Zážitek ze Signal Festivalu i letos rozšíří Afterparties presented by glo. Každý večer v klubu SaSaZu od pátku 16. do neděle 18. října přinese jedinečnou atmosféru díky propojení hudby, digitálního umění a technologií. Vystoupí SOHN, Two Lanes, Róisín Murphy a Röyksopp. 

Spolu s festivalem se vrací také mezinárodní konference Signal Forum. Třetí ročník proběhne 16. října  v Národní technické knihovně. 

Nenechte si nejnavštěvovanější kulturní událost v Česku ujít. Dream On! 

Zdroj: Signal Festival

Vlasy jsou korunou krásy a právě teď na podzim máte příležitost nosit tu, která vám bude nejvíce lichotit. Stačí jen trochu odvahy!

Halo hair

Halo hair jsou trendy především od doby, co krasobruslařka Alysa Liu debutovala se svým nápadným účesem na letošních Zimních olympijských hrách.

Tento účes inspirovaný miléniem charakterizují dvoubarevné pruhy – typicky se střídá platinová blond nebo jiná kontrastní barva nahoře s tmavšími vrstvami pod nimi. Halo hair ale vyžadují i trochu péče navíc, takže hydratace a ochrana barvy jsou nezbytné, pokud chcete, aby vaše vlasy zůstaly svěží a zářivé.

Zatímco klasické melíry se vytvářejí po celé hlavě tak, aby působily co nejpřirozeněji, halo hair pracují s výraznějším kontrastem a definovaným tvarem. Výsledkem je poutavý účes, který rozhodně není pro ty, kteří chtějí splynout s davem.

Zdroj: Cosmopolitan, Getty Images

Money piece hair

Melírovací technika, která spočívá v prosvětlení pramenů vlasů těsně kolem obličeje. Právě ty dokážou rozzářit vaše rysy a vytvořit jemný, nebo naopak výraznější kontrast, který opticky projasní celý obličej.

Money piece hair jsou skvělou volbou jak pro brunetky, tak pro blondýnky a jejich velkou výhodou je, že se barví jen několik pramenů, takže nemusíte řešit údržbu celé hlavy. Jak často budete muset ke kadeřníkovi, záleží především na zvoleném odstínu a kontrastu – jemnější varianta může odrůstat velmi přirozeně, zatímco výraznější prameny budou vyžadovat větší péči.

A pokud toužíte po svěžím looku, se kterým budete vypadat, jako byste se právě vrátila od moře, tohle je přesně ten účes, který stojí za vyzkoušení!

Zdroj: Getty Images

Red hair

Pokud čekáte na období, kdy budou trendy červené vlasy, už nemusíte, protože je to právě teď! Letošní podzim totiž přeje teplým i výrazným odstínům červené – od měděné a skořicové přes zrzavou až po hlubší auburn nebo třešňové tóny. Inspiraci si můžete vzít klidně z podzimního listí. 🙂

Pokud nechcete příliš výraznou změnu, sáhněte po teplejším měděno-hnědém nebo jemně auburn odstínu. Pro odvážnější je tu sytější měď nebo výrazná červená. Ať už si vyberete kterýkoliv odstín, letos s červenými vlasy rozhodně OUT nebudete – právě naopak!

Jen počítejte s tím, že červené pigmenty mají tendenci se rychleji vymývat, takže pokud se rozhodnete jít do červení pro zachování sytého odstínu se vyplatí dopřát vlasům trochu extra péče a používat produkty určené vyloženě pro barvené vlasy. Pro udržení barvy můžete zvolit například Revlonissimo Color Care šampon a kondicionér 2 v 1 pro červené odstíny vlasů.

Rozcuchané vlny

Rozcuchané vlny budou letos na podzim naprosto IN. Je to dokonalý cool-girl vzhled, který opravdu nevyžaduje příliš mnoho údržby. Stačí si vlasy před spaním zaplést a ráno cop rozplést a pořádně prameny protřepat, aby byly vlny volné a objemné. Vlny vytvoříte lehce také pomocí spreje s mořskou solí, který jim dodá správnou texturu a matný objem. Tenhle styl si prostě zamilujete!

K vytvoření vlnitého účesu vám pomůže také Sprej pro efekt plážových vln od Loréal Professionnel. Zdroje: Svetkadernictvi, Teta

Calico hair

Jeden z nejodvážnějších vlasových trendů sezóny, který zároveň přináší nádech nostalgie začátku milénia. Název „calico“ pochází od zbarvení tříbarevných koček (anglicky calico cat), jejichž srst tvoří hravé skvrny černé, oranžové a bílé. Stejně tak tento vlasový trend kombinuje odstíny blond, hnědé, zrzavé a měděné, aby vytvořil na tvých vlasech fascinující mozaikovitý efekt.

Jeho největší předností je univerzálnost – funguje na různých délkách i texturách vlasů. Ať už máte vlasy rovné, vlnité nebo kudrnaté, tento styl dokáže zvýraznit přirozenou strukturu a dodat jí energii. Výsledkem je hravý, ale zároveň elegantní look, který nejen vás rozhodně zaujme!

Zdroj: Pinterest

Trendy barvy podzimních vlasů? Tady jsou!

Letošní podzim se bude nést v duchu teplých barev a kromě toho také ve znamení pohody a uvolněnosti. Je čas na to přivítat hřejivé odstíny, které vyzařují nenucenou eleganci. Podle předních světových stylistů ovládnou letošní sezónu právě tyto barevné trendy.

Dark Chocolate

Sytá tmavá čokoláda – podzimním trendem není vlasy jednoduše ztmavit, ale je třeba jim dodat hloubku a bohatý objem. Hitem letošního podzimu je čokoládová barva přecházející do teplých tónů vlašského ořechu. Cílem takového barvení vlasů je dosáhnout luxusního a vysoce lesklého vzhledu, díky kterému budou vaše vlasy zářit a zároveň nebudete v nich vypadat přísně.

Zdroj: Getty Images

Maple Cinnamon

To je javorová skořice – odstín který má teplé červené tóny a nejen že okamžitě rozzáří pleť, ale také skvěle ladí se sychravou podzimní sezónou. Tento vlasový trend sází na přirozeně působící měděný look s teplými zlatavými podtóny. Pokud je vaše přirozená barva vlasů tmavší, nemusíte se bát ostrých přechodů – odrosty s touto barvou splynou naprosto přirozeně a ještě dokonce dodají vašemu účesu šmrnc.

Zdroj: Getty Images

Mushroom Blonde

Krémový odstín, který je perfektní volbou pro blondýnky, které chtějí jít do hlubších odstínů, nebo pro brunetky toužící po jemném zesvětlení. Tento odstín vyžaduje minimální péči a odrůstá naprosto hladce bez ostrých přechodů u kořínků.

Zdroj: Wella, Getty Images

Amber Highlights

Hřejivé karamelové prameny, které při správném úhlu světla vytvářejí máslově zlatavou záři. Hřejivé tóny, které vašim unaveným vlasům vdechnou okamžitý život. Tento trend sází na jemnou balayáž, při které kadeřník barví prameny především kolem obličeje, aby krásně rámovaly tvář a opticky podpořily objem a texturu vašeho účesu, Look působí neuvěřitelně přirozeně!

Zdroj: Getty images

Bubblegum Pink

Pokud rády experimentujete, nebojte se vsadit na žvýkačkově růžovou! Tato pastelová růžová nepůsobí jako jednolitá křiklavá barva, ale je lehká, vzdušná a plná oslnivého lesku, který vašim vlasům dodá moderní šmrnc.

Zdroj: Getty Images, Behindthechair

Zdroje: Glam, Teta, Cosmopolitan, NOTINO, Allure, Svetkadernictvi, Wella, YouTube, Getty Images, Behindthechair, Pinterest

Designová kuchyně jako srdce domova

Kuchyň se stává jednou z nejdůležitějších místností v celém domě či bytě. Je místem každodenního setkáváni rodiny, prostorem pro kulinářské experimenty i dějištěm přátelských oslav. Srdcem této místnosti je pak dokonalá kuchyňská linka, která se stává významným solitérem i důležitým spojovacím prvkem s dalším jídelním nábytkem. V showroomu STOPKA nás uchvátila výjimečná designová kuchyně Ozone od HENGE. Masivní plocha z přírodního kamene v kombinaci kovu a dřeva dává na odiv přirozenou strukturou použitých materiálů a stává se takřka sochařským objektem v prostoru kuchyně. Naopak pocit vizuální lehkosti přináší kombinace uzavřených modulů se systémem polic s hliníkovými konstrukcemi kuchyně SieMatic S2 Next Generation. Dokonalým propojením pracovní a jídelní zóny je model Artex Pro od italské značky Poliform. Kuchyně Phoenix, taktéž od Poliformu, se drží trendu minimalistického designu a díky široké škále materiálů a povrchových úprav je oblíbená u mnoha zákazníků.

„Současné trendy v kuchyňském nábytku směřují k minimalistickému designu, přírodním materiálům a promyšlené funkčnosti. Stále častěji se používají bezúchytkové systémy a skryté prvky, které podtrhují vizuální klid prostoru. Důležitou roli hrají dřevo, kámen nebo keramika v zemitých tónech,“ říká výkonný ředitel společnosti STOPKA Miroslav Stopka. 

Komfortní posezení s pořádnou dávkou elegance

I nábytek ve venkovním prostoru určený pro relaxaci na čerstvém vzduchu by měl stylově plynule navazovat na vybavení prostoru uvnitř. Proto se nám velice líbí prémiový venkovní nábytek DEDON, který je ztělesněním elegance a sofistikovanosti. Díky použití jedinečných komfortních a odolných materiálů se tento nábytek řadí k naprostým špičkám na trhu. Společnost STOPKA otevřela svůj první showroom německé značky tohoto venkovního nábytku v květnu letošního roku na adrese Petrská 19. Tak se přijďte podívat a dejte i venkovnímu prostoru stejnou prioritu jako vnitřnímu.

Moderní šatna k přehledné organizaci věcí

Oblečení a doplňky jsou součástí vaší celkové image, proto by vše mělo být řádně a přehledně uloženo v jedinečném a funkčním prostoru. Správným ukládáním oblečení a doplňků totiž zajistíte i jejich delší životnost. Ve společnosti STOPKA vám navrhnou dokonalou šatnu na míru vašemu prostoru. Populární jsou modulární systémy šaten od italské značky Rimadesio umožňující vytvářet lineární nebo rohové kompozice i ve tvaru U. Nabízí širokou paletou materiálů od lakovaného skla a dřeva po textil a syntetickou kůži i praktické itegrované LED osvětlení. Také Senzafine Walk-in Closet od italské značky Poliform nabízí elegantní řešení otevřené šatny. Modulární systém šatních skříní funguje bez dveří, díky čemuž zůstává prostor otevřený a úložné prvky se dají různě konfigurovat. Vyberte si svoji vysněnou šatnu na adrese Klimentská 46.

Foto: archiv Stopka

Dolly Parton se narodila 19. ledna 1946 v Tennessee a svět country si podmanila hity jako Jolene, 9 to 5 nebo I Will Always Love You. Stejně nezaměnitelná jako její hlas se ale postupně stala i její image. Platinová blond, obří vlasy, dlouhé nehty, hluboké výstřihy a kamínky všude, kam se vešly. Dolly udělala z „too much“ svůj podpis dávno předtím, než jsme tomu začali říkat camp nebo country glam.

Image podle sebe

Dolly Parton jste nikdy nemohli přehlédnout. A přesně o to šlo. Svou image si vytvořila podle vlastních představ o kráse, nikoliv podle toho, co bylo považováno za vkusné. Inspiraci přitom našla už jako malá v ženě ze svého rodného města, kterou okolí označovalo jako „town tramp“, tedy něco jako místní lehkou ženu. Odbarvené vlasy, výrazné rty, nalakované nehty, podpatky a upnuté oblečení ostatním připadaly laciné. Dolly v ní naopak viděla tu nejkrásnější ženu široko daleko.

Platinovou blond proto brzy přijala za svou. Vlastní vlasy si odbarvovala a tupírovala do vysokého bouffantu, až je nakonec kvůli poškození vyměnila za paruky. Ty se spolu s umělými řasami, výraznými linkami, dlouhými nehty a pořádnou dávkou rtěnky staly základem její image.

Na poznámky o „hloupé blondýně“ navíc dokázala odpovědět po svém. Ráda připomínala, že není ani hloupá, ani skutečná blondýna. A zatímco dnes celebrity soupeří o co nejdokonalejší iluzi přirozenosti, Dolly se nikdy netvářila, že takhle vstává z postele. Její umělost byla zcela záměrná. Jak sama trefně prohlásila: „Stojí hodně peněz vypadat takhle lacině.“

More is more

Minimalismus v Dollyině šatníku nikdy příliš šancí nedostal. Její módní styl zůstával napříč dekádami překvapivě podobný: zvýrazněný pas, přiléhavé střihy, vysoké podpatky a pořádná porce kamínků, flitrů, třásní a westernových detailů.

Kořeny jejího stylu sahají ke country módě 60. let a slavným Nudie suits. Extravagantní westernové obleky návrháře Nudieho Cohna byly plné barev, výšivek a kamínků. Dolly si tento svět přivlastnila po svém a tradiční western proměnila v ultraženský country glam.

Čím větší byla její kariéra, tím extravagantnější byly její outfity. V 70. letech přibyly flitry, třásně, hlubší výstřihy a odvážnější siluety. V roce 1978 Dolly pózovala na obálce Playboye v černém bunny kostýmu a o rok později přišel Bob Mackie se zdobeným modelem s průsvitnými motýlími křídly. Country girl se měnila v hollywoodskou showgirl, aniž by cestou odložila jediný kamínek.

Od 90. let její charakteristický šatník dál rozvíjel kreativní ředitel Steve Summers a jeho tým. Móda mezitím prošla minimalismem, Y2K i quiet luxury, Dolly ale zůstala Dolly. Možná právě proto její styl nestárne spolu s trendy. Nikdy na nich totiž nebyl závislý.

Síla na podpatcích

Za vrstvou kamínků se navíc vždy skrývala žena, která měla ve vlastní kariéře velmi jasno. Dolly se prosadila jako skladatelka a podnikatelka v country průmyslu ovládaném převážně muži a opakovaně ukázala, že image sexy blondýnky rozhodně neznamená, že neví, co dělá.

Když chtěl Elvis Presley nazpívat její I Will Always Love You, jeho manažer požadoval část vydavatelských práv. Pro začínající country zpěvačku by Elvisova verze znamenala obrovský moment, Dolly ale odmítla. Svou píseň si nechala.

Ještě výrazněji promluvila v roce 1980 s 9 to 5. Píseň spojená se stejnojmenným filmem se stala hymnou pracujících žen a upozorňovala na nerovnost, nízké ohodnocení i každodenní sexismus na pracovišti. A právě tady dokázala Dolly využít i jeden ze symbolů své hyperženské image. Narážky často mířily i na její dlouhé akrylové nehty. Dolly z nich ale v 9 to 5 udělala vlastní přednost. Jejich klapání, které připomínalo práci na psacím stroji, přenesla do nahrávacího studia a rytmickou linku celé písně vyťukávala právě svou manikúrou.

Ke slovu „feministka“ měla sama v rozhovorech komplikovaný vztah. Její kariéra ale nabourávala představu, že ženskost a síla stojí proti sobě. Dlouhodobě podporovala vzdělávání žen a prostřednictvím svého programu Imagination Library pomohla dostat knihy k milionům dětí po celém světě. Podporovala také řadu charitativních projektů a během své kariéry otevírala dveře dalším ženám v hudebním průmyslu. Dolly kvůli respektu nikdy nepotřebovala sundat podpatky, zkrátit nehty ani setřít rtěnku. Místo toho ukázala, že ženská síla může být blond, růžová a posetá kamínky.

Foto: Wikimedia, Getty, Pinterest

Konec světa už jsme v kině viděli mnohokrát. Svět vytvořený Peterem Hellerem v románu The Dog Stars (český překlad Psí hvězdy vyšel v roce 2014) je dostatečně nevlídný na to, aby z něj mohl vzniknout působivý postapokalyptický thriller, zároveň ale nabízí prostor pro komornější příběh. Vzhlížet ke hvězdám režiséra Ridleyho Scotta se místo monster, honby za lékem nebo záchrany lidstva soustředí na otázku, co vlastně znamená zůstat člověkem ve světě, kde se pravidla civilizace definitivně rozpadla. 

Píše se rok 2035. Většina lidstva podlehla pandemii chřipky a z civilizace zbyly jen trosky. Města jsou prázdná a přeživší se snaží hlavně si zajistit potravu, léky a bezpečí. Na budování nové společnosti tu nikdo příliš nemyslí. Bývalý mechanik Hig (Jacob Elordi) žije na opuštěném letišti nedaleko Denveru společně se psem Jasperem a vojenským specialistou Bangleyem (Josh Brolin). Zatímco Bangley se řídí pravidlem, že první se střílí, než otevírá dveře nezvaným hostům, a lidskost vnímá spíše jako slabinu, Hig se stále snaží neztratit soucit. Většinu času tráví létáním, zajišťováním zásob, truchlením po své manželce nebo pozorováním hvězd. Právě Jasper je přitom jedním z posledních pevných bodů jeho života a pojítkem s minulostí.

Během jednoho z letů Hig zachytí záhadný rádiový signál z místa v Grand Junction. Najednou má důvod opustit relativně bezpečnou základnu a vydat se do neznáma hledat zdroj signálu a zároveň i naději. Po cestě potká Cimu (Margaret Qualley) a jejího otce (Guy Pearce), se kterými nakonec stráví více času, než by kterýkoliv z nich ze začátku plánoval. 

Prostředí filmu může připomenout třeba The Last of Us. Pandemie, opuštěná města, ozbrojení přeživší a permanentní pocit, že nebezpečí může přijít odkudkoliv. Jenže zatímco v The Last of Us čekáte, kdy se z temného rohu vynoří další nakažený, Vzhlížet ke hvězdám nechává mnohem více prostoru tichu. A také leteckým pohledům na krajinu, která je krásná i děsivá. Tyto scény patří k nejpůsobivějším momentům filmu.

Nepřítelem tu nejsou obludy, ale lidé. Někteří přeživší zdivočeli, rabují a zabíjejí, jiní se pokoušejí vytvořit vlastní podobu utopie. A nad tím vším visí vzpomínka na nemoc, která svět, jak ho známe, zničila. 

Právě v tom je film zajímavější než řada jiných postapokalyptických příběhů. Neřeší především to, jak zachránit lidstvo. Zajímá ho, co se stane s člověkem, který přežil, ale přišel téměř o všechno, co mu dávalo důvod žít.

Film se může pochlubit dobrým hereckým obsazením. Jenže ani schopní herci nedokážou zachránit scénář Marka L. Smitha, který je podepsaný například pod filmem Revenant: Zmrtvýchvstání s Leonardem DiCapriem. 

Je pravda, že už Hellerova předloha je spíše meditativním a poetickým dílem, kde se nic moc neděje.  Její síla spočívá právě v tichu, samotě a drobných okamžicích, které dávají přežívání nějaký smysl. Film tento charakter zachovává, ale zároveň z něj nedokáže vytěžit dostatečně silné drama. Nejvíc je to znát ve vztazích mezi postavami. Hig a Cima mají mnoho společného. Oba přišli o blízkého člověka, snaží se nějak fungovat v novém světě a hledají důvod, proč pokračovat. Jejich sbližování proto dává smysl. Chemii mezi Jacobem Elordim a Margaret Qualley ale scénář nedokáže pořádně využít. Dialogy místy působí příliš doslovně a místo toho, aby emoce nechaly přirozeně vzniknout, postavy je divákovi často rovnou vysvětlují. 

Snímek je spíše poklidný a melancholický, pár akčních scén se ale dočkáte. Některé jsou docela povedené a Scott v nich ukazuje, že zkušenosti režiséra, který stojí mimo jiné za Vetřelcem, nikam nezmizely. Scott v minulosti uměl spojit velkolepost s emocemi, žánrovou podívanou s výraznými postavami a atmosféru s příběhem. Tady se mu z jednotlivých ingrediencí nepodařilo vykouzlit fungující celek. Některé potenciálně zajímavé dějové odbočky navíc působí spíše jako slepé uličky. 

Vzhlížet ke hvězdám má fajn námět, schopné herce a vizuálně nezklame. Zároveň mu ale chybí vlastní výraznější tvář a především scénář, který by dokázal naplno využít to nejlepší z knižní předlohy. Ridley Scott ve svých osmaosmdesáti letech dál plánuje jeden projekt za druhým. Tempo ale nemusí znamenat zároveň i kvalitu. Tentokrát mu ani zkušenost legendy za kamerou nepomohla překonat limity scénáře. Vzhlížet ke hvězdám tak není špatný film. Je to spíš film, který měl potenciál být mnohem lepší. 

Zdroj fotek: Falcon

Cirkulární ekonomika není jen o složitých strategiích, legislativě a odborných konferencích. Může začít u nenošeného svetru, který místo vyhození dostane nový život, opraveného kusu nábytku nebo surovin, které se snažíte zužitkovat do posledního kousku. A právě na praktickou stránku cirkulární ekonomiky chce upozornit Festival Dokola, první event svého druhu v Česku, který se uskuteční 10. a 11. září v Kampusu Hybernská. 

Za akcí stojí Institut cirkulární ekonomiky, nevládní nezisková organizace, která od roku 2015 prosazuje principy cirkularity v Česku i Evropě. Ambasadorkou festivalu je Jitka Nováčková, která dlouhodobě podporuje cirkulární ekonomiku a aktivity INCIEN. Na festivalu bude mít také vlastní talk show.

„Cirkularita se často popisuje jako něco vzdáleného a technického. My chceme ukázat opak. Že je to praktické, kreativní, inovativní téma a že jí do svého každodenního života může zapojit kdokoli,“ říká organizátorka festivalu Karolína Kočendová z INCIEN.

Jedním z hlavních lákadel budou praktické workshopy. Na jednom z nich si pod vedením Veroniky Duškové z Vedu Clothing vyzkoušíte, jak přešít starou košili. Olda Navrátil a Petr Král nabídnou pomocnou ruku při opravě nábytku nebo elektroniky. Na workshopu s Kokozou se zase naučíte, jak dát další šanci zelenině a připravit z ní kimchi. 

Na své si přijdou také milovnice a milovníci módy. Festival nabídne módní přehlídku upcyklovaných modelů, kterou připravily Jana Horejšová a Kamila Vodochodská. Oba dny bude na místě probíhat také swap, díky němuž mohou věci, které už nepotřebujeme, najít nového majitele. A zároveň si můžete odnést něco, co udělá radost zase vám. 

Principy cirkularity představí Soňa Klepek Jonášová, zakladatelka INCIEN. Deset důvodů, proč se na svůj nákup, práci i město, ve kterém žijete, podívat trochu jinak, nabídne ředitelka institutu Michaela Kloudová. Téma městské cirkularity otevře přednáška Pavly Antonínové z Magistrátu hlavního města Prahy, po níž bude následovat debata pod vedením Simony Babčákové.

Program festivalu doplní také výstava cirkulárních produktů a řešení, která představí konkrétní inovace a firmy fungující na principech cirkulární ekonomiky. O tom, že téma může být i zábavné, přesvědčí například stand-up vystoupení Natálie Schejbalové alias Tady Tali a Elišky Soukupové. 

„Kampus Hybernská dlouhodobě funguje na principech, které festival připomíná: upcyklovaný nábytek, recyklované materiály, šetrné hospodaření se zdroji. Jsme rádi, že se tahle filozofie na dva dny rozroste do celého areálu,“ komentuje Ema Pospíšilová, ředitelka Kampusu Hybernská. 

Vstup na festival je zdarma, za vybrané workshopy je symbolický poplatek. Své místo si můžete rezervovat přes portál GoOut. Kompletní dvoudenní program najdete na webu festivalu. 

Zdroj: INCIEN

Kde to začalo?

Dnes máme školní uniformy spojené především s luxusními soukromými školami, preppy estetikou a old money stylem. Ironií ale je, že za jeden z nejstarších doložených příkladů školní uniformy je považován oděv britské školy Christ’s Hospital, určené původně chudým a osiřelým dětem. Součástí dress codu byl dlouhý modrý kabát, přičemž modrá byla mimo jiné dostupným barvivem a spojovala se se skromností.

V 19. století se v dívčích školních uniformách objevují tmavé šaty, bílé límce a dlouhé sukně. S rozvojem prestižních britských škol se ale uniforma postupně mění také v symbol příslušnosti k určité instituci, statusu a privilegia. Právě z této představy později výrazně čerpá preppy i schoolgirl estetika.

Kdy se ale do školního šatníku dostaly plisované sukně, kravaty, vestičky a podkolenky, tedy silueta, ze které čerpá dnešní móda? Důležitá byla první polovina 20. století a proměna vzdělávání dívek. Do škol se stále více dostával sport a dlouhé viktoriánské šaty byly pro pohyb nepraktické. Sukně se proto zkracovaly, plisování umožňovalo větší volnost pohybu a kravaty či blazery dívčí školy přebíraly z chlapeckého dress codu. Vznikala tak silueta, kterou bychom jako školní uniformu poznali i dnes.

Přichází minisukně

Jednou z nejdůležitějších osobností, které pomohly dostat školní a dívčí estetiku do módy, byla britská návrhářka Mary Quant. V 60. letech se Londýn stával centrem mladé kultury, hudby, klubů a nových butiků v rámci fenoménu Swinging London. Quant už v roce 1955 otevřela butik Bazaar a ve své tvorbě začala čerpat také z dětského a školního oblečení. Pracovala s krátkými sukněmi a jednoduchými siluetami, které doplňovala výraznými punčochami, podkolenkami a moderní obuví. Přestože bývá často označována za autorku minisukně, ta jednoznačného tvůrce nemá. Mary Quant ji ale zásadně zpopularizovala a udělala z ní symbol své generace.

Zároveň šla proti tehdejší představě, že žena má působit především sofistikovaně a dospěle. Oslavovala mládí a dívčí vzhled už nebyl něčím, z čeho měla žena co nejrychleji vyrůst. Podkolenky, barevné punčochy nebo kulaté kontrastní límečky se díky ní přesunuly z dětského šatníku do módy mladých žen.

Z nevinné školačky rebelkou

V 90. letech získává schoolgirl úplně jinou energii. Začíná se míchat s grungem a punkem a rozhodně už nejde jen o uhlazený luxus. V roce 1991 americký Vogue psal o „run on schoolgirl tartan“, tedy mánii kolem školáckého tartanu, a ukazoval tartanové sukně kombinované s barety, podkolenkami a kabáty.

Jeden z nejslavnějších momentů přišel o rok později. Marc Jacobs, tehdy kreativní ředitel značky Perry Ellis, představil kolekci pro jaro 1993. Na molo poslal modelky v tartanových sukních, army boots, flanelových košilích, krátkých sakách, podkolenkách a teniskách Converse. Kolekce byla tehdy kritizovaná a přispěla i k Jacobsovu konci u značky, později se ale stala jedním z určujících módních momentů 90. let.

Podkolenky zároveň získávaly provokativnější význam. Vogue v roce 1993 pracoval s formulací „schoolgirl meets sex-kitten attitude“ a o rok později se objevovaly také u značek jako Versace, Prada, Ralph Lauren nebo Vivienne Westwood. Výrazně se školní estetikou pracovala také Anna Sui, která propojovala rock, vintage, punk a girlhood. Její kolekce pro jaro 1994 míchala punkové prvky s romantickými a školními motivy. Schoolgirl už tak nemusela odkazovat pouze na skutečnou uniformu, ale také na nostalgickou a idealizovanou vzpomínku na mládí. A právě to přetrvává dodnes.

Schoolgirl v popkultuře

Co si pod schoolgirl stylem vybaví téměř každý? Pravděpodobně film Clueless z roku 1995 a jeho kostýmy od Mony May. Slavný žlutý outfit Cher byl luxusní módní interpretací školní uniformy postavenou na tartanovém kostýmku Dolce & Gabbana. Minisukně, podkolenky a cardigany se díky filmu staly jedním ze symbolů módy 90. let. Clueless navíc z uniformy udělalo image. Cher a její spolužačky nenosí klasickou povinnou školní uniformu, přesto se jejich šatník jejími kódy výrazně inspiruje. Původní funkce uniformy se tak obrací. Už nemá potlačovat módní rozdíly mezi studenty, ale pomáhá Cher být tou nejvýraznější osobou v místnosti.

V roce 1998 přichází další zásadní moment, videoklip Britney Spears k …Baby One More Time. Bílá košile, krátká plisovaná sukně, cardigan, vysoké ponožky a copánky udělaly ze schoolgirl estetiky globální popový symbol. Do popředí se zároveň dostal kontrast nevinnosti a sexuality. S nástupem Y2K módy pak přicházejí nižší pasy, ještě kratší sukně a crop topy.

Uniforma = Luxus

Schoolgirl estetika se postupně začíná propisovat do kolekcí celé řady high fashion značek. V roce 2007 má navíc premiéru Gossip Girl a rebelující sexy školačka alespoň na chvíli ustupuje do pozadí. Přichází elegance Blair Waldorf.

Perfektně upravená Blair kontrastuje s uvolněnější Serenou. Obě vycházejí ze stejného školního dress codu, ale každá si jej přizpůsobuje vlastnímu stylu. Uniforma tak paradoxně začíná fungovat jako prostředek individuality. Schoolgirl estetika se zároveň znovu propojuje s privilegiem a old money stylem. Přidávají se luxusní kabelky, perly, brože a především Blairiny ikonické čelenky.

Výrazným momentem byl také rok 2016, kdy Thom Browne proměnil školní uniformu v jednu z důležitých součástí vizuálního jazyka značky. Bílá košile, kravata, šedé odstíny, kostka, blazery a plisované sukně působily, jako by se školní chodba přestěhovala přímo na runway.

Na konci 2010s už navíc nešlo jen o nostalgii po vlastních školních letech. Móda začala nostalgicky vzpomínat i na své předchozí interpretace školy a popkulturu 90. let. V roce 2018 například Versace ve své podzimní kolekci znovu výrazně pracovalo s tartanem, minisukněmi a preppy-punkovou estetikou inspirovanou právě filmem Clueless.

Miu Miu mánie

V současné high fashion je se schoolgirl a akademickou estetikou neodmyslitelně spojená především značka Miu Miu. Značka vznikla v roce 1993 jako mladší a experimentálnější projekt Miuccii Prady a samotný název vychází z její dětské přezdívky Miu Miu. Už od počátku tak nabízela hravější a mladistvější alternativu k hlavní linii Prada.

Na podzim 2014 přišly v kolekci výrazné school-uniform reference. Nešlo ale o perfektní kostým elitní školačky. Uniformní prvky se kombinovaly se sportovními bundami, pastelovými barvami a množstvím vrstev. Výsledkem byla školačka, která sice respektuje základní kódy uniformy, ale nebojí se je narušit.

Největší zlom a začátek novodobého schoolgirl šílenství přišel s kolekcí Miu Miu pro jaro/léto 2022. Miuccia Prada vzala základní kusy běžného šatníku a radikálně je zkrátila. Mikro minisukně s výrazným páskem ve spojení s cropnutými svetry, košilemi a vysokými ponožkami okamžitě zahýbaly módním světem. Lemy zůstávaly roztřepené a barevnost naopak poměrně konzervativní. Extrémní délky tak rozbíjely tradiční představu uniformy a připomínaly rebelující studentku, která si dress code upravila po svém. Zároveň se zde propojila schoolgirl uniforma s kancelářským dress codem.

Z mikro minisukně se stal virální fenomén. Objevovala se na celebritách, obálkách časopisů i sociálních sítích a výrazně podpořila návrat Y2K estetiky. Postupně se k ní přidaly také dioptrické brýle, které akademickou image ještě více podtrhly.

Back to school 2026

Schoolgirl styl bude podzimu pravděpodobně vládnout ještě nějakou dobu. Dnes totiž neodkazuje jen na nostalgii po školních letech, ale také na desítky let ikonických popkulturních a módních momentů. Navíc se dál proměňuje. Schoolgirl se propojuje například s literary chic, tedy estetikou mladé intelektuálky a knihomolky. V outfitech se objevují cardigany, košile, plisované sukně, bílé vysoké ponožky, mokasíny a velké brýle.

Ke klasickému schoolgirl stylu se ale přidává ještě jeden návrat do školních lavic, tentokrát přes tělocvik. Vidět to bylo i během nedávného Copenhagen Fashion Weeku 2026. K plisovaným sukním se místo klasických košil přidávají polo trička, raglánová trička s kontrastními rukávy nebo fleecové mikiny. Vysoké ponožky a podkolenky přitom zůstávají jedním z hlavních doplňků.

Schoolgirl zkrátka zůstává, i když její podoba se neustále mění. Uniforma měla původně individualitu omezovat, móda ale její význam obrátila. Dnes jsou její prvky základem, který si každý může upravit podle sebe. A s přicházející back to school náladou je ideální čas vrátit se alespoň módně zpátky do školních lavic.

Foto: Christ’s Hospital, Pinterest, Alamy, Vogue, WWD

Když se řekne Alfons Mucha, vybaví se vám nejspíš půvabné ženy s předlouhými vlasy, květiny, ornamenty a charakteristická secesní linka. Jeho vizuální jazyk i po sto letech inspiruje stále nové generace tvůrců. Mucha ale nebyl pouze malířem a grafikem. Byl také fotografem, designérem a člověkem, který chtěl krásu přenést do každodenního života. 

Právě touto optikou je vystavěna nově otevřená stálá expozice Central Gallery na Staroměstském náměstí. Místo chronologického životopisu nabízí několik tematických zastavení, která odhalují různé podoby Muchovy tvorby. Od slavných secesních plakátů přes fotografie vznikající jako součást jeho tvůrčího procesu až po publikaci Documents Décoratifs.

„Nechtěli jsme vytvořit další výstavu o Muchovi, ale výstavu o tom, proč je jeho estetika stále aktuální. Když vedle sebe postavíte jeho grafiky, fotografie, design, šperky Jarmily Mucha Plockové nebo současné fotografie Slovanské epopeje, zjistíte, že mezi nimi neexistuje stoletá propast. Spojuje je stejná citlivost pro detail, řemeslo a krásu,“ přibližuje kurátorka výstavy Helena Kočíková.

Od Sarah Bernhardt k Otčenáši 

Důležitým mezníkem Muchovy kariéry byla spolupráce se Sarah Bernhardt. Právě plakáty vytvořené pro francouzskou herečku z něj během několika měsíců udělaly jednu z nejvýraznějších osobností evropské secese. Výstava ale připomíná i méně známé příběhy z Muchovy tvorby. 

Jedním z pozoruhodných příběhů výstavy je plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carter. Pro jeho podlouhlý vysoký formát využil výtvarný jazyk, který proslavily jeho plakáty se Sarah Bernhardt. Hra však propadla, Leslie Carter zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno. 

Jiný pohled na Muchovu osobnost dokládají konkrétní vystavená díla. Mezi nejvýraznější patří Otčenáš (Le Pater) z roku 1899. Z ilustrované modlitby se stává osobní umělecká výpověď, v níž se propojují křesťanská tradice, zednářská symbolika a Muchova víra v krásu, pravdu a lásku. 

Mucha za objektivem

Opomíjenou součást jeho tvorby představuje fotografie. Mucha ji nepoužíval pouze jako dokumentační médium, ale také jako nástroj, který mu pomáhal při samotném výtvarném procesu. Fotografoval své modely, hledal prostřednictvím snímků správnou kompozici, zachycoval pohyb a pracoval se světlem. Dochované fotografie tak dnes umožňují nahlédnout nejen do jeho pařížského ateliéru, ale také do procesu, který předcházel vzniku některých jeho nejslavnějších děl. 

Výstava představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž Alfons Mucha shrnul své pojetí secese. Soubor ornamentů, dekorativních motivů a návrhů se stal inspirací pro tehdejší architekty, designéry i řemeslníky po celé Evropě a ukazuje Muchovo přesvědčení, že krásné a kvalitně navržené předměty mají být součástí každodenního života.

Setkání secese se současným designem

Tato myšlenka se v Central Gallery přenáší i do současnosti. Expozice je doplněna o tvorbu Jarmily Mucha Plockové, architektky, výtvarnice a Muchovy vnučky, která se péči o umělcův odkaz věnuje od 80. let. Její šperky a autorské objekty z rytého skla nepůsobí jako nostalgická kopie dědečkova díla. Z Muchových ornamentů, přírodních motivů a práce s linií vytváří současný design. „Někdy považuji šperk za drobnou architekturu, stejně jako dobrou architekturu za něco, co má v sobě krásu a detail šperku,“ řekla na vernisáži designérka. 

A že Muchova estetika nezůstává jen ve světě muzeí a galerií, ukazuje i současná módní tvorba. Nedávno například pražská streetwearová značka Never Enough ve spolupráci s Nadací Mucha vytvořila kolekci, která převádí Muchovy motivy na trička, mikiny, kšiltovky a tašky. Kolekce Never Enough × Mucha Collection pracuje se sedmi motivy a celkem pětadvaceti druhy produktů, přičemž k aplikaci na textil využívá tradiční techniku sítotisku.

Slovanská epopej v detailu

Další současný pohled na Muchovo dílo nabízí v Central Gallery fotograf Jan William Drnek. Jeho video zachycuje vznik velkoformátových fotografií Slovanské epopeje, na jejichž základě vznikla monumentální monografie.

„Celý život se zabývám vizuální percepcí a tím, jak náš mozek zpracovává obraz,“ vysvětluje Drnek. Už v roce 2016 vytvořil přesnou digitální reprodukci slavného cyklu a při současném projektu se zaměřil na detaily, které při pohledu na originální plátno často uniknou. 

Výsledkem je publikace složená z 20 tisíc fotografií. Má rozměry 62×42 centimetrů, 336 stran, váží dvanáct kilogramů a její kapitálek je z pravého hedvábí. Poprvé byla vystavena před sedmi lety v pražském Klementinu a s cenou okolo 280 tisíc korun tehdy šlo o nejdražší českou knihu. Vydaná byla limitovaným nákladem 200 kusů. Kromě vloženého šperku Jarmily Mucha Plockové obsahuje také tři kameny z míst vyobrazených na plátnech. 

Drnek na knize pracoval téměř tři roky s více než 20 špičkovými odborníky. K ruce měl řemeslníky, umělce či historiky. Podobným způsobem zachytil také Katedrálu sv. Víta, Korunovační klenoty nebo nové Svatovítské varhany. 

Mucha tak nevystupuje pouze jako autor ikonických plakátů z přelomu 19. a 20. století. Spíš jako tvůrce, jehož přesvědčení, že umění a krása mohou být součástí každodenního života, neztratilo ani po více než sto letech nic ze své aktuálnosti.

Zdroj: Tomáš Rubín (fotografie z výstavy), Never Enough a Crestyl