Knižní tipy: Silné příběhy, inspirativní ženy i humor na cesty

Hledáte knihu, která vás rozesměje, rozpláče nebo inspiruje? Vybrali jsme několik titulů, které jsme v poslední době přečetli. Třeba některou z knih zabalíte i pod stromeček. 

Sama mezi muži

Kousek po kousku se propadala do něčeho opojného, něčeho nebezpečného, a když si uvědomila, co se děje, bylo už příliš pozdě.

Sama mezi muži od Emmy Noyes je emotivní a autentický příběh o lásce k sobě i druhým, o její potřebě a absenci. Tato kniha z kategorie New Adult Romance je o přátelství, sebevnímání, (ne)přijetí, smutku a poruše příjmu potravy. 

Celý život hledala prázdnotu tím, že si odpírala jídlo; nevěděla, že stačí dát své srdce někomu, kdo o něj nestojí.

Ginny Murphyová vždycky věřila, že přátelství s chlapci je lepší než s dívkami, protože v něm není místo pro drama. Samozřejmě za předpokladu, že obě strany dodržují pravidlo nezamilovat se. Jenže pak potkala Adriana Silvase. Kluka, který vnímá lásku jako něco, pro co se nevyplatí riskovat a který své city v dospívání pohřbil tak hluboko, že má potíže se k nim dostat. Ginny má díky němu chuť překročit pečlivě vytyčené hranice. Postupně si Adriana pustí blíže k tělu. A tím se propadne ještě hlouběji ve svém trápení a sebedestrukci. Vyprávění se střídá mezi její perspektivou a pohledem Adriana, čímž autorka odkrývá nejen vnitřní svět dívky bojující s úzkostí a PPP, ale i muže, který se snaží utéct před city i tlakem „hustle“ kultury. 

Možná to byl ten důvod, proč se nikdy nezamiloval. Možná je láska volba. Volba, kterou nikdy nedokáže udělat.

Muži, o kterých se zmiňuje název, zahrnují také trojici, kterou Ginny potkala na vysoké škole – Tristana, Claye a Finche – a Ginnyiny bratry, ke kterým měla už v dětství blíž než ke své starší sestře, se kterou se akorát porovnávala. Její život se postupně smrskl na sledování kalorií, výčitky a prázdný žaludek. Zatímco Adrian běhá, aby si vyčistil hlavu, ona běhá, aby se mohla „v klidu“ nejíst.

Úzkost je chirurg zkušený v rozřezávání věcí, kterých by se především nikdo neměl dotýkat. Prozkoumá váš život ze všech stran. Hledá trhliny, odřeniny, slabá místa, pochybnosti. A když nějakou najde, rozebere ji kost po kosti, starost po starosti, až nedokážete rozeznat pravdu od fikce.

Autorka, která se letos dostala na žebříček 30 pod 30 magazínu Forbes, píše s citlivostí a zároveň odvahou. Sama se s PPP potýkala sedm let, takže kniha vychází i z osobních zkušeností. „Bylo mnohem snazší přiznat si anorexii než bulimii. Ve společnosti jsou ‚zdravé stravování‘ a pravidelné cvičení – dvě výmluvy, které zakrývají anorexii – považovány za pozitivní, zatímco na zvracení nic dobrého není. Zvracení je špinavé, soukromé, něco, co je třeba schovat,“ říká. „Tuto knihu jsem napsala, protože jsem se už nechtěla stydět.“ 

Kniha je moc hezky napsaná a čte se rychle i díky krátkým kapitolám. Líbily se mi deep talky mezi hlavními hrdiny, u kterých si člověk uvědomí, jak vzácné mohou v době, kdy převažuje small talk a roztěkanost, být. Ginnina cesta v průběhu let je někdy srdcervoucí. Uronila jsem i nějakou tu slzu, když jsem sledovala její boj a frustrující rozhodnutí. Jak dopadne, si přečtěte sami.

Sebe-vědomé

Renomovaná novinářka a moderátorka Světlana Witowská vyzpovídala výjimečné ženy, které se ve svých oborech dostaly až na vrchol – a přitom zůstaly věrné samy sobě. Odhaluje, co je k úspěchu dovedlo, jaké výzvy musely překonat a co je na jejich cestě nejvíc formovalo. V knize Sebe-vědomé prostřednictvím rozhovorů poznáte šestnáct výrazných osobností. Věřím, že minimálně některé z nich znáte, ale myslím, že se dozvíte i to, co jste zatím nevěděli. 

„V podnikání musíte přijmout obrovskou míru rizika. Je to prostě na vás, vy musíte dělat rozhodnutí a na strach tam není čas ani místo. Vy o strachu vůbec nesmíte uvažovat. Nesmíte se ničeho bát. Musíte jít do všeho naplno. A je jedno, jestli si otevřete kavárnu, povedete technologický start-up nebo začnete psát knihu. Vždy hrozí neúspěch,“ říká Simona Kijonková, která pro knihu mluví o síle, odvaze, kreativitě a byznysových rozhodnutích.

„Je to zavazující a spojené s velkou odpovědností, částečnou ztrátou soukromí a možná pro někoho překvapivě i s jistou mírou osamělosti. Vliv jsem vždy vnímala jako příležitost měnit věci kolem k lepšímu,“ odpovídá na otázku, jaké to je být vlivnou ženou, Lenka Bradáčová, s níž Světlana Witowská mluví o spravedlnosti i životě v Africe. 

Výběr je pestrý. Každá z protagonistek přichází z jiného světa: justice, architektura, byznys, sport, hudba, věda nebo veřejná služba. Eva Jiřičná mluví o tom, jaké to je být ženou architektkou či o práci se Stevem Jobsem, Zlata Holušová o zákulisí Colours of Ostrava i retreatu na Srí Lance, Milena Králíčková o tlaku spojeném s funkcí první ženské rektorky i tragické střelbě na fakultě. V rozhovoru s Taťánou le Moigne se dozvíte, jak desková hra pro děti a Bill Gates ovlivnily její kariéru v Googlu. 

„Mám velký strach z neznámého. Ale současně když se něčeho bojím, jdu do toho o to intenzivněji. Začnu na tom pracovat,“ sdílí Katarína Vlčková. 

Autorka dále zpovídala Anetu Langerovou, Barboru Krejčíkovou, Danielu Peškovou, Kateřinou Tučkovou, Věru Jourovou, Kateřinu Šimáčkovou, Libuši Šmuclerovou či Simonu Stašovou.

„Někdy mám pocit, že je toho na mě strašně moc a že to nezvládám. Ale moje kamarádky mi říkají, že jsem jenom cvok, protože toho po sobě chci moc,“ říká v posledním z rozhovorů Jana Zielinski. „Od mala jsem byla vychovaná stylem Postarej se o sebe, ideálně i o ostatní. To, že třeba máš dobrý známky, je naprostá samozřejmost, za to tě nikdo chválit nebude. A prostě jeď a makej.“ 

Rozhovory jsou věcné a inspirativní. Každá z respondentek má jiný příběh, jiný mindset, ale všechny spojuje sebevědomí. Ne to okázalé, které se rádo předvádí, ale to ryzí – hluboké, klidné a vnitřně ukotvené.

Historky all inclusive

Žena může mít třeba doktorát z matematiky, ale stejně neví, kolik kusů kalhotek si s sebou sbalit na týdenní dovolenou.

Lucie Macháčková – dnes už zavedená stálice českého stand-upu a držitelka Magnesie Litery za Svatební historky – opět sepsala nasbírané zážitky, situace a drobné trapasy. Tentokrát čtenáře s sebou nebere na rande z Tinderu (to je stále moje srdcovka), ale na cesty. A to třeba do Indonésie, kam se vydala s „Kapitánem Amerikou“, nebo na svatojakubskou pouť, při které ji doprovázel „Hubert“. Na stránkách se dozvíte víc i o její cestě ke stand-upu. 

Historky all inclusive jsou už čtvrtou knihou této komičky. Přečtete si v ní varianty out-of-office omluvenek do e-mailu, souhlasně se pousmějete nad typy lidí mezi účastníky autobusového zájezdu nebo hotelovými strávníky. Nahlédnete do mapy, která znázorňuje to, jak Češi vidí Evropu, a nechybí ani balicí hlášky (ne)vhodné na letiště nebo lechtivá osmisměrka.

Stará čínská přísloví o cestování

Moudrý muž hledá na cestách klid. Ten hloupý má pracovní e-maily v mobilu. 

Kolik jazyků znáš, s tolika chlapama ses líbala!

Chceš-li dovolenou all inclusive zdarma, odjeď na týden k rodičům.

Chceš-li mít na dovolené klid a pohodu, neodjížděj na týden k rodičům.

Chceš-li se nespálit na slunci, zůstaň v kanclu.

Chceš-li v kanclu nevyhořet, vyraz na slunce.

Neprovdaná žena doufá, že na dovolené dostane prstýnek. Ta provdaná už chce jen hotelový náramek all inclusive.

Pokud hledáte knihu, která vám zpříjemní cestu v MHD nebo čekání na letišti, Historky jsou zábavným parťákem. Menší paperback nacpete i do kabelky, čte se rychle a dá se dobře dávkovat. A nemusíte být kdovíjaký čtenář, abyste se do této knížky pustili. 

Moje malá bulimie 

Připadá vám, že vaše problémy s jídlem musí být pro vaše okolí do očí bijící. Přesto si nikdo ničeho nevšimne.

Moje malá bulimie je osobní zpověď nejen o PPP, ale hlavně o bolesti, kterou si člověk nese z dětství, o rozbitých vztazích, potřebě bezpečí, o studu a znechucení i o naději, že i z úplného dna se dá zvednout.

Kristýna Trpková, kterou můžete znát jako autorku detektivek a nejmladší držitelku Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku 2021, otevřeně popisuje své dětství a dospívání poznamenané domácím násilím, alkoholismem a toxickým prostředím, v němž se ztrácelo všechno, co je pro dítě obzvlášť důležité – jistota, klid, láska. 

„Jsem vnitřně nastavená na katastrofy. Celý život jsem žila v bojových podmínkách a nic jiného jsem neznala,“ říká v našem rozhovoru Kristýna. Dozvíte se v něm víc nejen o knize, ale i o tom, jak se Kristýna učí přijímat klid a štěstí. 

Stavím kolem sebe ochrannou zeď, odosobňuji se… Aniž bych si to naplno uvědomovala (jaký dopad to na formování mojí osobnosti může mít), zadupávám v sobě citlivé, soucitné já a systematicky se učím nezájmu o druhé. 

Porucha příjmu potravy se pro ni stala únikem, pokusem získat kontrolu tam, kde jinak nebyla vůbec žádná. Stala se jistotou, „věrnou společnicí, která zůstala, když ostatní odešli“. Kniha je bolestivá a syrová. A velmi cenná. Připomíná, že PPP nejsou o jídle, ale o duši. 

Pokud hovoříme o PPP, pud sebezáchovy a strach o zdraví, ze smrti či případných doživotních následků berete jen jako nutné zlo… Je to přítěž, nepříjemná komplikace, otravná překážka, která vás akorát zdržuje a vyvolává nežádoucí provinilost a výčitky svědomí.

Tahle knížka mě zasáhla. I když téma není lehké, přečetla jsem ji víceméně na jeden zátah. Pokud hledáte knihu, která s vámi pohne a zároveň posvítí do míst, kam se často nechceme dívat – přečtěte si ji. A možná si i díky ní začnete víc všímat těch, kteří kolem vás mlčí, i přes to, že jejich duše křičí o pomoc. 

Pravá láska v době umělé inteligence

Co se stane s láskou, když se do ní začne montovat technologie, která ví „co je pro vztah nejlepší“? Stand-up komik Martin Jirman ve své knize Pravá láska v době umělé inteligence nabízí satirickou, přitom až znepokojivě uvěřitelnou odpověď.

Píše se rok 2040 a Matěj s Eliškou se hádají kvůli kapce hořčice na ubruse. V normálním vztahu by asi následovala chvíle tichého pasivního odporu a pak smír. Ale tady Eliška navrhne něco jiného: zapojit vztahovou aplikaci MerryFy. 

„Ta apka monitoruje, co říkáme, co děláme, a pak nám poradí, jak řešit konflikty bez zbytečných hádek.“ 

„Víš, bejby, mně se to úplně nepozdává.“ 

„Počkej, počkej, nech mě domluvit. Jitka se o tý aplikaci dozvěděla od jedný svý klientky, která si ji nemůže vynachválit,“ nenechala se utnout moje vyvolená.

Vše, co kdy vzešlo od Jitky, mělo tendenci okamžitě zhoršit kvalitu našeho života. Achilles měl svou patu, Chandler měl Janice a náš vztah má Jitku. Tu neustálou, všudypřítomnou postavu, která se vkrádá do našeho života s nevyžádaným balíkem dobrých rad, jejíž šílený úsměv mě pravidelné nutí zamýšlet se nad otázkou: Proč já vlastně ještě pořád dýchám, nebylo by lepší ukončit moje trápení rovnou?

Po absurdním iniciačním pohovoru s aplikací o 300 otázkách následuje oddych, ale jak asi tušíte, poněkud se to zvrtne. Brzy je ve vztahu vše řízeno algoritmem – včetně dárků, dovolené i sexu, který přijde s notifikací typu „Za třicet minut začíná váš spontánní sex.“

Jirman si tu dělá legraci z našich moderních zvyků, z posedlosti technologií i z toho, jak snadno necháme rozhodování na něčem, co „to spočítá za nás“. Situace dostává jiné kulisy, když se pár přestěhuje do Horního Loupákova, kde místní „Kelišky na steroidech“ sledují vše, co se hne.

Kniha trefuje i další témata moderní doby, například roztříštěnou pozornost u dětí nebo otázku, zda nás algoritmy dělají šťastnějšími, nebo jen spokojeně otupělými. A když se vztah Matěje a Elišky začne hroutit, je otázka lásky jiná než v minulosti: Jak poznáte, že algoritmus, který měl přinést dokonalou lásku, nezažívá svůj vlastní mentální úpadek? Co když to nikdy nebyla umělá inteligence, ale jen hodně přesvědčivá umělá demence?

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme společnosti Euromedia Group.

Zdroj fotografií: Dorota Noon