Svatý Valentýn je svátek, který se rozšířil skoro do všech částí světa, a je jen škoda, že si zamilovaní vypůjčili tento den za svůj, když si lásku můžou projevovat každičký den.

Ač je to nejmilejší svátek; opěvující ten nejkrásnější cit, jaký tu může být, a to „LÁSKU“,  proč všichni ti, co jej slaví, ho slaví pouze 14. února, jen jeden den v roce? Proč si to, že jsou zamilovaní, že se milují, neslaví drobnými pozornostmi každičký den?

A jak to vlastně všechno začalo?

O svatém Valentýnovi nelze s určitostí říci, čím ve skutečnosti byl, zda knězem nebo lékařem. Jedno je ale jisté, a to, že zemřel v roce 269 a byl prohlášen za svatého, neboť nedbal císařova zákona a dál tajně oddával zamilované páry, ale to už víc jak trochu předbíhám…

Legenda o svatém Valentýnovi vypráví jako o velmi počestném, ctnostném a moudrém člověku, který v Římě vykonával kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica. V té době císař zrušil možnost uzavření manželství, neboť dle jeho názoru nemohli být jeho vojáci dobrými válečníky.

Valentýn však zákaz císaře porušil a dál tajně milence oddával.

Bohužel tato doba je známa tím, že ještě křesťanství nebylo v takové oblibě jako v pozdějších dobách. A Valentýn? Ten i nadále odmítal uznávat římské božstvo a dál vykonával své povolání kněze.

Jednoho dne i pro Valentýna na pokyn císaře přišel žalářník a odvedl ho do vězení, kde se zamiloval do slepé dcery žalářníka. Tradice se má tak, že za pobytu ve vězení za ním chodili lidé a házeli mu květiny a psané vzkazy do okna jeho cely, čímž chtěli ukázat, že i oni věří v lásku.

Valentýn však po nějaké době byl odsouzen k smrti a v den popravy své milované poslal kartičku: „Od tvého Valentýna“.

Další legenda vypráví o tom, že Valentýn žil životem ctnostným a počestným. Sám císař Valentýna obdivoval pro jeho moudrost a nemohl se smířit s tím, že Valentýn věří v křesťanství. Valentýn se ohradil, že je to právě císař, kdo věří v pověry.

Na tento popud ho císař nechal hlídat žalářníkem. Ten si jej vzal do svého domu, kde žil spolu s nevidomou dcerou. Žalářník ho ironicky požádal, aby se konečně začal modlit za dceřin zrak, což také Valentýn učinil.

Dívka skutečně začala vidět a celá rodina přistoupila na stejnou víru jako Valentýn. Dav lidí se však s tím nemohl smířit a Valentýna odvedli za město, kde mu utnuli hlavu. V domě však také nikoho nenechali na živu a všechny usmrtili stejným způsobem.

A Valentýn? Ten se stal patronem věrné, čisté a oddané lásky a dle legendy pak nad jeho hrobem za městskými hradbami vykvetly růžové květy mandlovníku, jež se staly symbolem svátku zamilovaných. jelikož tento kvítek lze v zimě těžko sehnat nahrazuje se růžičkou, jež taktéž symbolizuje lásku a vášeň.

Tradice na Valentýna:

Tradicí tohoto svátku je poslat tomu, koho nosíš ve svém srdci tzv. Valentýnku – tedy pohlednici plnou srdíček a něžných vyznání. je dovoleno se vyznat i ze své nenaplněné a tajné lásky. A podpis Valentýn/Valentýnka skrývá v sobě tajného ctitele nebo ctitelku.

Zvyky a pověry na svatého Valentýna.

Pokud jsi svobodná, dívej se venku pozorně, jakého ptáčka spatříš jako prvního a podle toho ti bude i souzen nápadník:

sýkorka – námořník

stehlík – boháč

holubice – dobrák

modřinka – velmi šťastný člověk

kos – farář

datel – další rok tě čeká bez nápadníka

Zdroje: 1, 2, 3