Když se řekne Alfons Mucha, vybaví se vám nejspíš půvabné ženy s předlouhými vlasy, květiny, ornamenty a charakteristická secesní linka. Jeho vizuální jazyk i po sto letech inspiruje stále nové generace tvůrců. Mucha ale nebyl pouze malířem a grafikem. Byl také fotografem, designérem a člověkem, který chtěl krásu přenést do každodenního života. 

Právě touto optikou je vystavěna nově otevřená stálá expozice Central Gallery na Staroměstském náměstí. Místo chronologického životopisu nabízí několik tematických zastavení, která odhalují různé podoby Muchovy tvorby. Od slavných secesních plakátů přes fotografie vznikající jako součást jeho tvůrčího procesu až po publikaci Documents Décoratifs.

„Nechtěli jsme vytvořit další výstavu o Muchovi, ale výstavu o tom, proč je jeho estetika stále aktuální. Když vedle sebe postavíte jeho grafiky, fotografie, design, šperky Jarmily Mucha Plockové nebo současné fotografie Slovanské epopeje, zjistíte, že mezi nimi neexistuje stoletá propast. Spojuje je stejná citlivost pro detail, řemeslo a krásu,“ přibližuje kurátorka výstavy Helena Kočíková.

Od Sarah Bernhardt k Otčenáši 

Důležitým mezníkem Muchovy kariéry byla spolupráce se Sarah Bernhardt. Právě plakáty vytvořené pro francouzskou herečku z něj během několika měsíců udělaly jednu z nejvýraznějších osobností evropské secese. Výstava ale připomíná i méně známé příběhy z Muchovy tvorby. 

Jedním z pozoruhodných příběhů výstavy je plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carter. Pro jeho podlouhlý vysoký formát využil výtvarný jazyk, který proslavily jeho plakáty se Sarah Bernhardt. Hra však propadla, Leslie Carter zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno. 

Jiný pohled na Muchovu osobnost dokládají konkrétní vystavená díla. Mezi nejvýraznější patří Otčenáš (Le Pater) z roku 1899. Z ilustrované modlitby se stává osobní umělecká výpověď, v níž se propojují křesťanská tradice, zednářská symbolika a Muchova víra v krásu, pravdu a lásku. 

Mucha za objektivem

Opomíjenou součást jeho tvorby představuje fotografie. Mucha ji nepoužíval pouze jako dokumentační médium, ale také jako nástroj, který mu pomáhal při samotném výtvarném procesu. Fotografoval své modely, hledal prostřednictvím snímků správnou kompozici, zachycoval pohyb a pracoval se světlem. Dochované fotografie tak dnes umožňují nahlédnout nejen do jeho pařížského ateliéru, ale také do procesu, který předcházel vzniku některých jeho nejslavnějších děl. 

Výstava představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž Alfons Mucha shrnul své pojetí secese. Soubor ornamentů, dekorativních motivů a návrhů se stal inspirací pro tehdejší architekty, designéry i řemeslníky po celé Evropě a ukazuje Muchovo přesvědčení, že krásné a kvalitně navržené předměty mají být součástí každodenního života.

Setkání secese se současným designem

Tato myšlenka se v Central Gallery přenáší i do současnosti. Expozice je doplněna o tvorbu Jarmily Mucha Plockové, architektky, výtvarnice a Muchovy vnučky, která se péči o umělcův odkaz věnuje od 80. let. Její šperky a autorské objekty z rytého skla nepůsobí jako nostalgická kopie dědečkova díla. Z Muchových ornamentů, přírodních motivů a práce s linií vytváří současný design. „Někdy považuji šperk za drobnou architekturu, stejně jako dobrou architekturu za něco, co má v sobě krásu a detail šperku,“ řekla na vernisáži designérka. 

A že Muchova estetika nezůstává jen ve světě muzeí a galerií, ukazuje i současná módní tvorba. Nedávno například pražská streetwearová značka Never Enough ve spolupráci s Nadací Mucha vytvořila kolekci, která převádí Muchovy motivy na trička, mikiny, kšiltovky a tašky. Kolekce Never Enough × Mucha Collection pracuje se sedmi motivy a celkem pětadvaceti druhy produktů, přičemž k aplikaci na textil využívá tradiční techniku sítotisku.

Slovanská epopej v detailu

Další současný pohled na Muchovo dílo nabízí v Central Gallery fotograf Jan William Drnek. Jeho video zachycuje vznik velkoformátových fotografií Slovanské epopeje, na jejichž základě vznikla monumentální monografie.

„Celý život se zabývám vizuální percepcí a tím, jak náš mozek zpracovává obraz,“ vysvětluje Drnek. Už v roce 2016 vytvořil přesnou digitální reprodukci slavného cyklu a při současném projektu se zaměřil na detaily, které při pohledu na originální plátno často uniknou. 

Výsledkem je publikace složená z 20 tisíc fotografií. Má rozměry 62×42 centimetrů, 336 stran, váží dvanáct kilogramů a její kapitálek je z pravého hedvábí. Poprvé byla vystavena před sedmi lety v pražském Klementinu a s cenou okolo 280 tisíc korun tehdy šlo o nejdražší českou knihu. Vydaná byla limitovaným nákladem 200 kusů. Kromě vloženého šperku Jarmily Mucha Plockové obsahuje také tři kameny z míst vyobrazených na plátnech. 

Drnek na knize pracoval téměř tři roky s více než 20 špičkovými odborníky. K ruce měl řemeslníky, umělce či historiky. Podobným způsobem zachytil také Katedrálu sv. Víta, Korunovační klenoty nebo nové Svatovítské varhany. 

Mucha tak nevystupuje pouze jako autor ikonických plakátů z přelomu 19. a 20. století. Spíš jako tvůrce, jehož přesvědčení, že umění a krása mohou být součástí každodenního života, neztratilo ani po více než sto letech nic ze své aktuálnosti.

Zdroj: Tomáš Rubín (fotografie z výstavy), Never Enough a Crestyl

Alfons Mucha

Alfons Mucha, celým jménem Alfons Maria Mucha, patří mezi nevýraznější osobnosti období secese. Byl malířem, grafikem i designerem. Žil mezi roky 1860-1939. Narodil se v Ivančicích a měl pět sourozenců. Studoval v Mnichově a v Paříži, kde nějakou dobu zůstal. Dostal zde jedinečnou příležitost vytvořit plakát k divadelní hře Gismonda v hlavní roli se Sarah Bernhardtovou. Při jeho tvorbě využil  techniku litografického tisku. Díky tomuto plakátu se jeho jméno začala skloňovat ve Francii a nejen tam. Navrhoval reklamní plakáty, kostýmy, ilustrace, užitkové předměty, šperky, dekorativní panely. Stal se významným a můžeme říci, průkopnickým secesním umělcem. Jeho styl byl ovlivněn symbolismem, sociální stránkou hnutí Arts and Crafts. Vyzdvihoval dekorativní prvky, přírodu, ženskou krásu (velmi často zobrazoval ženy v neoklasických róbách obklopené květinami), vyvinul vlastní originální styl – styl Mucha vycházející ze stylu „art nouveau“. Jeho výtvory jsou plny pastelových barev. Nejznámějším Muchovým životním dílem je cyklus velkoformátových pláten Slovanská epopej.

Pasta Oner

Pasta Oner vlastním jménem Zdeněk Řanda, je současný český umělec tvořící v rámci klasických, nezávislých i veřejných galerií. Žánrově se pohybuje v oblasti pop-art cartoon estetiky, můžeme ho nazvat přední postavou pouliční umělecké scény. Zaměřen je především na akrylovou malbu, závěsné obrazy, návrhy prostorových objektů, instalací, plastik a velkoformátových maleb ve veřejném prostoru, tzv. muralů. Jeho díla reflektují a ironizují dnešní popkulturní společnost. Najdete v nich inspiraci až fascinaci vírou, sexem, bohatstvím, luxusu, spotřební krásy. To vše zasazené do kybernetické společnosti, ve které dochází k rychlému přenosu informací a do doby emocí dobra a zla, banality a křehkosti. Pasta Oner se účastnil okolo 50 kolektivních výstav a v poslední době rovněž vystavuje sám (Peep Show, Man on Fire, Recall…). Velmi často také reprezentuje Českou republiku na oficiálních kulturních a společenských akcí zahraničí. Dlouhodobě rovněž podporuje dobročinné akce jako je Centrum Paraple, FOD nebo Konto Bariéry. Podílel se na scénáři filmu Vejška.

Proč výstava právě těchto dvou umělců? Odpověď je vcelku velmi jednoduchá, oba mají podobný přístup k interně strukturovanému vizuálnímu vyjádření. Oba rovněž fascinoval, fascinuje svět luxusních značek, krásy, elegance, přepychu a hlavně dámská tvář, která je schopná vyjádřit  celou škálu emocí. Vyjádření všch motivů je sice založeno na každodenních požadavcích reklamy, ale přesto se stále proměňuje v jedinečný nadčasový zážitek, v dvojjazyčný střet různých zdrojů stylů, základy předmětu a vyzařující významy. Jedinečné motivy, které naleznete na dílech Alfons Muchy se staly prvkem současného světa reklamy. V dílech Pasty Onera pak naleznete jeho výrazného nástupce. Okamžité zdroje smyslové zkušenosti jsou zasazeny do širokého kulturního kontextu starověkého a barbarského světa nebo řecké mytologie a technických inovací 20. století. Kombinace děl Alfonse Muchy a Pasty Onera propojuje krajinné, figurální a hmatatelné sféry. Alfons Mucha se podílel na formování tohoto světa v rámci společenského a kulturního života a Pasta Oner čerpá a pohrává si s odkazy na obrazová schémata.

Výstava nabízí návštěvníkům přes dvacet pět plakátů Alfonse Muchy a přes desítku děl Pasty Onera. Největší lákadlo je Muchovo velkoformátové dílo z roku 1900. Jedná se část výzdoby, která vznikla propavilon Bosny a Hercegoviny, který vznikl na světové výstavě v Paříží právě v roce 1900.

Nosným tématem je mytologické téma střetu antické a slovanské kultury. Jedná se o předzvěst práce na Slovanské epopeji a objevuje se i dílech Pasty Onera. Výstava bude končit 25. října a rozhodně byste si ji neměli nechat ujít.

Zdroje: 1,2,3,4,5