V kinech jsou momentálně promítány dva české filmy, které rozhodně stojí za zhlédnutí. V konkurenci Duny, Jednoho života a několika hororových snímků ze světa si počínají velmi dobře. Ačkoliv by se zdálo, že zlatá éra českých/ slovenských komedií už je dávno za námi a odešla společně s Československou novou vlnou, ještě stále se občas povede film, který pobaví širokou část publika. A jeden takový můžete vidět v kinech s názvem A máme, co jsme chtěli. 

A máme, co jsme chtěli nenaleznete ve všech Multiplexech, ale rozhodně najdete kina, která ho stále hrají. Určitě se podívejte na programy malých kin, ve kterých tento snímek stále naleznete. 

Film je debutem režiséra Michala Kunese Kováče. V minulosti se věnoval spíše tvorbě hudebních klipů, zároveň natočil krátkometrážní film Reason. 

Tento Slovensko- kanadský film se odehrává na Silvestra roku 1992. V datum, které je pro náš stát velmi důležitý, a tak by se mohlo zdát, že právě spousta Čechů či Slováků se v tomto filmu najde a zavzpomíná na to, jak tento den prožívali oni. O tom ale tak úplně tento film není. Snímek velmi barvitě ukazuje na povahu našeho národa a na problematické rodinné vztahy. Takzvané “ čecháčství” nás provází celým snímkem. Zároveň se kvůli velkému počtu postav nedokážeme ponořit do hloubky jejich charakteru. Velmi povrchově však dokážeme odhadnout, o co které postavě jde a jak dokáže vnímat problémy, které vyplývají na povrch. Nedostavení se na křtiny, obvinění ze zrady státu, infarkt- to je jen několik problémů, které se ve filmu řeší. 

Film má několik nedostatků mezi které patří například už zmíněná nedostatečná práce s postavami a jejich cílem ve filmu, zároveň nedostatečné zapojení historické události do kontextu díla. I přesto si myslím, že se jedná o film, který je dobrý vidět. Pro nenáročné diváky poslouží jako oddychový snímek a pro ty náročnější jako zajímavý snímek k filmové analýze, jelikož je tam několik bodů, na které je možnost se zaměřit. 

Manželé Stodolovi, snímek Petra Hátle, jenž ho natočil jako svůj první hraný debut. Vystudoval Filmová studia na Univerzitě Karlově a Dokumentární tvorbu na FAMU. Právě díky FAMU natočil svůj první celovečerní debut už v roce 2014, jednalo se však o dokumentární snímek Velká noc. 

Příběh manželů Stodolových se po premiéře filmu rozšířil po celé republice. Vycházejí stále nové informace, televize Nova odvysílala i dokumentární sérii o jejich životě. 

Sérioví vrahové, kteří se zaměřují na okrádání a vraždění seniorů pro jejich důvěřivost a ochotu. Tak by se dal ve zkratce popsat příběh celého filmu. Celé to začíná naprosto nevinně, kdy Jarda Stodola okrade svého souseda a omylem ho při snaze utéct zabije. Jeho manželka snadno zamete stopy a začíná tím série vražd. 

Film se zaměřuje na psychologickou hru mezi manžely. Manipulace a vydírání má stvrzovat jejich velkou lásku, kterou potvrdí naplánovaným sňatkem. Hlavním organizátorem všech přepadení je manželka Dana, která předvádí nehynoucí lásku k manželovi, avšak nemá problém s tím, ho zradit, i přesto, že jemu říká přesný opak. 

Snímek je natočený velmi citlivě, dostatečně nám představuje povahy obou manželů. Zaměřuje se hlavně na jejich osobní vztah, který je více než komplikovaný. Vidíme zde utlačovanost manžela a zároveň jeho velkou zranitelnost. Vizuálně je film pojat spíše dokumentárním stylem, který se k celému vyznění hodí. Často rozklepaná kamera a noční scény minimálně nasvícené dodávají filmu na autentičnosti. Občas by film snesl i vykreslení „brutálnějších“ scén pro větší vtažení do děje. Celá dějová linka, vykreslující události vražd, je vyprávěna s určitým odstupem.

Věřím, že film není, kvůli jeho motivu, pro každého. Zároveň, jak jsem zmínila, se vyhýbá drastickým scénám, a tak je vhodný i pro diváky se slabším žaludkem.

Oba zmíněné filmy rozhodně stojí za vidění, ať už jste fanoušky komedií nebo dramat, neuděláte s jejich výběrem chybu!