Při sledování filmového snímku Zlato si uvědomíte, že už je to dlouho, co si Zac Efron v roli Troye Boltona pohrával s basketovým míčem a oslňoval fanynky. Tentokrát, uprostřed doběla rozpálené pouště v jižní Austrálii, mu do zpěvu moc nebude.

Někdy. Někde. Jen skok od přítomnosti. Těmito slovy začíná lehce postapokalypticky laděný survival thriller, o jehož protagonistovi toho moc nevíme. Netušíme, odkud přesně pochází, kde přišel k jizvě v obličeji. Zjistíme, že jeho kulhavé kroky vedou na stavbu, kde doufá, že vybuduje nový a lepší život, jak stojí na letáku, který je součástí jeho nevelkého majetku, který má zrovna u sebe. Během cesty na stavbu, kam ho veze ne zrovna vlídný místňák, kterého ztvárňuje sám Anthony Hayes, se jim přehřeje motor auta, a tak musí zastavit uprostřed vyprahlé divočiny. Zatímco jeden opravuje auto, druhého zaujme zlatý odlesk u jeho nohou. Začnou kopat a objeví ten největší balvan zlata, jaký kdy kdo nalezl. Prvotní nadšení se promění v bezmoc, když zjistí, že vytáhnout ze země tak velkou hroudu zlata je nad jejich síly.

Hayes odjíždí pro bagr do nejbližšího města a zanechává Efrona na vyprahlé půdě se skromnou zásobou jídla a vody, plachtou, která ho má ochránit před žhnoucím sluncem, a satelitním telefonem. Společnost mu dělají pouze divocí psi, kteří se k němu nepřiblíží, dokud má zapálený oheň. Nebezpečí a atmosféru místa jeho pobytu doplňují také mouchy, škorpioni a hadi. Zacova hezká tvářička se den ode dne víc spaluje a rozpadá, jako diváci takřka cítíme palčivý žár, který postupně decimuje jeho pokožku, ale i mysl. Odvoz stále nikde, zato se přižene písečná bouře, která s sebou přináší ještě větší zoufalství. Při hlídání zlata osamělého muže také poněkud znervózní tajemná cizinka (Susie Porter), u níž netuší, zda je skutečná, nebo je výplodem jeho vyprahlé mysli.

Geniálně namaskovaný Zac Efron v roli muže, který doslova vše vsadil na jednu kartu a je nucen bojovat o přežití i o rozum, exceluje. V až padesátistupňových teplotách a ve skutečné písečné bouři překonal své limity, stejně jako zbytek štábu. Dovolím si tvrdit, že sledování pomalu budovaného příběhu a utrpení hlavního hrdiny může nejednoho diváka doslova bolet a bude mít co dělat, aby 97 minut filmu přetrpěl.

Filmový snímek je zajímavou charakterovou studií. Postupný pád postavy Zaca Efrona na dno působí realisticky, všechny chyby, které v rámci přežívání dělá, jsou uvěřitelné. Tvůrci Zlata dobře pracují s motivy zoufalství, chamtivosti a snaží se mít i environmentální přesah. Komornost a příběhovou jednoduchost film vykupuje atmosférou a řemeslnou stránkou. Za vyzdvihnutí stojí práce kameramana Rosse Giardina, v jehož rukou se zaprášená pouštní placka s jedním vyschlým stromem a jedním vyschlým hercem mění v nevídané kompoziční a světelné umění.

Zdroj: CinemArt