Kdy se u tebe objevila láska k vaření a pečení? 

Experimentovat v kuchyni jsem začala už jako malá holka, nedokážu říct, kde se ten impulz vzal, ale vždy mě to tam fascinovalo a hlavně bavilo. Chodila jsem si tam vlastně hrát, míchala jsem všechno dohromady, zkoušela, co s čím jak chutná a vytvářela vlastní pokrmy, které se tedy ne vždy daly úplně jíst 😀 Dost jsem se tam vyblbla a bylo to pro mě místo, kde jsem mohla využít svoji kreativitu, což mi zůstalo až doteď. 🙂

Kdo tě učil vařit?

Něco jsem samozřejmě odkoukala v dětství od mamky, když jsem jí v kuchyni pomáhala a koukala pod ruce, pak už jsem ale experimentovala z vlastní iniciativy – bylo to takové učení pokus omyl. 😀

Navštívila jsi někdy nějaký kurz? 

Nenavštívila, ale pamatuju si, že jsem často koukala na videa na YouTube a taky mám doma neskutečný množství kuchařek. Je to taková moje úchylka, kupuju si pořád další a další.

Vymýšlíš všechny recepty sama? Kde hledáš inspiraci? 

Ano, baví mě na tom právě to vymyšlení různých kombinací a nových chutí. Jak už jsem zmiňovala, mám doma spoustu kuchařek a odebírám i kulinářské časopisy, takže o inspiraci není nouze. A když náhodou je, Pinterest to jistí. 😀 Popravdě ale ty nejlepší recepty vzniknou náhodou, buď přímo v kuchyni nebo mi bliknou v hlavě třeba v tramvaji, na přednášce nebo ve fitku.

Tvoříš v kuchyni jen pro radost, nebo i na zakázku? 

Kdysi jsem tvořila i na zakázku, bylo to v období, kdy jsem se věnovala pečení dortů, takže mám na svědomí třeba i jeden třípatrový svatební. Teď už to ale nedělám, kromě toho, že se od té doby změnil i můj pohled na jídlo z hlediska výživy (máslové dorty potáhnuté fondánem už u mě spíš nenajdete), tak jsem došla k tomu, že by mě nebavilo celý život jet v kuchyni jako fabrika. Užívám si vymýšlení nových receptů, experimentování a v posledních letech se k tomu přidala i food fotografie a food styling.

Dříve jsi trpěla poruchami příjmu potravy a musela ses k tomu mít jídlo opět ráda propracovat a následně jsi se více začala zajímat o výživu jako takovou. Dokonce jsi se zúčastnila kurzu ve Fitness Institutu. Plánuješ svým sledujícím a čtenářům v budoucnu předávat více informací a tipů z oblasti zdravého stravování apod.? 

Určitě, zdravé stravování je součástí mého života, takže se to celkově odráží v mé tvorbě. Jak moc chci ale svým sledujícím předávat informace o výživě si momentálně nejsem tak úplně jistá. Přijde mi, že je tím teď “instasvět” poměrně přehlcený. Chtěla bych proto v tuhle chvíli raději zůstat u tvorby receptů a myšlenku, že bychom se měli stravovat zdravě, šířit touhle nenásilnou a inspirativní formou, než se vyloženě snažit někoho edukovat a vysvětlovat, co by se jíst mělo a co nemělo.

Na začátku června jsi vydala svůj první e-book plný snídaňové inspirace. Jak dlouho jsi na něm pracovala? Celý jsi ho tvořila sama, bylo to pro tebe náročné? 

Pracovala jsem na něm celkově asi dva měsíce a moc mě to bavilo. Náročně to samozřejmě bylo – dělala jsem to poprvé a spousta věcí pro mě byla nová, takže jsem se občas cítila úplně ztracená. Hlavně ty technické věci mi daly zabrat. Ale pocit z toho, jak mi to postupně celé vznikalo pod rukama, byl naprosto skvělý a následná zpětná vazba mě úplně dostala. Stálo to za to, užila jsem si to. 🙂

E-book je ke stažení zdarma na blogu

Když zrovna nevaříš, věnuješ se škole. V čem splývá tvá vášeň a kreativní marketing, který studuješ? 

Především v té kreativitě, člověk v marketingu musí být podle mě stejně kreativní jako člověk v kuchyni nebo za foťákem, aby výsledek za něco stál – ať už marketingová strategie, dobrý oběd nebo fotka. Já jsem si pro jistotu naložila všechny tři, aby mi ta kreativita náhodou někde nepřebývala. 😀 Ve škole jsem se dozvěděla i spoustu užitečných věcí, ze kterých při tvorbě obsahu čerpám a například díky tomu i více vidím do influencer marketingu apod. 🙂

Jaký je tvůj postoj ke spolupracím? Máš nějakou vysněnou? 

Popravdě spíše skeptický, většinu odmítám, protože to není vyloženě cesta, kterou bych se chtěla vydat. Je to složitější, chci přijímat opravdu jen spolupráce se značkami, se kterými jsem stoprocentně ztotožněná, ale zároveň si nemůžu dovolit spolupracovat jen za pytlík oříšků, protože za mojí tvorbou jsou hodiny práce, což některé společnosti nevidí. Momentálně mám dlouhodobou spolupráci s Aktinem, za kterou jsem moc ráda a dá se říct, že je to ta vysněná a zatím v hlavě další nemám. Možná by mě mohl někdo začít zásobovat kafem, to by se mi vyplatilo. 😀

Často ve tvém jídelníčku můžeme vidět např. mugcake, jaké další jídlo se řadí mezi tvá nejoblíbenější? 

To bude asi hodně dlouhý seznam. 😀 Mám hodně ráda kombinaci sladkých a slaných chutí, takže třeba řepu s kozím sýrem nebo hráškový krém s uzeným lososem bych mohla jíst pořád dokola. A teď v létě meloun s fetou! Celkově miluju sýry, dále mám doma už pěkně rozrostlou rodinu ořechových másel a kvalitní hořká čokoláda taky nikdy nechybí.

Určitě i ty ráda někdy opustíš kuchyň a zajdeš si na jídlo ven, máš nějaké oblíbené podniky? 

Rozhodně! Velmi ráda ochutnávám nová jídla a netradiční kombinace, takže u mě vedou především bistra s moderní gastronomií. Momentálně jsem si hodně oblíbila Etapu, kde je vedle skvělého jídla i naprosto kouzelná atmosféra a domácí kváskový chleba. Potom ještě určitě Swim nebo bar Cobra, kde mají i týdenní obědové menu a člověk se tam vždycky dobře nají. Všechny tyhle podniky jsou samozřejmě brunch friendly, ty já totiž nejradši!

Jaký je tvůj dosud největší gastronomický zážitek? 

Velikonoční mazanec od babičky! 😀 Miluju pečivo, především to kynuté a čerstvé, ale nedopřávám si ho příliš často, takže to je vždycky ohromný zážitek, i když je to třeba jen ještě teplý olivový šnek z Alberta. 😀 Každopádně taková návštěva Esky a jejich domácí loupák nebo ten zmiňovaný kváskový chleba z Etapy se mezi gastro zážitky podle mě rozhodně řadí a všem moc doporučuji ochutnat. Ale ten babiččin mazanec bude samozřejmě vždycky na první příčce. 🙂

Jaké jsou tvé vize do budoucna?

To se trošku bojím říkat takhle veřejně, abych něco nezakřikla. 😀 Ale můžu prozradit, že začínám pracovat na jednom projektu, který bude pro moji tvorbu pravděpodobně zlomový, takže se je rozhodně na co těšit! Plánuju, že by to mohlo jít ven začátkem podzimu, takže mě přes léto čeká ještě hodně práce, ale už teď se moc těším a doufám, že se to bude všem líbit!

Zdroj: Tereza Fričová

Kdy jsi se rozhodla řídit heslem „Míň věcí, víc zážitků“?

Když jsem začala pracovat na sebe a cestovat, resp. v době, kdy jsem se odstěhovala z ČR s kufry plnými věcí do Berlína a rychle přišla na to, že s takovou náloží hadrů cestovat nepůjde. Věci postupně ubývaly a mně bylo lépe. V té době vzniklo i stejnojmenné heslo mého blogu.

Bez jaké věci se neobejdeš a jaké je tvoje, řekněme, materiální „guilty pleasure“?

Snažím se, aby mi věci sloužily a ne naopak. V současné době se neobejdu bez kamery, počítače a základního vybavení na cesty, bavíme-li se o nich. No a guilty pleasure, to jsou jednoznačně deky, polštáře a brýle. Dlouho jsem si ani jedno nekoupila, ale kdybych se utrhla ze řetězu, bude toho plný byt. (smích)

Tvůj šatník je asi hodně minimalistický, že? Jak dlouho bys dokázala nosit jen to, co se ti vejde do batohu? Vlastníš i nějaký kousek, který vybočuje z řady praktického oblečení?

Od té doby, co bydlím na jednom místě a mám domov, se přeci jen lehce rozšířil, ale řekla bych, že zdravě. Snažím se mít věci opravdu jen potřebné, pohodlné, multifunkční a co unosím. Když vyjedu na cesty, beru si vždy legíny, trika, mikču, skladnou bundu, pokud jedu do teplých krajů, tak kraťasy, jedny šaty – jsem schopná to točit pořád dokola a vůbec s tím nemám problém. Vydržím takhle klidně měsíc určitě, ale asi i déle. Záleží, kam vycestuju. A ano, vlastním červené lodičky. Mám je už hooodně dlouho, ale je to taková klasika, kterou si nechávám na výjimečné události. Jinak si ale podpatky vůbec neobuju.

Podařilo se ti spojit příjemné s užitečným, cestování s prací, a stát se digitálním nomádem. Jaká pozitiva a negativa ti tento styl života přinesl?

Před čtyřmi lety jsem začala podnikat sama na sebe v oboru marketingu a spravovat firmám sociální sítě, dělat grafiku a později i jednoduché webové stránky. Nesmírně jsem si užívala svobodu, kterou práce online přináší, mohla jsem cestovat a sama si řídit čas. Společně s tím jsem se ale musela naučit s časem dobře pracovat. Jakmile nad vámi nikdo nestojí a vy sami jste si šéfem, musíte si vybudovat disciplínu. To byl oříšek. A někdy stále je. Zároveň má člověk tendenci pracovat víc než normálně, protože dělá na vlastních projektech, pod svým jménem, a chce, aby byly co nejlepší. Během toho jsem psala a budovala blog, natáčela videa z cest. Až minulý rok jsem se rozhodla jen pro jednu činnost – blogování.

Co všechno je obsahem tvé práce? Můžeš říct, že tě uživí jen to, co děláš jako „Weef“, nebo pracuješ i na jiných projektech?

Loňský rok byl přelomový. Postupně jsem se rozloučila se všemi klienty, další jsem nepřijímala a začala jsem se naplno věnovat blogu. Především jsem se snažila ho uchopit více byznysově a pochopit, jak se tím mohu živit. Chtěla jsem na plný úvazek dělat to, co mě baví nejvíc. Takže teď se věnuji cestování a tématům s tím spojenými a následně psaní článků, natáčení videí, marketingu, obchodu – vlastně jsem si vším pod „značkou“ Weef a heslem „míň věcí, víc zážitků“.

Jak jinak tě cestování ovlivnilo? Co tě naučilo?

Cestování mě neustále učí. Je toho spousta. Začalo to překonáním strachu z neznáma, schopností si sama poradit a spolehnout se na sebe, naučila jsem se říkat si o pomoc. Díky cestování získávám nové zkušenosti, poznávám nové lidi a na základě toho si dělám o světě vlastní obrázek. Ne prostřednictvím médií, ne podle „jedna paní povídala“. Skrze cestování se mu snažím porozumět a miluju to.  

Ve spolupráci s neziskovou organizací ADRA jsi natočila dokument s názvem BanglaKids. Můžeš nám ho přiblížit?

Vyrazila jsem do Bangladéše natáčet svůj první krátký film o tamních dětech a jejich vzdělání. ADRA mě oslovila, zda bych se nevydala společně s nimi na každoroční monitorovací cestu. Po pár schůzkách jsem navrhla, že by z návštěvy mohl vzniknout film. Následně jsme naplánovali vše kolem – dárcovskou výzvu na Darujme.cz, skrze kterou se podařilo vybrat přes 113 000 Kč, a premiéru, na kterou někteří z dárců dorazili. Film je online i na mém YouTube.

Společně se zmiňovanou organizací ses zúčastnila běhu pro lepší svět. Jak se ti běželo a co ses rozhodla podpořit? Plánuješ v budoucnu účast na nějaké podobné akci?

Běžela jsem takhle nějaký závod poprvé. Nejsem běžec, mám radši chůzi na delší vzdálenosti. Ale dala jsem to a bylo mi řečeno, že i v docela dobrém čase, který už si samozřejmě nepamatuju. Málem jsem vyplivla duši. Z cílů udržitelného rozvoje jsem si vybrala VODU a KANALIZACI. Připomínala jsem si to během trasy několikrát a to mi pomohlo běh dokončit. V budoucnu se podobným projektům nebráním, ale nesmí toho být moc. Pak člověk nestíhá. Když jsme ale u té vody, připravuji právě na tohle téma video, které snad do ledna půjde ven.

Myslíš, že je těžké žít tak, abychom nezatěžovali životní prostředí?

Nemyslím si, že je to těžké, ale kvůli tempu a době, ve kterých žijeme, to nejde s prstem v nose. Bez nulové zátěže životního prostředí to nám lidem podle mě nikdy úplně nepůjde. Je ale dost věcí, které lze dělat lépe a v souladu s přírodou. Ani ne tak jako jít na nákup s vlastní taškou, nepoužívat jednorázové obaly, ale zasahovat i do jednání některých firem, které s přírodou nakládají alarmujícím způsobem, jako by byla jen jejich. 

Jak jsou na tom podle tebe Češi s bojem o čistší planetu?

Nemám takový přehled, abych to mohla zhodnotit. Nicméně vím, že jsme velmi dobří v třídění odpadu. Bohužel už ne tak v tom, jak je s ním nakládáno. Pokud se o udržitelnosti chcete dozvědět více, doporučuju sledovat Institut cirkulární ekonomiky a Soňu Jonášovou.

Kdybys měla čtenářům poradit, jakým způsobem vykročit naproti bezodpadovému životu, co bys jim pro úplný začátek vzkázala?

Hlavně pozvolna a používat už to, co doma je. Zbytečně nevyhazovat, ale dopotřebovat, využít věci na maximum. Žádné extrémy a mít z toho radost, jinak to nevydrží.

Není to tak dlouho, co ses vdala. Snažili jste se s partnerem udržet svatbu v duchu zero waste, nebo jste na to v den D tolik nemysleli?

Snažila jsem na udržitelnost myslet, ale ne vždy to byla priorita. Odpad jsme minimalizovali, co to šlo. Catering s tím byl obeznámen, během rautu se používali dřevěné mističky a talíře. Květiny byly kupříkladu všechny české, neputovaly z daleka. Šaty jsem měla od české návrhářky. Nekupovala jsem nic, co bych pak nepoužila, vše na svatbu bylo primárně vypůjčené. Takže vlastně ano, ale nijak jsem to nepřeháněla. Svatbu jsme totiž dávali do kupy v docela krátkém čase, takže se muselo rozhodovat rychle.

Tvé svatební šaty byly moc krásné. Jak probíhal jejich výběr a následné šití na zakázku?

Pracovala jsem s návrhářkou z Prahy jménem Petiteé. Péťa prostě umí. Moc jsem si přála šaty na míru, což se mi splnilo a vznikly tak šaty, se kterými jsem se maximálně ztotožňovala. Nejdříve proběhlo setkání týkající se čistě návrhu šatů a sdělení mých přání. Péťa následně šaty načrtla a pak jsme společně vybíraly látky. Ty se při každém setkání, byly myslím tři, ladily na těle a společně jsme si s tím hrály. No a pak tu byly, svatební šaty, které možná jednou vydražím na dobrou věc, anebo mi to nedá a nechám je své budoucí dceři.

Působíš jako neuvěřitelně milý a pozitivní člověk. Jak to děláš? Má na to vliv, jak málo věcí vlastníš, nebo i něco dalšího?

Děkuju, to je hezký! Já ti nevím, jsem prostě vděčná. To je další věc, kterou ve mně cestování posílilo – nesmírnou vděčnost za to, jak se mám, kde jsem se narodila, jakou jsem měla startovací čáru, jaké mám možnosti. Nehroutím se z nesmyslů a v ideálním případě bych si i ráda vůbec nestěžovala, ale to je asi součást duševní hygieny. Celkově beru život jako hru. Když se něco nepovede, tak co, povede se to příště. Pokud nejde o život, jde o… no však víš.

Zdroj: archiv Veroniky Bernard

Kdy a jak jsi se dostala k blogování?

Od založení blogu to budou čtyři roky. Dlouho jsem sledovala zahraniční blogery a celý ten svět se mi moc líbil. Měla jsem tedy už nějaký obrázek o tom, jak to funguje a řekla jsem si, že to zkusím. Začala jsem v poměru s ostatními českými blogerkami dost pozdě a bylo tak opravdu těžké dát lidem o blogu vědět. Nicméně teď, po čtyřech letech, můžu říct, že se to úsilí vyplatilo.

Blog je pro mě místem, kde se můžu vyjádřit a inspirovat čtenáře, ale snažím se ho koncipovat spíše jako takový magazín než osobní deníček.

Jaká jsou podle tebe negativa blogování? Takový život se mi zdá dost busy.

Ono to není busy, spíš je to občas dost na hlavu. Neustále na něco myslíš. Na maily, články, deadliny… Musíš být pořád online. Pořád k dispozici. Člověku zvenčí se to může zdát jako lážo plážo, ale je toho opravdu hrozně moc, co blogování obnáší.

Co ty a spolupráce? Jak si je vybíráš a kolik nabídek obvykle odmítáš? V poslední době se hodně řešilo, jak spolupráce (ne)označovat. Jak na tuhle problematiku nahlížíš?

Spolupráce samozřejmě mám. Blogování věnuji prakticky veškerý čas, včetně víkendů, a pokud mám z něčeho zaplatit nájem a nákup v Albertu, bez finanční injekce se neobejdu. Týdně mi v mailu přistanou desítky nabídek na spolupráci, ale zpravidla tak 70 % z nich nakonec odmítnu. Pokud mám propagovat nějaký produkt nebo službu, musím značce věřit a mít ji ráda. Preferuji tedy spíše dlouhodobé spolupráce s firmami, jejichž produkty bych si kupovala tak jako tak. A pokud jde o označování reklamy, ke každému sponzorovanému příspěvku dávám na začátek informaci o tom, že vznikl v rámci spolupráce.

Jaká další pozitiva vedle spoluprací blogování má?

Jsi svým vlastním pánem. Nemáš pevnou pracovní dobu, cokoliv si vymyslíš, to můžeš realizovat. A samozřejmě odezva čtenářů, to je něco, co mi vždycky dodá sílu pokračovat.

Kdy se u tebe objevila láska ke kávě?

Začala jsem ji pít už někdy v devíti letech, kdy jsem objevila školní automat u nás na základce. Nevím, jestli to nazvat přímo kávou (spíš cukr s kávovým aroma), ale kofein to mělo. Potom jsem nasedla na vlnu Starbucksu a Costy a později jsem začala navštěvovat kavárny nabízející výběrovou kávu a naprosto jsem jim propadla. Při studiu na gymplu jsem také několik let pracovala jako baristka.

Do svého průvodce jsi vybrala pětačtyřicet pražských kaváren. Kdyby sis měla vybrat tři nejoblíbenější podniky, které by to byly?

To je hrozně těžká otázka! (smích) Každou kavárnu mám spojenou s jinými zážitky a lidmi. Nicméně mezi mé oblíbence patří určitě Coffee room, Nový Svět, Cukrárna Alchymista, Spell Coffee a moje nejnovější láska se jmenuje Osada a najdete ji v Holešovicích.

Prague Coffee Guide – designová knížka, kterou prostě chcete mít doma. Je založená na fotkách a tipech – najdete v ní pětačtyřicet podle Veroniky nejlepších kaváren v Praze. Mohou ji využít i cizinci, neboť je psaná zároveň i v angličtině. Tohoto průvodce seženete na webu Pointy, v knihkupectvích a v některých kavárnách.

Baví tě cestovat a objevovat kavárny v cizích zemích…

Haha, to je pravda. Před každou cestou si připravím seznam kaváren, které chci navštívit, a jsou pro mě pomalu stejným lákadlem jako památky. Ráda chodím na místa, kde vidíš ten pravý život a ne jen turistickou pohádku. Místo, kde lidi fakt žijou. A tím kavárny rozhodně jsou.

Krom fotek z kaváren sdílíš se čtenáři i různé motivační články.

Ano! Už jen kvůli názvu blogu si mě lidé, kteří mě neznají, spojují jen s kávou. A to mě mrzí. Snažím se čtenáře motivovat, aby si šli za svými sny, aby na sobě makali. Kromě toho se zaměřuji i na již zmíněné cestování, sdílím všemožné tipy a triky, jak na levné letenky a ubytování. Poslední dobou mě začala bavit i psychologie, a tak na blogu najdete i články o tom, jak námi manipulují média nebo marketing.

Máš nějaké vlastní triky a rituály pro spokojenější život?

Patřím mezi lidi, kteří nikdy nedokáží vypnout. Neumím meditovat, odpočívat. Neustále na něco myslím. K alespoň částečnému klidu mi pomáhá jóga a ježdění do přírody s partou lidí, kteří se pohybují mimo blogerský svět. Je pravda, že ve stresu jsem dost často, ale myslím, že stres nemusí být vždycky něco špatného. Je to pro mě motor, který mě žene vpřed.

Sama vypnout nedokážeš, ale jak to máš se svým mobilem? Zvládáš být někdy déle offline? A je to vzhledem k tvému blogu a práci vůbec možné?

Takhle… vypnout ho dokážu, ale momentálně si to bohužel nemůžu dovolit.

Sociální sítě jsou plné haterů, kteří se nebojí (nejen) influencerům rozdávat svými zlými komentáři rány. Jak zvládáš případnou kritiku, ať už od cizích lidí, tak od těch z tvého okolí? Jak moc jsi sebekritická?

Zlé komentáře mě zabolí vždycky. Ale snažím se s tím bojovat. A pokud jde o sebekritiku, jsem na sebe dost tvrdá. Mám dny, kdy si říkám, že mě ten můj perfekcionalismus jednou zničí. (smích)

Vedle blogování studuješ na vysoké škole kreativní marketing. Je pro tebe studium hodně důležité?

Studium vysoké mám jako taková zadní vrátka. Ale když se nad tím zamyslím, tak bych nemohla být s výběrem školy spokojenější. Potkávám zde spoustu inspirativních lidí, kterým nejde jen o to, aby nás vydusili u zkoušek, ale upřímně jim záleží na tom, abychom si z přednášek něco odnesli a vydali ze sebe to nejlepší. Občas je to náročné skloubit s prací, ale chápu, že pořád chodím do školy a musím respektovat pravidla.

Úplně nejšťastnější bych byla, kdyby neexistovaly zkoušky a povinná docházka a bylo by jen na studentech, zda se chtějí vzdělávat. Moc ráda se učím jen tak, pro radost. Ve svém volném čase neustále chodím na různé přednášky, čtu knížky o marketingu. A ten stres, který kvůli škole občas mám, mě tak akorát ubíjí.

Kde se vidíš po dokončení školy?

Můj jediný plán je být šťastná. Možná pořád v roli blogerky, možná ne. Kdo ví…

DailyStyle.cz je z velké části o módě. Jak moc se ty sama o módu zajímáš?

Módu beru jako vyjádření sebe sama. Baví mě kombinovat zajímavé kousky, hrát si se vzory a materiály. Neřekla bych, že jsem odborník, ale móda je rozhodně jeden z mých koníčků.

Nakupuješ často, nebo se snažíš udržovat spíše minimalistický šatník? Máš v něm nějaký oblíbený kousek, na který nedáš dopustit?

Ač se to možná z Instagramu nezdá, nejsem zrovna v situaci, kdy bych mohla nakupovat každý měsíc nové oblečení, proto se držím spíš minimalističtějšího šatníku. Baví mě lovit oblečení v sekáčích nebo na Vinted a mezi mé nejoblíbenější kousky patří rozhodně sukně a šaty. Ať už je léto, prosím!

Navštivte blog Stylish Coffee a pro každodenní inspiraci sledujte Veroniku i na Instagramu.

A pokud nevíte, kam zajít na kávu, využijte mapu kaváren, která i nám už několikrát pomohla vybrat ideální podnik.

Zdroj: archiv Veroniky Tázlerové

MIJA_MIJA

Mirjam Flatau je přirozeně hezká, má krásné fotky, jednoduché outfity, které nechají vyniknout ji samotnou. Spolupracovala s několika světovými značkami, jako Chloé či Gucci. Celému jejímu profilu vládne bílá barva, čisté plochy a zajímavé detaily. Má velký cit pro fotografii, což dodává její stránce velmi umělecké vyznění.

andicsinger

Andy vede svůj úspěšný blog. Její unikátní styl tvoří převážně typické ženské kousky, avšak v obuvi preferuje pohodlné tenisky. Jejím nejoblíbenějším oblečením jsou s největší pravděpodobností rozměrnější svetříky.

Pepamack

Petra je ze Slovenska, avšak stejně jako Andy, i ona se před několika lety odstěhovala do Sydney. Má extrémně úspěšný Instagramový účet a také vede blog.  Petra má jednoduché, ale o to víc fungující kombinace, které zkrátka nevyjdou z módy.

Lornaluxe

Lorna z Londýna pravidelně cestuje po celé Evropě a během svého pobytu v jednotlivých destinacích nezapomíná obohacovat svůj instagram svými dokonalými outfity. Krajkové svršky, gigantické volány a široké rukávy pro ni nejsou ničím výjimečným, stejně jako její charakteristické selfie fotky v sedě.

Mikutas

Mladá Jacqueline pochází ze Švédska, ale působí již několik let v německém Berlíně. Tato kráska zahrnuje svůj profil skutečně profesionálními fotografiemi, které jsou úchvatné. Charakterizují ji klasické ženské kousky a skvostná sbírka různých šperků a doplňků.

Zdroj: Instagram

Annet, na to jak jste mladá, je za Vámi vidět kus práce – populární blog, zpívání, focení, natáčení,… jak se to dá všechno stíhat?

Tak musím se přiznat, že poslední dobou je to opravdu náročné. Většina mé práce se odehrává v Praze, ale já stále bydlím v Brně. Proto musím neustále jezdit sem a tam. Občas se stane, že jeden den jedu do Prahy, v noci odjedu a hned další den odpoledne zase vyjíždím. Je to spojené zejména s tím, že chci skloubit školu a zároveň se chci posouvat dále i v tom, co dělám. Poslední dobou to popravdě není úplně nejjednodušší. Na druhou stranu mám motivaci v tom, že si říkám, že dělám to, co mě baví a čemu se chci věnovat. Samozřejmě ale časově nestíhám úplně všechno, a proto musím nějaké nabídky i odmítat. Jsem ale ráda, že vůbec takové možnosti mám. Jak říkám, je to radost.

Píšete, fotíte, natáčíte – co z toho máte ale nejraději?

Nejsem úplně typ na psaní dlouhých článků. Občas dostanu velkou motivaci a ráda také něco motivačního napíšu, jinak se držím spíše mluvené formy na YouTube. Musím se ale přiznat, že úplně nejraději mám psaní songů.

Každopádně miluji focení. Jako malá jsem velice chtěla být modelkou a moje současná práce to tak trochu i vyžaduje. No a co se týče natáčení, to je taková moje droga – rutina.

Jak Vás vlastně napadlo založit si blog?

Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu blogů, stejně jako moje sestra, od které jsem to pochytila. Obě jsme psaly převážně blogy o celebritách. Já jsem například měla blog o Avril Lavigne, která v té době byla moje opravdu největší ikona a dá se říci, že jsem celé dětství měla postavené právě na ní. Postupně jsem se začala zajímat i o design blogu a tak přibližně od osmi let jsem jsem si začala více hrát s úpravou fotek, přidávala jsem různé koláže s fotografiemi Avril, psala jsem o tom, co kde a kdy dělala a podobně. V jedenácti letech jsem začala sledovat blogerky ze severu Evropy – z Finska, Norska, Dánska. Hrozně mě bavilo sledovat tyto osobní blogy, které mě vlastně motivovaly k tomu, že jsme postupně začaly se sestrou chodit ven fotit, psát… a tak to všechno vlastně začalo.

V nedávné době jste natočila videoklip “U Tebe bejt” s Benem Cristovao – Prozraďte nám, jak k této spolupráci vůbec došlo a jak probíhalo natáčení?

No tak průběh natáčení můžete vidět v první řadě na mém blogu. (směje se). Najdete tam téměř všechno, co se během dvou dní natáčení událo. A jak ke spolupráci vlastně došlo? Všechno začalo naším seznámením, kdy jsme se potkali u mě ve škole, kde on měl nějakou přednášku. Dali jsme se do řeči a opravdu jsme si hodně rozuměli. Ben mi vlastně řekl, že ho velice zaujalo to, jak jsem charismatická. A protože jsme se dostali i k tomu, že zpívám, poslala jsem mu nějaké nahrávky, které se mu líbily. Byla to vlastně neuvěřitelný náhoda, která ale absolutně převrátila můj život naruby a já jsem za to nesmírně vděčná.

Plánujete případně další spolupráci?

Určitě ano (směje se). Už to snad nemusím skrývat, ale ano, plánujeme a myslím, že se máte na co těšit! Zní to totiž super! (směje se)

Co Vás kromě módy, blogování a zpívání ještě baví a co ve volném čase děláte nejraději?

Určitě mě baví hrát na nástroje, psát songy – to je totiž to, co vlastně dělám většinu svého života. No a pak, možná to tak sice nevypadá,  ale miluji pocit, jak se cítím po cvičení. Proto si ráda zahraji třeba badminton nebo si zajdu do fitka. A protože toho volného času obecně moc nemám, trávím jej nejraději především se svou rodinou a v poslední době také velice ráda experimentuji s vařením a pečením, což mě krásně odreaguje. Jinak se snažím udělat co nejvíce práce.

Máte nějaký cíl, kterého byste ráda dosáhla?

Postupem času se stále ukazuje, jak se ten můj cíl posunuje. Před dvěma lety bych neřekla, že budu nyní sedět ve studiu a odpovídat na rozhovor. Již to by se dalo označit za to za můj sen… a dnes je to skutečnost. A to je naprosto neuvěřitelný! Co je ale můj současný cíl a sen zároveň? Popravdě, nedávno jsem byla na jednom koncertu a když jsem viděla zpěvačku stát na tom pódiu a kolem ní ten dav lidí, cítila jsem, že jednou bych chtěla být na jejím místě já. Takže můj sen – stát v obrovské koncertní hale na pódiu a slyšet lidi zpívat mé texty..

A teď pár otázek k módě…

Váš nejoblíbenější kousek oblečení?

Všechno, co mám, je můj oblíbený kus. Zatím nemám nic konkrétního. Je však možné, že oblíbený kousek přijde, když si například koupím něco, co si vážně přeji – například od značky Chanel. To je taková věc, kterou bych si ráda v budoucnu splnila.

Lodičky nebo tenisky?

Tenisky. Zároveň jsem však člověk, který mění svůj styl ze dne na den, takže klidně i oboje. Tenisky ale každopádně miluji!

Oblíbený doplněk?

Má Gucci kabelka a poté hodinky.

Co byste si nikdy neoblékla?

“Never say never”. Móda je tak šílená a tak rychle se mění, že si nemůžu říct, že si něco nevezmu, protože je možné, že za rok to bude takový hit, že si to obléknu například na Fashion Weeks… i když to bude naprostá šílenost. Co bych si ale opravdu neoblékla, jsou například “bitch heels“ – takové ty opravdu hrozně vysoké skleněné nebo plastové podpatky. To opravdu ne. (směje se)

Máte v plánu nějaký kousek, který si chcete rozhodně teď pořídit?

Byla bych moc ráda, kdybych si mohla pořídit něco z Yeezy Season 2 nebo Yeezy Season 3. Season 2 mám opravdu velice ráda. Líbí se mi věci v nude odstínech, takže tam bych určitě něco brala. Pak samozřejmě od Chanelu – to je další přání.

Kdybyste si mohla vybrat žít kdekoliv na světě, kde by to bylo a proč?

Na tuto otázku asi nedokážu úplně odpovědět, protože jsem člověk, který dlouho nechce zůstat na jednom místě… a rozhodně ne navždy. Velmi ráda bych procestovala co nejvíce míst. Mým snem je zároveň mít takovou práci, kdy budu moct cestovat a koncertovat po celém světě. Nějakou chvíli bych chtěla pobýt v New Yorku a zažít si takový ten opravdový ruch velkoměsta. Zároveň ale například i v Kalifornii, kde je naopak klid a pohoda. Delší dobu by bylo zajímavé zůstat i na nějakém ostrově. Každopádně je toho opravdu hodně. Lákavá je i Evropa… prostě nechci zůstat na jednom místě. (směje se)

Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme, aby se Vaše sny staly skutečností.

AnnBloggerKid by Annet Charitonova

Facebook, Twitter, Instagram

Foto: Kristen Charitonova

]]> https://dailystyle.cz/jsem-clovek-ktery-miluje-stridat-svuj-styl-ze-dne-na-den-prozrazuje-o-sobe-blogerka-a-zpevacka-annet-charitonova/feed/ 0 https://dailystyle.cz/nepotrebuji-dobyt-svet-staci-mi-kdyz-me-stale-bude-naplnovat-to-co-delam-a-budu-to-delat-s-laskou-rika-kamila-boskova/ https://dailystyle.cz/nepotrebuji-dobyt-svet-staci-mi-kdyz-me-stale-bude-naplnovat-to-co-delam-a-budu-to-delat-s-laskou-rika-kamila-boskova/#respond Mon, 18 Apr 2016 19:15:40 +0000 http://dailystyle.cz/?p=30807 Kamila Bošková, blogerka, návrhářka, máma, ale především jeden z nejsrdečnějších lidí, které jsem, kdy poznala. Miluje svůj život takový jaký je, s grácií a úsměvem na tváři přijímá vítězství i prohry, krví jí koluje italská krev, což se odráží hlavně na jejím stylu, který je jedním slovem BELLO/krásný! 

Kami, před třemi lety jsi založila fashion blog Cheese and salami. Co Tě k tomu vedlo? Oceňuji originalitu názvu, proč zrovna cheese and salami?
Chtěla jsem svému synovi ukázat, že když si člověk jde za svým snem, dokážeš mnoho.
Jídlo je mojí vášní, proto cheese and salami, s jídlem a módou je to podobné, jednou okusíš a nevíš, kdy přestat.

Jakou roli pro Tebe v životě hraje móda a vlastně celý fashion svět? Jako na blogerku je na Tebe vyvíjený určitý tlak, co se Tvého stylu a oblečení týče. Máš pocit, že teď nakupuješ víc než v době, kdy jsi neblogovala?
Móda je hra, a tak jí beru. Tlak jsem cítila zpočátku, ale teď už to beru s vetší nadsázkou. Určitě, ale i to se mění, myslím, že velkou roli hraje věk. Teď dávám spíš přednost kvalitě, nežli kvantitě.

Jako fashion blogerka bys měla vědět a být si vědoma jaké oblečení nosíš. Nedávno se na našem webu objevil článek o Fashion Revolution. Jaký názor máš na tzv. fast fashion vs slow fashion a celou situaci, která se nese kolem udržitelné módy?
Myslím, že je to skvělá věc a já jsem téhle myšlence jen a jen nakloněna. Ta změna už musela přijít, pociťuji ji i na sobě.

Založila jsi vlastní značku oblečení. To u blogerek nebývá zvykem. Kde se vzal tenhle nápad? Odkud nakupuješ látky pro svoje oblečení? Co je u Tebe rozhodující faktor při výběru materiálu?
Chtěla jsem mít svoji značku úplně od počátku, kdy jsem si zakládala blog. Byl to sen, o kterém mluvím v první otázce, a ten se se díky mé tvrdé práci stal skutečností.
Látky pro první kolekci jsem si přivezla z Itálie, kde mám rodinu. V současné době nakupuji látky v Praze, kde mám ty nejlepší dodavatele. Je krásné, že dnes už není problém sehnat ten nejlepší satén, tak jak tomu bylo dřív.

Pověz nám o By Kami víc. Teď chystáš novou kolekci, na co se v ní můžeme těšit? Máš se značkou nějaký cíl, kterého bys chtěla se svoji značkou dosáhnout?
byKami je něco jako moje dítě. a věnuji se mu se vší láskou, kterou v srdci mám. Jsem nesmírně šťastná, že jsem něco takového dokázala sama vytvořit. Samozřejmě velký dík patří i mé rodině.
V nové kolekci se můžete těšit na vzdušné maxi šaty, nové bombers, se kterými jsem přišla už loni a těší mě, že s jejich výrobou stále díky zájmu mých klientek mohu pokračovat. Chystám i nové basic košile, u kterých si tentokrát pohraji se střihy. Na to se už moc těším.
Nejsem zase až tak ambiciózní. Nepotřebuji dobýt svět, stačí mi, když mě stále bude naplňovat to, co dělám a budu to dělat s láskou. Největší odměnou mi boudou stálé a spokojené zákaznice.

Musí to být náročný proces od samého založení značky, až po udržení se na trhu. Jaká je Tvoje funkce v By Kami? Jsi zakladatelka, návrhářka, modelka. Na jednu stranu to musí být úžasný pocit, stát si za vším sama, ale na druhou stranu si neumím představit, jak to zvládáš?
Nebudu vám lhát, jednoduché to není, ani po fyzické ani po psychické stránce. Stále máme v Čechách dost špatnou vlastnost, a tou je závist. Jsem velmi citlivý člověk a vše si beru hodně k srdci. Již od dob modelingu ale vím, že v téhle branži pro cit není místo. Občas mi to funguje, ale občas se doma položím jako malá holka. Mluvím otevřeně.
Ano v byKami jsem vše, co píšeš. Naštěstí mám úžasného syna, který mi dělá všechny fotky a také výbornou švadlenu, která odvádí skvělou práci a jsou za ní vidět kvalitní modely. Nikdy si jich nepřestanu vážit, ani v době, kdy byKami bude mít několik obchodů a své nezastupitelné jméno na trhu.

Jsi máma dvou skvělých dětí a určitě jsou pro Tebe děti a rodina na prvním místě. Kamilko, jaký si myslíš, že bys teď vedla život, kdybys před 14ti lety neotěhotněla?
Být mámou je velký dar, ten největší, jaký žena může dostat. Upřímně si to nedokážu ani představit. Určitě by bylo všechno jiné, možná v mnohém jednodušší, ale strašně chudé a prázdné.

Kami, poznala jsem Tě jako zodpovědného člověka a určitě jím i budeš a o to víc od doby, kdy neseš zodpovědnost za své děti jako správná máma. Jaká je ale nejdobrodužnější věc, kterou jsi kdy udělala? A co vůbec považuješ za dobrodružství?
Děkuji, vážím si Tvých slov. Největším dobrodružstvím pro mě bylo v šestnácti letech porodit syna Jakuba. Dobrodružství je pro mne vášeň, láska nebo odhodlání, bez očekávání jasného výsledku.

Často tu skloňuji slovo blogerka. Cítíš se být blogerkou v tom pravém slova smyslu, nebo spíše holkou, která dělá to, co miluje pro radost a naplňuje ji to?
Ať jsem, co jsem, dělám to velice ráda a především s láskou. Jinak bych u toho určitě nevydržela tak dlouho. Každý máme na něco talent a mě bůh nadělil talent na módu, a tak se ho snažím poslouchat.

Jak vypadá Tvůj běžný den? Máš nějaké rituály, bez kterých si svůj den neumíš představit?
Celý můj den se točí kolem dětí, domácnosti a byKami. Rituály zatím nemám, prozatím na ně není čas. Jednou sním o kávě a ranních novinách v oblíbené kavárně a večerech se svojí láskou u sklenky dobrého vína. Na to se moc moc těším.

Jako milovnice parmské šunky, máš za sebou 30ti denní veganskou výzvu. Co Tě k ní přivedlo? A jak jsi na tom s veganstvím/ vegetariánstvím teď?
Morální stránka věci (říká s úsměvem). Velice mě trápí, jak lidé zle zacházejí se zvířaty, obecně. Jejich špatné chování můžeme vidět každý den kolem sebe. Považuji se za barbara, že v sobě tu chuť nedokážu ovládnout. Je to má dlouhodobá osobní cesta a výzva. Doufám, že jednou se mi podaří nezklamat sama sebe. Nyní konzumuji maso a mléčné výrobky, bohužel.

Vím, že mezi Tvé oblíbené autory patří Osho. Jaká je Tvá nejčtenější knížka od něj a jakým lidem bys doporučila jeho knížky? Co Ti Osho dal a je něco, co Ti vzal? Ku příkladu mě všechny iluze o světě, ve kterém žijeme.
Osha jsem začala číst jako jednoho z prvních autorů. Stal se mojí základnou. Mým učitelem. Četla jsem od něho skoro všechny knihy. Začátečníkům bych ale doporučila Perly v kapse u vesty.
Mě Osho nevzal nic. Naučil mne být dobrým člověkem, uklidňoval mě v těžkých dobách a za mnohé mu vděčím. Děkuji.

Myslím si, že na snění člověk není nikdy dost starý, a tak se musím zeptat, jaký je Tvůj sen teď v tuhle chvíli?

Já sním každý jeden den. Žiju si svůj sen.
Pokud ale ze snu mohu udělat přání, tak si přeji obejmout znova svého tatínka a nikdy ho nepustit. Za to bych teď dala vše, co mám!

Kami, děkujeme za Tvůj čas a ochotu poskytnout rozhovor Daily Style. Přejeme Ti, ať je každý Tvůj den plný lásky, smíchu a štěstí! To co děláš, dělej nadále s minimálně tak velkou láskou jako do teď. A byKami přejeme mnoho spokojených zákaznic a především své čestné jméno na českém trhu. 

BLOG

byKAMI

FACEBOOK

FACEBOOK byKAMI 

INSTAGRAM

INSTAGRAM byKAMI

]]> https://dailystyle.cz/nepotrebuji-dobyt-svet-staci-mi-kdyz-me-stale-bude-naplnovat-to-co-delam-a-budu-to-delat-s-laskou-rika-kamila-boskova/feed/ 0 https://dailystyle.cz/rozhovor-se-sarou-a-markem-z-czechstreetglamour-blogu-kdyz-si-vzpomeneme-na-nase-zacatky-musime-se-dnes-smat/ https://dailystyle.cz/rozhovor-se-sarou-a-markem-z-czechstreetglamour-blogu-kdyz-si-vzpomeneme-na-nase-zacatky-musime-se-dnes-smat/#respond Fri, 15 Apr 2016 17:03:43 +0000 http://dailystyle.cz/?p=30169 Sára a Marek nejsou jen blogeři, kteří píší společný blog. Kromě pracovního života společně sdílí i ten osobní. Pochází z lázeňského města Teplice a kromě módy a blogování je spojuje mnoho a mnoho dalších věcí… a jakých? O tom více v dnešním rozhovoru se sympatickými blogery z Czechstreetglamour.

Váš blog vznikl v roce 2012, jak jste se ke vzájemné spolupráci dostali a jak vůbec blog pod vedením dvou blogerů funguje? 

Myšlenku k vytvoření společného blogu nám vnukla naše přízeň k módě, trávili jsme spolu spoustu času, a tak jsme si řekli, že bychom mohli spojit síly a dát se do toho. Když si vzpomeneme na naše začátky, musíme se dnes smát, ale i na to rádi vzpomínáme. Blogování nám za tu dobu přirostlo k srdci a moc nás baví, řekli bychom, že se vzájemně doplňujeme a jde nám to celkem od ruky.

A co taková ponorka?

Občas se samozřejmě stane, že se na něčem neshodneme, ale pokaždé se dokážeme domluvit, nějakým způsobem se přizpůsobit nebo udělat kompromis.

Proč si myslíte, že jsou blogy v současné době tak oblíbené? Upadá snad podle vás kvalita klasických módních magazínů, nebo jsou jen blogeři blíže lidem?

Módní magazíny podle nás neztrácejí svou popularitu, naopak, jejich portfolio se i u nás stále rozšiřuje. Ať už je to magazín nebo blog, obě média mají své výhody i nevýhody. Blogeři jsou lidem určitě blíže než redaktoři, které nemáme šanci blíže poznat, lidé jsou zvídaví, rádi si čtou příběhy ostatních lidí, přečtou si něčí názor a berou blogera jako někoho, koho dobře znají, proto jsou blogy tolik oblíbené.

Máte i něco dalšího, co vás dva spojuje, kromě lásky k módě?

Jak jsme psali výše, v soukromí tvoříme pár, takže nás toho pojí opravdu hodně, nikdy se spolu nenudíme.

Jaké návrhářské ikony obdivujete nejvíce?

M: Vybrat někoho konkrétního je opravdu těžké, většinou se to s každou novou sezónou střídá, protože nás vždy zaujme někde něco nového a originálního. V současné době mi svou prací přijde hodně zajímavý Alessandro Michele, který dokázal vdechnout značce Gucci úplně novou a neotřelou tvář.

S: Souhlasím s Markem, jinak se mi dost líbí tvorba Jeremyho Scotta. Přestože to není úplně můj styl, značku Moschino v poslední době oživil neskutečným způsobem.

Co máte na tom druhém nejraději?

M: Sáry preciznost a spolehlivost!

S: Nevím, jestli dokážu vypíchnout jen to nejdůležitější, na Marka se také mohu kdykoliv spolehnout, dokážu se s ním na čemkoliv domluvit a je to zkrátka ten nejlepší parťák do života.

Když vás tolik baví móda, nepřemýšleli jste někdy nad vlastní tvorbou?

M: Rád bych se začal věnovat šití, ale už teď vím, že to bude běh na dlouhou trať. Jinak nad vlastní tvorbou určitě přemýšlíme, ale zatím jen pro sebe a pro radost. Nápady by byly, jen času není úplně dostatek.

S: Zatím pořád studuji a v tomto ohledu nechávám dveře ještě otevřené, uvidíme, co přinese čas.

Jak rádi trávíte volný čas a co nejraději děláte, když se právě nevěnujete módě a blogování?

M: Rád vařím, sportuji a sleduji filmy.

S: Mám to podobně, každý den máme dost nabitý, společně chodíme do fitka, plavat, rádi si zajdeme na něco dobrého do kavárny nebo do restaurace a mezi naše nejoblíbenější aktivity patří kino.

Jak vnímáte styl a co pro vás znamená móda?

M: Styl beru, pokud je tedy autentický, jako vyjádření sama sebe, a módu beru jako dokonalý nástroj k tomu.

S: Styl zůstává pořád stejný, maximálně nepatrně pozměněný, móda se mění každou chvílí.

Zima nám pomalu ale jistě končí, jak to vidíte s letošní dovolenou? Už víte, kam vyrazíte?

Pomaličku plánujeme letní velký výlet po Itálii, kde bychom rádi procestovali pár měst a viděli toho co nejvíce.

Jaká je vaše nejoblíbenější barva a co vůbec říkáte na letošní barvy roku – blankytně modrou a světloučce růžovou?

M: Nejoblíbenější barvou je pro mě vojenská zelená.

S: Celkově nemám oblíbenou ani neoblíbenou barvu. Pastelové barvy mám ráda, zrovna blankytně modrý kabát jsem si kupovala někdy na podzim a mám ho moc ráda.

Na závěr nám prozraďte, bez čeho byste nemohli žít?

M: Když si odmyslíme základní věci, jako je vzduch, voda atd., tak – teď to bude znít možná maličko jako klišé, ale – bez životní lásky. Ať už je k čemukoliv nebo komukoliv, bez ní by podle mě život neměl smysl a bylo by to jen pouhé přežívání.

S: Řekla bych, že jsem od přírody docela cílevědomá, takže když nad tím tak přemýšlím, jednou z věcí, bez které bych nemohla žít, je asi „bez cíle“. Ať už je to ve vztahu, v blogování, v životě celkově, je to pro mě jakýsi hnací motor, díky kterému se můžu zdokonalovat, i když jsou to třeba jen zanedbatelné cíle.

Velice děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Foto: Sára Klugerová, Marek Černý

Czechstreetglamour blog

Facebook, Instagram

Proč právě The Blondieverse? Jak vás to napadlo založit si svůj vlastní blog?

Tohle je proces, který se táhne asi tak od mých deseti let. Jsem holka z vesnice, jako dítě jsem se tam často nudila a díky starším sourozencům jsem objevila kouzlo internetu. Založila jsem si první blog, pak druhý, třetí, dvacátý. A od blogů, kde jsem sdílela postahované obrázky, jsem se přes ty o celebritách a grafice dostala až k osobním deníčkům. Někdy bych si je ráda přečetla, asi bych se dost nasmála. Jen doufám, že je někdo nevyčmuchá dřív než já. The Blondieverse je můj poslední počin, který vznikl v roce 2011 na Rhodosu, kde jsem žila a kde došlo k jednomu z větších zvratů v mém životě. Potřebovala jsem to někam ventilovat. Nejdřív jsem hlavně psala, ale postupem času jsem se na popud čtenářek zaměřila i na vizuální stránku a začala fotit outfity. A u toho jsem zůstala.

Čím myslíte, že jste své čtenářky zaujala?

Uff, to je těžká otázka. Asi tím, že si na nic nehraju a můj blog odráží mou osobnost, jsou na něm všechny možné zážitky, převraty a změny. Možná mé čtenářky baví i má odvaha, jsem šílená a občas překvapuji i sama sebe.

Prozraďte nám něco o sobě. Kdo je vlastně Martina z blonďatého vesmíru?

Martina z blonďatého vesmíru je vlastně růžovovláska. Vtipnej paradox. Popis mé osobnosti by vydal minimálně na trilogii, tak to zkrátíme na minimum: jsem dvaadvacetiletá holka, která se pořád tak nějak hledá a u toho si plní sny. Jsem cílevědomá, možná něčím zajímavá, ale spíš zvláštní. Věřím sama v sebe, mám spoustu energie, ráda se obklopuji lidmi se smyslem pro humor a když zakopnu, směji se. Pokud si u toho zrovna nezlomím nohu. Momentálně balancuji mezi puberťáctvím a dospělostí, což se odráží na všem, co dělám. V jednu chvíli udělám něco naprosto šílenýho (třeba se obarvím na tu růžovou) a pak stojím v obchodě a půl hodiny se rozhoduji, jestli koupit eidam nebo ementál. Ale když nad tím přemýšlím, tahle rozpolcenost a souboj dvou rozdílných světů mi vlastně vyhovuje.

Na Vašem blogu na mě vyskočil citát od Vivienne Westwood “Buy less, choose well, make it last”. Je pro vás tato jedna z nejuznávanějších světových návrhářek 20. století jakýmsi vzorem či Vaší inspirací? Nebo se zkrátka jen ztotožňujete s tímto mottem?

Vivienne je výrazná, úspěšná, neotřelá a neskutečně inspirativní žena. Obdivuji lidi, co jsou na výši a přitom si dělají, co chtějí. To motto mi přijde výstižné a snažím se jím řídit, ale co si budeme povídat, občas mi to taky ujede a já si koupím nějakou blbost, která mi pak leží dlouhá léta ve skříni a je mi asi tak stejně užitečná jako eskymákovi plavky.

Móda je dnes velice široký pojem, máte ale konkrétně něco, o čem nejraději píšete?

Upřímně, já tu módu zase až tak nežeru. (směje se) Spíš se snažím na blog vnášet svou momentální náladu a zážitky, takže se dá říct, že nejraději píšu o životě. A k tomu přidám pár svých fashion fotek, aby se neřeklo. (směje se)

Jak byste charakterizovala svůj styl?

Můj styl se asi nedá úplně definovat, nemám svůj signature look. Možná se stále hledám, ale spíš bych řekla, že si libuji v různorodých kombinacích, podle momentální nálady či situace. Móda je hra, a tak jsem jednou za elegantní dámu a jindy si obléknu šíleně barevné combo, které dovrším ještě barevnějšími teniskami. Od té doby, co mám růžové háro, jsem mnohem odvážnější a kombinuji nekombinovatelné. Má nejlepší kamarádka se mi směje, že mixuji jablka s hruškami, ale tak nějak to dohromady funguje a asi to ke mně i sedí.

A co na Vás zaručeně nikdy neuvidíme? Jaký styl se Vám absolutně nelíbí, či jaký kousek byste si na sebe nevzala ani v případě stavu nejvyšší nouze?

Uff, napadají mě snad jen klasický Crocsky, takový ty gumový boty s dírama. Ale nebudu lhát, u nás na vesnici v nich občas venčím psy a to je pohled k nezaplacení. Ale tak přece si neušpiním tenisky, že jo? (směje se)

Kde čerpáte inspiraci pro své outfity?

Baví mě pozorovat, jak jsou oblečení lidé okolo mě, v metru, v tramvaji, na ulici, v klubu… ale na mé oblékání má vliv hlavně nálada a momentální rozpoložení. Takže prostě otevřu skříň, vyházím půlku obsahu a něco z toho vznikne. Buď je to dobrý anebo špatný, podle toho se pak rozhoduji, jestli to má vůbec cenu fotit a dávat na blog.

Kdo je Vaše módní ikona?

 Žádnou konkrétní ikonu, na kterou bych se upínala a bezmezně ji obdivovala, nemám. Vážím si všech lidí, kteří mají cíl a jdou si za ním. Nejen v módě, kdekoliv.

A jak je to mezi blogerkami s konkurencí a soutěživostí? Setkala jste se už s rivalitou, nebo naopak považujete svou konkurenci i za možný zdroj inspirace?

V tomhle jsem docela mimoň, protože přes svou vytíženost nestíhám sledovat aktuální dění. Já tedy žádnou rivalitu nepociťuji, spíše naopak, dvě mé nejbližší přítelkyně jsou blogerky. Tak by to mělo být.

Na závěr nám prozraďte, bez jakých tří věcí by se blogerka Martina Bechyňová z The Blondieverse neobešla?

Nedávno jsem strávila dva dny v lese a zjistila, že se obejdu i bez mobilu. To šokovalo všechny v mém okolí včetně mě. Takže se oprostíme od věcí a řekněme, že ke svému životu potřebuji rodinu, přátele a hudbu.

Zdroj: blog, Facebook, Instagram