Tvým hlavním dlouhodobým zájmem je móda. Kdy ses jí začala věnovat profesně – ať už jako modelka, tak módní blogerka?

Vše začalo před 11 lety, kdy jsem začala chodit na kurz stylingu. V roce 2011 jsem si založila módní blog, který byl jedním z prvních u nás, a dva roky na to jsem začala pracovat pro jednu značku, a tak postupně získávala zkušenosti. Do toho jsem se příležitostně věnovala modelingu.

V posledních letech dáváš přednost udržitelné módě a nakupuješ v second handech. Jak často nakupuješ? Koupíš si sem tam stále i něco z fast fashion, nebo už pořizuješ jen kousky z druhé ruky, udržitelných kolekcí, případně od luxusnějších značek?

V second handech nakupuji velmi ráda. Občas si koupím něco i z fast fashion řetězců, ale je to minimálně, jednou za pár měsíců. I v takových obchodech se snažím hledat kousky z organické bavlny, případně jiných recyklovaných materiálů šetrných k životnímu prostředí. A co se týká nějakých luxusnějších značek, u těch kupuji víceméně jen kabelky nebo boty.

Společně s Pamelou Kašprišinovou a Petrou Vykouřilovou jsi založila e-shop Uniqued, kde prodáváte oblečení z druhé ruky. Jak se projektu daří? Nabízíte převážně kousky z vlastního šatníku?

Projekt se nám rozjel moc hezky a oblečení se prodává. S Uniqued máme do budoucna velké plány. Kousky jsou jak z našich šatníků, tak i ze sekáčů a některé také přešíváme a různě upravujeme. Právě teď připravujeme limitovanou kolekci doplňků, které šijeme ze secondhandových látek.

Máš v šatníku nějaký oblíbený kousek, na který nedáš dopustit?

Těch je spoustu, jeden bych asi vybrat nedokázala. Hodně ráda mám třeba kožich, který jsem před lety koupila právě v jednom second handu. Z designérských kousků je to ledvinka od Alexandera Wanga, kterou jsem si přivezla z Londýna. Nebo vintage džínová bunda z Budapešti. Často si z různých měst vozím suvenýry, které mi, když si je vezmu na sebe, připomenou místo, kde jsem je pořídila.

Který současný módní trend je tvůj oblíbený a co by sis naopak nikdy nevzala na sebe?

Teplákovky a vysoké kožené boty. A nikdy už neříkám u ničeho, protože vkus se mi mění. Před lety jsem si myslela, že nebudu nosit třeba široké kalhoty a teď jich mám plný šatník.

Kde hledáš módní inspiraci? Máš nějaký vzor?

Většinou na Instagramu nebo Pinterestu. Když se mohlo cestovat, tak v zahraničí v ulicích. Jeden konkrétní vzor nemám, ale odjakživa je mi hodně blízký severský styl.

Sama inspiruješ na Instagramu a založila sis za tímto účelem i profil na TikToku. Máš v plánu se na tuto sociální síť soustředit více?

Určitě bych tam chtěla přispívat častěji, akorát jsem zatím nevymyslela koncept videí, která bych chtěla dělat. Moc mě nebaví ty klasické TikTok tancovačky a trendy, uvidím.

Dost tě živí Instagram. Rušily nebo posouvaly firmy za aktuální krize spolupráce?

Rušily se jen eventy, ale samotné spolupráce jen v té první vlně covidu někdy v březnu. Teď jsem žádné změny moc nezaznamenala, naštěstí.

Máš nějaké zlozvyky?

Kouření. A ještě chodím spát pozdě. Ostatní jsem za ten minulý rok odbourala. Přestala jsem pít alkohol, jíst nezdravá jídla apod.

Chystáš se odbourat i zmíněné kouření? Například přechodem na elektronické?

Kouření klasických cigaret jsem odbourala úplně a postupně přešla na elektronickou variantu, konkrétně používám vaporizér blu. Tabák mi ale i přesto chutná, takže si do blu kupuju právě tuto příchuť. Sice je blu úplně beztabákové a tedy i méně škodlivé, ale tabáková příchuť u mě jednoduše pořád vede.

Určitě se nějak udržuješ v kondici. Jak to máš s cvičením doma? Chybí ti fitko?

Fitko mi chybí moc. Doma se snažím cvičit, ale není to samozřejmě takové jako s trenérem a veškerým fitness vybavením. Doufám, že už ta omezení brzy skončí.

Když je řeč o sportu, jsi neteří Jaromíra Jágra. Jaký vztah máš ty osobně k hokeji?

V hokejovém prostředí jsem vyrůstala, od dětství jsem chodila na strejdovy zápasy. Nějakou dobu jsem žila i v USA. Ale vždy jsem hokej sledovala hlavně kvůli Jaromírovi, než že by mě sám o sobě bavil.

Od vypuknutí první koronavirové vlny všichni sdíleli, co dělají v karanténě. Na jaké aktivity sis našla čas ty?

Začala jsem víc vařit a péct. A také malovat obrazy. Tyhle činnosti mě vždy bavily, ale nenašla jsem si na ně nikdy moc čas. Jinak jsem také hodně koukala na seriály nebo hrála The Sims – taková ta karanténní klasika 😀

Všimla jsem si, že ses věnovala i djingu. Už tě to opustilo, nebo by sis ještě chtěla někde zahrát?

Ráda bych se k tomu vrátila, ale teď se věnuji spíš jiným věcem, vzhledem k tomu, že momentálně nejsou akce a není kde hrát. Občas hraju doma, ale víc mě to bavilo, když jsem trénovala sety právě na akce nebo hrála pro přátele. Až se svět vrátí do normálu, určitě bych chtěla hrát víc.

Prozradíš nám, co plánuješ v blízké budoucnosti? Připravuješ třeba nějaký nový projekt?

Novinky na Uniqued store – chystáme tento rok spoustu věcí, takže doufám, že vše hezky vyjde. Ale bude záležet i na covidových omezeních. Ještě připravuji jeden nový projekt, který je zatím v úplném začátku a zatím nechci prozrazovat víc. Vše se brzy dozvíte na mém Instagramu.

DailyStyle PROMO: Článek je komerční prezentace a vznikl ve spolupráci s agenturou Topic PR.

Zdroj fotografií: Pavlína Jágrová

Petra LovelyHair

Petra Vančurová, vystupující pod přezdívkou PetraLovelyHair je jednou z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších československých beauty blogerek. Byl by hřích ji nezmínit v top pětce. Za její dlouholeté působení si vysloužila již několik ocenění. V soutěži Czech Blog Awards se stala blogerkou roku v kategorii beauty již čtyřikrát a to v roce 2013, 2014, 2015 a 2017.

GetTheLouk

Lou, vlastním jménem Lucie Dejmková. Poznáte ji podle výrazného, barevného make-upu a barevných vlasů. “Líčení a fantazie nezná mezí!“ hlásá její blog. Stala se blogerkou roku 2016 v kategorii beauty. Na jejím e-shopu si můžete zakoupit nejen její knihu plnou inspirace (GetTheLouk), ale také například batohy, tašky, diář nebo deštník!

MishaBeauty

Nechce se vám dávat za kosmetiku závratné částky a ráda byste si vyrobila kosmetiku vlastní? Blog Michaely Suché, nepřekonatelné čtyřicátnice, je pro vás to pravé místo. Jak si vyrobit vlastní čistící tonikum nebo třeba obnovující noční krém? Michaela si života užívá a zveřejňuje rady jak na život po čtyřicítce, i když se na svůj věk ani náhodou necítí, jak sama píše. 

EL Beauty blog

Lucie se na svém blogu věnuje líčení, péči o pleť, tělo i vlasy. Můžete se u ní dočíst informace o různých akcích, zúčastňuje se například konferencí Sephora, kde má všechny informace o novinkách z první ruky. Mimo to spolupracuje také se značkami Douglas, Estée Lauder, Dior, Jo Malone a mnoha dalšími. V roce 2019 vyhrála soutěž BeautyBlog roku.

Nikol Hess

Nikol nešetří cennými radami z oblasti beauty i lifestylu. Spolupracuje se známými značkami jako jsou Marionnaud, Fann Parfumerie nebo GOSH Copengahen a za sebou má také řadu úspěchů, např. skončila v TOP 6 v soutěži NYX Face Awards Česká Republika 2016. Její blog oplývá nejrůznějšími návody, tipy a recenzemi. Mimo jiné se věnuje také fotografování. Jde poznat, že se skutečně vyzná, takže pokud hledáte inspiraci jak na každodenní vytříbený make-up, může být pro vás ta pravá volba.

Zdroje: 1, 2, 3, 4, 5

Kdy jsi se rozhodla řídit heslem „Míň věcí, víc zážitků“?

Když jsem začala pracovat na sebe a cestovat, resp. v době, kdy jsem se odstěhovala z ČR s kufry plnými věcí do Berlína a rychle přišla na to, že s takovou náloží hadrů cestovat nepůjde. Věci postupně ubývaly a mně bylo lépe. V té době vzniklo i stejnojmenné heslo mého blogu.

Bez jaké věci se neobejdeš a jaké je tvoje, řekněme, materiální „guilty pleasure“?

Snažím se, aby mi věci sloužily a ne naopak. V současné době se neobejdu bez kamery, počítače a základního vybavení na cesty, bavíme-li se o nich. No a guilty pleasure, to jsou jednoznačně deky, polštáře a brýle. Dlouho jsem si ani jedno nekoupila, ale kdybych se utrhla ze řetězu, bude toho plný byt. (smích)

Tvůj šatník je asi hodně minimalistický, že? Jak dlouho bys dokázala nosit jen to, co se ti vejde do batohu? Vlastníš i nějaký kousek, který vybočuje z řady praktického oblečení?

Od té doby, co bydlím na jednom místě a mám domov, se přeci jen lehce rozšířil, ale řekla bych, že zdravě. Snažím se mít věci opravdu jen potřebné, pohodlné, multifunkční a co unosím. Když vyjedu na cesty, beru si vždy legíny, trika, mikču, skladnou bundu, pokud jedu do teplých krajů, tak kraťasy, jedny šaty – jsem schopná to točit pořád dokola a vůbec s tím nemám problém. Vydržím takhle klidně měsíc určitě, ale asi i déle. Záleží, kam vycestuju. A ano, vlastním červené lodičky. Mám je už hooodně dlouho, ale je to taková klasika, kterou si nechávám na výjimečné události. Jinak si ale podpatky vůbec neobuju.

Podařilo se ti spojit příjemné s užitečným, cestování s prací, a stát se digitálním nomádem. Jaká pozitiva a negativa ti tento styl života přinesl?

Před čtyřmi lety jsem začala podnikat sama na sebe v oboru marketingu a spravovat firmám sociální sítě, dělat grafiku a později i jednoduché webové stránky. Nesmírně jsem si užívala svobodu, kterou práce online přináší, mohla jsem cestovat a sama si řídit čas. Společně s tím jsem se ale musela naučit s časem dobře pracovat. Jakmile nad vámi nikdo nestojí a vy sami jste si šéfem, musíte si vybudovat disciplínu. To byl oříšek. A někdy stále je. Zároveň má člověk tendenci pracovat víc než normálně, protože dělá na vlastních projektech, pod svým jménem, a chce, aby byly co nejlepší. Během toho jsem psala a budovala blog, natáčela videa z cest. Až minulý rok jsem se rozhodla jen pro jednu činnost – blogování.

Co všechno je obsahem tvé práce? Můžeš říct, že tě uživí jen to, co děláš jako „Weef“, nebo pracuješ i na jiných projektech?

Loňský rok byl přelomový. Postupně jsem se rozloučila se všemi klienty, další jsem nepřijímala a začala jsem se naplno věnovat blogu. Především jsem se snažila ho uchopit více byznysově a pochopit, jak se tím mohu živit. Chtěla jsem na plný úvazek dělat to, co mě baví nejvíc. Takže teď se věnuji cestování a tématům s tím spojenými a následně psaní článků, natáčení videí, marketingu, obchodu – vlastně jsem si vším pod „značkou“ Weef a heslem „míň věcí, víc zážitků“.

Jak jinak tě cestování ovlivnilo? Co tě naučilo?

Cestování mě neustále učí. Je toho spousta. Začalo to překonáním strachu z neznáma, schopností si sama poradit a spolehnout se na sebe, naučila jsem se říkat si o pomoc. Díky cestování získávám nové zkušenosti, poznávám nové lidi a na základě toho si dělám o světě vlastní obrázek. Ne prostřednictvím médií, ne podle „jedna paní povídala“. Skrze cestování se mu snažím porozumět a miluju to.  

Ve spolupráci s neziskovou organizací ADRA jsi natočila dokument s názvem BanglaKids. Můžeš nám ho přiblížit?

Vyrazila jsem do Bangladéše natáčet svůj první krátký film o tamních dětech a jejich vzdělání. ADRA mě oslovila, zda bych se nevydala společně s nimi na každoroční monitorovací cestu. Po pár schůzkách jsem navrhla, že by z návštěvy mohl vzniknout film. Následně jsme naplánovali vše kolem – dárcovskou výzvu na Darujme.cz, skrze kterou se podařilo vybrat přes 113 000 Kč, a premiéru, na kterou někteří z dárců dorazili. Film je online i na mém YouTube.

Společně se zmiňovanou organizací ses zúčastnila běhu pro lepší svět. Jak se ti běželo a co ses rozhodla podpořit? Plánuješ v budoucnu účast na nějaké podobné akci?

Běžela jsem takhle nějaký závod poprvé. Nejsem běžec, mám radši chůzi na delší vzdálenosti. Ale dala jsem to a bylo mi řečeno, že i v docela dobrém čase, který už si samozřejmě nepamatuju. Málem jsem vyplivla duši. Z cílů udržitelného rozvoje jsem si vybrala VODU a KANALIZACI. Připomínala jsem si to během trasy několikrát a to mi pomohlo běh dokončit. V budoucnu se podobným projektům nebráním, ale nesmí toho být moc. Pak člověk nestíhá. Když jsme ale u té vody, připravuji právě na tohle téma video, které snad do ledna půjde ven.

Myslíš, že je těžké žít tak, abychom nezatěžovali životní prostředí?

Nemyslím si, že je to těžké, ale kvůli tempu a době, ve kterých žijeme, to nejde s prstem v nose. Bez nulové zátěže životního prostředí to nám lidem podle mě nikdy úplně nepůjde. Je ale dost věcí, které lze dělat lépe a v souladu s přírodou. Ani ne tak jako jít na nákup s vlastní taškou, nepoužívat jednorázové obaly, ale zasahovat i do jednání některých firem, které s přírodou nakládají alarmujícím způsobem, jako by byla jen jejich. 

Jak jsou na tom podle tebe Češi s bojem o čistší planetu?

Nemám takový přehled, abych to mohla zhodnotit. Nicméně vím, že jsme velmi dobří v třídění odpadu. Bohužel už ne tak v tom, jak je s ním nakládáno. Pokud se o udržitelnosti chcete dozvědět více, doporučuju sledovat Institut cirkulární ekonomiky a Soňu Jonášovou.

Kdybys měla čtenářům poradit, jakým způsobem vykročit naproti bezodpadovému životu, co bys jim pro úplný začátek vzkázala?

Hlavně pozvolna a používat už to, co doma je. Zbytečně nevyhazovat, ale dopotřebovat, využít věci na maximum. Žádné extrémy a mít z toho radost, jinak to nevydrží.

Není to tak dlouho, co ses vdala. Snažili jste se s partnerem udržet svatbu v duchu zero waste, nebo jste na to v den D tolik nemysleli?

Snažila jsem na udržitelnost myslet, ale ne vždy to byla priorita. Odpad jsme minimalizovali, co to šlo. Catering s tím byl obeznámen, během rautu se používali dřevěné mističky a talíře. Květiny byly kupříkladu všechny české, neputovaly z daleka. Šaty jsem měla od české návrhářky. Nekupovala jsem nic, co bych pak nepoužila, vše na svatbu bylo primárně vypůjčené. Takže vlastně ano, ale nijak jsem to nepřeháněla. Svatbu jsme totiž dávali do kupy v docela krátkém čase, takže se muselo rozhodovat rychle.

Tvé svatební šaty byly moc krásné. Jak probíhal jejich výběr a následné šití na zakázku?

Pracovala jsem s návrhářkou z Prahy jménem Petiteé. Péťa prostě umí. Moc jsem si přála šaty na míru, což se mi splnilo a vznikly tak šaty, se kterými jsem se maximálně ztotožňovala. Nejdříve proběhlo setkání týkající se čistě návrhu šatů a sdělení mých přání. Péťa následně šaty načrtla a pak jsme společně vybíraly látky. Ty se při každém setkání, byly myslím tři, ladily na těle a společně jsme si s tím hrály. No a pak tu byly, svatební šaty, které možná jednou vydražím na dobrou věc, anebo mi to nedá a nechám je své budoucí dceři.

Působíš jako neuvěřitelně milý a pozitivní člověk. Jak to děláš? Má na to vliv, jak málo věcí vlastníš, nebo i něco dalšího?

Děkuju, to je hezký! Já ti nevím, jsem prostě vděčná. To je další věc, kterou ve mně cestování posílilo – nesmírnou vděčnost za to, jak se mám, kde jsem se narodila, jakou jsem měla startovací čáru, jaké mám možnosti. Nehroutím se z nesmyslů a v ideálním případě bych si i ráda vůbec nestěžovala, ale to je asi součást duševní hygieny. Celkově beru život jako hru. Když se něco nepovede, tak co, povede se to příště. Pokud nejde o život, jde o… no však víš.

Zdroj: archiv Veroniky Bernard

Kdy a jak jsi se dostala k blogování?

Od založení blogu to budou čtyři roky. Dlouho jsem sledovala zahraniční blogery a celý ten svět se mi moc líbil. Měla jsem tedy už nějaký obrázek o tom, jak to funguje a řekla jsem si, že to zkusím. Začala jsem v poměru s ostatními českými blogerkami dost pozdě a bylo tak opravdu těžké dát lidem o blogu vědět. Nicméně teď, po čtyřech letech, můžu říct, že se to úsilí vyplatilo.

Blog je pro mě místem, kde se můžu vyjádřit a inspirovat čtenáře, ale snažím se ho koncipovat spíše jako takový magazín než osobní deníček.

Jaká jsou podle tebe negativa blogování? Takový život se mi zdá dost busy.

Ono to není busy, spíš je to občas dost na hlavu. Neustále na něco myslíš. Na maily, články, deadliny… Musíš být pořád online. Pořád k dispozici. Člověku zvenčí se to může zdát jako lážo plážo, ale je toho opravdu hrozně moc, co blogování obnáší.

Co ty a spolupráce? Jak si je vybíráš a kolik nabídek obvykle odmítáš? V poslední době se hodně řešilo, jak spolupráce (ne)označovat. Jak na tuhle problematiku nahlížíš?

Spolupráce samozřejmě mám. Blogování věnuji prakticky veškerý čas, včetně víkendů, a pokud mám z něčeho zaplatit nájem a nákup v Albertu, bez finanční injekce se neobejdu. Týdně mi v mailu přistanou desítky nabídek na spolupráci, ale zpravidla tak 70 % z nich nakonec odmítnu. Pokud mám propagovat nějaký produkt nebo službu, musím značce věřit a mít ji ráda. Preferuji tedy spíše dlouhodobé spolupráce s firmami, jejichž produkty bych si kupovala tak jako tak. A pokud jde o označování reklamy, ke každému sponzorovanému příspěvku dávám na začátek informaci o tom, že vznikl v rámci spolupráce.

Jaká další pozitiva vedle spoluprací blogování má?

Jsi svým vlastním pánem. Nemáš pevnou pracovní dobu, cokoliv si vymyslíš, to můžeš realizovat. A samozřejmě odezva čtenářů, to je něco, co mi vždycky dodá sílu pokračovat.

Kdy se u tebe objevila láska ke kávě?

Začala jsem ji pít už někdy v devíti letech, kdy jsem objevila školní automat u nás na základce. Nevím, jestli to nazvat přímo kávou (spíš cukr s kávovým aroma), ale kofein to mělo. Potom jsem nasedla na vlnu Starbucksu a Costy a později jsem začala navštěvovat kavárny nabízející výběrovou kávu a naprosto jsem jim propadla. Při studiu na gymplu jsem také několik let pracovala jako baristka.

Do svého průvodce jsi vybrala pětačtyřicet pražských kaváren. Kdyby sis měla vybrat tři nejoblíbenější podniky, které by to byly?

To je hrozně těžká otázka! (smích) Každou kavárnu mám spojenou s jinými zážitky a lidmi. Nicméně mezi mé oblíbence patří určitě Coffee room, Nový Svět, Cukrárna Alchymista, Spell Coffee a moje nejnovější láska se jmenuje Osada a najdete ji v Holešovicích.

Prague Coffee Guide – designová knížka, kterou prostě chcete mít doma. Je založená na fotkách a tipech – najdete v ní pětačtyřicet podle Veroniky nejlepších kaváren v Praze. Mohou ji využít i cizinci, neboť je psaná zároveň i v angličtině. Tohoto průvodce seženete na webu Pointy, v knihkupectvích a v některých kavárnách.

Baví tě cestovat a objevovat kavárny v cizích zemích…

Haha, to je pravda. Před každou cestou si připravím seznam kaváren, které chci navštívit, a jsou pro mě pomalu stejným lákadlem jako památky. Ráda chodím na místa, kde vidíš ten pravý život a ne jen turistickou pohádku. Místo, kde lidi fakt žijou. A tím kavárny rozhodně jsou.

Krom fotek z kaváren sdílíš se čtenáři i různé motivační články.

Ano! Už jen kvůli názvu blogu si mě lidé, kteří mě neznají, spojují jen s kávou. A to mě mrzí. Snažím se čtenáře motivovat, aby si šli za svými sny, aby na sobě makali. Kromě toho se zaměřuji i na již zmíněné cestování, sdílím všemožné tipy a triky, jak na levné letenky a ubytování. Poslední dobou mě začala bavit i psychologie, a tak na blogu najdete i články o tom, jak námi manipulují média nebo marketing.

Máš nějaké vlastní triky a rituály pro spokojenější život?

Patřím mezi lidi, kteří nikdy nedokáží vypnout. Neumím meditovat, odpočívat. Neustále na něco myslím. K alespoň částečnému klidu mi pomáhá jóga a ježdění do přírody s partou lidí, kteří se pohybují mimo blogerský svět. Je pravda, že ve stresu jsem dost často, ale myslím, že stres nemusí být vždycky něco špatného. Je to pro mě motor, který mě žene vpřed.

Sama vypnout nedokážeš, ale jak to máš se svým mobilem? Zvládáš být někdy déle offline? A je to vzhledem k tvému blogu a práci vůbec možné?

Takhle… vypnout ho dokážu, ale momentálně si to bohužel nemůžu dovolit.

Sociální sítě jsou plné haterů, kteří se nebojí (nejen) influencerům rozdávat svými zlými komentáři rány. Jak zvládáš případnou kritiku, ať už od cizích lidí, tak od těch z tvého okolí? Jak moc jsi sebekritická?

Zlé komentáře mě zabolí vždycky. Ale snažím se s tím bojovat. A pokud jde o sebekritiku, jsem na sebe dost tvrdá. Mám dny, kdy si říkám, že mě ten můj perfekcionalismus jednou zničí. (smích)

Vedle blogování studuješ na vysoké škole kreativní marketing. Je pro tebe studium hodně důležité?

Studium vysoké mám jako taková zadní vrátka. Ale když se nad tím zamyslím, tak bych nemohla být s výběrem školy spokojenější. Potkávám zde spoustu inspirativních lidí, kterým nejde jen o to, aby nás vydusili u zkoušek, ale upřímně jim záleží na tom, abychom si z přednášek něco odnesli a vydali ze sebe to nejlepší. Občas je to náročné skloubit s prací, ale chápu, že pořád chodím do školy a musím respektovat pravidla.

Úplně nejšťastnější bych byla, kdyby neexistovaly zkoušky a povinná docházka a bylo by jen na studentech, zda se chtějí vzdělávat. Moc ráda se učím jen tak, pro radost. Ve svém volném čase neustále chodím na různé přednášky, čtu knížky o marketingu. A ten stres, který kvůli škole občas mám, mě tak akorát ubíjí.

Kde se vidíš po dokončení školy?

Můj jediný plán je být šťastná. Možná pořád v roli blogerky, možná ne. Kdo ví…

DailyStyle.cz je z velké části o módě. Jak moc se ty sama o módu zajímáš?

Módu beru jako vyjádření sebe sama. Baví mě kombinovat zajímavé kousky, hrát si se vzory a materiály. Neřekla bych, že jsem odborník, ale móda je rozhodně jeden z mých koníčků.

Nakupuješ často, nebo se snažíš udržovat spíše minimalistický šatník? Máš v něm nějaký oblíbený kousek, na který nedáš dopustit?

Ač se to možná z Instagramu nezdá, nejsem zrovna v situaci, kdy bych mohla nakupovat každý měsíc nové oblečení, proto se držím spíš minimalističtějšího šatníku. Baví mě lovit oblečení v sekáčích nebo na Vinted a mezi mé nejoblíbenější kousky patří rozhodně sukně a šaty. Ať už je léto, prosím!

Navštivte blog Stylish Coffee a pro každodenní inspiraci sledujte Veroniku i na Instagramu.

A pokud nevíte, kam zajít na kávu, využijte mapu kaváren, která i nám už několikrát pomohla vybrat ideální podnik.

Zdroj: archiv Veroniky Tázlerové

Povězte nám prosím na úvod pár slov o sobě. Čemu všemu se kromě blogování věnujete?

Jmenuji se Eva a už asi deset let žiji v Londýně. Již několik píšu módní a lifestylový blog Glamazon a bohužel při práci a psaní mi nezbývá moc času na jiné věci. Musím opravdu řádně plánovat, abych se mohla věnovat i jiným aktivitám, jako je sport, chození ven, společenské události a podobně.

Možná některé zarazí název blogu Glamazon – kde jste na něj přišla? Má nějaký hlubší význam či symboliku?

Na název mě přivedl kamarád, který pracoval dříve jako model a nyní jako fotograf. Vždy mi říkal, že jsem hrozně “glam” a že mám tělo jako “amazonka”. A spojil tyto dvě slova dohromady – Glamazon. Přišlo mi to velmi poutavé a zapamatovatelné.

Váš blog Glamazon se dokonce dostal do žebříčku TOP 10 nejlepších fashion blogů jak u nás, tak ve Velké Británii. Co stojí za takovým úspěchem? Určitě spousta práce a času…

Bloguji už opravdu řádku let a opravdu za tím stojí spousta práce. Za každým úspěchem se většinou schovává disciplína, plánování, stanovování cílů a hlavně výdrž. Výhoda ocenění tady v Británii je taková, že čtenáři hlasují jenom napůl. Zbytek vybírá porota a toho si vážím snad ještě více. Pocit, že blog zaujal několik profesionálů z oblasti módy a redaktorů časopisu Cosmopolitan je opravdu k nezaplacení.

A vzpomínáte si ještě na své začátky blogování?

Začátky byly komické. Na mém blogu prakticky neexistovala struktura a kvalita byla opravdu nízká. Ale člověk musí někde začít. Nedáno jsem tohle řešila s pár úspěšnými blogerkami, že existují dva typy blogerů. Ti, kteří začnou a je jim jedno jak. Neudělají si pořádný průzkum, nemají vybavení a prostě sednou k počítači a píšou. A druhá skupina si nejdříve prozkoumá celý trh, nechá si navrhnout skvělý design blogu a začne blogovat ve vysoké kvalitě. Ja spadám do té první, ale myslím, že od té doby se hodně změnilo.

Co všechno najdeme na Vašem blogu a co Vás každý den inspiruje k psaní příspěvků, článků či focení?

Můj blog je zaměřený hodně na módu. Mám ráda hezké fotografie a méně textu. Mimo módy zde najdete občas motivační články, články o blogování s tipy, jak získávat nové čtenáře a podobně. Dále často píšu o místech, kam ráda chodím, restauracích, kavárnách a cestování. Občas zařadím i kosmetické články.

Díky Vaším zkušenostem z Londýna můžete srovnat blogování v ČR a ve Velké Británii. V čem je to hodně podobné a v čem se to naopak viditelně liší?

V Británii je blogování business, který je pro většinu blogerů zároveň jediným způsobem výdělku. A mám také pocit, že módní průmysl bere blogery více vážně. Myslím, že si to i zaslouží. Představte si, že si vybudujete pomalu business z vašeho domova a jednoho dne se vám podaří se osamostatnit a proměnit svůj koníček v zaměstnání. Mám pocit, že v Česku firmy zneužívají síly, kterou na trhu blogeři mají. Bohužel je málokdy ocení, ať už slovně, tak i finančně. V Česku také hrají pro PR agentury a firmy největší váhu čísla, kdežto v Británii máte možnost získat velkou kampaň na základě kvality vašeho blogu a cílové skupiny čtenářů. Každá firma, která osloví blogera ke spolupráci by si měla uvědomit, že bloger do každého článku investuje spoustu práce. A za práci se platí.

Aktuálně žijete v Londýně, co móda londýnských ulic? Čerpáte zde inspiraci?

Já čerpám inspiraci všude. Hrozně ráda sleduji lidi a většinou jsou to právě malé detaily, kterých si všímám. A ty pak zakomponuji do svého stylu.

Řídíte se aktuálními trendy, nebo si raději vybíráte nadčasové kousky?

Obojí. Každá žena by měla mít ve svém šatníku dobrý základ, jako je bílá košile, neutrální barvy, dobře padnoucí džíny, kvalitní taška a boty. A je dobré je doplnit trendy. Já samozřejmě trendy sleduji a občas je do šatníků přidávám. Můj styl je zkrátka kombinací klasiky i trendů.

Popište nám, jak vypadá váš klasický den?

To záleží hodně na tom, který je to den. Pokud se bavíme o blogování a mám během týdne volno, tak můj den může být velmi nabitý. V takové dny mám většinou několik pracovních schůzek a také musím stihnout tvořit obsah na blog. Hlavně jsem neustále na svém telefonu a sociálních médiích. Alespoň jednou až dvakrát denně přidávám fotografie a status na Instagram, Facebook a Twitter. Blogerky zkrátka pracují vždy a všude.

Na závěr nám prosím řekněte, co pro vás móda vlastně znamená?

Móda je něco, co mi dělá radost a je zároveň velkou součástí mého života. I když je pro spoustu lidí povrchní. Ale ať už chceme či nechceme, tak tvoří velkou součást našeho života. To, jak se oblékáme, o nás hodně napoví. Pro mě osobně je koníčkem a zároveň prací.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů.

Glamazon Blog

Facebook, Twitter, Instagram

Foto: Eva McMahon, Glamazon Blog

]]> https://dailystyle.cz/moda-je-neco-co-mi-dela-radost-a-je-zaroven-velkou-soucasti-meho-zivota-rika-uspesna-blogerka-eva-z-glamazon-blogu/feed/ 0 https://dailystyle.cz/martina-bechynova-a-jeji-blondaty-svet/ https://dailystyle.cz/martina-bechynova-a-jeji-blondaty-svet/#respond Wed, 02 Sep 2015 07:07:26 +0000 http://dailystyle.cz/?p=21282 Také vás napadlo, že za blonďatým vesmírem musí určitě stát blondýnka? Omyl! O tom, jak se dostala k blogování, kdo ji inspiruje a co by si nikdy nevzala na sebe, jsme si povídali s blogerkou, Martinou Bechyňovou, která ač má dnes vlasy obarvené na růžovo, založila před čtyřmi lety populární blog The Blondieverse…

Proč právě The Blondieverse? Jak vás to napadlo založit si svůj vlastní blog?

Tohle je proces, který se táhne asi tak od mých deseti let. Jsem holka z vesnice, jako dítě jsem se tam často nudila a díky starším sourozencům jsem objevila kouzlo internetu. Založila jsem si první blog, pak druhý, třetí, dvacátý. A od blogů, kde jsem sdílela postahované obrázky, jsem se přes ty o celebritách a grafice dostala až k osobním deníčkům. Někdy bych si je ráda přečetla, asi bych se dost nasmála. Jen doufám, že je někdo nevyčmuchá dřív než já. The Blondieverse je můj poslední počin, který vznikl v roce 2011 na Rhodosu, kde jsem žila a kde došlo k jednomu z větších zvratů v mém životě. Potřebovala jsem to někam ventilovat. Nejdřív jsem hlavně psala, ale postupem času jsem se na popud čtenářek zaměřila i na vizuální stránku a začala fotit outfity. A u toho jsem zůstala.

Čím myslíte, že jste své čtenářky zaujala?

Uff, to je těžká otázka. Asi tím, že si na nic nehraju a můj blog odráží mou osobnost, jsou na něm všechny možné zážitky, převraty a změny. Možná mé čtenářky baví i má odvaha, jsem šílená a občas překvapuji i sama sebe.

Prozraďte nám něco o sobě. Kdo je vlastně Martina z blonďatého vesmíru?

Martina z blonďatého vesmíru je vlastně růžovovláska. Vtipnej paradox. Popis mé osobnosti by vydal minimálně na trilogii, tak to zkrátíme na minimum: jsem dvaadvacetiletá holka, která se pořád tak nějak hledá a u toho si plní sny. Jsem cílevědomá, možná něčím zajímavá, ale spíš zvláštní. Věřím sama v sebe, mám spoustu energie, ráda se obklopuji lidmi se smyslem pro humor a když zakopnu, směji se. Pokud si u toho zrovna nezlomím nohu. Momentálně balancuji mezi puberťáctvím a dospělostí, což se odráží na všem, co dělám. V jednu chvíli udělám něco naprosto šílenýho (třeba se obarvím na tu růžovou) a pak stojím v obchodě a půl hodiny se rozhoduji, jestli koupit eidam nebo ementál. Ale když nad tím přemýšlím, tahle rozpolcenost a souboj dvou rozdílných světů mi vlastně vyhovuje.

Na Vašem blogu na mě vyskočil citát od Vivienne Westwood “Buy less, choose well, make it last”. Je pro vás tato jedna z nejuznávanějších světových návrhářek 20. století jakýmsi vzorem či Vaší inspirací? Nebo se zkrátka jen ztotožňujete s tímto mottem?

Vivienne je výrazná, úspěšná, neotřelá a neskutečně inspirativní žena. Obdivuji lidi, co jsou na výši a přitom si dělají, co chtějí. To motto mi přijde výstižné a snažím se jím řídit, ale co si budeme povídat, občas mi to taky ujede a já si koupím nějakou blbost, která mi pak leží dlouhá léta ve skříni a je mi asi tak stejně užitečná jako eskymákovi plavky.

Móda je dnes velice široký pojem, máte ale konkrétně něco, o čem nejraději píšete?

Upřímně, já tu módu zase až tak nežeru. (směje se) Spíš se snažím na blog vnášet svou momentální náladu a zážitky, takže se dá říct, že nejraději píšu o životě. A k tomu přidám pár svých fashion fotek, aby se neřeklo. (směje se)

Jak byste charakterizovala svůj styl?

Můj styl se asi nedá úplně definovat, nemám svůj signature look. Možná se stále hledám, ale spíš bych řekla, že si libuji v různorodých kombinacích, podle momentální nálady či situace. Móda je hra, a tak jsem jednou za elegantní dámu a jindy si obléknu šíleně barevné combo, které dovrším ještě barevnějšími teniskami. Od té doby, co mám růžové háro, jsem mnohem odvážnější a kombinuji nekombinovatelné. Má nejlepší kamarádka se mi směje, že mixuji jablka s hruškami, ale tak nějak to dohromady funguje a asi to ke mně i sedí.

A co na Vás zaručeně nikdy neuvidíme? Jaký styl se Vám absolutně nelíbí, či jaký kousek byste si na sebe nevzala ani v případě stavu nejvyšší nouze?

Uff, napadají mě snad jen klasický Crocsky, takový ty gumový boty s dírama. Ale nebudu lhát, u nás na vesnici v nich občas venčím psy a to je pohled k nezaplacení. Ale tak přece si neušpiním tenisky, že jo? (směje se)

Kde čerpáte inspiraci pro své outfity?

Baví mě pozorovat, jak jsou oblečení lidé okolo mě, v metru, v tramvaji, na ulici, v klubu… ale na mé oblékání má vliv hlavně nálada a momentální rozpoložení. Takže prostě otevřu skříň, vyházím půlku obsahu a něco z toho vznikne. Buď je to dobrý anebo špatný, podle toho se pak rozhoduji, jestli to má vůbec cenu fotit a dávat na blog.

Kdo je Vaše módní ikona?

 Žádnou konkrétní ikonu, na kterou bych se upínala a bezmezně ji obdivovala, nemám. Vážím si všech lidí, kteří mají cíl a jdou si za ním. Nejen v módě, kdekoliv.

A jak je to mezi blogerkami s konkurencí a soutěživostí? Setkala jste se už s rivalitou, nebo naopak považujete svou konkurenci i za možný zdroj inspirace?

V tomhle jsem docela mimoň, protože přes svou vytíženost nestíhám sledovat aktuální dění. Já tedy žádnou rivalitu nepociťuji, spíše naopak, dvě mé nejbližší přítelkyně jsou blogerky. Tak by to mělo být.

Na závěr nám prozraďte, bez jakých tří věcí by se blogerka Martina Bechyňová z The Blondieverse neobešla?

Nedávno jsem strávila dva dny v lese a zjistila, že se obejdu i bez mobilu. To šokovalo všechny v mém okolí včetně mě. Takže se oprostíme od věcí a řekněme, že ke svému životu potřebuji rodinu, přátele a hudbu.

Zdroj: blog, Facebook, Instagram

Letos se hlasovalo celkem v šesti kategoriích – Fashion, Beauty, Food, Life, Objev roku a Video. Ve třech kategoriích byl obhájen titul z loňského ročníku Blogerka roku 2013 a to v kategorii Fashion, Beauty a Food. Podívejme se tedy na výsledky jednotlivých kategorií.

Fashion

1. A CUP OF STYLE – Luice a Nicol Ehrenbergerovy  
2. EVERYDAY RUNWAY
3. EJVI FREEDOM

Beauty

1. PETRA LOVELY HAIR – Petra Vančurová
2. SVĚT PODLE LU
3. GET THE LOUK

Look

1. MENU DOMŮ – Veronika Kokešová
2. KITCHENETTE
3. LASKOMINY OD MARYNY

Objev roku

1. THE NATTINESS – Natálie Kotková
2. RAWMANIA
3. MYSTIC LIPSTICK

Video

1. TERI BLITZEN – Tereza Hodanová
2. MAMA LIFESTYLE
3. PETRA LOVELY HAIR

Life

1. TEREZA IN OSLO – Tereza Salte
2. ŽIVOT PODLE LUCIE
3. U NÁS NA KOPEČKU

Všem vítězkám gratulujeme a těšíme se, co zajímavého nám připraví v následujícím roce. Příští rok se také můžeme těšit na BLOGERA ROKU! Tuto novinku oficiálně oznámila pořadatelka soutěže Michaela Derynková.

Zdroj fotek: www.blogerkaroku.cz

Neřekla bych, že mě přímo oslovují na ulici. Spíše jsem se setkala s tím, že mě někde zahlédli a pak mi napsali na e-mail či Facebook. Je to milé a těší mě to. No, jelikož nejdéle působím jako blogerka či redaktorka, tak si myslím, že spíše tak.

Jak jste to všechno dokázala za tak krátkou dobu ?

Sama ani nevím. Od 13ti let jsem měla vizi, že si musím někdy pro sebe založit nějaký časopis, napsat knížku a věnovat se módě. Od 14ti let jsem byla oslovená televizí Nova na jejich portál Krasna.cz a pak se to už nějak rozjelo samo. Dostala jsem také možnost psát na svůj blog reklamní PR články, o rok později jsem si vytvořila časopis, pak zase něco…hrozně mě to baví. Možná to bude tím, že jsem hodně cílevědomá a nebojím se výzev. Možná se psychicky cítím starší a mám pocit, že vše musím stihnout v tak mladém věku. Možná je to tak, možná onak. Každopádně mě vše hrozně naplňuje a nemohla bych sedět den bez své práce, to prostě nejde.

Můj zájem o módu, psaní a tak celkově. Ve 14 jsem už věděla, co by mě mohlo v následujících letech naplňovat. Proto jsem se rozhodla založit blog. Poradila bych jim hlavně to, aby byly trpělivé a daly všemu čas. Nic není hned. I já se musela nějak „vypracovat“. Samy uvidí, že dříve nebo později dosáhnou svého. Kromě těchto věcí to chce také jednoduchý, pěkně designový, vzhled včetně kvalitních fotek a hlavně článků.

Během let jsem sbírala zkušenosti v jedné internetové parfumerii, kde jsem články publikovala na svých stránkách. Možná proto, když firmy viděli, že se v této oblasti pohybuji a mám odpovídající návštěvnost, se rozhodli mě kontaktovat. Jsem za to velice ráda, baví mě to.

Vůbec netuším. Upřímně myslím, že se kosmetice věnuji v poslední době více, než módě. Na druhou stranu by mě bavila více spíše móda. Neumím se přesně rozhodnout, naplňují mě oba tyto obory.

Odvahu jsem si dodala sama. Byl to takový půlroční proces, kdy jsem jednoho slunečného dne ležela na lehátku, četla módní časopis a řekla si: Proč to teda nezkusit? Samozřejmě, že začátky byly složité, ale opravdu jsem nesmírně ráda, že si ho oblíbily nejenom blogerky. Každopádně postupem času na něj není moc času. Tvořila jsem ho od konce roku 2011, kdy jsem měla spousty času. Teď, jak se blížím do maturitního ročníku, to není, jako dřív. Proto jsem vizuální vydání musela pro nějaký čas přerušit. Mrzí mě to, ale věřím, že až všechno odpadne, tak se zase do něj s redakcí pustíme. Pevně v to věřím. 

Jelikož vycházel nejprve každý měsíc, tak příprava trvala cca 3 týdny. Později, kvůli času a povinnostem, vycházel jednou za čtvrt roku. Do budoucna mám určitě plány, jen škoda, že čas mi to úplně nedovoluje. Ale jak jsem v předchozí odpovědi řekla, věřím v to, že za pár měsíců se k němu s redakcí vrátím.

Tak rodina je ráda, aspoň vidí, že se směřuji někam, kde mi to bude prospěšné i v budoucnu. Přátelé, si myslím, to berou úplně v pohodě. Nezaregistrovala jsem nijaké negativní ohlasy, spíše naopak a vážím si toho. U učitelů jsem nejprve byla v rozpacích, když zjistili, co dělám (psaní, návštěvy akcí, přehlídky, podnikání), ale překvapivě to také berou v pohodě a ohleduplně.

Řekla bych,  že to byl spíše takový úlet a splnění snu mého dětství. Vlastně nejprve jsem ji chtěla publikovat jenom pro sebe, ale když jsem zjistila, že si můžu nechat tisknout minimálně 10 kusů, tak co mi zbývalo. Rozhodla jsem se postovat na blog informace o příběhu a překvapivě se mi ozvalo tolik lidí, co mě naprosto dostalo. Myslím, že měla úspěch, jelikož jsem prodala více, než jsem měla v plánu. Druhý díl plánuji, teď mám již napsáno kolem 112 stránek, ale stále se to nechýlí ke konci. Budu to muset nějak ukončit, abych to, co nejdříve pro zájemce opět vydala.

S Terkou jsem dělala rozhovor pro Krasna.cz na jejím křtu CD Schody z nebe. Je úžasná, milá, krásná, vstřícná překvapila mě, jak ochotně odpovídala. Jitka je to samé jako Terka. Milá, krásná, vstřícná. S Jitkou jsem dělala rozhovor také pro Krasna.cz a pak jsem ji potkala snad ještě 3x na různých akcích a vždy působila zkrátka skvěle.

Copak nám ještě prozradíte o vaší kolekci triček? Kdepak se dá sehnat, máte v plánu další kolekci?

Trička byl další z mých šílených nápadů, abych té práce vlastně moc „neměla„. Když mě tak baví pořád něco vymýšlet, plánovat atd. Kolekce, které jsou dostupné na eshopu www.myhers1.com jsou prací skvělé designérky Dominiky Novákové (www.dominikisek.blog.cz ), která do toho se mnou šla. Moc si ji vážím a už jsme také domluvené na další letní kolekci 2014. Ale o co půjde, zatím neprozradíme. Co se týče úspěšnosti, tak upřímně nečekala jsem až takovou. Jsme stále noví, ale i tak objednávky stále jsou a cením si, když pak na Instagramu vidím různé fotky zákaznic s tričkem, je to hrozně milé a dodává mi to další energii pro tvoření.

Nevím, zda to bude působit originálně, ale na léto miluji maxi šaty, sandále, gladiátorky. Nejlépe se cítím jenom v kraťasech a tílku. Zní to možná jako paradox, když se zajímám o módu a trendy, ale je to tak. Nejsem experimentální, ale když se mi něco k něčemu líbí, tak to tak zkombinuji.  Ještě si neodpustím pastelové a neonové tóny.

Nejdražší je asi kabelka Michael Kors, kterou jsem dostala k 18.narozeninám. U oblečení ani nevím, tam si úplně na nejdražší kousky nepotrpím. Podle mě by se mělo investovat hlavně do kabelek a bot.

Neřekla bych, že se poddávám. Já se nejlépe cítím v jakémkoli tílku a kraťasech, třeba. Samozřejmě miluji i šaty a občas i tepláky. Teď mě zaujal trend tepláky s vysokými podpatky, kterému se možná poddám.

Momentálně nic neplánuji, ale samozřejmě, že za pár měsíců mě něco napadne. Teď se chci hlavně věnovat práci, eshopu, psaní, knížce, akcím a uvidíme, jak to za pár let bude.

Pokud jste tak ještě neudělali, tak je pravý čas začít sledovat její blog www.theannettevogue.blogspot.com a FB fan page.