Psal se rok 1932, když režisér Gustav Machatý vydal film, který se rozhodně zapsal do dějin české kinematografie. Nejen, že byl považován za jedno z nejkrásnějších uměleckých děl, co se obrazu týče, ale diváky zaujal hlavně scénou, ve které se objevuje nahá žena A věřte nám, ve třicátých letech nic takového u filmu nebylo obvyklé.  Jednalo se tak o první film, ve kterém jste něco takového mohli vidět. Samozřejmě se film nevyhnul ani zákazům. Například v sousedním Německu jej sám Adolf Hitler zakázal. Odsoudil ho také vatikánský papež Pius XII. Proto byla tato scéna ve spoustě zemí vystřižena.

Na tu dobu má film i vcelku kontroverzní téma. Mladá dívka, kterou ztvárnila Heda Kieslerová nejkrásnější herečka stříbrného plátna, nenachází uspokojení ve svém vztahu. To najde až v milostném životě s mladým inženýrem. V jejich životech nastává krize, kterou společně zažehnají. Dívka se najde v mateřství, muž v práci. Celý film doprovází minimum dialogů s nádhernou hudbou, tehdy nejžádanějšího hudebního skladatele Giuseppe Becceho.

Světová premiéra Extase proběhla v pražské Lucerně k datu 18. ledna 1933. Film doprovázel orchestr Rádia Journal. Samotný Giuseppe Becce dirigoval předehru. Po šesti týdnech, kdy byl film hrán u nás, se dostal i do světa. Začalo se promítat na Slovensku, ve Francii a Rakousku. Asi největším úspěchem Machatého spojeným s tímto filmem, je získání ceny za nejlepší režii na benátském festivalu v roce 1934.

Extase však není jediným filmem známého režiséra. Podílel se na scénáři i dalších dvou filmech s tématikou erotismu a lásky. Jedním z nich je Erotikon (1929) a dalším Ze soboty na neděli (1931). V ani jednom z nich ale neukázal tolik, co v Extasi.

Zatímco lidé po filmu toužili a lístky v kinech se prodávaly neskutečnou rychlostí, filmoví kritici se vyžívali v psaní recenzí.

„Není v tom velké vůdčí myšlenky, ideje, potřebné tendence. Je zřejmo, že režisér sám považoval (nesuďme zde, do jaké míry právem) děj za věc podřadnou a spíše za přítěž, nutně potřebnou k rozvíjení režijně a obrazově básnických, extatických visí svého nitra, nadřaděnost, svrchovanost tohoto režijního projevu je úplná. (…) Ale ve svrchovanosti této režie je velikost. (…) Extase je svérázným uměleckým činem, i když neodpovídá našim představám o moderním filmu.“ – Bedřich Rádl, Filmové listy

„Machatý zná jen lidi jako živočichy, lidi s jejich pudy a vášněmi, s jejich láskou, bezprostřední a vševládnou. Jeho konflikty nekompromisně kulminují. (…) Jsou tu čtyři lidé a krátký výsek jejich života. Žijí, přijímají, co život dává, dobrého i zlého, lásku i kuli z revolveru. (…) Fotografie hraje v Extasi od počátku rozhodující roli. Není kulisou, výpravou, jak tomu mnohdy bývá. Není také samozřejmým pozadím, mnohem spíše klíčem k porozumění, vysvětlení nálad a změn charakterů jednajících a děje. Je největším hercem i režisérem. Všichni a všechno kolem je jen reflexí, které podmínkou byla právě práce kameramana – Jana Stallicha.“ – Jiří Havelka, Filmový kurýr

„Na měsíc srpen byl organizován italskou vládou v Benátkách mezinárodní filmový festival. (…) Denní tisk přinesl zprávy o nesmírném úspěchu českého filmu, Machatého Extase. Tyto zprávy byly pravdivé. Extase byla prvním úspěchem na slavnostech a Řeka bude druhým. Česká kinematografie dobyla si těmito dvěma díly největšího uznání a neobmezené důvěry. A příčina tohoto úspěchu tkví jedině v tom, že oba filmy mají málo dialogů, že, zvláště Extase, jsou vlastně snímky němými, v nichž řeč je jen formální a v nichž obraz vyjádří vše, co divák potřebuje.“ – Jan Kučera, Kinorevue

Pokud by vás film zaujal a chtěli byste ho vidět, určitě nepohrdněte ani zrestaurovanou verzí z roku 2019. Rozhodně stojí za to.

Zdroj: filmovyprehled.cz

Český student Jiřík vyrazí do Polska vrátit ztracenou kabelku své spolužačky a nechtěně způsobí zmatky v její početné rodině, která se domnívá, že je dcera v jiném stavu s cizincem. Vše zlé je pro něco dobré a tak než se situace vysvětlí, tak se vyjasňují také vztahy v rodině.

„Jiřík je tak trošku trouba a tak ho musím také hrát, ale především kluk s velkým srdcem. Je to student vysoké školy, přijel do Polska, neumí moc polsky a všichni na něj takto mluví. On jim odpovídá po svém a už tím vzniká spousta humorných situací“ cituje herec Vojtěch Babišta.

Ve filmu se objeví mimo jiné Małgorzata Kożuchowska, Tomasz Karolak a Rafał Królikowski. V Čechách možná jména zatím neznámá, ale pro polské publikum je to asi jako kdyby v českém filmu hráli Jiří Langmajer, Tatiana Dyková a Hynek Čermák. Dívku Zuzu, do které se zamiluje český mladík,  hraje mladá polská herečka Maja Szopa, která má za sebou hlavní roli v ruském dramatu Poutníci trpělivosti (Strangers of Patience) z roku 2018, kde hrála hluchoněmou modelku po boku herce Konstantina Lavroněnka, který se u nás zviditelnil rolí Jiřího Kajínka.

„Zuza je jediná postava, která umí česky. Před kolegyní Majou tu byl tedy úkol naučit se dialogy v češtině. Pro mně je to samozřejmě jednodušší, když hraju s ní a celá konverzace je česky. Mimochodem, s mým agentem Jiří Košťálem jsme na žádost polské produkce provedli korekturu českých dialogů a pro jistotu i kontrolu překladu scénáře do češtiny a několikrát narazili na zajímavý překladatelský oříšek“ říká Vojtěch Babišta na přípravě před natáčením.

„Svoji roli získal Vojtěch Babišta v dvoukolovém castingu. První kolo spočívalo v tom, natočit tzv. self-tape, tedy videonahrávku s vybranou scénou. Nejlepší uchazeči obdrželi pozvání do Varšavy, kde se předvedli režisérovi filmu. Dva dny poté mi psala castingová režisérka paní Magdalena Czerwiec, že do role Jiříka  byl vybrán Vojtěch Babišta. Měl jsem velkou radost, byla to s Vojtou naše první spolupráce a hned deset natáčecích dnů v zahraničí!“, líčí průběh obsazování herecký agent Jiří Košťál.

Film se natáčí ve Varšavě a v Sopotech, městě proslulém krásným okolím i výraznou architekturou. „Nejdříve jsem hledali lokace spíše na jihu Polska“ – říká Magdalena Badura, vedoucí výroby. „Ale díky naší společné fascinaci polským pobřežím jsme se zaměřili na Sopoty. Ve filmu je to místo, kam postavy utíkají, aby uhasily napětí, vyřešily problémy a nabraly dech“.

„Na natáčení mě překvapil způsob režírovaní, kdy režisér dává poměrně velký prostor hercům, aby vnesli do natáčeného obrazu své nápady a představy o realizaci scénáře“ popisuje Vojtěch Babišta své zkušenosti z natáčení a zmiňuje: „Na place jsem si musel vydobýt svůj prostor. Z kolegy Karolaka jsem měl nejdříve respekt, ale když jsme byli za půlkou natáčení, tak mě už bral za parťáka, radil mi za scénou a dokonce pochválil některé moje výkony“.

Filmový snímek se v premiéře objeví na filmových plátnech 10. 2. 2021. Spolu s Akson Studio se na produkci filmu podílí polská komerční televize Polsat.

Zdroj fotografií: Akson Studio