Asi každý jsme někdy měli v šatníku triko s nápisem. Slyšeli jste ale o značce poetryko? O tričkách, která nevyjadřují jen postoj jejich nositele, ale mluví sama za sebe? Tento nápad před necelým rokem zrealizoval mladý kreativec Přemysl Adamec. „Mám pocit, že jsem svým způsobem trefil něco, co tady doteď nebylo,“ říká Přemek. „Nevšiml jsem si, že by někdo s nápisem na triku pracoval tak jako já. Většina triček s nápisem mluví za svého nositele, obleče si ho, když má určitý postoj nebo názor. Kdežto poetryka mluví více sama za sebe a popisují, jak svět a to, k čemu slouží, vnímají. A vypadá to, že se lidem líbí a baví je.“

Projekt je pro něj splněným snem a zároveň dobrodružstvím. „Básničky jsem začal psát, když mi bylo tak 9, ale nikdy jsem si nemyslel, že budu básníkem – už to slovo je pro mě zatím moc vznešené. Znamená to pro mě cestu někam, kam jsem si nemyslel a neplánoval, že se vydám.“

Jako tvůrci mu poezie pomáhá najít nové způsoby, přemostění mezi slovy. Píše si ji převážně do mobilu, ale když je doma, rád využije papír. „Nenosím u sebe nějaký autorský deníček, ale na druhou stranu nechci pořád ťukat do mobilu. Když člověk píše rukou a musí případně škrtat nebo gumovat, tak nad slovy přemýšlí jinak, pomaleji.“

Při navrhování triček pracoval také s umístěním textu. „Když si člověk přes poetryko vezme třeba kabát nebo rozepnutou mikinu a částečně básničku zakryje, najdou se lidé, kteří si ji díky tomu chtějí o to víc přečíst. Jsou zvědaví a vede to k interakci. Nese to s sebou určité tajemství a hravost.“

Když spouštěl e-shop, nechtěl ho hned ze začátku zahltit větším množstvím poetryček. „Už od začátku mám vymyšlených více básniček, ale řekl jsem si, že prvně jich vydám jen pět, aby se lidé nemuseli potýkat s rozhodovací paralýzou a zároveň se já i oni měli na co těšit.“ Další porce poezie bychom se měli dočkat v listopadu, či prosinci. „Taky jsem přemýšlel, že v budoucnu udělám trochu jiný střih triček – s menší gramáží, aby byly vhodnější na léto.“

Odezva na trička je velmi pozitivní, největší zájem je o triko na spaní. „To triko takovým lišáckým způsobem k něčemu vyzývá (usmívá se) a když pak vidím objednávku, ve které ho někdo kupuje pro svou partnerku nebo partnera, tak se trochu culím a upřímně jim na dálku fandím, aby triko na spaní zafungovalo tak, jak si přejí. Mojí básničkou vyjadřují lásku, vášeň a touhu a na to jsem vážně pyšný.“ Občas mu přichází návrhy dalších témat nebo mu lidé píšou s tím, jestli by nebylo možné si nechat na triko natisknout vlastní báseň. „To jsem zatím nepovolil, možná časem. Měl jsem i myšlenku, že bych dělal trika s básničkou, u které by lidé doplňovali poslední verš. Taky s tím souvisí problém, že by si lidé potom nechali tisknout básničky, se kterými bych nesouhlasil, byly by vulgární apod. Nechci, aby si s poetrykem mohl dělat kdokoliv cokoliv. Navíc je to i produkčně náročnější,“ říká Přemek, ale také nezavrhuje myšlenku, že by v budoucnu personalizovaná trika nabízel v limitované edici.

Chtěl by se více zaměřit na propagaci a spolupráce. „Chtěl bych poetryka rozšířit více mezi lidi, aktuálně je nosí tak 300 lidí. Koneckonců se marketingem a komunikací živím. Zatím je ale chudák poetryko taková kovářova kobyla. Hodně energie šlo do samotného spuštění projektu. V souvislosti s tím bych rád poděkoval kamarádce Anetce Líbalové, která mi s tím hodně pomohla.“ Nebrání se ani spolupráci s jinými tvůrci. „Kdyby za mnou přišel někdo s tím, že ho to zaujalo, a třeba i vytvořil básničku, která by souzněla s myšlenkou poetryka, klidně ji využiju a rád se s dotyčným potom rozdělím o výdělek.“

Ovlivnil ho nějak zájem o poezii v oblasti marketingu? „Očividně mám cit pro slovo, ale nedokážu říct, že bych díky poezii byl lepším copywriterem. Veršování v rámci sloganů je navíc dost ošemetné. Ale určitě mi není na škodu, protože poezie není jen o tom, že se něco rýmuje, ale k těm slovům musíš určitým způsobem dojít. Souvisí s tím i hravost a to, jestli sdělení trošku skryješ, nebo řekneš na první dobrou – a s tím se pracuje i v reklamě.“

Díky studiu žurnalistiky na FSV UK získal práci v PR agentuře. „Kdybych nevěděl, jak fungují média, nemohl bych dělat to, co jsem dělal a dělám a dostat se v kariéře tam, kde jsem teď. Získal jsem vhled do toho, jak funguje text a jak pracovat s informacemi. Když je člověk čistokrevný markeťák nebo copywriter, tak si někdy nevšimne, že téma reklamy, kterou vymýšlí, má PR potenciál a může se dostat do médií, když se správně uchopí. Což je pro mě výhoda – zjednodušeně řečeno jsem schopný přemýšlet i mimo billboard.“ Pracoval v PR oddělení v Ogilvy a v roce 2019 nastoupil do agentury Adison, kde přímo pro něj vytvořili novou pozici creative communication specialist. „Dříve bylo mým hlavním úkolem dostávat klienty do médií, ale v Adisonu jsem si více sáhl na kreativu. Soustředil jsem se na komunikační strategie a hodně jsem se zabýval tendry, při kterých jsem za agenturu vedl boj s jinými kreativci a copywritery v tom, kdo vymyslí pro danou značku lepší kampaň, slogan apod.“

Profesní cestu mu usnadnila a nakopla soutěž Young Lions, ve které v roce 2018 vyhrál a o rok později skončil stříbrný. „Výhra mi obrovsky otevřela dveře a rozšířila obzor. S kolegyní Anežkou jsme měli to štěstí, že kategorie PR byla tehdy vyhlášená poprvé, takže trh byl o to víc zvědavý, kdo vyhraje. V očích ostatních i v mých vlastních to potvrdilo, že umím být kreativní, dodalo mi to sebevědomí a určitě usnadnilo cestu do Adisonu, do kterého jsem posléze nastupoval. Díky výhře jsme jeli reprezentovat Česko do Cannes, což byl úžasný zážitek,“ vzpomíná.

V květnu vystřídal Honzu Mikulku a doplnil Jiřího Štefka a Ondřeje Kolka v týmu CreativeC. Převzal tak štafetu ve spolumoderování CreativeC podCCastu či v organizaci Creative Campu, který propojuje studenty marketingových oborů a klienty z řad zadavatelů reklamy a komunikace. „Kluci jsou super a bylo pro mě velkou ctí, že mi to nabídli. Už máme za sebou jeden společný Creative Camp a další chystáme v říjnu a pak v listopadu.“

Prostřednictvím Creative Campu mají mladí marketéři možnost se setkat s reálnými zadáními. Firmám nabízí šanci si vyhlédnout talenty z řad studentů a získat zajímavé nápady pro své kampaně. „Sám jsem Campem prošel jakožto účastník třikrát a je zajímavé být najednou na druhé straně barikády a hodnotit,“ říká Přemek a zdůrazňuje, že kvalita a úroveň zatím posledních účastníků a jejich nápadů byla pro něj až překvapivě vysoká. „Je to jízda. Dříve jsem si neuvědomoval, jak moc náročné je to i pro organizátory, být v pozici mentora. Moc se ale těším, až si to zopakuju.“ Během šesti let fungování a 15 uspořádaných Campů prošlo platformou přes 200 studentů a přes 30 společností, např. Generali, Plzeňský Prazdroj, Rohlík.cz nebo Komerční banka.

Moderování podcastu je pro něj novou disciplínou. „Nikdy jsem nedělal vyloženě rozhovory a dost se toho učím, ale myslím si, že s lidmi umím mluvit a baví mě to.“ Poslední rok je pro něj celkově dost jiný a plný změn v pracovním i osobním životě. „Přimělo mě to nad věcmi a životem přemýšlet novým způsobem.“

Kreativita hraje v Přemkově životě důležitou roli. „Vedle toho, že mě do určité míry živí, je podle mě dobrá pro zdravou osobnost. Řídím se možná trochu naivní myšlenkou, že když budu kreativní, znamená to, že jsem i chytrej, a ještě se u toho bavím,“ naráží na slova Alberta Einsteina Creativity is intelligence having fun. „Je to hravost, která je podle mě v životě důležitá. Podporuje určitou otevřenost vůči světu. Kreativita je taky lidskou přirozeností, je důležitá pro to, aby se člověk sám se sebou cítil dobře. A je to výzva. Trénink. Dokolečka zkoušíš, co s ní dokážeš.“

Co dělá v momentech, kdy má tvůrčí krizi? „Nemám vyloženě postupy, jako že bych udělal deset dřepů, třikrát se otočil dokola a stoupl si směrem na východ,“ říká s úsměvem. „Občas pomáhá se vrátit na začátek, podívat se na danou věc z jiného úhlu a hledat jiný přístup. A taky se někdy smířit s tím, že i v tvůrčí krizi něco vyplodíš – říct si, že tohle je to nejlepší, co teď dokážu udělat, ale to neznamená, že je to špatné.“

A jak odpovídá na otázku svého největšího úspěchu? „Nechci v porovnání s jedním znevažovat jiné, ale dá se říct, že největší úspěch vnímám v tom, že si můžu důvěřovat v tom, co dělám, a dále to rozvíjet. Dělat něco, co tě baví, je asi ten největší úspěch.“ Na své práci má nejraději to, že je každou chvíli jiná. „Komunikace, PR, marketing, reklama tak hezky bilancuje mezi sociologií, psychologií, behaviorálním pozorováním a statistikou, kombinuje různé přístupy a vědy, a to mě baví. Baví mě sledovat, jak lidi přemýšlí, a snažit se to hacknout. Myslím, že třeba s poetrykem se mi vlastně povedlo hacknout poezii a triko jako médium.“

Co se týče projektu, jeho aktuálním cílem je prodat tisíc triček. A po čem dále sní? „Když jsem byl tehdy v Cannes, tak jsem jednou jel podél pobřeží na skateboardu a pozoroval všechny ty honosně a úspěšně vypadající lidi a v tom momentě jsem si slíbil, že se tam ještě jednou v budoucnu podívám a budu na jejich místě – třeba jako host festivalu, který vyhrál Zlatého lva za kreativitu…“

Zdroj: Přemysl Adamec archiv