Jak ovlivňuje etiketu moderní digitální doba? Posouvá hranice v komunikaci, či je naopak stále důležité dodržovat určitý etický kodex? Vidíte kolem sebe potřebu lidí nějak ukotvit v tomto novém systému? 

Etiketa již řádku let prochází výraznou proměnou, kterou diktuje tempo technologického pokroku. Základní principy, jako je respekt, ohleduplnost a empatie, však zůstávají neměnné. Digitalizace posunula hranice komunikace – je rychlejší, méně formální a často anonymní. Tato anonymita ale zároveň vede k riziku, že se z interakcí vytratí zdvořilost a takt. Proto je důležité dodržovat etický kodex i v online prostředí.

Vnímám potřebu jasného ukotvení těchto pravidel. Lidé často tápou, co je v digitálním světě správné. Například e-mail má své náležitosti: zdvořilé oslovení, strukturovaný obsah i poděkování na závěr. Stejně tak telefonáty, videokonference nebo interakce na sociálních sítích by měly ctít určitou úroveň zdvořilosti. Je klíčové vyhnout se unáhleným reakcím, urážlivému obsahu, pohrdání a dbát na kultiovanost projevu. Předcházet konfliktům namísto jejich vytváření. Digitální éra nabízí svobodu, ale i ta vyžaduje stejnou míru odpovědnosti. Právě jasná pravidla etikety pomáhají vytvářet bezpečné a respektující prostředí, kde mohou vztahy – ať už osobní nebo pracovní – prosperovat.

Jakou roli hraje v dnešní době odívání? Máte pro naše čtenáře nějakou jednoduchou pomůcku či pravidlo, jak se obléknout na první rande, obchodní schůzku, pohovor či do divadla, aby člověk nebyl takzvaně underdressed nebo overdressed.

Odívání hraje také v dnešní, stejně jako v jakékoli dřívější době zásadní roli. Je prostředkem k sebevyjádření a respektu k situaci i vyjádřením, kým jsme pro lidi kolem nás. Správně zvolený oděv je otázkou estetiky. Avšak nejen tím. Je komunikačním nástrojem, který o nás prozradí více, než si mnohdy uvědomujeme. Naše oblečení vysílá signály o naší sebedůvěře, přípravě i ohleduplnosti. Ať už jde o první rande, obchodní schůzku, pracovní pohovor či návštěvu divadla, zlatým pravidlem je „lepší být o stupeň overdressed než opak“.

Jednoduchá pomůcka je inspirována zásadou třech otázek: Kdo, kde a proč? Zeptejte se sami sebe, s kým se setkáte, v jakém prostředí a při jaké příležitosti. Na první rande volte upravenou ležérnost – čisté a vkusné oblečení bez extravagance. Obchodní schůzka si žádá respekt k protějšku, tedy minimálně poloformální byznys styl. Pohovor vyžaduje profesionalitu; raději zvolte konzervativnější oblek či kostým. Do formálního, například národního divadla ve větších městech, pak patří střídmá elegance – pro muže tmavý oblek, pro ženy šaty nebo kombinace sukně a topu. Důležitý je také střih, materiál a upravenost oděvu. Nepodceňujte detaily: čisté boty, vhodné doplňky a celková upravenost dotvoří dojem, který zanecháte. Oblečení je vaše vizitka, využijte ji naplno.

V čem je podle vás důležitá rodina, jakým způsobem rodinné prostředí utváří naše chování a návyky? Popište nám prosím základy domácí etikety, na čem stavět výchovu našich dětí?

Rodina je místem, kde se utváří naše hodnoty, zvyky a chování. Je pomyslným nástupištěm, odkud vlak jménem Etiketa vyjíždí. Ať už vědomě či podvědomě, přenášíme na děti vše. Děti napodobují dospělé, proto by rodiče měli být vzorem v projevech úcty, laskavosti a respektu. Domácí etiketa začíná drobnostmi – pozdravy, poděkováním, omluvou, sdílením společného času a vzájemným nasloucháním. Ale také mluvou. Co říkáte doma, dítě slyší a později bude používat.

Rodičovství lze stavět na třech pilířích: respektu, jasných pravidlech a konzistenci. Důležité je vést děti k ohleduplnosti vůči ostatním, naučit je, že slušnost není slabost, a ukázat jim význam vděčnosti a laskavého chování. Domácí prostředí, kde panuje úcta a otevřená komunikace, připravuje děti na pozitivní vztahy v širší společnosti.

Máme za sebou svátky. Existují nějaká zvláštní pravidla při rodinném stolování a odívání o svátcích? Jak se díváte na ladění oblečení v rámci rodiny? A co etiketa dávání a přijímání darů, můžete nám ji, prosím, popsat.

Rodinné stolování o svátcích by mělo podtrhovat slavnostní atmosféru. Každá neděle v roce může být takovým svátkem. Základní pravidla zahrnují prostřený stůl, pečlivě založený příbor a sklenice, ale především příjemnou a klidnou konverzaci. A všichni u stolu. Oblečení by mělo odpovídat významu události – elegantní, avšak pohodlné, přičemž sladěný styl v rámci rodiny může krásně dotvořit sváteční náladu. Ladění barev či podobný dress code je příjemným detailem, který podporuje pocit sounáležitosti.

Etiketa darování vyžaduje přemýšlivost. Dárek by měl být osobní a odrážet vztah k obdarovanému. Při předávání darů nezapomínejte na úsměv a vřelá slova. Neznevažujte jeho hodnotu prohlášením, že „jste nevěděli, co máte koupit“. Při přijímání je klíčové poděkování a upřímná radost, i když dárek nemusí zcela odpovídat našemu vkusu. Také zde se vyhněte snižování hodnoty daru prohlášením, že si to ani nezasloužíte. Důležité je ocenit úmysl, ne hodnotu daru. Sváteční chvíle jsou o blízkosti a radosti, nikoli o upjaté dokonalosti.

Myslíte si, že se ze vztahů vytrácí respekt a zdvořilost? Jak se díváte například na mobilní telefon na jídelním stole? Jakým způsobem lze jednoduše vyjadřovat úctu a respekt vůči partnerům a dětem?

Vztahy dnes často čelí zkoušce rychlého tempa a technologií, což může oslabit respekt a zdvořilost. Mobilní telefon na jídelním stole je typickým příkladem – symbolizuje rozptýlení a nedostatek pozornosti vůči přítomným. Mobil na stůl nepatří. Jídlo je příležitostí k budování blízkosti a vzájemné komunikace, proto by technologie měly zůstat stranou. I když jíme sami, nechme mobil stranou.

Úctu lze jednoduše vyjadřovat drobnými gesty: nasloucháním bez přerušování, poděkováním za „maličkosti“ či projevením zájmu o potřeby a pocity ostatních. K chování k dětem patří trpělivost a konzistence, k partnerům pozornost a podpora. Respekt tkví v často přehlížených detailech: sdílený čas bez vyrušení, laskavá slova a ochota dát ostatním prostor, aby se cítili důležití a oceňovaní.

Co chcete vzkázat našim čtenářům? Jaké jsou vaše plány v novém roce?

Přál bych si, aby si i v hektické době našli čtenáři čas na kultivaci vztahů, naslouchání a malé projevy laskavosti. Etiketa není nic strojeného. Je to vyjádření respektu a radosti, kterou přináší do každodenního života. Buďte pozorní k sobě i druhým – právě v detailech a schopnosti být zdvořilými se skrývá skutečná elegance, nenucený šarm a kouzlo okamžiku.

A v novém roce? Zaměřím se na rozvoj nových projektů. Plánuji program zaměřený na sebezdokonalování mužů, který pomůže kultivovat jejich vystupování i posílí jejich sebedůvěru. Připravujeme také webináře, jež budou dostupné široké veřejnosti. A pokud se podaří vše sladit, rád bych dokončil novou knihu určenou dětem, která je seznámí s krásou zdvořilosti a laskavého chování.

Foto: archiv Daniel Šmíd

Slavnostní večer v hotelu Barceló se nesl v přátelském duchu s příjemným hudebním doprovodem, který zprostředkovali eL Jay a Andrea Fiorino. Osobně jste se mohli potkat s celým kreativním týmem, stojícím za úspěchem knihy, či prohodit pár slov s milým a vždy galantním autorem knihy Danielem Šmídem. Kmotry knihy se stali Jana Paludová, kunsthistorička a šéfredaktorka časopisu Luxury Brno, a Bernhard Roetzel, autor světoznámého bestselleru o pánském oděvu Opravdový gentleman.

Daniel Šmíd dlouhodobě podporuje SOS dětské vesničky, konala se tedy i dražba prvních výtisků knihy ve prospěch této tradiční neziskové organizace. Následovala autogramiáda i společné focení s autorem. Během večera jsme také mohli obdivovat vystavené prémiové pánské obleky. Krásné barevné kombinace a precizní sladění s doplňky si zaslouží obdiv. Pokud chcete mít pánské odívání v malíčku, stejně jako Daniel Šmíd, jeho kniha Smart Casual je dobrou investicí. Kniha nabitá informacemi a originálními fotografiemi vás provede na cestě za prvotřídním stylem a pomůže s každým úskalím moderního šatníku. Za naši redakci tak nezbývá než popřát mnoho spokojených čtenářů.

Foto: Vladislav Jalč

Myslíte si, že se vkus dá naučit nebo je to něco vrozeného? V čem spatřujete základ toho, že mají lidé nedostatek vkusu? Může za to vzdělávací systém?  

Vkus je součásti citu. Citlivého posouzení, zda se to či ono hodí do jistého prostředí, například jistý předmět do bytu, takový dům do jihočeské vesnice nebo puntíky k proužkům. Vkus je u různých lidí na různých úrovních a jistě má co do činění s prostředím, kde vyrůstáme. Děti, které mají možnost vnímat a hovořit s rodiči o tom, zda je vhodné vzít si na oslavu narozenin jiné oděvy než na pískoviště, jsou právě tímto prostředím ovlivněny a mají tak možnost svůj vkus rozvíjet. Vlastnosti jsou náboje, prostředí je spoušť. Nedostatečné soustředění se na estetiku objektu a celku, který spoluvytváří, způsobuje nedostatek vkusu. Nemyslím si, že bychom měli hledat odpověď ve vzdělávacím systému. Problém je mnohem širší a začíná u nákupu podle ceny, jde přes ignorování estetiky celku a končí u egocentrismu.

Je pro dnešní mladé lidi těžké se seznámit? Jak jim v tomto případě dokážete pomoci?

Způsobů, jak se seznámit, je nyní mnohem více, než jich bylo před 20 lety. Mám na mysli sociální sítě různých druhů, on-line seznamky či fóra. Jejich množství a snadná dostupnost však snižuje základní předpoklad úspěchu při seznámení a to je „bojovat o pozornost“. Z pohledu muže i ženy je přirozené dát najevo zájem o protějšek. Každý svým specifickým způsobem. Ruku v ruce s virtuálními sociálními sítěmi ubývá kompetencí promluvit souvislou větu, zeptat se mile na banalitu, vypadat „k světu“ a chovat se kultivovaně. Říct si o přátelství znamená nyní jedno kliknutí. Opravdové přátelství však stojí na umění vyjádřit zájem, ochotě pomoci a poskytnout oporu. Základní otázkou je, k čemu má seznámení sloužit. Milenecký vztah, kamarádství nebo obchodní přátelství? Učím lidi, na co musí myslet, aby vytvořili pozitivní první dojem, přičemž zde zdaleka nejde jen o oblékání. Vedu je, aby uměli pracovat s jevy, které ovlivňují jejich sympatii vůči ostatním, což zdaleka není jen vnější „krása“.

Proč dnes muži nedbají tolik etikety a nejsou příliš pozorní k ženám, může za to emancipace, feminismus, #MeToo? 

Jejich otcové je to nenaučili, jejich dědové neměli příležitost. Společnost se scvrkla na výkon. Ženy udělaly obrovský kus práce se svojí vlastní identitou a dostaly se, za tiché podpory a popelem na hlavě mužů, k hrdé svébytnosti. Skvělá práce. Muži ustrnuli, lekli se a nyní se bojí selhat ve vztahu k nim. Strach ze selhání je jedním z největších strachů mužů. Neví vlastně nyní, co je správně. V minulosti natropili muži spoustu nepříjemností ve vztazích s ženami právě díky absenci zdravého vnímání polarity. To způsoboval či u někoho stále způsobuje pocit nadřazenosti. Situace je nyní velmi vhodná k tomu, abychom my muži s ženami vedli dialog o tom, zda smíme zachovat v chování k nim galantnost, jemnost a gentlemanství bez jakéhokoli záměru manipulace. Být galantním mužem není jednostranná činnost. Vysílač potřebuje přijímač. Je to soubor reakcí na akce.

Myslíte si, že oblečení dokáže ovlivnit chování daného člověka? Jak se pozná moderní gentleman?

Oděvy mají na lidi velký vliv. Každý si jistě dokáže vzpomenout na ráno, kdy se musel převléct, protože se v něčem necítil dobře. Většina si uvědomí, jak divně nám je, když máme výrazně jiný typ oděvu než ostatní. Jste zváni na šedesátiny, přijdete jako „normální“ člověk na oslavu v košili, kalhotách a saku a všichni jsou v šortkách a triku. Zcela jinak mluvíme, dýcháme, jiným způsobem chodíme i sedíme. Volíme jiná slova. Sousloví moderní gentleman vyjadřuje ochotu posunout se do jemnější verze sebe sama a zároveň zůstat pevný, stabilní a věrný vlastním hodnotám.

Jak udělat dobrý první dojem? A co naopak dobrý dojem dokáže nenávratně pokazit?

To je téma na čtyřhodinový workshop, který pořádám. První dojem je směsí myšlenek a činů, které se z více jak 90 % projevují neverbálně. Jde o to, co si o druhém myslíte, zda vás zajímá a také třeba o to, co jste poslední dny pili a kolik, co posloucháte za hudbu a zda máte za domem uklizeno. Velký vliv na pozitivní první dojem má vaše upravenost, tedy to, jak pečujete o své tělo, soulad mezi vkusným doplňkem a vhodným oděvem. V neposlední řadě je to také vliv mimiky, výrazu vašeho obličeje. Cenné body ztratíte, když váš protějšek jakkoli hodnotíte, jste líní vzít si něco lepšího na sebe, neprojevujete ani „za nehet“ zájmu anebo jste cítit včerejší kýtou na česneku.

Vaše kniha Smart Casual je průvodcem odívání muže? Pro jakého muže je určena především? Kdo jsou vaši klienti a s čím potřebují nejčastěji poradit?

Knihu jsem napsal pro muže ve věku mezi 17 a 67 rokem, kterým není jedno, co mají na sobě. Nejvíce informací však vstřebá takový muž, který tak nějak tuší, že to, co má na sobě je dobré a chce své odívání ještě vylepšit. Stejnou měrou pomůže mužům, kteří stojí na samém počátku vybavování svého šatníku a jsou tou obrovskou nabídkou, inspirací a mnohdy „hloupou módou“ naprosto mimo. Vsadí na obří značky, zjev rappera nebo naopak image bezdomovce. A právě nejistota, reálné nevědomí a nedostatek důvěryhodných informací je důvodem, proč si zákazníci moji knihu kupuji a proč mě také potom často navštěvují na osobní konzultace.

Vaše nová kniha má název Etiketa domácí. Jaký je podle vás největší problém v mezilidských vztazích? Nedostatek času, nedostatečná komunikace či málo respektu?

Zásadním problémem je to, že vztahy doma považujeme za dané. Neměnné, případně se „přece přirozeně“ zhoršující. Málo si uvědomujeme, že je potřeba o vztahy pečovat a často péči o vztah zaměňujeme za bytí, rozumějte bydlení spolu. V knize Etiketa domácí popisuji, proč, jak a co dělat, aby se všichni obyvatelé domácnosti, dospělí, děti (a také hmyz), cítili ve vaší blízkosti bezpečně. Předkládám stovky tipů na lepší chování doma a při rodinných událostech. Vše, co jmenujete hraje jistou roli v tom, jak kvalitní je vztah. To však není nic nového, nejedná se o projev současné doby. Jen je mrzuté, že jsme se jako společnost v mnoha ohledech vyvinuli a překročili často své stíny. Technologie, doprava i toky informací se vyvíjí obrovským tempem, avšak ti, kteří je ovládají, jsou mnohdy stále stejně zaostalí v umění otevřeně komunikovat s nejbližšími lidmi v rodině. Často zaměňuji čas s blízkými za čas vedle nich a úcta k partnerům, dětem i rodičům je mnohdy nahrazena zajištěním základní biologické potřeby.

Co ovlivňuje rodinné prostředí? Proč nefunguje model výchovy, který známe z dřívější doby? A co říkáte na dnešní model volné výchovy v mnoha rodinách?

Volná výchova ve smyslu „nechám děcka být“ není vhodnou volbou. Jako rodič nechci ani nesmím být nejlepším přítelem svých dětí, nejsem žádný kámoš. Na to mají své vrstevníky, spolužáky nebo kamarády z oddílů. Já jsem otec. Tím však není myšleno bezcitný, chladný a přísný, jak to mnozí kolem mě chápou, ale muž důsledný, pevný a odpovědný za své činy a duševní i fyzické zdraví svých dětí. Nejsem však odborník na výchovu, mojí specializací je strategie, jak mít i doma hezké harmonické vztahy postavené na vzájemné úctě, respektu a empatii. A to právě rodinné prostředí ovlivňuje nejvíce. Pokud se budou osoby v rodině respektovat a mít se v úctě, může snadno dojít k tomu, že výchova nebude třeba. Budou jen vzory.

Foto: archiv Daniel Šmíd