Slavnostní večer si přišla užít celá řada známých osobností, kteří svůj dresscode ladili tématicky ve víře směřování značky Zalando se sloganem ,,free to be“. Každý kdo zavítal na vánoční ples měl svobodu volby oblečení bez ohledu na to, kým je nebo kým chce být.

Mezi hosty galavečera nechyběla Monika Marešová, Vlastina Svátková, Ester Geislerová, Pavlína Němcová, Alžběta Ferencová, Paulie Garand, Pavel Callta, Luboš Kulíšek, Milan Peroutka, Šarlota Frantinová, Andrea Bezděková, Sara Sandeva, Natálie Kotková a mnoho dalších osobností.  

Zalando touto akcí podpořilo organizaci Elpida, která pomáhá seniorům být samozřejmou a sebevědomou součástí společnosti – a to nákupem Ponožek od babičky pro hosty a pozváním sboru Elpida, který na místě vystoupil společně s Václavem Havelkou, frontmanem kapely Pleas the Trees – v šatech ze Zalando. Další hvězdou večera byla kapela Lake Malawi. 

Zdroj fotografií: archiv módního e-shopu Zalando

Během předposledního únorového víkendu 20. 2. – 22. 2. 2016 proběhl v Brně již 47. ročník Styl a Kabo. Veletrh nabízí vystavovatelům unikátní možnost prezentovat nové kolekce v atraktivním a exkluzivním prostředí moderních pavilonů. Veletrhy módy, které probíhají dvakrát do roka v únorovém a srpnovém termínu, si zachovávají kontraktační charakter určený k setkávání odborníků a obchodníků v oblasti textilního, oděvního a kožedělného průmyslu.

Stejně jako v minulých letech, i tentokrát bylo brněnské výstaviště dějištěm jediného trendového semináře se zahraničním odborníkem v České republice. Obchodníci, vystavovatelé a další zájemci mohli v sobotu i v neděli vyslechnout poutavou přednášku nizozemské specialistky Ellen Haeser o trendech dámské a pánské módy pro podzim a zimu 2016/2017.

Výjimečnou událostí se stala speciální přehlídka Luxury Cut moderovaná Leošem Marešem. Mezi hosty byla také bývalá první dáma a nynější velvyslankyně ČR v Bratislavě Livia Klausová.

„Velmi zajímavá byla přehlídka LUXURY CUT, pro kterou byly zapůjčeny skutečně originální modely. Jezdím na STYL a KABO každý rok a vidím, jak se pavilony každý rok mění k lepšímu. Každoročně se úroveň zase posouvá někam dál. Je pravda, že už zde mám okruh firem, kterým jsem věrná a které navštěvuji, ale ráda se podívám i na ty, které jsou tu poprvé nebo se vrátily po několika letech,“ vyjádřila se k samotné přehlídce a celému veletrhu Livia Klausová.

Zdroj: 1, 2, 3

Prsten proměny funguje na geniálně snadném principu, tak jako náramky Trollbeads, i na něj lze navlékat různé přívěsky, a tím si vytvořit na každý den jiný šperk podle nálady nebo outfitu.

Honza Musil

Dánská značka šperků Trollbeads se vyrábí již od roku 1976. Jde o původní originál těchto kombinovatelných šperků, kdy jednotlivé kousky jsou ručně vyráběné z těch nejkvalitnějších materiálů jako je sterlingové stříbro, muránské sklo, 18kt. zlato, kůže, drahé kameny, perly, zirkony nebo jantar.

Prsten proměny

„Když budete tento šperk nosit, zkuste si s láskou vzpomenout na ruce těch, kteří v dnešní době bez ohledu na levně vyráběnou komerci, pracují nad šperky tím starým dobrým způsobem a do jejich výroby vkládají těli o duší.“ #trollbeadscz

Ve středu 10. 2. 2016 jsme přijaly pozvání na představení netradiční Valentýnské kolekce Trollbeads. Součástí setkání, které se konalo v  Muzeum voskových figurín Grévin, byla prohlídka samotného Grévin, prohlídka šperků spojená se soutěží, představení Valentýnské kolekce, v průběhu večera vystoupil Norbert Peticzký, celým večerem provedl Honza Musil a na závěr na nás čekalo úžasné překvapení.

Tímto bychom ještě jednou rády poděkovaly za pozvání celému týmu Trollbeads za milé setkání.

REINVENT THE CREATIVE BLACK TIE

Nejvyšší kvalita, vysoká úroveň krejčoviny, styl a šarm hodný francouzským gentlemanům. To vše představuje značka Alain Delon, která se orientuje na elegantní pánskou módu. Známkou její kvality je poctivé řemeslo, evropská produkce a individuální přístup.

Cíl soutěže

jedinečný výstavní showroom ikon světového designu.

Multifunkční prostor na Senovážném náměstí, který plní funkci výstavního showroomu a depozitáře, součástí je i výstavní galerie. Za celým projektem stojí architekti Marek Habr a Jiří Kučera. K vidění jsou zde jedinečné skvosty světového designu nábytku autorů Miese van der Rohe, Rittvalda, signovaný originál LC4 Chaise od Le Corbusiera, který byl vyroben v 50.letech 20. století, Silver Chair designéra Hadiho Teheraniho, která je známá z kanceláře agentů M16 z Jamese Bonda.

Na výstavní program Kvalitáře dohlížejí kurátoři prostoru pro současné umění Jana Bernartová a Jan Kratochvíl. Showroom i galerie se tudíž nyní kompletně otevírají všem zájemcům o umění, design i architekturu.

Letos poprvé galerie vypisuje open call pro projekty studentů vysokých uměleckých škol. Jeho uzávěrka je 30. 4. 2014.

O Kvalitáři

“Výtvarné umění v minulosti vznikalo v interakci s interiéry a exteriéry budov. Dnes jako kdyby toto přirozené prostředí výtvarného umění vymizelo. S uměním jsme konfrontováni především v galeriích či ve veřejném prostoru. Kontakt s divákem tak probíhá v silně inscenovaném, pro účel vystavování určeném kontextu, nebo v místě, kudy lidé pouze procházejí. Oba takové způsoby rezignují na možnost soukromého, či přímo intimního kontaktu s dílem. Výtvarný projekt se v takové situaci stává majetkem všech anebo nikoho. Vztah studeného výstavního prostoru s bílými stěnami a okolnostmi vynucenou tichou kolektivní kontemplací nás svým způsobem připravil o schopnost vnímat umění individuálně. Důsledkem je, že si lidé navykli umění potkávat v galeriích, nad postel si však zavěsí raději tapetu z Ikey. Mají rádi umění, ale umělce si do bytu nepouští. Taková situace je podle našeho názoru neúnosná. Věříme, že Kvalitář nabídne alternativu a s výtvarným uměním, architekturou i designem tak umožní vejít do soukromého dialogu.“

Kvalitář se proto stal prostorem pro výtvarné umění, architekturu a design, který si klade v českém prostředí neobvyklý cíl. Stát se místem, kde se výtvarné umění setkává s nábytkem či obecněji se zařízením bytu a společně vytváří harmonickou symbiózu. Specifický svou podobou i posláním se Kvalitář snaží obnovit funkci výtvarného umění jako součást každodenního života. Nabízející nenápadné i výrazně dekorativní umění, design a architektonické vize určené nejen pro interiéry bytů a domů.

A na co se můžete těšit při návštěvě Kvalitář showroomu?

Le Corbusier

LC4 Chaise Longue, LC7, LC1 Chair

Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Édouard Jeanneret. Původem švýcarský architekt, urbanista, teoretik a malíř. Není třeba připomínat, že Le Corbusier svým radikálním dílem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury 20. století. Během kariéry se pracovně setkával také s Miesem van der Rohem. Styky udržel také s českým Karlem Teigem nebo Bohuslavem Fuchsem. Mezi jeho nejopěvovanější stavby se řadí vila Savoye. Nejen tato stavba, ale celé jeho dílo doposud ovlivňuje architekty po celém světě. Designu nábytku se Corbusier věnoval s dalšími dvěma kolegy pouhých několik let. Všechny modely, zejména Chaise launge (tzv. stroj na spánek) se ale staly nejen absolutní klasikou, ale zároveň luxusem. Křesla jsou do dnešní doby vyráběná spíše v malých limitovaných edicích. 

Hadi Teherani

Silver Chair

Autor se narodil v Teheránu. Se svým úspěšným pracovním týmem se pod společným jménem věnují interiérovému designu a architektuře nejen v Německu, ale i po celém světě. Model Silver Chair se bezpochyby řadí mezi jeho ikonické produkty. Nutno upozornit, že se objevil ve filmu „Quantum of Solace“ (James Bond) z roku 2008, kde futuristické židle zaujímají svá místa v interiéru kanceláře MI6. Tato křesla produkuje německá společnost Interstuhl.

Selekce Kvalitář showroomu je doplněna autorskými exponáty následujícíh českých umělců a designérů: Roman Týc, Jan Čapek / Czech Grand Design, Studio deForm / Czech Grand Design 2013, Jiří Pelcl, Sofie Švejdová, Studio LLEV, Michal Cimala , Jakub Berdych, Qubus.

Otevírací doba:

(po – čt 10.00 – 18.00, pá 10.00 – 16.00)

Foto: Kvalitář

Další pobočky:

Anežský klášter – Česká gotika.

Šternberský palác – Evropské umění od antiky do závěru baroka. (Zde můžete vidět Dürerovu Růžencovou slavnost).

Schwarzenberský palác – Baroko v Čechách.

Palác Kinských – Umění starého světa.

2. Ghmp – Další síť výstavních prostorů hlavního městapo celé Praze.

Záruku kvalitní výstavy najdete v Městské knihově, 2. patro. S aktuální výstavou retrospektivy Jana Kubíčka. Dalšími vsýtavními prostory, které vás ohromí svojí barokní architekturou a zároveň viditelnými stopami času je Colloredo-mansfeldský palác, kde kromě stále expozice vystavuje i Jan Pfeifer.

Velkou novinkou je otevření Domu Fotografie, nad kterým se spekulovalo už leta. V prosinci zahájila výstavu Nová slovenská vlna, štafetu 1.4. přebírá Jiří Kovanda.

Další zajímavé výstavy najdeme i v Domě u Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, nyní se můžeme těšit na trochu komerčnější výstavu, zato ojedinělou – Tim Burton. Jedinečnou architekturu můžeme ocenit v Bílkově vile, která sloužila jako ateliér F. Bílka.

Další: Dům U Zlatého prstenu (Život galerie hlavního města Prahy). Bílkova vila v Chýnově, zámek Trója (Vášeň a ideál).

3. Galerie Rudolfinum – Záruka kvality. Ano galerie Rudolfinum nikdy nezklame, její velké výstavní prostory umožňují jedinečný zážitek. Pečlivě vybrané výstavy zahraničních ale i českých tvůrců. Vzhledem k původnosti historické budovy nacházíme příjemný kontrast kontroverzních výstav.

(Only The Good Ones: The Snapshot Aesthetic Revisited, Cake and Lemon Eaters. Viktor Pivovarov a Ged Quinn)

4. DOX

Centrum současného umění, architektury a designu. Surová struktura, jednoduché linie, čisté a vzdušné prostory.  Moderní teprve pět let stará galerie. Založena z důvodu absence podobného alternativního centra. Obrovské výstavní prostory a hned několik expozicí vám zaručí program na celé odpoledne. Den pak můžete zakončit v místní kavárně nebo galerijním obchodě.

(Kde domov můj, Plakát v soubojii deologií 1914 – 2014)

5. Muzeum Kampa. Nadace Jana a Medy Mládkových o rozsáhlé sbírky dvou ikon v dějinách umění 20. století Františka Kupky a Otto Gutfreunda a o Sbírku středoevropského moderního umění, která hluboce vypovídá o historii tzv. východního bloku a zároveň přispívá k našemu současnému kulturnímu uvědomění.

(Josef Šíma)

Máme za sebou první pětku velkých výstavních sálů, toho nejznámějšího a nejlepšího, co byste neměli zapomenout navštívit. Pojďme se ale posunout dál. A to sice mezi menší galerie a výstavní prostory, o kterých musíte vědět!

6. Atelier Josefa Sudka (Michal Czanderle) a Špálova galerie (Petr Písařík, Kdo to tady myslí vážně). Jejichž sbírky vlastní PPF. Atelier Josefa Sudka je kouzelná výstavní galerie ve dvoře jednoho újezdského domu. Atmosférou Galerie Václava Špály se nachází v prosklené funkcionalistické budově na Národní třídě

7. Galerie Futura

Centrum současného umění FUTURA je soukromá nezisková organizace fungující
výlučně na základě grantových aplikací a starající se o dva výstavní prostory
věnované současnému umění.

Výstavním prostorem galerie FUTURA je třípodlažní budova v pražské čtvrti Smíchov. Od roku 2003 zde byly v kolektivních i samostatných výstavách prezentovány práce mnoha známých a mezinárodně uznávaných umělců ze zahraničí i z České republiky, například  Lawrence Weiner, Bas Jan Ader, Betrand Lavier nebo Carsten Nicolai, Mircea Cantor a Hubert Duprat.

(Pavel Sterec (cz),Roee Rosen (IL): O stromech a věcech)

8. Karlín Studios

KARLIN STUDIOS, je bývalá tovární hala ČKD v pražském Karlíně, zahrnuje 500 m2 výstavních prostor vedených týmem FUTURY a 17 ateliérů, které jsou pronajímány za příznivou cenu českým a zahraničním umělcům nejméně po dobu 1 roku. KARLIN STUDIOS dále poskytují plochu pro dokumentační centrum Nadace pro současné umění, což je rozsáhlý archiv českých současných umělců a dvě nezávisle na sobě provozované galerie.

(Vlčice noci II. – zima)

 9. Chemistry gallery

The Chemistry Gallery je kreativní instituce určená pro seriózní komerční a odbornou prezentaci děl současných mladých umělců jak z České republiky, tak ze zahraničí. Cílem The Chemistry Gallery je přispět k vzájemnému porozumění a interakci mezi světem současného vizuálního umění a veřejností a vyvolat tak zájem o mladé moderní umění a nové umělecké trendy, hnutí či tvůrčí koncepty.

(Pavel Příkaský: Dvojité dno)

 10. Dvorak sec contemporary

Dvorak sec je galerie zabývající se výlučně kritikou významných děl současného umění produkovaných současnou generací. Umělci ze Spojených států, Británie, Německa a České republiky.

(Slowak now!)

Zdroj foto: google.com

Yves Saint Laurent

Drama / Životopisný

Francie, 2014, 106 min

Režie: Jalil Lespert

Předloha: Laurence Benaim

Scénář: Jacques Fieschi, Marie-Pierre Huster, Jalil Laspert

Kamera: Thomas Hardmeier

Hrají: Pierre Niney, Guillaume Gallienne, Charlotte Lebon, Laura Smet, Marie de Villepin, Xavier Lafitte, Nikolai Kinski, Judi Beecher, Ruben Alves, Marianne Basler, Anne Alvaro, Astrid Whettnall

Do českých kin bude uveden 27. března nový film plný vysoké estetiky a hlavně módy – životpisný snímek YSL! Někteří diváci film mohou zhlédnout již o pár dní dříve a to v rámci Febio festu. Hlavním tématem není jen móda, ale příběh lásky a hlavně lidí, kteří bojují za své sny. Hlavní postavu Yves Saint Laurenta ztvárnil mladý francouzský herec Pierre Niney.

Vizuálně opulentní snímek plyne v pomalém tempu a divák si tak může vychutnat nejen scény navrhování modelů a módních přehlídek, ale má dost času vnímat a zamyslet se i nad Saint Laurentovým životním příběhem. Ve snímku je zachycen karierní růst, který jde ruku v ruce s úspěchem, ale i tvrdá realita. Temné stránky jeho života v podobě silných depresí, úzkostí, tvrdých drog, alkoholu a nevěry. Ale pořád je jasná jedna věc, že Yves Saint Laurent byl geniální.

Období 50. – 70. let zachytil režisér snímku Jalil Lespert, období kdy Yves Saint Laurent ohromil celý svět svým talentem. Sledujeme jeho cestu z rodného alžírského Oranu, hvězdný vzestup v pouhých jednadvaceti letech v módním domě Dior, kdy se stává po smrti Christiana Diora novým uměleckým ředitelem. Vzápětí na to představil svou první módní kolekci a seznámil se s Pierre Bergém, svou budoucí láskou a celoživotním partnerem. O tři roky později spolu vytvořili značku Yves Saint Laurent, které se podařilo obrátit celý svět módy vzhůru nohama. Yves Saint Laurent byl duší i tělem umělec a jen těžko lze předpokládat, že by svého fenomenálního komerčního úspěchu dosáhl bez pomoci a zázemí, které mu poskytl obchodně velmi zdatný Pierre Bergé. Byl to jeho nápad začít samostatně uvádět ready-to-wear kolekce a dokonce je prodávat odděleně od haute couture produkce v síti obchodů SAINT LAURENT rive gauche. Bergé stál i za rozhodnutím vydávat licence na doplňkové výrobky jako jsou kožená galanterie a kosmetika, což vedlo k vybudování opravdového impéria YSL. Bergé dohlížel, na to aby vše šlapalo jako dobře namazaný stroj, zatímco Saint Laurent fungoval jako kreativní motor tohoto procesu. Právě v té době do jeho života vstoupil další poměrně zásadní muž. Novodobý dandy s aristokratickými předky a dekadentními manýrami, Jacques de Bascher je málo známou ikonou módního světa Paříže 70. let. Kvůli životní lásce Karla Lagerfelda se Saint Laurent po dvaceti letech společného života rozešel s Pierrem Bergé  a zůstali jen obchodními partner.

Jedno je jasné, jeho jméno se stává symbolem kreativity a luxusu. Jeho návrhy mění a vytvářejí nové trendy v módě a zůstanou navždy nesmrtelné.

Foto zdroj

Hana Zárubová je módní návrhářka, absolventka Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.Za své kolekce byla mnohokrát nominovaná na Oděvního designéra roku Czech Grand Design (v roce 2007 s kolekcí Chmó 3D, v roce 2008 za kolekci no., v roce 2011 za koleci Air Force). V roce 2010 byla zvolena Oděvním designérem roku Czech Grand Design za kolekce fix-you (hanazarubova) a no.kolo (no.). Vlastní autorské kolekce navrhuje pod značkou by hanazarubova(www.hanazarubova.cz). Společně s grafickým designérem Štěpánem Malovcem navrhuje limitované kolekce oblečení a doplňků no. (www.nofashion.eu).

Předávání cen Czech grand design je za dveřmi, v souvislosti s tímto ohodnocením se o Vás mluví jako o stálici. Získala jste již dvě ocenění. Prezentujete nyní kolekci Work in progress II, čím je jiná než její předcházející letní kolekce?

Letní Work in progress I byla záměrně více casual, to znamená, určena k běžnému prodeji zákaznikovi. Komerčně byla nejúspěšnější. Pracovala jsem zde s tématem modifikace jednoho střihu aplikovaného na ruzné produkty.

WIP II byla rovněž na téma střih a jeho klonování v ruzných formách. Nicméně na druhé kolekci jsem pracovala s náročnějšími formami a více jsem se soustředila na vnitřní vypracování a technologie. Vetšina kusů v kolekci byla konstruována na metráž. Nadchnula mě myšlenka propojit přední dokonale vypracovaný díl s dílem zadním, který se skládá pouze z plošné látky 2x2m a vypracovaného rozparku. Až během realizace jsem zjistila, kolik verzí na tohle téma může vzniknout.

Vaše kolekce Air force z roku 2011, kterou jste vystavovala na Designbloku, nafotila velmi úspěšně B. Prášilová, která se právě s fotkami této kolekce uchází o ocenění ceny Czech grand design v sekci Fotografie roku. Plánujete s Bárou Prášilovou v budoucnosti spolupracovat?

Ano. Pro spolupráci si vybírám lidi, kterým důvěřuji a mají stejný záměr. Bára, se stejně jako já pouští jen do věcí, které jí osobně zajímají. Dává do své práce svůj vlastní příběh. Fotí módu tak, jak to cítí, ne jak se “má fotit”. Je to pro ni hra, zábava a radost. A to je důležité, protože se to odráží v celkovém výsledku.

Jste proslulá svým minimalismem, základními tóny, které přechází z jedné barevné škály do druhé (viz. kolekce Panto.no). Barvy jste použila ve své kolekci Duck you a konkrétně neonové. Jinak u vás můžeme vidět hlavně černou. Kdy se můžeme těšit na letní kolekci? A čím bude jiná?

Panto.no kolekce byla ještě více tématická. Šlo mi o koncept Pantone vzorníku a jeho efekt na mole. Významově pro mě byla důležitá v abstrahování tvarů. Spustila u mě vlnu zjednodušování, kdy zůstává na oděvu jen jeden důležitý detail. Baví mě aplikovat monochromnost na lidské tělo, v Panto.no to bylo asi nejvíce zřejmé.

Duck you byla kolekce No.limited, kterou vymýšlíme s kolegou Štěpánem Malovcem. Neonové barvy byly zastoupeny, ale jen velmi kontrolovaně. Vždy jen v detail grafiky Štěpána Malovce a  to ještě k tomu jen v rubové části. Na lícu by nás to příliš rušilo.

Aktuální kolekce se právě dokončuje. Stejná bude tím, že se vždy zabývám formou oděvu, střihem, který ráda vedu k dokonalosti. Je to základ mé značky, ne jen kolekce. Lišit se bude tématem. Konkrétně v této kolekci zpracovávám klasické prvky oděvu. Zabývam se základními kusy šatníku, jejich modifikací a přesahem do mírné abnormality. Můžete se těšit na plášť, sako, kalhoty, šaty a košile. Černá a bílá. Čistota barev a minimalismus tvaru s lehkými odchylky mimo standart.

Se svým kolegou Štěpánem Malovcem máte vlastní značku No.Studio. Jak byste definovala rozdíl mezi No.Studio a By Hana Zárubová?

Jsou to dvě značky, které běží souběžně vedle sebe. Vzájemně se podporují, jedna bez druhé by neměla význam. No. je číslovaná edice limitovaných sérií oblečení, cenově dostupnějších. By Hana Zárubová je kolekce, řekněme vyšší třídy. Vše vzniká jen do tří kusů, vetšinou se vše šije na zakázku. Je to zároveň kolekce s kterou pracuji jako imagovou. Štěpán Malovec prostupuje momentálně oběma značkami. Veškerý grafický design, od etiket až po web a obaly produktů, jsou jen jeho práce.

Poslední klasická otázka na závěr, avšak důležitá. Inspirace, kde jí čerpáte? Máte oblíbeného módního návrháře, blogera, stylistu? A jestli sledujete a inspirujete se aktuálními trendy fashionweeků?

Inspirují mě moje predešlé kolekce, navazuji na ně, poučuji se z chyb a navazuji na již získané zkušenosti. Snažím se je posouvat dál. Kromě toho, víte, já si stále něco zapisuji a kreslím do bloku, který nosím stále při sobě. Pak si někdy sednu, nalistuji stránku a hned mám nápad. I tak vzniká nová kolekce.

foto: Nikola Nováková

exkluzivně pro DAILYSTYLE

Petra Ptáčková navštěvuje prestižní francouzskou školu Ecole de la Chambre Syndicale de la Couture Parisienne. Už během studií ale začala svou kouzelně výtvarnou estetikou dobývat svět. Naposledy se prezentovala na festivalu módy Fashion Clash v holandském Maastrichtu nebo na Mercedes – Benz Kiev Fashion Days 2013. Právě na Ukrajině si jí všimla řada zahraničních médií včetně britského Vogue.co.uk, který její kolekci následně zařadil do galerií mezi ty největší světové značky. K dalším médiím, která publikovala Petřinu tvorbu, patří například britský Glamour, Vogue.it, Sicky Magazine nebo Fucking Young a nyní také španělský Vogue či národní televize RTVE a pořad Solo Moda, Sicky Magazine a mnoho dalších.

Co stálo za tvým rozhodnutím, jít studovat do Francie? Přemýšlíš o tom, že se nakonec vrátíš do Čech?

Prvotním snem byla UMPRUM. Dostala jsem se do druhého kola, dál ne. Ale, jak se říká vše špatné, je pro něco dobré. A v tomhle případě, ta dobrá věc byla asi Paříž. A moje odhodlání. Jednoho dne jsem se rozhodla a jela do Paříže, možná to byl trochu vzdor, měla jsem chuť začít si dělat věci po svém. Všechno to vzniklo jednou jízdou po Paříži na kole, kdy jsem náhodně zastavila u své budoucí školy. Podala jsem si tam přihlášku. A už to bylo! Já jsem teď ve třetím ročníku. Studium je na čtyři roky. Ale se mnou je to takový nekonečný příběh. Protože v Německu, kde jsem dělala kaskadérku u filmu, jsem si urvala vazy. Dostávala jsem se z toho rok a školu jsem musela přerušit. Pak jsem se vrátila zpátky, ale nemám bohužel tolik času, kolik stadium vyžaduje. Je to denní stadium, v podstatě se systémem střední školy. Ale chce to v tom vidět to dobré. Ecole de la Chambre Syndicale připraví studenta na realitu. Skvělé je, že škola má opravdovou historii, vystudoval ji třeba Valentino nebo Yves Saint Laurent, prostě stará pařížská haute couture.

A jestli přemýšlím, o tom, že bych se pak vrátila do Čech? Asi tak částečně. Myslím, že takové interwiev je dobrá věc, protože mě nutí přemýšlet nad věcmi, nad kterými bych asi jinak nepřemýšlela. Já si myslím, že na domácí půdě to začíná mít smysl, ale nadruhou stranu nedělám úplně takový mainstream na to, abych se uživila jen tady. I kdybych tady měla potenciální klientelu, pořád je tady ten trh malý. Spíš si dokáži představit, že bych tu byla na půl mezi nějakou zemí. To mi z kreativního hlediska vyhovuje. Moje hlava zůstává díky cestování pořád čerstvá.

Máš úplně jiný přístup k módě, domácí scéna nemusí zcela pochopit tvůj záměr, jak si  na tom stojíš v Paříži? Jaké je pro tebe uplatnění na českém trhu v porovnání se zahraničním?

Předminulý rok jsem se poprvé pořádně uvedla na Prague Fashion Weekendu, kde jsem předvedla svojí kolekci jako poprvé. Publikum to přijalo, ale myslím, že to asi nikdo úplně nepochopil, hlavně ten humor, který v tom byl. Odezvy byly, jakože to bylo celé dost bláznivé, jíné. Mě nešlo o to uvést extrémně nositelnou prodejnou kolekci. Spíš jsem chtěla ukázat, že se dá módou bavit. A taky, jakým stylem se moje značka a moje jméno ubírá. Paříž je složité místo, je to módní mekka,  o to je složitější prorazit. Přestože moje škola patří k asociaci, která tvoří fashion week v Paříži, tak pro mě, jako studenta, v tom nejsou žádné výhody. Prosadit se v Paříži je hodně těžké, pořád je to hodně o kontaktech.

Jakou módu preferuješ ty sama? Nosíš často svoje vlastní věci?

Naučila jsem se nosit svoje kousky. A má to velmi dobrou odezvu. Teď jsem ve fázi, kdy si raději vezmu něco vlastního, než abych si to koupila v konfekci, protože vím jaká je realná hodnota materiálů. Je to také určitá odpověď potencionálním klientům. Protože pokud nejsem schopná nosit svoje vlastní věci, jak by je mohli nosit ostatní. Některé moje kousky jsou experimentální, naříklad pletené čepice s aplikacemi. Ale prostě říkám si, že to nemůžou nosit klienti, pokud to nevyzkouším sama. Protože nevím, jak to bude fungovat, jestli to není příliš těžké atd. Tak jsem je začala nosit a zpětná vazba byla velmi příjemná. O to víc mám jistotu, že má moje práce budoucnost, smysl a mužu v ní dale pokračovat.

Jaká tvoje kolekce je pro tebe nejvíc vyjímečná?

Kolekce ZAHRADA. Prezentovala jsem jí na Start-up v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weekendu před dvěma lety, kde jsem předvedla jen pět modelů. Pak jsem kolekci rozvedla na Fashion Clash v Maastrichtu, kde jsem předvedla Zahradu v patnácti modelech. Mělo to velmi pozitvní odezvy a také velký úspěch v médiích. Tam se získala jistotu.  Zahrada je celkově přelomová. Vzniklo to díky Paříži, kde jsem začínala používat prvky, které mě doposud nezajímaly – flitry, kamínky a různé aplikace. Najednou jsem jim přišla na chuť, protože jsem se naučila používat je vlastním způsobem. Objevila jsem v tom novou cestu, která dává celé věci nový rozměr. Za mojí odvahu a chuť překonávat výzvy může pařížská škola. Návrhář je jako herec, který stojí na divadelních prknech. Pokud nepředvede něco čemu sám nevěří, nemůže to nikdy zahrát dobře. Já si musím věřit, jinak bych vůbec nemohla obstát ve světě. Mladých nadaných lidí je hrozně moc. A bez průbojnosti bych vedle nich nemohla obstát. Není to jen o talentu, patří k tomu i velká píle. Musíš něco obětovat, abys něco získal zpátky.

Do svých kolekcí vkládáš něco, co označuješ jako magický realismus. Co si pod tím mám představit?

Strašně těžko mohu popsat sama sebe, stejně tak, jako svojí práci. Tohle vzniklo už hrozně dávno. Kamarád jednou o mojí tvorbě prohlásil, že je to vlastně takový magický realismus. A tak mi to zůstalo. Dost se s tím ztotožňuji. Něco na pomezí iluze a skutečnosti. Všichni bysme měli mít sny a iluze. Myslím, že taková dávka dětské naivity a snění je dost důležitá, ať děláš cokoliv. A jen to, že ráno vstanu, tak musím mít něco, co mě žene dopředu, mít chuť do nových věcí, do nového dne. Zachovat si dětský optimismus není úplně zlé. Takže magický realismus je tvorba, kterou vytvářím.

Minulý týden jsi se zúčastnila Mercedez – Benz Fashion Weeku v Madridu. To je velký úspěch. Jaká je tvoje nová kolekce Dinner in the Abney Mountains?

Výměna s Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend proběhla díky již tradičnímu programu automobilky Mercedes-Benz. V úterý 18. února jsem během slavnostního záverečného večera představila celou kolekci Dinner in the Abney Mountains. Ten název je docela zavádějící, už když jsem to vymýšlela, bylo mi jasné, že každého bude zajímat význam. S večeří jako takovou, to nemá nic společného. Celý příběh je založen na základě fiktivní pohádky. Pojednává o skupině kamarádů, kteří se vydají vysoko do hor a hledají tajemnou jeskyni. Podstata pohádky, ale není o cestě a pokladu. Pravé vítězství je už jen to, že se dostali nahoru a viděli svět z jiné perspektivy.

Název Abney vznikl z mých častých návštěv Londýna, kde většinou přebývám u své kamarádky, která bydlí v ulici Abney Gardens. Ta ulice je tak kouzelná, že jsem si jí i její název zamilovala. A v tom přišlo to, že musím udělat novou kolekci, tak jsem si řekla, že je to asi osud. Tohle jsou všechno nějaké vnější vlivy. Záleží na tom, jak moc je návrhář otevřený. Když se mě někdo zeptá, co mě inspiruje, může to být vůně, zvuk.. v podstatě využívám všechny smysly pro svojí inspiraci. Jenom je důležité chodit po světě s otevřenýma očima.

A ještě zpátky ke kolekci jako takové. Jedná se o třináct převážně pánských, respektive unisexových modelů, z nichž dva, kde se bunda se mění v batoh, jsou variabilní. Jediný model, takzvaná Strážkyně jeskyně, je spíše dámský. V použitém materiálu převažuje vlna s kašmírem a hedvábí v odstínech tmavě či světle modré, černé, bílé i vínové. Velkou roli při tvorbě kolekce hrála ruční práce – pletení velkých ok, pošívání materiálů kamínky nebo korálky a v neposlední řadě také autorské malby na hedvábných plochách nebo v barevném tisku na pánské variabilní bundě.

foto: Nikola Nováková, Mercedes-Benz Fashion Week Madrid

Nádherný kamenný dům byl přebudován na luxusní prázdninové sídlo nabízející veškerý komfort vyžadovaný v současné přetechnizované době, ale přesto byl zachován jeho osobitý styl! Renovace se ujal známý španělský designér MESTRE PACO a nutno dodat, že promyslel opravdu každý detail. Celá struktura stavby byla zachována a původní zdivo z přírodního kamene bylo pouze citlivě ošetřeno. Provedena byla rovněž rekonstrukce nezbytných instalací, jako jsou rozvody, vody, elektřiny a klimatizací, jež byly kompletně vyměněny. Kamenné stěny byly přiznány na mnoha místech také v interiérech, kde působí nesmírně efektně a to zejména v kuchyni.  Opravdu úžasně vypadají také vymývané podlahy z tmavých oblázků z místních pláží a velkým plusem byla také restaurace opravdu impozantních kamenných portálů.

Interiéry jsou velmi svěže zařízeny povětšinou retro a vintage nábytkem, nakoupených po místních bazarech, ale v žádném případě nepůsobí jako skladiště starého harampádí. Naopak! Jedná se o neuvěřitelné ucelenou syntézu, v níž vše dokonale ladí a vzájemně se doplňuje. Ať již se jedná o kovové židle v designu Xaviera Paucharda, romantizující barokní křesílka v obývacím pokoji či sbírku demižónů, rozestavených podél vstupu na terasu. Vtipně působí také staré okenice, jež byly použity jako čelo postele v jedné z ložnic.

Poděkování a zdroj fotografií: MESTRE PACO