Úchvatný, tajemný příběh z debutového románu zooložky a spisovatelky Delie Owernsové Kde zpívají raci (který nedávno vyšel s filmovou obálkou) vstupuje 29. září ve filmové podobě do českých kin. Režie filmu se chopila Olivia Newman. Píseň k němu složila Taylor Swift a projekt produkčně zaštítila Reese Witherspoon, která dříve představila knižní předlohu v rámci svého knižního klubu. To velmi napomohlo propagaci a prodejům u knihy a předpokládám, že se to v nějaké míře odrazí i u filmu.

Vypráví o Kye, opuštěné dívce, která až do dospělosti vyrůstala sama v mokřinách Severní Karoliny. Celé roky se šířily po městečku Barkley Cove historky o „dívce z bažiny“, které ji izolovaly od místní komunity. Poté, co se v jejím životě postupně objeví dva mladíci z města, začne se pro ni neznámému světu otvírat, ale s tím přijde další opuštění, a dokonce i smrt.

„Každý tvor dělá, co musí, aby přežil,“ tak zní nejdůležitější zákon mokřin.

Příběh se odehrává v několika časových liniích. Úvod nás zavede na konec 60. let, kdy za podivných okolností zemře populární místní floutek Chase Andrews (Harris Dickinson). Z jeho vraždy komunita bez váhání obviní právě Kyu (kterou ve filmu ztvárnila – mimo jiné – britská herečka Daisy Edgar-Jones, kterou můžete znát ze seriálu Normální lidi), jež s ním měla poměr, a je jako outsiderka s neortodoxním způsobem života snadným cílem. Soudní proces proti ní tak působí jako pomsta ze strany celé komunity.

Tato soudní linka je prokládána dlouhými flashbacky z Kyina dětství a dospívání. Během této doby ji opustila celá rodina – z izolovaného domu od násilnického otce postupně odešla dívčina matka i starší sourozenci. Ještě předtím, než se o ni začne zajímat Chase, se zamiluje do kluka jménem Tate (Taylor John Smith), který ji naučí číst, protože za celý život ve škole strávila jen jediný den. Později však odjíždí na vysokou, a zařadí se tak na seznam těch, kteří Kyu opustili. Dívka se ještě víc uzavírá do sebe. Až o několik let později jí učaruje Chase, fešný hráč amerického fotbalu a manipulátor, který se na rozdíl od ní dokáže zdatně pohybovat na poli mezilidských vztahů.

Zíral na ni. Proboha. Slyšel o ní spoustu pomluv, ale nikdy se nikdo nezmínil, že holka z bažiny, ta, která neumí hláskovat slovo pes, zná latinská jména lastur, kde se nacházejí a proč.

V příběhu není nouze o maloměšťácké předsudky vůči etnickým minoritám či lidem na okraji společnosti. S odvrženou Kyou soucítí černošský pár z obchodu, do kterého jezdí pro zásoby.

Příběh z pera Delie Owernsové ukazuje harmonii přírody, ve které může zraněná duše nalézt útočiště a smysl. V názvu titulu odkazuje na svou matku, která vždy tvrdila, že když jde člověk dostatečně daleko do nitra přírody anebo divočiny, je tam sám se sebou, pak uslyší zpívat raky a mluvit les. Autorka popisuje přírodu dokonale, s citem a poeticky, že sami proplouváte jednotlivá zákoutí bažiny nebo krmíte racky společně s hrdiny příběhu. Do filmu se to v rámci možností propisuje, stejně jako místy poetický jazyk, záběry přírody působí až uklidňujícím dojmem. Jsem ráda, že jsem předtím, než jsem zhlédla film, četla knihu, abych nepřišla o část kouzla tohoto díla. Zatímco děj knihy plyne pomalým tempem, pro účely filmu byl (přirozeně) pokrácený a na některého diváka může působit až moc neuceleně a nevyjasněně.

Zdroj: Falcon

Režisér Neil Burger, který má na kontě snímky jako Všemocný, Iluzionista, Nedotknutelní či Divergence, se vrací k vlastní tvorbě s filmem Voyagers – Vesmírná mise. V nejnovějším počinu nás přenese do roku 2063, kdy Zemi sužují nemoci a sucho a jedinou šancí lidstva je kolonizovat jinou planetu. Pro tento úkol vědci vychovají 30 dívek a chlapců. Ti jsou od narození drženi v izolaci, aby se připravili na život na vesmírné lodi a nepostrádali vše, co běžný život na Zemi obnáší. Posádka ze začátku ale netuší, že cesta potrvá 86 let a oni tedy nový domov nepoznají a ovoce vesmírné odysey sklidí až jejich budoucí vnoučata.

Skupina, na kterou otcovsky dohlíží nestárnoucí Colin Ferrell, se poslušně věnuje své práci a spíše než živé puberťáky připomíná vycvičené stroje. To se ale změní v momentě, kdy dvojice z nich – Christopher (Tye Sheridan) a Zac (Fionn Whitehead) – odhalí účinky modrého nápoje, jehož prostřednictvím jsou jim denně podávány drogy potlačující emoce a pocity, a rozhodnou se vzepřít. Řád se postupně změní v chaos a nikdo z účastníků mise si neuvědomuje, jestli je větší hrozbou to, co je mimo loď, nebo to, kým se stávají. Film ukazuje křehkou hranici mezi podřízeností a dominancí, otupělostí a procitnutím, mezi řádem a vzpourou.

V hlavních rolích se představí Tye Sheridan, kterého můžete znát z Ready Player One či pozdějších dílů X-Men. Jeho kamaráda a rivala ztvárnil Fionn Whitehead (Dunkerk). Příležitost k tomu ukázat, jak se v hraní potatila, dostala Lily-Rose Depp (Král), dcera Johnnyho Deppa a zpěvačky a herečky Vanessy Paradis.

Film je v některých ohledech dost aktuální – odráží se od znepokojivého faktu oteplování naší planety a v něm po celou dobu přítomná izolace, ať už na Zemi, či později na vesmírné lodi vám s vysokou pravděpodobností připomene pocity související s covidovou situací a lockdownem. Neil Burger v průběhu psaní scénáře provedl rozsáhlý výzkum o vlivu izolace ve vesmíru na lidské chování, studoval agresivitu a násilí způsobené uvězněním. „Celý příběh je o lidské povaze a chování ve vakuu,“ říká režisér. „Vesmírná loď je v podstatě sterilní prostředí, kde celá posádka vypadá téměř jako laboratorní krysy. Sledujeme, jak se v těchto podmínkách chovají a následně i jejich sestup do šílenství. A divíme se… Jsme v jádru opravdu takoví?“

Při sledování Voyagers jsem se ve vzpomínkách vrátila ke své vysokoškolské povinné četbě, jelikož snímek připomíná Pána much – jen vyměňte ostrov za vesmírný koráb a přidejte holky. Posádka se rozdělí na dva tábory, Christopher a Zac jsou na nože jako Ralph a Jack. Chris jako první vysloví pochybnost o misi, myšlenku, že se jejího zdárného konce stejně nedožijí, tak proč si nemůžou dělat, co chtějí? Proč nemohou cítit? Zac tahle slova přetvoří v ideologii a obrátí ji proti němu a zbytku (jemu neloajální) posádky. Jistou podobnost vidím také u filmu Pasažéři (2016), kde ale posádka cestovala v kryospánku.

Po zkouknuti Voyagers – Vesmírná mise mám rozporuplné pocity. Myslím si, že problematika lidské přirozenosti, na kterou se má film převážně zaměřovat, mohla být o něco lépe využita. Způsob výchovy členů posádky byl časovanou bombou. Dodržováním pravidel, následnou vzpourou a demonstrací toho, že ve své přirozenosti lidé inklinují k násilí a nenasytnosti, tvůrci přebarvili koncept snímku na černobílo. Postavy, které kromě práce, spánku a jídla (a pozorování hvězdiček v nekonečném vesmíru), nemají co jiného dělat, nedostanou velkou šanci zazářit a vzbudit u diváka sympatie. Tudíž vám na nich nebude ani moc záležet. Trailer k filmu slibuje akci a vzrušení – jak už toho vyplývajícího z porušování pravidel, tak toho sexuálního. V tomhle směru jsem zklamaná, ale možná jsem jen očekávala příliš od thrilleru určeného spíše mladšímu publiku. Místy jsem se bavila, ale zároveň jsem chtěla víc, jiskra vzrušení pohasínala. Závěrem můžu jedině dodat to, ať se na tohle vesmírné dobrodružství vydáte sami a vytvoříte si vlastní názor.

Zdroj: Bioscop

Je libo fajnové rodinné dobrodružství? Vydejte se na výpravu spolu s hereckými hvězdami Dwaynem Johnsonem a Emily Blunt ve filmovém snímku od studia Disney s názvem Expedice: Džungle. Ať už sami, nebo s dětmi, vychutnáte si atmosféru a humor zapadající do balíčku filmů jako Jumanji, Piráti z Karibiku, Indiana Jones či Honba za diamantem.

Čeká vás vzrušující plavba po řece Amazonce s mazaným kapitánem Frankem Wolffem a neohroženou (a paličatou) botaničkou, doktorkou Lily Houghtonovou. Snímek je zasazený do období kolem roku 1916. Lily se po získání cenného artefaktu vydává z Londýna do amazonské džungle, aby pátrala po legendárním stromu života, jehož květy údajně dokáží vyléčit jakoukoliv nemoc. Spolu se svým bratrem MacGregorem (Jack Whitehall), který by si tamní klima zjevně radši užíval někde zalezlý ve stínu s vychlazeným drinkem s deštníčkem, se nalodí na Frankovovu rozvrzanou loď. Nesourodá trojice musí během dobrodružné expedice čelit nesčetnými nebezpečím od piraní či peřejí přes nebezpečné domorodce a prokleté válečníky po mocichtivého německého šlechtice s ponorkou.

Od filmu inspirovaného atrakcí ze zábavního parku v Disneylandu snad ani nemůžete mít extra velká očekávání. Je to milé, pobavíte se, dočkáte se akce, dostanete umírněnou porci násilí a romantiky, ale jednoduše je třeba mít na paměti, že se jedná o rodinný snímek z produkce Disney. Hlavní záporák – princ Joachim (Jesse Plemons) – při cestě za vidinou silného impéria sem tam něco odbouchne, ale spíše je takovou komickou figurkou než hrůzunahánějícím zlosynem.

Podle mě ale nebude vyloženě zklamaný ani dospělý, ani dětský divák. S přesunem do Amazonie sice nejednoho z vás pravděpodobně uhodí do očí to, že prales je zelenější, papoušci barevnější a šelmy pixelovitější, ale v tomto případě se to dá ještě skousnout. Jako rodinná dobrodružná komedie Expedice: Džungle funguje velmi dobře a troufám si říct, že se jedná o jeden z nejzábavnějších a nejoddechovějších filmů letošního léta.

Zdroj: Falcon

Po roce, který mnozí z nás vnímají jako ztracený a promarněný, přichází australská romantická komedie Zkrať to, zlato (v originále s o něco lépe fungujícím názvem Long Story Short) režiséra, scenáristy a herce Joshe Lawsona, která s lehkostí a vtipem vypráví o tom, že každý okamžik v životě za něco stojí. Teddy (Rafe Spall) má opakovaně zpoždění a odkládá věci, které jsou důležité. Jeho špatné plánování se projeví již na začátku filmu, kdy v posledních vteřinách před začátkem Nového roku přibíhá na party, aby políbil svou přítelkyni – která ale není jeho přítelkyní, kdežto cizinkou ve stejných šatech – Leanne (Zahra Newman). Jakkoliv zvláštní může toto setkání být, Teddy se svou dřívější přítelkyní Beckou (Dena Kaplan) nezůstává a dává se s Leanne dohromady. Po čtyřech letech vztahu se rozhoupe k žádosti o ruku, ale na samotnou svatbu moc nespěchá – jako ostatně na všechno. To by ale nesměl potkat na hřbitově záhadnou postarší dámu, která mu věnuje svatební dar, který jeho život promění v doslova chvilkovou záležitost.

Po svatební noci se probouzí o rok později a zjišťuje, že je Leanne těhotná. Teddymu uplynul rok, který si nepamatuje, že by prožil. Tím to ale nekončí. Čas v jeho životě odtikává až moc rychle a během chvilky se ocitne v době dalšího výročí. Nepoznává vlastní dítě, jeho manželství se rozpadá a on pomalu přichází na to, že už nemůže dál nakládat s časem jako doposud – musí se naučit žít svůj život ve vzácných okamžicích, aby získal zpět ženu kterou miluje, i když by to mělo být jen na pár vteřin…

Film pracující s časovou smyčkou, to už tady bylo – Na Hromnice o den více, Klik: Život na dálkové ovládání, Palm Springs… Koncept je celkem ohraný, už na začátku snímku Zkrať to, zlato tušíte, jak skončí, že Teddy dospěje k uvědomění. Bude si muset trochu zaskákat v čase, aby si začal vážit věcí – a hlavně lidí – které má kolem sebe. Jestli ale máte rádi tento typ filmů, chcete zpomalit a hledáte oddechovou romantickou komedii, doporučuji.

Teddy je představen jako prokrastinátor a zároveň workoholik. Manželka mu neustále opakuje, že by měl méně pracovat a více času trávit s rodinou. Divák se ale ani nedozví, co je jeho práce – a to by mě i zajímalo! Při sledování filmu se určitě zamyslíte nad tím, jestli by nebylo lepší některé věci udělat hned a neodkládat je, slovíčko „později“ zde hraje velkou roli. Tvůrci nám na plátně servírují myšlenku YOLO – you only live once – žiješ jen jednou. Každý si z toho odnese asi něco trochu jiného, jelikož na jednu stranu v něm slyšíte věty ve stylu „dej si načas a užívej si“, na druhou „nemarni ani vteřinu“.

Snímek je komorní, co se týče prostředí a počtu postav. Je znát, že na produkci asi nebyl moc velký kapitál. Značný limit je vidět i v obsahu a rozsahu filmu. Rafe Spall vypadá po celou dobu téměř totožně, když pominu brýle či plnovous. Podle mě by se na něm mohli tvůrci o něco více vyřádit, hlavně proto, že si vyslechneme, že ztloustl, přitom ale nevidíme ani centimetr tuku navíc… a počínající šediny? Kde? Jsem přisleplá, ale myslím, že v tom tentokrát problém nebude.

Nejvíce mi po zkouknutí tohoto filmu v hlavě utkvěla nahlas vyslovená myšlenka, že život je krátký, ale na druhou stranu je tím nejdelším, co se vám dostane. Tak se ptám – jak tento čas využijete? Ne každý může dostat druhou šanci jako hlavní hrdina Zkrať to, zlato.

Zdroj: Bioscop

Film natočený během pandemie COVID-19? Taky si vám to hlava nebere? Nové černobílé drama napsané a zrežírované Samem Levinsonem vám ukáže, že i to je možné. Snímek v hlavní roli se Zendayou a Johnem Washingtonem se natáčel v létě minulého roku a celý se odehrává v architektonicky snovém domě Caterpillar House v Kalifornii.

Děj sleduje příběh režiséra Malcolma (Washington) a jeho přítelkyně Marie (Zendaya). Film začíná scénou, kdy se pár vrací ze slavnostní premiéry Malcolmova filmu. Malcolm v dobré náladě očekává pozitivní hodnocení od kritiky. Večer však nabere na nečekaných obrátkách a mezi dvojicí to začne vřít. Na povrch začnou vyplouvat věci s neblahými účinky na jejich vztah a láska Marie a Malcolma je podrobena těžké zkoušce.

Malcolm & Marie je jedním z prvních filmů, který byl napsaný a natočený během pandemie. Natáčení trvalo od 17. června do 2. července roku 2020 a herci i celý filmový štáb museli dodržovat velké množství bezpečnostních opatření, aby se zajistilo, že během natáčení se nikdo nenakazí. Všichni, co se podíleli na natáčení, se nechali otestovat na COVID-19 a před samotným zahájením byli v dvoutýdenní karanténě.

I tak se ale na place pohybovalo co nejmenší množství lidí a Zendaya měla sama v sobě stylistku i makeup artistku. V rozhovoru pro Elle herečka prozradila, že na natáčení chodila ve svém vlastním oblečení a sama se líčila i česala.

Pro natěšené fanoušky máme dobrou zprávu. Malcolm & Marie na Netflixu odstartuje již v pátek 5. února. Při čekání na tento unikátní snímek z karantény si zkraťte chvíli zhlédnutím traileru níže.

Zdroj: 1, Netflix