Začínala jako ryzí grafička čárovými lepty, suchou jehlou a mezzotintou. V průběhu let však cítila větší potřebu svobody vyjádření a začala se tak více věnovat kresbě a tušové malbě. Držitelku řady ocenění a absolventku Akademie výtvarných umění v Praze jsme se ptali na to, co chce svým uměním lidem ukázat a z jakých okamžiků vychází její tvorba.

Lenko, jak byste popsala svůj výtvarný styl a co pro vás znamená „osobní příběh“ v každém vašem díle?

Zjišťuji, že je pro mě podstatnější kreslířská část mé tvorby, jelikož i základ k mým grafikám byla vždy kresba. Intenzivním kreslením se člověk dostane blíže k sobě samému, pochopí sám sebe a celkový styl se rozvíjí přirozeně bez jakéhokoliv tlaku vytvářet nějaký zajímavý „styl“. Má to vyplynout přirozeně, kdy se do kresby prolne to, kým člověk skutečně je. Příběh je pro mě důležitý. V Artiu se na obrazech objevují skrytá zvířata ve smyšleném interiéru lesa. Do větších formátů se může člověk ponořit a objevovat daleko víc, jakoby ho pohltil příběh obrazu. Jsou to mé vzpomínky na různá setkání. Ke stádu srnek se mi v průběhu let dařilo přibližovat čím dál více, aniž bych se musela schovávat. Jakoby rozpoznaly můj emoční stav a zjistili, že se nemají čeho bát. Zažívala jsem v těch chvílích pocity, jako bych se stala součástí jejich stáda a cítila v nich i kus sebe. Právě proto výstava nese název: „Potkala jsem sebe v lese.“

Jaké výzvy jste musela překonat na své umělecké cestě?

Bylo jich opravdu spoustu a každá z nich mi dala zkušenost do života. Všechny nebyly příjemné, ale jak říkám, je to zkušenost, jak tady na tom světě „být“ a plnit si své sny. Být především se sebou a důvěřovat své cestě, tomu, co člověka skutečně baví, aniž by se nechal ovlivňovat cizí představou o světě. To mi přijde důležité. I z hlediska škol je potřeba, aby si student ke konci studia ujasnil, kudy chce sám jít a ne, kudy mu říkají ostatní, že by měl jít. Já jsem měla štěstí na vysoké škole, že mě vedl prof. Lindovský, který podporoval individualitu každého z nás a nikomu nenutil, co se líbí jen jemu jako absolutní pravdu. Vždy tam byl prostor pro diskusi, skrze kterou člověk sám přišel na to kudy chce skutečně jít. Učení je také dar, který nemá každý.

Existuje nějaká technika, která vás vždy fascinovala?

Dlouhou dobu mě fascinuje technika tuše, se kterou se dají vytvořit různé nádechy světel, struktur a detailů. Dá se použít v široké škále možností, a to mě fascinuje. Fascinovaly mě dlouhou dobu i přírodní struktury, různé mikroskopické detaily a pomocí struktur je rozzrnit tak, že vzniká spíše abstraktní forma plná těchto struktur. Časem jsem ale měla potřebu tyto struktury rozmlžit a hrát si více s akvarelovou plochou a různou nuancí světel. Tím vznikly víc snové vize mých obrazů, které dále rozvíjím.

Přijímáte ráda výzvy?

Pokud máte na mysli třeba celodenní výšlap na vysokou horu, tak ano. Dalo by se to možná i přirovnat i k této současné výstavě v Artiu, která pro mě byla opravdu výzvou, jakým způsobem tento prostor pojmout. Chtěla jsem vytvořit obrazy, do kterých se člověk může nořit a ve kterých může objevovat další svět, něco ukrytého…

Jde vaše umění od srdce?

Mé umění proudí z citu, takže ano jde přímo od srdce. Cit je základním pramenem mé tvorby a myslím, že je to z obrazů znát. Svůj vztah k lesu vnímám jako něco, bez čeho bych nedokázala žít – jako důležitý orgán, kvůli kterému by tělo přestalo fungovat. Les vnímám jako část sebe samé. A umění je podle mě projevem ducha. Má být nekontrolovatelné a vždy osobní.

Absolvovala studia na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 2022, 2023 a 2024 byla nominována na cenu Vladimíra Boudníka. V roce 2023 získala cenu za grafiku na mezinárodní výstavě Mini print v Cadaqués a cenu za grafiku na výstavě Alma grafika v Oviedu.

Co vás momentálně inspiruje a jaká témata vás baví nejvíc?

Momentálně se snažím více do hloubky zpracovat témata svých snů, které si dlouhou dobu zapisuji. V našich snech se probouzí ta část mozku, která v bdělém stavu spí.

Kde čerpáte inspiraci?

Při procházkách v lese s různými setkáními se zvířaty, pozorováním měnícího se světla v krajině, mlhy, a z mých snů. Místo na mě musí působit citem, vyvolávat ve mně emoce, které se pak snažím číst a rozklíčovat. Hraji si s momenty, které na mě působí. V posledních obrazech se mi projevila vzpomínka na noční stromy ozářené úplňkem. Jeho světlo vyvolává až mystickou atmosféru a člověk jakoby se ocitl v úplně jiné krajině. Jakoby na chvíli prožíval sen ve snu. V lese archaického posvátna, který vypráví o pocitech spjatosti s přírodou a časem.

Čím chcete lidi inspirovat?

Chci, aby vnímali, že existuje i něco více než je realita, kterou vidíme. Aby vnímali, že se dá od světa dozvědět i něco nadsmyslového, co je ukryto v každém z nás. Co se skrývá v podprahové mysli. A aby nikdy nepřestali snít…

Jak vnímáte roli obrazu v době, kdy je obraz často jen nástrojem pro sociální sítě?

U mých obrazů fungují jejich reprodukce jinak. Na reprodukci nejde vidět tolik ukrytých detailů a lidé jsou většinou sami překvapeni, když vidí mé dílo naživo hrou struktur, která na obrazech je. Na menších fotografiích mohou mé obrazy působit jako černobílá fotografie a při reálném obrazu člověk zjistí, že to tak úplně není. Najednou objeví tu snovost ukrytou v obrazech a zjistí, že kresby vlastně nejsou vůbec realistické, ale plné rozzrněných struktur, které jen vytvářejí úplně nový prostor. Tím jsou většinou lidé překvapeni. Je nesmírně důležité, aby lidé vnímali reprodukce na sociálních sítích jen jako pozvánku a aby opravdu galerii navštívili. Přímé setkání s uměním je vždy jiné – více emočně působí na diváka. Já jsem třeba nikdy obraz hned po dokončení nedávala na sociální sítě. Chci, aby lidé byli na mých výstavách překvapeni novými obrazy.

Jak se vyrovnáváte jako umělkyně s výzvami dnešního digitálního světa ?

Já jsem povahou spíše člověk, který sociální sítě nepoužívá každý den. Snažím se žít hlavně ten reálný život. Jsem denně v lesích a poté tvořím. Ten čas na tvorbu si užívám v odříznutí od digitálního světa. Na sociální sítě přidávám práce jen v době, kdy cítím, že je ten čas. Většinou je to pozvání na probíhající výstavu – fotka expozice anebo je to moment, který jsem spatřila v krajině a chci se o něj podělit, protože je zase součástí mých psaných deníků.

Jak se cítíte, když se vaše obrazy stanou součástí veřejného diskurzu a každý si ji vykládá po svém? Je to tak správně?

Myslím si, že v naprosto každém obraze může člověk nalézt kus sebe samého. Obraz ho může zneklidnit a vyvolat celkové napětí, i když to je třeba jen klidná snová vize. Každý z nás si všude zrcadlí sám sebe a já mám ráda dát svobodu divákovi, aby poznával a hledal věci skryté ve vědomí.

Na co se mohou obdivovatelé vašeho umění těšit?

Na cyklus nových obrazů snových vizí, který bude vycházet z dosavadních obrazů, ale bude trochu jiný. Nikdy dopředu nepopisuji, jak budou nové obrazy vypadat. Nechte se překvapit! 🙂

Inspirují vás také zahraniční díla, nebo spíš procítěné chvilky vašeho života?

 Určitě neopomenu grafickou tvorbu Gustava Dorého a jeho neuvěřitelnou práci se hrou struktur a světel. Měl naprosto jedinečný talent a cit pro kresbu. Mám ráda ale i minimalisty – důležitá je pro mě například Agnes Martin a její psané slovo – deníky plné hlubokých myšlenek.

Potom jsou to samozřejmě ty různé procítěné momenty, které sama prožívám. Kdy například v lese potkám bílou laň. Nejkrásnější setkání se zvířaty jsou ta náhodná.

„Jdu tišinou lesa Posázaví, brzy se má stmívat. Přemýšlím nad tím, jestli stihnu jít pro dřevo na topení ještě za světla a rozhodnu se jít raději dříve domů. Otočím se a vidím bílé stvoření pár metrů před sebou. Je to laň. Stojím na místě úplně paralyzovaná šokem spojeným s radostí. Kouká na mě, ale úplně jiným způsobem. Jakoby mě beze strachu zkoumala a četla mi myšlenky. Po chvíli jen otočí hlavu a v poklidu odchází.  A to jsou právě ty prožitky, které mě inspirují.“

Lenka Falušiová vystavuje od roku 2013 a absolvovala již přes 70 výstav. Dříve spolupracovala se sdružením českých grafiků Hollar. Pravidelně se účastní festivalu Grafika roku, kde v roce 2015 vyhrála hlavní cenu ve studentské kategorii. Opakovaně prezentuje díla na výstavách v galerii Klatovy-Klenová, kde je zastoupena i ve sbírce. Další její díla najdeme např. ve sbírkách Galerii Středočeského kraje, Městské knihovny v Praze, Východočeské galerie v Pardubicích a těch soukromých z České republiky, Slovenska, Švýcarska a Španělska.

Kam směřují vaše umělecké cíle?

To je docela těžká otázka, protože každá tvorba má svůj vývoj a já vím jen pár kroku dopředu, kudy bych se chtěla vydat. Teď to bude již zmíněná tématika snů. Mám pár vysněných galerií, jedna se mi už ozvala se spoluprací. Určitě se budu dále hlásit na světové bienále grafiky, skrze které jsem poznala, že světová grafika funguje úplně jiným způsobem než ta česká.

Kde může veřejnosti vidět vaše díla?

Momentálně na výstavě v Artiu v Praze do konce února. Poté mě čeká během května výstava v galerii Krystal v Havířově a tou dobou se také se připravuje jeden projekt pro Valdštejnskou jízdárnu. Během léta bude také začínat světové bienále grafiky BIECTR 14 v Kanadě, kde se opět dostalo 6 mých grafických listů.

Výstavu Lenky Falušiové s názvem Potkala jsem sebe v lese můžete navštívit v Praze (Artium by KKCG) do 28. února.

Zdroje: 1 2

Foto: Barbora Heřmanová

Tomáš Pernický

Tomáš Pernický je český grafik a ilustrátor zaměřující se na ilustrace s retro nádechem 50. a 60. let. Plakáty v tomto stylu váš domov okamžitě zútulní. V jeho výběru naleznete i plakáty do dětských pokojů, protože Tomáš je rovněž ilustrátorem dětských knížek. Jeho učitelem je pan Josef Válek, známý grafik jak u nás tak ve světě.

Jana Kloučková Kudrnová

Česká ilustrátorka a grafická designérka Jana Kloučková Kudrnová je absolventkou UTB Zlín- Fakulta multimediálních komunikací, ateliér grafického designu. Má za sebou stáž v Krakově a několik ocenění. Navrhuje design látek, ilustrovala CD a známá je její kolekce Z lesa. Jak název sám napovídá, jsou její plakáty inspirované přírodou.

Michal Bačák

Michal Bačák je držitelem ceny Elle Deco International Design Award a ceny a ceny Czech Grand Design Award. Spolupracuje s předními českými designery a renomovanými novinami. Jeho ilustrace můžete znát i z porcelánu značky Křehký. Jeho ilustrace proměňují náš svět v poetickou báseň.

Tomski a Polanski

Tomski a Polanski je studio tvořené Lukem Tomski a Ilonou Polanski, které vzniklo v roce 2012. Jak sami říkají, jsou solisti pracující v duu. Jejich ilustrace jsou plné barev, lidských příběhů a humoru. Naleznete je v novinách, časopisech, na kartách nebo třeba na tkaničkách. Showroom najdete na Praze 7.

Jan Trsek

Ilustrátor a grafický designér Jan Trsek stojí za plakáty a nejrůznější dekorace s nádechem skandinávského stylu, které najdete pod značkou Tellmi a Severski. Rád pracuje se dřevem a grafickými programy. Jeho plakáty a dekorační předměty jsou čisté a dodávají interiéru klid.

Andrea Tachezy

Andrea je, jak sama říká, ilustrátorka, sběratelka a domácí kutilka. Je absolventkou Vysoké školy umělecko-průmyslové. Umí šít, vyšívat, tkát, paličkovat a umí techniku šité jehly. Vyhrála soutěž o ilustrování knihy s verši Josefa Kainara a o jejím budoucím směrováním bylo rozhodnuto. Kromě ilustrace vytváří i produkty do e-shopu.

Karolína Stryková

Velmi osobitou grafickou designérkou, ilustrátorkou, ale i pořadatelkou tematických workshopů je Karolína Stryková. Vystudovala grafiku, vazbu knih, grafický design a typografii a nejraději kombinuje vše dohromady. S přáteli založila obchod Polagraph a vlastní papírnickou značku Odsek & graphics. A doučuje dopisovací dílny Krasopísmo. Jednou z jejich populárních kolekcí je Kafe Pop-Up, která je inspirovaná, jak název napovídá, kávou.

Číča v kleci

Číča v kleci je partička kamarádů, kteří chodí normálně na full time do práce, ale jednoho dne se rozhodli tvořit. Vytváří motivační plakáty, oblečení, magnetické rámečky nebo hrnečky. Všechno si dělají sami – marketing, web, logistiku a jejich produkty vám originálním způsobem rozjasní byt.

Zdroje: 1,2,3,4,5,6,7,8,9

Šanci získat ocenění má pestrá škála projektů od outdoor piknikového setu, přes vázy a dřevěné hračky až po interaktivní učebnici nebo recyklované brýle. V zásadní kategorii Designér roku – Cena Ministerstva kultury ČR, která poutá každoročně největší pozornost, kraluje letos výhradně nábytek. Rozhodovat se bude mezi v loňském roce mimořádně aktivními tvůrci. Dvojice Herrmann Coufal kromě interiérových kusů pro Duro navrhla také venkovní mobiliář pro mmcité1, stálice mezi nominacemi Lucie Koldová, která uvedla loni celou řadu novinek pro Master & Master, mmcité1, Freifrau nebo slovenskou Javorinu a trojici doplňuje studio LLEV s nejnovější kolekcí nábytku Book a vázami Nueevo.  

Mezi firmami, tedy v kategorii Výrobce roku – Cena Design pro export, excelovaly české nábytkářské stálice mmcité1 a Master & Master, kterým konkuruje značka M&T s důmyslným systémem magnetických dveřních klik.  

Ostře sledovanými kategoriemi jsou také Módní designér a Designér šperku. V těch upoutal Akademii talentovaný módní designér Jan Černý s autorskou oděvní kolekcí i redesignem ikonických bot Prestige, dále Zdeňka Imreczeová a její oděvní kolekce pro podzim a zimu a Zoltán Tóth, který se letos probojoval do finále Cen úplně poprvé ve své kariéře. Mezi šperky letos upoutaly pozornost zejména brýle, které ve finále zaujaly hned dvě místa. O prvenství se rozhodne mezi dvojicí Nastassia Aleinikava a Dana Prekopová, značkou Optiqa a Eliškou Lhotskou a její kolekcí šperků So.

Oborově různorodá trojice se sešla ve finále kategorie Objev roku, která každoročně mapuje tvorbu talentovaných designérů na samém začátku kariéry.  Rozhodovat se bude mezi interaktivním zpracováním učebnice fyziky Vítka Škopa, neonovými vázami Party vases Dominiky Petrtýlové a originálními dřevěnými figurkami značky Tititi.

„Je jasné, že český design zažil úspěšný rok. Zatímco vloni nominacemi rezonovalo téma udržitelnosti a ekologického přístupu k výrobě, letos jsme svědky ocenění designérů, kteří pracují v relativně klasických disciplínách.  Hlavním kritériem zůstává kvalita designu výsledného produktu a jeho výborné řemeslné zpracování v lokálních továrnách s vysokými standarty výroby. Princip udržitelnost by se měl stát samozřejmostí a v mnoha případech se tak již děje,“ uvedla Jana Zielinski za Přípravný výbor Cen.

Fotografem roku se může stát Michaela Karásek Čejková, která zaujala autorskými fotografiemi pro projekt Czechia a kampaněmi pro české designérky; Linda a Daniela Dostálkovy s fotografiemi pro činohru Národního divadla a Marie Tomanová se sérií pro prestižní New York Magazine. O ceně za grafický design se rozhodne mezi Janem Matouškem, který zpracoval vizuální koncepci knihy a výstavy Diktátor času, studiem 20YY Designers, které navrhlo vizuální styl AVU a Michalem Rydvalem a jeho grafickou koncepcí edice knih nakladatelství Fra. V nejmladší kategorii Ilustrátor roku, kde Akademie ocenila především ilustrace vzniklé pro knihy a magazíny, se rozhodne mezi trojicí Patrik Antczak, Nikola Logosová a Barbora Idesová.

V souladu s aktuálním nařízením vlády o zákazu veřejných kulturních akcí přesahující účast 100 osob a zejména s ohledem na zdraví a bezpečnost přítomných hostů se odkládá termín slavnostní předávání Cen Czech Grand Design, které se mělo původně odehrát 24. března 2020.

„Věřím, že přesun na pozdější termín nijak nepoškodí atmosféru večera, jen si budeme muset všichni počkat na vítěze delší dobu. Největší zátěží to tak bude pro finalisty Cen, které v tuhle chvíli už známe,“ uvedla za Přípravný výbor Cen Jana Zielinski. 

Seznam finalistů Cen Czech Grand Design 2019

Designér roku – Cena Ministerstva kultury ČR

Herrmann & Coufal / kolekce nábytku Bend (Duro), lavička Steps (Master & Master), piknikový set Rautster (mmcité1)

Lucie Koldová / stůl XX (Javorina), kolekce nábytku Manta (mmcité1), židle Celine (Freifrau), židle Cocon (Master & Master)

LLEV / kolekce nábytku Book, vázy Nueevo

Módní designér roku

Jan Černý / kolekce A/W 2019, redesign tenisek Prestige X Jan

Zdeňka Imreczeová / kolekce A/W 2019

Zoltán Tóth / kolekce S/S 2020

Designér šperku roku

Dana Prekopová a Nastassia Aleinikava Studio / kolekce brýlí IOKO x NA Summer

Eliška Lhotská / kolekce So

Optiqa / kolekce Distorted

Grafický designér roku

20YY Designers / vizuální identita Akademie výtvarných umění

Jan Matoušek / vizuální koncepce výstavy a grafický design knihy Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky (Kateřina Svatoňová, Lucie Česálková, Národní filmový archiv, FF UK)

Michal Rydval / vizuální styl publikací pro Éditions Fra 2019

Fotograf roku

Daniela a Linda Dostálkovy / série fotografií pro kampaň činohry Národního divadla v Praze, sezóna 2019/20

Michaela Karásek Čejková / fotografie kolekce Sadalsuud (Janja Prokić), fotografie pro projekt Czechia, fotografie kolekce To a jen sen (Ester a Josefina), fotografie pro vizuál festivalu Mezipatra

Marie Tomanová / fotografie IRL City (New York Magazine)

Ilustrátor roku

Patrik Antczak / série ilustrací pro platformu Rekonstrukce státu, nástěnná ilustrace pro Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně, ilustrace pro knihu Světový atlas strašidel a duchů (kol. autorek, Albatros)

Barbora Idesová / ilustrace pro magazín Host, ilustrace pro vizuál festivalu Lustr 2019

Nikola Logosová / ilustrace pro knihy POZOR DOKTOR! Dějiny medicíny v sedmi dnech (Petr Svobodný, Běžíliška) a Klub divných dětí (Petra Soukupová, Host)

Výrobce roku – Cena Design pro export

M&T / zavírací systém Magnetic (Roman Ulich)

Master & Master / židle Cocon (Lucie Koldová), lavička Steps (Herrmann & Coufal)

mmcité1 / kolekce venkovního nábytku Manta (Lucie Koldová) a Stack (Lucia Lehrer, David Karásek)

Objev roku

Dominika Petrtýlová / vázy Party vases

Vítek Škop / interaktivní učebnice Vividbooks

Tititi / dřevěné objekty

Zdroj fotografií: archiv designérů a Czech Grand Design