Psal se rok 1960 a v západních zemích se začala projevovat takzvaná sexuální revoluce. Nikdo to tehdy nijak nedefinoval, až postupem času, ale vidíme, jak toto období reformovalo svět na desítky let. Ale tím předbíhám, ráda bych vás uvedla do kontextu, tedy ještě více do historie, a to přesněji do roku 1950. V té době byla ideál americká manželka, možná přesně nevíte, co si pod tímto pojmem představit. Vzpomínáte na ilustrace žen s dokonalým líčením neustále se usmívajících, i když mají v jedné ruce plačící dítě a v druhé nejlépe učebnici o atomové fyzice? Mluvíme tady o typické Stanfordské paničce. Žena, jež si užívá věšení prádla, a čeká na svého muže s teplou večeří. Proč o tom mluvím? Protože tato generace stejně jako mnoho jiných vyroste a přijde nová, modernější a v tomto přelomu období právě žije a tvoří náš téměř čtyřicetiletý autor. Právě v této dekádě, vedle sebe žijí ženy, matky podle ideálu Harryho Trumana. Vedle hnutí hippies v čele s Johnem Lennonem, který hlásal All You Need Is Love, zatímco Strýček Sam hlásá, zachraňme Vietnam.

Možná právě kvůli této atmosféře ve společnosti byla práce umělce tak kontroverzní. Fotografové do té doby zdaleka nepoužívali ženské tělo jako objekt, který si mohou aranžovat či navodit jakýkoliv sexuální kontext. Najednou se ale objeví elegán ve společenských kalhotách s černým krátkým trikem a s Lenonkami a modelku svlékne. Ihned telefonuje holiči, který jí má upravit přirození do požadovaného tvaru, a aby toho nebylo málo, nechá ji nahou klečet na své zahradě s cigaretou v ruce. Možná vám tato představa přijde obscénní až sexistická, ale Helmut nikdy nevyfotil nic, co by se dalo pojmenovat jako laciné či pornografické. Díval se na ženské tělo absolutně bez jakéhokoliv zájmu, chce vytvořit především perfektní kompozici, práci světla a stínu a zachytit ten správný výraz modelky. Dokázal dokonale do jednoho snímku dostat celou psychologii a osobnost, aniž by daného člověka předem znal.

Stejně jako Helmut, který používal zejména přirozené světlo, si můžeme stejného trendu všimnout i u Irvinga Penna. Módního fotografa a portrétisty, který tvořil ve stejné dekádě. Je zajímavé, že oba preferují spíše exteriér než sterilnost ateliéru. Na totožné vlně je i jejich William Cunningham. Jak to, že tedy všichni jmenovaní autoři se stali legendami? Hlavně kvůli jejich progresivním nápadům a kompozicím. Irving Penn zachycoval veskrze inscenované momentky s předem domluveným komparzem. William Cunningham oproti tomu vyšel do ulic a upřímně a bez filtrů fotil místní lidi, zachytil střípek okamžiku, který se už nezopakuje. Helmut, ale šel úplně jiným směrem, modelky režíruje, nastavuje si je a má předem připravenou vizi. Zároveň tyto muže spojuje jediná žena, a tou je Anna Wintour, která v 70. letech začínala jako módní redaktorka v Harper’s Bazaar UK a zadávala jim práci. Díky její postupně vzrůstající kariéře a vybudování jména prestižního časopisu – módní bible, pro ni poté tito muži tvořili ikonické obálky časopisu.

Helmut i přes prestižní ocenění v Tokiu byl mnohými zcela nepochopen a napadán. Feministky v něm viděli mužský prototyp šovinismu a leckteré filmové hvězdy ho označovaly za misogyna. Helmut ale pro rozhovor do The New Yorker uvedl, že nic nemiluje více než ženy. Chtěl zobrazit ženu, již je silná ve své podstatě a nepotřebuje k tomu haute couture. Byl připraven nastavit společnosti zrcadlo tak, jak ji vnímal. Americká společnost ale nebyla připravená na něj.

Zdroje: 1., 2., 3., 4.,

Film Helmut Newton: Nestoudná krása byl zařazen do oficiálního výběru letošního MFF Tribeca a v české předpremiéře uveden na nedávno ukončení Letní filmové škole v Uherském hradišti.

Pro někoho perverzní a machistický, pro jiného geniální a podvratný. Helmut Newton byl bezpochyby jedním z nejvlivnějších mistrů módní fotografie, uznávaný, obdivovaný i zatracovaný. Jeho snímky žen jsou otevřeně erotické a vyzývavé, přitom elegantní a hravé. Letos by berlínský rodák a světoběžník oslavil stovku; jeho život ukončila v roce 2004 autonehoda. Narozen v roce 1920 v židovské rodině, zažil Newton řadu historických kotrmelců 20. století, které se promítly do jeho díla. V intimním dokumentu Gero von Boehma vystupují osobnosti jako Charlotte Rampling, Isabella Rossellini, Hanna Schygulla, Grace Jones, Marianne Faithfull, Claudia Schiffer, Anna Wintour a skládají sugestivní mozaiku života a díla svérázného muže, který se nikdy necítil být umělcem.

„Fotografie Helmuta Newtona jsou nedílnou součástí popkultury 20. století. V dnešních debatách o objektivizujícím pohledu na ženské tělo jejich autor na některé působí jako nenapravitelný dinosaurus a relikt starého světa, to ale jeho roli v dějinách módní fotografie nijak neumenšuje. Dokument Gero von Boehma může fungovat jako důstojná pocta i impulz k diskusi o proměnách perspektivy a autorském odkazu člověka, který tvrdil, že ve fotografii existují jen dvě sprostá slova: umění a vkus,“ říká ředitel Artcam Films Vít Schmarc.

Zdroj fotografií: Artcamfilms

„Nevytvářím zázraky, jen používám a plýtvám spoustou barvy…“

Hodnotil svoji tvorbu Claude Monet. Pojem impresionismus je odvozen od jeho obrazu Impression, soleil levant (Imprese, východ slunce). Ten byl roku 1874 vystaven na výstavě nezávislých malířů v Paříži. Poprvé tento pojem (v hanlivém smyslu) použil kritik Louis Leroy, když obraz na výstavě uviděl, neboť ho považoval za nedokončený. Tak vznikl nový výtvarný směr. Prosazení impresionismu ukončilo tradiční akademické umění a nastal rozvoj moderního umění.

Impresionisté malovali obrazy plné barev lásky pohody a také léta. Proto se běžte podívat ne jejich tvorbu na aktuální výstavu v Praze: „Francouzský impresionismus: mistrovská díla ze sbírky Ordrupgaard“.

Datum konání: 29. 6. 2019 – 13. 10. 2019

Místo konání: Palác Kinských

„Nesnáším dobrý vkus. Je to ta nejhorší věc, která se může stát kreativní osobě.“

Říkal Helmut Newton, německý fotograf, který se proslavil především erotickými módními fotografiemi pro časopis Vogue.

Velice nerad pracoval ve studiu a studia si pouze pronajímal. Na focení využíval pětisetwatovou žárovku a mnoho různých baterek na noční snímky. Veškeré své nápady si zapisoval. Při přípravě focení byl naprosto precizní a často se připravoval na jedno focení mnoho dní. Náklady však zůstávaly většinou nízké.

Helmutova sláva se tu a tam neobešla bez skandálů. Při fotografování pro francouzský Vogue krátce po stavbě berlínské zdi se mu podařilo na jedné fotografii zachytit pamětní desku mladíka, který se snažil přes zeď uprchnout, byl však postřelen a vykrvácel. Po vydání Vogue vypověděly časopisu všechny německé firmy smlouvy na reklamy a modelka, která pózovala, nesehnala v souvislosti s těmito fotografiemi práci; také pózující policisté byli propuštěni. Tehdejší šéfredaktorka Vogue však Helmutovi nic nevyčítala.

Výstava „Helmut Newton in Dialogue“, kterou připravuje Museum Kampa ve spolupráci s Kicken Berlin, představuje snímky jeho snímky v kontextu meziválečné fotografie a dává je do souvislosti s tvorbou jeho současníků.

Datum konání: 29. 6. 2019 – 28. 10. 2019

Místo konání: Museum Kampa

Navrhovali pro něj Henri Matisse i Henry Moore. Jmenoval se Zika Ascher

Zika Ascher, původně Zikmund Ascher, přezdívaný Šílený hedvábník, byl český podnikatel v textilním průmyslu, umělec a návrhář, který vynikl v britském a francouzském textilním byznysu, umění a módě. Založil a vedl textilní firmu, která vyvinula experimentální tkaniny a šály, jejichž potisk (design) navrhovali slavní současní výtvarníci.

Zika přitahoval umělce a módní návrháře svou výjimečnou schopností dokonale přenést kresebné návrhy na textilní materiál. Firma Ascher měla široké zaměření – jejich hedvábné a bavlněné tištěné látky i různé typy vlněných tkanin se staly světovým fenoménem. Zika byl zároveň významným inovátorem textilních materiálů. Jeho revoluční přístup se stal legendou a symbolem propojení designu a volného umění. Látky firmy Ascher se těšily obrovské popularitě od čtyřicátých až do osmdesátých let 20. století.

Výstavu „Šílený Hedvábník. Zika & Lída Ascher: textil a móda“, která spojuje módu a výtvarné umění v jedno, určitě stojí za to navštívit ještě, než v září skončí.

Datum konání: 15. 2. 2019 — 15. 9. 2019

Místo konání: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze – historická budova

Zdroj fotografií: 1, 2, 3