Lucie, co vás naposledy rozesmálo? 

Mě vždycky rozesměje, když si vzpomenu, kolik jsem vážila, když jsem si ve dvaceti připadala strašně tlustá. 

Máte jako osoba, pro kterou hraje humor v životě velkou roli, nějaký recept na to, jak si udržet úsměv na tváři, a to i v náročnějších situacích? 

Recept na to nemám – kéž bych měla! Myslím, že to zkrátka vychází z naturelu člověka. Já jsem člověk, který se hodně stresuje a často hysterčí v situacích běžného dne, ale když přijde nějaká životní „ťafka“, tak zachovává klid. Příklad: když jedu pozdě na schůzku, dokážu se totálně vypsychovat, jak jsem nemožná a neschopná, ale když se mi v roce 2021 stalo, že jsem si při autonehodě zlomila páteř, zachovávala jsem si celou dobu během zdlouhavých pobytů v nemocnici a bolestivé operace smysl pro humor a nadhled. Humor je pro mě způsobem, jak se vyrovnat s něčím, co je těžké a zatěžkané. To, čemu se dokážeme smát, přece nemůže být taková trága, ne? Nevím, jestli je to úplně nejzdravější způsob zvládání krizových situací, ale mě asi docela funguje!

V dětství jste byla samotářská a žila ve svých fantaziích a příbězích, které jste si psala do šuplíku. To vás dovedlo až ke studiu scenáristiky. Za studií ve Walesu jste se setkala se stand-up comedy, která se později stala vaší vášní i živobytím. Jaké byly vaše začátky na pódiu? 

Docela krušné. Nikdy předtím jsem nedělala divadlo, nedělala jsem nic „performativního“, takže jsem vůbec neuměla vystupovat na pódiu, pracovat s publikem, improvizovat. Hodně jsem tlačila na pilu, působila jsem nervózně a křečovitě, nedokázala jsem se uvolnit a už vůbec si to užívat. Přesto mě stand-up od začátku neskutečně chytnul a už při prvním vystoupení jsem věděla, že je to láska. Ten příval energie a euforie, když se vám podaří lidi rozesmát, je jako droga, je to rauš, je to jako sex. Když jsem slézala z pódia, už jsem myslela na to, kdy budu mít další vystoupení. Ale trvalo dlouho, než jsem našla při vystupování nějaký svůj styl a sebevědomí. To vše přichází až se zkušenostmi.

Jak jste na tom teď se sebevědomím? Trápí vás někdy tréma? 

Samozřejmě, ale to je úplně přirozená věc. Bez ní by to nešlo – neberu trému jako něco primárně špatného, proti čemu se musí bojovat. Tréma znamená, že mi na výsledku záleží. U mě není nějak ochromující, že bych ze sebe nemohla dostat ani slovo. Jednoduše normální nervy, kdy se mi svírá žaludek a cítím mravence v břiše. 

Aktuálně vystupujete i v angličtině či francouzštině. Musíte hodně přizpůsobovat styl humoru a obsah stand-upů publiku podle národnosti, nebo máte zkušenost, že funguje víceméně to samé jako v ČR?

Vystupuju hlavně v angličtině, ve francouzštině jsem to spíš jen tak zkoušela. Musím říct, že mám jen málo materiálů, které fungují pro české i mezinárodní publikum. Nepřekládám svoje stand-upy, tvořím solitérní materiál. Témata mám stejná, energii asi taky, ale textace a stavba vtipů je hodně jiná. 

Spousta humorných historek vzniká při seznamování. Nedávno vám vyšla knížka Historky z Tinderu. Mohla byste ji v krátkosti představit?

Jedná se o moji literární prvotinu. Je to zábavná kniha plná historek o mužích, ženách, vztazích, rozchodech, seznamování a jiných katastrofách. Nejlepší rande vedou k oltáři, ty nejšílenější zase k super historkách – protože neštěstí nechodí po horách, ale po single holkách! Kniha je částečně autobiografická, hodně čerpám z vlastních zkušeností a zážitků, ale myslím, že se v nich potká každá žena, která se občas v těch vztazích trochu plácá.

S čím nejvtipnějším nebo nejbizarnějším jste se na Tinderu setkala? 

O tom se dočtete právě v knize! 🙂 A pozor, já se občas s radostí sama stanu něčím bizárem z Tinderu. Například před rokem jsem si při autonehodě zlomila páteř. Když jsem se poprvé viděla v nemocnici, domlácená, s modřinami, s krčním límcem, vyfotila jsem si selfíčko a nahrála ho na Tinder s popiskem „Ano, bolelo to, když jsem spadla z nebe!“

Je snadné uspět při seznamování s humorem? 

Myslím, že ano. Já sama miluju, když mě dokáže muž rozesmát, má tím automaticky asi tak milion plusových bodů navíc. A myslím, že muž, který je chytrý a v pohodě s vlastním sebevědomím, také ocení vtipnou ženu. Není nic skvělejšího, než si najít někoho, s kým se dokážete smát stejným věcem. Myslím, že páry, které se dokážou spolu upřímně smát, spolu také zůstanou.

V jiném rozhovoru jste řekla, že nemíváte tvůrčí krizi, ale spíš nestíháte využívat všechny nápady. Je tomu stále tak? 

Ano, je to pořád přesně takto. 🙂 Spíš bojuju s nedostatkem času a ne nedostatkem nápadů. Baví mě psát, tvořit, točit, vymýšlet. Snadno se nadchnu, u všeho chci být a občas mám problém odhadnout vlastní síly. S věkem je to lepší a už jsem rozumnější, ale občas si říkám, že ideální dárek pro mě by byl Hermionin obraceč času, abych stihla všechno, co bych si přála.

Můžete prozradit, na čem aktuálně pracujete, ať už jako tvůrce-bavič, tak vedoucí self promotion v České televizi?

Jsem v jednom kole – natáčíme nové stand-upy pro pořad Comedy Club na Paramount Network, finišujeme knížku Protivný sprostý matky na motivy mého stejnojmenného pořadu, který se vysílá na iVysílání České televize. Pro Českou televizi také připravuji nový seriál, o kterém zatím nebudu mluvit, abych to nezakřikla. Zkrátka mě toho pracovně čeká víc než dost.

Zaujalo mě, že každoročně chodíte svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela. Mohla byste mi k tomu povědět více? Plánujete si tuto tradici udržet? 

Už ji udržuju řadu let – zatím mi to překazilo jen zranění páteře, které jsem utrpěla minulý rok a kvůli kterému jsem nebyla schopná jít denně tolik kilometrů s báglem na zádech, ale plánuju, že příští léto zase navážu tam, kde jsem skončila, a vydám se na cestu. Pro upřesnění – moje tradice je jít každý rok 250–350 km svatojakubské pouti, různé úseky cesty do Santiaga de Compostela. Neznám lepší způsob, jak si v rámci náročného roku udělat trochu „time-out“ a vzít si čas na to utřídit si myšlenky a trochu si vyčistit hlavu.  

Jaké jsou vaše další plány a cíle, profesní i životní? 

Mám roční dceru, takže mým hlavním plánem a cílem je toho co nejméně posrat při výchově. 🙂 Co se týče profesních plánů, chci v roce 2023 napsat a vydat další knihu, na které začínám pracovat, dál mě čeká několik audiovizuálních projektů, kterým bych se ráda věnovala jako scenáristka – to je profese, kterou jsem vystudovala a ke které se nyní díky stand-upu oklikou vracím. Další plány nemám – jen zbožné přání, aby si pro mě osud po turbulentním roku 2022 přichystal taky nějakej ten svatej klid!

Zdroj: Lucie Macháčková archiv