Úvod vezmu velmi obšírně, abychom vůbec věděli, kam že to budeme cestovat. Jelikož když jsem poprvé o této gastro destinaci slyšel já, tak jsem se podivoval, proč moji kamarádi jezdí na Slovensko, a hlavně kde na to berou ten čas. Takže: zmýlená neplatí a byť stejnojmenné město leží i na Slovensku, tak Hlohovec, ve kterém se nachází tento hotel, leží na jižní Moravě nedaleko Lednice. A teď rychle k názvu. Honosně znějící francouzský název může u našince vzbuzovat jak nadšení, tak ale i strach. Možná, že obojí se změní po přeložení na Hraniční zámeček, jelikož areál se rozkládá na místech, kde kdysi vedla hranice mezi Moravou a Dolními Rakousy. A co že tedy nabízí pro gastromilovníky?
Kromě ubytování, což je u hotelu tak nějak žádoucí, najdete v areálu kavárnu a bistro, ale hlavně restauraci Essens, která je umístěna přímo v zámečku. Takže když přicházíte nádherně zrekonstruovanými zahradami k historickému zámečku, cítíte se jako král a čekáte co bude dál.
Ihned po vstupu do restaurace zaujme strohý, ale naprosto skvěle udělaný interiér s točitým schodištěm coby dominantou, a nádherným originálním, černým „nářezákem“ značky Berkel. Vše je vyvedeno v bílé a béžové barvě, kterou opticky vkusně rozbíjí tmavé židle a stoly a prostor tak působí velmi aristokraticky. Prostě vše hraje, jak má.

Dokonce i obsluha, což je poslední dobou velká slabina většiny podniků v ČR, je zde na velmi dobré úrovni. Personál je velmi milý, usměvavý, znalostně dobře vybavený, a navíc i ochotný vám vyjít vstříc snad v jakémkoliv směru. A to rozhodně není samozřejmostí. Jediné, co by se dalo vytknout, je menší sehranost, takž vám občas přijde na stůl, k překvapení všech, jídlo, ke kterému ještě v danou chvíli ladíte vinné párování se sommelierem. Je třeba říct, že vám to dosti urychlí rozhodování, obzvlášť pokud se nejedná o studený předkrm. A zase až taková životní komplikace to není. Ale zapracovat se na tom dá.
To jediné, co tedy může pokazit dojem, je jídlo. A jak že to tedy bylo? Byli jsme zde v době oběda, a tak jsme si dali jedno obědové menu a jeden výběr z ála carte, ať ochutnáme co nejvíce chodů. Celý oběd začal malým amouse buche, který byl tvořen lososovým pstruhem s koprovým prachem a rýžovým chipsem. Skvěle chuťově vybalancované, lehké a svěží, tak aby se vám chuťové buňky probraly a byly připraveny na další chody. Já si dokonce i přidal, jelikož přítelkyně nejí kopr, takže jsem dostal i její porci a nestěžoval jsem si.

Poté přišly na řadu předkrmy. Losos, meloun, okurka a druhý, z obědového menu, kukuřice, limeta, podmáslí. Mimochodem, naprosto nesnáším psaní menu tímto stylem, nějak totiž nemám potřebu být překvapován vzhledem jídla. Ale nevadí, nad to se dá povznést. Losos, okurka a meloun byly udělány jako salát, vše nakrájeno na malé kostky a k tomu byla limeta jakožto pěna a gel a jako bonus chips z rybí kůže. Jídlo bylo velmi dobře dochuceno, lehké a svěží, lehce kyselé a šťavnaté, velmi dobré. V horkém letním počasí naprosto skvělé. Kukuřice, podmáslí a limeta byly, podle očekávání, udělány jako polévka. Spíše podzimní chutě. Takové meďánkové (tzn. krémové a hutné, lehce nasládlé), skvěle v závěru proříznuto a osvěženo limetkovou kyselostí. Nakonec ani nevadilo, že polévka nepůsobila letně, ona byla vlastně naprosto skvostná. A nás navnadila na hlavní chody.
Králík, hořčice, čočka. Vlastně celý králík, tedy z každého kousku něco v různých úpravách. Pečené králičí stehno, pralinky z dlouze taženého králičího masa v bylinkách, ledvinky, játra, vše uvařeno a upečeno na jedničku. Co mělo křupat křupalo a vše bylo šťavnaté a skvěle dochuceno. Čočka- černá francouzská – skvěle chuťově doprovodila jak maso, tak vnitřnosti, a vše fungovalo. Trošku ve stínu zůstala hořčičná omáčka, ta byla poněkud výraznější, než by asi bylo zapotřebí, a tak bylo lepší s ní na každém soustě šetřit, aby nezakryla již zmíněnou lahodnou kombinaci. Ale pokud se vám povedlo najít to odpovídající množství, byla i kombinace s omáčkou skvělá a jídlo si tak určitě zaslouží zařazení do kategorie velmi dobré.
Druhé, „obědové“ jídlo bylo Vepřové, meruňky, kroupy. Skvěle zvolené a skvěle ogrilované vepřové maso z nejlepší části krkovice zvané pluma bylo doprovázeno kroupovým rizotem a jarní cibulkou. Jednoduché, ale výborné. Možná až moc sedlácké do takového imperialistického prostředí, a tak to bylo doplněno o meruňkovou omáčku. Což byl krok, který nic nepokazil, ale ani nevyzdvihl. Chuťově vše pasovalo a bylo velmi dobře propojeno. Jen mě občas díky omáčce napadalo slovo PROČ. Nicméně chod byl vynikající a netradiční. Celkově tak byl stav naprosto jednoznačný a zážitek z restaurace a jídla byl po skvělých hlavních chodech nadále stále úžasný. Jediné, co by to mohlo nahlodat, byl dezert.
Ale kdepak, tak skvělý šéfkuchař, jakým bezesporu je místní David Viktorin, si sladkou tečku vždy pohlídá. A navíc i ve velmi jednoduchém provedení. Borůvková zmrzlina a krém s meringue (pusinky), müssli. Nic víc, nic míň. Sladké, křupavé a vyvážené. A samozřejmě výborné.

Takže podtrženo sečteno, naprosto skvělá restaurace, která by patřila i v Praze mezi MUST VISIT a vám tedy nezbývá než si udělat prodloužený víkend na Moravě a vyrazit do Hlohovce a zažít si to vše na vlastní kůži. Protože to stojí za to.

P.S.: Tříchodové menu stálo 399,- korun, což je na Moravu cena vyšší, ale vzhledem k místu, interiéru a hlavně kvalitě jídla a vyváženosti chutí je to skoro zadarmo…

Jakub Přibyl

Wine&Degu – Uruguayská 3, Praha 2

Zdroje: 1