Aktuálně kapela QAI pracuje na novém albu, které plánuje vydat na jaře roku 2026. A jejich sny jsou stejně ambiciózní jako jejich hudba – touží například vystoupit na Colours of Ostrava nebo se objevit jako support kapely Parcels. My vám přinášíme velký exkluzivní rozhovor s třineckou kapelou, která má skvěle našlápnuto splnit si své sny.

Kdy skupina QAI vznikla?

Tomasz: Skupina QAI, dá se říct, vznikla už na podzim roku 2017. Tehdy jsme vydávali náš první singl a videoklip I’m Trying. Byli jsme tehdy jenom dva s Pavlem, bubeníkem.

Tome, kdy jste se dali dohromady?

Tomasz: Úplně naše první seznámení proběhlo během koncertu, kdy já jsem hrál ještě s kapelou Noemiracles jako kytarista. Pavel měl zrovna takové období, kdy se po dlouhé době s kapelami Charlie Straight a Lake Malawi jejich cesty rozešly, a tak hledal, kam se bude dál hudebně posouvat. Slyšel mě tehdy poprvé zpívat moji skladbu na tom koncertě a hned po vystoupení za mnou došel do zákulisí. Představil se mi a já jsem mu říkal, že ho samozřejmě znám, protože jsem jejich tvorbu poslouchal, a moc se mi líbila. Zeptal se mě, jestli nechceme společně něco zkusit. Tehdy šlo o to zkusit nahrát nějaké vokály do jeho songu. Já jsem samozřejmě souhlasil. Párkrát jsme se potkali, pokecali a začali jsme nahrávat. Já jsem ten jeho song dopsal, složil jsem k tomu zbytek textu, a vlastně dali jsme to dohromady, a takhle vznikl náš první singl. Pak trvalo ještě dost dlouho, než se dala dohromady celá kapela s Krystianem a Vlastou. To už byl rok 2022, kdy jsme zahráli vůbec první společný koncert v plné sestavě. My jsme v roce 2021 vydali naše první EP-čko Fastgoing. V době, kdy jsme ho vydávali, jsme se s Vlastou a s Krystianem, už otrkávali. Naplánovali jsme si křest té desky a první společný koncert jsme odehráli na jaře roku 2022, i když to bylo období těžkého covidu.

Jak vznikl název kapely?

Tomasz: Název QAI byl převzat z našeho slezského nářečí „Po naszymu“ a znamená to kam, nebo kde. Pamatuju si, jak jsme ho s Pavlem vymýšleli v kanceláři a hledali jsme něco krátkého a úderného, ale zároveň něco, co by i nějakým způsobem vyjadřovalo naši identitu nebo původ. Také máme rádi spíše otevřené otázky než dané odpovědi. Takže „Kaj“ (QAI) je taková otevřená otázka, což se často promítá i do naší tvorby.

Videoklip I’m Trying se kterým kapela QAI odstartovala svou hudební kariéru

Řadíte se mezi indie-popové kapely. Byl to záměr už od začátku, nebo se váš styl formoval postupně?

Tomasz: My to teď v tomto období možná nazýváme indie popem, ale jsou tam fakt různé prvky, protože každý z nás si v tom hudebním životě prošel různými styly. Třeba takový Krystian hrál i dost tvrdý metal. Kluci Vlasta a Pavel zase jsou jazzmani, a já jsem poslouchal od dětství rock, klasický rock, pak jsem přešel taky na metal a pak zase na pop. Takže ono se to všechno promítá do té naší hudby. My vnímáme žánr jako takovou nutnou škatulku, do které se kapely musí zařazovat pro účely promotérů a posluchačů. My bychom se tímto neradi dali do nějaké jednosměrky a pro nás určitě ten žánr má vývoj v čase. Na prvním EP-čku zazněly mimo ten pojem indie popu určitě prvky nějakého lo-fi, byly tam i elektronické prvky, byly tam i skladby, které byly víc jako singer-songwriter. Náš žánr se dá taky specifikovat jako indie rock, obecný pop, nebo třeba alt-pop. To jisté je, že máme rádi putovat napříč žánry.

Co vás při hraní nejvíc inspiruje?

Tomasz: Mou největší inspirací je můj osobní život. Nedokážu psát texty, které by nebyly se mnou nějak spjaté. Často jsou to životní otázky, nebo osobní zkušenosti, nebo zpracovávám moje emoce, pocity, zážitky, moje daily struggles—každodenní, nebo i celoživotní problémy. Pro mě je hudba v podstatě terapie, vždycky se musím z toho vypsat, a to je vlastně moje největší inspirace. Ono se to pak píše samo. Když se nad něčím zamýšlím a potřebuji něco vyřešit, tak si to vyřeším skrze song. Co mě ale vždycky inspiruje, je určitě, když si zrovna poslechnu nějaké nové album mého oblíbeného interpreta. Má to pak vždy vliv na to další směřování a psaní.

Píšete si své texty sami? O čem nejčastěji vyprávějí?

Tomasz: Když jsem začal psát, automaticky jsem do toho promítal vždycky nějakou naději, že jsem chtěl, ať ty songy jsou hlubší a ať mají nějakou message. Vždycky dodají tomu posluchači i mně samotnému takovou sílu a naději na to, že může být líp, nebo že život má smysl. Ale s postupem času jsem v osobním životě začal psát texty o tom, jaký život je, a rád bych, kdyby se část posluchačů s tím ztotožnila a třeba jim to pomohlo na té životní cestě. Když tam zrovna v tom songu je nějaká hlubší message, tak ať jim to dodá tu zmiňovanou naději. Když je tam popsán nějaký problém nebo konflikt, ať už vnitřní nebo s nějakým člověkem, tak je fajn, když se člověk při poslechu ztotožní s tím textem a může se mu ulevit, nebo si řekne, že není sám, kdo tohle řeší. Ale aby to nebylo jen takové nostalgicko-sentimentální-melancholické, tak samozřejmě mám rád i tu druhou stranu. Pořád je tam takový vnitřní konflikt, kdy já chci hrát energické, živé songy, ale pak to vždycky sklouzne k tomu, že ta message je možná povrchnější. To se teď víc učím mít z toho i tu radost a neřešit jenom ty „depky.“

Co by podle vás měly písně publiku přinášet?

Tomasz: Byl bych strašně rád, kdybychom dokázali předat těm lidem, tomu publiku, tu autentickou energii a takové to neřešení a „Tady a teď.“

„Užívej si ten moment a žij ten život.“ Snažím se to i reflektovat do nových skladeb.

Doing My Best – videoklip z 360° koncertu v Třinci. (19.9.2025)

Pocházíte z česko-polského příhraničí. Vidíte v tom výhodu i pro případné působení na polské hudební scéně?

Krystian: Myslím, že do jisté míry to výhoda je. Člověk tak nějak víc vnímá tu zemi skrze ten jazyk, reflektuje možná víc, co se tam děje, je mu bližší i to hudební dění nebo ta scéna, i tím, jak tu žijeme blízko, i tím, že tam má člověk nějaké přátele. I ta kultura mu je možná bližší. Ale i tak si myslím, že to bude nejvíc o kontaktech, a že ta práce na tom se někam dostat i tam na té hudební scéně je na tom stejně. Že to dá vydat stejné úsilí někam to dopracovat.

Plánujete se víc zaměřit na polské publikum?

Tomasz: Určitě ano. V Polsku jsme už několikrát hráli, například jsme vystoupili ve Varšavě, v místní knihovně Big Book Cafe v rámci jejich festivalu. A místní publikum nás přijalo velice pozitivně, takže doufám, že i v budoucnu zahrajeme na dalších zajímavých místech a třeba si tam vytvoříme naši fanouškovskou základnu.

Vlasta: Je pravda, že v poslední době za námi jde lepší feedback přímo z Polska, co se týče naší muziky. Nevím, asi jsou tam lidé více otevření anglicky mluvícím kapelám. Mám pocit, že v Česku funguje spíš ta čeština a je to víc takový zažitý model. Takže jsme díky té angličtině otevření světu. Nebránili bychom se třeba i nějakému supportu nebo nějakým možnostem zahrát i nějaký koncert třeba v zahraničí, nevím, třeba v Německu, ve Francii. Byli bychom určitě moc rádi, kdyby se něco takového povedlo. A taky vůbec nevylučujeme to, že třeba do budoucna bude Polsko země, ve které budeme koncertovat i více než v Česku. Protože třeba z hlediska rozhovorů v rádiích nebo vystupování v televizi, tak v Polsku už jsme to zažili, ale v Česku ještě ne. Takže jsou tam lidé asi víc otevření naší muzice. Nebráníme se ani do budoucna udělat i nějakou písničku třeba v polštině.

Zatím máte všechny písničky v angličtině, je to tak?

Tomasz: Ano, všechny skladby píšu v angličtině. Vždycky říkám, že je to proto, protože jsem se nejvíce naposlouchal anglické hudby, ať už z britské, nebo americké scény. A píše se mi to přirozeně, je to i pro mě zpěvnější. Na českém trhu všichni rádi, abychom psali i česky, protože ten posluchač se s tím pak lépe ztotožní. Ale já bych rád, aby ten moment nastal přirozeně. Měl jsem nějaké pokusy, i polské, i české, ale většinou to skončilo v šuplíku. Takže nechávám tomu přirozený vývoj a uvidíme. Třeba se to jednou prolomí.

Co považujete zatím za svůj největší úspěch?

Pavel: Jedním z velkých úspěchů je to, že děláme hudbu, co nás opravdu baví, a že si třeba i naše písničky poslechne někdo za hranicemi České republiky.

Loni jste spolupracovali s kapelou Mirai a otevírali jste pódium na jejich letním festivalu. Jste s nimi stále v kontaktu? Spolupracujete i s dalšími kapelami?

Krystian: Jelikož jsem v Mirai působil asi tři roky na začátku jejich kariéry, tak jsem s nimi nějak průběžně v kontaktu. Jinak pravidelně spolupracuji se slovenskou zpěvačkou Kristinou, kapelou Brouci, Noemiracles, s projektem Worship.ko a taky nahrávám studiově pro mnoho dalších umělců.

Vlasta: S kapelou Mirai jsme určitě v kontaktu, ať už třeba z nějakých našich předchozích projektů, kde jsme se potkávali třeba v backstage na nějakých festivalech. Poprosili jsme je o napsání feedbacku na náš koncert nebo naši muziku, a kluci nám taky napsali, takže ten kontakt pořád trvá. Jsme také v kontaktu s Lake Malawi, je to díky tomu, že Pavel tam hrál. Kluky známe taky už delší čas, chodíme na jejich koncerty, oni chodí na naše koncerty. Hráli jsme společně nějaké koncerty, takže tam je to hodně otevřené a bavíme se už na kamarádské bázi. Je to spíš už taková komunita. Z jiných světů jsme teď komunikovali třeba s kapelou LEISURE. Natočili jsme jejich cover, tak jsme jim napsali, tak jako z legrace, jestli bychom nemohli hrát jako předkapela na jejich turné. Ozvali se nám, ale nakonec to nevyšlo. I za to jsme rádi, za takovou zpětnou vazbu, že se jim to vlastně líbilo a že se nám vůbec ozvala taková velká kapela.

S kým byste si do budoucna rádi zahráli, nebo vytvořili společný projekt?

Tomasz: Třeba zahrát si support před kapelou Parcels by byl totální sen.

Momentálně pracujete na novém albu s polským producentem Leskim. Kdy ho plánujete vydat?

Tomasz: Rádi bychom vydali album na jaře roku 2026. Přesný termín nespecifikujeme. My jsme už vydání alba odložili po několikrát, protože ten hudební trh se tak rychle mění. Řekli jsme si s klukama: pojďme prvně vybudovat pořádnou fanouškovskou základnu, ať si to pak má kdo poslechnout. Takže momentálně aktivně pracujeme na tom, abychom hlavně skrze sociální sítě a obsah dostali tu naši tvorbu mezi více lidí.

Kolik koncertů vás teď čeká a kde vás fanoušci mohou v nejbližší době vidět?

Tomasz: Momentálně se maximálně soustředíme na dotažení alba, takže neplánujeme koncerty do konce roku. Co se dá určitě očekávat, je koncertní šňůra k premiéře alba a budou i nějaké křty. Ještě než se toto stane, si myslím, že určitě zorganizujeme pár spontánních koncertů spíše lokálně na Třinecku a Ostravsku, rýsujou se tam nějaké kluby v Ostravě.

Jaký hudební sen byste si chtěli splnit v nejbližší době?

Tomasz: Já se budu držet při zemi, protože poslední dobou vnímám kouzlo a krásu malých věcí. Rád bych, kdybychom odehráli právě tu koncertní šňůru s novým albem na místech, kde na nás dojdou lidi, kteří si to s námi fakt užijou a budou ty songy znát. To si myslím, že by bylo super a krásné, a nemusí tam být desetitisíce, ale stačí, když tam bude plný klub nadšenců a užijou si to společně s námi.

Krystian: Nevím, jestli mám hudební cíl v podobě nějakého koncertu. Spíš cílem je dělat věci, co jsou fajn, se kterými jsem spokojený, odvést dobrou práci a zahrát na koncertě pro lidi, které to baví.

Vlasta: Já bych si třeba přál, abychom jako kapela zahráli v nejbližší době třeba na festivalu Colours of Ostrava. To by bylo super.

Pavel: Přál bych si, aby nám přibývalo více koncertů a abychom se časem mohli věnovat hudební kariéře naplno.

Kapela QAI z Třince aktuálně pracuje na nové desce, na kterou se fanoušci mohou těšit už na jaře 2026. Na světě jsou už singly Expectations, Chill a Don’t Be Mad, které naznačují směr chystaného alba. A tím to nekončí — už v prosinci QAI vypustí nový singl. Jaký? Nechte se překvapit! @qaimusic

• Instagram
• YouTube
• Spotify

Zdroj: Kapela QAI

Už jste v posilovně také někdy narazili na smutného fitnessáka, který si zapomněl doma sluchátka? Trénink bez hudby si nedokážeme představit – vždy cvičení zpříjemní a nakopne nás k lepšímu výkonu. Její důležitost si uvědomují i v JOHN REED, kde si na výběru toho, co bude hrát, dávají velmi záležet. Z vlastní zkušenosti říkáme, že tady sluchátka většinou ani nevyužijete.

JOHN REED kombinuje prvky hudebního klubu s designem a fitness. Po celou dobu zde hraje brandové rádio, které ale můžete poslouchat i v době, kdy zrovna necvičíte v pražském či zahraničním studiu JR. Stačí si stáhnout aplikaci, která vás bude zásobit těmi správnými beaty. Pečlivě zvolená hudební selekce, na které pracuje tým složený z odborníků z MTV a DJů, zahrnuje house, electro, hip hop i pop. JOHN REED má také vlastní „Training Essentials“ playlist na Spotify.

Každý pondělní a čtvrteční večer mezi 18. a 21. hodinou zpestřují zdejší návštěvu live DJs vybraní ze špiček hudební scény. Určitě dorazte a zažijte nevšední atmosféru – je fajn, že i když začnete místo cvičení tancovat, kalorie taky spálíte…

Vyzpovídali jsme tři vybrané DJs, které můžete za mixážním pultem v pražském studiu JOHN REED potkat:

Kenny Rough

DJ a producent, jehož práce vyvolává zájem mezi rappery a respekt mezi producenty. Tento liberecký rodák se do hudebního světa uvedl v roce 2007 debutovou instrumentální deskou Falešná existence. Kennyho nenajdete čistě jen za mixážním pultem, hraje také na saxofon. Dlouhodobě spolupracuje s Pauliem Garandem.

Vedle jiných míst hraješ i ve fitness studiu JOHN REED. Jak vystupování ve fitku hodnotíš? Je pro tebe hodně jiné hrát pro cvičící publikum?

Hraní ve fitku mě baví víc, než bych čekal. Když jsem kdysi dostal tuhle nabídku, poměrně dlouho jsem váhal, jestli to vzít a jestli to nebude poněkud legrační. Ale přečetl jsem si něco o JR konceptu, podíval se na pár videí ze světa a řekl si proč to nezkusit. Přijde mi, že s hraním v klubech to moc společného nemá, protože zatímco v klubu se člověk celou dobu snaží udržovat určitou „party“ náladu, ve fitku se snažím hrát soundtrack nejen ke cvičení jako takovému, ale i k atmosféře a náladě konkrétního dne. Nejvíc se mi na tom líbí asi ta absolutní volnost. To, že můžu hrát, co chci a co mám rád, bez ohledu na to, jestli to je, nebo není věc vhodná pro klubové hraní. Prostě to, co bych si ke cvičení pouštěl já. Hrát pro lidi, co právě cvičí nebo běhají, je pro DJe poměrně dost unikátní záležitost. Vždycky mám radost, když se za mnou někdo po tréninku staví a řekne, že ho můj set bavil. 

Liší se výběr hudby do fitka hodně od toho, co hraješ v klubech a na koncertech s Pauliem Garandem? 

Jelikož se i v klubech snažím hrát jen to, co mě hodně baví a co mám rád, tak celkový výběr není úplně rozdílný. V klubovém hraní ale existují nějaká pravidla, reakce na lidi, typ klubu atd. Takže bych řekl, že ve fitku je ten výběr lehce širší. 

Chodíš do JR i cvičit? Chybělo ti fitko v období lockdownu?

Přiznám se, že cvičit chodím obecně dost málo. Zaměřuju se spíše na kolektivní a míčové sporty nebo longboard. Ale jelikož už bydlím opět zpátky v Liberci, tak jsem rád, když se do JR dostanu alespoň v rámci hraní. Nicméně to mám stále v plánu, tak snad se brzy zadaří. 

V období lockdownu mi toho jako hudebníkovi a DJovi chybělo víc a fitko je samozřejmě součástí toho, na co jsem byl zvyklý a co najednou nebylo.

Australan

Za dvanáct let, co se věnuje hudbě, si DJ Australan zahrál po celé České republice, nevynechal žádný přední pražský klub a s DJingem cestoval i do USA a Anglie. Zaměřuje se na technickou stránku hraní, v roce 2012 se stal vicemistrem v soutěži DMC. Zájemcům předává zkušenosti ve škole DJingu.

Do JR chodíš i sám cvičit. Preferuješ spíše sólo tréninky, nebo rád navštěvuješ skupinové lekce?

Já to mám přesně na půl. Chodím na pravidelné úterní lekce s Anežkou na brišáky, protože core je základ, a silové tréninky s vlastní vahou zvládám sám.

Mnozí si nedokážou představit cvičení bez hudby – ty osobně bys zvládl cvičit/běhat v tichosti, nebo jsou pro tebe JOHN REED Radio či sluchátka nezbytností?

Upřímně to zvukové pozadí pomáhá nejen výkonu, ale skryje i funění a jiné zvuky, které člověk při cvičení logicky produkuje (ať chce, nebo ne). Proto hudbu v pozadí určitě ocením 🙂 Ticho je důležitý spíš na józe a u jiných duchovních cvičení.

Kterého DJe si v JR rád poslechneš a my bychom ho neměli minout?

Když se staví Kenny Rough, tak s ním po dlouhé době rád pokecám (nejen o hudbě). Řekneme si, co je nového ve světě hudby, protože má úplně jiný záběr než já, a to je právě super. Hlavně je to super člověk. 

Vídáš mezi členy fitka i lidi, které potkáváš na party? 

Já to takhle moc nevnímám. Spíš bych řekl, že je to naopak – občas slýchávám od lidí, co jdou kolem „Hej, ty jsi byl teď támhle a támhle? To bylo cool, je super, že jseš tady!“. Fitku to dodává klubový vibe, který nemá chybu. Párkrát se mi v JOHN REED stalo, že lidi před pultem tancovali a úplně zapomněli, že šli cvičit.

DJe Australana máte teď příležitost pravidelně potkávat i na speciální akci BOOST CLUB – reportovali jsme o ní v zářijovém článku. Událost spojující skupinový workout, fitness challenge o ceny a party, o kterou se postará DJ i lidé kolem vás, se koná každý první čtvrtek v měsíci a zúčastnit se můžete i v případě, že nejste členem. Stačí se registrovat přes e-mail nebo na recepci. S kým se 7. dubna uvidíme?!

Friky 

DJ Friky, který se hudbě věnuje již dvacet let, patří k mezinárodně nejžádanějším zástupcům české DJské scény. Sklidil nejeden úspěch na DMC – World DJ Championships, ať už jako sólista, či součást TROUBLE TEAMu. Hrál na rozličných místech od Číny, USA, Japonska nebo Indonésie přes Kosovo, londýnskou O2 Indigo Arenu až po Svatý Mořic, kde si zahrál ve výšce 3300 nad mořem. V Color Music Radiu má vlastní pořad Frikolora.

Jak se ti hraje v JR? Je pro tebe hraní ve fitku hodně jiné oproti další práci DJe?

Hraje se mi tam dobře. Je to vcelku pohodlné, jelikož je fitness vybaveno technicky lépe než některé kluby, a tak můžu přijít téměř s rukama v kapsách. Určitě se hraní liší od většiny mých vystoupení, protože obvykle nikdo netančí a ani nejsem vyloženě středem pozornosti. O to víc se ale zaměřuji na muziku, u které se snažím, aby byla v přirozeném zahřívacím tempu, což je podle mě někde kolem 105–112 bpm – nechci lidi uvařit 🙂

A jak ses k hraní ve fitku dostal? Oslovili tě, nebo ses přihlásil sám? 

Oslovilo mě vedení JR, jestli by mě to zajímalo. Jelikož mám rád různé zvláštní výzvy, s nadšením jsem nabídku přijal.

Stává se ti v JR, že tě někdo osloví s tím, že by chtěl zahrát na přání? Pokud ano, vyhovíš prosbě, nebo naplánovaný playlist neměníš?

To se mi ještě nestalo, ale už se přišli zeptat na skladbu, kterou hraju, nebo natočit video či udělat fotku. Přesně daný playlist nemám, ale jelikož nejsem jukebox, tak by asi moc neuspěli 😀

Článek vznikl ve spolupráci s JOHN REED Fitness.

Zdroj fotografií: JOHN REED

Lenny: Weird & Wonderful

Seznam písní:

1 Lovers Do
2 Enemy
3 Figure It Out
4 W.A.N.F.A
5 Let Go
6 Maneater
7 NANANANANANA [???]
8 Wake Up
9 Home
10 Forever
11 infinity
12 Easy ft. Marpo [BONUS TRACK]

Album této české zpěvačky, která už prorazila do světa, je čerstvou novinkou, která vyšla 22. května. Zpěvačka prozradila, že se snažila album poskládat tak, aby hned nezačínalo největší „peckou“. Po zaposlouchání už se nebudete moct od alba odtrhnout. To nám věřte!

Charli XCX, how i’m feeling now

Seznam písní:

1. Pink Diamond
2. Forever
3. Claws
4. 7 Years
5. Detonate
6. Enemy
7. I Finally Understand
8. C2.0
9. Party 4 U
10. Anthems
11. Visions

Britská zpěvačka Charli XCX, ve svých 27 letech vydala další album. Toto album vás nenadchne pouze zajímavým přebalem, ale i seznamem písní. Zpěvačka natáčela i videa formou „vlogů“, jak samotné nahrávání alba vypadalo.

Drake: Dark Lane Demo Tapes

Seznam písní:

1. Deep Pockets
2. When to say When
3. Chicago Freestyle
4. Not You Too
5. Toosie Slide
6. Desires
7. Time Files
8. Landed
9. D4L
10. Paint 1993
11. Losses
12. From Florida with Love
13. Demons
14. War

Ani Drake v květnu nezahálel a vypustil své nejnovější album do světa. Pokud patříte mezi fanoušky jeho hudby, budete určitě spokojeni. Album skvěle vypovídá o jeho osobnosti a povaze.

A co teď posloucháte vy?

Zdroj fotografií: Pexels, archiv umělců

Byli jste vedeni k hudbě rodinou?

Ano. Už jako malí prckové jsme chodili na flétničky. V pokročilejším věku jsme s mamkou hráli folklór a naučili se na dudy.

Kdy vznikl prvotní nápad, že založíte skupinu? Chtěli jste ji nechat v čistě rodinném duchu nebo jste počítali s tím, že přiberete do party i jiné hudebníky?

No ono to tak nějak vyplynulo samo. Nejstarší brácha Ondřej se naučil na kytaru a napsal svou první písničku. Pak bratr Jakub vzal kytaru do ruky a já k tomu začala zpívat. No, zkrátka šlo to dohromady a za nedlouho už jsme věděli, že budeme potřebovat další posily.

V kapele jste tři sourozenci. Nelezete si trošku na nervy, když se vídáte tak často?

Ano, je to na nervy a řekla bych, že i často. Ale výhodou je to, že jsme už jako malí drželi pohromadě a teď, když dojde k nějaké výměně názoru, tak je za 5 minut už zas všechno v pohodě.

Máte za sebou natočení několika úspěšných videoklipů. Který z nich je váš nejoblíbenější?

Každý z kapely má jiný názor, ale myslím že můžu za všechny říct, že nejlepší klipy vznikly k písničkám Medvídci koušou a Zauzlíkovaná klec. Nejen, že byly dobře propracované, ale oba klipy s sebou nesou i různá poselství, která podpořila dějovou linii textů.

Které natáčení videoklipu jste si užili nejvíce?

Za mě to bylo natáčení k písničce Úhel pohledu. Natáčení trvalo skoro tři dny a jednu celou noc. Za svítání jsme všichni byli už tak unavení a nevrlí, že nám poslední scéna, kde dojde k menší bitce, padla celkem do noty.

Proč zrovna české písničky? Nepřemýšleli jste někdy o tom, že začnete s anglickou tvorbou?

Máme zkrátka rádi český jazyk a jsme si jisti, že do anglické tvorby nezabředneme.

Nedávno jste vyprodali Lucernu, jaký to byl pocit? Kdy přišel ten moment, že jste se rozhodli v Lucerně vystoupit?

No, když přišel bratr Ondřej s nápadem pokřtít tady CD DOMA, určitě nikdo z nás neočekával, že přijde tolik lidí. A když jsme vylezli na pódium, bylo to zkrátka neskutečný. Všechny ty rozzářené oči.. Energie se publiku předávala mnohem snáz, když nám ji vraceli zpátky.

Co považujete za vás zatím největší úspěch?

Jedním z největších úspěchu byl právě tenhle povedený křest alba. Následně také vystoupení v Malé sportovní hale v Holešovicích, které bylo podpořeno neskutečným množství diváků.  A v neposlední řadě můžeme už slavit i neskutečnou sledovanost na Youtube, kde například naše písnička Osudová balada šplhá k milníku 2 milionů zhlédnutí.

Chtěli byste prorazit i do zahraničí?

Není to naší prioritou, ale například na Slovensku už máme naplánované koncerty. Bohužel vzhledem k současné situaci se budou nejspíše přesouvat.

Jaký je váš další milník, cíl?

Letos, jsme se dostali do ankety Žebřík, kde jsme nominováni spolu se čtyřmi dalšími na Objev roku. To už je samo o sobě úspěch. Naším hlavním cílem je hrát koncerty a bavit posluchače. Ale u nás v kapele se šušká něco o Fóru Karlín, tak nevím.

Zdroj: Archiv skupiny Jamaron

DJ Stayer, vlastním jménem Michal Brabec (23), svou kariéru odstartoval v roce 2011 a nyní má na svém kontě přes 1500 odehraných akcí. V předešlých dvou letech se stal nejbookovanějším DJem. Jako jeden z prvních českých DJs začal pravidelně vystupovat se Samplerem Pioneer DJS 1000, který v kombinaci s jeho hudební selekcí, rychlou a energickou technikou mixu a neustálým propojením s publikem dělá z každé jeho show unikátní záležitost. Mohli jste ho potkat snad ve všech významných pražských clubech – přičemž ve většině z nich vystupoval dlouhodobě. Objevil se také na festivalech jako Metronome, Unique Festival, Mamafest nebo Wild fest. Jako první Čech vydal track („Clap“) na Revealed Recordings, který zazněl dokonce i na hl. stagi festivalu Balaton Sound, kde ho zahrál samotný Tiësto. V lednu vydal ve spolupráci s Jean Lucem a zpěvákem Hi-Defem svůj zatím poslední track „Waiting For You“ a to na americkém labelu Peak Hour Music.

Záliba v hudbě se u tebe projevila už na základní škole. Jak ses dostal k DJingu a kde jsi poprvé pod jménem Stayer vystoupil?

Je to tak, už na ZŠ jsem měl k hudbě blízko. Rád jsem se pohyboval kolem všelijaké techniky a pouštěl písničky třeba na sportovních dnech, školách v přírodě apod. Pak mi stačil už jen malý impulz od kamaráda (DJ Kyzi), abych tomu propadl. Co se týká mého nicku, tak ten zazněl prvně na atletice ve spojitosti s mou disciplínou – během na 5 a 10 km. Stayer znamená něco jako „vytrvalec“… a myslím, že je to originálnější než další „DJ Mike“.

Když je řeč o běhání, jak to máš teď se sportem?

Sport miluju. S běháním už to sice není, co bývalo, a z víkendů, kdy jsem si pravidelně stoupal na stupně vítězů, se staly víkendy, kdy přes noc bavím lidi a v době závodů to dospávám. Ale pořád se běhání snažím pravidelně věnovat. Obecně mám pohybu stále dostatek – pokud nehraju, nejsem ve studiu nebo nepracuju, je dost pravděpodobné, že jsem buď s nějakým kamarádem ve fitku, běhám, plavu nebo cestuju.

Kariéra DJe ti ale přece jen musela denní režim rozhodit, ne?

Kromě počátečních stavů, kdy jsem si musel zvyknout, že půjdu spát mezi 4.–5. ranní, to nebylo vyloženě náročné. Bohužel, nebo možná bohudík, jsem nezažil ten obrovský boom, kdy by se mi život obrátil vzhůru nohama. Všechny změny přicházely pomalu a postupně. Je pravda, že jsem zažíval krušné chvilky, když jsem ještě studoval a paralelně s tím v noci hrál a přes den pracoval, nicméně člověk je schopný si zvyknout na ledacos. Teď mám „jen“ stabilně a dlouhodobě posunutý režim. Navíc když nepiješ, nekouříš a nefetuješ, tak to jde o to líp.

To opravdu vůbec nepiješ?

Od doby, co mám řidičák. Samozřejmě dřív jsem pil, ale v osmnácti se to nějak zlomilo. Hodně času trávím za volantem, takže bych stejně pít nemohl. Celkově se snažím žít relativně zdravě.

V roce 2018 jsi trhl rekord v počtu hraní. Kolik akcí jsi objel a jak jsi to zvládl?

293 akcí za rok. Vlastně jsem jen navázal na to, co jsem začal v roce 2017 – to jsem objel 229 akcí, ale oproti 2018 byl ten začátek roku „slabší“. Aktuálně jsem v tomhle kolotoči osm let a za tu dobu jsem poznal nespočet lidí z branže. Když už s někým začnu spolupracovat, většinou si sedneme a po úspěšné akci mě hned osloví s další nabídkou. V zásadě se to prostě postupně nasčítalo.

Teď už jsi svoje tempo zmírnil a vystupuješ na méně akcích. Čemu se věnuješ v tom zbytkovém čase?

Tempo jsem zmírnil díky produkci a uvědomění, že kvalita je možná opravdu víc než kvantita. Ušetřený čas aktuálně trávím převážně ve studiu. Jako jeden z mála DJs jsem i promotér. S kolegou máme dvě eventové agentury – pořádáme koncerty, hudební i tematické akce, afterparty po maturitních plesech apod. Vrcholem jsou pak dva čtyřstageové Open Airy v Kolíně.

Co vnímáš, jako svůj největší hudební úspěch?

Určitě to, že jsem se jako první a stále jediný Čech dostal na Revealed Recordings, což je světově snad nejúspěšnější hudební vydavatelství hudby, kterou produkuju, tedy bigroom a progressive house. Je pravda, že jsou i větší labely (Spinnin‘ Records, Universal Music…), které takovou hudbu vydávají, ale vedle toho jsou více multižánrové. S tím pak i souvisí support od největších světových jmen, jakými jsou Tiësto, Hardwell, Makj, Ummet Ozcan, atd. Revealed je label samotného Hardwella, který je pro mě opravdu ikonou. Je to splněný sen.

Jaký styl hraješ?

Za dobu, co hraju, jsem procházel vývojem a byl jsem naprosto multižánrový DJ, který byl schopný odehrát šest, osm, deset nebo i více hodin na takřka jakékoli hudební či jiné akci, firemním večírku nebo svatbě. Měl jsem na playlistu EDM i clubový underground, Hip Hop, RnB, Rock’n’Roll, DnB, 80s & 90s, CZ/SK a snad všechny rádiovky. Nicméně se to už vykrystalizovalo, našel jsem se a teď je mým hlavním zaměřením melodický a energický bigroom, ale rád si zahraju i progressive house a obecně většinu subžánrů EDM. Musím ale přiznat, že jsem si něco našel i v undergroundovější scéně a deep house, tech house nebo funky.

Vzpomeneš si na svůj nejkratší a nejdelší set?

Jestli si dobře pamatuju, tak méně jak hodinu jsem snad nikdy nehrál, ale za to těch hodinových setů bylo hodně. Nejdelší, vyloženě hudební performance set, byl asi na akci minulý rok, kde nedorazil DJ, který měl hrát po mně. Já hrál na 100 %, hezky jsem gradoval k tomu, že budu předávat z warm upu full house a přišel za mnou promotér, že druhý DJ nestíhá dorazit, takže jsem si místo dvou hodin dal čtyři. Nejdelší hraní bylo někdy v roce 2014 na svatbě, kde jsem byl tak od 9 ráno, abych připravil věci, na 10. jsem začal hrát a přes obřad, hostinu a večer jsem to táhnul snad do 5 do rána. Takže to bylo opravdu silných 19 hodin. Nutno podotknout, že jsem byl spíš za jukebox a od pouštění písniček, než abych tam předváděl nějaký performance set 😀

S DJem a producentem Mikem Frostem jsi složil track „Little Things“, který se dostal až do vysílání TV Óčko. Jak vaše spolupráce probíhala?

Mike mě dlouhou dobu doučoval hudební produkci a kromě x tréninkových projektů, které jsme spolu vytvořili a na kterých jsem se učil, mi jednou pustil právě zárodek projektu „Little Things“. Jeho původní verze byla mnohem tvrdší, nicméně slovo dalo slovo a já dostal projekt a z něčeho opravdu tvrdého jsem ho předělal na něco poměrně komerčního. Spolu jsme pak ladili zvuk, kompletně dokončili instrumentál a začali hledat zpěvačku.

Jak jste Jasmin našli? Splnila vaše očekávání?

Opět se ukázala síla sociálních sítí, když se nám na „inzerát/status na FB“ ozvalo pár lidí a mimo jiné i doporučení právě na Jasmin. Ta se do toho s námi pustila s nadšením a s výsledkem jsme víc než spokojeni 😊

Jakou hudbu posloucháš ve volném čase?

Dalo by se říct, že pohodovou a diametrálně rozdílnou, než jakou hraju či tvořím. Občas si pustím CZ/SK Hip Hop a rap, jindy mám náladu na rock nebo RnB. Kdybych měl jmenovat konkrétní interprety, tak by to byli hlavně Majk Spirit, Ektor, Abde, Cocoman, Dorian, Earth, Support Lesbiens, Nickelback, Akon, Ne-Yo, Iyaz, Wiz Khalifa.

Dokážeš jmenovat svůj nejoblíbenější song?

Poslouchám toho fakt hodně, ale asi soundtrack z Rockyho. Ten jsem i předělal do tracku s názvem „The Legend Is Back“.

Kde bereš inspiraci? Máš nějaký hudební vzor?

Co se týká inspirace v hudební produkci, nejblíž mi byl styl Vinai, Showtek, KSHMR, R3hab, Ummet Ozcan, Blasterjaxx, Bassjackers někdy mezi 2015–2017. Vím, že bych se měl koukat i do budoucna, ale tenhle zvuk mám nejradši.

S kým se ti dosud spolupracovalo nejlépe?

Pokud myslíš spolupráci na nové hudbě, tak mám zatím hotový collab jen s Mikem Frostem, Jean Lucem a Nitramem a se všemi se mi spolupracovalo více než dobře.

A s kým by sis chtěl zahrát v budoucnu?

Nejspíš s většinou lidí ze stáje Revealed Recordings – v čele s Hardwellem a mimo Revealed by mi bylo ctí si zahrát s Tiëstem.

Tiësto zahrál tvůj track „Clap“ na Balaton Soundu. Ty sám jsi v zahraničí vystupoval?

Jojo, měl jsem dvě týdenní tour po Sunny Beach a Corfu, pak gig v Paříži, Grazu a několikrát u našich bratrů na Slovensku.

Plánuješ nějakou další zahraniční akci?

Plány jsou velké, ale vše se bude odvíjet až od reakcí na připravované album.

Super. Pracuješ mimo alba i na něčem jiném?

Momentálně hlavně na něm, ale vedle toho i na několika opravdu zajímavých collabech s českými i zahraničními jmény.

Uvažuješ i o tom, že uděláš něco více komerčního?

Pracuju i na několika komerčnějších (čti zpívanějších) věcech, mířených nejen do clubu, ale i do rádií a hudebních TV. Sem by se dal zahrnout nejnovější track „Waiting For You“, který mi společně s Jean Lucem vyšel v lednu na americkém labelu Peak Hour Music. O vokály se nám postaral zpěvák Hi-Def.

Máš nějaký vysněný club, ve kterém by sis chtěl zahrát?

Ve většině clubů v ČR už jsem někdy vystupoval. Poslední pomyslnou metou tady je pro mě club EPIC.

Jaký je tvůj oblíbený hudební festival?

Na tuhle otázku většina DJs odpovídá buď Ultra či Tomorrowland, nicméně ať zmíním něco lokálního – moc se mi líbí, jak to vypadá na Beats for Love.

Je něco, co bys chtěl na závěr čtenářům vzkázat?

Chci jim hlavně poděkovat, že rozhovor dočetli až sem a pokud bych tu měl nechat ještě nějakou message, tak dělejte to, co vás baví a naplňuje, nebojte se jít za svými sny a nemějte strach z neúspěchu. O něco se pokusit a selhat je sice těžké a není to příjemné, ale když to zkusíte, máte o 100 % větší šanci uspět, než když se budete bát a ani to nezkusíte – to byste prohráli rovnou.

Pokud vás zajímá více ohledně jeho plánů a aktuálním dění, sledujte jeho Facebook nebo Instagram.

Zdroj: archiv DJ Stayera/Michala Brabce

Filmové premiéry

V oblasti filmu bude rok 2020 opravdu bohatý.  Těšit se tak můžeme na premiéry jak zahraniční distribuce, tak i té naší tuzemské. Premiérovat se bude např.:

Perinbaba a Dva svety

V letošním roce se dočkáme pokračování známé pohádky režiséra Juraje Jakubiska Perinbaba. Pokračování nese název Perinbaba a Dva svety a byla natočena 35 let po prvním dílem. Ve dvojce nebude chybět krásné, výtvarné zpracování pohádkového příběhu, nové, ale i staré tváře (díky digitální technologii se tak v pohádce objeví již mrtvé herečky Giullieta Maisna i Valerie Kaplanová, které hrály v původní Perinbabě).  Sám Jakubisko plánoval pokračování jako takový feministický slet čarodějnic.

Šarlatán

Málokterý filmový fanoušek by neznal jméno Agnieszka Holland- režisérku Hořícího keře. V letošním roce se od této umělkyně můžete těšit na snímek Šarlatán pojednávající o výjimečném muži Janu Mikoláškovi s léčitelskými schopnostmi, ke kterému chodili tisíce lidí z nejrůznějších společenských vrstev.  Pomoc ostatním ho vlastně chránila před sebou samým. V hlavní roli se objeví Ivan Trojan.

Dalšími filmy, které mají letos premiéru, budou např.: snímek 3bobule, Můj příběh, Modelář, Příliš osobní známost, Žáby bez jazyka, V síti, 25km/h, Jít krást koně, Wonder Woman 1984, Bábovky….

Divadelní premiéry

Pokud upřednostňujete návštěvu divadla, pak i vy se můžete v této oblasti těšit na několik premiér.

Lady Macbeth z Újezdu

Pražské Švandovo divadlo v únoru čeká premiéra adaptace hry Lady Macbeth od autora Nikolaje Semjonoviče Leskova, a to pod názvem Lady Macbeth z Újezdu. Synopse této hry přímo z divadla je více než jasná.

Zakážou ji lásku, ona je obdaruji nenávistí. Vezmou ji svobodu, ona jim dá pocit vězení. Nárokují si její život, ona jim naordinuje smrt.

V hlavních rolích se na vás budou těšit Natálie Řehořová, Luboš Veselý, Tomáš Petřík.

Liliom

V brněnském Národním divadle se režisér Štěpán Pácl ujal režírování hry Liliom, která bude mít premiéru v dubnu. Hlavní hrdina přezdívaný Liliom obsluhuje pouťový kolotoč. Chodí paničky za atrakcí nebo za jeho obsluhou? V den, kdy Liliom potká svou pravou lásku, ztratí práci a rozhodne se účastnit loupežného přepadení. Jak to bude dál? Běžte do ND Brno.

Mimo výše zmíněné hry se můžete těšit na premiéru hry Švejk v divadle v Městských divadlech Pražských, Šakalí léta v Těšínském divadle, Zabiják Anders v divadle České Budějovice nebo My Fair Lady v Plzeňském divadle.

Knižní novinky

Jednou z nejlepších relaxací je čtení knih. Každoročně vychází několik desítek, stovek, tisíců nových knih a rok 2020 nebude výjimkou.

Máte rádi knihy o historii? Čeká na vás Kultura středověké Evropy od Jacques Le Goff.

Chcete něco ze života? Michaela Duffková napsala knihu o závislosti na alkoholu s názvem Zápisník alkoholičky .

Chcete se bát?  Kupte si knihu Sněhurčina rakev od autorů Kerstin Signe Danielsson a Roman Vosen.

Chcete se bát historicky? Volte knihu Lunapark od Volkera Kutchera.

Máte rádi scifi a fantasy? Sáhněte po knize – od české autorky Petry Stehlíkové.

Festivaly

Milovníci festivalů i letos zajásají, protože budou mít z čeho vybírat.

Čekají nás totiž:

Filmové festivaly: Festival Finále v Plzni, International Film Festival v Karlových Varech, Festival dokumentárních filmů v Jihlavě, Zlín Film Festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně, International Road Movie Festival v Plzni, Festival české filmové komedie v Novém Městě nad Metují.

Hudební festivaly: Colours of Ostrava v Ostravě, Beats for Love rovněž v Ostravě, Citadela 2020 v Brně, pražský Majáles v Praze, United Islands of Prague v Parze, Hip Hop Fest v Mladé Boleslavi, Votvírák v Milovicích, Smetanova Litomyšl v Litomyšli.

Divadelní festivaly: Letní Letná v Praze, Sítko v Brně, Fandíme divadlu v Plzni, Jiráskův Hronov ve Hronově

Koncerty

Koncertů naší české scény bude nepočítaně, na jejich vypsání by nám ani papír A4 nestačil. Které zahraniční hvězdy u nás letos vystoupí?

V únoru bude velký comeback skupiny Kelly Family a vystoupí rovněž kapela  Lindemann, v březnu vystoupí Chorálová skupina Gregorian nebo Avril lavigne, v dubnu se mají, na co těšit milovníci kapely Queen, vystoupí Queen Symphonic ,květen bude patřit skupině Pet Shop Boys a Celine Dion, červen pak Guns N´Roses nebo Lenny Kravitz, v červenci si můžete poslechnout kapelu Kiss nebo zpěváka Stinga, v listopadu je naplánován koncert Ozzy Osbourna.

Ostatní

Pokud vás ale láká jiný druh kultury, pak se v únoru můžete těšit na vystoupení předních světových kouzelníků s názvem The Illusionists v Praze, jedinečnou cirkusovou show Cirque du Soleil nebo na masopustní hody.

Kultury bude letos opravdu hodně, stačí si vybrat tu správnou.

Zdroje:1,2,3,4,5,6,

Snímek Cats v režii oscarového Toma Hoopera (Bídníci, Králova řeč) je adaptací velmi úspěšného muzikálu z roku 1981, jehož děj pojednává o každoročním kočičím bále, při kterém je zvolena jedna kočka, která se dostane do tzv. Mňautmosféry a získá život navíc.

Jak se Tom Hooper téměř čtyřicet let po londýnské premiéře slavného muzikálu A. L. Webera, který vznikl na motivy sbírky básní T. S. Elliota Praktická příručka o kočkách, zhostil jeho převedení na filmové plátno?

Již trailer k filmu vzbudil nevoli diváků. Lidé si stěžovali na bizarní vzhled herců, kteří mají kočičí tělo, avšak stále lidskou tvář. Výsledná kombinace u někoho nejspíše vyvolá husí kůži. Sám Hooper přiznal, že film odevzdal den před premiérou, a dokonce ho ještě upravoval i po ní. I přesto, že některé recenze tvrdí, že je muzikál „tím nejhorším, co se kočkám přihodilo od dob psů“, dokáže tento absurdní snímek jistým způsobem okouzlit.

Účinkující herec a zpěvák Jason Derulo říká, že se jedná o „mimořádný, statečný umělecký počin. Když měl stejný muzikál premiéru na Broadwayi, vzbudil stejné reakce. Lidé ho taky nechápali.“

Při tvorbě Cats se sešla skupina nadaných herců, zpěváků a tanečníků. Herci museli najít svou „vnitřní šelmu“, studovali řeč těla opravdových koček, aby jejich výkon byl co nejautentičtější. V tanečních sekvencích září primabalerína Královského baletu Francesca Hayward, která si zahrála Viktorii, o které by se dalo říct, že je průvodkyní příběhem. Dále zde vystupují Les Twins, asi nejlepší hiphopoví tanečníci současnosti.

Ve filmu se objevují herecké ikony jako Judi Dench, Ian McKellen a Idris Elba s hvězdami současné populární hudby Taylor Swift a Jasonem Derulo. Judi Dench byla vybrána pro roli dokonce již v původním muzikálu, ale před začátkem se zranila. Teď se ale dočkala a mohla tak ztvárnit Starou Mojčíčovou, která volí, která z koček bude obdařena dalším životem.

V srdci tohoto zábavného, komediálního a fantastického muzikálu je nadčasový příběh o potřebě někam patřit a odpuštění. – Tom Hooper

Ústřední muzikálovou píseň Memory, která patří mezi nejhranější skladby všech dob, uslyšíte z úst Jennifer Hudson (Hryzabela). Z pera Taylor Swift ve spolupráci s A. L. Weberem vznikla k filmu i původní píseň s názvem Beautiful Ghosts, která byla nominována na ocenění Zlatý glóbus.

Snímek je v českých kinech k vidění od 9. 1. 2020.

• UIP – Universal, USA, Velká Británie, 2019
• Scénář: Tom Hooper, Lee Hall
• Kamera: Christopher Ross
• Hudba: Andrew Lloyd Weber
• Hrají: Jennifer Hudson, Judi Dench, Idris Elba, Ian McKellen, Taylor Swift, James Corden, Francesca Hayward
• Délka: 110 min

Zdroj: CinemArt

Přímo letní oáza ve které nebude chybět vodní prvek, zelená svěží zahrada, tankové pivo, originální limonády a koktejly, spárované s neobvyklými recepty a exotickými kuchyněmi. Nové Manifesto slibuje oživit nyní nevyužívaný dvůr smíchovského secesního Národního domu, kde v současnosti parkují auta. Pop-up market bude sice dočasný než market Na Florenci, ale provozovatelé slibují, že po zimě se již druhý market objeví na novém místě na Praze 5. Přípravy otevření Smíchova probíhají rok po první intervenci Manifesta v Praze na Florenci.

Kulinářské a pivní speciality pro gurmány

Manifesto Smíchov bude spolupracovat se zavedenými specialisty na fine-dining, jako jsou Zátiší Group a Sasazu, a nebudou chybět některé oblíbené street food koncepty z Florence – PokeHaus, The Craft s dosud neuvedenými novinkami či Faency Fries. Pop-up kuchyni si zde otevře také panasijská restaurace Nebu, která je malým skrytým tajemstvím Prahy. Pilsner Urquell vybaví hlavní bar čtyřmi zbrusu novými měděnými tanky na tankové pivo a vedle plzeňského se budou čepovat pivní speciály Vinohradského pivovaru, který je s Manifestem pevně spojený i na Florenci. Ve výběru sládků se budou pravidelně objevovat další české mikropivovary, například Matuška. Pilsner Urquell pro návštěvníky připravuje také školy čepování, které návštěvníkům poskytnou možnost vyzkoušet si, jak správně načepovat hladinku pod vedením nejlepších výčepních z České republiky – vítězů soutěže Master Bartender. Budou zde hostovat i výčepní z různých koutů světa, kteří čepují plzeň v zahraničních restauracích.

Nová lokalita na náměstí 14. října je na dosah ruky od rušného Anděla, obchodního centra Nový Smíchov a pouze 3 minuty tramvají z Újezdu, a v docházkové vzdálenosti od smíchovské náplavky nebo Tančícího domu. K místu přímo přiléhají dva parky, které budou vybízet k posezení s piknikem z Manifesta. Manifesto má ambici vrátit krev do žil dříve tepajícímu srdci smíchovského komunitního života a znovuobjevit jeho půvab. V celém pop-up prostoru bude možné platit pouze bezhotovostně ve spolupráci s Mastercard.

Designový interiér a kulturní přesah na jednom místě

Co by to bylo za místo bez živé hudby a kulturního vyžití? Manifesto Market plánuje pořádat živá hudební vystoupení ve spolupráci s týmem Ameba Production, producenty legendárního festivalu Rock for People. V partnerství s Red Bullem bude Manifesto pořádat cyklus koncertů, talk shows a filmových promítání, příležitostně také jiných uměleckých žánrů. Všechna tato představení pod otevřeným nebem, ve stínu 111 let staré secesní fasády, budou přístupná zdarma.  Manifesto vytvoří mnoho zón k sezení a relaxaci. Uznávané architektonické duo Chybík + Krištof prostor vybaví mělkou vodní plochou a příjemnou pochozí palubou a vytvoří zelený labyrint pomocí stovky květináčů s bambusem, chmelem a kvetoucími popínavkami. Nábytkářské designové studio mmcité Davida Karáska bude nadále spolupracovat s Manifestem a do třetice zde v premiéře uvede novou designovou řadu, konkrétně subtilní piknikové lavice rautster pro 6 osob, vyrobené ze dřeva a oceli. Mmcité také vybaví prostor betonovými koši na tříděný odpad a okolo bazénu se objeví jejich lehátka.

„Snažíme se inovovat a vyvolat hlubší změnu. Chceme přetvořit nevyužitá místa, přinášet unikátní gastronomické zážitky, zlepšovat kvalitu života ve čtvrti, kde se nacházíme. A také předefinovat retail, jehož tradiční podoba je v podstatě tonoucí odvětví. Hodně jsme se zaměřovali na čísla a data a snažili se podle nich zlepšovat za pochodu, mnohé výsledky jsou pro nás samotné překvapivé. Dosud jsme v jedné lokalitě dali vzniknout 180 pracovním pozicím, uspořádali jsme 200 kulturních eventů přístupných zdarma a zrodila se silná komunita – naše nejpopulárnější sociální sítě zasáhly na 6 miliónů uživatelů. Získali jsme ocenění Obchodník roku za zákaznickou zkušenost a pomohli k rozjezdu několika novým gastronomickým podnikům – šest nájemců z Manifesta si posléze otevřelo kamenné pobočky. Soustředíme se na každý okamžik, který u nás návštěvníci stráví, aby byl přívětivý, inspirující, zapamatovatelný a něčím nečekaný. Pokud by některý z těchto zásadních dílků chyběl, čísla samotná by pro mne neměla velký význam,“ cituje Martin Barry, zakladatel a kreativní a hybná síla za Manifestem.

Rozšíření celého konceptu až za hranice Česka

Otevření Manifesta na Smíchově je prvním krokem expanze, kterou plánuje Martin Barry. V pokročilé fázi jednání je již několik lokalit, kde se očekává otevření v průběhu roku 2020. Mezinárodní rozšíření a vývoj digitálních technologií, jež budou zpříjemňovat zkušenost zákazníků, jsou hlavními vektory, které vyústily v letošní investici do Manifesta od skupiny Rockaway. V horizontu nejbližších měsíců se chystá rozvoz jídel včetně možnosti sloučené objednávky od různých prodejců nebo zavedení digitální předplacené karty. 

Zdroj fotografií: archiv Manifesto Market

Čtyřčlenná chlapecká kapela z Prahy na sebe upozornila singlem Éterická, který na sociálních sítích zaznamenal velkou popularitu v počtu zhlédnutí. Singl SÁM., ke kterému nyní vznikl videoklip, byl napsán už před čtyřmi lety, ale až letos nastal ten pravý čas ho oprášit. V jarním období došlo k finální úpravě a realizaci. Necelé čtyřminutové video vás vtáhne do děje v několika barevných fázích, ve kterých uvidíte složení kapely Pilot (@kapelapilot) v jejímž čele stojí frontman Daniel Hrdlička (zpěv a kytary), Michal Kertész (baskytara, vokály), Josef Kaňka (elektrická kytara, vokály) a Matěj Sirotek (bicí, vokály).

 “SÁM. je o lásce, která vzbuzuje nenávist, o takové, která je plná zrad a ponížení, ze kterých vznikají mindráky a smutek. O takové, která je nebezpečná jak pro ty, kteří v ní jsou, ale i pro jejich okolí, které je do ní často zataženo. Nese spoustu příběhů, které jsem za posledních pět let vztahu, o kterém píseň je, zažil,” říká bubeník Matěj Sirotek.

[su_youtube url=“https://www.youtube.com/watch?v=pLR77KTKUrU“ width=“700″ height=“500″]https://www.youtube.com/watch?v=m9ClwOYzVXc[/su_youtube]

Videoklip, který upoutá oko každého diváka, nejen vizuálně, ale i hudebně, vznikl pod taktovkou režisérů ze studia Baobab, Olivera Beaujarda a Niny Zardalishvili. Ti také stojí za výtvarnou stránkou a kamery se chopil Jan Vališ. Za celkovou produkcí stojí Lukáš Chromek, kytarista zpěvačky Ewy Farne a producent známých hitů zpěváka Sebastian – Toulavá, ATMO Music – Andělé nebo Thoma Artwaye – I Have No Inspiration.

[su_slider source=“media: 52733,52731,52732,52734,52735″ limit=“30″ width=“280″ height=“200″ title=“no“ pages=“no“ autoplay=“0″ speed=“0″]

Zdroj fotografií: archiv kapely Pilot

Hlavní roli v remaku slavného romantického filmu společnosti Warner Bros Pictures Zrodila se hvězda hrají Bradley Cooper a poprvé se v jedné z hlavních rolí v celovečerním filmu objevuje Stefani Germanotta, kterou celý svět zná jako hudební superstar nominovanou na Oscara, Lady Gaga. Pro čtyřnásobného držitele nominace na Oscara, Bradleyho Coopera („Americký sniper“, „Špinavý trik“, „Terapie láskou“), je tento film také jeho režijním debutem.

Cooper ve filmu zároveň hraje hvězdu country Jacksona Mainea, který objeví neznámou talentovanou zpěvačku Ally (Stefani Germanotta/Lady Gaga). Když se oba vrhnou do vášnivého milostného vztahu, Jack přiměje Ally k vystupování v záři reflektorů a katapultuje ji tak ke slávě. Ale když Allyin raketový start zastíní jeho vlastní kariéru, Jack stále obtížněji nese svůj ústup z velkých pódií a o to více se potýká se svými vnitřními démony. Stefani Germanotta, která získala hlas odborné komise na nominaci na Oscara za svou píseň „Til It Happens to You“ z filmu „Lovný revír“, vedle ztvárnění titulní role Ally také složila a ve filmu bude i zpívat své původní písně. Do dalších rolí byli obsazeni Andrew Dice Clay a Sam Elliott.

[su_youtube url=“https://www.youtube.com/watch?v=owv0lE2rcxU“ width=“700″ height=“500″]https://www.youtube.com/watch?v=m9ClwOYzVXc[/su_youtube]

Pro většinu to mohl být pouze jeden z dalších obyčejných hudebních filmů, ale už nyní se diskutuje, kolik Oscarů si hudební drama odnese. Lady Gaga se nejspíše stane hereckým objevem roku, ale to se nechme prozatím překvapit. Pokud jste filmový snímek ještě neviděli, tak je nejvyšší čas.  Z kina si odnesete nezapomenutelný zážitek, který vám utkví v hlavě na dlouhou dobu.

Zdroj fotografií: Vertical Entertaiment