V tomto případě byla designérkou sama majitelka, a proto je na každém kroku cítit osobitý styl a smysl pro detail.  Byt sestává z centrálního pokoje, který plní jak úlohu ložnice, tak obývacího pokoje, oddělené kuchyně s jídelnou a koupelny. Konstrukce budovy z konce devatenáctého století, s vysokými stropy a romantickými nikami ve zdech, bohužel nedovolila vybourání předělových zdí a tak se majitelka rozhodla ponechat většinu bytu bez dveří, čímž vznikl dojem otevřeného a vzdušného prostoru. Ve vstupní části nalezl své místo patinovaný psací stůl s železnou stoličkou TOLIX navrženou roku 1930 pro kafetérii Xaviera Paucharda. Obývací pokoj a kuchyni zútulňuje dřevěná podlaha v medových odstínech zlatého dubu. Bílé zdi pak celý prostor opticky zvětšují. Kuchyňská linka v čistě bílé barvě a kulatý stůl se čtyřmi židlemi ve stejném odstínu jsou v podstatě jediným zařízením první ze dvou místností. Otevřeným průchodem se pak dostaneme do obývací části s ložnicí. Jednoduchá postel bez čela byla umístěna výklenku obývacího pokoje s romantizující bledě modrou tapetou evokující baroko, doplněná jednoduchou knihovnou z IKEA. U protější stěny pod okny pak nalezla své místo pohodlná látková pohovka hnědé barvy doplněná dřevěnými stolky z místního starožitnictví.

Celý byt je laděn v uklidňujících zemitých odstínech, které jsou jen na několika místech oživeny barevnými tapetami s romantickým vzorem, které ještě více umocňují útulnou atmosféru bytu. Tlumené barvy dominují také minimalisticky laděné koupelně, kde k dekoraci slouží pouze designová sanita.

Poděkování a zdroj fotografií: DELIKATESEN