Komplexní zážitek nového cirkusu 

Na scénu Jatek78 se vrací divácky oblíbená inscenace SENSES souboru Cirk La Putyka a finského režiséra Maksima Komara. Představení uváděné od 26. do 31. května propojuje historii cirkusového umění s moderním jazykem nového cirkusu. Představení hravě překračuje žánrové hranice – kombinuje vzdušnou i pozemní akrobacii, tanec, pantomimu, žonglování, klauniádu i práci s objekty a nabízí tak komplexní zážitek nového cirkusu, kde se tělesnost, emoce a vizuální poetika prolínají v jeden celek. Těšit se můžete na intenzivní zážitek, který se dotkne všech smyslů, a na atmosféru cirkusového šapitó. 

„Stejně jako často u mých projektů s úžasným souborem Cirk La Putyka začal i tento tím, že jsem se snažil uchopit širokou škálu talentů v obsazení, které zahrnovalo hudbu, tanec, různé formy divadla, cirkusové disciplíny, sport a další oblasti. Poté jsem si začal představovat různé způsoby, jak tyto schopnosti kombinovat,“ přibližuje Maksim Komaro. „Tento proces se prolíná s mým dlouhodobým studiem historie performativního umění. Zajímají mě dovednosti a myšlenky, které existovaly, ale byly zapomenuty, nebo okamžiky v historii, kdy došlo k určité ‚trhlině‘ v estetickém kánonu. A také to, zda si lze představit, že by se tato trhlina otevřela ještě více a odhalila imaginární prostor modernity nebo uměleckého přístupu, který nikdy nedostal možnost se rozvinout.“

Pod Komarovým režijním vedením vystupuje v SENSES devět talentovaných umělců, jejichž výkony doprovází hlas vypravěče Jiřího Kohouta (v alternaci s Adamem Jourou). Síla inscenace nespočívá jen v technické preciznosti performerů, ale i v citlivé práci s hudbou, světlem a scénografií. Inscenace osciluje mezi minimalistickou poetikou a hravou inspirací tradičními cirkusovými čísly, díky čemuž dokáže oslovit děti i dospělé, zkušené fanoušky nového cirkusu i diváky, kteří se s tímto žánrem setkávají poprvé.

Komaro v inscenaci navazuje na svou dlouholetou spolupráci se souborem, se kterým v minulosti vytvořil projekty jako Isole, Batacchio nebo Kaleidoscope. Letos na podzim navíc chystá na zdejší scéně novou premiéru a zároveň se v prostoru Azyl78 uvede jeho autorská inscenace Okamžik. 

Cesta životem 

Z repertoáru Cirku La Putyka, který je v blízké době k vidění, dále doporučujeme představení Up End Down, jeden z nejzásadnějších titulů souboru. Up End Down je příběhem člověka, který žije jen se svými vzpomínkami, pohledem na cestu od narození do smrti skrze naše fantazie, na cestu mezi zemí a nebem. 

Současná „remastered“ podoba představení měla premiéru v prosinci loňského roku. Díky přepracované hudební složce, kterou pro jedenáctičlenný orchestr připravili autoři původní hudby Jan Maxián a Jan Balcar, nabízí tato verze ještě intenzivnější zážitek. Up End Down je zároveň dílem, které se mění organicky, s životem interpretů. „Představení se samo vyvíjí tím, jak ho hrajeme, tím, jak nabíráme zkušenosti, ale také tím, jak stárneme,“ říká režisér inscenace Rostislav Novák. Jednu z hlavních rolí hraje už od premiéry i jeho otec Rostislav Novák st. „V Up End Down jsme se s tátou poprvé potkali na jevišti. Vidět, jak s tou rolí 14 let žije, je pro mě vždycky fascinující zážitek,“ dodává.

Divadlo mladé generace

Prostor dostává i mladá divadelní generace. Od studia J.A.N.T.A.R. jste mohli na scéně Jatek78 už zhlédnout komorní a tíživou inscenaci Čekání, nyní máte příležitost navštívit ještě derniéru představení Ve jménu Hamleta, které nabízí současný pohled na Shakespearovu klasiku. Režisér Otto Dušek pracuje s tradičním principem, kdy všechny role ztvárňují muži, zároveň ale text obohacuje o groteskní a satirické prvky. Výsledkem je dynamická adaptace, která odhaluje temnotu rodinných vztahů, sobectví i manipulaci, aniž by ztrácela kontakt s dnešní generací diváků. V jedné z hlavních rolí se představí také Maxmilián Kocek, známý z minisérie Metoda Markovič či seriálu Sex O’Clock. 

Za zmínku stojí také Černá voda od KAMPAK kolektiv. Režisér David Czesaný zve diváky do atmosféry jedné magické letní noci u koupaliště, kde se prolínají vzpomínky, sociální rozdíly i dávno neuzavřené emoce. Program Jatek78 tak ukazuje, že vedle etablovaných jmen dokáže podpořit i novou generaci tvůrců a performerů.

Zdroj: Jatka78 archiv

Odpočiňte si v euforii 

Vzrušení. Dekadence. Hudba. Rytmus. Tělo. Zážitek. Kabaret. Show. Euforie. Po roce a půl intenzivního uvádění se inscenace Rest in Euphoria souboru Cirk La Putyka blíží ke svému finále. V Jatkách78 se odehraje poslední série repríz a dubnová derniéra uzavře jednu etapu tvorby Rosti Nováka ml., která významně ovlivnila podobu současného pohybového a hudebního divadla. Představení inspirované kabaretní scénou počátku 20. století i současným novým kabaretem je jedním z highlightů jarní sezóny. Jde o vizuálně strhující show, v níž vystupuje 18 akrobatů – polovina ze zahraničí – a přinášejí disciplíny, které se u nás běžně nevidí, jako třeba hair hanging. Spolu s akrobaty je tu i slovenská zpěvačka Katarzia, která pro R. I. E. složila originální hudební kompozici a osmdesátiminutovou show osobně provází charismatickým zpěvem.

Výrazná scénografie Pavly Kamanové dotváří proměnlivý prostor na pomezí kabaretu, rituálu a snu. Rest in Euphoria během svého uvádění provokovala, fascinovala i otevírala diskuse – a právě v tom spočívá její síla. Využijte jednu z posledních šancí vstoupit do světa, kde se potkává humor, groteska, odvaha a čistá fyzická krása. Nechte odpočívat mozek, jak vás jeden z akrobatů vyzve v úvodu téhle show, a přijďte zažít euforii. 

Flow State 

Flow State je slovem roku 2025 a zároveň názvem první sólové výstavy módního návrháře Jana Černého ve světlíku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Stav absolutního zaujetí, kdy přestáváte vnímat čas i okolní svět, je pro Černého přirozeným pracovním režimem – a právě ten se rozhodl přetavit do výstavního zážitku. Autor, držitel titulu Grand designér Czech Grand Design 2024 a zakladatel značky Jan Société, se zde představuje jako designér emocí a situací, které diváka vtahují dovnitř dění.

Dominantou instalace je monumentální, stokilové kyvadlo zavěšené v šestnáctimetrové výšce, pokryté šedesáti kilogramy zelených krystalů Preciosa, jejichž třpyt se rozlévá celým prostorem. Černý se pro něj inspiroval vzpomínkou na kyvadlo ve spořitelně v rodném Hodoníně. „Kyvadlo je pro mě symbolem času, který ale neběží všem a vždycky stejně. Já sám pracuji před časem, předbíhám ho. Pracuji vždy na tom, co teprve bude, a co je v okamžiku zhmotnění už vlastně minulostí. Ale jsou okamžiky, kdy se pohlcen zaujetím, vášní tvořit, atmosférou, dokážu ocitnout mimo lineární časové kontinuum a stane se zázrak. Svět se zastaví a já v tu chvíli můžu vidět celý vesmír v zrnku písku a věčnost prožít v jedné hodině,“ komentuje ústřední bod výstavy Jan Černý.

Kurátorka Michaela Kádnerová spolu s Černým obrací tradiční logiku vystavování oděvu naruby – figuríny v různých pózách, od objetí přes šplhání po konstrukci, jsou rozmístěny na lávkách napříč patry a působí natolik živě, že máte místy tendenci jim uhnout z cesty. Expozici tvoří 24 figurín oblečených do modelů vytvořených speciálně pro tuto výstavu – včetně mikin a triček s nápisem art snob (takové jsou také k zakoupení v galerijním obchodě) – a obutých do tenisek Prestige. Výstava není retrospektivou ani katalogem úspěchů, ale další kapitolou Černého práce se zážitkem, podobně jako jeho módní show. Doplněna je o výběr archivních modelů v expozici 2000+, od úplně prvního kabátu ze studií ve Zlíně až po olympijskou kolekci pro Paříž 2024. Flow State je k vidění do 24. ledna 2027 a nabízí vám možnost zpomalit a nechat se na chvíli pohltit. Vstupné je dobrovolné.

Pokud jste ji ještě nenavštívili, zajděte v Uměleckoprůmyslovém muzeu rovnou i na výstavu Doteky Liběny Rochové, osobnosti, která zásadním způsobem formovala českou módní scénu. V sedmi sálech brněnského Uměleckoprůmyslového muzea na vás čeká expozice, která vás vtáhne do světa, kde se oděv stává uměleckým objektem a kde dotek materiálu, myšlenky a člověka tvoří jeden celek. Prohlédnete si zde více než 130 modelů z ikonických kolekcí či vytvořených na zakázku, umělecké objekty, doplňky, šperky i archivní materiály, které jsou veřejně k vidění vůbec poprvé. Kurátorská koncepce Andrey Běhounkové a Jana Králíčka se vědomě vyhýbá chronologii a nabízí intuitivní průchod výstavou, čímž akcentuje nadčasovost, vnitřní jednotu a kontinuitu tvorby Liběny Rochové. Zážitek podtrhuje i architektonické řešení výstavy od návrhářčiny dcery Magdaleny Rochové.

Moravská galerie v rámci svého Roku módy pokračuje dalším programem. Od 17. dubna nabídne v Pražákově paláci fotografickou výstavu Lenny Knappové I’ll do my own lashes, která se zaměřuje na identitu jednotlivce v zákulisí módního průmyslu. Krátce na to, 24. dubna, odstartuje v Jurkovičově vile výstava módního návrháře Lukáše Macháčka s názvem Hanácká.

Movie & Pages

Plánovali jste se na Valentýna zavřít doma a pustit si film? Co to tentokrát pojmout trochu stylověji? Book club Glam & Pages 14. února pořádá speciální setkání v kině Balt, které propojí filmový zážitek, knihy a fajnovou společnost. 

Čeká vás soukromá projekce filmu Malé ženy, který vznikl podle románu Louisy May Alcottové. Součástí vstupného (490 Kč) je kromě filmu také dárkový box obsahující knihu, balzám na rty či makronky. Nebude chybět popcorn, něco k pití a ještě jedno valentýnské překvapení. Doporučujeme neváhat, kapacita je omezená. Pro zajištění místa stačí napsat na Instagramu Glam & Pages zprávu. Ať už půjdete sami, nebo s kámoškou, věříme, že to bude skvělý víkendový program. A nebojte, event je plánovaný od 13 do 16 hodin, takže stíháte i (další) večerní rande.

A co se v book clubu aktuálně čte? Kniha My body od Emily Ratajkowski. Odvážný a raw debut, který vzbudil emoce a diskuzi. Pokud byste také chtěli sdílet své pocity a názory, o knize můžete debatovat online nebo se přidat na ikonické offline setkání na konci března. Doporučujeme sledovat instagramový profil Glam & Pages, ať vám nic neunikne.

Dialog umění a médií 

Výstava Hit by News v Centru současného umění DOX nabízí pohled na vztah umění a tištěných médií – fenomén, který zásadně formoval moderní společnost a její vnímání reality. Kurátorský výběr ze sbírky švýcarských manželů Anetty a Petera Nobelových, čítající zhruba dva tisíce děl, mapuje dialog mezi tiskem a výtvarným uměním od počátku 20. století až po současnost. Uvidíte zde práce ikonických osobností, jako jsou Georges Braque, Alberto Giacometti, Man Ray, Vladimir Majakovskij či Le Corbusier, vedle děl současných tvůrců, kteří reflektují proměny mediální krajiny v éře globalizace a informačního přetlaku.

Výstava sleduje, jak masmédia vytvořila „druhou vrstvu reality“ a jak na tuto proměnu reagovalo umění. Od formální abstrakce a avantgardních experimentů přes kritiku propagandy totalitních režimů až po reflexi konzumerismu, feminismu či postkoloniálního myšlení. Díla pro výstavu vybral nezávislý kurátor Christoph Doswald. Přijďte se podívat, jak byla, je a nadále bude společnost utvářena médii. Vernisáž výstavy proběhne 5. března – vstup na ni je zdarma.

Zdroj: Vojtěch Filko, Petr Chodura, Apolena Typltová, Falcon, Unsplsh, DOX

Krásná a divoká duše severu 

Drsný i krásný. Takový je svět novocirkusového souboru Below Zero, který přináší na scénu Jatek78 svou vizuálně strhující inscenaci In Praise of Shadow. Švédští mistři současného cirkusu, v koprodukci se Stockholmským městským divadlem, zvou diváky na poetickou i adrenalinovou cestu do severské krajiny – do míst, kde se temnota stává krásou a chlad probouzí emoce.

Ve scénografii, která vás myšlenkami přenese do krajiny hor, oceánů a ledovců, se sedm účinkujících pohybuje ve světě kontrastů za doprovodu nově zkomponované hudby v žánru severské lidové tradice. Haute couture elegance se tu potkává s hranicí fyzických možností. Below Zero ve své nejnovější show vzdává hold nedokonalosti, syrové kráse přírody i stínům v nás i kolem nás, které nás formují. Představení bude k vidění na Jatkách78 pouze 7.–9. listopadu.

Drink Spiking – Od osobních příběhů k systémové změně

Nezisková organizace Beat Sexism přichází s druhou edicí svého živého podcastového formátu Beat Sexism Talks Live. Tentokrát otevře téma, které rezonuje nejen v nočním životě, ale i ve veřejné debatě: drink spiking. Debatní akce se uskuteční v pondělí 10. listopadu v Radlické kulturní sportovně.

Drink spiking, tedy úmyslné přidávání alkoholu či omamných látek do nápojů bez vědomí jejich konzumenta, je fenomén, který se nevyhýbá ani českým klubům, barům i dalším místům. Cílem akce je otevřít veřejnou debatu o bezpečí v nočním životě a představit konkrétní systémová řešení.

Blerta Sejdija a Veronika Šimková přivítají na pódiu řadu hostů – britského velvyslance Matta Fielda, Radana Šafaříka z Úřadu vlády ČR, forenzní psycholožku Ludmilu Čírtkovou, advokátku a zakladatelku projektu Věřím ti Terezu Otavovou, Martina Kuchaře z VŠCHT, Jaroslava Šejvla z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN, Marka Mikiče z Fuchs2 či Jitku Vondráškovou z organizace Progressive.

Program nabídne tři tematické bloky – o systému, o vědě a drogách a o nočním životě – a také odhalení prvního komplexního řešení drink spikingu v Česku: „BLURRED by Beat Sexism“. Čekají na vás také interaktivní zóny, signature drinky, jejichž zakoupením přispějete na aktivity Beat Sexism, merch, stánky partnerů a prostor pro networking.

Den po včerejšku 

V listopadu se v Kunsthalle Praha otevře The Day After Yesterday, první rozsáhlá retrospektivní výstava mezinárodně uznávaného slovenského konceptuálního umělce Romana Ondaka ve střední a východní Evropě. Mapuje více než tři desetiletí jeho tvorby. 

Kurátorka Barbora Ropková výstavu popisuje jako vrstevnatý celek, který zůstává otevřený interpretacím – umění, jež nevnucuje odpovědi, ale učí nás dívat se. Ondakova díla z běžných situací vytvářejí poetické momenty, v nichž se mísí osobní paměť s kolektivní zkušeností a hranice mezi skutečností a konceptem se nenápadně rozpouštějí. Název výstavy odkazuje na Ondakovo dílo The Day After Yesterday, které spřádá vrstvy času a balancuje mezi osobními a konceptuálními rovinami. Umělec se také zabývá historickými specifiky střední Evropy a její komunistické minulosti a zároveň tematizuje naši globalizovanou současnost. Jeho rafinovaný humor a konceptuální preciznost mu umožňují hladce prolínat existenční i společenská témata s osobní zkušeností. 

Výstava, která bude pro veřejnost k vidění od 13. listopadu, přináší téměř padesát děl napříč médii – od ikonické participativní performance Measuring the Universe, kterou si návštěvníci mohou sami spoluutvářet, po dílo do not walk outside this area, vytvořené z křídla Boeingu 737-500, které mění vnímání prostoru i měřítka. 

Ještě předtím, 6. listopadu, Kunsthalle představí také interaktivní instalaci CTRL+Play, která vznikla ve spolupráci s PrusaLabem. V prostoru Kidshalle si mohou návštěvníci vyzkoušet „hudební nástroje“ z osmnácti 3D tiskáren, které reagují světlem, zvukem i pohybem. Tento hravý projekt digitálního designéra Michaela Rosy propojuje současné umění a technologii do originálního audiovizuálního orchestru a navazuje na historii budovy Kunsthalle jako bývalé elektrické stanice.

Sportujeme, abychom něco našli. Rovnováhu mezi tělem a duší. Smysl. Kreativitu. Ticho v hlavě. Sportujeme, protože chceme překračovat svoje limity. Dosáhnout vrcholu. Sportujeme, abychom padali. A vstali. I když to bolí… Představení St.art, které bude poprvé k vidění v holešovických Jatkách78 16. září, oslavuje sport a umění v pohybu. 

Nezávislý novocirkusový soubor Cirk La Putyka založil v roce 2008 Rosťa Novák. Potomek slavné loutkářské rodiny Kopeckých, který ještě jako teenager s divadlem bojoval, nakonec podlehl jeho přitažlivosti. I osobní zkušenost s vrcholovým sportem ho přivedla k nápadu na inscenaci, která už teď vzbuzuje velkou pozornost. „Sport mě vždy naplňoval. Baví mě překonávat hranice, posouvat se, učit se, nevzdat se,“ říká v rozhovoru. Jistě i díky tomuto přístupu se La Putyka stala jedním z nejvýraznějších divadelních fenoménů současné scény.

Láska k pohybu 

Hyperaktivita a problémy se soustředěním vás v dětství přivedly ke sportu. Jak vás ovlivnil a jaký k němu máte vztah dnes?

Sport miluju. Moc rád se na něj i dívám. Vždy mě naplňoval a dostával do stavů, do kterých bych se jinak nikdy nedostal. Bavila mě svoboda i dril. Baví mě překonávat hranice, posouvat se, učit se, nevzdat se. I proto o tom tématu dělám představení.

Jak vás ADHD ovlivňuje jako umělce? V čem může být přínosem a kdy je spíš překážkou?

Určitě přináší kreativitu a energii. Složité pak je čas a energii organizovat. ADHD dokáže tvořit, ale i bořit. Přináší emoční nevyrovnanost, strachy, úzkosti. Se vším tím se učím celý život pracovat. 

V čem se sport a nový cirkus nejvíce přibližují? A kde vnímáte zásadní rozdíl?

Obě disciplíny mluví tělem. Sdílejí jazyk fyzické výdrže, rytmu, emocí, bolesti a touhy překonávat hranice. Rozdíl ale vidím hlavně v cíli – zatímco sport se zaměřuje na výkon a měřitelný výsledek, nový cirkus se snaží o sdílení zážitku, umělecký přesah a emoci. Na rozdíl od sportovců nezažívají herci pocit vítězství ze závodu, nikdo jim nedá medaili ani nezahraje hymnu. Na druhou stranu mají možnost svůj výkon zlepšit, když se jim nepovede představení, zatímco sportovci jde vždy o maximální výkon na konkrétním závodě.

Unikátní představení o sportovcích 

V září uvedete St.art. Přiblížil byste, jak vznikl nápad na inscenaci?

Myšlenku na propojení světa sportu a umění jsem v sobě nosil zhruba sedm let. Cílem bylo vytvořit autentické dílo, které se nebude jen „tvářit“ jako sportovní, ale bude skutečně rezonovat s tím, co sport znamená pro tělo i psychiku. 

Čím je představení specifické? 

St.art se vymyká všemu, co jsme v La Putyce doposud uvedli. Nestaví na klasické dějové linii. Je to fyzická a emoční výpověď o lidech, kteří zasvětili život pohybu. Pracujeme s hlasem, rytmem, dokumentárními výpověďmi i zvukovým designem, který přináší atmosféru zaplněného stadionu přímo do divadla. 

Na vzniku se podíleli špičkoví sportovci a koučové. Spolupracovali jsme například s Vavřincem Hradilkem, Evou Adamczykovou, Karlem Poborským, Jiřím Beranem či Mariánem Jelínkem. Sdíleli s námi své osobní zkušenosti a pocity z tréninků, závodů, výher i nezdarů, které jsme pak propsali do choreografií, výrazových prostředků i celkové atmosféry představení. Přínos těchto zkušeností je pro inscenaci zásadní.

Unikátní je také to, že hlavní roli ve St.artu hraje můj syn Matyáš, který je profesionální sportovec, a že spoluautorem představení je můj bratr Vítek. Dále je netypické, že zkoušky probíhají komplexně, na hotové scéně, kterou stejně ozvučenou a osvětlenou uvidí i diváci. 

Jak už jste zmínil, v představení vystupuje i váš syn Matyáš, sedminásobný mistr republiky ve skoku na trampolíně, který se také začal věnovat hodu oštěpem pod vedením Barbory Špotákové. Jak se na inscenaci podílí?

Matyáš hraje sám sebe – sportovce. Je v celém obsazení jediným vrcholovým sportovcem, jeho účast je autentická, protože se skutečně pohybuje mezi dvěma světy – uměním a špičkovým sportem. Jeho vhled, disciplína a tělesná zkušenost přinášejí do představení autenticitu, kterou bychom jinak nedokázali přenést. On ale není tím jediným článkem našeho obsazení. Je tam celkem osm fantastických členů týmů, kteří mají různý background od tance přes cirkus až po sport. Každý je tím ideálním článkem naší skládačky, která dohromady vytvoří finální tvar, emoci, obraz, pohyb, příběh.

Jaký zatím představení vzbuzuje zájem?

Zájem je veliký – i díky tématu, které je univerzální a srozumitelné širokému publiku. Rád bych tímhle představením propojil dva světy divadla a sportu, protože si myslím, že se až tak neprotínají. Ale oba světy mají ohromné divácké a fanouškovské základny. Všichni se snažíme tvořit s maximálním nasazením, respektem a odvahou, ale nedokážu slíbit, že vytvoříme úspěšné představení. Na to, jak to dopadne, si musíme pár týdnů počkat. 

Jak náročná je příprava? Kolik lidí na představení aktivně trénuje? 

Příprava byla výjimečně náročná – nejen fyzicky, ale i emocionálně. Do projektu je zapojen profesionální tým herců a akrobatů, performerů i technického zázemí. Trénujeme s mentálními kouči, spolupracujeme s choreografy z Řecka a Slovenska. Každý detail hraje roli. Je to jeden z projektů, který je komplexní a jde do maximální hloubky tohoto tématu. Herci prošli zátěžovými testy, tréninky juda, freedivingu, atletické, kordistické či bodytec tréninky. Kompletní tým čítá kolem čtyř desítek lidí, když do něj počítám i sportovce, kteří s námi sdílejí své zkušenosti.

Expo a hvězdná spolupráce

Jaké máte s inscenací plány? Lístky jsou zatím k dostání do prosince. Chcete představení ukázat i mimo Jatka78? 

Máme ambice vyjet s představením do regionů a vyvézt ho i do zahraničí – už teď jednáme s několika festivaly. Fragmenty z představení ukážeme i návštěvníkům českého pavilonu na Expu v Ósace (Cirk La Putyka tam vystoupí 24. července spolu s Českou filharmonií v rámci Českého národního dne, pozn. red.). Téma je mezinárodní, emoce univerzální. Když se to podaří, snad na repertoáru vydrží dlouho. To je můj sen. 

St.art je mimo jiné o překonávání limitů, pádech, bolesti. Co bylo pro vás osobně zatím největší výzvou nebo nejtěžší etapou ve vaší kariéře?

Nejtěžší jsou chvíle nejistoty, kdy nevíte, zda projekt vůbec vznikne, zda vám lidé věří, zda máte co říct. St.art vznikal osm let a jeho cesta nebyla snadná. Ale právě tyto výzvy formují autenticitu a sílu představení.

V tomhle projektu jsem několikrát narazil. Jednou dokonce tak, že jsem se doopravdy úplně ztratil, všechno se mi rozpadlo a já byl v situaci, kdy jsem začínal po x letech prakticky od nuly. To byl jeden z nejtěžších momentů. 

Co dalšího Cirk La Putyka chystá?

Potom, až vylezeme na tuhle osmitisícovku, nás hned čeká další, a to je spolupráce se světově uznávaným choreografem, tanečníkem a hercem Akramem Khanem (podílel se např. na choreografii zahajovacího ceremoniálu Letních olympijských her 2012 v Londýně, pozn. red.). Premiéra je plánovaná na září 2027. Projekt už dva roky zkoušíme střídavě u nás a v Londýně (vše by měl zachytit dokument, který se během příprav představení natáčí, pozn. red.).

Foto: Tomáš Třeštík, archiv Cirk La Putyka, Michal Šula, Jan Strnad, Jana Mensatorová, Jan Mihaliček

Inspirací pro inscenaci Runners se stal citát z knihy Zrozeni k běhu Christophera McDougalla: „Nejvíce běháme, když je nejhůř.“ Režiséři inscenace Rosťa Novák ml. a Vít Nezval se zaměřili na paradox dnešní doby v poklusu. Neustále někam pospícháme, nic nestíháme, žijeme příliš rychle. Ve chvílích odpočinku však řada z nás relaxuje běháním, před veškerým shonem se tak snažíme utéct.

Snažíme se všechno stihnout a to, co jsme nestihli, dohonit. Nestačí být dobří, zítra musíme být lepší. Chceme jít s dobou, ale ta nás už dávno předběhla. Nemůžeme se zastavit, nemůžeme spát nebo si sednout a vypít v klidu šálek kávy a přečíst si od začátku do konce alespoň jeden článek. Musíme běžet, protože nemáme čas. Nemáme čas, protože ten pořád běží. A získat ho je běh na dlouhou trať. 

Inscenace Runners uchopuje pro mnohé bolavé téma. V době time managementu, produktivity, vyhoření, tlaku na výkon, v čase, kdy někteří z nás mají až přehnaně špatný pocit z toho, že se zastaví – pokud vůbec – vyvolává emoce. Aspoň u mě to tak bylo, když jsem v Jatkách78 sledovala herce a zároveň akrobaty z Cirk La Putyka uhánějící na obřím běžeckém páse, který si soubor nechal vyrobit na míru až ve Velké Británii. 

„Jednou chci chytit okamžik a držet ho, aby mi neutekl,“ říká dívka v rozevlátých šatech a s jedním střevícem na noze, kterou ztvárnila Aneta Bočková. „Umím rychle jíst, pít, spát, číst, milovat se… Proč?“ ptá se jindy. Spolu s ní v inscenaci předvádějí bravurní výkon Martin Kadrnožka, Jakub Slovák a Dora Sulženko Hoštová. V některých termínech představení můžete ale vidět jiné herce. 

Když zrovna neběhají, netančí na pásu v zrní, nejezdí na kole nebo neposouvají hranice tradiční artistické disciplíny při úžasném čísle s Cyrovým kolem, tedy velkou akrobatickou obručí, vyprávějí osobní příběhy a přemýšlejí o prožitku času. Jak to, že když sjíždíte na kole prudký kopec, všechno se zastaví? Proč v dospělosti na všechno spěcháme? Co znamená úraz pro někoho, jehož život se točí kolem zběsilé rychlosti cirkusu? I když líčí konkrétní zážitky, mají abstraktní, asociativní povahu. 

Na jevišti je doprovází technik, který si pohrává s rychlostí běžeckého pásu a zkouší odolnost a kreativitu účinkujících, a duo hudebníků (v mém případě Terezie Kovalová a Jan Čtvrtník).

Toto 70minutové představení je svěží, originální, věřím, že i fyzicky dost náročné, a ve své nepřeplácanosti se stává divadelním zážitkem i cirkusovou zábavou s finále, které přiměje nejednoho diváka k ovacím vestoje. 

Na prkna Jatek78 Runners opět vyběhnou v dubnu. Doporučuji včas pořídit lístek, aby vám tento zážitek neutekl. 

Zdroj fotografií: Jatka78