Signal Festival, který propojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie, se letos vrací už počtrnácté. Od 15. do 18. října nabídne třináct volně přístupných instalací, dalších osm se představí v placené zóně Signal INSIDE.

Nová festivalová trasa

K tradiční trase centrem Prahy se poprvé přidají Dejvice. Nová trasa propojí digitální umění s kampusem ČVUT i industriální historií Prahy. Jednou z výrazných lokalit bude Stará čistírna odpadních vod v Bubenči, kde vás čeká inscenace Voda souboru Laterna magika. Site-specific představení vznikne přímo v unikátním prostoru historické čistírny a propojí pohyb, hudbu, akrobacii, nonverbální divadlo a další prvky. Performance je jednou z osmi instalací v placené zóně. 

Nedaleko čistírny, na slepém rameni Vltavy, vznikne desetimetrová laserová instalace tchajwanského umělce Aka Changa. Novou videomappingovou lokací festivalu se letos stane Arcibiskupský seminář, jehož průčelí promění německý umělec Felix Frank v dynamickou světelnou kompozici. Frankovy „světelné malby“ byly uvedeny na řadě mezinárodních mappingových festivalů včetně Tokyo Lights a Constellations de Metz.

Přímo v dejvickém kampusu ČVUT vznikne nová zóna Student Visions, která dá prostor mladým tvůrcům z ČVUT a VŠCHT. Můžete se těšit například na chemickou show, audiovizuální projekci mapující vývoj studentské formule nebo světelnou instalaci Impuls studentů Fakulty architektury ČVUT.

„Věřím, že originální projekce určené pro náš dejvický kampus přilákají velké publikum, a zvlášť se těším na to, jak se v nich zúročí také nápady a vize našich studujících,“ říká ke Student Visions rektor ČVUT Michal Pěchouček.

1 500 žárovek Jima Campbella

Festival opět představí i výrazná zahraniční jména. Jedním z nejvýraznějších bude americký umělec Jim Campbell, světově uznávaný průkopník využití digitálních technologií v umění. Jeho díla jsou zastoupena například ve sbírkách MoMA, Whitney Museum of American Art nebo Metropolitního muzea umění. 

Do Prahy přiveze instalaci Scattered Light, kterou tvoří soustava 1 500 LED diod. Při pohybu návštěvníků se v ní postupně objevují a zase mizí lidské postavy. Umístěná bude v parku generála Lázara Cárdenase v Bubenči a podle pořadatelů půjde o jednu z nejmonumentálnějších instalací v historii festivalu. 

„Jim Campbell je pro mě osobně jednou z největších zahraničních hvězd letošního ročníku – jeho práce ukazují, jak sofistikovaně lze propojit technologie, světlo a lidské vnímání,“ říká ředitel Signal Festivalu Martin Pošta. „Hodně mě těší, že vedle etablovaných autorů můžeme dát prostor také mladým tvůrcům a nabídnout tak program, který osloví různé generace návštěvníků.“

Hold Václavu Havlovi

Ani letos nebude chybět videomapping v centru Prahy. Na Staroměstské radnici se představí ukrajinská umělkyně Svitlana Reinish s projektem Život v pravdě. Inspiruje se myšlenkami Václava Havla, především jeho esejí Moc bezmocných, a věnuje se jazyku, slovům, svobodě projevu a demokracii. Na fasádě se objeví slova pravda, svoboda, spravedlnost, láska a demokracie, která se postupně deformují a mizí. Projekce vzniká u příležitosti letošního Roku Václava Havla a rozprostře se přes dvě stěny radnice. Za hudební složkou videomappingu stojí ukrajinský skladatel Anton Dehtiarov.

Moderní audiovizuální instalaci s názvem Brána imaginace připravuje také hudebník, vizuální umělec a frontman skupiny Tata Bojs Milan Cais. Dílo autor představil již 23. července během akce JOIN THE CIRCLE na pražském Žofíně. Během interaktivní prezentace mohli návštěvníci ovlivnit audiovizuální obsah projektu. Stačilo „vstoupit“ do projekčního prostředí a vybrat mezi pohybujícími se fraktály a slovy ty, které jim byly v danou chvíli nejbližší a souzněly s jejich sny a vizemi. Vybrané kombinace slov poslouží jako matérie pro finální audiovizuální obsah instalace, která ožije během říjnového festivalu.

„Ve dne bude Brána imaginace působit jako tajemný objekt kontrastující s prostředím, po setmění ale ožije prostřednictvím obrazu, světla a zvuku. Od začátku jsem ji navrhoval tak, aby komunikovala s architekturou místa a zároveň vůči ní vytvářela výrazný kontrast. Právě napětí mezi těmito polohami je pro mě důležitou součástí celého díla,“ doplňuje Cais.

V Clam-Gallasově paláci pak vznikne instalace Maxima Velčovského pro Mercedes-Benz. Provede návštěvníky 140 lety inovací a propojí historii automobilů s majestátním barokním prostorem. Laserová show a světelné trajektorie v ní symbolizují technologický vývoj od prvních motorů až k elektromobilitě.

Pokud se na festival chystáte s dětmi, doporučujeme zamířit do Kampusu Hybernská, kde budou na programu rodinné dílny Údolí medúz. Mladší děti si při nich vytvoří vlastní animované medúzy, starší si vyzkoušejí pájení a programování LED pásky. Na stejné lokaci můžete navštívit i interaktivní instalaci Jána Šicka Zvukový robot a rozehrát vlastní fantazii tónů, rytmů a melodií. Tento program bude dostupný už od 14 hodin. 

Zážitek ze Signal Festivalu i letos rozšíří Afterparties presented by glo. Každý večer v klubu SaSaZu od pátku 16. do neděle 18. října přinese jedinečnou atmosféru díky propojení hudby, digitálního umění a technologií. Vystoupí SOHN, Two Lanes, Róisín Murphy a Röyksopp. 

Spolu s festivalem se vrací také mezinárodní konference Signal Forum. Třetí ročník proběhne 16. října  v Národní technické knihovně. 

Nenechte si nejnavštěvovanější kulturní událost v Česku ujít. Dream On! 

Zdroj: Signal Festival

Cirkulární ekonomika není jen o složitých strategiích, legislativě a odborných konferencích. Může začít u nenošeného svetru, který místo vyhození dostane nový život, opraveného kusu nábytku nebo surovin, které se snažíte zužitkovat do posledního kousku. A právě na praktickou stránku cirkulární ekonomiky chce upozornit Festival Dokola, první event svého druhu v Česku, který se uskuteční 10. a 11. září v Kampusu Hybernská. 

Za akcí stojí Institut cirkulární ekonomiky, nevládní nezisková organizace, která od roku 2015 prosazuje principy cirkularity v Česku i Evropě. Ambasadorkou festivalu je Jitka Nováčková, která dlouhodobě podporuje cirkulární ekonomiku a aktivity INCIEN. Na festivalu bude mít také vlastní talk show.

„Cirkularita se často popisuje jako něco vzdáleného a technického. My chceme ukázat opak. Že je to praktické, kreativní, inovativní téma a že jí do svého každodenního života může zapojit kdokoli,“ říká organizátorka festivalu Karolína Kočendová z INCIEN.

Jedním z hlavních lákadel budou praktické workshopy. Na jednom z nich si pod vedením Veroniky Duškové z Vedu Clothing vyzkoušíte, jak přešít starou košili. Olda Navrátil a Petr Král nabídnou pomocnou ruku při opravě nábytku nebo elektroniky. Na workshopu s Kokozou se zase naučíte, jak dát další šanci zelenině a připravit z ní kimchi. 

Na své si přijdou také milovnice a milovníci módy. Festival nabídne módní přehlídku upcyklovaných modelů, kterou připravily Jana Horejšová a Kamila Vodochodská. Oba dny bude na místě probíhat také swap, díky němuž mohou věci, které už nepotřebujeme, najít nového majitele. A zároveň si můžete odnést něco, co udělá radost zase vám. 

Principy cirkularity představí Soňa Klepek Jonášová, zakladatelka INCIEN. Deset důvodů, proč se na svůj nákup, práci i město, ve kterém žijete, podívat trochu jinak, nabídne ředitelka institutu Michaela Kloudová. Téma městské cirkularity otevře přednáška Pavly Antonínové z Magistrátu hlavního města Prahy, po níž bude následovat debata pod vedením Simony Babčákové.

Program festivalu doplní také výstava cirkulárních produktů a řešení, která představí konkrétní inovace a firmy fungující na principech cirkulární ekonomiky. O tom, že téma může být i zábavné, přesvědčí například stand-up vystoupení Natálie Schejbalové alias Tady Tali a Elišky Soukupové. 

„Kampus Hybernská dlouhodobě funguje na principech, které festival připomíná: upcyklovaný nábytek, recyklované materiály, šetrné hospodaření se zdroji. Jsme rádi, že se tahle filozofie na dva dny rozroste do celého areálu,“ komentuje Ema Pospíšilová, ředitelka Kampusu Hybernská. 

Vstup na festival je zdarma, za vybrané workshopy je symbolický poplatek. Své místo si můžete rezervovat přes portál GoOut. Kompletní dvoudenní program najdete na webu festivalu. 

Zdroj: INCIEN

Když se řekne Alfons Mucha, vybaví se vám nejspíš půvabné ženy s předlouhými vlasy, květiny, ornamenty a charakteristická secesní linka. Jeho vizuální jazyk i po sto letech inspiruje stále nové generace tvůrců. Mucha ale nebyl pouze malířem a grafikem. Byl také fotografem, designérem a člověkem, který chtěl krásu přenést do každodenního života. 

Právě touto optikou je vystavěna nově otevřená stálá expozice Central Gallery na Staroměstském náměstí. Místo chronologického životopisu nabízí několik tematických zastavení, která odhalují různé podoby Muchovy tvorby. Od slavných secesních plakátů přes fotografie vznikající jako součást jeho tvůrčího procesu až po publikaci Documents Décoratifs.

„Nechtěli jsme vytvořit další výstavu o Muchovi, ale výstavu o tom, proč je jeho estetika stále aktuální. Když vedle sebe postavíte jeho grafiky, fotografie, design, šperky Jarmily Mucha Plockové nebo současné fotografie Slovanské epopeje, zjistíte, že mezi nimi neexistuje stoletá propast. Spojuje je stejná citlivost pro detail, řemeslo a krásu,“ přibližuje kurátorka výstavy Helena Kočíková.

Od Sarah Bernhardt k Otčenáši 

Důležitým mezníkem Muchovy kariéry byla spolupráce se Sarah Bernhardt. Právě plakáty vytvořené pro francouzskou herečku z něj během několika měsíců udělaly jednu z nejvýraznějších osobností evropské secese. Výstava ale připomíná i méně známé příběhy z Muchovy tvorby. 

Jedním z pozoruhodných příběhů výstavy je plakát Kassa, který Mucha navrhl pro americkou herečku Leslie Carter. Pro jeho podlouhlý vysoký formát využil výtvarný jazyk, který proslavily jeho plakáty se Sarah Bernhardt. Hra však propadla, Leslie Carter zbankrotovala a Mucha za svou práci nikdy nedostal zaplaceno. 

Jiný pohled na Muchovu osobnost dokládají konkrétní vystavená díla. Mezi nejvýraznější patří Otčenáš (Le Pater) z roku 1899. Z ilustrované modlitby se stává osobní umělecká výpověď, v níž se propojují křesťanská tradice, zednářská symbolika a Muchova víra v krásu, pravdu a lásku. 

Mucha za objektivem

Opomíjenou součást jeho tvorby představuje fotografie. Mucha ji nepoužíval pouze jako dokumentační médium, ale také jako nástroj, který mu pomáhal při samotném výtvarném procesu. Fotografoval své modely, hledal prostřednictvím snímků správnou kompozici, zachycoval pohyb a pracoval se světlem. Dochované fotografie tak dnes umožňují nahlédnout nejen do jeho pařížského ateliéru, ale také do procesu, který předcházel vzniku některých jeho nejslavnějších děl. 

Výstava představuje také publikaci Documents Décoratifs z roku 1902, v níž Alfons Mucha shrnul své pojetí secese. Soubor ornamentů, dekorativních motivů a návrhů se stal inspirací pro tehdejší architekty, designéry i řemeslníky po celé Evropě a ukazuje Muchovo přesvědčení, že krásné a kvalitně navržené předměty mají být součástí každodenního života.

Setkání secese se současným designem

Tato myšlenka se v Central Gallery přenáší i do současnosti. Expozice je doplněna o tvorbu Jarmily Mucha Plockové, architektky, výtvarnice a Muchovy vnučky, která se péči o umělcův odkaz věnuje od 80. let. Její šperky a autorské objekty z rytého skla nepůsobí jako nostalgická kopie dědečkova díla. Z Muchových ornamentů, přírodních motivů a práce s linií vytváří současný design. „Někdy považuji šperk za drobnou architekturu, stejně jako dobrou architekturu za něco, co má v sobě krásu a detail šperku,“ řekla na vernisáži designérka. 

A že Muchova estetika nezůstává jen ve světě muzeí a galerií, ukazuje i současná módní tvorba. Nedávno například pražská streetwearová značka Never Enough ve spolupráci s Nadací Mucha vytvořila kolekci, která převádí Muchovy motivy na trička, mikiny, kšiltovky a tašky. Kolekce Never Enough × Mucha Collection pracuje se sedmi motivy a celkem pětadvaceti druhy produktů, přičemž k aplikaci na textil využívá tradiční techniku sítotisku.

Slovanská epopej v detailu

Další současný pohled na Muchovo dílo nabízí v Central Gallery fotograf Jan William Drnek. Jeho video zachycuje vznik velkoformátových fotografií Slovanské epopeje, na jejichž základě vznikla monumentální monografie.

„Celý život se zabývám vizuální percepcí a tím, jak náš mozek zpracovává obraz,“ vysvětluje Drnek. Už v roce 2016 vytvořil přesnou digitální reprodukci slavného cyklu a při současném projektu se zaměřil na detaily, které při pohledu na originální plátno často uniknou. 

Výsledkem je publikace složená z 20 tisíc fotografií. Má rozměry 62×42 centimetrů, 336 stran, váží dvanáct kilogramů a její kapitálek je z pravého hedvábí. Poprvé byla vystavena před sedmi lety v pražském Klementinu a s cenou okolo 280 tisíc korun tehdy šlo o nejdražší českou knihu. Vydaná byla limitovaným nákladem 200 kusů. Kromě vloženého šperku Jarmily Mucha Plockové obsahuje také tři kameny z míst vyobrazených na plátnech. 

Drnek na knize pracoval téměř tři roky s více než 20 špičkovými odborníky. K ruce měl řemeslníky, umělce či historiky. Podobným způsobem zachytil také Katedrálu sv. Víta, Korunovační klenoty nebo nové Svatovítské varhany. 

Mucha tak nevystupuje pouze jako autor ikonických plakátů z přelomu 19. a 20. století. Spíš jako tvůrce, jehož přesvědčení, že umění a krása mohou být součástí každodenního života, neztratilo ani po více než sto letech nic ze své aktuálnosti.

Zdroj: Tomáš Rubín (fotografie z výstavy), Never Enough a Crestyl

Festival Dobrých knih je svátkem pro každého knižního nadšence – obzvlášť pokud vás zajímá česká literatura. V sobotu 19. září se v holešovické La Fabrice uskuteční již třetí ročník akce, která propojuje autory, čtenáře i knižní žánry. 

Právě osobní atmosféra je podle organizátorů jedním z důvodů, proč se návštěvníci na festival vracejí. „Festival Dobrých knih není obrovská akce, kde se autoři a čtenáři míjejí v davu. Naopak chceme, aby měli možnost se opravdu potkat, popovídat si, objevit nové knihy a užít si společně den věnovaný české literatuře,“ říká Lucia Švorcová z marketingu Dobrých knih. 

Festival od začátku berou trochu jako sousedskou akci, takže zůstávají věrní Holešovicím. V kulturním prostoru La Fabrika se akce uskuteční poprvé. 

Letošního ročníku se zúčastní více než čtyřicet českých autorek a autorů. Organizátoři se snaží vytvořit co nejpestřejší program. „Program jsme opět poskládali tak, aby se v něm představili autoři různých žánrů, z různých nakladatelství, známá jména i ti, kteří si podle nás zaslouží větší pozornost čtenářů,“ popisuje Švorcová. Důležitou roli podle ní hraje také podoba jednotlivých besed. Hosté by spolu měli mít společné téma a vytvořit prostor pro zajímavou debatu. 

Kromě literárních debat a příležitostí k setkávání a sbírání autogramů bude mít akce i slavnostnější rozměr. Program zahájí křest nové knihy Oldřicha Suchého Případ Ypsilon a křtem také skončí. Závěr bude patřit povídkové sbírce Než dohoří poslední svíce, na níž se podílelo šestadvacet autorů – mimo jiné Petra Klabouchová, Kateřina Surmanová, Veronika Opatřilová či Lukáš Vavrečka. Velká část z nich se festivalu osobně zúčastní. „Dostat tolik autorů jedné knihy ve stejný čas na jedno místo se asi hned tak znovu nepodaří.“ 

V době, kdy můžeme o knihách číst recenze, sledovat autory na sociálních sítích a rozhovory s nimi si pustit kdykoli, může mít osobní setkání možná ještě větší význam. Festival podle Lucii Švorcové pomáhá knihám vystoupit ze záplavy novinek, které se každoročně objevují na trhu. „Čtenář pozná člověka, který za knihou stojí, dozví se něco o jejím vzniku a často pak sáhne i po knize, které by si jinak třeba vůbec nevšiml,“ říká. 

Festival Dobrých knih proto nechce být jen další zastávkou mezi knižními novinkami. Organizátoři by rádi pokračovali v propojování českých autorů a čtenářů i během roku. Kromě festivalu pořádají besedy či book club, natáčejí podcasty a (nejen) českým knihám dávají prostor také na sociálních sítích a v dalších projektech.  

A pokud přemýšlíte, po které české knize sáhnout, zeptali jsme se na doporučení několika lidí, se kterými se budete moct setkat i na festivalu. 

Knihy, které stojí za pozornost

Lucia Švorcová doporučuje Temné variace od Oldřicha Suchého: Tato sbírka třinácti povídek vás překvapí především rozmanitostí. Knihy čtu převážně cestou do práce, takže možnost rozkouskovat si čtení podle jednotlivých povídek beru jako obrovské plus. Je to přesně ten typ knihy, který ukazuje, že česká literatura umí být napínavá, temná a rozmanitá. A pokud budete číst pozorně, poznáte, jak velkým milovníkem literatury je samotný autor, jak si s příběhy hraje, a hlavně, že se při jejich čtení budete bavit i vy. Pokud máte rádi autory, jako jsou Erben, Doyle, Stoker, King nebo Ira Levin, tahle kniha vám udělá radost. 

Přidává ještě tip na román Na závisti od Marie Irové: Velmi čtivou formou vám dovolí nahlédnout do života jedné obyčejné rodiny v jednom domě. A že v ní možná poznáte i svou vlastní rodinu? To se klidně může stát. Co se totiž stane, když někdo naruší roky zavedené pořádky a soužití? A jak nezapomínat na vlastní život a své touhy, aniž by kvůli tomu bylo v rodinné vile pořád dusno?

Marie Irová a Oldřich Suchý jsou zároveň moderátorskou dvojicí Festivalu Dobrých knih.

Iva Hadj Moussa doporučuje knihu Zlá babička od Ditty Kůtové: Patří ke knihám, které mi uvízly v paměti. Možná je to i proto, že jsem sama z jihočeské vesnice a některé věci mi byly velmi povědomé. Autorka se vyhýbá patosu, a přesto mě kniha na několika místech dojala. Tento vesnický román postupně odkrývá životní příběh ženy, na kterou rodina vzpomíná v hořkosti. Vypráví o každodenní dřině a těžkých životních zkouškách. Ukazuje, co všechno musely ženy v minulých generacích vydržet. Pokud bych měla nějak shrnout to hlavní, co jsem si z knížky odnesla, bylo by to asi tohle: Nesuďte člověka, pokud neznáte celý jeho příběh. 

Tip Lucie Huškové: Půjdu proti proudu recenzí a doporučím knihu Hoří ti táta od Viktorie Hanišové – mě bavila hodně! Tahle autorka patří do mých TOP 5, má úžasný smysl pro jazyk, skvělé dynamické tempo, chytlavé náměty a já si čtení jejích knih pokaždé užívám. A tahle aktuální? Opět výborně napsaná, originální téma, originální pojetí, ironie, vtip, drama, napětí, politika, vztahy, emoce, spisovatelé, dezoláti – je tam všechno a výborně to funguje.

Doporučení Oldřicha Suchého: Mám rád debutové knihy. Mezi takové patří román Kořeny jabloní Veroniky Kratochvílové. Čtenáři si v této knize mohou vybrat z několika zajímavých témat a dokonce je možné určité skutky různě interpretovat. Pro mě to byla kniha o krásném a nečekaném přátelství mladé ženy s dámou pokročilého věku. Obě se velmi rychle staly mými kamarádkami a když jsem román dočetl, bylo mi líto, že jsou obě jen z papíru. Že je opravdu nemohu potkat v některé z kaváren a pozdravit se s nimi.

Zdroj: archiv Dobrých knih

Sága, která uchvátila čtenáře po celém světě 

Kniha mladého švýcarského autora Nelia Biedermanna je pohlcující podobně jako les obklopující zámek rodu von Lázár. Les, který přitahuje, děsí a mění každého, kdo do něj vstoupí. 

Lázár je rodinná sága, román, v němž se mísí gotická atmosféra, poezie, psychologická hloubka i ozvěny magického realismu. Na pozadí bouřlivého 20. století, kdy se starý svět monarchie rozpadá pod tlakem modernity, nacionalismu a válek, sledujeme několik generací uherské aristokratické rodiny pronásledované tajemstvími, šílenstvím, nevěrami i traumaty děděnými z rodičů na děti. Velké dějiny se zde prolínají s intimními dramaty jednotlivých postav a vytvářejí podmanivý a znepokojivý příběh čerpající ze středoevropské historie a vzpomínek autorovy rodiny (jeho prarodiče uprchli v 50. letech z Maďarska do Švýcarska). 

Román vyniká především poetickým a vyzrálým jazykem. Uznání rozhodně patří i Michaele Škultéty, které se podařilo v českém překladu, jež vyšel v nakladatelství PROSTOR, zachovat kouzlo autorova stylu. Přestože jde mnohdy o temné vyprávění, čte se dobře – i díky krátkým kapitolám a místy až hypnotické atmosféře. Kniha (a přirozeně tak i její autor) se stala globální senzací a překladová práva se prodala do více než pětadvaceti zemí. Za uplynulý měsíc nasbírala kladná hodnocení i od českých čtenářů a čtenářek, takže pokud vám doteď unikala, rozhodně stojí za pozornost. 

Co jiného dělá spisovatel, říkala si Eva, než že svým postavám odnímá právo na sebeurčení. Staví jim do cesty války, do duše vpisuje deprese nebo je připraví o první lásku. Nerovnováha moci jako mezi pachatelem a obětí, byť ve fikci. Postavy se nemohou bránit, spisovatel s nimi nakládá, jak se mu zlíbí, nechává je trpět a marně doufat, jen aby se ujistil o své nadřazenosti.

Tady nemusíte vůbec nic

Co na chvíli úplně vypnout a připomenout si radost z obyčejných věcí? V době, kdy máme pocit, že bychom měli být neustále produktivní, nabídne příležitost k nicnedělání Festival o ničem. Historická Vodárenská věž na Letné se od 17. do 23. srpna promění v prostor, kde není potřeba podávat výkony, sbírat zážitky ani plnit další položky na seznamu. Nezisková organizace MILA zde vytvoří oázu klidu, která připomíná důležitost zpomalení a také to, že péče o druhé začíná péčí o sebe.

„Chceme lidem nabídnout luxus odložit slovo ‚musím‘ a na chvíli jen prostě ‚být‘,“ říká zakladatelka organizace MILA Simona Bagarová. „Inspirací k uspořádání Festivalu o ničem nám byli návštěvníci naší loňské výstavy Institut blízkosti. Zde mimo jiné odpovídali na otázku, co jim pomáhá, když je jim těžko. Drtivá část zmiňovala úplně obyčejné věci, a tak jsme takové místo, kde se lze zastavit a načerpat energii, letos vytvořili,“ dodává. Vizuální stránky akce se opět chopí přední český scénograf Marek Cpin, který byl za loňskou podobu výstavy Institut blízkosti nominován na cenu Czech Grand Design. 

Festival nabídne koncerty Jiřího Bárty, Beaty Hlavenkové nebo Lenky Nové, čtení pohádek s Marthou Issovou a Lenkou Termerovou, ranní jógu, taneční lekce s Janem Cinou i pohybové workshopy od cirkusové školy Cirqeon. Festival v neděli uzavře komentovaná prohlídka doprovodné výstavy se Simonou Bagarovou a akustické vystoupení Báry Polákové se Štěpánem Urbanem. 

Příjemným doplněním bude pop-up letenské pekárny Eska, která bude po celý týden návštěvníkům připravovat snídaně i odpolední občerstvení. Všechny festivalové akce jsou zdarma, kvůli omezené kapacitě je ale potřeba se předem registrovat (registrace na jednotlivé akce se spouští 1. srpna). 

Čtyři umělci a jejich vize budoucnosti 

Skupinová výstava Forgotten Realms v DSC Gallery zve k bloudění v imaginativních krajinách a alternativních realitách, v nichž se prolínají folklór, mytologie i vize posthumánní budoucnosti. Čtveřice mladých autorů prostřednictvím maleb a objektů zkoumá proměnu člověka, vztah ke krajině i klimatické obavy současnosti. Namísto dystopické perspektivy však nabízí nadějný pohled na možnost vzniku nových forem soužití, a to s respektem k minulosti a ve větší harmonii s okolním prostředím. 

„Celá výstava má silný antropologický rozměr. Zabývá se tím, jak se člověk proměňuje pod vlivem nových podmínek, jaké podoby může mít budoucnost a jaké obavy z ní dnes ve společnosti cítíme,“ říká kurátorka Sarah Adnanová. 

Skrytý význam tvoří inspirace „Zapomenutými říšemi“, fantasy světem spojeným s hrou Dungeons & Dragons. Tento motiv funguje jako generační rámec formovaný obdobím před internetem, kdy bylo kolektivní vědomí utvářeno sdílenými příběhy a vyprávění představovalo důležitý prostor pro rozvoj představivosti, podvědomých vizuálních obrazů, našeho vnímání i imaginace. 

Každý z umělců pracuje s odlišným vizuálním jazykem – Dominik Styk (jehož díla jsou aktuálně k vidění také na kolektivní výstavě v GHMP Zámek Troja) představuje textilní objekty, Botond Keresztesi koláže na pomezí dadaismu a postinternetové estetiky. „Kombinuje dějiny umění s vizuálním jazykem internetu. Jeho práce mohou působit absurdně nebo provokativně, ale právě tím reagují na absurditu současného světa,“ komentuje tvorbu jednoho z nejvýraznějších maďarských umělců své generace kurátorka. 

Beáta Hechtová, laureátka posledního ročníku Ceny kritiky za mladou malbu, ve svých precizních olejomalbách ukazuje osobitý vizuální jazyk, který označuje jako futuristický folklór. Výrazný vliv na její tvorbu měl dvouletý rezidenční pobyt v Peru, který proměnil její malířský jazyk i tematické zaměření. Její tvorbu jste mohli vidět v zahraničí, zejména ve Vídni či třeba v Londýně. Tato výstava, kterou můžete navštívit do 20. srpna, je jejím prvním galerijním představením v Praze.

Podobná témata rozvíjí také Kristína Navrátil, slovenská umělkyně, která studovala v Praze. Její obrazy s výraznými autorskými rámy ze sekundárně opracovaného dřeva působí pohádkově a optimisticky, ale ve skutečnosti jsou reakcí na klimatickou krizi. „Je v nich generační výpověď o strachu, že o přírodu a svět, který známe, můžeme v budoucnu přijít,“ doplňuje Adnanová. 

Setkání plné chutí, hudby a řemesla

Pokud ještě nemáte plány na první srpnový víkend, doporučujeme vyrazit do Riegrových sadů. V sobotu 1. srpna se zde uskuteční pilotní ročník Groovy Market Festu. Organizátoři Marek Novák a Veronika Kracíková, kteří mají zkušenosti z barcelonské gastro scény, chtějí vytvořit moderní prémiový městský market – místo, kde objevíte nové gastronomické koncepty, lokální značky i autorskou tvorbu, a to za doprovodu živé hudby a v příjemné atmosféře. Ať už dostanete chuť na street food, křupavé pečivo, signature drink, vychlazené pivo nebo třeba kombuchu, rozhodně bude z čeho vybírat. 

V Design Gallery najdete šperky od několika designérů (např. Meloune), macramé od Aestry nebo pečlivě vybrané kousky ze second handu Dusha. Pokud si navíc chcete odnést něco opravdu osobitého, zastavte se u stánku Charm Baru, kde si můžete vytvořit vlastní šperk (více o tomto konceptu se dozvíte v našem dřívějším článku). Přírodní esence a další voňavé produkty představí Lucie Rimona, která pro festival vytvořila také vlastní speciální vůni. Na výběr jsou dva typy vstupenek podle toho, zda chcete dorazit na odpolední, nebo večerní část programu. Zakladatelé plánují z Groovy Market Festu vytvořit pravidelnou součást pražského života.

Zdroj: archiv zmíněných projektů, Ruben Hollinger (foto N. Biedermanna), Ryon/Ondrej Rychnavský (DSC Gallery)

Dostupnost sportoviště a volba aktivit

Pokud chodíte celý život do jednoho fitka, pak toto členství nejspíš nebude pro vás to pravé. Ale pro všechny, kteří nedokáží vydržet u jedné aktivity a rádi zkouší něco nového, je Membros ideální.

Cítíte, že se potřebujte protáhnout po dlouhém pracovním dni za monitorem počítače, vyberte si v mapě aktivit jógu a zdravotní cvičení, ihned uvidíte, kde se ve vašem okolí konají nejbližší lekce. Zvolit můžete i preferovanou denní dobu. V horkém počasí zajisté oceníte výběr několika bazénů nebo vyzkoušíte vodní sporty v populárních Žlutých lázních. Naopak, když je venku nevlídno, určitě si dopřejte relaxaci v sauně. Pokud se potřebujete pořádně zničit, pak doporučujeme vybrat bojové sporty a dát si pořádně do těla. Změna fitness centra je pro váš dlouhodobý progres též žádoucí, už jen jiné prostředí a výbava vás donutí lehce modifikovat váš zajetý trénink.

V aplikaci Membros si navíc můžete udělat plán aktivit třeba na celý týden. Krásně si tak poskládáte program podle školy, práce či schůzek. Zkrátka využijete čas efektivně, protože nejste vázáni na jedno místo ani aktivitu. Poznáte nová sportoviště, nové lidi a užijete si zcela nové zážitky.  

Drahé vstupné a dlouhodobé členství

Jak jsme již zmiňovali v úvodu, od sportu ve městě, a především pak v Praze, může odrazovat vysoká cena vstupného či dlouhodobé závazné členství v nejrůznějších sportovních klubech. S Membros můžete navštěvovat různá sportoviště a střídat aktivity. Zvolit můžete flexibilní předplatné od týdne nebo balíčky vstupů. Platíte vždy jen to, co využijete a nemusíte se vázat na jediné místo. Pokud nemáte žádné firemní benefity, studujete či pracujete jako OSVČ, Membros vám zajisté bude dávat smysl, určitě totiž ušetříte nejen čas, ale i peníze za jednotlivé vstupy či členství.

Výhody a nevýhody

Jak jsme již popsali výše, největší výhody Membros jsou v její flexibilitě a přehledné nabídce aktivit dle času a místa. Dále pak jednoduchá rezervace aktivity a možnost si zvolit vždy to, co vám bude momentálně vyhovovat. Nevýhodou je třeba méně aktivit ve vašem blízkém okolí, takže nic pro někoho, kdo využívá jedno sportoviště vedle svého bydliště. Důležité je totiž plánovat a dát šanci i novým ještě neprozkoumaným aktivitám. Ale právě, když se otevřete tomu poznávat nová místa a sporty, zaručujeme vám, že vás to bude bavit stejně jako nás.     

O existenci Charm Baru Tvůj šperk jsem se dozvěděla před několika měsíci díky algoritmům na Instagramu. Už podle sociálních sítí je patrné, že si koncept našel své fanoušky. To se mi potvrdilo, když jsem jednoho sobotního odpoledne vyrazila s kamarádkou do Myslíkovy ulice, kde obchod s ateliérem sídlí. Bylo narváno. Komponenty ke svému šperku si zde zrovna vybírala i budoucí nevěsta během rozlučky se svobodou. Raději jsme nechaly „efekt tramvajové zastávky“, jak poznamenala zdejší paní asistentka, za sebou a vrátily se ve všední den dopoledne. A právě to můžu jedině doporučit. Návštěva je mnohem příjemnější, když se tu s nikým nemačkáte a v klidu můžete promyslet, jak bude váš budoucí náramek či náhrdelník vypadat a který řetízek a přívěsky pro něj zvolíte. A že je z čeho vybírat. 

Najdete tu srdce, hvězdy nebo iniciály, ale také symboly štěstí, ochrany či motivy inspirované mořem, cestováním, sportem nebo Prahou. Ty si oblíbili hlavně turisté, kteří si chtějí odvézt originálnější vzpomínku než běžný suvenýr. Po celou dobu jsou vám k dispozici asistentky, které ochotně poradí, ukážou, jak s komponenty pracovat, a v případě potřeby šperk sestaví za vás. Já jsem si chtěla všechno vyzkoušet sama, jenže jemná motorika není zrovna moje silná stránka. Po několika minutách boje s očky jsem nakonec pomoc ráda přijala. Před placením navíc personál automaticky zkontroluje, že jsou všechny spoje správně uzavřené, aby se přívěsky časem neztratily. 

Šperky s přesahem

Jak už asi tušíte, Charm Bar není běžným obchodem se šperky, kam lidé chodí jen nakupovat. Přicházejí sem za zážitkem a společně stráveným časem. Vnímá to i zakladatelka Anna Benešová. 

„Když jsem se roky věnovala drátování, postupně jsem začala vnímat, že lidé si ke šperkům netvoří jen estetický vztah, ale hlavně emoční. Každý kousek, který vznikl pod rukama, nesl příběh, někdy velmi silný. A právě to mě přivedlo k myšlence vytvořit prostor, kde si ten příběh může člověk dotvořit sám,“ říká tvůrkyně a podnikatelka působící pod značkou Monsterance. 

Podle ní dnes zákazníci nehledají jen hezký doplněk. „Zájem o personalizované šperky vnímám jako celosvětový trend, ale zároveň i návrat k něčemu velmi přirozenému – potřebě vlastnit něco, co má přesah. Lidé už nechtějí jen hezký šperk, ale něco, co vznikne v jejich rukou. Zároveň chtějí prožitek, zastavení, něco, co si odnesou nejen na sobě, ale i v paměti. Charm Bar je malý rituál a ten má podle mě dnes mnohem větší hodnotu než samotná věc.“

Tvořit a relaxovat sem chodí kamarádky, páry na rande, narozeninové oslavy i lidé, kteří si prostě chtějí udělat radost. Nad ateliérem se navíc nachází samostatná místnost určená pro soukromé akce a firemní teambuildingy. 

Kvalitní materiály

Vedle designu kladou důraz také na kvalitu materiálů. Základ tvoří nerezová ocel, která je voděodolná a vhodná pro každodenní nošení. K dispozici jsou také pozlacené varianty nebo přívěsky z mosazi a bižuterního kovu. Všechny používané materiály procházejí laboratorním testováním na zdravotní nezávadnost. „Je to trochu alchymie najít rovnováhu mezi krásou, trvanlivostí a bezpečností. Pro mě je důležité, aby člověk mohl šperk nosit každý den bez obav,“ říká Benešová, která získala ocenění Živnostník roku hl. města Prahy 2023 a jejíž drátovaný šperk vynesl třeba i Vojta Kotek v reality show Zrádci. 

V obchodě najdete i šperky připravené k okamžitému zakoupení – mimo jiné náušnice nebo prstýnky. A pokud šperk nechcete jen tak sundat, nabízejí zde i permanentní náramky na míru. Nové kousky lze zakoupit také prostřednictvím e-shopu. 

Sociální sítě a další plány

Charm Bar funguje teprve necelý rok, přesto už otevřel druhou pobočku v obchodním domě Máj. Významnou roli v jeho rychlém růstu sehrály sociální sítě. Lidé na nich sledují celý proces výroby a často pak přijdou s tím, že si ho chtějí vyzkoušet na vlastní kůži. Mnozí svou návštěvu sdílejí, takže se doporučení šíří přirozeně dál. 

„Často se ale stává, že se zastaví i náhodní kolemjdoucí a odcházejí nadšení právě proto, že nic podobného nečekali. A to je možná nejhezčí část – ten moment překvapení,“ doplňuje majitelka. 

Do budoucna plánují tematické kolekce, workshopy i další zážitkové akce a rozvoj e-shopu, který jim má umožnit zahraniční expanzi. Jak ale Anna Benešová dodává, jejich hlavním cílem zůstává něco jiného. „Přála bych si, aby si lidé od nás neodnášeli jen šperk, ale pocit, že si na chvíli dovolili zpomalit a vytvořit něco, co má jejich vlastní stopu. Dovolit si je totiž v životě důležité.“

Po vlastní zkušenosti můžu říct, že právě v tom spočívá největší kouzlo celého konceptu. Domů jsem si sice odnesla nový náhrdelník, ale ještě větší radost mi udělalo samotné tvoření a netradičně strávený čas s kamarádkou. V době, kdy většinu věcí objednáváme pár kliknutími, je příjemné na chvíli zpomalit a vytvořit si něco vlastníma rukama.

Foto: Dorota Noon, Charm Bar a Monsterance archiv

Paměť doteku

Kunsthalle Praha vůbec poprvé věnuje samostatnou výstavu své umělecké sbírce. Projekt Memory of Touch: Kapitola I představuje kurátorský výběr ze sbírky čítající více než dva tisíce děl v nečekaných souvislostech a nových interpretacích. Slovinský kurátor Tevž Logar ve spolupráci s kurátorkou sbírky Barborou Ropkovou propojuje díla moderního, poválečného i současného umění s pracemi šesti výrazných osobností současné české umělecké scény. Díla Bohumila Kubišty nebo Běly Kolářové na výstavě vstupují do dialogu například s pracemi Valentýny Janů, Marie Lukáčové či Romana Štětiny. 

Logar návštěvami ateliérů mladých českých umělců a umělkyň strávil více jak rok a také se snažil více pochopit český kontext, takže studoval nejen samotnou sbírku a zdejší umění, ale ponořil se také do literatury. Z děl českých autorů, která v rámci přípravy přečetl, zdůraznil např. Dopisy Olze od Václava Havla. 

Název výstavy, který vznikl během rozhovoru s přizvanou umělkyní Valentýnou Janů v jejím ateliéru, odkazuje k představě, že minulost není pouze historickým faktem, ale něčím, co přetrvává v materiálech, gestech, tělech i vzpomínkách. Výstava proto místo lineárního vyprávění dějin umění vytváří síť vztahů, ozvěn a asociací, v níž spolu vedou dialog díla různých generací, médií i historických období. Ústředním tématem první kapitoly výstavy je křehkost a zranitelnost jako estetická i společenská strategie, která se promítá do několika tematických okruhů od intimity přes tělesnost až po proměnlivost forem. Druhá kapitola, která se otevře v listopadu, bude tato témata dále rozvíjet z nové perspektivy. 

Pokud Kunsthalle plánujete navštívit a ještě jste od dubna nestihli zajít na výstavu Williama Kentridge The Battle Between YES and NO, doporučujeme si ji také projít – trvá do 7. září. 

Faust jako obraz každého z nás

Co nás žene za hranice možného? Touha po poznání, lásce, moci, úspěchu nebo po překročení vlastních limitů? Právě tuto otázku otevírá nová výstava Radky Bodzewicz v Centru současného umění DOX. Umělkyně, která dlouhodobě čerpá inspiraci z mytologie a zásadních děl světové literatury, tentokrát čerpala inspiraci z Goethova Fausta. Legendární příběh učence, jenž uzavře smlouvu s ďáblem, však nevypráví doslovně. V jejím pojetí se Faust stává metaforou současného člověka a jeho ambicí, pochybností i rozhodnutí.

Tento malířský cyklus patří k dosud nejambicióznějším projektům autorky. Na dvou desítkách velkoformátových obrazů, doplněných objekty, osobními tvůrčími deníky i výtiskem Goethova Fausta s osobními poznámkami, rozvíjí témata dobra a zla, lidské touhy i odpovědnosti za vlastní volby. Tři podlaží galerie jsou věnována archetypálním postavám Mefistofela, Markétky a Fausta, které lze chápat jako různé stránky naší vlastní psychiky (Stín, Anima, Hledač a Ego). 

„V univerzálním konfliktu dobra a zla je Faust v podání Radky Bodzewicz ztělesněním našich vlastních příběhů: o nekonečné touze po poznání, lásce, moci a překročení hranic možného i o osudovosti a nevratnosti našich vlastních rozhodnutí, našich vlastních smluv s ďáblem,“ říká kurátorka Michaela Šilpochová.

Přestože Bodzewicz ve své tvorbě často pracuje s novými technologiemi, tentokrát je upozadila ve prospěch samotné malby. Výsledkem je projekt, který dokazuje, že více než dvě stě let starý příběh může promlouvat k člověku bez ohledu na národ, čas nebo prostor a být stejně aktuální jako v době svého vzniku.

Redakční tip navíc: Zatímco další výstavní program se naplno rozjede opět v září, prázdninové večery budou v DOXu patřit filmu. Letní kino na střeše holešovického centra letos navazuje na výstavu HIT BY NEWS a nabídne snímky věnované médiím, investigativní žurnalistice i fenoménu fake news. Na programu jsou například Všichni prezidentovi muži, Když promluvila nebo Truman Show. Promítá se každé úterý od 30. června do 25. srpna ve 21:30. Také si už můžete poznamenat do kalendáře termín dalšího ročníku Festivalu umění, literatury a vzdělávání FALL, který se uskuteční 1.–4. října. První zvýhodněná vlna vstupenek už je v prodeji.

Umění v éře algoritmů 

Digitální technologie nám usnadňují každodenní život, zároveň ale stále více ovlivňují způsob, jakým komunikujeme, získáváme informace nebo utváříme vlastní představu o světě. Právě těmto proměnám se věnuje mezinárodní skupinová výstava DATAS: The Data and the Sovereign v Galerii Rudolfinum. Prostřednictvím děl více než dvou desítek umělců a umělkyň zkoumá, jakou roli dnes hrají data, algoritmy a umělá inteligence v našich životech a jak ovlivňují otázky soukromí, identity, moci či osobní svobody.

Výstava nepropadá technologickému pesimismu ani nekritickému nadšení. Místo toho otevírá debatu o tom, kdo dnes kontroluje naše data, jaké důsledky má jejich využívání a zda si v digitálním světě dokážeme zachovat vlastní suverenitu. Můžete se těšit na rozmanitá díla pracující s videem, instalací, fotografií i novými technologiemi. Výstava potrvá do 30. srpna a vstupné je dobrovolné.

Mezi dvěma světy

Co znamená být Vietnamcem, když jste se narodili v Česku? Co znamená být Čechem, když vás okolí na první pohled jako Čecha nečte? Vietnamce si mnozí stále spojují především s večerkami nebo bistry. Fotografická výstava Little Hanoi, Next Generation v Holešovické tržnici však ukazuje mnohem pestřejší obraz komunity, která je dnes neodmyslitelnou součástí české společnosti. Projekt volně navazuje na fotografickou sérii Little Hanoi z roku 2008 a po osmnácti letech obrací pozornost k druhé generaci Vietnamců a Vietnamek, kteří v Česku vyrostli, studují, podnikají, tvoří nebo pracují v nejrůznějších profesích.

Více než sedmdesát stylizovaných portrétů autorek Štěpánky Stein a Vendy Mlejnské doplňují osobní příběhy, které zpracovala Thuy Duong Nguyen Trinh. Mezi portrétovanými jsou lékaři, právníci, lidé z médií, kultury či třeba gastronomie, jmenovitě Tomáš Ngoc, spolumajitel restaurace Soyshi a bývalý manažer michelinské restaurace Story, nebo třeba Do Thu Trang, autorka knihy Asijatka v Česku. 

Výstava, která se poprvé představila v rámci Hanoi Photo Biennale ’25, kde získala pozornost laické veřejnosti i profesionálních fotografů, otevírá témata identity, rodinných očekávání, kořenů i hledání vlastního hlasu mezi vietnamskou a českou kulturou. K vidění je v hale č. 11 do 11. července.

Zdroj: Vojtěch Veškrna (Kunsthalle), Jan Slavík (DOX), Ondřej Polák (Galerie Rudolfinum), Štěpánka Stein a Vendy Mlejnská

Z reproduktorů vyhrává elektronická hudba. Lidé tančí, baví se a po sportovní aktivitě doplňují energii kávou nebo elektrolyty místo alkoholu. Pro část mladé generace už totiž alkohol nepředstavuje automatickou vstupenku ke společenskému zážitku. Naopak ho stále častěji vnímají jako překážku pro zdraví, výkon i celkovou pohodu.

Právě takto naladěné lidi spojuje RANNØ club, za kterým stojí Artur Ország a Simona Fišerová. To, co začalo spontánním nápadem inspirovaným videem ze zahraničí, dnes přitahuje stovky lidí napříč Českem i Slovenskem.

„Viděla jsem video, kde lidé tancovali v pekárně, a říkala si, že bych na něco takového sama chtěla jít,“ vzpomíná Simona Fišerová. Když sdílela video na Instagram s otázkou, jestli se podobná akce koná i v Praze, ozval se jí Artur Ország, kterého koncept také zaujal. „Nebo neuděláme vlastní akci?“ napsal jí tehdy. A právě tím odstartoval projekt, který nedávno oslavil první rok fungování.

První akce přitom vznikla bez velkých ambicí a plánů. „Nešli jsme do toho s tím, že budujeme nový run club nebo pravidelný koncept. Chtěli jsme jen propojit hudbu, pohyb a lidi na fajn akci,“ přibližuje Artur. Zlom přišel ve chvíli, kdy na druhý event dorazilo dvakrát více lidí než na první. Tehdy si oba uvědomili, že podobný formát v Česku očividně chyběl a že má smysl pokračovat.

Není to náhoda. Popularita běžeckých skupin – při běhu jedné z nich se ostatně seznámili i Simona s Arturem – v posledních letech výrazně roste, což potvrzují i data ze Stravy. Jen v roce 2024 zaznamenaly běžecké komunity v průměru šedesátiprocentní nárůst účasti. Zároveň sílí i trendy jako soft clubbing nebo sober curious. Mladší generace čím dál častěji hledá způsoby zábavy, po kterých se bude cítit dobře. 

„Nemám ráda ten stav po večerních parties. Člověk je rozbitý nejen další den, ale často ještě několik dní potom,“ popisuje Simona. „Naše akce mají člověka naopak nakopnout. Přijdeš domů s tím, že sis zasportovala, zatančila, poznala nové lidi a pořád máš čas a energii na další věci.“

RANNØ už zdaleka není jen o propojení běhu s ravem. K původnímu Run&Rave postupně přibyly další formáty jako Power&Rave, Padel&Rave nebo třeba Climb&Rave. Nejnovějším přídavkem je Hike&Rave – dopolední výšlap na Ještěd zakončený party na horské chatě se poprvé uskuteční 27. června. 

Lidé nepřicházejí jen za sportem, ale hledají i pocit sounáležitosti. „Potřeba někam patřit je obrovská. Lidé se s RANNØ začali rychle identifikovat a brát ho jako něco svého. Postupně proto vědoměji rozvíjíme i komunitní stránku projektu,“ říká Artur. Zároveň podle něj hraje roli i tlak na výkon a prezentaci sebe sama na sociálních sítích. „Lidé jsou posedlí čísly a chtějí ukazovat, že jsou aktivní.“ 

Od prvního eventu projekt výrazně vyrostl. Pořádá akce nejen v Praze, ale i v dalších osmi městech v Česku, a rozšířil se i na Slovensko. Postupně přidávají další zastávky a sporty a v budoucnu by se chtěli podívat i dál za hranice. 

„Překvapilo mě, jak rychle se dá něco vybudovat, když to děláš upřímně a bez postranních úmyslů. Když něco tvoříš autenticky a s dobrým záměrem, lidé to poznají,“ myslí si Artur, který se vedle RANNØ věnuje modelingu, hudební produkci nebo učí na mezinárodní škole Leonardo V. Academy. 

Velkou roli v růstu projektu hrají i sociální sítě. „Přinášejí nám nové lidi, příležitosti i spolupráce,“ říká Simona, která pracuje v marketingové agentuře a zároveň pokračuje ve studiu marketingu na vysoké škole.

Právě spolupráce jsou pro fungování konceptu důležité i z finančního hlediska, protože část akcí zůstává zdarma. „Nechceme z lidí tahat velké peníze. Spolupráce vybíráme tak, aby byly v souladu s tím, co děláme,“ vysvětluje Artur. Ideální propojení by si oba dokázali představit například se sportovními značkami. A Simona s úsměvem dodává ještě jedno vysněné jméno: „Jednou bychom chtěli spolupracovat s Ewou Farnou, protože na akcích často hrajeme remixy jejích songů.“

Ostatně třeba remix písně Na ostří nože zazněl i během květnového narozeninového Run&Rave, na který dorazilo kolem 670 lidí. Polovinu výtěžku z prodaných vstupenek organizátoři věnovali Nadačnímu fondu Emil. 

„Komunita je pro mě na celém projektu ta nejkrásnější část,“ říká Simona. „To, jaké lidi to přitahuje a jaká atmosféra kolem akcí vzniká, se vlastně těžko popisuje.“

Vedení projektu je pro oba škola. „Jelikož jsme předtím eventy nikdy neorganizovali, naučili jsme se toho opravdu hodně – pracovat pod tlakem, komunikovat s lidmi nebo řešit krizové situace. Zatím šlo naštěstí jen o drobnosti, jako třeba zapomenuté kabely k technice pro DJe,“ zmiňuje Simona. 

S narůstajícím množstvím aktivit a agendy k dvojici přibyli i další pomocníci, ke core týmu se přidala Kateřina Panská. „Nemáme pevně rozdělené role. Spíš si věci přehazujeme podle toho, koho co baví a kdo má zrovna čas. Já obvykle přicházím s novými nápady, Simča se stará hlavně o sociální sítě a Kačka řeší technické věci jako ticketing,“ doplňuje Artur. 

„Díky RANNØ jsme poznali skvělé lidi,“ usmívá se Simona. „I proto bych lidem vzkázala, ať zkouší nové věci. Chápu, že přijít na podobnou akci, obzvlášť sám, může být nekomfortní. Ale většinou to za to stojí.“ 

Zdroj: RANNØ archiv

Rony Plesl je bytostně spjatý se sklem – jako autor s nezaměnitelným rukopisem, tvůrce uměleckých plastik z uranového skla, pedagog UMPRUM i designér ikonických váz, svítidel a nápojového skla. Méně známá je však jeho sběratelská poloha ovlivněná lidskou smrtelností a morálními zásadami. Poloha intimní, neokázalá a vedená spíše vnitřním neklidem než systémem. Zhruba polovina jeho sbírky je nyní poprvé veřejně k vidění – v karlínském sídle J&T Banky si ji můžete prohlédnout do 15. srpna, a to zdarma. Galerie Magnus Art se snaží veřejnosti prezentovat výběr ze soukromých sbírek, Pleslova je už desátá v pořadí. Zároveň jde o jednu z dosud nejrozsáhlejších výstav galerie. Některá z děl jsou tentokrát k vidění i ve veřejnosti nepřístupném atriu banky. 

Název výstavy odkazuje k větě připisované Johnu Lennonovi, kterou Rony Plesl kdysi objevil vyšitou na svém saku. A právě mimochodem, bez předem promyšlené strategie, vznikala i jeho sbírka. „Nejsem typický sběratel, který by začal sbírat kvůli investicím, zdobení domu nebo estetice. Pro mě je to niterní záležitost. Zajímá mě memento mori a sbírám věci, které jsou o životě a smrti. Díla ze sbírky mě navíc inspirují v mé práci,“ říká Plesl, který umění začal kupovat už jako student. Prvním dílem v jeho kolekci byla práce maďarského op-artového umělce Victora Vasarelyho, postupně se však začal soustředit především na českou scénu. Sběratelská kolekce se v galerii potkává s Pleslovými díly – ať už jde o triptych inspirovaný benátskými zrcadly, Křišťálového Krista nebo trnovou plastiku z jemně fosforeskujícího uranového skla. 

„Kdysi jsem si řekl, že když prodám svou první sochu, koupím za ni dílo jiného umělce – jako způsob, jak něco vrátit do sféry, kterou miluji. Deset let jsem učil dějiny umění, mám k nim hluboký vztah a dobře jim rozumím. Zároveň mi přišlo přirozené investovat peníze do něčeho, co má skutečnou hodnotu a krásu,” popisuje vznik sbírky Plesl. „Moje očekávání od sběratelství se v čase proměňují – souvisejí i s osobním životem, s manželkou Šárkou, rodinou, s uměním jako takovým. Sbírka je tak do velké míry odrazem nás obou.“

Výstava, jejíž kurátorkou je Valérie Horváth, představuje práce Josefa Bolfa, Ivana Pinkavy, Milana Knížáka, Jiřího Davida, Karla Malicha, Daniela Pitína, Patrika Adamce, Venduly Chalánkové nebo Jana Merty. Jedinou výraznější zahraniční výjimkou je vietnamsko-dánský umělec Danh Võ, jehož dílo patří pro Plesla k nejintimnějším částem celé sbírky. „Každá věc ve sbírce pro mě má význam. Ale kdybych měl jmenovat jednu z nejhlubších, je to dopis od Danha Võ, což je jeden z nejslavnějších umělců dneška, který pochází z Vietnamu, ale vyrůstal v Kodani. Dopis přepsal jeho otec, kaligraf, podle historického dopisu francouzského evangelisty z roku 1861, v němž se sám před popravou loučí se svým otcem. Vidím tam vztah otce a syna, Asiata a Evropana i vztah k náboženství.“ 

Pro Ronyho Plesla je důležité podporovat také mladé umělce – ostatně na pražské UMPRUM učí už 18 let a jeho ateliérem prošla řada mladých talentů. Krom jiného se jim snaží například předat dovednosti, které on měl to štěstí získat v Itálii. „Benátky jsou moje město. Jezdil jsem tam pravidelně čtyři roky a prožil tam nejinspirativnější období svého života. Itálie mě celkově ovlivnila v komplexnosti, mám pocit, že všechno, co v životě dělám, musí být dotaženo do maxima. I obyčejný pošťák tam má Armani brýle. Obchodník ze sklárny nosí dobrou košili, dobré sako, nedá si špatnou rybu. To mě hodně ovlivnilo,“ říká o městě, kde sbíral zkušenosti v jedné z nejstarších rodinných skláren na světě. V roce 2022 zde během benátského bienále představil také svou práci. 

K nejdiskutovanějším exponátům výstavy se řadí určitě Zmrd od Ondřeje Filípka, dílo, které Plesl označuje za jedno ze svých nejoblíbenějších. Přestože název i podoba sochy mohou působit provokativně, vnímá ji jako pozitivní symbol, jako malého postiženého chlapce, který čelí nepřízni osudu a ztělesňuje každodenní boj a lidskou odolnost. 

Umění v galerii jakoby mimochodem vytváří jakousi svatyni kontemplace nad tím, co je pro nás důležité. Od velkých gest a duchovní vznešenosti přes tiché intimní příběhy až po bodavý smysl pro humor. Ostatně, to podstatné se skutečně někdy děje jen tak mimochodem.

Zdroj: Anna Pleslová