Dialog umění a médií 

Pražské Centrum současného umění DOX otevřelo výstavu HIT BY NEWS, která ukazuje, jak  tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let. Sleduje cestu od raných uměleckých experimentů s novinami a časopisy až po současné reflexe mediální reality. 

Projekt založený výhradně na dílech ze švýcarské sbírky Annette a Petera Nobelových představuje téměř čtyři stovky prací více než dvou stovek umělců, kteří ve své tvorbě reagovali na média, zejména ta tištěná. Výstava zároveň připomíná, jak se mediální krajina v posledních desetiletích proměnila vlivem digitalizace, a otevírá témata důvěry ve zprávy, svobody médií nebo tlaku na novináře.

Kurátorem výstavy je švýcarský kurátor Christoph Doswald, který pro pražskou prezentaci připravil reprezentativní výběr z více než dvoutisícové kolekce budované manželi Nobelovými od 80. let 20. století. Jejich sbírka patří k nejvýznamnějším kolekcím zaměřeným na press art. Na výstavě se tak potkávají historické avantgardy, pop art i současné reflexe mediální reality. Mezi vystavujícími figurují jména jako Georges Braque, Kazimir Malevič, Joseph Beuys, Man Ray, Robert Rauschenberg, Barbara Kruger či Andreas Gursky. 

Expozice je rozdělena do čtrnácti tematických částí a zabírá hned dvě patra galerie. Doporučujeme si na její návštěvu vyhradit více času. K vidění tu jsou výstřižky z novin, obálky magazínů, fotografie, ale také malba, koláže či umělecké objekty. 

„Pod označením press art se zde soustřeďují umělecká díla, která se v nejširším smyslu vztahují k tištěnému slovu a obrazu a která z levného, každodenního spotřebního zboží činí jedinečný nákladný artefakt: koláže z novinového papíru, malby vycházející z novinových snímků, fotografie obálek časopisů, kvaše nanášené přímo na noviny či sítotisky založené na portrétech hvězd z populárních magazínů. Rozsah použití je široký, techniky rozmanité a tematické okruhy téměř nevyčerpatelné – stejně pestré jako důvody, které umělce k těmto pracím vedou a které se pohybují mezi fascinací a kritikou,“ vysvětluje kurátor Christoph Doswald.

HIT BY NEWS patří mezi dva hlavní výstavní projekty DOXu pro letošní rok. Výstavu můžete navštívit do 23. srpna. Doprovází ji i odborné debaty, vzdělávací programy a diskuze zaměřené na mediální etiku, svobodu slova a vztah umění a veřejného prostoru.

Transylvánská malba dnes

Pokud byste rádi vyrazili za uměním mimo Prahu, za pozornost stojí také výstava Transylvanian Painting Today v olomoucké Telegraph Gallery. 

Když se řekne Transylvánie, mnoha lidem se vybaví divoká příroda nebo román Brama Stokera o hraběti Draculovi. Z tohoto regionu v dnešním Rumunsku ale zároveň pochází řada umělců, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. A právě jejich tvorbu představuje olomoucká výstava.

Projekt britské kurátorky Jane Neal navazuje na předchozí výstavy věnované německé a britské malbě (German Painting Now a New Positions in British Painting) a uzavírá tak její kurátorskou trilogii zaměřenou na současnou figurativní malbu v Evropě. V Telegraphu se do 11. června představí patnáct výrazných osobností rumunské malířské scény.

Mezi nejznámější umělce výstavy patří Adrian Ghenie, Marius Bercea nebo Șerban Savu. Jedním z vystavujících je také Radu Băieş, který se v Telegraph Gallery představil před pěti lety sólo výstavou Searching For My Human Traces. Jsou spojeni s takzvanou klužskou školou – neformálním okruhem umělců kolem Univerzity umění a designu v Kluži, který na počátku 21. století výrazně zaujal mezinárodní scénu. Jejich malba často pracuje s figurací, silnou atmosférou a reflexí historických i postkomunistických témat. 

Transylvánie byla vždy vyhledávaná pro svou krajinu – zelené pastviny, majestátní hory i hluboké lesy. Region je opředený legendami a zároveň představuje kulturní prostor, v němž se po staletí setkávaly různé národy, náboženství i tradice. Právě tato historická a kulturní vrstevnatost se často promítá i do současného umění, které zde vzniká.Pokud se do Telegraphu vydáte, doporučujeme výstavu spojit s gastro zážitkem v místní restauraci Pulse – navštívili jsme ji už několikrát a vždy jsme byli velmi spokojení. V budově najdete také coworking, ateliér nebo třeba kino, takže místo žije od rána do večera různými kulturními a tvůrčími aktivitami.

Hledání ráje v labyrintu světa

Ochutnávku rumunského umění můžete aktuálně zažít i v Praze. V Bold Gallery probíhá sólová výstava Labyrint srdce a ráj světa malíře Radu Băieşe, jednoho z autorů zastoupených právě na výstavě v Olomouci.

Výstava je pozvánkou do vnitřního prostoru člověka a jeho hledání klidu v nečitelném světě. Aktuální série maleb reflektuje události posledních let a zkoumá, jak se člověk vyrovnává s nejistotou současnosti. Autor vnímá lidský život jako pohyb v labyrintu – prostoru, kde je poutník neustále vystaven různým pokušením i cestám, které mu život předkládá. Výstavu můžete navštívit zdarma do 4. dubna.

Umění trávení 

Aktuální výstava ALL THINGS DIGESTING v Kunsthalle Praha zve ke zpomalení a vnímání umění spíše tělem než hlavou. Umělecké duo sikau/pubalova proměňuje galerii v multisenzorický prostor, kde hraje roli zvuk, dotek, vůně i pohyb a kde se návštěvník stává součástí dění. 

Projekt vznikl v rámci experimentální platformy Aw!lab a vychází z metafory trávení – tedy z toho, jak do sebe vstřebáváme svět kolem sebe, informace i emoce. Instalace pracují s fermentací, mikrobiálními procesy nebo tělesnou intuicí a vytvářejí prostředí, které není jen k pozorování, ale k prožívání. 

Foto: Tomáš Cindr (DOX), Vendula Burgrová (Telegraph), Vojtěch Veškrna (Kunsthalle)

Na scéně vinohradského divadla D21 sledujeme Petru, která se snaží žít dál poté, co byla znásilněna. „Jako bych si nepatřila,“ říká. „Nic jí není“ a zároveň má zničený život. Minulost, kterou chtěla zapomenout, se prolíná se současností a ztrácí hranice mezi tím, co je skutečné, a tím, co si musela namluvit, aby přežila. Psychologické drama Symbióza? je minimalistické, komorní a přitom intenzivní a významné.

V hlavní roli se střídají Josefína Prachařová a Karolína Lea Nováková. Další postavy ztvárňují Maximilián Dolanský nebo Matouš Vyšata, Magdalena Prostá či Veronika Divišová a Filip František Červenka nebo Mikuláš Matoušek. Soubor NEmyslim kolektiv představuje mladé neokoukané tváře a talenty a nebojí se mluvit o tabuizovaných tématech. 

S autorkou a režisérkou Tinou Davídkovou jsme se bavili nejen o vzniku inscenace, ale i o tom, proč je důležité přestat reagovat podle zaběhnutých schémat. „Myslím, že je pro nás psychicky snazší znásilnění vnímat jako ojedinělý exces než jako něco, co se může odehrávat v běžných situacích a vztazích. Ve chvíli, kdy o takové zkušenosti člověk začne mluvit otevřeněji, začnou se ozývat další ženy z okolí se stejným nebo podobným příběhem. Najednou to přestane být výjimka,“ přibližuje v rozhovoru zkušenost, jejíž četnost potvrzují i data. Podle průzkumu je za život znásilněna každá pátá žena a je prokázané, že nejvíce případů znásilnění přichází od lidí, které oběť dobře zná. O zneužívání mužů se mluví ještě méně, ačkoliv tvoří v průměru 10 % obětí. A často se bojí mluvit, protože se mnohdy setkávají s viktimizací a bagatelizováním tématu. I kvůli prolomení mlčení Symbióza? vznikla. 

Odvaha promluvit 

NEmyslim kolektiv se profiluje jako spolek, který otevírá těžká a opomíjená témata. Co pro tebe znamená „NEmyslet“? 

Nejde o to přestat přemýšlet, ale přestat automaticky reagovat podle naučených schémat. U citlivých témat máme tendenci rychle soudit, radit nebo zlehčovat, protože je to pro nás komfortní. „NEmyslet“ pro mě znamená na chvíli tyhle reflexy vypnout a opravdu naslouchat tomu, co druhý říká – i když je to nepříjemné.

Jak jste se dali dohromady? Ať už s Terezou Keltyčkovou a Kateřinou Vášovou, tak následně s herci a herečkami?

Tereza je moje kamarádka z dětství a zároveň člověk, se kterým sdílím podobný přístup k práci i uvažování. Když jsem jí řekla o nápadu na NEmyslim, okamžitě se rozhodla do něj jít se mnou a dnes drží hlavně organizační stránku. S Kateřinou se známe z vysoké školy – původně jsem ji oslovila kvůli focení, ale postupně z toho vznikla dlouhodobá spolupráce.

U herců jsem od začátku chtěla pracovat s mladou generací. Někoho jsem viděla na jevišti a oslovila ho napřímo, někdo přišel na doporučení. Celé to vznikalo dost přirozeně. 

V repertoáru máte zatím představení Symbióza?. Hra původně vznikla jako projekt tvé bakalářské práce. Proč jsi zvolila zrovna téma znásilnění a posttraumatu?

Protože se o něm mluví hodně zjednodušeně. Ve veřejném prostoru se řeší hlavně samotný čin, ale méně to, co následuje – reakce okolí, pochybnosti, rozpad vztahů a dlouhodobé následky. Zajímalo mě právě to „potom“, které bývá pro člověka často složitější než samotná událost.

Zároveň mám vlastní zkušenost a zjistila jsem, že ve chvíli, kdy o ní člověk začne mluvit otevřeněji, začnou se ozývat další ženy z okolí se stejným nebo podobným příběhem. Najednou to přestane být výjimka a ukáže se, jak běžná ta zkušenost je – jen se o ní většinou mlčí. V tu chvíli mi dávalo smysl to zpracovat a pojmenovat i skrze divadlo. 

Poprvé jsi hru uvedla už v roce 2023. Jak se její podoba změnila pro současnou „verzi 2.0“? 

Původně to byl spíš komorní školní projekt. V nové verzi mají postavy větší prostor a víc pracujeme s perspektivou okolí, ne jen oběti. Ubylo vysvětlování a přibyly situace, ve kterých si divák musí význam poskládat sám. 

Co pro tebe znamená Symbióza? 

V kontextu hry je to pro mě stav, kdy ve vztahu zůstáváme déle, než je pro nás zdravé, jen proto, že sdílíme minulost a je nám ji líto opustit. Není to o blízkosti, ale o neschopnosti se oddělit, i když už to nikomu nepomáhá.

Co pro tebe bylo při zpracovávání tématu znásilnění, při práci s herci na tomto tématu nejdůležitější nebo nejtěžší?

Nejdůležitější pro mě byl empatický přístup k textu i k sobě navzájem. Hned na začátku jsme si řekli, co tím chceme sdělit, aby každý věděl, do čeho vstupuje, a mohl se rozhodnout svobodně. Chtěla jsem, aby se všichni cítili v pohodě a měli jasné hranice – nikdo nemusel jít dál, než chtěl, ale zároveň jsme téma neobcházeli jen proto, že je nepříjemné. Doufám, že se to povedlo. 

Zpracovávat tak silné téma vyžaduje určitou dávku odvahy a síly. Měla jsi ty nebo tvé okolí někdy pochybnosti?

Ano – měla jsem hlavně obavu, aby to nebylo povrchní nebo jen efektní. Zároveň ale pokaždé, když slyším, jak někdo tohle téma zlehčuje nebo se mu vysmívá, je to spíš motivace se ho nebát a mluvit o něm nahlas. Setkávám se s tím v běžném životě velmi často a právě to mě utvrdilo, že je to něco, co zpracovat rozhodně chci.

Konzultovala jsi vznik inscenace s odborníky?

Ano. Tím, že jsem tohle téma sama v životě řešila, konzultovala jsem ho s psycholožkou a zároveň jsme vycházeli z reálných dat a výzkumů organizací, jako je Amnesty International, aby situace v inscenaci odpovídaly realitě.

Otevřená generace 

Podle průzkumu organizace proFem z roku 2023 je za život znásilněna každá pátá žena a denně se u nás stane v průměru několik desítek znásilnění. Přesto je to téma, které stále naráží na ticho a nedůvěru vůči obětem. Proč? Proč si myslíš, že je pro společnost tak těžké ho přijmout jako systémový problém?

Myslím, že je pro nás psychicky snazší vnímat ho jako ojedinělý exces než jako něco, co se může odehrávat v běžných situacích a vztazích. Přijmout ho jako systémový problém by totiž znamenalo připustit, že souvisí i s každodenní komunikací, stereotypy a reakcemi okolí – tedy s věcmi, kterých jsme všichni nějak součástí. Označit ho za extrémní výjimku nám umožňuje držet si odstup a pocit bezpečí, zatímco realita je mnohem nepohodlnější.

V posledních letech je debata otevřenější, změnila se i zákonná definice znásilnění. Vnímáš posun třeba i ve způsobu, jakým publikum reaguje na inscenaci?

Ano, určitě. Jsem ráda, že se debata kolem tohoto tématu postupně rozšiřuje – čím víc si sdílíme postoje a zkušenosti, tím větší je šance se někam posunout. Vnímám to hlavně u své generace, která je k němu výrazně otevřenější a ochotnější o něm mluvit bez okamžitého zlehčování nebo zpochybňování.

Pro koho je představení vhodné? Proč bys ho doporučila? 

Je určené zhruba od 14 let výš a pak už pro všechny věkové kategorie – věřím, že je to téma, které se nějak dotýká nás všech. Doporučila bych ho proto, že nabízí jiný pohled na znásilnění, především na to, jak vypadá vnitřní prožívání člověka a co se děje, když s tím zůstane sám.

Chcete hrát i pro školy. Budete s představením jezdit i mimo Prahu? 

Se školami začínáme od března. Věřím, že to pro studenty může být něco jiného než běžná prevence a že jim to otevře zájem o celé téma. Určitě bychom rádi oslovili i školy mimo Prahu, bude pak na domluvě, zda budeme jezdit my, nebo oni za námi. Obě varianty by byly skvělé.

Plánujete i nějaký doprovodný program, třeba debaty s psychology nebo organizacemi jako Amnesty International, Konsent, proFem apod.?

Ano, po představeních pro školy budou debaty s psychologem. Budeme se snažit téma víc otevřít a doprobrat. 

Duševní zdraví, vztahy a identita 

Plánuješ v NEmyslim kolektiv primárně uvádět vlastní autorské texty, nebo chceš spolupracovat i s dalšími dramatiky a režiséry?

Ráda bych primárně uváděla autorské texty, ale spolupráci se nebráním. Tvořím s lidmi ráda, takže pokud s někým sdílím podobný pohled a přístup, jsem otevřená i společným projektům.

Jakým dalším tématům by ses chtěla ve své tvorbě věnovat? Prozradíš, na čem dalším aktuálně pracuješ?

Dlouhodobě mě zajímají vztahy v rodině a to, jak formují naši identitu. S tím souvisí i téma mentálního zdraví – jak si neseme věci, o kterých se doma nemluví, a jak se to promítá do dalších vztahů.

Ráda bych se věnovala také prostředí sportu, protože si myslím, že psychický tlak, výkon a často i toxické nastavení vztahů jsou tam pořád hodně opomíjené. Obecně témata, která rezonují s naší generací – hledání identity, nejistota, tlak na úspěch nebo otázka, jak žít autenticky.

Aktuálně si sbírám materiál a rozhovory právě k těmto okruhům a přemýšlím nad dalším autorským projektem, který by na ně navazoval. 

Plánuješ zůstat spíše u dramatické tvorby a režie, nebo píšeš/láká tě psát i jiné texty?

V psaní si téměř nedávám hranice. Vystudovala jsem literární tvorbu a baví mě různé žánry – od poezie přes prózu až po scénáře. Divadlo je pro mě ale určitě nejbližší a nejautentičtější forma vyjádření.

Čemu se dále věnuješ, když zrovna neřešíš divadlo? 

Za poslední dva roky jsem dostala několik zajímavých příležitostí – pracovala jsem na filmových natáčeních, televizních projektech i v oblasti PR. Volný čas nejraději trávím s nejbližšími. Ráda si čtu, hraju golf… Je toho spousta. Ale upřímně – pro mě je divadlo zároveň největší forma relaxu. Ať už ho tvořím, nebo sedím v hledišti jako divák, je to prostor, kde si skutečně odpočinu. 

Jak dále odpočíváš a udržuješ si duševní pohodu?

Kromě divadla je to pro mě hodně času o samotě. I když jsem společenský člověk, potřebuji pravidelně úplně vypnout, nic neřešit a být sama se sebou. Ticho a odstup mi pomáhají si věci srovnat. Zároveň mám kolem sebe opravdu skvělé lidi, o které se můžu opřít. Právě oni jsou pro mě ten největší lék.

Zdroj: NEmyslim kolektiv archiv (Kateřina Vášová)

Odpočiňte si v euforii 

Vzrušení. Dekadence. Hudba. Rytmus. Tělo. Zážitek. Kabaret. Show. Euforie. Po roce a půl intenzivního uvádění se inscenace Rest in Euphoria souboru Cirk La Putyka blíží ke svému finále. V Jatkách78 se odehraje poslední série repríz a dubnová derniéra uzavře jednu etapu tvorby Rosti Nováka ml., která významně ovlivnila podobu současného pohybového a hudebního divadla. Představení inspirované kabaretní scénou počátku 20. století i současným novým kabaretem je jedním z highlightů jarní sezóny. Jde o vizuálně strhující show, v níž vystupuje 18 akrobatů – polovina ze zahraničí – a přinášejí disciplíny, které se u nás běžně nevidí, jako třeba hair hanging. Spolu s akrobaty je tu i slovenská zpěvačka Katarzia, která pro R. I. E. složila originální hudební kompozici a osmdesátiminutovou show osobně provází charismatickým zpěvem.

Výrazná scénografie Pavly Kamanové dotváří proměnlivý prostor na pomezí kabaretu, rituálu a snu. Rest in Euphoria během svého uvádění provokovala, fascinovala i otevírala diskuse – a právě v tom spočívá její síla. Využijte jednu z posledních šancí vstoupit do světa, kde se potkává humor, groteska, odvaha a čistá fyzická krása. Nechte odpočívat mozek, jak vás jeden z akrobatů vyzve v úvodu téhle show, a přijďte zažít euforii. 

Flow State 

Flow State je slovem roku 2025 a zároveň názvem první sólové výstavy módního návrháře Jana Černého ve světlíku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Stav absolutního zaujetí, kdy přestáváte vnímat čas i okolní svět, je pro Černého přirozeným pracovním režimem – a právě ten se rozhodl přetavit do výstavního zážitku. Autor, držitel titulu Grand designér Czech Grand Design 2024 a zakladatel značky Jan Société, se zde představuje jako designér emocí a situací, které diváka vtahují dovnitř dění.

Dominantou instalace je monumentální, stokilové kyvadlo zavěšené v šestnáctimetrové výšce, pokryté šedesáti kilogramy zelených krystalů Preciosa, jejichž třpyt se rozlévá celým prostorem. Černý se pro něj inspiroval vzpomínkou na kyvadlo ve spořitelně v rodném Hodoníně. „Kyvadlo je pro mě symbolem času, který ale neběží všem a vždycky stejně. Já sám pracuji před časem, předbíhám ho. Pracuji vždy na tom, co teprve bude, a co je v okamžiku zhmotnění už vlastně minulostí. Ale jsou okamžiky, kdy se pohlcen zaujetím, vášní tvořit, atmosférou, dokážu ocitnout mimo lineární časové kontinuum a stane se zázrak. Svět se zastaví a já v tu chvíli můžu vidět celý vesmír v zrnku písku a věčnost prožít v jedné hodině,“ komentuje ústřední bod výstavy Jan Černý.

Kurátorka Michaela Kádnerová spolu s Černým obrací tradiční logiku vystavování oděvu naruby – figuríny v různých pózách, od objetí přes šplhání po konstrukci, jsou rozmístěny na lávkách napříč patry a působí natolik živě, že máte místy tendenci jim uhnout z cesty. Expozici tvoří 24 figurín oblečených do modelů vytvořených speciálně pro tuto výstavu – včetně mikin a triček s nápisem art snob (takové jsou také k zakoupení v galerijním obchodě) – a obutých do tenisek Prestige. Výstava není retrospektivou ani katalogem úspěchů, ale další kapitolou Černého práce se zážitkem, podobně jako jeho módní show. Doplněna je o výběr archivních modelů v expozici 2000+, od úplně prvního kabátu ze studií ve Zlíně až po olympijskou kolekci pro Paříž 2024. Flow State je k vidění do 24. ledna 2027 a nabízí vám možnost zpomalit a nechat se na chvíli pohltit. Vstupné je dobrovolné.

Pokud jste ji ještě nenavštívili, zajděte v Uměleckoprůmyslovém muzeu rovnou i na výstavu Doteky Liběny Rochové, osobnosti, která zásadním způsobem formovala českou módní scénu. V sedmi sálech brněnského Uměleckoprůmyslového muzea na vás čeká expozice, která vás vtáhne do světa, kde se oděv stává uměleckým objektem a kde dotek materiálu, myšlenky a člověka tvoří jeden celek. Prohlédnete si zde více než 130 modelů z ikonických kolekcí či vytvořených na zakázku, umělecké objekty, doplňky, šperky i archivní materiály, které jsou veřejně k vidění vůbec poprvé. Kurátorská koncepce Andrey Běhounkové a Jana Králíčka se vědomě vyhýbá chronologii a nabízí intuitivní průchod výstavou, čímž akcentuje nadčasovost, vnitřní jednotu a kontinuitu tvorby Liběny Rochové. Zážitek podtrhuje i architektonické řešení výstavy od návrhářčiny dcery Magdaleny Rochové.

Moravská galerie v rámci svého Roku módy pokračuje dalším programem. Od 17. dubna nabídne v Pražákově paláci fotografickou výstavu Lenny Knappové I’ll do my own lashes, která se zaměřuje na identitu jednotlivce v zákulisí módního průmyslu. Krátce na to, 24. dubna, odstartuje v Jurkovičově vile výstava módního návrháře Lukáše Macháčka s názvem Hanácká.

Movie & Pages

Plánovali jste se na Valentýna zavřít doma a pustit si film? Co to tentokrát pojmout trochu stylověji? Book club Glam & Pages 14. února pořádá speciální setkání v kině Balt, které propojí filmový zážitek, knihy a fajnovou společnost. 

Čeká vás soukromá projekce filmu Malé ženy, který vznikl podle románu Louisy May Alcottové. Součástí vstupného (490 Kč) je kromě filmu také dárkový box obsahující knihu, balzám na rty či makronky. Nebude chybět popcorn, něco k pití a ještě jedno valentýnské překvapení. Doporučujeme neváhat, kapacita je omezená. Pro zajištění místa stačí napsat na Instagramu Glam & Pages zprávu. Ať už půjdete sami, nebo s kámoškou, věříme, že to bude skvělý víkendový program. A nebojte, event je plánovaný od 13 do 16 hodin, takže stíháte i (další) večerní rande.

A co se v book clubu aktuálně čte? Kniha My body od Emily Ratajkowski. Odvážný a raw debut, který vzbudil emoce a diskuzi. Pokud byste také chtěli sdílet své pocity a názory, o knize můžete debatovat online nebo se přidat na ikonické offline setkání na konci března. Doporučujeme sledovat instagramový profil Glam & Pages, ať vám nic neunikne.

Dialog umění a médií 

Výstava Hit by News v Centru současného umění DOX nabízí pohled na vztah umění a tištěných médií – fenomén, který zásadně formoval moderní společnost a její vnímání reality. Kurátorský výběr ze sbírky švýcarských manželů Anetty a Petera Nobelových, čítající zhruba dva tisíce děl, mapuje dialog mezi tiskem a výtvarným uměním od počátku 20. století až po současnost. Uvidíte zde práce ikonických osobností, jako jsou Georges Braque, Alberto Giacometti, Man Ray, Vladimir Majakovskij či Le Corbusier, vedle děl současných tvůrců, kteří reflektují proměny mediální krajiny v éře globalizace a informačního přetlaku.

Výstava sleduje, jak masmédia vytvořila „druhou vrstvu reality“ a jak na tuto proměnu reagovalo umění. Od formální abstrakce a avantgardních experimentů přes kritiku propagandy totalitních režimů až po reflexi konzumerismu, feminismu či postkoloniálního myšlení. Díla pro výstavu vybral nezávislý kurátor Christoph Doswald. Přijďte se podívat, jak byla, je a nadále bude společnost utvářena médii. Vernisáž výstavy proběhne 5. března – vstup na ni je zdarma.

Zdroj: Vojtěch Filko, Petr Chodura, Apolena Typltová, Falcon, Unsplsh, DOX

Rok 2026 v Kunsthalle Praha přinese pět výstav, výrazná zahraniční jména i zásadní moment v historii galerie – první rozsáhlou prezentaci vlastní umělecké sbírky, která se dosud objevila jen fragmentárně v rámci vybraných výstav. Obsahuje díla od Toyen či Emila Filly až po ta od současné vizuální umělkyně Evy Koťátkové. 

Trávení a environmentální žal 

Výstavní program v únoru otevírá projekt dua sikau/pubalova tvořeného umělkyněmi-badatelkami Leou Luka Sikau a Denisou Pubalovou. Výstava All Things Digesting (Vše, co zažíváme) pojímá galerii jako interaktivní prostor a hřiště pro všechny smysly. Pracuje s motivy trávení, vstřebávání a proměny na úrovni těla, materiálu i prostředí. Propojuje haptickou zkušenost, zvuk, čich i pohyb. Kurátorka Iva Polanecká přibližuje, že instalace nabízejí otevřený způsob setkání se současným uměním bez nutnosti jediné správné interpretace. Středobodem výstavy je rotující instalace Zezelenat, jejíž zvukovou vrstvu tvoří hlasy lidí sdílejících osobní zkušenosti s environmentálními proměnami světa kolem nás. Vytváří tak prostor pro naslouchání a vzájemnou empatii.

Až do 9. března je stále možné zhlédnout expozici s názvem The Day After Yesterday  mezinárodně uznávaného slovenského konceptuálního umělce Romana Ondaka, která mapuje více než tři desetiletí jeho tvorby a mimo jiné zahrnuje dílo do not walk outside this area, vytvořené z křídla Boeingu 737-500. Ve středu 28. ledna program doplní i Ondakova performance Swap, která se koná u příležitosti vydání katalogu k výstavě.

Zahraniční hvězdy a nahlédnutí do sbírky 

V dubnu Kunsthalle představí vůbec první rozsáhlou výstavu jihoafrického multidisciplinárního umělce  Williama Kentridge v Česku. Výstavu s názvem The Battle Between YES and NO připravila Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha. Představí průřez tvorbou jednoho z nejvýznamnějších světových umělců současnosti. Kentridgeova umělecká praxe vychází mimo jiné z osobní zkušenosti s aktivismem proti apartheidu. Dlouhodobě se zabývá politikou, pamětí, jazykem a vyhnanstvím. Na výstavě bude k vidění i instalace vytvořená speciálně pro Prahu, včetně díla věnovaného Franzi Kafkovi. 

V letních a podzimních měsících se Kunsthalle Praha zaměří na svou uměleckou sbírku. Dvoukapitolová výstava Memory of Touch nabídne její první rozsáhlejší prezentaci v rozvinuté kurátorské koncepci. Výstava uvede moderní, poválečná a současná díla do dialogu s přizvanými českými umělci a umělkyněmi. Zaměří se mimo jiné na zkoumání křehkosti jako estetické strategie i prožívané společenské podmínky. První kapitola se otevře v červnu, druhá v listopadu, kdy dojde k obměně vystavených děl. Sbírka zahrnuje díla od Toyen, Emila Filly, Evy Koťátkové nči Anny Hulačové. Mezi přizvanými současnými umělci a umělkyněmi figurují například Jakub Jansa, Valentýna Janů nebo Roman Štětina.

Výstavní program uzavře v říjnu rozsáhlá samostatná výstava francouzské umělkyně Annette Messager. Ta ve své tvorbě dlouhodobě pracuje s tělem, pamětí a emocemi a prostřednictvím jemné subverze zkoumá otázky identity, genderu a touhy. Jako první žena reprezentovala Francii na Benátském bienále, kde v roce 2005 získala Zlatého lva za nejlepší národní pavilon. Její díla byla představena v předních světových institucích. Z obyčejných materiálů – textilií, hraček, fotografií či fragmentů těl – vytváří instalace balancující mezi intimitou a subverzivním neklidem.

Narozeninová instalace 

V únoru také Kunsthalle u příležitosti čtvrtých narozenin odhalí instalaci na fasádě budovy na Klárově. V projektu nazvaném PIN designérské duo Lexová & Smetana vychází z motivu špendlíku na mapě,  který symbolicky ukotvuje instituci v kulturní krajině města. Kinetický objekt zároveň reaguje na historii budovy bývalé měnírny proudu i na odkaz průkopníka kinetického umění Zdeňka Pešánka.

Program pro všechny generace 

Kunsthalle nabízí i zajímavý doprovodný program. Pokračuje oblíbený formát Ambient READ či workshopy s českými designéry. Za zmínku stojí nový kurz Art 101, který zájemcům pomůže s orientací v současném umění a naučí je, jak ho číst. Interaktivní přednáškovou sérií v angličtině provází etablovaný britský umělec Peter Watkins. 

Značná část návštěvníků Kunsthalle je z mladé generace. Lidé do šestadvaceti let mají možnost stát se členy klubu zdarma, čímž si budují návyk navštěvovat galerii i ve věku, kdy dospějí do platících členů. V tomto roce členy a členky mimo jiné čekají zahraniční i lokální cesty za uměním, včetně výjezdu na ARCO Madrid a Art Basel Paris. Nebudou chybět ani návštěvy ateliérů umělkyň a umělců i další exkluzivní programy. 

Kunsthalle také nabízí bezplatný program pro školy. A přitahuje i ty nejmenší. V interaktivním prostoru Kidshalle nabízí vyžití i dětem. Pro ty letos chystá pravidelné seance se současnými hudebníky a hudebnicemi v rámci instalace CTRL+Play, která vznikla ve spolupráci s PrusaLabem a byla představena loni v listopadu. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet „hudební nástroje“ z osmnácti 3D tiskáren, které reagují světlem, zvukem i pohybem. 

Zdroj: Kunsthalle Praha

Alice Bucknell patří mezi nejvýraznější hlasy nové generace umělkyň a umělců pracujících s videohrami. Jejich největší a první samostatnou výstavu můžete nyní navštívit v Kunsthalle Praha  (v souladu s preferencí Alice Bucknell používáme zájmeno oni, které odpovídá anglickému they, pozn. red.). Název Persistent Worlds (Trvalé světy) pochází z oblasti multiplayerových her, kde se virtuální prostředí neustále vyvíjí, i když nikdo zrovna nehraje. V případě této výstavy termín zároveň evokuje tzv. mnohosvětovou interpretaci kvantové mechaniky, podle níž každá kvantová událost vytváří paralelní vesmír, který koexistuje s tím naším.

„Prostřednictvím čtyř nejnovějších projektů od Alice Bucknell výstava ukazuje, že digitální tvorba nových světů realitu pouze nezrcadlí: stejně tak ji i rozplétá a narušuje, čímž otevírá prostor pro scénáře, které mohou utvářet naši sdílenou budoucnost,“ popisuje kurátorka výstavy Lívia Nolasco-Rózsás, historička umění, autorka, výzkumná pracovnice na ECAL Lausanne a přednášející na University College London. Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle, se s ní potkala u příležitosti výstavy Kinetismus v roce 2022. 

Bucknell, původem ze Severní Ameriky a působící v Los Angeles, se ve své tvůrčí praxi zabývají spekulativní fikcí, ekologií, kvantovou mechanikou a mimo-lidskými inteligencemi. Prostřednictvím herních enginů vytvářejí imerzivní scénáře, které zkoumají alternativní, udržitelné reality. Ty jsou klíčové pro konfrontaci s krizemi plynoucími z dominantních modernistických paradigmat. Nedávno zaznamenali historický úspěch, když jejich umělecké dílo zakoupilo významné muzeum (SFMOMA) do své sbírky. Šlo o zásadní okamžik pro uznání uměleckého média videoher v institucionálním kontextu. Vedle vlastní umělecké činnosti Bucknell v současnosti učí na Southern California Institute of Architecture v LA, kde přednášejí o worldingu (tvorbě fiktivních světů), videohrách a filozofii technologie.

Výstava Persistent Worlds prezentuje čtyři díla, která vznikla v průběhu posledních dvou let. Staring at the Sun (Zírání do slunce; 2024–2025) je „dokumentární sci-fi“, které vzniklo díky výzkumnému pobytu na EPFL, polytechnické škole ve Švýcarsku. Zkoumá temné stránky výzkumu v oblasti solárního geoinženýrství a také reflektuje snahu lidstva nalézt technologická řešení klimatické krize. Skrze vyprávění několika hlavních postav, založených na reálných rozhovorech v rámci autorského výzkumu – mezi něž patří například vědecký tým zabývající se dálkovým průzkumem v NASA, vedoucí geoinženýrského startupu, amatérští dokumentární filmaři či superpočítač jménem Derecho – film tematizuje, jak nové technologie neustále formují a přetváří náš vztah ke světu, který obýváme. 

V další videoinstalaci s názvem The Alluvials (Naplaveniny; 2023) se zabývají problematikou sucha a nedostatku vody v LA. Dílo, na které v prostoru Kunsthalle navazuje skleněná „řeka“, nedávno zakoupilo San Francisco Museum of Modern Art – stalo se tak vůbec první videohrou zahrnutou v jeho stálé sbírce. 

Dvě nové videohry Small Void (Malá prázdnota; 2025) a Nightcrawlers (Noční tvorové; 2025) ponoukají k interaktivitě, jelikož se hrají ve dvou. V první jmenované hře, podle slov Bucknell „quantum lovestory“, se snažíte najít svou druhou polovičku, i když může být na jiné planetě či v jiné dimenzi. Momentem shledání hra, kterou vytvořili po diskuzích s fyziky z CERNu, končí. 

„Videohry se rychle stávají jedním z nejsilnějších vyprávěcích médii současnosti. Svou schopností přepínat mezi různými měřítky, perspektivami a možnými budoucnostmi nám hry umožňují napřímo řešit komplexní systémy, učit se skrze hraní a podílet se na spoluvytváření nových světů,“ vysvětlují Alice Bucknell.

Druhá multiplayerová hra, která je situovaná do pařížského Grand Palais, zve k tomu, abyste se společně stali nočními opylovači a zkoumali hranice jazyka. „Hra je o soužití různých druhů a jejich vzájemné komunikaci, která je nevidomá a bez použití jazyka. Uči vás vidět ve tmě – pro květinu nebo netopýra, za které hrajete, není důležitý obraz, nevidí, orientují se podle zvuků a pachu. Hledají se pomocí echolokace a vysílání impulzů,“ přibližují Bucknell.

„Výstava Persistent Worlds zrcadlí zájem Kunsthalle Praha o umění, ve kterém se potkávají důkladný výzkum a vizionářská estetika. V současném kontextu ekologické úzkosti a politické turbulence nás tvorba Alice Bucknell vybízí, abychom přehodnotili naše pojetí světa a způsob, kterým jej obýváme,“ dodává Christelle Havranek. 

Výstavní architektura, kterou navrhlo české Studio Richard Loskot, vytváří futuristickou prostorovou strukturu, kde se ocitnete v obklopení prostředí světla, zvuku a pohyblivého obrazu. V době definované technologickým rozvojem Persistent Worlds zve k zamyšlení se nad soužitím napříč druhy, systémy a měřítky. Výstava je k vidění do 19. ledna. V Kunsthalle k ní připravili i doprovodný program, jehož součástí jsou mimo jiné přednášky, filmová promítání (např. Gaming the Real World 29. října) nebo workshopy (např. Rozcvička s AI). 

Zdroj: Kunsthalle Praha

Máme tu říjen a s ním už tradičně Designblok, oblíbený festival současného designu a módy. Do 12. října zaplní tvorba designérů a umělců hned několik klíčových pražských lokací – Letohrádek královny Anny na Pražském hradě, nově zrekonstruované Křižíkovy pavilony na Výstavišti, Uměleckoprůmyslové museum a Galerii Rudolfinum. Multižánrový kulturní prostor Nová Spirála nabídne konferenci Designblok Talks v rámci Dne profesionálů, slavnostní předávání cen Designbloku 2025 a vyvrcholení týdne v podobě módní přehlídky finalistů Diploma Selection. Svátek designu oslaví také galerie, showroomy, prodejny designu a další místa po celé Praze. 

Letošní ústřední téma „Odvaha“ oslavuje kreativitu bez hranic a rezonuje napříč celým programem. „Odvaha je jednou z nejdůležitějších ingrediencí kvalitního designu. Z pohledu Designbloku tkví ve snaze jednotlivých vystavujících posouvat své dílo dál, pouštět se i na neprobádaná území, využívat nejen tradičních řemesel, ale pronikat i do nových technologií. Nebát se nových řešení a originality výtvarného projevu je základním předpokladem úspěchu. Designblok 2025 pro mě bude i o odvaze propojovat jednotlivé disciplíny, zasazovat design do celospolečenského kontextu, hledat nejlepší řešení a v neposlední řadě věnovat pozornost designérkám a všem ženám, které v současnosti významně zasahují do světové tvůrčí scény,“ uvádí ředitelka festivalu Jana Zielinski.

Na akci zavítají přední osobnosti světového designu jako Patricia Urquiola, Mary McCartney, Erwan Bouroullec, architektonická studia Snøhetta a BIG (Bjarke Ingels Group), Winy Maas, Sabine Marcelis, Rossana Orlandi a mnoho dalších. „Mám velkou radost, že hlavní cenu přijíždí převzít Patricia Urquiola. V tuhle chvíli určitě největší ženská hvězda světového designu,“ doplňuje Zielinski. 

Crème de la crème českého designu

Královský Letohrádek na Pražském hradě ožil pod záštitou první dámy Evy Pavlové výstavou High Craft. Pod kurátorským výběrem ředitelky festivalu Jany Zielinski a šéfredaktorky Vogue CS Danici Kovářové se vám představí zhruba dvacítka tuzemských tvůrců a značek, kteří navazují na tradiční řemesla v kombinaci s inovativními a environmentálně přívětivými výrobními postupy a těmi nejvyššími estetickými standardy. Spojení historických prostor a současného designu přináší mimořádný zážitek. 

„V prostředí Pražského hradu působí tento dialog mezi tradicí a současností ještě intenzivněji. Ukazuje totiž, že české řemeslo není jen součástí minulosti, ale i živým jazykem současného designu. Mám radost, že se někteří vystavující letos ve svých instalacích vztáhli přímo k architektuře Královského letohrádku,“ říká Danica Kovářová.

Keramici Tereza Sluková a Milan Pekař vytvořili sérii sloupů odkazujících k astronomické historii letohrádku. Monika Drápalová ukazuje svůj módní um a připomíná renesanční osobnost Anny Jagellonské. Bold Studio Markéty Kratochvílové představuje prsteny z kolekce Chimera. Původní koncept bájných zvířat designérka doplnila o bájné rostliny a magické kameny. Maxim Velčovský rozšířil sérii Triumf trofejí o nové kusy. Nejde u něj jen o odvahu ozdobit trofej skleněnými penisy nebo vyšpulenými rty, ale podrobit křížovému výslechu samotnou podstatu toho, co je v dnešní době oslavováno a oceňováno. „Trofeje jsou fascinujícími nositeli příběhů o vítězství, ale zároveň mohou symbolizovat pád nebo prázdnotu,“ komentuje díla bizarních tvarů designér.

Novinky ze skla zde ukazují například Dechem, Elis Monsport, Johan Pertl, Rony Plesl nebo KLIMCHI. „Instalace The Liquid nabádá ke zpomalení, k tomu vnímat tekoucí vodu, která je pro nás životně důležitá. Zároveň tady představujeme stejnojmennou kolekci spolu s kolekcí Heirloom,“ komentuje zakladatel KLIMCHI Lukáš Klimčák a doplňuje, že kolekce The Liquid bude v prodeji od začátku příštího roku. Na instalaci spolupracovali s multidisciplinárním designérem Alešem Boemem. „Chtěl jsem oslovit někoho, kdo prvoplánově nepracuje se sklem, ale má přesah. Díky tomu jsme na této kolekci pracovali s čerstvýma očima a z jiného úhlu pohledu. I tímto projektem ukazujeme, kam bychom chtěli jako značka směřovat – chceme spolupracovat s různými designéry, ať už lokálními, tak zahraničními, a tvořit spíše limitované kolekce.“

Zvířecí hrdinové z Orwellovy Farmy zvířat objevují díky Heleně Patelisové novou identitu. Autorka propojuje tradiční porcelánářské řemeslo s humorem, ironií a hledáním identity v současném světě. „Projekt je příběhem odvahy porcelánových hrdinů, kteří odmítli diktaturu a hledají vlastní identitu. Zjišťují, kým se cítí být – popkulturními hrdiny, mýtickými bytostmi nebo vyhynulými tvory. Farma zvířat je pořád aktuální, je to příběh o moci, rolích a poslušnosti. Mne ale zajímalo ‚co kdyby‘ – jiný konec, kde zvířata najdou vlastní hlas a identitu. Taková utopie místo dystopie. Zvířata se vznáší na obláčku a my nevíme, jestli je to ještě tenhle svět, nebo se konečně po všech útrapách v románu dostala na Cukrovou horu.“

Inovace, udržitelnost, kvalitní design

Ústřední festivalovou lokací jsou zrekonstruované Křižíkovy pavilony. Přes pět a půl tisíce metrů čtverečních výstavní plochy nabízí na sto padesát expozic předních evropských designérů a výrobců. Superstudio obsadily instalace výrobců a značek jako například Vitra, GROHE, Oido i zástupců Asociace českého průmyslového designu – LD Seating, Lockers, Master&Master, Ravak či třeba Todus. 

Francouzský designér Erwan Bouroullec, jedna z nejvýraznějších osobností současného designu, uvedl novou židli Mynt, vyvinutou spolu se švýcarskou značkou Vitra. Židle spojuje inovativní technická řešení s elegancí a respektuje principy udržitelnosti a dlouhé životnosti. Tento designový kousek je vyroben až z 86 % z recyklovaných materiálů a na konci své životnosti je z 99 % recyklovatelný. Navíc je jeho polstrovaný sedák vybaven prvním ekonomicky recyklovatelným polyuretanovým pěnovým materiálem V-Foam. Revoluci v udržitelném designu přináší i díky vyměnitelným dílům, jako je čalounění, kluzáky i kolečka, které Ize snadno nahradit nebo obnovit. Jeden šťastlivec, který se zapojí do soutěže na Instagramu, si židli odnese domů. 

Sklárna Rückl v rámci instalace VOSKLE představuje spolupráci se studenty UMPRUM a mezigenerační pohled na české sklo. Vedle studentských děl je k vidění i nová kolekce Ronyho Plesla. S novinkou přichází i Kateřina Handlová. Ve své kolekci Metropolis vychází z mizející brutalistní architektury naší metropole a vzdává jí hold. Nechybí motivy inspirované pražským metrem nebo budovami, jako je Hotel InterContinental či Kotva. Její tvorbu si můžete prohlédnout také na výstavě odvážných designérek, o které ještě bude řeč, nebo v rámci Cabinets of Reminiscence, světelné intervence značky Bomma ve spolupráci se sklárnou Rückl, která proměnila kubistickou Kovařovicovu vilu na Rašínově nábřeží v setkání světla a skla. Rozhodně doporučujeme navštívit. 

Designbloku se poprvé účastní české studio produktového ekodesignu Plastenco (až 30 % z celkového počtu vystavovatelů najdete letos na Designbloku poprvé, pozn. red.). To můžete znát třeba i díky eko-designérské platformě Reborn Design, kterou spoluzaložilo, nebo jste možná tak před dvěma lety zaznamenali Pla(s)teosaura umístěného v Národním muzeu. V instalaci představuje svítidla a objekty, které vznikly pomocí velkoformátového 3D tisku z recyklovaného i panenského materiálu PLA. „ODLESKY je odvážný soubor svítidel a sedacích objektů. Každý kus nese stopy 3D tisku, materiálu a lidského rozhodnutí. Pracujeme s plastem, který je často vnímaný jako problém, a dáváme mu nový smysl – estetický, funkční i ekologický,“ přibližuje spoluzakladatelka studia Jitka Hvězdová. Kolekce vznikla ve spolupráci s Fakultou architektury ČVUT a UMPRUM, konkrétně s designéry Janem Kulhánkem a Ondřejem Cigáníkem. Zároveň reflektuje výstupy z výzkumného projektu PlastIT.

Mezi výrobce a značky, které se na letošním ročníku věnují tématu udržitelnosti a vývoji nových materiálů najdete také Off-space od zakladatelů Plastic guys, Balance is Motion nebo Sazka reLosy. 

Třetí jmenovaný projekt, který se přehlídky účastní podruhé, si bere hodně pozornosti, jelikož vedle produktů z reLosů – skateboardu reBoard, vertikalizační kostky (inovativní prototyp rehabilitační pomůcky určené k nácviku stoje pro lidi s poraněním míchy) a outdoorového nábytku – na Výstaviště přináší i interaktivní prvky, jako jsou betonová rampa, pumptrack a možnost zapůjčení kol, koloběžek nebo skateboardů. „Naším cílem bylo vytvořit prostředí, které je nejen vizuálně atraktivní, ale také vybízí k pohybu, hře a interakci. Betonová rampa i pumptrack jsou příležitostí, jak návštěvníky vtáhnout do děje a ukázat, že design může být funkční, hravý a udržitelný zároveň,“ říká autor instalace Filip Krampla, který navrhl také nábytek. 

Na vývoji reBoardu spolupracovali skateboardista Maxim Habanec a výtvarník Michal Cimala a Max Schröder. Deska obsahuje sedm vrstev kanadského javoru s 26 % podílem upcyklovaných losů a část povrchu tvoří stírací vrstva, díky níž si majitel může vytvořit vlastní vzhled. Limitovaná série sta kusů je stále dostupná prostřednictvím soutěží Sazky.

Zábava pro děti a doprovodný program

Novinkou je dětský pavilon Designblok for Kids s ústřední instalací MRAK od designéra Maxima Velčovského, interaktivními instalacemi a značkami, které zaujmou nejmenší fanoušky designu i jejich rodiče a prarodiče. Ve stejné pavilonu můžete díky VR brýlím nahlédnout do nejznámějších českých elektráren Temelín, Dukovany a Dlouhé stráně. LEGO připravilo kreativní zónu a v exteriéru také krásnou zahradu LEGO Botanicals. Na střeše se nezapomeňte mrknout i do skleníku ze zavařovaček, za kterým stojí Kaufland. 

Na Výstavišti, konkrétně v Křižíkově pavilonu E, přichystali také Designblok Stage, kde si poslechnete zajímavé tematické debaty s environmentálními či socioekonomickými přesahy. Festival letos nabízí i nezapomenutelné zážitky. Na střeše pavilonů se v rámci Rooftop by Cirque.Menu odehrají ranní rave sessions i večerní večeře. Nebo nazujte běžecké boty a vyběhněte odsud s designéry po festivalové trase přes Stromovku a Letenské sady ke Královskému letohrádku a zpět. 

Odvážná tvorba 

Na letošní téma naváže také hlavní výstava v Uměleckoprůmyslovém museu Odvaha: Ženy v architektuře, designu a užitém umění, kterou kurátorsky připravila členka Programové rady Designbloku a kurátorka Moravské galerie v Brně Michaela Kádnerová. „Výstava reflektuje odvahu jako energii projevující se v mnoha podobách prostřednictvím vůle a potřeby smysluplně a uspokojivě tvořit, aniž by se snažila dokazovat, že je to síla vlastní pouze ženám. V jejich případě však tvoří jednu z ingrediencí potřebných k tomu, aby se mohly uspět i ve výtvarných oborech, které jsou stále z většiny mužskou doménou. Výstava vtáhne do centra pozornosti návštěvníků nejen díla, ale také příběhy jejich autorek. Vyzdvihne dvacet autorek, představitelek tří generací. Je to přátelské setkání  žen – tvůrkyň, souputnic, inspirátorek, tutorek, žaček, přítelkyň,“ objasňuje kurátorka. Ve výstavě se sešly Eva Eisler, Lucie Koldová, Zuzana Lednická, Liběna Rochová, Bára Škorpilová a další. Jednou z vystavujících je také fotografka Bára Prášilová, která vytvořila podobu letošního vizuálu festivalu.

Neorenesanční sály Uměleckoprůmyslového musea již tradičně zaplnili také produktoví designéři, módní návrháři, šperkaři a ilustrátoři. Finále soutěže Designblok Diploma Selection zde představí diplomové projekty absolventů produktového designu prestižních evropských univerzit. Budova nabízí mimo jiné výstavu DARK ‚n‘ LUSH českého klenotníka a umělce Zdeňka Vacka, připravenou pod kurátorským vedením Jana Dotřela a ve spolupráci s galerií Kvalitář. V další instalaci Design je pro mě náboženstvím připravené ve spolupráci s kurátorkou a šéfredaktorkou Vogue CS Danicou Kovářovou oslaví své 75. narozeniny přední český designér, architekt, teoretik a emeritní rektor UMPRUM Jiří Pelcl. Výstavy jsou k vidéní i po skončení Designbloku s festivalovým páskem nebo zakoupenou vstupenkou do muzea.

Novinkou mezi výstavními lokacemi je Galerie Rudolfinum. V rámci Designbloku je zde k vidění exkluzivní premiéra výstavy Mary McCartney. Komorní výstava STRIKING by PLAYCE představí pod taktovkou kurátorky Martiny Lowe nový výběr portrétů, který shrnuje třicetiletou kariéru britské fotografky, dokumentaristky, aktivistky a dcery hudební legendy Paula McCartneyho. Galerie v době konání festivalu hostí také sólo výstavu české umělkyně Kateřiny Vincourové s názvem Skin Care. Výstavy jsou volně přístupné i po skončení festivalu.

Zdroj: Designblok, archiv značek

Dříve ho popíjeli mniši v japonských chrámech, teď je součástí každodenní rutiny kavárníků, influencerů i členů naší redakce. Čaj matcha se stal globálním fenoménem a žádanou surovinou. Jen v Praze vzniklo v posledních letech hned několik podniků, které se na matchu specializují. Na vlnu zájmu naskočila i Hong Anh Luong, která založila The Matcha Koncept. 

Od médií k matche

„Matchu jsem poznala během střední školy. Zpočátku jsem nevěděla, kolik existuje druhů a jak moc se kvalita liší, ale postupně jsem ji začala pít častěji pro zdraví, energii, pro rituál, který se stal součástí mé denní rutiny,“ říká podnikatelka, která má vzdělání v oblasti mediálních studií a zkušenosti sbírala prací v kavárnách i samostudiem. „Poprvé jsem pocítila touhu mít vlastní kavárnu v 16 letech. Už tehdy mě při cestování fascinovalo objevovat místní kavárny, atmosféru, koncept, nabídku. Později jsem pracovala v renomovaném matcha baru v zahraničí a myšlenka, že jednou budu mít své vlastní místo, mě provázela dál.“

Než v srpnu otevřela kousek od Národní třídy Koncept Bar, trvalo to od rozhodnutí dva roky. Prostor v Liliové ulici hledala zhruba tři měsíce. Absolvovala sérii ochutnávání matchy, přípravu konceptu a vizuálu, testování dodavatelů. Během svých cest po Japonsku navázala přímý kontakt s farmami v prefektuře Kjóto, v oblasti Wazuka, která je proslulá jako jeden z nejlepších regionů pro produkci Uji matchy. 

Zelená vlna

V roce 2024 vzrostl export zeleného čaje (včetně matchy) na 36,4 miliardy jenů (244 milionů dolarů), tedy o 25 procent oproti předchozímu roku. Globální poptávka po matche přerostla do takové míry, že spousta japonských pěstitelů má nulové zásoby a distributoři nemají co dodávat. Klimatické podmínky letos poškodily sklizně tenchy, čajovníku, ze kterého se matcha vyrábí, takže výnosy byly mnohem nižší a cena matchy se výrazně zvýšila. Produkci negativně ovlivňuje i stárnoucí populace farmářů a snižující se počet čajových farem. „Získat dodavatele bylo opravdu náročné. Kontaktovala jsem desítky japonských farem, ale jen čtyři z nich odpověděly, že bych je mohla osobně navštívit a že by byla možnost spolupráce,“ přibližuje Hong Anh Luong. „Zásoby musíme z Japonska objednávat opravdu dopředu, protože i když farmy pilně pracují, nestíhají uspokojit enormní poptávku.“

Udržet vysokou kvalitu matchy je pro ni výzvou, zvlášť při rostoucí poptávce. Logistika dovozu, skladování a stabilita dodavatelů jsou klíčové faktory, které ovlivňují každodenní provoz podniku. „K tomu samozřejmě školení týmu, vedení, hledání nových receptů a inovace, to všechno bere čas i energii. Ale věřím, že právě tyto výzvy nás posouvají dál a pomáhají nám růst.“

Pestrost chutí

Byznys s matchou vnímá jinak velmi pozitivně. „Nyní, když vlastním podnik specializující se na matchu, má pro mě ještě hlubší význam. Baví mě experimentovat se surovinami, recepty i kombinacemi chutí. Fascinuje mě její neomezený potenciál, dají se z ní tvořit klasické drinky i úplně nové sezónní speciality, přidávat různé příchutě, sladit ji či nechat její přírodní umami vyniknout. Matcha je pro mě také způsob, jak propojit tradici s moderními trendy a nabídnout zákazníkům zážitek, který je nejen chutný, ale i zdravý.“

Návštěvnost je od otevření Koncept Baru hezká a během krátké doby se jim podařilo vybudovat i stálou klientelu. „Hype kolem matchy má pevné základy: zájem o zdraví, funkční nápoje, autenticitu, ale i estetiku, to všechno jsou faktory, které asi jen těžko zmizí. Myslím si, že matcha nepředstavuje rychloběžný trend, ale něco, co se zde usadí stejně jako káva.“

Podnik má poměrně širokou nabídku. Stabilně se ale nejlépe prodává klasické matcha latte. Z ochucených variací vedou Vanilla dream matcha a Strawberry matcha latte. Mimo jiné vám připraví i Coconut matcha cold foam, Cherry vanilla matcha tonic či sezónní Pumpkin spice matcha latte. „Znalci a milovníci silnější chuti preferují čistou matchu (usucha), zejména single‑cultivar Okumidori nebo náš blend Miyabi, ve kterém se proplétá Okumidori s Goko. Já osobně dám přednost čisté matche, když je chuť výrazná, silnější, s dobrým umami a jemnou sladkostí,“ doplňuje Annie. Pokud zrovna nebudete mít chuť na matchu, nebojte, můžete si tady objednat i kávu, chai latte nebo hojicha nápoje. 

Nabídku chtějí pravidelně obměňovat podle ročního období. Aktuálně pracují na speciálních vánočních drincích. Na privátních akcích připravují také matcha koktejly, přičemž se prášek stále šlehá tradičním způsobem, aby zůstala zachována textura i chuť. Na místě si můžete zakoupit také obrandované dózy s matchou pro domácí přípravu. Do budoucna, až tomu kapacita dovolí, půjde matcha pořídit i na e-shopu. 

Místo konkurence komunita

K ostatním podnikům, které se na matchu specializují, se staví kladně. „Vnímáme je spíše jako součást komunity, nežli konkurenci. Díky tomu se můžeme pořad motivovat a zlepšovat, stejně tak i sdílet své zkušenosti. Někdo z konkurence se už u nás i na matchu stavil, stejně tak my u nich. Zároveň musím dodat, že i přesto, že tu je už těch podniků více, myslím si, že ten náš má stále co nového nabídnout. Přeci jen se stále lišíme. Pro milovníky klidu, minimalismu, japonského designu, staré Prahy a hlavně vysoce kvalitní matchy jsme určitě správnou volbou,“ uzavírá Hong Anh Luong.

Zdroj: Anastasija Antonova

Čas na čtení

Pokud toužíte zpomalit a zpestřit si zážitek z knihy, zamiřte o víkendu 13. a 14. září do Kunsthalle Praha na ambientní čtení v režii kreativní platformy GOODGOOD. V galerijním prostoru se opět propojí literatura, hudba a vizuální umění. Můžete si přinést vlastní knihu (třeba novinku Dana Browna!), nebo si půjčit některou z místní nabídky. Čeká vás tiché čtení, relax s hudebním doprovodem Pierra Urbana i možnost následné diskuse v kavárně. Akce je koncipovaná jako offline zážitek, který vybízí k odložení telefonu a k meditativnímu ponoření do příběhů.

Velký třesk na Jižním Městě

Mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu letos vstupuje do svého 30. ročníku a k oslavě si vybral unikátní scénu – bývalé multikino Galaxie na pražských Hájích, které se 20. září otevře veřejnosti jako nová kulturní stanice. Prostor na Jižním Městě oživí současné umění, performance, tanec, divadlo, debaty i komunitní setkávání. První festivalový den odstartuje výstavní projekt Místa činu, který letos tvoří dvě rozsáhlé expozice: hravá a filozofická Planeta Hlava Davida Böhma a Ondřeje Buddeuse a Sídliště reflektující podobu a atmosféru Jižního Města. Výstava propojuje umělecké výpovědi s příběhy místních obyvatel. Obě expozice budou přístupné až do konce roku.

Do Galaxie dorazí v průběhu podzimu také řada mezinárodních souborů, které přinášejí inovativní divadelní a taneční projekty – své umění zde předvede například britsko-německý kolektiv Gob Squad, palestinský umělec Basel Zaraa nebo belgická performerka Miet Warlop. Přímo na místě vzniknou i speciální site-specific projekty. Barový zážitek nabídne Big Bang Bar navržený umělcem Krištofem Kinterou. Ten proměnil část bývalého multiplexu v instalaci na pomezí designu, umění a alchymistické laboratoře. Galaxie zůstane otevřená až do června 2026 a nabídne další projekty, workshopy a komunitní akce.

Největší charitativní second hand v ČR

Charitativní second hand Moment ukazuje, že i udržitelné nakupování má své místo mezi komerčními výlohami obchodního centra. V srpnu se obchod ve větším vrátil do OC Westfield Chodov, kde už se dříve krátkodobě objevil jako pop-up. Nabízí pečlivě vybrané kousky ve skvělé kondici, jejichž koupí podpoříte dobrou věc. Zdejší výtěžek z prodeje putuje na podporu projektu Fandi mámám. Více si o fungování Nadace Moment můžete přečíst v našem červnovém rozhovoru s ředitelkou Markétou Soukupovou. 

Umění Očima času

Výstava Immortāles – Očima času Patrika Hábla, absolventa a pedagoga UMPRUM, tematizuje proměnu identity v čase a vytváří prostor pro dialog mezi malířskou pamětí, kulturní historií a vizuální reprezentací minulých i současných tváří. V barokních prostorách bývalé konírny Toskánského paláce propojuje Hábl svou reinterpretaci historických děl s autentickými portréty a symbolickými obrazy ze sbírek Ministerstva zahraničních věcí ČR. Výstava je rozdělena do tří tematických okruhů: reinterpretace starých mistrů, portréty předčasně zemřelých osobností a výběr z pozůstalosti Jana Masaryka – sbírky, která byla darována MVČR. Vernisáž se koná 15. září, výstava potrvá do 30. listopadu.

Herní fenomén v nové podobě

Oblíbená herní série The Sims letos slaví už 25 let a k výročí dostává dárek nejen v digitálním světě – poprvé vychází i jako deskovka. The Sims: Desková hra je rodinná záležitost pro 2 až 5 hráčů od 12 let, v níž se snažíte jako první dosáhnout osmi vítězných bodů. Ty získáváte plněním aspirací, tedy životních cílů vaší postavy, a sbíráním ikonických simíků, kteří obývají jednotlivá místa na mapě, která jsou známá z videoherní předlohy. Hra nabídne příležitost vytvářet vlastní příběhy nejen na obrazovce, ale i kolem stolu s přáteli či rodinou. Anglická verze se na trh dostane v říjnu (už teď si ji ale můžete předobjednat na několika e-shopech) a české vydání by mělo dorazit v prosinci. 

Vltava jako místo k setkání

O sváteční neděli 28. září ožijí oba pražské břehy Vltavy prvním ročníkem multižánrového festivalu Poznej Vltavu, který představí řeku jako kulturní scénu, technický unikát i živý organismus města. Je to příležitost k navštívení běžně nepřístupných míst, jako je plavební komora na Smíchově, vodní elektrárna na Štvanici či podzemí Staré čistírny odpadních vod v Bubenči. Centrem dění se stanou náplavky na Rašínově a Hořejším nábřeží, kde bude připraven program pro děti i dospělé. Součástí festivalu bude i tradiční pražský vodácký závod Přes tři jezy, který pořádají čeští skauti. 

Festival, který vzniká jako oslava Mezinárodního dne řek, propojuje desítky institucí a nabízí pestrou směs kultury, vzdělávání a zážitků na vodě i podél ní. V rámci festivalu si můžete prohlédnout několik výstav, zúčastnit se komentovaných procházek s odborníky z oblasti historie, architektury a ekologie nebo diskuzí. Ti, kteří chtějí zažít řeku na vlastní kůži, si mohou půjčit kajak nebo paddleboard. K přesunům mezi jednotlivými lokalitami poslouží speciální lodní doprava. Většina aktivit je zdarma (u některých je z kapacitních důvodů vyžadovaná registrace) a festival tak nabízí jedinečnou příležitost objevit řeku i město z nových perspektiv.

Od 19. do 28. září bude pražská Holešovická tržnice patřit ilustrátorům a ilustrátorkám z celého světa. LUSTR, festival současné autorské ilustrace a komiksu, nepřináší jen obrázky na zdech a na stránkách knih. Vedle desítek výstav se můžete těšit i na doprovodný program s komentovanou prohlídkou, besedami  či workshopy s českými i zahraničními tvůrci. 

Prostor pro citlivost a niternost tvorby 

Letošním tématem a hlavní výstavou jsou Nové podoby citlivosti, které se v dílech vystavujících autorů a autorek odrážejí v jemnosti linií, mlžných kompozicích, organických tvarech i nostalgických barevných paletách. Citlivost představuje jako sílu, která je schopností zpomalit, vnímat a tvořit s respektem k sobě i svému okolí.

Mezi hlavními hvězdami se představí americká komiksová autorka Tara Booth, francouzsko-alžírská výtvarnice Melek Zertal, německý animátor a ilustrátor Raman Djafari, španělská kreslířka María Medem, německá autorka Malwine Stauss či česká ilustrátorka Kristina Fingerland. Výrazné zastoupení bude mít i německý výtvarník Eric Schwarz. „LUSTR dlouhodobě podporuje pestrou a svobodnou kulturu. Téma citlivosti už nějaký čas rezonuje v uměleckém diskurzu a my se k němu přidáváme z pohledu současného ilustrátorstva a komiksového autorstva. Citlivost vnímáme jako protiváhu dnešní zrychlené, výkonově orientované a polarizované společnosti. Výstava se proto kolektivně snaží hledat východisko – prostřednictvím zpomalení, zasnění, vyrovnání i smíření se sebou samým,“ říká kurátorka hlavní výstavy Jana Jarošová.

Autorkou vizuálu dvanáctého ročníku festivalu je Julie Černá, která studuje v Ateliéru animace na pražské UMPRUM. Její letošní studentský animovaný muzikál Kámen Osudu uspěl na mnoha soutěžích, včetně prestižního Berlinale a také tuzemského KVIFF. 

Festival také připomene dílo Daisy Mrázkové, české malířky, ilustrátorky a spisovatelky dětských knih, která by před dvěma lety oslavila sté narozeniny. Její poetické ilustrace převážně z 60. a 70. let překvapivě rezonují i dnes. 

Reflexe společensko-politického dění 

Dramaturgyně festivalu daly prostor slovenským umělcům, do jejichž tvorby politika sousedního státu výrazně zasahuje a omezuje jejich svobodný rozvoj a sdílení názorů. Slovenský salónek tak reaguje na krizi slovenské kulturní politiky, kdy Asociace slovenských ilustrátorů vyhlásila bojkot Bienále ilustrácie Bratislava poté, co byla jeho ředitelka Zuzana Liptáková odvolána bez vysvětlení a nová ředitelka začala cenzurovat „politicky nevhodné“ knihy.

Otevřená výzva a další program 

Výstavní expozice Showcase i letos představí ilustrátorské a komiksové talenty z celého světa. Seznámíte se s prací zhruba pětašedesáti autorů a autorek, kteří byli vybráni z více než pěti set tvůrců přihlášených do open callu. I letos zde můžete objevovat tvorbu taiwanských ilustrátorů. 

V další tradiční výstavní sekci zhlédnete díla, která vznikla na Sympoziu ilustrace v Broumově letos na jaře. Součástí festivalu bude i dětský koutek časopisu Raketa, kde si nejmladší návštěvníci budou moci vyzkoušet vlastní tvorbu. Kromě expozic festivalový program nabízí přednášky, diskuze či workshopy. Budete se tak moct setkat i se samotnými tvůrci a tvůrkyněmi a nahlédnout do jejich práce a myšlení. Mimo hlavní dějiště festivalu v Holešovicích probíhá také off-site výstava Na jedné lodi v hradecké galerii Labyrint Divadla Drak, která zapojí a zabaví především rodiny s dětmi.

Zahájení festivalu proběhne 19. září od 18 hodin. Následující dny budou výstavy otevřeny denně od 10 hodin. Základní vstupné je 390 Kč (330 Kč v předprodeji do 18. září). Vstupné na festival platí po celou dobu jeho trvání a zahrnuje všechny výstavy. Můžete tedy přijít opakovaně. Přednášky a diskuse jsou zdarma, na workshopy je třeba si místo zvlášť zakoupit.

Zdroj: LUSTR archiv

Signal Festival, který spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie, se po roce vrací do Prahy. Videomapping patří k nejoblíbenějším formátům festivalu a ani letos nebude chybět. Těšit se můžete na dvě monumentální projekce, které budou přístupné zdarma. 

Třináctý ročník vůbec poprvé rozsvítí věž Staroměstské radnice. Italské studio MammasONica zde představí dílo OVERLOЯD, které tematizuje napětí mezi světem dat a emocí. Projekce se promítne na dvě stěny téměř sedmdesát metrů vysoké dominanty a slibuje mimořádně intenzivní vizuální zážitek. 

Po třech letech videomapping opět promění fasádu baziliky sv. Ludmily na náměstí Míru. Pod názvem ITERACE (Nekonečný rytmus města) rozehraje témata dynamických proměn města, přičemž se futuristické architektonické struktury protnou s historickou geometrií kostelní fasády. Projekce je poprvé v této lokaci ozvláštněna využitím laseru, jejím autorem je studio V.P.M., které patří k absolutní špičce audiovizuálního umění ve Španělsku. 

Signal Festival znovu nabídne vedle volně přístupného programu také placenou část Signal INSIDE v atraktivních lokalitách v centru Prahy a na Vinohradech. Ta odhalí skrytou vrstvu festivalu s komornější atmosférou. Nemusíte zůstat u pozorování, často se stanete přímými účastníky uměleckých děl. Signal INSIDE potěší i milovníky videomappingu díky velkoformátové imerzivní projekci. Celkem tato zóna nabídne sedm světelných instalací v architektonicky výrazných interiérech.

Doprovodný program letos ozvláštní unikátní Afterparties presented by glo™. Patřit jim budou tři večery v Radiopaláci na Vinohradech, kde vystoupí tuzemská legenda hip-hopu Orion se svým projektem Gruppo Salsiccia, DJ NobodyListen a rapper Nik Tendo nebo islandská elektronická formace GusGus. Tři neopakovatelné akce se liší atmosférou a hudebním stylem, všechny ale staví na promyšleném spojení hudby, vizuálního umění a technologií. 

Signal Festival každoročně přitahuje do Prahy stovky tisíc návštěvníků a patří k nejvýznamnějším kulturním událostem v Česku. Jeho síla spočívá nejen v monumentalitě projekcí a instalací, ale také v jejich schopnosti přetvářet známá místa do úplně nové podoby. Jednodenní vstupenku pořídíte za 290 Kč, pohodlný přístup do Signal INSIDE po celou dobu konání festivalu zajistí celofestivalová vstupenka ve výši 390 Kč. Ti, kdo si chtějí dopřát maximálně komfortní zážitek z festivalu, pak ocení VIP vstupné za 1 690 Kč. Součástí VIP výhod je třeba předbíhání front, Mercedes-Benz VIP shuttle nebo vstup na oficiální Afterparties. Kompletní program festivalu bude zveřejněn 2. září.