Aktuálně kapela QAI pracuje na novém albu, které plánuje vydat na jaře roku 2026. A jejich sny jsou stejně ambiciózní jako jejich hudba – touží například vystoupit na Colours of Ostrava nebo se objevit jako support kapely Parcels. My vám přinášíme velký exkluzivní rozhovor s třineckou kapelou, která má skvěle našlápnuto splnit si své sny.

Kdy skupina QAI vznikla?

Tomasz: Skupina QAI, dá se říct, vznikla už na podzim roku 2017. Tehdy jsme vydávali náš první singl a videoklip I’m Trying. Byli jsme tehdy jenom dva s Pavlem, bubeníkem.

Tome, kdy jste se dali dohromady?

Tomasz: Úplně naše první seznámení proběhlo během koncertu, kdy já jsem hrál ještě s kapelou Noemiracles jako kytarista. Pavel měl zrovna takové období, kdy se po dlouhé době s kapelami Charlie Straight a Lake Malawi jejich cesty rozešly, a tak hledal, kam se bude dál hudebně posouvat. Slyšel mě tehdy poprvé zpívat moji skladbu na tom koncertě a hned po vystoupení za mnou došel do zákulisí. Představil se mi a já jsem mu říkal, že ho samozřejmě znám, protože jsem jejich tvorbu poslouchal, a moc se mi líbila. Zeptal se mě, jestli nechceme společně něco zkusit. Tehdy šlo o to zkusit nahrát nějaké vokály do jeho songu. Já jsem samozřejmě souhlasil. Párkrát jsme se potkali, pokecali a začali jsme nahrávat. Já jsem ten jeho song dopsal, složil jsem k tomu zbytek textu, a vlastně dali jsme to dohromady, a takhle vznikl náš první singl. Pak trvalo ještě dost dlouho, než se dala dohromady celá kapela s Krystianem a Vlastou. To už byl rok 2022, kdy jsme zahráli vůbec první společný koncert v plné sestavě. My jsme v roce 2021 vydali naše první EP-čko Fastgoing. V době, kdy jsme ho vydávali, jsme se s Vlastou a s Krystianem, už otrkávali. Naplánovali jsme si křest té desky a první společný koncert jsme odehráli na jaře roku 2022, i když to bylo období těžkého covidu.

Jak vznikl název kapely?

Tomasz: Název QAI byl převzat z našeho slezského nářečí „Po naszymu“ a znamená to kam, nebo kde. Pamatuju si, jak jsme ho s Pavlem vymýšleli v kanceláři a hledali jsme něco krátkého a úderného, ale zároveň něco, co by i nějakým způsobem vyjadřovalo naši identitu nebo původ. Také máme rádi spíše otevřené otázky než dané odpovědi. Takže „Kaj“ (QAI) je taková otevřená otázka, což se často promítá i do naší tvorby.

Videoklip I’m Trying se kterým kapela QAI odstartovala svou hudební kariéru

Řadíte se mezi indie-popové kapely. Byl to záměr už od začátku, nebo se váš styl formoval postupně?

Tomasz: My to teď v tomto období možná nazýváme indie popem, ale jsou tam fakt různé prvky, protože každý z nás si v tom hudebním životě prošel různými styly. Třeba takový Krystian hrál i dost tvrdý metal. Kluci Vlasta a Pavel zase jsou jazzmani, a já jsem poslouchal od dětství rock, klasický rock, pak jsem přešel taky na metal a pak zase na pop. Takže ono se to všechno promítá do té naší hudby. My vnímáme žánr jako takovou nutnou škatulku, do které se kapely musí zařazovat pro účely promotérů a posluchačů. My bychom se tímto neradi dali do nějaké jednosměrky a pro nás určitě ten žánr má vývoj v čase. Na prvním EP-čku zazněly mimo ten pojem indie popu určitě prvky nějakého lo-fi, byly tam i elektronické prvky, byly tam i skladby, které byly víc jako singer-songwriter. Náš žánr se dá taky specifikovat jako indie rock, obecný pop, nebo třeba alt-pop. To jisté je, že máme rádi putovat napříč žánry.

Co vás při hraní nejvíc inspiruje?

Tomasz: Mou největší inspirací je můj osobní život. Nedokážu psát texty, které by nebyly se mnou nějak spjaté. Často jsou to životní otázky, nebo osobní zkušenosti, nebo zpracovávám moje emoce, pocity, zážitky, moje daily struggles—každodenní, nebo i celoživotní problémy. Pro mě je hudba v podstatě terapie, vždycky se musím z toho vypsat, a to je vlastně moje největší inspirace. Ono se to pak píše samo. Když se nad něčím zamýšlím a potřebuji něco vyřešit, tak si to vyřeším skrze song. Co mě ale vždycky inspiruje, je určitě, když si zrovna poslechnu nějaké nové album mého oblíbeného interpreta. Má to pak vždy vliv na to další směřování a psaní.

Píšete si své texty sami? O čem nejčastěji vyprávějí?

Tomasz: Když jsem začal psát, automaticky jsem do toho promítal vždycky nějakou naději, že jsem chtěl, ať ty songy jsou hlubší a ať mají nějakou message. Vždycky dodají tomu posluchači i mně samotnému takovou sílu a naději na to, že může být líp, nebo že život má smysl. Ale s postupem času jsem v osobním životě začal psát texty o tom, jaký život je, a rád bych, kdyby se část posluchačů s tím ztotožnila a třeba jim to pomohlo na té životní cestě. Když tam zrovna v tom songu je nějaká hlubší message, tak ať jim to dodá tu zmiňovanou naději. Když je tam popsán nějaký problém nebo konflikt, ať už vnitřní nebo s nějakým člověkem, tak je fajn, když se člověk při poslechu ztotožní s tím textem a může se mu ulevit, nebo si řekne, že není sám, kdo tohle řeší. Ale aby to nebylo jen takové nostalgicko-sentimentální-melancholické, tak samozřejmě mám rád i tu druhou stranu. Pořád je tam takový vnitřní konflikt, kdy já chci hrát energické, živé songy, ale pak to vždycky sklouzne k tomu, že ta message je možná povrchnější. To se teď víc učím mít z toho i tu radost a neřešit jenom ty „depky.“

Co by podle vás měly písně publiku přinášet?

Tomasz: Byl bych strašně rád, kdybychom dokázali předat těm lidem, tomu publiku, tu autentickou energii a takové to neřešení a „Tady a teď.“

„Užívej si ten moment a žij ten život.“ Snažím se to i reflektovat do nových skladeb.

Doing My Best – videoklip z 360° koncertu v Třinci. (19.9.2025)

Pocházíte z česko-polského příhraničí. Vidíte v tom výhodu i pro případné působení na polské hudební scéně?

Krystian: Myslím, že do jisté míry to výhoda je. Člověk tak nějak víc vnímá tu zemi skrze ten jazyk, reflektuje možná víc, co se tam děje, je mu bližší i to hudební dění nebo ta scéna, i tím, jak tu žijeme blízko, i tím, že tam má člověk nějaké přátele. I ta kultura mu je možná bližší. Ale i tak si myslím, že to bude nejvíc o kontaktech, a že ta práce na tom se někam dostat i tam na té hudební scéně je na tom stejně. Že to dá vydat stejné úsilí někam to dopracovat.

Plánujete se víc zaměřit na polské publikum?

Tomasz: Určitě ano. V Polsku jsme už několikrát hráli, například jsme vystoupili ve Varšavě, v místní knihovně Big Book Cafe v rámci jejich festivalu. A místní publikum nás přijalo velice pozitivně, takže doufám, že i v budoucnu zahrajeme na dalších zajímavých místech a třeba si tam vytvoříme naši fanouškovskou základnu.

Vlasta: Je pravda, že v poslední době za námi jde lepší feedback přímo z Polska, co se týče naší muziky. Nevím, asi jsou tam lidé více otevření anglicky mluvícím kapelám. Mám pocit, že v Česku funguje spíš ta čeština a je to víc takový zažitý model. Takže jsme díky té angličtině otevření světu. Nebránili bychom se třeba i nějakému supportu nebo nějakým možnostem zahrát i nějaký koncert třeba v zahraničí, nevím, třeba v Německu, ve Francii. Byli bychom určitě moc rádi, kdyby se něco takového povedlo. A taky vůbec nevylučujeme to, že třeba do budoucna bude Polsko země, ve které budeme koncertovat i více než v Česku. Protože třeba z hlediska rozhovorů v rádiích nebo vystupování v televizi, tak v Polsku už jsme to zažili, ale v Česku ještě ne. Takže jsou tam lidé asi víc otevření naší muzice. Nebráníme se ani do budoucna udělat i nějakou písničku třeba v polštině.

Zatím máte všechny písničky v angličtině, je to tak?

Tomasz: Ano, všechny skladby píšu v angličtině. Vždycky říkám, že je to proto, protože jsem se nejvíce naposlouchal anglické hudby, ať už z britské, nebo americké scény. A píše se mi to přirozeně, je to i pro mě zpěvnější. Na českém trhu všichni rádi, abychom psali i česky, protože ten posluchač se s tím pak lépe ztotožní. Ale já bych rád, aby ten moment nastal přirozeně. Měl jsem nějaké pokusy, i polské, i české, ale většinou to skončilo v šuplíku. Takže nechávám tomu přirozený vývoj a uvidíme. Třeba se to jednou prolomí.

Co považujete zatím za svůj největší úspěch?

Pavel: Jedním z velkých úspěchů je to, že děláme hudbu, co nás opravdu baví, a že si třeba i naše písničky poslechne někdo za hranicemi České republiky.

Loni jste spolupracovali s kapelou Mirai a otevírali jste pódium na jejich letním festivalu. Jste s nimi stále v kontaktu? Spolupracujete i s dalšími kapelami?

Krystian: Jelikož jsem v Mirai působil asi tři roky na začátku jejich kariéry, tak jsem s nimi nějak průběžně v kontaktu. Jinak pravidelně spolupracuji se slovenskou zpěvačkou Kristinou, kapelou Brouci, Noemiracles, s projektem Worship.ko a taky nahrávám studiově pro mnoho dalších umělců.

Vlasta: S kapelou Mirai jsme určitě v kontaktu, ať už třeba z nějakých našich předchozích projektů, kde jsme se potkávali třeba v backstage na nějakých festivalech. Poprosili jsme je o napsání feedbacku na náš koncert nebo naši muziku, a kluci nám taky napsali, takže ten kontakt pořád trvá. Jsme také v kontaktu s Lake Malawi, je to díky tomu, že Pavel tam hrál. Kluky známe taky už delší čas, chodíme na jejich koncerty, oni chodí na naše koncerty. Hráli jsme společně nějaké koncerty, takže tam je to hodně otevřené a bavíme se už na kamarádské bázi. Je to spíš už taková komunita. Z jiných světů jsme teď komunikovali třeba s kapelou LEISURE. Natočili jsme jejich cover, tak jsme jim napsali, tak jako z legrace, jestli bychom nemohli hrát jako předkapela na jejich turné. Ozvali se nám, ale nakonec to nevyšlo. I za to jsme rádi, za takovou zpětnou vazbu, že se jim to vlastně líbilo a že se nám vůbec ozvala taková velká kapela.

S kým byste si do budoucna rádi zahráli, nebo vytvořili společný projekt?

Tomasz: Třeba zahrát si support před kapelou Parcels by byl totální sen.

Momentálně pracujete na novém albu s polským producentem Leskim. Kdy ho plánujete vydat?

Tomasz: Rádi bychom vydali album na jaře roku 2026. Přesný termín nespecifikujeme. My jsme už vydání alba odložili po několikrát, protože ten hudební trh se tak rychle mění. Řekli jsme si s klukama: pojďme prvně vybudovat pořádnou fanouškovskou základnu, ať si to pak má kdo poslechnout. Takže momentálně aktivně pracujeme na tom, abychom hlavně skrze sociální sítě a obsah dostali tu naši tvorbu mezi více lidí.

Kolik koncertů vás teď čeká a kde vás fanoušci mohou v nejbližší době vidět?

Tomasz: Momentálně se maximálně soustředíme na dotažení alba, takže neplánujeme koncerty do konce roku. Co se dá určitě očekávat, je koncertní šňůra k premiéře alba a budou i nějaké křty. Ještě než se toto stane, si myslím, že určitě zorganizujeme pár spontánních koncertů spíše lokálně na Třinecku a Ostravsku, rýsujou se tam nějaké kluby v Ostravě.

Jaký hudební sen byste si chtěli splnit v nejbližší době?

Tomasz: Já se budu držet při zemi, protože poslední dobou vnímám kouzlo a krásu malých věcí. Rád bych, kdybychom odehráli právě tu koncertní šňůru s novým albem na místech, kde na nás dojdou lidi, kteří si to s námi fakt užijou a budou ty songy znát. To si myslím, že by bylo super a krásné, a nemusí tam být desetitisíce, ale stačí, když tam bude plný klub nadšenců a užijou si to společně s námi.

Krystian: Nevím, jestli mám hudební cíl v podobě nějakého koncertu. Spíš cílem je dělat věci, co jsou fajn, se kterými jsem spokojený, odvést dobrou práci a zahrát na koncertě pro lidi, které to baví.

Vlasta: Já bych si třeba přál, abychom jako kapela zahráli v nejbližší době třeba na festivalu Colours of Ostrava. To by bylo super.

Pavel: Přál bych si, aby nám přibývalo více koncertů a abychom se časem mohli věnovat hudební kariéře naplno.

Kapela QAI z Třince aktuálně pracuje na nové desce, na kterou se fanoušci mohou těšit už na jaře 2026. Na světě jsou už singly Expectations, Chill a Don’t Be Mad, které naznačují směr chystaného alba. A tím to nekončí — už v prosinci QAI vypustí nový singl. Jaký? Nechte se překvapit! @qaimusic

• Instagram
• YouTube
• Spotify

Zdroj: Kapela QAI

Byli jste vedeni k hudbě rodinou?

Ano. Už jako malí prckové jsme chodili na flétničky. V pokročilejším věku jsme s mamkou hráli folklór a naučili se na dudy.

Kdy vznikl prvotní nápad, že založíte skupinu? Chtěli jste ji nechat v čistě rodinném duchu nebo jste počítali s tím, že přiberete do party i jiné hudebníky?

No ono to tak nějak vyplynulo samo. Nejstarší brácha Ondřej se naučil na kytaru a napsal svou první písničku. Pak bratr Jakub vzal kytaru do ruky a já k tomu začala zpívat. No, zkrátka šlo to dohromady a za nedlouho už jsme věděli, že budeme potřebovat další posily.

V kapele jste tři sourozenci. Nelezete si trošku na nervy, když se vídáte tak často?

Ano, je to na nervy a řekla bych, že i často. Ale výhodou je to, že jsme už jako malí drželi pohromadě a teď, když dojde k nějaké výměně názoru, tak je za 5 minut už zas všechno v pohodě.

Máte za sebou natočení několika úspěšných videoklipů. Který z nich je váš nejoblíbenější?

Každý z kapely má jiný názor, ale myslím že můžu za všechny říct, že nejlepší klipy vznikly k písničkám Medvídci koušou a Zauzlíkovaná klec. Nejen, že byly dobře propracované, ale oba klipy s sebou nesou i různá poselství, která podpořila dějovou linii textů.

Které natáčení videoklipu jste si užili nejvíce?

Za mě to bylo natáčení k písničce Úhel pohledu. Natáčení trvalo skoro tři dny a jednu celou noc. Za svítání jsme všichni byli už tak unavení a nevrlí, že nám poslední scéna, kde dojde k menší bitce, padla celkem do noty.

Proč zrovna české písničky? Nepřemýšleli jste někdy o tom, že začnete s anglickou tvorbou?

Máme zkrátka rádi český jazyk a jsme si jisti, že do anglické tvorby nezabředneme.

Nedávno jste vyprodali Lucernu, jaký to byl pocit? Kdy přišel ten moment, že jste se rozhodli v Lucerně vystoupit?

No, když přišel bratr Ondřej s nápadem pokřtít tady CD DOMA, určitě nikdo z nás neočekával, že přijde tolik lidí. A když jsme vylezli na pódium, bylo to zkrátka neskutečný. Všechny ty rozzářené oči.. Energie se publiku předávala mnohem snáz, když nám ji vraceli zpátky.

Co považujete za vás zatím největší úspěch?

Jedním z největších úspěchu byl právě tenhle povedený křest alba. Následně také vystoupení v Malé sportovní hale v Holešovicích, které bylo podpořeno neskutečným množství diváků.  A v neposlední řadě můžeme už slavit i neskutečnou sledovanost na Youtube, kde například naše písnička Osudová balada šplhá k milníku 2 milionů zhlédnutí.

Chtěli byste prorazit i do zahraničí?

Není to naší prioritou, ale například na Slovensku už máme naplánované koncerty. Bohužel vzhledem k současné situaci se budou nejspíše přesouvat.

Jaký je váš další milník, cíl?

Letos, jsme se dostali do ankety Žebřík, kde jsme nominováni spolu se čtyřmi dalšími na Objev roku. To už je samo o sobě úspěch. Naším hlavním cílem je hrát koncerty a bavit posluchače. Ale u nás v kapele se šušká něco o Fóru Karlín, tak nevím.

Zdroj: Archiv skupiny Jamaron

Čtyřčlenná chlapecká kapela z Prahy na sebe upozornila singlem Éterická, který na sociálních sítích zaznamenal velkou popularitu v počtu zhlédnutí. Singl SÁM., ke kterému nyní vznikl videoklip, byl napsán už před čtyřmi lety, ale až letos nastal ten pravý čas ho oprášit. V jarním období došlo k finální úpravě a realizaci. Necelé čtyřminutové video vás vtáhne do děje v několika barevných fázích, ve kterých uvidíte složení kapely Pilot (@kapelapilot) v jejímž čele stojí frontman Daniel Hrdlička (zpěv a kytary), Michal Kertész (baskytara, vokály), Josef Kaňka (elektrická kytara, vokály) a Matěj Sirotek (bicí, vokály).

 “SÁM. je o lásce, která vzbuzuje nenávist, o takové, která je plná zrad a ponížení, ze kterých vznikají mindráky a smutek. O takové, která je nebezpečná jak pro ty, kteří v ní jsou, ale i pro jejich okolí, které je do ní často zataženo. Nese spoustu příběhů, které jsem za posledních pět let vztahu, o kterém píseň je, zažil,” říká bubeník Matěj Sirotek.

[su_youtube url=“https://www.youtube.com/watch?v=pLR77KTKUrU“ width=“700″ height=“500″]https://www.youtube.com/watch?v=m9ClwOYzVXc[/su_youtube]

Videoklip, který upoutá oko každého diváka, nejen vizuálně, ale i hudebně, vznikl pod taktovkou režisérů ze studia Baobab, Olivera Beaujarda a Niny Zardalishvili. Ti také stojí za výtvarnou stránkou a kamery se chopil Jan Vališ. Za celkovou produkcí stojí Lukáš Chromek, kytarista zpěvačky Ewy Farne a producent známých hitů zpěváka Sebastian – Toulavá, ATMO Music – Andělé nebo Thoma Artwaye – I Have No Inspiration.

[su_slider source=“media: 52733,52731,52732,52734,52735″ limit=“30″ width=“280″ height=“200″ title=“no“ pages=“no“ autoplay=“0″ speed=“0″]

Zdroj fotografií: archiv kapely Pilot