PROJECT REHAB vznikl někde mezi Amsterdamem, Bangkokem a Prahou — a tenhle mix svobody a energie je v něm cítit dodnes. Z tenisek se stal globální label se svou vlastní technologií REHAB PAINTS ®, díky které je každý kousek trochu umění. Z pražského ateliéru míří věci na grandslamy, do NHL i k lidem, kteří se nebojí být vidět. Rehab je hlavně o odvaze být svůj — bez filtru a bez pravidel.

Jakými pravidly se řídí autorka tohoto brandu, aby byl autentický, funkční a získával si stále větší oblibu? A co stálo u jeho zrodu? Nahlédněte s námi do zákulisí a poznejte příběh, hodnoty i inspiraci, které formují celý projekt. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor s autorkou značky, Kateřinou Maršounovou, M.A.,MSc.

Kdy vznikl nápad založit PROJECT REHAB a jaká byla cesta k vytvoření samotného brandu?

Ten úplně první impulz vlastně vůbec nebyl o PROJECT REHAB, ani o barvách. Bylo to období mého života, kdy jsem měla silnou potřebu vytvářet něco, co bude mít hlubší hodnotu – energii, která se přenáší dál.

Tehdy jsem po osobních životních peripetiích odjela do Thajska hledat spirituální kameny, které jsem chtěla vázat na tepláky či džíny a prodávat jako kusy s energií, to byl můj úplně původní budiness plán, nesmějte se. Teď má ALO v nejnovější kolekci tašky do gymu, na kterých jsou připnuté křišťály, mimochodem 🙂 Takže spirituální kameny jsem tam paradoxně našla. Také jsem tam ale narazila na kluky, kteří upcyklovali staré plachty, armádní materiály a odpad z pláží a vyráběli z nich tašky a doplňky. Některé z nich měly cákance barvy – obyčejné, omítkové, typicky „thajské“, které se lámaly a nebyly dokonalé. A přesto – nebo právě proto – mě to neuvěřitelně zasáhlo.

Po návratu do Česka jsem byla v docela těžkém období, psychicky.. A najednou se mi tahle vzpomínka vrátila. Já, člověk, který celý život sportoval a nikdy nemaloval, jsem šla do výtvarných potřeb, koupila si textilní barvy, štětce a poprvé v životě si pomalovala staré džíny. Byla to terapie. Okamžitá úleva. Flow. Něco, co mi dalo smysl.

A pak přišel moment, který všechno odstartoval. Potkala mě sousedka – manželka hokejisty Kuby Klepiše – a ptala se, jestli mám na sobě novou kolekci Replay. Když jsem jí řekla, že jsou to moje staré džíny, které jsem si sama pomalovala, okamžitě si objednala dva páry. A tím se to celé rozjelo. Od Terky dál, organicky, přirozeně.

Tak vznikl PROJECT REHAB.

Kdo nebo co tě při zakládání značky nejvíce inspirovalo?

Od začátku mě inspirovala energie. To, kam se může dostat, když do objektu – v tomhle případě módního – vložíš něco navíc. Něco upřímného. Místo talismanu nebo křišťálu máš tu energii na sobě. Na kurtě, jako Markéta Vondroušová nebo v kabině před tréninkem, jako David Pastrňák nebo Kuba Voráček. Na pódiu, jako Ben Cristovao nebo přímo na kytaře, jako Marcus Tran.

Brala jsem to jako experiment. Co se stane, když něco tvoříš s láskou, bez kalkulu, bez strategie, jen s čistým záměrem? Věřím, že právě tahle energie je přenosná. A že když je čistá, lidé ji cítí a chtějí ji dál.

PROJECT REHAB pro mě byl a pořád je experimentem:

Jak daleko může dojít tahle lidská energie vložená do jednoho kusu oblečení? A po několika letech práce a vývoje barev i značky přišly šatny NHL, Grandslamové kurty, jeviště, podia, ulice Tokia, Melbourne, LA…

PROJECT REHAB teď a v roce 2015 – co se ti v obou případech vybaví jako první?

PROJECT REHAB 2015 – já sama. V kuchyni. S obrovskými, možná trochu naivními sny – ale s naprosto čistou a silnou láskou k tomu, co tvořím.

PROJECT REHAB 2025 – profesionální tým lidí, kteří společně posouvají původní myšlenku dál, do nové úrovně a nových souvislostí. A paradoxně právě teď – po deseti letech práce, chyb, růstu a vytrvalosti – se začínají naplňovat konkrétní sny a vize, které vznikly už v roce 2015. Jak už to tak bývá.

Nyní zažívá Rehab comeback po třech letech pauzy s novou kolekcí Rehab State of Mind. Co přesně tato kolekce symbolizuje?

Rehab State of Mind pro mě symbolizuje přerod. Přechod z malé „one-woman show“ značky, která byla primárně o barvě a cákancích, do rozšířené core kolekce nesoucí hlubší filozofii Rehabu. Už nejde jen o barvu samotnou, ale o to, co reprezentujeme a podporujeme. Rehab State of Mind je pro mě znak dospění značky – vstup do nové éry, ve které chceme mluvit víc o vnitřní motivaci, osobní síle a vnitřním kompasu každého z nás.

Jaký je tvůj oblíbený kousek z této kolekce?

Můj nejoblíbenější kousek – široká teplákovka. Miluju ji od látky až po výšivku. Asi to bude tím, že celá nová kolekce se v mé hlavě odvinula právě od tohoto kousku.

Měla jsi k umění blízký vztah už od dětství?

Vizuálně ano, výtvarně vůbec. Vždycky jsem milovala a cítila hezká místa, estetiku, atmosféru. Ale moje forma vyjádření byla spíš slovo – psala jsem, četla, skládala básničky. Byla jsem spíš verbální typ. Myslím, že tohle se v Rehabu projevuje hodně – ty moje slova, které se snažím do brandu a jeho filozofie vkládat.

Pocházím ze sportovní rodiny. U nás byla jediná uznávaná forma umění dobře vstřelený gól. K výtvarnému umění jsem nikdy vedená nebyla a ani jsem neměla potřebu kreslit nebo malovat. Upřímně – dodnes neumím nakreslit ani panáčka svému dvouletému synovi – naštěstí v tom vyniká partner, který výtvarně nadaný je. Barva pro mě není o technice, ale o přenosu myšlenky a energie. Je to médium, skrze které se vyjadřuju.

Co bys dnes řekla sama sobě na úplném začátku?

Řekla bych si, že přijde všechno, co si budeš přát – pokud se toho nebudeš bát a pokud pro to budeš ochotná opravdu makat. A hlavně: Neposlouchej noise kolem sebe. Drž se vnitřního kompasu. Ten tě vždycky dovedl nejdál.

Co se nejvíce promítá do tvého designu?

Energie, flow, dynamika a myšlenka, že každý jsme originál.

Všechno malujeme ručně, štětci. Žádný kus není a nemůže být opakovatelný – stejně jako žádný člověk.

Jsme one of a kind. One of one.

V dnešní době uniformity a šablon je podle mě strašně důležité tuhle jednotvárnost narušit. Dát lidem odvahu nosit to, co chtějí, nebýt šedí, nezapadat. Móda je forma sebevyjádření – a každý máme právo být vidět takoví, jací jsme.

Je Rehab odrazem tvého pozitivního smýšlení, které dnes lidem často chybí?

Neřekla bych úplně „pozitivního“ ve smyslu sluníčkářství, jak se v Česku s oblibou říká. Spíš je to o pravdivosti a vyhranění vůči sobě samému.

Jít si tvrdě za tím, kdo jsem. Dovolit si být autentický, i když to není vždy pohodlné nebo líbivé. A tohle se do Rehabu přenáší.

Jsme love brand, chceme inspirovat, motivovat. Od začátku jsme byli motivační značkou. Ale ne sladkou – spíš takovou, která ti dovolí mít i ostřejší hrany a nebát se být sám sebou.

Co chceš, aby lidé ve tvém brandu našli?

Aby v něm našli sami sebe.

Pocit, že nosím něco, co má pro mě osobní význam. Kus, který nese energii ruky, která ho vytvořila a člověka, pro kterého tvořena byla.

Každý náš produkt prochází dlouhým procesem – od výběru látek. střihu, šití až po samotné malování. Používáme ručně míchané barvy, vlastní recepturu, technologii REHAB PAINTS®, kterou jsme si za deset let vyvinuli. Je to náš originální systém, jedinečný i v globálním měřítku.

Chci, aby lidé cítili přidanou hodnotu od začátku do konce. Takové tiché, opravdové luxury. Ne okázalé, ale hluboké.

A hlavně – aby se v našem oblečení cítili dobře a uvolněně. Proto děláme pohodlné střihy- protože věřím, že když se tělo cítí dobře, mysl ho následuje.

Jaké barvy máš nejraději?

Černá – to je vidět i na poslední kolekci. A pak neonky. Ty k Rehabu prostě patří.

Neonová oranžová je naše signature barva už od roku 2018. Je to barva mnichů, energie, transformace. Pro mě má tahle barva hlubší význam, nejen vizuální přidanou hodnotu.

Ráda vzory opakuješ, nebo musí být vždy originální?

Máme jasně definovaný rukopis – Rehab signature. Ale nebojíme se vývoje a změn. Každý kus je originál, ale energie značky zůstává čitelná.

Tohle ostatně učím i ve svém kurzu Tvorba módní značky ve SKVOTu, kde studentkám předávám zkušenosti s budováním brandu od nuly – od identity až po výrobu a prodej.

Učení mě provází celý život. Učila jsem angličtinu, když jsem se po střední škole vrátila z Ameriky do Čech. Následovala pak digitální komunikace a sociální sítě po návratu z postgraduálních studií v Amsterdamu. Učení jsem pověsila na hřebík, když jsem se naplno začala věnovat Rehabu. Nyní, po zkrácené mateřské jsem se k učení vrátila a velice mě to naplňuje. Jsou to intenzivní, živé online lekce a mám radost z toho, jaký mají ohlas.

S kým při tvorbě spolupracuješ?

Náš tým se od poloviny roku 2025 výrazně rozrostl. Přibyl nový spolumajitel značky, který znamenal pro Rehab nový impuls a čerstvou energii, takový tah na bránu. Přibyla nová vedoucí výroby i nové ruce v ateliéru, které postupně zaučujeme v naší technice. Právě proto, že tam, kde pro ostatní výroba končí, pro nás teprve začíná – proces v ateliéru je pro Rehab naprosto klíčový.

Osobně si velmi zakládám na tom, že svou tvorbu konzultuji s lidmi, kteří Rehab dlouhodobě cítí a stojí za ním. Ať už je to Matěj Šindelář, autor našeho loga, Jakub Chundela, který má na starosti výrobu textilu a celý výrobní proces, nebo Evgenia Klochay z Promolab, jež se stará o marketing a komunikaci – mám kolem sebe tým lidí, kterým důvěřuji a jejichž názor je pro mě důležitý.

Co je pro tebe osobně ten největší „noise“, který ses musela naučit ignorovat?

Můj největší noise bylo a je očekávání druhých. Dlouho jsem se snažila být vším pro všechny, být dokonalá – a to je cíl, kterého se nikdy nedá dosáhnout.

Po návratu do práce po dvou letech mateřské slyším kritiku z obou stran: „Vzala sis toho na sebe moc. Proč to děláš, měla bys být doma s malým.“ A zároveň: „Tohle jsi vybudovala, tak jak jsi to mohla tak dlouho nechat být a nic nedělat?“ Noise, noise, noise.

Doufám, že teď trochu ztichne v Thajsku, kam teď odlétáme s rodinou za mým učitelem – mnichem, za kterým jezdím od roku 2015 a který mě na cestě Rehabem tiše, ale zásadně provází.

Které věkové skupiny vyhledávají tvou značku nejčastěji?

To krásné je, že nejsme věkově omezení. Máme klienty kolem 25 let, ale i nad 40 nebo 60. Každý si u nás může definovat design podle sebe.

Navíc teplákové soupravy jsou dnes absolutní mainstream napříč generacemi. A individualita nemá věk. Za tuhle rozmanitost jsem opravdu vděčná.

Jaké projekty tě letos čekají?

16. ledna 2026 jsme udělali velký krok.
Po dlouhé době příprav jsme dropli jeden z největších projektů v historii PROJECT REHAB — spolupráci se značkou ALPINE PRO. Vytvořili jsme limitovanou kolekci k zimním olympijským hrám 2026 v Miláně, která pro nás není jen fanouškovským merchem, ale skutečným propojením sportu, emocí a identity. Vzali jsme funkční základ ALPINE PRO a přetvořili ho pomocí našeho rukopisu, barev a filozofie v nositelné kousky s vlastním charakterem.

Tváří celé kolekce se stal Jakub Voráček, se kterým je PROJECT REHAB dlouhodobě spjatý už od roku 2018. Nejen jako sportovec, ale jako osobnost, která reprezentuje autenticitu, emoci a vlastní cestu — hodnoty, na kterých značka stojí.

Tenhle projekt je pro nás obrovský milník.
Potvrzení, že streetwear může vstoupit do světa velkého sportu, aniž by ztratil duši. Kolekce je k zakoupení v omezeném počtu kusů na alpinepro.cz a každý kus nese svůj vlastní příběh. Stejně jako olympiáda samotná — neopakovatelný moment v čase.

Plány máme až do roku 2027, ale všechno má svůj čas.

Brzy se dozvíte víc. 🤍

Nahlédnout, nebo si rovnou pořídit módní kousek PROJECT REHAB můžete právě zde.

Jak by ses stručně popsala?

Já si myslím, že jsem „nezapadající“. Kdybych se měla stručně popsat v tomto slova smyslu. V tom, že jsem vždycky byla tak trochu samorost. Jsem hodně neovlivněná okolím, v tom kdo jsem. Vždycky jsem si šla za svou vysněnou cestou, už od svých sedmnácti, kdy jsem odjela z Čech a studovala v zahraničí. Pak jsem odjela zpět do Čech, protože jsem chtěla být svobodná, nechtěla jsem pracovat pro nějaký korporát. Snažila jsem se budovat nový směr a komunitu lidí, která tady předtím nebyla. Moji kamarádi byli v zahraničí, a tak jsem si musela vytvořit nějaký svůj svět, za který jsem chtěla bojovat. Myslím si, že Rehabem se mi to povedlo. Takže kdo jsem? Asi jsem člověk, který stojí uprostřed vybudované komunity, a jsem za to strašně ráda.

Měla jsi vždycky v plánu věnovat se této práci? Byl to tvůj sen už od malička? Máš vystudovanou nějakou uměleckou školu?

Absolutně jsem neměla v plánu věnovat se této práci. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Studovala jsem digitální marketing a učila třídy ředitelů firem. Takže jsem šla vyloženě z kostýmků a podpatků do tepláků. V tomhle směru mě velmi ovlivnily cesty do Thajska a chtěla jsem to propojovat. Zjistila jsem, že to nejsem já, že pro mě podpatky nejsou a tím pádem jsem si chtěla přizpůsobit svůj svět tomuhle, abych se nemusela oblékat tak, jak se necítím. S tím souvisí i Rehab. Lidi, kteří jsou Rehab, jsou umělci, sportovci, nespoutané duše. Proto říkám, že nejsme zapadající, jsme svobodné duše.

Jak se stane, že korporátní člověk se dostane k uměleckému zaměření?

Od mala jsme jako rodina řešili módu. Když mi byly asi tři roky, tak jsem po rodičích chtěla Prestige, protože je všichni kolem mě měli. Nevěděla jsem, která bije, jen je měli všichni. Tak mi v té době přistáli černé Nike. Nechápala jsem, proč jsou tak zlí a nekoupili mi to, co mají všichni. (smích) Po deseti letech jsem vše pochopila. Byla jsem první dítě, které v Čechách mělo pemprsky, protože moje mamka cestovala do zahraničí a odtamtud je přivezla. Pemprsky a Nike určily mé zaměření.(smích) Podle mě nejsem umělec, ale spíše designér.

Jak vznikl název Project Rehab?

To je právě ten proces rehabilitace z korporátu a z té cesty, která je známě prošlapaná. Rehabilitace na tu osobitou cestu sebe samého. To je celá myšlenka toho projektu. Projekt rehabilituje kousky, děláme z masových sneaker kousků ty jedinečný. Je to něco jiného. Takže i rehabilitace sebevědomí a individuality.

Kde hledáš inspiraci?

Na cestách, ale bohužel jich je čím dál tím míň. Je stále více práce. Rehab jsem založila, abych mohla cestovat a být „free“ a pak si uvědomíš určité fáze. Musíš slevit z lifestylu. Ale já se dobíjím hadrama a lidma kolem sebe. Můj přítel je mladší, takže se obklopuji mladšími lidmi nebo úspěšnými sportovci, umělci. Hrozně si přeji, abych lidem pomáhala a dodávala jim energii. Podle mě je to celá pointa toho všeho.

Máš kolekci, která je podporována hokejistou Jakubem Voráčkem. Proč zrovna on? Jsi fanynkou hokeje?

Jsem z hokejové rodiny. U nás se za umění považuje dobře střelený gól. Tam nic jiného neexistuje. Kubu znám od mých patnácti let, skoro celý život. Samozřejmě je v Americe, takže nebudu prohlašovat, že je to můj „brácha“. Můj táta je od mala jeho agent, takže si máme blízko. Když viděl na tátovi moje věci, řekl, že se mu líbí. A nabídl, že kdyby někdy něco bylo potřeba, tak rád pomůže. Tak jsem toho využila. Ale asi až o tři roky později. Čekala jsem na moment, až to bude vhodné Voráčka. Nechtěla jsem ho využívat, dokud nedosáhnu nějaké kvality. Poté, když přišla spolupráce s Nike Prague, tak jsem řekla, že ho tedy oslovím. Kuba řekl, dělej si se mnou co chceš, klidně mě pomaluj – hned si vzal čepici, kterou už nesundal. Takže to je můj vztah k němu. Přijde mi, že on je vrchol pyramidy České úspěšnosti. Člověk, co nemusí chodit v uniformě.

Project Rehab spolupracuje s Nike Prague, v čem to přesně spočívá?

Ve chvíli, kdy jsme spolupráci realizovali, tak evropské Nike přestalo doručovat Air Force, takže půl roku žádné nebyly. Asi za čtyři měsíce přišlo Nike Prague s kšiltovkami, tak jsem řekla, že dáme ty. Kšiltovek jsem se stranila, protože jsem nechtěla vypadat, že kopíruju “I love porno“, jelikož je mají také. Ale ten nátlak na kšiltovky byl tak velký, že jsem podlehla a snažila se to udělat jinak. Hodit to do polohy sportovce. Podporujeme se a pořádáme společné akce. Jsme spříznění. Když si u nich lidé koupí jakékoli tenisky, tak mají 20 % slevu, pokud si plánují od nás udělat custom.

Který z kousků je tvůj nejoblíbenější? Máš nějakou srdcovku? Který kus oblečení či doplňku tě baví vytvářet nejvíce? 

Za mě oblíbený kousek je první ručně šitá klokánka. Ten stres a nervy ohledně ušití jedné klokánky byly neskutečné. I ten cenový výdaj. Brzy budeme dělat i tepláky, abychom měli teplákovky. Kousek, na který jsem pyšná, je šedá teplákovka. Když ji vidím na lidech, tak jsem potěšená, že to umí skvěle sladit.

Custom mě baví, ale je to stres, je to zodpovědnost za toho člověka, který vám ji svěří. Ale naopak je to nejosobnější věc, protože jsem s lidmi v kontaktu.

Vždycky mě baví nová kolekce, protože když maluješ ty kousky už po stý, tak kreativita postupně vyprchá. Proto se snažím děla stále nové kolekce a obměňovat to. Takže za mě každý nový kousek je dobrý kousek. Ráda maluju barety a klobouky. Na rozdíl od triček jde o pevný materiál, takže na ně se maluje lépe.

Stalo se ti někdy, že se zákazníkovi nelíbilo to, co jste pro něj vytvořili?

Klepu to, ale nikdy se mi to nestalo. Maximálně neseděla velikost.

Jak jsi na tom ty? Navštěvuješ ráda secondhandy, podporuješ lokální designéry?

Já samozřejmě miluju věci z Nike Prague. Mám to na etapy, před nedávnem jsem chodila jen v teplákovce Nike, teď mám na sobě Dior boty. Ráda kombinuju rozdrbanej styl. To je cesta i Rehabu. Můj styl jsou ale hlavně tepláky.

Project Rehab funguje už pět let, kde se vidíš ty za dalších pět let? Jaký je plán?

Upřímně, teď se vidím na Maledivách nebo kdekoli na ostrově, kde čerpám energii. Ale za pět let Rehab vidím jako fungující brand, co se týče nejen barev a malování, ale i produktů, materiálů, komfortu. Fungovat ve světě a mít v něm butiky. Já osobně se vidím už s rodinou a dětma. Jak předávám, co jsem se naučila i dál. Studovala jsem deset let, miluju vzdělání a tím se odreagovávám. Chci inspirovat a předávat sílu dál.

Myslíš, že v další fázi nebudeš kousky vymýšlet jen ty, ale vezmeš si někoho k sobě?

Určitě ano. Už teď mám pomocnici v ateliéru, protože je toho množství šíleně moc a nechci to dělat na úkor kvality. Takže raději si k sobě vezmu tři lidi a budu to dělat kvalitně než naopak. Takže už se to děje. Potřebuju věnovat čas i značce a ne je produktu samotnému.

Co bys doporučila tomu, kdo se potýká se stejnou situací, ve které jsi byla ty a nevěří tomu, že by ten krok k velké změně svého života měl udělat?

Nic horšího se stát nemůže. Když jsi nespokojený, tak už více nespokojený prostě nebudeš. Musíš vše udělat hned. I nedokonalé věci se musí dávat ven. A pořád stoupáš výš a výš. Když jsi nespokojený, musíš to změnit. Milujte změny.

Zdroj fotografií: archiv Project Rehab