Pod jiným jménem 

Co když Shakespeare není autorem slavných her, které nesou jeho jméno? A co když je napsala žena? Jodi Picoult, autorka známá tím, že ve svých románech otevírá kontroverzní společenská témata, tentokrát přichází s příběhem, který propojuje literaturu, historii i otázku toho, komu vlastně patří hlas v umění. Román Pod jiným jménem sleduje dvě ženy vzdálené od sebe staletími. V současnosti je to mladá dramatička Melina Greenová, jejíž nová hra inspirovaná životem její alžbětinské předkyně Emilie Bassanové má jen malou šanci dostat se na jeviště – jednoduše proto, že ji napsala žena. Melinin kamarád proto text tajně přihlásí na festival pod mužským pseudonymem.

„Pokud jde o dějiny, absence důkazů není důkazem jejich absence.“

Druhá (a o dost záživnější) dějová linie se odehrává v Anglii 16. století a sleduje osud skutečné historické postavy Emilie Bassanové – talentované spisovatelky, která se však narodila v době, kdy ženy nesměly vystupovat v divadle ani psát hry. Emilia je navíc židovského původu, což musí ve své době skrývat. Picoult vykresluje její život plný omezení, násilí, ale i lásky. Jako mladá je prodána jako kurtizána vlivnému lordovi a později donucena k sňatku s násilnickým manželem. Přesto si uchovává vášeň pro psaní a sní o tom, že její hry jednou ožijí na jevišti. Autorka přitom rozvíjí provokativní otázku: co když skutečným autorem některých Shakespearových her nebyl Shakespeare? A co když za nimi stála právě žena, která své dílo nemohla publikovat pod vlastním jménem?

„Copak ženy nemají stejné naděje, obavy a touhy jako muži?“

„Je to děsivá představa,“ zasmál se. „Pomyšlení, že vy ženy můžete být stejně vášnivé jako my.“

Picoult propojuje historické prameny s fikcí a vytváří román o ambici, odvaze i nerovnosti – nejen genderové, ale i společenské či rasové. Melina i Emilia bojují se stejnými předsudky. Pod jiným jménem tak není jen literární hrou s dějinami, ale také příběhem o tom, jak snadno mohou být ženské hlasy z historie vymazány – a jak důležité je je znovu hledat. A i když kniha definitivní odpověď na otázku autorství Shakespearových her nepřináší, je silně pravděpodobné, že po jejím přečtení se na slavného dramatika nebudete dívat jako dřív.

Óda na život 

Noční můry jsem měla vždycky.

Jenže tahle se stala skutečností.

Kniha Óda na život přináší výpověď ženy, jejíž příběh otřásl nejen Francií, ale i celým světem. Gisèle Pelicot – trojnásobná matka a babička – se po extrémní zkušenosti rozhodla nevystupovat v anonymitě, ale veřejně hájit své právo na důstojný a svobodný život. Její případ z roku 2024 zásadně proměnil debatu o sexuálním násilí, vině a odpovědnosti a ve Francii přispěl i k revizi právní definice znásilnění. Pelicot se stala jednou z nejvýraznějších osobností veřejného života: byla vyhlášena francouzskou osobností roku, získala Řád čestné legie a média ji zařadila mezi nejvlivnější ženy světa.

„Jaké teď k Dominiqu Pelicotovi chováte pocity?“ otázala se mě soudkyně.

„Znechucení. Připadám si pošpiněná, zneuctěná, zrazená.“

Tahle odpověď stojí v zápisu. Chybí v ní moje koktání a váhání. Justice nemůže ztrácet čas. Občas vyslovím „můj manžel“, ale hned se opravím na „on“, po vzoru Caroline. Nebo „pan Pelicot“, jako by to byl někdo cizí. 

Samotný příběh je natolik šokující, že by v thrilleru působil neuvěřitelně. Deset let Gisèle neměla ponětí o tom, že ji její manžel Dominique pravidelně uspává silnými sedativy a zve do jejich domu cizí muže, aby ji v bezvědomí znásilňovali. Policie identifikovala třiapadesát pachatelů, celkový počet však mohl dosahovat až osmdesáti. Pravda vyšla najevo až ve chvíli, kdy byl Dominique Pelicot přistižen při jiném sexuálním deliktu a policie v jeho telefonu objevila záznamy zvěrstva, kterého se společně s dalšími muži dopouštěl. Autorka v knize otevřeně popisuje nejen šok z odhalení, ale i reakci rodiny – zejména dcery Caroline. Při vyprávění se vrací i do dětství, přibližuje, jak se seznámila se svým manželem a postupně odhaluje jeho traumata a zločiny. Pelicot zároveň poukazuje na to, jak snadno může společnost přehlížet varovné signály: její výpadky paměti byly dlouho přičítány zdravotním problémům, okolí uvažovalo o Alzheimerově chorobě, ona se zase bála nádoru na mozku, jelikož její matka na rakovinu zemřela. 

To oni musí zahanbeně sklonit hlavu, ne já.

Óda na život ale není jen svědectvím o brutálním násilí. Je především knihou o odmítnutí studu a o síle, s jakou se Pelicot postavila terciální viktimizaci – situaci, kdy je oběť nucena znovu a znovu obhajovat vlastní příběh a čelit pochybnostem okolí. U soudu čelila obviněním, že si o znásilnění koledovala, zatímco pachatelé se navzájem podporovali. Ona však trvala na tom, že hanba musí změnit strany. Právě tento postoj se stal i základem kampaně „Nebuď zticha, odhoď stud“, která vznikla u příležitosti českého vydání knihy. Pelicot svým příběhem dodala sílu statisícům žen po celém světě: ukázala, že ani takováto extrémní zkušenost nemusí člověka navždy definovat – a že mlčení není jedinou možností.

Zpívat bříze

Svá trápení či tajemství svěřujeme vrbám. Spisovatelka a překladatelka ze švédštiny Veronika Opatřilová se ale kdysi dočetla, že pokud se potřebujete zbavit toho, co vás tíží, nebo se podělit o své přání, měli byste to říct bříze. A nejen říct. Bříza dává přednost zpěvu…

Veronika Opatřilová, autorka knih Počkej na moře a Píseň L., se ve své nové knize vrací do prostředí, které zná z vlastního života. Děj knihy Zpívat bříze se odehrává na odlehlém ostrově na severu Švédska, kam přijíždí student umění, který má několik měsíců pracovat po boku uznávané sochařky a připravit svou závěrečnou práci. Zpočátku mezi oběma protagonisty vládne odstup a nedůvěra, ale postupně se v izolovaném prostoru začíná odkrývat jejich minulost, zranění i touhy, o kterých oba mlčeli. V atmosféře severského léta se tak postupně rozvíjí příběh o hledání vlastního místa ve světě, o pochybnostech i o otázce, zda je možné začít znovu ve chvíli, kdy má člověk pocit, že to nejdůležitější už má dávno za sebou.

Nemohla jsem tušit, co mé rozhodnutí přinese. Nemohla jsem vědět v ten jarní den – nemohla –, že mé ano znamená i pocit viny, otázky, jaké jsem si nikdy nechtěla pokládat, a jeden pár zraněných tmavých očí zasazených do tváře s vůní mandarinek.

Zpívat bříze je lyrickým příběhem kontrastů. Mládí se tu potkává se stářím, idealismus s životní únavou, bolest a zklamání s nadějí, touha něco dokázat s rezignací na to, že některé věci už změnit nelze. Je o pocitu, že jste něco zmeškali, že jste něco měli udělat, ale ta chvíle je jaksi pryč. Opatřilová citlivě pracuje s motivem přátelství, lásky, která nesplňuje představy většinové společnosti, i samoty, která může být stejně tíživá jako osvobozující. Je to příběh o  setkání, které dokáže změnit pohled na minulost i budoucnost. 

Nepatřil mi ani ten pokoj, ani jeho příběh. A ano, vzpomínám si na hrůzu, jež se mě tehdy naplno zmocnila. Hrůzu z vědomí, že je v mém domě cizí osoba, naprosto neznámý muž, a ten pokoj ani potom, co odjede, co z ostrova zmizí a hladina moře se za ním uklidní, ani pak už ten pokoj nebude tím, čím býval, než do něj poprvé vstoupil on.

Tip redakce: Pokud byste se chtěli s autorkou osobně potkat a nechat si knížku podepsat, dorazte na křest, který se koná 8. dubna od 17 hodin v eventovém prostoru Vilemína v pražské kavárně Anežka.

Všechno je tuberkulóza 

Na přednáškách o dějinách lidstva na vysoké škole jsem se učil o válkách, říších a obchodních cestách, ale o mikrobech jsem se nedozvěděl skoro nic, přestože nemoci jsou určujícím prvkem lidského života.

John Green, autor světových bestsellerů Hvězdy nám nepřály nebo Papírová města, tentokrát opouští svět fikce a přichází s populárně-naučnou knihou o jedné z nejničivějších (a také nejstarších) nemocí v dějinách lidstva. V knize Všechno je tuberkulóza ukazuje, že tuberkulóza (jinak ftíza či souchotiny) není jen kapitolou z učebnic medicíny, ale chorobou, která zásadně formovala svět, jak ho známe. Green s vypravěčskou lehkostí propojuje historii, vědu i osobní příběhy pacientů a připomíná, že přestože je dnes v bohatých zemích vzácná a léčitelná, v mnoha částech světa stále zabíjí miliony lidí.

Na příběhu Henryho, kterého potkal během návštěvy nemocnice v Sierra Leone, ukazuje, že těžký boj s touto zákeřnou chorobou, která v minulosti kosila bez rozdílu slavné i bezejmenné tohoto světa, zdaleka není u konce. Jeho osud odhaluje, jak obtížná může být léčba v chudších regionech světa: pravidelné docházení na kliniku znamená dlouhé cesty, ztrátu práce či školy a někdy i sociální stigma. Stačí přerušení léčby a nemoc může přejít do mnohem nebezpečnější, na léky odolné formy.

Hippokrates ve starověkém Řecku se domníval, že jde o dědičné onemocnění… Ve starověké Indii chápali souchotě jako důsledek nadměrné únavy, úzkosti a hladu. V jiných kulturách za ně údajně mohlo prokletí, otrava jedem či posedlost ďáblem.

Green zároveň ukazuje, jak hluboko je tuberkulóza zapsaná do našich dějin. Ovlivnila podobu sanatorií i architektury, stála u zrodu ikonických předmětů – od adirondackých křesel na verandách léčeben až po kovbojský klobouk Stetson – a dokonce se nepřímo propsala i do velkých historických událostí. Autor tak přesvědčivě dokládá, že tuto nemoc nelze oddělit od historie samotné. Všechno je tuberkulóza je proto nejen fascinujícím průvodcem medicínou a historií, ale také připomínkou, že otázkou už není, zda tuberkulózu umíme léčit – ale jestli jsme ochotni zajistit léčbu všem, kteří ji potřebují.

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme nakladatelství Jan Melvil Publishing, Euromedia Group a Prostor. 

Foto: Dorota Noon; foceno v prostorech kavárny Anežka

Posviťte si na duševní pohodu a nový začátek 

Kdo někdy nepotřebujeme zastavit, ohlédnout se a nadechnout? Přitom stačí tak málo – třeba jedna dobrá otázka. A přesně takové otázky přináší Bilanční deník Posviť si, za kterým stojí papelote, ve spolupráci s týmem projektu Posviť si v čele s Michelle Losekoot, společně s psychology a terapeuty. Zápisník, který nenásilně vede k sebereflexi, je ideálním společníkem pro chvíle, kdy člověk hledá cestu zpět k sobě. Je také prostředkem pro pomoc druhým, deset procent z každého prodaného kusu putuje na podporu neziskové organizace Nevypusť duši, která se věnuje osvětě v oblasti duševního zdraví. Tvůrci tohoto bilančního deníku společně podporují myšlenku, že péče o psychickou pohodu by měla být běžnou součástí života – a že požádat o pomoc není slabost, ale síla. Deník není vázaný na konkrétní období – začít bilancovat a plánovat lze kdykoliv, kdy visí ve vzduchu nový začátek. 

Designové novinky, které zazářily i v Miláně 

České značky Master & Master, DECHEM a Todus nám nedávno ve svém společném showroomu ukázaly to nejnovější ze své tvorby. Výrobce nábytku Master & Master představil nový odkládací stolek z dílny studia IHOR, dvojici nástěnných věšáků od designérského dua Lexová & Smetana a designérky Kláry Šumové a prototyp židle Plym.

Studio DECHEM uvedlo nástěnná svítidla FUNDO, stojanové lampy Magion a vázy s ilustrací Michala Bačáka. K vidění byla také instalace From Send, kterou studio nedávno představilo na Milan Design Weeku. V jejich showroomu můžete vidět také výrobky z tzv. Fragmentglass, inovativního materiálu využívajícího odpadní střepy z předchozí produkce, kterým tak vdechuje nový život. Na tomto projektu spolupracují s českou značkou skla Bomma.

Značka Todus poprvé v Česku uvedla zbrusu novou kolekci venkovního nábytku Kori, navrženou belgickým studiem Segers, která měla svou premiéru počátkem dubna na Salone del Mobile v Miláně. Cílem bylo nabídnout exteriérový nábytek, u kterého zákazníci nemusí dělat kompromisy mezi pohodlím a estetikou na jedné straně, a praktičností spojenou se snadnou údržbou na straně druhé. To zajišťuje lakovaná nerezová ocel v kombinaci s odnímatelným polstrováním z rychleschnoucí pěny a prémiové outdoorové látky (v případě židle a křesla) a s dvanáctimilimetrovou keramikou (v případě stolu). Je vidět, že v opavské výrobě, kterou se v září prohnala povodeň a způsobila škody ve výši tří čtvrtin loňského obratu firmy (ten činil 80 milionů korun), se pracuje dál. Většinu své produkce značka dodává zejména do západní Evropy – její elegantní venkovní nábytek za desítky tisíc korun se objevil třeba i v sídle UEFA nebo kancelářích Chanelu či Bvlgari. 

Křehký Mikulov

Jestli ještě nemáte program na poslední květnový víkend, možná jste ho právě našli. Zámek v Mikulově a další výstavní místa v jeho blízkosti zaplní porcelán, sklo, keramika a další novinky současného umění a designu. Již potřinácté se koná festival Křehký Mikulov, který pořádá Regionální muzeum v Mikulově a značka Křehký. Nabídne novinky od desítek umělců a designérů nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Letos poprvé představí i ručně tkané tapiserie. V rámci doprovodného programu se můžete těšit na workshopy s designéry, komentované prohlídky výstav, debaty a aktivity pro celou rodinu, jako jsou koncerty, turnaj v pétanque nebo nedělní výšlap s piknikem na Svatém kopečku. Program i výstavy jsou v době konání festivalu, tedy od 23. do 25. května, otevřeny veřejnosti zdarma. Část výstav na Zámku Mikulov, v Domě U Divokého muže a ve Štukovém sále bude k vidění do 1. června.

Knihy, které mají co říct 

V době, kdy se společnost mění rychleji než kdy dřív a kdy se naléhavé otázky současnosti prolínají s nadčasovými tématy, přichází nakladatelství Vyšehrad, které je součástí nakladatelského domu Albatros Media, s novou edicí Hlas. Jejím cílem je přinášet knihy oceňovaných autorů a autorek z různých koutů světa, kteří dokážou oslovit svou autentičností a otevřeností v reflektování palčivých problémů dneška. Na stránkách vybraných knih se objevují čtivou formou zpracovaná témata jako identita, vztahy, duševní zdraví nebo postavení jednotlivce ve společnosti. K dostání jsou první čtyři tituly – Nikdy, nikdy, nikdy; Čau debile; Na co radši nemyslím a v předprodeji Všechny dobré věci. 

Ženy ženám 

Rozhodly se budovat komunitu žen, které se budou vzájemně inspirovat, vytvořit místo pro sdílení a růst. Módní návrhářka Klára Součková, která stojí za značkou (nejen) spodního prádla CAIRA a kterou můžete znát z televizní show Bachelor, a make-up artistka Silvia Ďugasová, přicházejí s projektem Glow Events. Program akce, která se koná v sobotu 17. května od 14 hodin v pražském Studiu Highlight, nabídne příležitost k newtowkingu i vzdělání. Těšit se můžete na workshop denního líčení, face jógu, praktické tipy od stylistky, módní přehlídku, přednášky o byznysu, sebelásce či osvětovou přednášku na podporu boje proti rakovině prsu ve spolupráci s neziskovou organizací Bellisky, na jejíž podporu jde výtěžek z doprovodného vstupného. 

Zdroj: archiv zmíněných značek a projektů

Půlnoční knihovna, Matt Haig

Knihovna jako mezičas mezi životem a smrtí. Mladá dívka Nora Seedová se ve svém životě jen trápí. Spousta rozhodnutí, která udělala, byla jen ztrátou času a život nežije nýbrž přežívá. Proto jí její zlomové rozhodnutí může stát život, a nebo taky lepší osud. Kdo ví. 

Kniha je psaná velmi čtivě, každá kapitola nás zanáší do jiné části Nory života, respektive do té části, kterou si dívka vybere. 

Haigův styl je přístupný a emotivní, a přestože kniha čelí určitému klišé ohledně druhých šancí, její filozofický základ o významu každodenního života a hodnotě našich rozhodnutí je silně rezonující. Kniha nabízí čtenářům naději, že každá volba – ať už se zdá být správná nebo špatná – formuje to, kým jsme, a život má vždy potenciál k obnově.

Hra na vraždu, Rachel Abbott 

Znáte tu situaci, když o knížce neslyšíte ani slova, ale v knihkupectví vás přitahuje a víte, že ji musíte mít? To přesně se stalo mně. A tak jsem ji koupila, bez většího očekávání a vzala si ji na svou dovolenou u moře. Nemohla jsem udělat lépe. 

Kniha vás přenese do krásné velké vily v blízkosti oceánu, na svatbu bohatého páru. Všichni se skvěle baví, přátelé si vypráví historky ze svých životů a vše se zdá být pohádkové. Až do té doby, kdy se stane událost, které ovlivní všechny účastníky oslavy. V tu chvíli začíná hra na vraždu. 

Celou knihou nás provází žena, která se už od samotného začátku necítí ve společnosti přátel dobře. Jedná se o přátele jejího přítele a ona sama je vlastně nezná. To vyvolává i v nás jisté obavy, zda jsou zcela upřímní. 

Žlutý ptáček zpívá, Jennifer Rosner

Knihou se přenesete do dob Druhé světové války, do doby, která nebyla lehká pro nikoho, nejvíce však pro Židy. A právě židovská matka vypráví o tom, jaké to je se schovávat před celým světem se svou malou holčičkou, která nechápe, že nesmí mluvit, vylézat z úkrytu a na dlouhou dobu nedostane své oblíbené jídlo. 

Román je psán s velkým důrazem na emoce, vztahy a lidskou sílu v krizových obdobích. Hlavní hrdinka, dívka jménem Hanna, je ztracena ve světě plném násilí a strachu. Její matka, která se o ni stará, prochází vlastními těžkými zkouškami, aby svou dceru udržela v bezpečí. V těžkých časech se navzdory všemu objeví naděje, a to nejen v podobě neuvěřitelných činů lidskosti, ale i v symbolickém významu žlutého ptáčka, který se stává klíčovým prvkem celého příběhu.

Rosner dokáže nádherně vykreslit vztah mezi matkou a dcerou, přičemž se věnuje i hlubším tématům jako je trauma, ztráta, a přežití v těžkých podmínkách. Román se vyznačuje poetickým jazykem, který je citlivý a hluboký, ale zároveň přístupný širokému okruhu čtenářů. Vztah mezi postavami je plný emocí a lásky, což v kontrastu s historickými událostmi dodává knize silnou lidskou dimenzi.

On fashion, Adéla Šponerová

Autorku knihy, Adélu Šponerovou, znám a dlouho sleduji na sociálních sítích s velkým obdivem, co vše dokázala v tak mladém věku. V knize On Fashion popisuje všechny děsivé a zároveň velmi inspirující zážitky ze světa módy, které se na sociálních sítích zas tak děsivé nezdály, a proto si myslím, že je tato kniha velmi důležitá nejen pro pochopení módy, ale i světa Instagramu.

Kniha má dvě roviny, ta první, velmi osobní, se zaměřuje na autorčiny eseje. Každou esejí částečně uvede nadcházející kapitolu a svěří se s tím, co zažila při práci s módou, ať už v Praze nebo Paříži. Nepochopení, neustálé ukazování na něčí postavu, srovnávání se s někým jiným a předhánění se v tom, kdo pracuje více. Zdá se vám to jako noční můra? Vítejte ve světě módy! 

V druhé rovině knihy můžeme číst rozhovory s důležitými osobami této scény, najdete rozhovor s Janem Černým, Danuší Nerudovou, Pavlínou Louženskou a dalšími. Celou knihou nás provází fotografie od předních fotografů. 

Kniha slouží pro rozšíření obzorů ohledně tohohle velkého rybníčku. Zároveň je velmi inspirující a ukazuje, že je dobré jít za tím, co nás zajímá a čemu věříme. 

Zimní hrob, Peter May

Jak bude vypadat svět v roce 2051? Klimatické změny se velmi rychle propíší na celou Zeměkouli a svět čeká změna zajetých kolejí a všeho, na co je zvyklý. 

Příběh nás zavádí do zimního, zasněženého prostředí Severního Walesu, kde se odehrává sérií brutálních vražd. Hlavní postavou je detektivový inspektor Jack MacNeil, který se musí vypořádat nejen s těžkou vyšetřovací prací, ale i s vlastními démony z minulosti. MacNeil, čelící osobní tragédii, se vydává na stopu sériového vraha, jehož činy jsou znepokojivě motivovány starodávnými rodinnými legendami a mystickými událostmi. 

Zimní hrob se nejen soustředí na vyšetřování vražd, ale i na psychologii postav, zejména vyšetřovatele MacNeila, jehož vlastní vnitřní konflikt je jedním z hlavních hnacích motorů příběhu.

V románu se prolínají dvě hlavní linie – současné vyšetřování vražd a zkoumání minulosti, která se ukazuje být klíčem k pochopení motivu vrahů. Maye se nebojí zkoumat hluboké lidské emoce, ať už jde o vinu, ztrátu, pomstu nebo touhu po odplatě. Díky tomu kniha nabízí nejen detektivní zápletku, ale i filosofické otázky o osudu, zločinu a trestu.

Zdroje fotografií: Host, Luxor, Martinus, Luxor, Megaknihy

Historky z Tinderu 2 (Lucie Macháčková)

Lucie je zpátky (nejen) na Tinderu a přichází s další várkou milostných karambolů, vypečených historek a peprných i bláznivých příběhů ze světa randění, ze světa, ve kterém každý někoho hledá – a občas i sám sebe. Dozvíte se, jak se randí single matkám, jak to dopadne, když se vydáte hledat lásku vlakem až do rumunského Banátu, ponoříte se do světa těch nejbizarnějších seznamek a zjistíte, jak vypadá pravé české bingo podle Výměny manželek. Další kniha Lucie Macháčkové, populární stand-up komičky a držitelky ocenění Magnesia Litera, je zábavným čtením plným lásky, chytrého humoru, sebeironie, vtipných postřehů a hlášek. Zaručeně zlepší den a rozvibruje bránici všem, kdo jsou zadaní, single i něco mezi. 

Přečtěte si náš dřívější rozhovor s Lucií Macháčkovou. 

Hovory s mámou (Hana Třeštíková)

Helena Třeštíková vypráví v otevřeném a intimním rozhovoru s dcerou Hanou o svém dětství a dospívání, profesním životě i o hrdinech svých dokumentárních filmů. V sedmi kapitolách odpovídajícím vždy přibližně jednomu desetiletí jejího života se tak mimo jiné dozvídáme o tom, jak prožívala pražské jaro a proč nikdy neemigrovala, jak se seznámila se svým mužem Michaelem Třeštíkem i o jejích prvních pokusech o časosběrný film. Detailně se pak věnují začátkům slavných filmů, jako jsou Manželské etudy a René, ale i novým tématům let porevolučních. Neopominou tedy ani další významné dokumenty, jako je Marcela, Katka, Mallory nebo Soukromý vesmír. Celý rozhovor původně vznikl jako videopodcast z Heleniny pracovny. Hana měla možnost zeptat se na vše, co ji jako dceru vždy zajímalo, a nebála se klást otázky, které se novináři pokládat ostýchají. Kniha tak přináší zcela ojedinělou výpověď uznávané české dokumentaristky včetně mnoha doposud nezveřejněných informací jak ze soukromého, tak profesního života.

Havran (Daniel Cole)

Autor bestselleru Hadrový panák přichází s další knihou. V této novince se ctižádostivá vyšetřovatelka Scarlett Delaneyová snaží dopadnout zločince přezdívaného Havran, jenž svým obětem uřízne hlavu, na obličeji zanechá pět škrábanců a odnese si šperk jako suvenýr, to vše za nejnemožnějších okolností. Je nepolapitelný a policie dlouho tápe, dokud Scarlett na jednom místě činu náhodou nenarazí na šarmantního Henryho, který tvrdí, že pracuje jako soukromé očko, a nabídne jí pomoc. Kamkoli se ale Henry vrtne, zůstávají po něm mrtvoly.

Svět levného dopaminu (Vojtěch Hlaváček, Jiří Kryštof Jarmar)

Co ovlivňuje naše motivace, touhy a potěšení? Jedním z hlavních vyjednavačů v mozku, který se podílí na rozhodování o tom, co považujeme za důležité, je neurotransmiter dopamin. Má vliv na pozornost a učení, řídí motivaci s úsilím a pohání nás vpřed. V dnešní době se nacházíme ve válce o naši pozornost, čas a energii, jejímž hlavním aktérem je levný dopamin. Uspokojení máme na dosah ruky v podobě telefonů, porna nebo sociálních sítí. Na to, jak se ve světě levného dopaminu pohybovat smysluplně a kultivovat všímavost a větší odolnost vůči digitálním nástrahám, se zaměřili autoři oblíbeného podcastu Brain We Are. Ve své knize se snaží poukázat na jednu z největších výzev dnešní doby a zároveň přinést výzkumy podložený přístup k jejímu překonání. Mimo jiné zjistíte, jak optimalizovat dopaminový systém nebo jak nás ovlivňuje sociální status a seznámíte se s technikami, které vám pomohou posilovat vůli a kultivovat smysl.

Všichni milovali naději (Lancali)

Hlavní hrdinka knihy ze žánru heavy contemporary se během svého pobytu v nemocnici beznadějně zamilovala do chlapce s okouzlujícím úsměvem a rošťáckou povahou. Stal se tím jediným, co jí na tomhle bezútěšném místě vnášelo do života světlo. Jednoho dne ale spáchal sebevraždu, a to přímo před ní. Od té chvíle se zařekla, že už nikoho milovat nebude. Až na tři výjimky: přátelé Sonyho, Nea a Coeur. Partu rebelů na smrtelné posteli, jejichž oblíbenou zábavou je terorizovat personál nemocnice a kazit náladu sestřičkám. Předtím, než je smrt definitivně povolá k sobě, plánují grandiózní útěk, který jim na chvíli pomůže zapomenout na realitu. Ale pak do dveří vstoupí někdo nový a k partě se přidá dívka s rozpustilým a tajuplným úsměvem. Autorka píše velmi poetickým jazykem a příběh pojala originálně a netradičně. Otevírá spoustu citlivých témat, takže nemusí být všem příjemné o nich číst.

Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače (Martin Moravec)

Adam Dolník, který jako jeden z mála lidí na světě vyjednává s únosci, vyděrači, piráty či teroristy, vás v nejnovější rozhovorové knize Martina Moravce provede těmi nejtemnějšími zákoutími zločinu. Ze zajetí už dostal desítky rukojmích a při jeho vyprávění mrazí.

O vyjednavačích se toho moc neví. A málokdo tuší, že mezi těmi nejlepšími je i Čech. Když mu zazvoní telefon, má jen pár minut na to, aby se sbalil a odletěl do Nigérie, Pákistánu, na Haiti… Nejednou se ocitl mezi teroristy a v situacích, kdy mu hrozilo, že se sám nevrátí domů. Jak se k takové práci dostal? Co všechno při ní zažil? Jak se vyjednává o lidský život? A jak to lze tyto dovednosti využít v každodenních situacích? To a další zajímavé a napínavé vyprávění vás čeká na stránkách novinky bestsellerového autora.

Redakční tip: Některé z námi doporučovaných knih můžete po celý listopad pořídit v rámci 14. ročníku Knihománie. Díky akci k těmto knihám získáte navíc u vybraných knihkupců voucher na příští nákup v hodnotě 100 Kč. 

Grand Prix (Will Buxton) 

Must-have pro fanoušky Formule 1, stejně jako pro každého zvědavce, který se ve světě F1 teprve rozkoukává. Tento v češtině nedávno vydaný komplexní průvodce s originálními ilustracemi představuje více jak sedmdesátiletou historii závodů F1, které  se za tu dobu proměnily z okrajové záležitosti v globální fenomén, který sleduje více než miliarda fanoušků. Od prvního mistra světa Giuseppeho Fariny přes ikonického Lewise Hamiltona k úřadujícímu šampionovi Maxi Verstappenovi. Kniha přináší informace o všech aspektech dnešního sportu: o fungování moderních týmů od továren až po vybavení garáží, o designu vozů, bezpečnosti i budoucnosti automobilových závodů. Autorem knihy je známý komentátor motoristického sportu Will Buxton, kterého můžete znát ze seriálu Netflixu F1: Touha po vítězství.

Kocour, který učil zen (James Norbury)

Nová kniha autora a ilustrátora světových bestsellerů Panda a dráček a Cesta: Panda a dráček. Tentokrát se vydáte s kocourem na inspirativní cestu za sebepoznáním. Možná najdete odpověď na otázku, zda je opravdu to, o co usilujeme, také tím, co potřebujeme.

Zlodějský gambit (Kayvion Lewis)

Sedmnáctiletá Ross Questová je mistrnou zlodějkou, nadanou zejména v únikových plánech. Dokud se nerozhodne uniknout od své vlastní zlodějské rodiny. Plán totiž nevyjde a život Rossiny mámy teď visí na vlásku. Ross se v zoufalé snaze situaci zachránit rozhodne přihlásit do nebezpečného zlodějského gambitu, série mezinárodních loupeží, kde ani vražda konkurenta není proti pravidlům a výhra by mohla její matce zachránit život. Jakmile však zjistí, že jednou z protihráčů je její úhlavní nemesis a druhým je pohledný mladík, který se jí pokouší ukrást srdce, uvědomí si, že vyhrát tenhle gambit může být mnohem těžší, než si myslela… Tip pro čtenáře, kterým se líbila např. série Hra o dědictví.

V cizích botách (Jojo Moyes)

Seznamte se se Sam. Nemá toho moc, ale za to málo je vděčná: jen tak tak si drží svou práci a její rodina je na ni ve všech ohledech závislá. Ví, že ji jeden špatný den dělí od toho, aby o všechno přišla, a jenom doufá, že to nebude dnes. Další postavou nového příběhu od Jojo Moyes je Nisha. Má všechno, o čem vždycky snila, její manžel je fenomenálně bohatý a ona si žije na vysoké noze… tedy až do chvíle, kdy její muž podá žádost o rozvod. Sam a Nisha se nikdy neměly potkat. Ale když si omylem vymění tašky v tělocvičně, jejich životy se propletou – a úplně vymknou kontrole.

Gurmánkou navždy (Dita Pichlerová, Karolina Ponocná Kamberská) 

Je možné milovat jídlo, ale zároveň si udržet štíhlou postavu do oblíbených šatů? Obezitoložka Dita Pichlerová a novinářka Karolina Ponocná Kamberská spolu napsaly knížku, ve které svěžím a provokativním stylem nabízejí svůj pohled na období po čtyřicítce a v menopauze. Samy dobře vědí, jak těžké je pořád se hlídat, počítat kalorie a vyřazovat z jídelníčku všechny radosti. A už nad prvním společným šálkem senchy se shodly, že na touze „vypadat šik” není nic povrchního. Kniha Gurmánkou navždy nabízí praktické triky, jak uprostřed života přirozeně měnit návyky a nemuset se vzdát radosti z jídla. 

Ledová generace (Tom Rob Smith)

Jednoho srpnového dne roku 2023 zaplní oblohu po celém světě mimozemská plavidla. A ze všech televizí, rádií, počítačů, telefonů se začne ve všech jazycích ozývat neúprosná výzva: lidé mají třicet dní na to, aby se dostali na jediné místo na Zemi, kde jim bude umožněna existence… na Antarktidu, do nejextrémnějšího prostředí na planetě. Zběsilý exodus zvládne pochopitelně jen zlomek populace: ti vyvolení a pár odhodlaných jedinců, kteří se v zemi věčného ledu a chladu pokusí přežít. A kteří zároveň čelí naléhavé výzvě: dokáže se lidstvo změnit a vyvinout dostatečně rychle, aby si zajistilo v téhle nehostinné krajině budoucnost?

Zdroj: Unsplash, Knižní klub

Všude samí lháři (Shari Lapena)

Americké městečko plné úspěšných lidí v domech s bílými plaňkovými ploty. Ulice, kde se za zdaleka bezproblémovou fasádou skrývají problémy a rodinná dramata. Nepřekvapivé prostředí pro ty, kteří znají královnu rodinných psychothrillerů Shari Lapenu, mezi jejíž díla patří např. Manželé odvedle, Jeden z nás či Nepříliš šťastná rodina. Autorka nám ve své nejnovější knize v úvodu neservíruje žádnou mrtvolu, jak je u ní zvykem. Žádnou vraždu k řešení. Děj knihy se točí kolem ztracené devítileté Avery Woolerové. Již v samotném úvodu zjišťujeme, že její otec, uznávaný doktor a zdánlivě spořádaný manžel William, udržuje mimomanželský poměr, který ale jeho milenka nečekaně ukončí. Vyvedený z míry se vrací domů, kde narazí na Avery. William se svou problematickou dcerou ztratí nervy. O několik hodin později rodina Woolerových nahlásí, že se Avery pohřešuje. Nikdo neví, jestli utekla z domova, byla unesena, jestli je stále naživu. Postupně zjišťujeme, že William není jediný, kdo má tajemství. 

Michael vytáhne z kapsy tepláků mobil. Avery je teprve devět, svůj vlastní telefon ještě nemá. Chlapec vytočí matčino číslo. 

„Ahoj, miláčku, co potřebuješ?“ Z jejího hlasu je znát, že má práci, Jenže to má pořád. 

Michael polkne. „Ehm, Avery tu není.“

„Co tím myslíš?“ Matčin tón zní ostře. „Kde není?“

Teď jí musí povědět pravdu.

Knihu Všude samí lháři jsem zhltla na jeden zátah. Členění textu do kratších kapitol dodává ději na svižnosti a s přibývajícími tajemstvími a nejasnostmi se stupňuje čtenářova touha po odhalení viníka. Seznámíme se s poměrně dost postavami, které nám umožňují hlouběji porozumět vztahům mezi nimi. Také zjišťujeme, že rozhodně nejsou dokonalé. Druhá polovina knihy začne lehce pokulhávat a v něčem je poněkud přitažená za vlasy, ale určitě stojí za doporučení. Konec je lehce otevřený, ale to mi vůbec nevadilo. 

Erin se jí zadívá zpříma do očí. „Detektivové si myslí, že se možná choval nevhodně k mojí dceři.“

„Ne. Nechoval,“ odpoví Alice zaníceně.

„Chápu, že tě to rozrušuje,“ poví jí Erin s nemenším zápalem. „Představ si, jak se asi cítím já.“ Zvedne se z gauče. „Neznáme svoje děti tak dobře, jak si myslíme. Nevíme, co dělají, nekontrolujeme je každou minutu.“ Tváří se bezútěšně. „Nemůžeme.“

Když žena píše ženě (Jana Brázdilová, Ivana Bartáková)

Čtrnáct rozhovorů s výjimečnými ženami. Martina Viktorie Kopecká, Andrea Sedláčková, Klára Kolouchová či Jitka Vodňanská… Každá je jiná nejen svou profesí, životním stylem a věkem, ale i tím, v co věří. Všechny napsaly dopis a odkryly v něm části svého nitra, střípky příběhů, myšlenek, lásky i pochybností. V textech, které věnovaly příbuzným, sestrám (v různých rovinách), všem čtenářům a čtenářkám či sobě samým. Přečtete si mnohdy silná a inspirativní slova o (sebe)lásce, touze, přátelství, vytrvalosti a překonávání sebe sama, o splněných snech. Mix žen a jejich textů je v různých směrech a formách pestrý a zajímavý. Moc se mi líbí nápad s dopisy a na ně navazujícími rozhovory, ve kterých poznáváme určité téma (mateřství, přátelství, dětský domov, emigrace apod.) a danou ženu hlouběji – její osobnost, zkušenosti, profesní mezníky, touhy a vize, ale i zranění a nenaplněné příležitosti. 

Co pro vás znamená tento akt – psaní dopisů sama sobě?

V dětství jsem nejspíš potřebovala nějakým způsobem reflektovat sebe samu, někomu se vyzpovídat. Jako dítě jsem žila hodně osamoceně, kamarádky jsem neměla. A když člověk nemá s kým své pocity sdílet, musí situaci nějak přetvořit. A mě nenapadlo nic lepšího než si vytvořit imaginární přítelkyni a korespondovat si s ní. Tehdy se asi zrodilo moje psaní. Samozřejmě jsem netušila, že mě jednou bude živit. Bez psaní vlastně neumím existovat, stále něco musím psát… (z rozhovoru s Andreou Sedláčkovou)

Věřím, že každý si z toho něco vezme. Některé části textů, myšlenky a emoce v nich, mohou i zasáhnout citlivější místo. Pro mě osobně byl asi nejvíc inspirující dopis a následující rozhovor s Abhejali Bernardovou, při kterém jsem se nad sebou pozastavila a řekla si, že bych mohla ještě o něco víc prozkoumat svou „hlubinu“. Velmi zajímavý a mě osobně se dotýkající text je také ten Nory Vlasákové, ve kterém se věnuje sebehodnotě. 

Život je příležitost. Každý den je příležitost a zároveň každý den nepřináší stejné příležitosti. Záleží jen na nás, jak s nimi naložíme – půjdeme dopředu a budeme růst, nebo raději zůstaneme ve své pohodlné zóně a necháme se unášet proudem života? Budeme kormidelníkem svého života, nebo jen pasažérem v lodi, která bezcílně putuje kdoví kam? (z dopisu Abhejali Bernardové)

Na ledě (Hannah Grace)

Nedalo mi to, tuhle knihu, která bourala sociální sítě, jsem si samozřejmě potřebovala přečíst. Jak už je na první pohled patrné, čtenáře přesune do ledového prostředí, mezi krasobruslaře a hokejisty. A brzy zjistíte, že i na ledě může být dost horko. V knize se střídá vyprávění dvou hlavních postav (což je jedině ku prospěchu), studentů univerzity Maple Hills: Anastasii Allenové, krasobruslařky, jejímž cílem je se dostat až na olympiádu, a Nathana Hawkinse, kapitána hokejového týmu maplehillských Titánů. 

Přímo fyzicky jsem cítila, jak se ve mně vaří krev. Samozřejmě neměl ani tušení, jaký dopad to, co napáchali jeho hráči, mělo. Jenže za ním mu při cestě za vítězstvím stál celý tým, my s Aaronem jsme na všechno sami. Pokud nebudeme dost trénovat, nevyhrajeme. A pokud nevyhrajeme, nepojedeme na olympiádu. A pokud nepojedeme na olympiádu, jaký to má do hajzlu všechno smysl?

Zápletka téhle oddechovky, která je ideální jako čtení na dovolenou či na konci náročnějšího dne, kdy už chcete vypnout, není bůh ví jak hluboká – z důvodu rozbité ledové plochy se musí krasobruslaři a hokejisté dělit o jedno kluziště, což nedělá šťastnou ani jednu ze skupin. Anastasia se se svým bruslařským partnerem Aaronem připravuje na soutěž (a navíc je cílevědomý dříč a má ráda věci pod kontrolou) a hokejisté samozřejmě také potřebují trénovat na utkání, takže dochází k napětí, šarvátkám… ale také létají jiskry. Navíc se Aaron později zraní a Nate vymění hokejku za legíny. Asi tušíte, že v jistých ohledech se podaří více či méně prolomit ledy. A dočkáte se mnoha (možná až moc) sexuálních scén. Celé je to takové roztomilé, ale jsou tu nakousnutá i vážnější témata – je vidět, že se jedná o knížku z dnešní doby, protože Hannah Grace nezapomněla na „trendy“ věci, jako terapie, problémy s jídlem, manipulace a narcismus, nechyběl člověk na vozíku, nebinární postava… 

„Nemůžu míchat krasobruslení a nás, v žádném případě. Mám tě ráda a bolí mě říkat to nahlas, ale mám tě hluboko pod kůží. Přinutil jsi mě, abych si chvíle, kdy jsme spolu, užívala. Teď jsem k tobě milá, což je jen ukázkou toho, jak hluboko jsem klesla. Prostě katastrofa, jak by řekli někteří.“

Nate je sympaťák, pohledný a navíc pozorný a milující, skvělý hráč a kapitán, který se obětuje pro blaho týmu… prostě dokonalý literární hrdina. Anastasia je komplikovanější a podobný vztah k ní asi bude mít i čtenář. Se svými problémy je ale aspoň lidská. Aaron je ve zkratce chodící „red flag“. V příběhu je docela dost postav, což autorka využila – jedná se o sérii, v zahraničí už existují další dvě knihy, které se více věnují dalším členům hokejového týmu. V knize to sice nebylo ve výsledku prioritou, ale asi by mi nevadilo, kdyby bylo dáno ještě více prostoru zákulisí sportu (třeba na úkor aspoň jedné milostné scény). Závěr radši nebudu komentovat. Naopak v úvodu je fajn detail pro ozvláštnění a naladění se na čtení – playlist. Milovnicím (a milovníkům?) new adult a románů jako Láska po španělsku, Hypotéza lásky či Americký milostný experiment doporučuji. 

Nikdy, nikdy (Colleen Hoover, Tarryn Fisher)

Charlie Wynwoodová a Silas Nash byli od narození nejlepšími přáteli, dokud se do sebe ve čtrnácti letech nezamilovali a nestali se něčím mnohem víc. Počínaje ránem, kterým příběh startuje, jsou si ale naprosto cizí. Všechny jejich vzpomínky na to, kým byli a jaký pár společně tvořili, jsou fuč. Nezbývá než odhalit pravdu o tom, co se jim stalo a proč k tomu došlo. Ale čím víc o sobě zjišťují, tím těžší je pro ně pochopit, proč byli vůbec kdy spolu.

První tři vyučovací hodiny jsou pro mě něčím úplně cizím. Nikoho tam nepoznávám a z látky mi nic nezní povědomě. Připadám si jako vetřelec, jako bych tam neměl co dělat. 

Sotva ale přijdu na čtvrtou hodinu a posadím se k Charlie, moje nálada se změní. Ji znám. Je to jediná důvěrně známá věc ve světě plném nedůslednosti a zmatku.

Jakmile se začtete, budete otáčet stránku za stránkou a dychtivě odhalovat, co se děje. Příběh je vyprávěn střídavě z perspektivy Charlie a Silase a krátké kapitoly udržují rychlé tempo, později ale děj nabíral spíše sestupnou tendenci. Kulisy New Orleans dodaly příběhu další vrstvu mystiky. K postavám si pravděpodobně vybudujete dost nejistý vztah, jestli vůbec nějaký. 

„Dokázal bych strávit každý den tím, že bych tě znovu a znovu poznával, Charlie. Nevěřím, že bych se toho někdy nabažil.“

Fanoušci Colleen Hoover jistě zajásali, když se dozvěděli o Nikdy, nikdy. Já knih od této autorky přečetla už řadu, ale přiznám se, že čtení této mi udělalo asi nejmenší radost. Moc mi nesedla. Nevím, jak moc to bylo i tím, že se jedná o knihu, na které se podílela další autorka, Tarryn Fisher, ale spíš, i když je to logické vzhledem k zápletce, mě začal děj poněkud unavovat tím, jak se v jistých ohledech opakoval. 

On se celou tu dobu snažil vzpomínat… kdežto já se snažila zapomenout.

Nechci si pamatovat, jaké to bylo líbat ho. Nechci si pamatovat, jaké to bylo milovat ho.

Čtenář ani nemusí být moc pozorný, aby mu v závěru došlo, že mu kniha naservírovala víc otázek než odpovědí a některé pasáže tam byly spíše jako (dost) matoucí obsah navíc, který čtenáře zavedl do slepé uličky nebo jednoduše vyšuměl do prázdna (přemýšlím, jak moc to – opět – bylo tím, že knihu psaly dvě autorky a nepodařilo se jim určité věci podchytit). Osobně nepotřebuji mít všechno vysvětlené (obzvlášť u příběhu s nadpřirozenými prvky), líbí se mi, když si čtenář sám může něco domýšlet, ale tady to podle mě moc nefunguje. A epilog mi přišel už úplně mimo. Neříkám, že se jedná o vyloženě špatnou knihu, ale mám pocit, že měla potenciál, který nebyl dostatečně využitý. V několika recenzích od zahraničních čtenářů dokonce zaznívá „never never read this book“. Nejlepší je si udělat názor sám… Teď se těším na novinku v českém překladu Příliš pozdě.

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme společnosti Euromedia Group.

Zdroj fotografií: Dorota Noon 

Závěj (C.J. Tudor)

Doslova mrazivý thriller od C. J. Tudor. Pro její fanoušky must read! V knize se prolínají tři příběhy lidí, kteří čelí sněhové bouři, ale také něčemu ještě hrozivějšímu. Riskují vše, aby dostali šanci na záchranu… a vykoupení. Hannah se probouzí v havarovaném autobusu uvězněném vánicí. Meg sedí v lanovce, která uvízla vysoko nad zasněženými horami. Carter hledí z okna izolované lyžařské chaty, jejíž generátor začne v bouři vypovídat službu. Pokud selže, hrozí, že něco, co se skrývá uvnitř, unikne. Všechny čeká boj s nebezpečím, které má moc pohltit celé lidstvo. Tohle je jedna z knih, kde se nešetří zvraty a mrtvolami. 

Hlava plná lásky (Ali Hazelwood)

Bee Königswasserová se v životě řídí jednoduchým pravidlem: Co by udělala Marie Curie? Kdyby jí NASA nabídla vedení neuroinženýrského projektu, Marie by jistě neváhala ani vteřinu. Matka moderní fyziky však nikdy nemusela spolupracovat s Levim Wardem. Samozřejmě, Levi je přitažlivý, vysoký a má pronikavě zelené oči, ze kterých se její neurony můžou zbláznit – ale co si o Bee myslí, dal jasně najevo už na doktorátu. Když se však zničehonic Bee začne ztrácet vybavení, záhadně jí mizí důležité e-maily a podřízení ji ignorují, zdá se najednou Levi být jejím spojencem. Novinka od Ali Hazelwood, která napsala bestseller Hypotéza lásky. Ideální oddechové čtivo na svátky (případně večery po práci).

Mozaika duše (Tomáš Kvapilík)

Chcete se cítit psychicky vyrovnaní a navazovat zdravé vztahy, ale nevíte, kde začít? Vydejte se se známým psychologem a psychoterapeutem Tomášem Kvapilíkem na překvapivou cestu krajinou duše. Odhalíte nevědomé stavební kameny své psychiky, kořeny stresu, mechanismy úzkosti, deprese i svého vnitřního kritika. Všechny zásady desatera pro kvalitní duševní hygienu jsou podložené mnohaletou psychoterapeutickou prací, doplněné o ukázky z praxe i osobní příběh autora. Poskládejte si vlastní duši do zdravějšího tvaru.

Kéž bys tu byl (Jodi Picoult)

Oblíbená autorka Jodi Picoult přichází s další knihou! Její příběhy, ať už Vypravěčka, Je to i můj život, Velké maličkosti a další, se zapsaly do srdcí mnoha čtenářů. V nejnovějším románu se seznámíme s Dianou žijící v New Yorku se svým přítelem. Život má naplánovaný. Ve třiceti se vdá, do pěti let se jí narodí děti, odstěhuje se na předměstí a zároveň bude stoupat po kariérním žebříčku v nelítostném světě uměleckých aukcí. Ještě není zasnoubená, ale ví, že její přítel, lékař Finn, se chystá požádat ji o ruku na jejich romantické cestě na Galapágy – několik dní před jejími třicátinami. Jenže svět postihne neznámý virus a Finn musí zůstat. Jeho přáním však je, aby Diana jela sama a o vysněnou dovolenou tak nepřišla. Ta s těžkým srdcem odjede, jenže na ostrově, který se uzavře pro okolní svět, uvízne. Poznává tak přírodní krásy, místní obyvatele, ale hlavně přemýšlí nad svým životem, přehodnocuje své vztahy a rozhodnutí. Přemýšlí, zda po návratu domů nebude někým úplně jiným.

Ztracenné (Michelle Losekoot, Táňa Brodská)

Kniha pro všechny silné, odvážné a výjimečné ženy, které se na své cestě cítí někdy osamocené; pro ty, které prošlapávají stezky ostatním a dodávají jim odvahu žít po svém. Pro bojovnice, které chrání, pečují a konejší, ale svoje vlastní bitvy bojují samy. Pro vlčice, které vyživují své smečky, ale samy zůstávají hladové.

Pokud se chcete o knize a její autorce dozvědět více, přečtěte si náš rozhovor s Michelle Losekoot. 

Vinice ve Francii (Julie Caplinová)

Máte v okolí fanoušky romantických příběhů od Julie Caplinové, kteří ještě nemají její nejnovější román? To je potom dárek jasný. Tentokrát autorka spolu s romantikou přináší také bublinky. Hlavní hrdinka Hattie, která má zlomené srdce a cítí se mizerně, se totiž chopí příležitosti pracovat dva měsíce na krásném sídle v oblasti Champagne. Příprava velkolepého obřadu její sestřenice Gabby pro ni představuje šanci vypracovat se z pouhé asistentky na vyhledávanou organizátorku svateb. Proto se rozhodne zapomenout na trable s láskou a napnout všechny síly k uspořádání pohádkového dne. Její pozornost ale neustále rozptyluje Luc. Možná za to můžou bublinky, možná Lucovo kouzlo, ale Hattie začne přemýšlet, jestli jde jen o chvilkové poblouznění, nebo snad o něco víc.

Future ON! (Bob Kartous)

Expert na vzdělávání, inovátor a publicista Bob Kartous čtyři roky po své prvotině přichází s další knihou zaměřenou na budoucnost – Future ON!. Na stranách novinky s podtitulem Jak zkrotit šelmy digitální džungle přináší inspiraci a návod, jak se stát pánem vlastní budoucnosti i budoucnosti svých dětí. Součástí knihy jsou také rozhovory s dalšími osobnostmi: Annou Šabatovou, Honzou Vojtkem, Jiřím Horáčkem, Otakarem Foltýnem, Františkem Tichým a Angelikou Kartous Sbouli. Slohem se určitě nejedná o jednoduché mainstreamové čtení, ale věříme, že ti, kteří dají tomuto titulu šanci, přestanou tolik utíkat před budoucností a začnou více žít než přežívat.

Dej mi pokojovku (Tomáš a Zuzana Bodnárovi)

Vydejte se na cestu do zeleného světa rostlin se zakladateli populárního e-shopu s pokojovkami. Předají vám své zaručené tipy a seznámí vás s moderními pěstitelskými trendy – od množení rostlin přes boj se škůdci až po hydroponické pěstování bez substrátu. Odhalí vám také tajemství výroby rostlinných terárií, kokedam či mechových obrazů, které se stanou okouzlujícími doplňky vašeho domova. S tímto inspirativním průvodcem vaše láska k pěstování rostlin rozkvete do nevídaných rozměrů.

Geniální potraviny (Max Lugavere, Paul Grewal)

Jídlo je jedním z nástrojů, kterým svou psychiku i zdraví ladíme hned několikrát za den. Pokud jste četli knížku Bystřejší mozek a nahlédli tak do nejnovějších poznatků o fungování mozku, je vám jasné, že mezi jídlem a řadou psychických potíží existuje silné spojení. Max Lugavere se čtivě a s erudicí prokousává vědeckými poznatky i dezinformacemi, které charakterizují konvenční výživová doporučení, a představuje je v podobě závěrů a doporučení, které jsou někdy překvapivé, ale vždy praktické a srozumitelné. Představuje komplexního průvodce optimalizací mozku z pohledu toho, co jíme. Odhaluje souvislosti mezi výběrem stravy a životním stylem a funkcí našeho mozku. Ukazuje, jak potraviny, které jíme, přímo ovlivňují naši schopnost soustředit se, učit se, pamatovat si, tvořit, analyzovat nové myšlenky a udržovat si vyrovnanou náladu.

Rozložíš paměť (Marek Torčík)

Ve 3.37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Tento křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.

Let your English September (Bronislav Sobotka)

Víte, proč děláme v angličtině všichni podobné chyby? Na vině je náš milovaný mateřský jazyk – do angličtiny nám záludně podsouvá svůj vlastní slovosled, používání jiných časů i zavádějící slovíčka. Broňa Sobotka, nadšený učitel angličtiny z Brna, kterého možná znáte třeba z YouTube, vám touto knihou pomůže přepnout z Czenglish do English, a eliminovat tak nepochopení, nebo dokonce trapas.

Pro více inspirace doporučujeme dřívější knižní článek.

Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem (Martin Moravec)

Při jeho práci jde o vteřiny. Během nich se musí rozhodnout, vytěsnit emoce a často si i sáhnout na dno. Lékař letecké záchranky Marek Dvořák takové situace zažívá denně a teď i vás vezme do světa, o kterém snil už jako malý kluk. Jak vypadá práce doktora ve vrtulníku? Na které vzlety nikdy nezapomene? Kdy měl při zásahu strach a co už by ve službě nechtěl zažít? Je to vyprávění, při kterém se občas tají dech. Chvílemi je dojemné a jindy vás naopak rozesměje. Taky vás naučí, že při první pomoci se není čeho bát, a možná i přiměje víc přemýšlet nad tím, co v životě děláte. Dvořák je mezi českými doktory svéráz. A to nejen kvůli mnoha tetováním, která má po těle. Pro kontroverzní názor nejde daleko, má osobitý smysl pro humor, ale zároveň je na každé jeho větě znát, jak moc medicínou žije. Když vypráví o pacientce, která ho po několika měsících od těžkého úrazu překvapila návštěvou a u které si myslel, že nemohla přežít, dojde i na slzy. Otázky mu kladl Martin Moravec, jehož předchozí knižní rozhovory s neurochirurgem Vladimírem Benešem, pilotem Davidem Heclem a vyšetřovatelem Josefem Marešem se staly bestsellery.

Pláňata (Petra Dvořáková)

Román o dozrávání v přelomové době. Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání tu klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému rozpadu. Pavlína, ústřední vypravěčka této vícehlasé prózy, svým dětským srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny svých tajných přání a tužeb. Ty se ovšem netýkají jen tušené svobody a jejích lákadel, ale i vztahů. Zvlášť když dívka postupně začíná vnímat, že její rodina, v níž to „každý s každým myslí tak nějak dobře“, je jako pláň zarostlá křovisky neporozumění, komplexů a někdy i agresí. Chuť urvat si svůj ždibec štěstí a z toho plynoucí pokušení vykonávat moc je silnější než náročná cesta respektu a empatie. Na svět kolem i uvnitř jako by sedala veliká černá můra. Pavlína už dávno není školačka, ale pořád se jí nedaří vstoupit do dospělého života bez neustálého klopýtání. Může vůbec člověk změnit a opustit svůj malý svět? Zmizí snad tíha s milosrdnou tmou? Anebo naopak s příchodem nějaké větší záře?

Legendy a latéčka (Travis Baldree)

Příběh, který představuje horký šálek něžné fantasy s pořádnou čepicí našlehané poetiky! Barbarská orkyně Viv je už unavená dlouhými léty neustálých bojů a vandrování. Naposledy tedy zasekne meč do lebky nepřítele a vydá se vstříc novému osudu. Zapomenutá legenda, jistý bájný artefakt a notná dávka naděje ji zavedou do ulic města Thune, kde si hodlá otevřít první kavárnu, ačkoliv zde o kávě dosud nikdo neslyšel. Její sny o novém životě, v němž bude místo smrtelných ran rozdávat šálky s lahodným nápojem, jsou však značně nejisté. Viv se musí vypořádat s řadou překážek jak ze strany svých starých známých, tak i nekalých živlů samotného města. Aby uskutečnila své plány a zbudovala podnik, který se ve městě udrží, musí si Viv získat nové přátelé a naučit se řešit problémy jinak než mečem.

Mudroprdy (Jakub Hussar, Daniel Špaček, Veronika Kopečková)

Věděli jste, že nejkradenějším jídlem na světě je sýr, nebo to, že komáři preferují blondýny před brunetami? Tyto a další ajímavosti ze světa i vesmíru, šokující fakta, nečekané historické souvislosti, fantastické vědecké poznatky i malé hloubavé libůstky se dozvíte na stránkách knížky Mudroprdy režiséra a inovátora Jakuba Hussara. Mentální salva 365 mudroprdů pro každý den oděných v mimořádně vyvoněném grafickém hávu, o který se postarali Daniel Špaček a Veronika Kopečková, zaručeně pomůže rozpřemýšlet každého čtenáře i jeho okolí.

Zdroj: Unsplash

Podle National Retail Foundation se obchodníkům v USA vrátí v rámci vánoční sezóny zhruba 17,9 % objemu produktů z hlediska jejich hodnoty. Podle výzkumu Centra pro biologickou rozmanitost z roku 2021 se ale 25 % těchto vratek nikdy nedostane zpět k prodeji, a končí tak na skládkách. Pokud tedy vezmeme tato čísla a aplikujeme na český trh, pak jen za online prodej, který by měl ve vánoční sezóně roku 2023 podle Asociace pro elektronickou komerci dosáhnout v Česku hodnoty 70 miliard korun, se vrátí prodejcům zboží v hodnotě 3 miliardy korun, z čehož jde část v hodnotě 156 milionů korun rovnou na skládky. Tyto vratky s sebou navíc každý rok nesou miliony tun uhlíkových emisí. 

„Knihy patří mezi top 3 nejčastěji darované vánoční dárky. I proto cítíme velkou odpovědnost za důsledky, které s sebou nákup nových knih nese. Naší aktuální misí je přesvědčit co nejvíce darujících i obdarovaných o tom, že dárek nemusí být nový, ať už se jedná o knihy, módu nebo nábytek. A že naopak dárek z druhé ruky s sebou může nést spoustu výhod, jakými jsou osobitý příběh, nižší cena i dopad na naši planetu.“ říká CEO a zakladatel Reknih, Tadeáš Kula.

Tým Reknih bojuje s vánočním konzumem skrze předávání myšlenky nákupu již použitého dárku, čímž se minimálně zdvojnásobí životní cyklus produktu, a pomůže tak snížit vyprodukovaný odpad. Jeho hlavní misí je proto zaručit perfektní stav knih přijatých od čtenářů, takže vypadají téměř jako nové. Každá kniha prochází pečlivou kontrolou nejen stavu, ale i stáří vzhledem k roku vydání, které obvykle nepřesáhne hranici 25 let. I proto se Reknihy mohou pochlubit 98% hodnocením zákazníků na platformě Heureka. Cena knih se navíc pohybuje až o 80 % níže než u nových kusů z knihkupectví.

Dárek z Reknih také potěší všechny milovníky udržitelnosti. Za rok 2022 svěřilo online knihkupectví Reknihy své knihy celkem 32 000 čtenářů, kteří tím získali obnos v hodnotě 8 000 000 Kč za celkem 160 000 knih. Díky své aktivitě tak jen loni ušetřilo 1 600 stromů a 48 000 000 litrů vody, celkově od svého založení pak 4 500 stromů a 135 000 000 litrů vody. V rámci ekologie dbá také na balení zásilek. To ponechává u co nejvíce možných zásilek původní, v jakém kniha od prodávajících čtenářů dorazila. Zákazník má také možnost si v rámci košíku připlatit za ekologickou variantu, která je plně recyklovatelná.

„Naplňuje nás, že dárek z Reknih vytvoří radost více lidem a navíc i přírodě. Pokud by si někdo nebyl jistý konkrétním výběrem titulu, může využít dárkové poukazy, se kterými nelze udělat chybu. A pokud se přece jen výběr nepovede, je možné u nás knihu zase poslat dál. Cirkularita je pro nás klíčová hodnota, kterou se snažíme aplikovat na všechny jednotlivé oblasti podnikání.“ dodává Tadeáš Kula.

O udržitelném knihkupectví Reknihy

Reknihy jsou online udržitelné knihkupectví pro čtenáře, skrze které mohou již přečtené knihy prodat i zakoupit. Eliminuje tak nutnost pořídit si knihu novou, a tím přispívá k podpoře cirkulární ekonomiky. Zároveň pomáhá ulehčit již přeplněným knihovnám, kde se po jednom přečtení knihy hromadí. Při příjmu knih tým Reknih pečlivě kontroluje každý kus pro zachování nejvyšší kvality a po jejich prodeji bývalému majiteli připisuje kredit, který si může převést na účet, využít na další nákup nebo podpořit aktivity Reknih, jako je například výsadba stromů. Tým společnosti Reknihy, kterou v roce 2019 založil Tadeáš Kula, v sobě spojuje dva zájmy – udržitelnost a knihy, které s vášní přelévá z osobního života do pracovního života s cílem minimalizovat dopad našeho žití na přírodu i naše peněženky. Za dobu svého působení získaly Reknihy odznak Udržitelný e-shop, Slušná firma a v roce 2021 i 1. místo SDGs cen od Asociace společenské odpovědnosti v kategorii Mladý leader.

Foto: archiv Reknih

Co už nikdy nepřebolí (Lucy Score)

Atraktivní vousáč Knox nejraději žije tak, jak popíjí kávu: sám. Nesnáší drama, a to ani tehdy, když má podobu zoufalé nevěsty na útěku. Naomi však neprchá jen před svou svatbou, do Knockemoutu se vydala taky proto, aby pomohla svému odcizenému dvojčeti – Tině. V tomhle na první pohled drsném městečku se spory řeší postaru… pěstmi a pivem. A většinou právě v tomto pořadí. Škoda že se Naomino dvojče vůbec nezměnilo. Tina nejen že ukradne sestře auto a peníze, ale zanechá po sobě i nečekaný dáreček – neteř, o které neměla mladá žena ani potuchy. Naomi se tak zničehonic ocitne v cizím městě bez jakýchkoliv prostředků a s jedenáctiletým dítětem, o které se musí postarat. Pokud jste příznivci romantických komedií jako Hypotéza lásky nebo Láska po španělsku, tato novinka by se vám mohla líbit. Navíc je příští rok v plánu vydání pokračování (jedná se o volnou trilogii, která se odehrává ve stejném městě). 

Co tě nezabije (Aňa Geislerová)

Další kniha Ani Geislerové. Tentokrát držitelka pěti Českých lvů a ceny Magnesia Litera přichází se svou první sbírkou povídek. „Když se zamyslím nad všemi svými povídkami jako nad celkem, dalo by se říct, že v mém světě nejsou lidé dobří ani lidé zlí. Jsou v něm lidé snažící se o dobro zlou cestou anebo dobří lidé nacházející odpověď v něčem velmi zlém (ať už pro okolí, nebo pro ně samotné). Myslím si, že v každém zlém činu se dá najít právě to tenké černé vlákno, které vás nakonec dovede k jeho motivaci. Něco, co lidi přiměje dělat věci, které nejsou správné. Někdy je to bolest, někdy bezmoc, někdy příliš krutá pravda a někdy neschopnost rozumět sám sobě a ostatním lidem. Zkrátka černobílý svět neexistuje.“

Jsem ráda, že moje matka zemřela (Jannette McCurdy)

Srdcervoucí i veselé. Takové jsou vzpomínky Jennette McCurdy jakožto bývalé dětské herečky, která bez přikrášlení vypráví o svých strastech včetně poruch příjmu potravy, závislosti, komplikovaném vztahu se svou panovačnou matkou a o tom, jak znovu získala kontrolu nad svým životem. Jaké to je stát se celebritou v dětském věku? A co teprve, když o vaší budoucí profesi rozhoduje někdo jiný? A co teprve, když je to člověk, který by vám měl být v životě nejbližší? Bezbřehý chtíč matky, urputně toužící po slávě vlastní dcery, zastavila až nemoc a následná smrt. Autorka vypráví příběh o odolnosti a nezávislosti s osvěžující upřímností a černým humorem.

Námi to začíná (Coleen Hoover) 

Pokračování celosvětové senzace Námi to končí si nemůže nechat ujít žádný fanoušek Coleen Hoover. Lily se po rozvodu snaží vycházet s bývalým manželem Rylem co nejlíp, aby se oba mohli podílet na výchově téměř roční dcerky Emerson. Poté, co se na ulici náhodou setká s Atlasem a nechá se od něj pozvat na rande, se věci začínají komplikovat. Lily dostala od života druhou šanci na pravou lásku, ale její žárlivý exmanžel jí to příliš neusnadňuje. Dokáže tomu všemu Lily čelit a se svou nově nabytou možností správně naložit?

Paříž pro jednoho a jiné povídky (Jojo Moyes)

Jedenáct vtipných a okouzlujících povídek britské královny romantiky Jojo Moyes nás seznamuje s řadou silných a sympatických žen, mezi nimiž nalezneme například i Liv a Sophii z bestselleru Dívka, již jsi tu zanechal, a ukazuje, že i ten zdánlivě nejobyčejnější okamžik nám může proměnit život navždycky. Hrdinkou jedné z povídek je šestadvacetiletá Nell, která nikdy nebyla v Paříži. Cestování celkově není její parketa. Když ji ale přítel nechá na holičkách, má Nell šanci všem – a především sama sobě – dokázat, že i ona umí být nezávislá a neohrožená. Sama v cizím městě o sobě zjistí netušené věci.

Zlatá vařečka (Jessa Maxwell)

Pro šest amatérských pekařů a pekařek je účast v soutěži Týden pečení splněným snem a jsou připraveni udělat naprosto vše pro to, aby vyhráli. Jenže pro slavnou moderátorku Betsy Martinovou znamená toto klání mnohem víc. Panství Grafton, kde se koná, je domovem a dědictvím její rodiny – a Týden pečení je jejím životním dílem. Obojí musí být i nadále úspěšné. Ovšem jakmile soutěž odstartuje, začnou se dít podezřelé věci. Nejprve jde o drobné sabotáže. Kdosi vymění cukr za sůl. Příliš vysoká plotýnka… A když je objeveno mrtvé tělo, je jasné, že pro někoho zde je Zlatá vařečka cenou, pro kterou stojí za to zabíjet. 

Storočí (Alex Aster)

Jednou za sto let se na souostroví Světlozory konají smrtelně nebezpečné hry – Storočí. Vládci šesti říší jsou pozváni, aby proti sobě bojovali a dostali tak šanci zlomit kletbu, která po staletí sužuje jejich kraj. Každou z říší sužuje jiné prokletí. Každý z vladařů něco skrývá. A každá kletba je zlomyslně krutá. Aby je mohli zlomit, musí jeden z vladařů zemřít. Isla je mladou vládkyní. Aby přežila, bude muset podvádět, lhát a zradit. I když jí cestu zkomplikuje láska. První díl nové série pro fanoušky Hunger Games!

Severka (Nina Špitálníková)

Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?

Harry Potter: Kouzelnický almanach (J. K. Rowling)

Přeneste se do pestrého kouzelnického světa v podání sedmi talentovaných ilustrátorů. Potkáte fantastická zvířata, přičichnete si k nejmocnějším lektvarům a přečtete si o kouzelnících i čarodějkách nejen z dob minulých. Navštívíte krámek Weasleyovic dvojčat v Příčné ulici, poznáte patrony různých postav a projdete si mapu Bradavic. Uvnitř této knihy zkrátka najdete všechno – od akromantule až po Zlatonku. Ideální dárek k Vánocům, hmm?

Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala (Lucie Macháčková)

Užili jste si čtení Historek z Tinderu? Tak zbystřete. Autorka, populární stand-up komička Lucie Macháčková, sepsala další dávku zábavných historek. Je totiž věčná družička a trapasů a bizarních zážitků má na rozdávání. Dozvíte se, jaké typy hostů zaručeně potkáte na každé svatbě, proč se nevyplácí hubnout do svatebních šatů, co lze zažít na ztřeštěné skotsko-ruské svatbě, kde si nikdo nerozumí, co neříkat muži o svatební noci i jak vypadá pravé české svatební bingo a mnoho dalšího.

Jméno ďábla (Andrew Mayne)

Novinka od autora Šelmy, Dívky pod hladinou a dalších thrillerů a detektivních románů. Když v podhůří Appalačských hor zmizí za záhadných okolností církevní sbor, dávají bizarní stopy krveprolití tušit, že tuto tragédii má na svědomí snad sám ďábel. FBI má ovšem eso v rukávu – agentku Jessicu Blackwoodovou, bývalou nadanou kouzelnici z proslulé dynastie iluzionistů, která přednedávnem vyřešila případ tajemného Čaroděje a která díky svému nadání i zkušenostem dokáže rozpoznat, když věci nejsou takové, jaké se zdají být. Jessica je přesvědčená, že klíčem k záhadě je stará magnetofonová kazeta, a rozplétáním událostí, jež jsou na nahrávce zachycené, odhalí něco hodně znepokojivého – čin s dalekosáhlými důsledky. Mladá agentka se pouští po stopách zla, vedoucích ze Západní Virginie do Mexika, Miami, a dokonce až do posvátných síní Vatikánu, aby zastavila chladnokrevného vraha, posedlého smrtelným hříchem.

JEDNODUŠE: Umělá inteligence (kolektiv autorů)

Pokud se chcete začít orientovat ve stále populárnějším tématu umělé inteligence, nebo si jen ucelit dosavadní znalosti, s touto příručkou to půjde jednoduše. Kniha kombinuje výraznou infografiku se snadno srozumitelným textem a přináší ucelený úvod do problematiky těm, kteří mají málo času, ale lační po vědomostech. Kapitoly rozebírají širokou škálu témat od výpočetní techniky a matematiky po politiku a filozofii, vysvětlují, jak AI funguje, jak dramaticky změnila způsob, jakým žijeme, a jak by se mohla v budoucnu vyvíjet. Kniha vysvětluje srozumitelně klíčové informace, nastiňuje základní stavební kameny a historické technologické milníky, věnuje se četným etickým debatám a rozebírá rostoucí vliv umělé inteligence na kulturu a společnost.

Zdroj: Unsplash, Knižní klub

Naše ztracená srdce (Celeste Ng)

Americká autorka hongkongského původu Celeste Ng si získala pozornost čtenářů i kritiků romány Vše, co jsme si nikdy neřekli a Ohníčky všude kolem. Na její nejnovější dystopický román Naše ztracená srdce jsme si museli počkat šest let. Už takto v úvodu ráda prozradím, že podle mě to čekání za to stálo.

Příběh se odehrává v blízké budoucnosti, nebo možná v alternativní realitě dneška, v Cambridge v USA; Spojené státy zachvátila ekonomická krize, která vede k rozpadu společnosti. Za viníka je označována Čína, proto v nově vznikajícím fungování státu hlavní roli hraje PAKT, usnesení, že cokoliv čínské je třeba potlačit. Nacionalismus je na steroidech, rasismus na vzestupu. A pokud náhodou nevychováváte své děti v dokonalém souladu s PAKTem, jsou vám bez milosti odebrány.

Člověk by musel být šílenec, aby zrušil PAKT, souhlasil Ptáček. PAKT pomohl ukončit Krizi; díky PAKTu vládne mír a bezpečí. To vědí i děti ve školce. PAKT dává dokonalý smysl: Když se chováte nevlastenecky, ponesete následky. Když ne, čeho byste se báli? A kdo uvidí nebo uslyší něco nevlasteneckého, ten má povinnost uvědomit úřady. Ptáček svět bez PAKTu nezažil: je to axiom stejně jako gravitace nebo Nezabiješ. Nechápal, proč by se někdo stavěl proti němu a co to má společného se srdci, jak se může srdce vůbec ztratit. Copak může člověk přežít, když mu v těle nebije srdce?

Hlavním hrdinou je dvanáctiletý Noah, kterému rodiče přezdívali Ptáček. Předtím, než ho matka v jeho devíti letech opustila kvůli revoluci. Margaret Miu, dcera čínských imigrantů, PAO (původem z asijské oblasti), básnířka a autorka sbírky Naše ztracená srdce se stala hlasem vzpoury. To náš malý hrdina nechápe, mísí se v něm zmatek, vztek a stesk. Jak může tatínek, dřívější univerzitní profesor, nyní zaměstnanec univerzitní knihovny, tak jednoduše předstírat, že s nimi nikdy neměla nic společného? A proč vůbec existuje revoluce proti PAKTu (zákonu na podporu americké kultury a tradic), který zajišťuje bezpečí, no ne?

Noah má jako dítě zidealizovaný a zjednodušený pohled na svět, vnímá ho např. skrze pohádky. Ve společnosti, kde se nemá možnost dozvědět minulé pravdy, protože se o nich mlčí, jsou ničeny spolu s knihami (které by svým obsahem ve čtenáři mohly podnítit nebezpečné myšlenky), ani nemůže vše vědět a chápat. Jeho životem zamává dopis od mámy. Poslala mu ale jen kreslené kočky. Nakonec tajemný vzkaz rozluští, zatímco si začíná více všímat světa kolem sebe, a vydává se na cestu za svým dlouho postrádaným rodičem. Při tom konečně objevuje pravý příběh revoluce. Příběh jeho mámy. Objevuje, jaký byl svět před PAKTem a jaký je teď. Uvědomuje si, že realita není pohádka, respektive že i v pohádce jsou netvoři, kletby a nebezpečí číhající pod falešnou maskou. Chápe, jak je maličký, jak snadno by ho svět mohl roztrhat na kusy. Přichází na to, že dětí, které byly odebrány rodičům bouřícím se proti PAKTu a sympatizujícím s Čínou, je ve skutečnosti mnohem více, že se nejedná o něco, co se odehrává v krajních případech, jak tvrdí režim. Jednou z takových dětí je i jeho kamarádka Sadie.

Hledat informace o Číně nebo japonské pohádky není jediná nebezpečná věc. Nebezpečné je vypadat jako on, vždycky bylo. Je nebezpečné být dítětem své matky, v nejednom ohledu. Táta to ví odjakživa, odjakživa byl na něco takového připravený, odjakživa je ve střehu před tím, co se jeho synovi jednou nevyhnutelně musí stát. Před tím, z čeho má strach: že se jednoho dne někdo podívá Ptáčkovi do tváře a uvidí nepřítele. Že v synovi někdo uvidí matku, ať už její krev, nebo její skutky, a vezme mu ho.

Celeste Ng se tématu rasy nebo rodinných vztahů věnovala už ve svých předchozích knihách, ovšem v románu Naše ztracená srdce vyznívají ještě naléhavěji než předtím. Autorka ukazuje strach a lidské utrpení, daří se jí předat čtenářům a čtenářkám živý náhled na to, jak se cítí utlačovaní, jak zdánlivé malichernosti mohou vést k děsivým činům, jak snadno se zhroutí dlouho budovaná prosperita. A to všechno očima citlivého malého chlapce, který není postižen okolní nenávistí, naopak bývá mnohdy jejím terčem. Tento příběh o vládním obětním beránkovi jsme již slyšeli, což mu spíše přidává na síle, než aby mu ubíralo. Hitler obviňoval Židy z ekonomické špatné situace Německa. Trump hlásal, aby se obyvatelé USA báli karavan „zlých“ migrantů. Tady jsou to Asiaté a zejména Američané čínského původu, kterým je dáváno za vinu vše, co se pokazilo. Někdo – všichni – se snažil, aby Číňané zmizeli. Odznáčky s vlajkou zdobí každou klopu. 

Vysvoboď mě (Malin Persson Giolito)

Bestsellerová švédská spisovatelka Malin Persson Giolito, autorka oceňovaného thrilleru Tekutý písek (který se dočkal i seriálového zpracování), se vrací s dalším mrazivým příběhem. 

Ve Våringe je lehký umřít, hlásalo graffiti nedbale načmárané na zdi. Kdosi se je pokusil smýt, ale moc se nenamáhal, takže text byl stále čitelný. Je snadný umřít, ale strašně těžký žít, bylo nastříkáno kousek vedle.

Na jedné straně dálnice leží betonově šedé město Våringe se zhasnutými reflektory na sportovišti, se školou zajištěnou alarmem, s domy s pozavíranými dveřmi a zataženými záclonami. Na opačné straně sousedí Rönnviken, město chráněné před hlukem z komunikace pásem zeleně. Byty, čtyři školky, lesopark s osvětlenou běžeckou stezkou, základní škola a soukromé gymnázium, golfové hřiště, dětské hřiště…

Na opuštěné hřiště se tiše snáší sníh. Čtrnáctiletý chlapec leží tváří dolů před houpačkou a pomalu z něj vyprchává život. Za ním stojí jeho nejlepší kamarád s ještě horkou pistolí v třesoucí se ruce. Již v úvodu románu Vysvoboď mě na vás dýchne ponurá atmosféra místa, kde děti zabíjejí děti, a chcete se dozvědět, co k tomu vedlo. 

V příběhu sledujeme životy dvou chlapců z rozdílných světů – Dogge vyrůstá v luxusním domě na předměstí, Billy v chudinské čtvrti plné kriminality a nenávisti. Jejich osudy však nejsou až tak rozdílné a oba dva jsou velmi brzy vrženi do světa gangů, násilí a drog. Děti, obětavá místní policie, svobodné matky, majitel obchodu s potravinami na náměstí – nikdo není ve zdejší komunitě ušetřen. Při čtení máte pocit, že všichni v této zkažené společnosti ztrácí zodpovědnost, nebo jsou naopak zodpovědní za všechno zlé. Čekáte, že každou chvíli dojde k dalšímu zločinu. 

Přátelství chlapců bylo v těchto kulisách odsouzeno ke špatnému konci. Již od útlého věku dělají neplechu. Kradou, ničí cizí majetek, berou drogy a jejich zločiny se postupně stupňují. To vše proto, aby se zalíbili vedoucímu gangu Mehdimu, kolem kterého si vybudovali takový kult osobnosti. 

„…Lžou o věcech, o kterých lhát nemusí, a pravdu řeknou, když to člověk nejmíň čeká. Jsou schopní zabít kvůli tomu, že se někdo zasmál nějakému vtipu, kterému neměl, anebo dal lajk fotce na Instagramu, který taky neměl dát. Dokážou opít holku, spát s ní, když to nevnímá, a současně si to celé natáčet. Nesnaž se je pochopit, tady není co chápat. Jsou to netvoři.“

„Tak moment. Děti, které provádějí hrozné věci, nebudeme nazývat netvory. Jsou to děti.“

„Jak dlouho se dá o někom říkat, že je ještě dítě? Od kolika let po nich můžeme chtít, aby zodpovídali za své činy? Od deseti? Od dvanácti? Když začnou mutovat? Nebo až od osmnácti? Nemám už sílu s nimi jednat v rukavičkách…“

Příběh sledujeme z různých pohledů –⁠ Dogge, Billyho, policisty Farida či třeba majitele obchodu. Autorka pracuje s dětstvím, které je otrávené špatnými poměry, nemocí, smutkem a kriminalitou, přátelstvím, rolí dítěte a dospělého ve společnosti, rasismem, touhou po uznání a zároveň přežití. Kniha se mi dobře četla, protože je rozdělena na krátké kapitoly, na druhou stranu se mi do ní nedařilo až tak snadno začíst, místy mi příběh přišel lehce natahovaný. Jednoduše to nebyl můj šálek kávy, ale věřím, že fanouškům podobných příběhů se Vysvoboď mě bude líbit. 

Miláčkové z metra (Kate Spencer)

Americká spisovatelka, novinářka a spolumoderátorka podcastu Forever35 Kate Spencer zatím v našich končinách není příliš známá. Na svém kontě má dvě knihy, z nichž jedna před pár měsíci vyšla v českém překladu. Román Miláčkové z metra, který vás už jen na pohled upoutá svou zářivě růžovou ořízkou (já osobně jsem z ní tolik nadšená nebyla, ani ne kvůli holému faktu, že růžovou moc nemusím, ale spíš proto, že mi při čtení poněkud dráždila oči) potěší všechny nadšenkyně do love story, které věří, že všechno zlé je pro něco dobré – stejně jako hlavní hrdinka Franny.

Bytová designérka Franny Doyleová prožívá jeden z nejhorších dnů svého života. Právě přišla o práci: ve firmě pracovala čtyři roky a více než rok ji šéfové ujišťovali, že bude povýšena. Místo toho ji nyní bez okolků vyhodili. Vyhazov z práce však nakonec není to nejhorší, čím si v Franny v daný den projde. Ve dveřích metra se jí zaseknou šaty, což vyvolá větší reakci, než by kdy tušila. 

„Nate.“

Byl to ten obr v kvádru, který stál vedle mě, až na to, že teď už měl na sobě jen nažehlenou bílou košili a světlemodrou kravatu. Jeho ramena mi sahala akorát k očím. Na ruce mu elegantně viselo tmavomodré sako. „Nate,“ řekl znovu zjevně vyvedený z míry mou neschopností pochopit, co mám s jeho sakem udělat.

Vzhlédla jsem, abych se mu podívala do očí.

I v tomhle děsném stavu (Ježkovy voči, roztrhly se mi šaty, takže mám odhalená celá záda až na zadek a mám na sobě jediná tanga, která vlastním, ale nikdy je nenosím, jelikož tanga jsou příšerně nepohodlná, jenže včera večer jsem se vykašlala na praní, takže takhle to dopadlo, a ještě k tomu všemu mě právě propustili z práce a pořád mi zbývá nejmíň pět let splácení studentských půjček.) jsem dokázala zaregistrovat, že je pohledný. Takový ten fešák, za kterým se otočíte, když ho míjíte na ulici. 

Druhým hlavním hrdinou, tajemným zachráncem z metra, je Hayes, celostátně uznávaný průkopník v oblasti sociálně odpovědného investování a spoluzakladatel firmy Arbor Financial Partners. Na první pohled úplný protiklad Franny, člověk s analytickým myšlením a s do detailu naplánovaným kalendářem, který má rád věci pod kontrolou, workoholik. 

V osmimilionovém městě by se v běžném životě asi sotva potkali. Jenže tragikomickou situaci v metru si někdo z přihlížejících vyfotil, sdílel na sítích s #milackovezmetra, a tím se fotografie stala virální. Franny a Hayes jsou vypátráni a pozváni do televize. 

Nejpříšernější seznámení na světě se právě proměnilo v báječnou romantickou komedii, o které všichni mluví. Se mnou v hlavní roli. 

Jejich druhé setkání je podobně trapné jako to první. Nějakým způsobem na sebe ale i poté stále narážejí – a ke svému překvapení se jim ve společnosti toho druhého líbí (hmm, jak nečekané).

Tohle je veeelká oddechovka, u které se i nasmějete. Místy autorka příliš tlačí na pilu, opakuje se – samotný trapas připomněla tolikrát, že už mi to lezlo trochu krkem. Nicméně se po několika desítkách stran příběh začal naštěstí ubírat i jiným směrem. Je to takový ten typ příběhu, který musíte brát trochu s rezervou, u kterého jednoduše vypnete hlavu, kniha, se kterou je fajn trávit třeba večery po práci. Kate Spencer skrze příběh ukazuje svou lásku k New Yorku, s hrdiny objevujeme část města a jeho atmosféru. Zdůrazněné je to v originálním názvu knihy, In a New York Minute, ale ve výsledku mi přišlo velmi logické pro české čtenářstvo vybrat Miláčkové z metra. V závěru bych chtěla varovat, že při čtení někteří z vás s vysokou pravděpodobností dostanou chuť na bagel…

Třpytní (Oliver K. Langmead)

Vstupte do světa nádherných (i podivných) kostýmů, grandiózních paláců v nebesích, opulentních večírků a přísně daných společenských pravidel. Kniha Olivera K. Langmeada je utopií ze světa módy, která se soustředí na rodinu a bizarní život nejvyšší třídy. 

Třpytní jsou elita. Topí se v luxusu a život tráví nicneděláním. Jako otrok neustálých změn – a brutálních soudů – v oblasti módy se i hlavní hrdina Simon snaží být dokonalý, bez poskvrny. Protože kdyby to bylo jinak, stane se nemódním, a nikdo přece nechce být nemódní, nedejbože ohyzdný. 

Vlak projel tunelem a on se zničehonic ocitl uprostřed vší té hrůzy, kde se za prostými ploty pohybovali nemódní. Kéž by mu neodstranili slzné kanálky – protože teď by pro ně zaplakal. Cítil, že se mu svírá žaludek, když sledoval, jak procházejí kolem, narážejí jeden do druhého, usmívají se nenamalovanými ústy…  Když pomyslel, že patřili ke stejnému vývojovému druhu! Nešlo mu to na rozum. Simon tajně doufal, že všichni nemódní chytí nějakou nemoc a vyhynou. Ovšemže nebylo módní zaobírat se podobnými myšlenkami. Panoval názor, že ti nahoře by měli ohyzdné litovat, soucítit s nimi.

Na jednom večírku začne Simone krvácet z nosu, čímž neúmyslně odstartuje zbrusu novou módní vlnu – jenomže uznání připadne někomu jinému. Vzájemná řevnivost obou rivalů roste a hrozí, že brzy zničí celou opulentní utopii, v níž třpytní žijí. Protože nikdo nedovede být tak krutý jako ti nejkrásnější lidé. 

Něco takového jsem asi nikdy předtím nečetla. Po přečtení prvních stránek jsem uvažovala nad tím, jak moc to Langmead myslí vážně, jak moc mě příběh a postavy v něm iritují a z jaké míry se jedná o počin autora, kterého bych nejradši potkala a řekla mu, že je to fakt týpek. Je naprosto zřejmé, že si dělá legraci z celebrit a fashion influencerů, že si do nich trochu rýpe. Jen na prvních dvou stránkách padlo tolik jmen značek a detailních popisů postupu ranního líčení, že jsem měla pocit, jako bych četla scénář k vlogu. Tato satira je šokující a směšná, prostě WTF (výstižněji to popsat asi nejde). Vnímání a nastolování nových trendů je dovedené do absurdna stejně jako celý život Třpytných a hardcore fashionistů. Jedná se o svět, ve kterém jídlo slouží spíše na okrasu a jako ukázka luxusu nebo se zkapalněné kape do očí, svět, kde si lidé nechávají pravidelně mazat vzpomínky, protože uchovávání traumatických a nevhodných vzpomínek může vést k estetickým poruchám s příznaky jako mračení, vzdychání nebo pláč. 

Simon vešel do posilovny, kde ostatní Třpytní elegantně působili na různých cvičebních strojích. Někteří se mírně pohupovali na velikých nafukovacích balonech, jiní procvičovali chůzi po přehlídkovém molu na běžeckém pásu. Několik se jich dokonce rozhodlo vystavit svá těla na složitějších strojích, které návštěvníkům umožňovaly vyzkoušet si některé úchvatné atletické polohy. Ovšemže cvičit na veřejnosti by bylo zcela nemódní, zato nechat se vidět, jak posilování předstíráte, bylo zcela v pořádku.

Dialogy jsou ploché a opakující se, plné zdvořilostních lichotek (co si budeme povídat, na některých společenských akcích to tak může v menší či větší míře vypadat). Nejeden čtenář bude Simona (a možná celou knihu) pravděpodobně od začátku nenávidět. Jako všichni Třpytní je komicky sebestředný a prázdný. Móda je jeho náboženstvím, stejně jako krása. Neuvědomuje si svou finanční sílu (ani neví, co jsou to peníze), zcela ignoruje nižší pracující třídu a užívá si života a krásy ve všech podobách. Dokud barevné koktejly doplňují jeho oblečení a ostatní ho obdivují, je život dobrý. Pokud hledáte neobvyklou a spekulativní literaturu, nenechte si Třpytné ujít. 

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme společnosti Euromedia Group.

Zdroj fotografií: Dorota Noon

Láska po španělsku (Elena Armas)

Slunné Španělsko a pořádná porce vášnivého jiskření. Debutový román Eleny Armas je za mě ideální oddechovou četbou na léto. Mnozí čeští čtenáři, včetně mě, se na knihu těšili už předtím, než vyšla v překladu, jelikož se v zahraničí stala hitem. V roce 2021 získala ocenění Goodreads Choice Awards v kategorii Nejlepší romantika. Pokud se vám líbily např. Hypotéza lásky od Ali Hazelwood, Má mě rád, nemá mě rád od Sally Thorne nebo film Návrh se Sandrou Bullock, Lásku po španělsku vám můžu jedině doporučit. 

Hlavní hrdinkou knihy je přátelská a temperamentní Catalina, která se chystá do rodného Španělska na sestřinu svatbu. Jenže zalhala své rodině, že dorazí se svou drahou polovičkou – která ve skutečnosti neexistuje. Musí tedy za měsíc najít muže, který bude ochotný předstírat, že je její snový partner. Kolem toho se točí většina dalšího děje. A kolem jejího vztahu ke kolegovi Aaronovi, který jí nabídne, že se role zhostí. Háček je v tom, že s ním Lina moc dobře nevychází, takže o tom nechce ani slyšet.

Aaron Blackford a já jsme nebyli přátelé. Sotva jsme se dokázali snést. Chovali jsme k sobě navzájem zášť, poukazovali na svoje chyby, znevažovali odlišný přístup k práci, jiný způsob myšlení a života. Kritizovali svoje odlišnosti. Čas od času mě přepadávala chuť házet šipky na plakát s Aaronovým obličejem. A byla jsem si poměrně jistá, že on na tom je stejně, protože po tomhle bulváru jménem Nenávist jsem nejela sama. Ta ulice byla obousměrná. A nejen to, on byl přece tím, kdo mezi nás zasel nesvár. Já jsem se s nikým hádat nechtěla. Tak proč? Proč teď předstírá, že mi nabízí pomoc, a proč bych mu měla vyhovět? Proč to vůbec zvažovat?

Aaron je sexy kancelářský bručoun, o kterém později zjistíte, že dokáže být i milující a ochranářský. Je ztělesněním dokonalosti. Věřím, že nejedna čtenářka (případně čtenář) by si ho připsala na seznam ideálních knižních boyfriendů. Dá se říct, že on je highlightem celého románu.

S blížícím se termínem svatby paličatá Lina přistoupí na dohodu, začnou spolu trávit více času a do Španělska odletí. Když se konečně v půlce knihy na svatbu dostanou a začnou se před rodinou a dalšími svatebčany přetvařovat, začne se pořádně projevovat sexuální napětí mezi nimi. Lina bojuje s city a netuší, co je opravdové a co součástí jejich divadýlka. 

Vyprávění je čtivé, dost předvídatelné, jak to u takových knih bývá, vtipné a vzrušující. Při čtení jsem se culila podobně jako třeba u Hypotézy lásky. Jednoduše povedená „feel good“ romance, kterou jste schopní přečíst téměř na jeden zátah, zatímco mozek můžete nechat odpočívat.

Láska po španělsku se dokonce dočká filmové adaptace (modlím se za vhodný výběr herců, protože knižní Aaron nastavil laťku vysoko :D) a příští rok v českém překladu vyjde autorčin další román – The American Roommate Experiment.

Vzpomínky (Brian Freeman)

Dovedete si představit, že by se vám najednou v hlavě objevily vzpomínky cizího člověka a jedna z těch vzpomínek by se týkala vraždy? A navíc by se vám to začalo dít potom, co umřete. Do takové, mírně řečeno, znepokojivé situace se dostane hlavní postava nového thrilleru Vzpomínky od Briana Freemana.

Hallino skóre na Den nezávislosti vypadalo takhle: bez práce, bez peněz, bez kamarádky, bez sexu a bez domova.

A pak jsem, což byla rána z čistého nebe, najednou umřela.

Nedělám si legraci. Fakt jsem umřela. Srdce mi začalo fibrilovat a potom se nadobro zastavilo. Zde leží Hallie Eversová, stáří dvacet devět let, odpočívej v pokoji.

Asi byste řekli, že když člověk umře, už se mu nic horšího stát nemůže, ale kdepak, to jste vedle.

Protože teprve v tu chvíli začala skutečná noční můra. 

Ani před tímto osudným dnem se s Hallie, copywriterkou žijící v Las Vegas, život nemazlí. Žije s potlačeným traumatem z toho, že údajně sledovala sebevraždu své schizofrenní matky, několikrát se sama pokusila o sebevraždu, (ne)chodí na terapii a problémy řeší zvracením či drogami. Její slabé srdce v kombinaci se štědrou dávkou kokainu v jedné vyhrocené situaci na večírku zdravotnického kongresu způsobí, že skončí mrtvá. Dokud ji přítomný lékař Reed Smith zázračně neoživí. Najednou má živé sny, vybavuje si místa a osoby, které by znát neměla. Co se s ní děje? Stává se z ní její psychicky labilní matka?

Hallie ve snech, které jí připadají spíše jako vzpomínky – někoho jiného – vidí smrt mladé ženy, u níž má pocit, že se jedná o její sestru, přesto, že je jedináček. Také začne mít podezření, že ji někdo sleduje, což se potvrdí, když ji málem unese dvojice útočníků. Je zřejmé, že lidé, kteří jí jdou po krku, jsou součástí nějaké hlubší hry – a mnozí čtenáři jistě přijdou na to, co je to za hru, dříve než Freeman jejich podezření potvrdí. Toto velké odhalení však není vyvrcholením; je to pouze odbočka k nové sadě záhad, do nichž Hallie vstoupí, když odjede do Bostonu. Jakmile se tam ocitne, zjistí, že zdejší čtvrti a ulice zná lépe než Las Vegas, a přitom tam nikdy nebyla. A také zná Tylera Reyese, generálního ředitele bostonské společnosti Hypolex, která se zabývá vývojem zdravotnických přístrojů. 

Více raději nebudu prozrazovat. Jsem moc ráda, že se ke mně díky psaní recenze kniha dostala, jinak bych si ji možná ani nepřečetla. A to by byla škoda, jelikož se jedná o velmi čtivý, příběhově propracovaný a zajímavý thriller, který by se mohl zamlouvat např. fanouškům Nolanových filmů. Je to jízda, místy možná až moc klikatá, ve které kromě zapomenutých traumat a duševní choroby nechybí nevěra, vášeň, obsese, rasismus, pár mrtvol a dvě ženy v jednom těle. Podaří se Hallie udržet si svou identitu a nestat se obětí zločinů současných i minulých? Zjistěte sami. 

Možná jednou (Colleen Hoover)

Tento titul bestsellerové autorky Colleen Hoover jste měli možnost si v češtině přečíst již od roku 2017, ale jsem upřímně ráda, že kniha letos vyšla v novém vydání. Nejen, že předchozí obálka nebyla žádná vizuální hitparáda, ale hlavně teď má možnost oslovit další čtenáře, kteří se k tvorbě Colleen např. dostali až v posledních letech a tato kniha je minula. 

V Možná jednou se seznamujeme se Sydney, která si nemá moc proč stěžovat na život –⁠ studuje hudbu, kterou miluje, má přítele a bydlí se svou nejlepší kamarádkou. Všechno se změní v den jejích narozenin (au), když zjistí, že ji přítel Hunter podvádí, a to právě s její spolubydlící Tori. Zjistí to díky svému pohlednému a talentovanému sousedovi Ridgeovi, kterého pravidelně poslouchá při hře na kytaru. U něj nakonec začne bydlet, než si vydělá na nové bydlení. Sydney u něj zůstává i proto, že mu začne pomáhat s psaním textů k písním. Ale psát písně, stejně jako žít vlastní život, není nikdy snadné…

Mohl se klidně shazovat, jak chtěl, já byla stejně přesvědčená, že sedím vedle hudebního génia. Nelíbilo se mi, jak je přesvědčený, že za vším je jen jeho tvrdá práce. Totiž, to určitě taky, protože každý talent vyžaduje dřinu, aby vynikl. Jenže jeho nadání bylo prostě šokující. Bolelo mě pro něj srdce, když jsem si pomyslela, kam by to s tímhle talentem mohl dotáhnout, kdyby slyšel.

Čtenáři Colleen Hoover jsou zvyklí, že autorka ve svých příbězích přináší spoustu emocí a různá těžká témata. Nejen, že se tady dočkáme milostné linky, kterou komplikují různé okolnosti, ale také zde na postavě Ridge přibližuje život neslyšících. Hlavní hrdinové spolu komunikují prostřednictvím zpráv, což jejich komunikaci a sbližování dodává nový rozměr. Není žádným velkým spoilerem, že se do sebe díky hudbě, kterou oba milují, zamilují. 

Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, obzvlášť se Sydney se asi dokáže nejeden člověk ztotožnit (a na Ridge jsem měla tak trochu crush po pár větách :D), chemie mezi nimi je dobře popsaná a proto, jak jsou oba nesobečtí, je o to emotivnější číst, jak se jejich vztah vyvíjí. Neexistují zde žádné „týmy“. Žádné černé, bílé nebo šedé zóny. Jen lidé, jejich pocity a volby. 

Lidi nemůžou ovládat svoje srdce. Jenom svoje činy… Lidi si nevybírají, do koho se zamilují. Vybírají si jen to, s kým v životě budou.

Hudba se prolíná celou knihou. Líbí se mi zařazení písňových textů, které posouvají příběh a skrze něž lépe nahlédneme do pocitů postav. Podobně autorka s poezií pracuje např. v knize Život jedna báseň. Těm, kteří ovládají angličtinu, bych určitě doporučila si obzvlášť tyto knížky přečíst spíš v originále, jelikož texty v překladu nevyzní tak dobře. Písničky z knihy si dokonce můžete poslechnout! Soundtrack k Možná jednou nazpíval Griffin Peterson. 

Pokud máte chuť na sladkou knihu se špetkou hořkosti, je Možná jednou ideálním čtením pro vás. Místy mi bylo do breku (jak to u knih Colleen Hoover mívám), přesto mě kniha nezasáhla tak silně jako jiné autorčiny tituly. A kdybyste u její tvorby chtěli setrvat, určitě doporučuji si přečíst např. letos vydanou knihu Vzpomínky na něj. 

Kdyby (Simona Votyová, Sabina Voty)

Jedna dívka, jedno rozhodnutí, dva různé příběhy. Kniha Kdyby je unikátním počinem, jelikož se jedná o dvojromán matky a dcery. Slovo kdyby hraje v příběhu velkou roli. Kdyby hlavní hrdinka Nela nešla na party, mohlo být vše jinak. Nebyla by znásilněna. Neotěhotněla by. V části knihy, kterou píše Simona, si dítě nechá, v té Sabinině jde na potrat. Autorky si hrají s tím, jak se bude dál vyvíjet její život, ale i životy lidí v jejím okolí. 

„Pomoc,“ snažím se zakřičet, ale vyjde ze mě jen slabý povzdech.

„No vidíš, že se ti to líbí,“ jeho jazyk se na mě přilepí jako pijavice a vysává ze mě život. Už nemám sílu bojovat, opouští mě moje mysl i tělo. Oboje si vzal predátor. Divoká šelma, která mě cupuje na malé kousíčky. Zatahá mě za vlasy a shodí na zem. Skončím před ním na kolenou, jako každá holka. Stiskne mě pod krkem a zvedne mi hlavu. Vidim ten jeho odporný výraz, Chce, abych ho viděla, chce, abych věděla, že mě konečně pokořil. Napadne mě, že je konec, ale to doufám marně. Celé se to několikrát opakuje, jako by si někdo přehrával blbej film stále dokola. Trvá to věčnost.

Knihu Kdyby jste mohli zaznamenat na letošním Světě knihy, kde byla uvedena a pokřtěna. Zatímco Simona je v českém literárním rybníčku asi mnohým známá (u mě osobně se ale jednalo o první čtenářské setkání s autorčinou tvorbou), u Sabiny se jedná o její prozaickou prvotinu (v minulosti napsala sbírku poezie Spím – (s)ním). Je znát, že každý příběh píše jiná spisovatelka. Při čtení jedné části jsem se nemohla dočkat, až si přečtu, jak to bude v té druhé. Co bude stejné? Co jiné? Jako všichni ostatní čtenáři jsem se musela nejprve rozhodnout, kterou částí začnu. Zvolila jsem tu Simoninu. Dočetla jsem ji do konce a až potom otočila na příběh z „pera“ mladší z autorek. Někdo by možná mohl zkusit střídat strany po kapitolách. 

Napadení a pocity či obavy s ním související jsou v knížce velmi dobře popsány. A to přirozeně i proto, že příběh inspiroval skutečný zážitek Sabiny – byla napadena na toaletách v klubu. Nejmenovaný vysoce postavený podnikatel ji zbil a způsobil jí trauma. Nečekejte tedy žádný lehký příběh, naopak bolavé vyprávění. Nedokážu říct, která část byla lepší nebo silnější. Každá mě zaujala něčím jiným, jinými silnými momenty – u příběhu, kde si Nela dceru nechala, bylo např. zajímavé a někdy dost nepříjemné sledovat, jak ji vychovává spolu s rodinou Richarda, který ji znásilnil. Sabinina část mi jako čtenářce a autorce byla bližší stylem psaní, jejím více psychologickým a metaforickým podáním, kdy si nejste 100% jistí, co v příběhu je reálné a co se odehrává jen v hrdinčině mysli. 

Některé postavy mě neskutečně štvaly a nedokážu si udělat názor na to, zda bylo fajn do knihy vložit reálie jako covid a válku na Ukrajině. Jak je toho člověk přesycen ve vlastním životě, nepotřebuje o tom ještě číst. U obou polovin mě moc nepotěšil konec, hlavně u Sabiny byl moc zrychlený ve stylu deus ex machina. Ale i přes tyto výhrady je to rozhodně zajímavý počin. Se kterou stranou příběhu byste začali vy? 

Za poskytnutí recenzních výtisků děkujeme společnosti Euromedia Group a nakladatelství Bourdon. 

Zdroj fotografií: Dorota Noon