Na opravdu malé ploše byl navržen plnohodnotný byt, kde o nevšední designové nápady opravdu není nouze! Úložné prostory v podobě bílých skříní, vestavěných do stěn, které jsou oživeny nepravidelnými pruhy černých pásů, jež pravidelně navazují na led osvětlení, jsou skutečně nevšedním řešením. Kuchyňská linka v podstatě splývá s tímto zajímavým rastrem a jejím jediným projevem je solitérní ostrůvek, doplněný barovými židličkami, nesoucími podpis studia Kartell. Vše je řešeno v monotónních odstínech bílé barvy, která ovšem díky oživení černými liniemi nepůsobí nudně.

Prostor pro spaní byl rafinovaně vyřešen nadstavbou nad koupelnou, do která se lze dostat po ocelovém žebříku. Sama koupelna v kombinaci bílé a černé, prolínající se v nepravidelném rastru, podobně jako v hlavním obytném prostoru, je dokonalou ukázkou toho, jak se dá na malá prostor vměstnat vše potřebné, a to i při zachování dokonalé funkčnosti.

Poděkování a zdroj fotografií: Mili Mllodzi Ludzie

Základní barevnost diktují odstíny zlatavého dubu v kombinaci s bílými stěnami. Dobové obklady jsou v některých případech použity také na stěnách. Hlavní obývací prostor, sestávající z kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, je díky nosným prvkům budovy sofistikovaně rozčleněn na jednotlivé funkční zóny. Dveře jsou pak řešeny elegantním posuvným systémem. Celý prostor je oproštěn od kusů nábytku a nástěnných dekorací, což mu dodává dynamickou hloubku. Kuchyňský prostor, nacházející se v jednom ze vzdálených zákoutí, je tvořen centrálním ostrůvkem s varnou deskou v kombinaci s vysokými skříňkami umístěnými u obou stěn. Díky tomuto působí byt stále uklizeně, protože přebytečné věci můžete prostě zavřít. Stylové industriální osvětlení pak pouze ozvláštňuje monotónnost tohoto prostoru.

V podobném duchu se nese také jídelna se stolem v dýze v odstínu wenge a polstrovanými židličkami nesoucími podpis studia Diesel. Zajímavým designovým kontrapunktem je několik industriálních svítidel zavěšených přímo nad stolem.

Ložnice je od hlavního obývacího prostoru pouze symbolicky oddělena příčkou, přičemž postel ze světle hnědého sametu tvoří středobod tohoto pokoje. Nasvětlené niky v čele postele pak vnáší do tohoto prostoru potřebnou dynamiku, přičemž zemité odstíny podtrhují čistý výraz a design celého bytu.

Poděkování a zdroj fotografií: Caorla Vannini

Prostor, nacházející se v bývalé průmyslové budově ze sovětské éry na okraji města, byl architekty z ateliéru ldwhite transformován v současný byt, který plně odpovídá všem designovým trendům. Designéři zde předvedli jedinečnou syntézu industriálního stylu, která ovšem není stále tím samým technicistním eklektismem, který je v podobných prostorách viditelný na velké spoustě míst po celém světě. Jejich verze industrialismu je prodchnutá nádechem luxusu v každém směru.

Industriální skelet prostoru byl citlivě zachován a zrestaurován a to i včetně viditelných nosných a instalačních prvků. Bytu dominují podlahy z leštěného betonu, na mnoha místech byly přiznány dokonce i cihlové zdi. Ovšem co se zařizovacích předmětů týče, nenalezneme zde žádný stereotyp.  Na rozdíl od klasických loftů se designéři rozhodli použít moderní designový nábytek, který sice svým stylem simuluje industrialismus, ale ve skutečnosti se jedná o luxusní kousky ze známých designových showroomů

Centrální obytný prostor sestává z obývacího pokoje, jídelny a kuchyně a jak je zvykem, je pouze symbolicky rozdělen na jednotlivé funkční zóny.  Kuchyňská linka v černém matu a jednoduchém designu je doplněna stylovým stolem z dílny studia moooi a železnými židličkami. Stylovým designovým prvkem je baldachýn z retro žárovek, zavěšený přímo nad stolem. V obývacím pokoji pak můžeme obdivovat překrásnou pohovku a křeslo z pravé kůže, se stylovou povrchovou úpravou. Nechybí ani minimalistický biokrb. Po samonosném ocelovém schodišti se pak dostaneme do patra, kde se nachází soukromé prostory majitele s ložnicí, šatnou, koupelnou a pracovnou. Také zde se setkáme s podlahami z litého betonu. Hlavní ložnice s postelí, která je ze stejné kůže jako pohovka a křeslo v obývacím pokoji, byla ozvláštněna dřevěným obkladem zdi ve tvaru dřevěných parket. Jako stylový doplněk byla použita světla se stínidly z litého betonu. Koupelna se solitérní vanou a betonovými obklady zdí je sama o sobě designovým skvostem a především místem určeným k duševní očistě a relaxaci.

Poděkování a zdroj fotografií: ldwhite

Renovace staré budovy v berlínské čtvrti Prenzlauer Berg je dílem architektů ateliéru asdfg Architekten, kteří předválečný dům v dezolátním stavu transformovali na loftový byt, jež poskytuje útočiště pětičlenné rodině. Vzhledem k tomu, že díky historické povaze budovy nebylo možné provádět změny vnější fasády, se architekti rozhodli pro otevřenou dispozici vnitřních prostor a zachovali v podstatě pouze nejnutnější nosné prvky, aby tak docílili maximálního osvětlení interiérů. Zároveň odstranili nánosy původních omítek a ponechali pouze původní cihlové zdivo, které celému prostoru dodává industriální nádech. Pro podlahy byl pak zvolen bílý epoxidový nátěr, který nejenže skvěle vypadá, ale se také výborně udržuje.

Hlavní obývací prostor zabírá celou jednu polovinu domu a otevírá se přes dvě patra budovy až do střešních konstrukcí. Jeho srdcem je jednoduchá kuchyňská linka v bílém matu s deskou z dubového masivu. Velmi stylově působí osvětlení z vinných lahví, ledabyle rozvěšené nad pracovní deskou. Nad linkou se vine bílé samonosné schodiště v kombinaci kovu a masivu, jenž jakoby prorůstalo celým domem a spojuje všechny jeho nadzemní patra. Kousek opodál je pak umístěn jídelní stůl s deskou z ebenové dýhy, doplněný několika klasickými židlemi, zakoupenými v místním bazaru. Nad stolem je pak umístěno romanticky působící svítidlo z bílých perleťových penízků.

Po schodišti se pak dostaneme do galerie v prvním patře, odkud je přístup k ložnicím majitelů domu a jejich dětí. Ložnice rodičů má svou vlastní koupelnu, šatnu a galerii, na které nalezla své místo pracovna, jež je tak opticky oddělena od odpočinkového prostoru a přitom vždy na dosah ruky. Vlastní galerii, tentokrát ovšem určenou pro spaní, má také každy z dětských pokojů, čímž došlo ke zvětšení jejich obytné plochy. V této klidové zóně má díky tomu každý člen rodiny potřebné soukromí a vlastní útočiště. Celý dům je brilantní ukázkou renovace a návrh jeho dispozice plně respektuje současné nároky a trendy moderního bydlení.

Poděkování a zdroj fotografií: asdfg Architekten

Přízemí, jež je částečně zapuštěno do terénu a je z něj přímý přístup na zahradu. Zde se nachází klidová zóna s ložnicemi a koupelnami. Co se interiérové koncepce týče, pak i zde vládne minimalismus, ozvláštněný obklady z patinovaného dřeva. Zařízení se omezuje jen na nejnutnější nábytek, ve většině případů v podstatě jen na postele. Velkorysé úložné prostory a šatna se nachází hned vedle nádherné koupelny v zadní části tohoto poschodí. Koupelna sama je opravdovým designovým skvostem. Černé mozaikové obklady na stěnách, leštěná betonové podlaha a nábytek v mahagonovém odstínu spolu perfektně ladí. Centrálním prvkem je však nádherná solitérní vana, umístěná přímo před oknem s výhledem do zahrady.

Denní zóna, v prvním patře, kam se dostaneme po dřevěném schodišti, je rovněž pojata v minimalistickém duchu. Centrem celého prostoru je kuchyně v kombinaci černého matu a medového dubu se skoseným ostrůvkem, jehož linie přesně kopírují zkosení linií stěn domu. Vpravo od kuchyně se přes jídelnu, s jednoduchým stolem doplněným židlemi Vitra, dostaneme do obývací části s vestavěnou sedačkou a krbovými kamny, jejíž celá stěna je prosklena a umožňuje tak výhled do okolní krajiny. Na straně druhé pak nalezneme mediální koutek s televizí a samozřejmě také sociální zázemí.

MU ARCHITECTURE

Díky památkové ochraně muselo být průčelí domu směrem do ulice zachováno a na některých místech bylo dokonce přiznáno i původní zdivo. Architekti důmyslně rozšířili stávající obytný prostor pomocí přístavby do vnitrobloku. Její fasáda z trapézových plechů hořčicové barvy tvoří zajímavý kontrastní prvek k tradiční architektuře původní stavby a její plochá střecha pak skvěle slouží jako platforma pro terasu o patro výše. Patio samotné je pak dokonalou oázou klidu uprostřed rušného města a perfektním místem pro posezení s přáteli při sklence dobrého vína. Sloupy, podpírající pergolu byly zachráněny při rekonstrukci interiérů domu.

Z původní dispozice domu byly zachovány pouze jeho obvodové stěny a celý vnitřek byl propojen v jeden veliký celek. Interiér je rozdělen na tři úrovně, přičemž centrální komunikační tepnu mezi jednotlivými patry tvoří napůl dřevěné a napůl visuté schodiště. Potřebné úložné prostory byly povětšinou vyřešeny formou vestavných skříní, či policových dílů, jež slouží zároveň jako optické předěly jednotlivých funkčních zón a přitom nijak nenarušují čistotu designu a eleganci stavby. Co se zařízení a vybavení týče, pak všude vládne eklektický minimalismus. Díky tomu, že je dům prost zbytečného nábytku a dekorací, může na první pohled působit poněkud stroze. Nicméně celkový výraz dává plně vyniknout zajímavým architektonickým prvkům původní stavby, ať již se jedná o tesané zárubně oken a dveří, či jiné fasádní prvky, které byly pečlivě zrekonstruovány a samy o sobě jsou uměleckými díly.

Poděkování a zdroj fotografií: Arrokabe Arquitectos, Luis Diaz

Dvoupatrová stavba ve tvaru jednoduchého kvádru působí při pohledu z ulice jakou monolitická betonová masa, jen místy ozvláštněna dřevěnými obklady, aby tak zůstalo uchráněno soukromí majitelů. Zadní fasáda je pak téměř celá prosklená a opticky tak propojuje vnitřní prostory domu se zahradou, která je díky tropickému podnebí Yucatánu v podstatě druhým obývacím pokojem. Celé přízemí je propojeno v jeden funkční celek a sestává ze vstupní haly, kuchyňské části, jídelny a prostorného obýváku. Vstupní prostor je omítnut pohledovým betonem, který se opakuje také ve formě dlouhé lavice při jedné ze stěn. K tomuto minimalistickému konceptu byl jako kontrastní prvek zvolen blok starých dřevěných skříní a skříněk, sloužící k uložení věcí. Na tento prostor pak plynule navazuje kuchyně s linkou v kombinaci teakového dřeva a černého laku. Nerezová lednice Side by Side, byla umístněná do zděné niky stěny vestavby, ve které se nachází koupelna a sociální zázemí. Dominantním prvkem je bezesporu vysoký stůl z masivu, doplněný barovými židličkami studia Kartell. Na jídelní část plynule navazuje obývací pokoj, vybavený dvěma křesly Barcelona v designu Miese van der Rohe a dvěma apartními křesílky z překližky v designu manželů Eamesových. Konferenční stolek s deskou z jediného fragmentu kmene staletého stromu pak kromě své běžné funkce plní také funkci estetickou a působí jako nevšední plastika.

Po samonosném ocelovém schodišti se dostaneme na galerii v prvním patře, sloužící jako relaxační koutek, knihovna a pracovna. Stylová křesílka a pohovka jsou doplněny stolkem s grafiti a vysokou knihovnou z palisandru. Pro oživení tohoto prostoru byla použita umělecká dílna současných mexických autorů. Poslední patro je vyhrazeno ložnicím a koupelnám. Také zde převažuje minimalistický styl a vybavení se omezuje pouze na nejnutnější nábytek. Velmi zajímavým prvkem je malá lodžie v hlavní ložnici, která je díky blízkosti vedlejší stavby včleněna do masy domu a lze ji uzavřít posuvnými okny. Toto místo je ideální především pro romantickou snídani ve dvou v příjemném stínu, když všude jinde venku již panuje horké tropické ráno.

Poděkování a zdroj fotografií: Taller Estilo Arquitectura

K původní stavbě s akcenty viktoriánského stylu byla přistavěna moderní krychlová přístavba, která byla oblečena do „romantizujícího“ kovového pláště s florálním rastrem, který na první pohled působí jako gigantická krajka. Tento plášť plní funkci zastínění před pálícím sluncem a zároveň opticky zjemňuje surový styl nového železobetonového křídla. Slunce navíc vytváří na vlastní fasádě díky hře světla a stínu skutečně jedinečné efekty, které se postupně během dne mění a dodává jinak poměrně fádním proskleným plochám potřebnou dynamiku.

S prolínáním moderny a vintage prvků se setkáme také v interiérech vily. Velmi efektně působí například designový jídelní stůl, doplněný apartními židličkami z překližky a kovu z poloviny minulého století, či retro komoda pod televizí, které pro změnu kontrastuje hypermoderní a jednoduchý krb z pohledového betonu. Designérům se skutečně podařilo nepřesáhnout křehkou rovnováhu mezi estetikou a kýčem, díky čemuž působí celý dům neobyčejně útulně a přitom splňuje všechny současné nároky na moderní životní styl.

Poděkování a zdroj fotografií: STUDIO 53