Zámek Bechyně zahájil 29. května letošní uměleckou sezónu nesoucí název Relational Fields („Vztahová pole“), který odráží témata zkoumaná v jednotlivých výstavách – podoby vztahů mezi díly a okolním prostorem, současným uměním a historickou architekturou, generacemi autorů, ale i samotnými návštěvníky a vystaveným uměním. Letošní ročník vyniká intenzivní prací se zvukem, site-specific instalacemi a vůbec poprvé také vstupem současného umění do historických interiérů zámku. Expozice jsou rozmístěny napříč celým zámeckým areálem.

O zámku

Zámek Bechyně leží nad soutokem Lužnice a Smutné ve stejnojmenném městě asi 120 kilometrů od Prahy. Původně gotický hrad nechal postavit Přemysl Otakar II. v roce 1268, renesanční podobu však získal v 16. století za pobytu Petra Voka z Rožmberka. Zámek se pyšní nádvořím s freskami Bartoloměje Beránka, Vokovým sálem, stropovým sálem s pískovcovým pilířem i jednou z největších evropských sbírek dětských portrétů. Po dobu 233 let patřil rodu Paarů, který nechal zbořit předhradí a založil lovecký park.

Relational Fields

Současné umění na návštěvníky dýchne už před vstupem do zámeckého areálu, kde se nachází nová stálá instalace jednoho z nejvýznamnějších českých designérů současnosti Maxima Velčovského. Jeho díla jsou součástí sbírek například ve Victoria and Albert Museum v Londýně nebo Centre Pompidou v Paříži.

Letošní sezóna oslovuje všechny smysly – včetně sluchu. Jedním z vystavujících umělců je nizozemský hudební skladatel Roland Emil Kuit, jehož tvorba se dostala až do vesmíru na palubě mise NASA OSIRIS-REx. Pro Zámek Bechyně vytvořil zvukovou instalaci Intermodel Morphology, kterou si každý návštěvník může aktivovat naskenováním QR kódu, a vytvořit si tak vlastní individuální zážitek při průchodu parkem.

V podkroví zámecké sýpky se nachází jeho druhá interaktivní instalace Mass, jejímž hlavním prvkem je 10 000 pingpongových míčků. Ty mohou návštěvníci pomocí větráků sami rozhýbat a tím měnit dynamiku celé instalace.

Výjimečnou novinkou letošní sezóny je také premiérový vstup současného umění přímo do historických interiérů zámku. Svá díla zde vystavila švýcarská multimediální umělkyně Nives Widauer – někde jako drobný detail, jinde jako výrazný figurální objekt.

Výstavní část v zámecké sýpce propojuje mezinárodní i současnou scénu napříč generacemi. První patro patří výběru umění z Galerie Konrad Fischer, které reflektuje krásu i křehkost světa a zdůrazňuje potenciál mezilidských vztahů. Druhé patro nabízí českou perspektivu v podání Galerie Etcetera a Miroslava Jiřelého, kde se propojuje lokální historie, politická paměť i otázky identity.

Přízemí sýpky tentokrát nechává nahlédnout prostřednictvím nově vydaného katalogu The Stava Family Collection, Part I. do sbírky rodiny Stava, která zámek získala v restituci v roce 1992.

Zámek i výstavy jsou veřejnosti otevřeny od 29. května do 13. září 2026.

Foto: Libor Sváček, Vladimír Kiva Novotný

Komplexní zážitek nového cirkusu 

Na scénu Jatek78 se vrací divácky oblíbená inscenace SENSES souboru Cirk La Putyka a finského režiséra Maksima Komara. Představení uváděné od 26. do 31. května propojuje historii cirkusového umění s moderním jazykem nového cirkusu. Představení hravě překračuje žánrové hranice – kombinuje vzdušnou i pozemní akrobacii, tanec, pantomimu, žonglování, klauniádu i práci s objekty a nabízí tak komplexní zážitek nového cirkusu, kde se tělesnost, emoce a vizuální poetika prolínají v jeden celek. Těšit se můžete na intenzivní zážitek, který se dotkne všech smyslů, a na atmosféru cirkusového šapitó. 

„Stejně jako často u mých projektů s úžasným souborem Cirk La Putyka začal i tento tím, že jsem se snažil uchopit širokou škálu talentů v obsazení, které zahrnovalo hudbu, tanec, různé formy divadla, cirkusové disciplíny, sport a další oblasti. Poté jsem si začal představovat různé způsoby, jak tyto schopnosti kombinovat,“ přibližuje Maksim Komaro. „Tento proces se prolíná s mým dlouhodobým studiem historie performativního umění. Zajímají mě dovednosti a myšlenky, které existovaly, ale byly zapomenuty, nebo okamžiky v historii, kdy došlo k určité ‚trhlině‘ v estetickém kánonu. A také to, zda si lze představit, že by se tato trhlina otevřela ještě více a odhalila imaginární prostor modernity nebo uměleckého přístupu, který nikdy nedostal možnost se rozvinout.“

Pod Komarovým režijním vedením vystupuje v SENSES devět talentovaných umělců, jejichž výkony doprovází hlas vypravěče Jiřího Kohouta (v alternaci s Adamem Jourou). Síla inscenace nespočívá jen v technické preciznosti performerů, ale i v citlivé práci s hudbou, světlem a scénografií. Inscenace osciluje mezi minimalistickou poetikou a hravou inspirací tradičními cirkusovými čísly, díky čemuž dokáže oslovit děti i dospělé, zkušené fanoušky nového cirkusu i diváky, kteří se s tímto žánrem setkávají poprvé.

Komaro v inscenaci navazuje na svou dlouholetou spolupráci se souborem, se kterým v minulosti vytvořil projekty jako Isole, Batacchio nebo Kaleidoscope. Letos na podzim navíc chystá na zdejší scéně novou premiéru a zároveň se v prostoru Azyl78 uvede jeho autorská inscenace Okamžik. 

Cesta životem 

Z repertoáru Cirku La Putyka, který je v blízké době k vidění, dále doporučujeme představení Up End Down, jeden z nejzásadnějších titulů souboru. Up End Down je příběhem člověka, který žije jen se svými vzpomínkami, pohledem na cestu od narození do smrti skrze naše fantazie, na cestu mezi zemí a nebem. 

Současná „remastered“ podoba představení měla premiéru v prosinci loňského roku. Díky přepracované hudební složce, kterou pro jedenáctičlenný orchestr připravili autoři původní hudby Jan Maxián a Jan Balcar, nabízí tato verze ještě intenzivnější zážitek. Up End Down je zároveň dílem, které se mění organicky, s životem interpretů. „Představení se samo vyvíjí tím, jak ho hrajeme, tím, jak nabíráme zkušenosti, ale také tím, jak stárneme,“ říká režisér inscenace Rostislav Novák. Jednu z hlavních rolí hraje už od premiéry i jeho otec Rostislav Novák st. „V Up End Down jsme se s tátou poprvé potkali na jevišti. Vidět, jak s tou rolí 14 let žije, je pro mě vždycky fascinující zážitek,“ dodává.

Divadlo mladé generace

Prostor dostává i mladá divadelní generace. Od studia J.A.N.T.A.R. jste mohli na scéně Jatek78 už zhlédnout komorní a tíživou inscenaci Čekání, nyní máte příležitost navštívit ještě derniéru představení Ve jménu Hamleta, které nabízí současný pohled na Shakespearovu klasiku. Režisér Otto Dušek pracuje s tradičním principem, kdy všechny role ztvárňují muži, zároveň ale text obohacuje o groteskní a satirické prvky. Výsledkem je dynamická adaptace, která odhaluje temnotu rodinných vztahů, sobectví i manipulaci, aniž by ztrácela kontakt s dnešní generací diváků. V jedné z hlavních rolí se představí také Maxmilián Kocek, známý z minisérie Metoda Markovič či seriálu Sex O’Clock. 

Za zmínku stojí také Černá voda od KAMPAK kolektiv. Režisér David Czesaný zve diváky do atmosféry jedné magické letní noci u koupaliště, kde se prolínají vzpomínky, sociální rozdíly i dávno neuzavřené emoce. Program Jatek78 tak ukazuje, že vedle etablovaných jmen dokáže podpořit i novou generaci tvůrců a performerů.

Zdroj: Jatka78 archiv

Festival Divadelní svět Brno patří mezi největší divadelní festivaly v Česku a každoročně do Brna přiváží inscenace, za kterými byste jinak museli i do zahraničí. Letos nabídne přes 90 představení – od činohry přes tanec až po site-specific projekty a program pro děti. Nebudou chybět ani další doprovodné akce nabízející příležitost k setkávání, seberozvoji a tvorbě. 

Podmanivé představení o křehkosti světa

Festival odstartoval představením světoznámého souboru Nederlands Dans Theater, který se do Česka vrátil po deseti letech. Ve dvou termínech v Janáčkově divadle odehrál před vyprodaným sálem oceňovanou inscenaci Postavy mizejícího světa. Tato dojemná taneční trilogie, zamýšlející se nad naléhavými tématy globální společnosti vznikla ve spolupráci s choreografkou Chrystal Pite a choreografem Simonem McBurneym, spoluzakladatelem divadelní společnosti Complicité. Pro tuhle podívanou se vyplatí vážit cestu i přes půl republiky. Jedná se o mistrovské dílo kombinující vizuální dokonalost a pokročilé pohybové schopnosti s naléhavou výpovědí. Pite neobětuje krásu pohybu ve prospěch sdělení – naopak. Význam vyrůstá přímo z něj. McBurney se přitom vyhýbá doslovnosti i laciné antropomorfizaci, ale nebojí se do jinak tíživého celku vnést jemné momenty ironie či nadhledu. A také prvky neurovědy, které prostupují zejména druhou částí.

První část téměř tříhodinové inscenace se zabývá environmentální problematikou, vymíráním druhů. Tanečníci ztělesňují různá zvířata i rostliny – jejich um spolu s tíživou atmosférou inscenace a zdařilou prací se světlem na nás rozhodně zapůsobili. Krajina se bortí, světlo se proměňuje, svět, jak ho známe, mizí.

Druhá část obrací pozornost k člověku – konkrétně k jeho v dnešní digitální době zahlcené mysli. Tanečníci sdílejí prostor, ale působí, jako by každý existoval v jiné realitě – uzavřený ve vlastním světě algoritmů a levného dopaminu. Motiv pravé a levé mozkové hemisféry se zde promítá do choreografie plné fragmentace a opakování. Závěrečná část je requiem. Přináší motivy smrti, truchlení, smíření i kontinuity mezi generacemi. 

Ve znamení tance, hudby a imaginace 

I další line-up festivalu zní zajímavě. Ve spolupráci se souborem Baletu Národního divadla Brno přiváží Nederlands Danse Theater také svůj druhý ansámbl (NDT 2), který tvoří nejmladší taneční generace. Komponovaný taneční večer s názvy Folkå a SAABA, který festival uvede 12. května v Janáčkově divadle, nabídne dvě choreografie plné hudby a rytmu s tématy vztahů komunit a přírody. 

Sedmnáctý ročník festivalu nabídne více než 90 představení napříč žánry – od velké činohry přes tanec a nový cirkus až po komorní projekty. Hned několik z nich získalo různá ocenění, např. Thálii (ať už přímo titul, nebo soubor či někteří herci). Hlavním pořadatelem je Národní divadlo Brno a zapojí se téměř všechna další brněnská divadla, včetně Divadla Husa na provázku, Městského divadla Brno, Divadla Radost a Divadla Polárka, nově také nezávislá scéna Co.Labs či literární salon Rezidence Café Kaprál. 

I když je řada představení (jako Ptačí sněm, Rozum a cit či Grandhotel pocitů) už vyprodaná, pořád je z čeho vybírat. Za pozornost jistě stojí velkolepá tanečně-loutková inscenace Má vlast, která vznikla v koprodukci České filharmonie, DEKKADANCERS, Divadla bratří Formanů a Jatek 78. Jedná se rovněž o historicky první scénické provedení hudebního cyklu Má vlast. Představení plné loutek, výtvarné imaginace a pohybu je určeno pro dospělé i děti. 

Klasika i moderní formy 

Činoherní soubor Slovenského národného divadla, který je již každoročně tahounem diváckého zájmu, vystoupí s inscenací Ionescova Nosorožce. Z Bratislavy přijede i představení Sněhová královna a černé zrcadlo, které vzniklo na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena a slibuje silný příběh lásky, moudrosti a krásy. Je vhodné pro děti od osmi let. 

Koprodukční norsko-francouzské představení uskupení Plexus Polaire Domeček pro panenky přiveze do Mahenova divadla uhrančivou podívanou klasického Ibsenova textu Nora, ve které budou na diváky čekat loutky pro dospělé v nadživotní velikosti i strhující herecký výkon Yngvild Aspeli v hlavní roli. Skvělou pohybovou zábavu pro děti i dospělé přiváží na festival perfomer Viktor Černický s inscenací PNEU, kterou můžete znát z Jatek 78. Na kolečkových bruslích to rozjede Jitka Sara Páníková v originální inscenaci o křehkosti a hledání dokonalosti s názvem Slip Grip.

V rámci letošního ročníku festival připravil také speciální Divadelní výjezdy. Tři inscenace – Duchové jsou také jen lidé, Herkules, Parsifal – tak mohou zájemci zhlédnout i v jiných městech.

Pokud letošní ročník něco naznačil už svým preview, pak to, že Divadelní svět Brno nebude jen přehlídkou špičkového divadla, ale i silnou výpovědí o světě, ve kterém žijeme. I proto stojí za pozornost. Možná se vám nepodaří ulovit vstupenky na vybrané představení, ale atmosféra v ulicích, otevřený festivalový dům v Janáčkově divadle a další doprovodný program dělají z DSB událost, která přesahuje samotná představení. My se v květnu na několik inscenací chystáme a věříme, že se k nám přidáte – a to třeba i v příštím roce. 

Zdroj: DSB

Na scéně vinohradského divadla D21 sledujeme Petru, která se snaží žít dál poté, co byla znásilněna. „Jako bych si nepatřila,“ říká. „Nic jí není“ a zároveň má zničený život. Minulost, kterou chtěla zapomenout, se prolíná se současností a ztrácí hranice mezi tím, co je skutečné, a tím, co si musela namluvit, aby přežila. Psychologické drama Symbióza? je minimalistické, komorní a přitom intenzivní a významné.

V hlavní roli se střídají Josefína Prachařová a Karolína Lea Nováková. Další postavy ztvárňují Maximilián Dolanský nebo Matouš Vyšata, Magdalena Prostá či Veronika Divišová a Filip František Červenka nebo Mikuláš Matoušek. Soubor NEmyslim kolektiv představuje mladé neokoukané tváře a talenty a nebojí se mluvit o tabuizovaných tématech. 

S autorkou a režisérkou Tinou Davídkovou jsme se bavili nejen o vzniku inscenace, ale i o tom, proč je důležité přestat reagovat podle zaběhnutých schémat. „Myslím, že je pro nás psychicky snazší znásilnění vnímat jako ojedinělý exces než jako něco, co se může odehrávat v běžných situacích a vztazích. Ve chvíli, kdy o takové zkušenosti člověk začne mluvit otevřeněji, začnou se ozývat další ženy z okolí se stejným nebo podobným příběhem. Najednou to přestane být výjimka,“ přibližuje v rozhovoru zkušenost, jejíž četnost potvrzují i data. Podle průzkumu je za život znásilněna každá pátá žena a je prokázané, že nejvíce případů znásilnění přichází od lidí, které oběť dobře zná. O zneužívání mužů se mluví ještě méně, ačkoliv tvoří v průměru 10 % obětí. A často se bojí mluvit, protože se mnohdy setkávají s viktimizací a bagatelizováním tématu. I kvůli prolomení mlčení Symbióza? vznikla. 

Odvaha promluvit 

NEmyslim kolektiv se profiluje jako spolek, který otevírá těžká a opomíjená témata. Co pro tebe znamená „NEmyslet“? 

Nejde o to přestat přemýšlet, ale přestat automaticky reagovat podle naučených schémat. U citlivých témat máme tendenci rychle soudit, radit nebo zlehčovat, protože je to pro nás komfortní. „NEmyslet“ pro mě znamená na chvíli tyhle reflexy vypnout a opravdu naslouchat tomu, co druhý říká – i když je to nepříjemné.

Jak jste se dali dohromady? Ať už s Terezou Keltyčkovou a Kateřinou Vášovou, tak následně s herci a herečkami?

Tereza je moje kamarádka z dětství a zároveň člověk, se kterým sdílím podobný přístup k práci i uvažování. Když jsem jí řekla o nápadu na NEmyslim, okamžitě se rozhodla do něj jít se mnou a dnes drží hlavně organizační stránku. S Kateřinou se známe z vysoké školy – původně jsem ji oslovila kvůli focení, ale postupně z toho vznikla dlouhodobá spolupráce.

U herců jsem od začátku chtěla pracovat s mladou generací. Někoho jsem viděla na jevišti a oslovila ho napřímo, někdo přišel na doporučení. Celé to vznikalo dost přirozeně. 

V repertoáru máte zatím představení Symbióza?. Hra původně vznikla jako projekt tvé bakalářské práce. Proč jsi zvolila zrovna téma znásilnění a posttraumatu?

Protože se o něm mluví hodně zjednodušeně. Ve veřejném prostoru se řeší hlavně samotný čin, ale méně to, co následuje – reakce okolí, pochybnosti, rozpad vztahů a dlouhodobé následky. Zajímalo mě právě to „potom“, které bývá pro člověka často složitější než samotná událost.

Zároveň mám vlastní zkušenost a zjistila jsem, že ve chvíli, kdy o ní člověk začne mluvit otevřeněji, začnou se ozývat další ženy z okolí se stejným nebo podobným příběhem. Najednou to přestane být výjimka a ukáže se, jak běžná ta zkušenost je – jen se o ní většinou mlčí. V tu chvíli mi dávalo smysl to zpracovat a pojmenovat i skrze divadlo. 

Poprvé jsi hru uvedla už v roce 2023. Jak se její podoba změnila pro současnou „verzi 2.0“? 

Původně to byl spíš komorní školní projekt. V nové verzi mají postavy větší prostor a víc pracujeme s perspektivou okolí, ne jen oběti. Ubylo vysvětlování a přibyly situace, ve kterých si divák musí význam poskládat sám. 

Co pro tebe znamená Symbióza? 

V kontextu hry je to pro mě stav, kdy ve vztahu zůstáváme déle, než je pro nás zdravé, jen proto, že sdílíme minulost a je nám ji líto opustit. Není to o blízkosti, ale o neschopnosti se oddělit, i když už to nikomu nepomáhá.

Co pro tebe bylo při zpracovávání tématu znásilnění, při práci s herci na tomto tématu nejdůležitější nebo nejtěžší?

Nejdůležitější pro mě byl empatický přístup k textu i k sobě navzájem. Hned na začátku jsme si řekli, co tím chceme sdělit, aby každý věděl, do čeho vstupuje, a mohl se rozhodnout svobodně. Chtěla jsem, aby se všichni cítili v pohodě a měli jasné hranice – nikdo nemusel jít dál, než chtěl, ale zároveň jsme téma neobcházeli jen proto, že je nepříjemné. Doufám, že se to povedlo. 

Zpracovávat tak silné téma vyžaduje určitou dávku odvahy a síly. Měla jsi ty nebo tvé okolí někdy pochybnosti?

Ano – měla jsem hlavně obavu, aby to nebylo povrchní nebo jen efektní. Zároveň ale pokaždé, když slyším, jak někdo tohle téma zlehčuje nebo se mu vysmívá, je to spíš motivace se ho nebát a mluvit o něm nahlas. Setkávám se s tím v běžném životě velmi často a právě to mě utvrdilo, že je to něco, co zpracovat rozhodně chci.

Konzultovala jsi vznik inscenace s odborníky?

Ano. Tím, že jsem tohle téma sama v životě řešila, konzultovala jsem ho s psycholožkou a zároveň jsme vycházeli z reálných dat a výzkumů organizací, jako je Amnesty International, aby situace v inscenaci odpovídaly realitě.

Otevřená generace 

Podle průzkumu organizace proFem z roku 2023 je za život znásilněna každá pátá žena a denně se u nás stane v průměru několik desítek znásilnění. Přesto je to téma, které stále naráží na ticho a nedůvěru vůči obětem. Proč? Proč si myslíš, že je pro společnost tak těžké ho přijmout jako systémový problém?

Myslím, že je pro nás psychicky snazší vnímat ho jako ojedinělý exces než jako něco, co se může odehrávat v běžných situacích a vztazích. Přijmout ho jako systémový problém by totiž znamenalo připustit, že souvisí i s každodenní komunikací, stereotypy a reakcemi okolí – tedy s věcmi, kterých jsme všichni nějak součástí. Označit ho za extrémní výjimku nám umožňuje držet si odstup a pocit bezpečí, zatímco realita je mnohem nepohodlnější.

V posledních letech je debata otevřenější, změnila se i zákonná definice znásilnění. Vnímáš posun třeba i ve způsobu, jakým publikum reaguje na inscenaci?

Ano, určitě. Jsem ráda, že se debata kolem tohoto tématu postupně rozšiřuje – čím víc si sdílíme postoje a zkušenosti, tím větší je šance se někam posunout. Vnímám to hlavně u své generace, která je k němu výrazně otevřenější a ochotnější o něm mluvit bez okamžitého zlehčování nebo zpochybňování.

Pro koho je představení vhodné? Proč bys ho doporučila? 

Je určené zhruba od 14 let výš a pak už pro všechny věkové kategorie – věřím, že je to téma, které se nějak dotýká nás všech. Doporučila bych ho proto, že nabízí jiný pohled na znásilnění, především na to, jak vypadá vnitřní prožívání člověka a co se děje, když s tím zůstane sám.

Chcete hrát i pro školy. Budete s představením jezdit i mimo Prahu? 

Se školami začínáme od března. Věřím, že to pro studenty může být něco jiného než běžná prevence a že jim to otevře zájem o celé téma. Určitě bychom rádi oslovili i školy mimo Prahu, bude pak na domluvě, zda budeme jezdit my, nebo oni za námi. Obě varianty by byly skvělé.

Plánujete i nějaký doprovodný program, třeba debaty s psychology nebo organizacemi jako Amnesty International, Konsent, proFem apod.?

Ano, po představeních pro školy budou debaty s psychologem. Budeme se snažit téma víc otevřít a doprobrat. 

Duševní zdraví, vztahy a identita 

Plánuješ v NEmyslim kolektiv primárně uvádět vlastní autorské texty, nebo chceš spolupracovat i s dalšími dramatiky a režiséry?

Ráda bych primárně uváděla autorské texty, ale spolupráci se nebráním. Tvořím s lidmi ráda, takže pokud s někým sdílím podobný pohled a přístup, jsem otevřená i společným projektům.

Jakým dalším tématům by ses chtěla ve své tvorbě věnovat? Prozradíš, na čem dalším aktuálně pracuješ?

Dlouhodobě mě zajímají vztahy v rodině a to, jak formují naši identitu. S tím souvisí i téma mentálního zdraví – jak si neseme věci, o kterých se doma nemluví, a jak se to promítá do dalších vztahů.

Ráda bych se věnovala také prostředí sportu, protože si myslím, že psychický tlak, výkon a často i toxické nastavení vztahů jsou tam pořád hodně opomíjené. Obecně témata, která rezonují s naší generací – hledání identity, nejistota, tlak na úspěch nebo otázka, jak žít autenticky.

Aktuálně si sbírám materiál a rozhovory právě k těmto okruhům a přemýšlím nad dalším autorským projektem, který by na ně navazoval. 

Plánuješ zůstat spíše u dramatické tvorby a režie, nebo píšeš/láká tě psát i jiné texty?

V psaní si téměř nedávám hranice. Vystudovala jsem literární tvorbu a baví mě různé žánry – od poezie přes prózu až po scénáře. Divadlo je pro mě ale určitě nejbližší a nejautentičtější forma vyjádření.

Čemu se dále věnuješ, když zrovna neřešíš divadlo? 

Za poslední dva roky jsem dostala několik zajímavých příležitostí – pracovala jsem na filmových natáčeních, televizních projektech i v oblasti PR. Volný čas nejraději trávím s nejbližšími. Ráda si čtu, hraju golf… Je toho spousta. Ale upřímně – pro mě je divadlo zároveň největší forma relaxu. Ať už ho tvořím, nebo sedím v hledišti jako divák, je to prostor, kde si skutečně odpočinu. 

Jak dále odpočíváš a udržuješ si duševní pohodu?

Kromě divadla je to pro mě hodně času o samotě. I když jsem společenský člověk, potřebuji pravidelně úplně vypnout, nic neřešit a být sama se sebou. Ticho a odstup mi pomáhají si věci srovnat. Zároveň mám kolem sebe opravdu skvělé lidi, o které se můžu opřít. Právě oni jsou pro mě ten největší lék.

Zdroj: NEmyslim kolektiv archiv (Kateřina Vášová)

Odpočiňte si v euforii 

Vzrušení. Dekadence. Hudba. Rytmus. Tělo. Zážitek. Kabaret. Show. Euforie. Po roce a půl intenzivního uvádění se inscenace Rest in Euphoria souboru Cirk La Putyka blíží ke svému finále. V Jatkách78 se odehraje poslední série repríz a dubnová derniéra uzavře jednu etapu tvorby Rosti Nováka ml., která významně ovlivnila podobu současného pohybového a hudebního divadla. Představení inspirované kabaretní scénou počátku 20. století i současným novým kabaretem je jedním z highlightů jarní sezóny. Jde o vizuálně strhující show, v níž vystupuje 18 akrobatů – polovina ze zahraničí – a přinášejí disciplíny, které se u nás běžně nevidí, jako třeba hair hanging. Spolu s akrobaty je tu i slovenská zpěvačka Katarzia, která pro R. I. E. složila originální hudební kompozici a osmdesátiminutovou show osobně provází charismatickým zpěvem.

Výrazná scénografie Pavly Kamanové dotváří proměnlivý prostor na pomezí kabaretu, rituálu a snu. Rest in Euphoria během svého uvádění provokovala, fascinovala i otevírala diskuse – a právě v tom spočívá její síla. Využijte jednu z posledních šancí vstoupit do světa, kde se potkává humor, groteska, odvaha a čistá fyzická krása. Nechte odpočívat mozek, jak vás jeden z akrobatů vyzve v úvodu téhle show, a přijďte zažít euforii. 

Flow State 

Flow State je slovem roku 2025 a zároveň názvem první sólové výstavy módního návrháře Jana Černého ve světlíku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Stav absolutního zaujetí, kdy přestáváte vnímat čas i okolní svět, je pro Černého přirozeným pracovním režimem – a právě ten se rozhodl přetavit do výstavního zážitku. Autor, držitel titulu Grand designér Czech Grand Design 2024 a zakladatel značky Jan Société, se zde představuje jako designér emocí a situací, které diváka vtahují dovnitř dění.

Dominantou instalace je monumentální, stokilové kyvadlo zavěšené v šestnáctimetrové výšce, pokryté šedesáti kilogramy zelených krystalů Preciosa, jejichž třpyt se rozlévá celým prostorem. Černý se pro něj inspiroval vzpomínkou na kyvadlo ve spořitelně v rodném Hodoníně. „Kyvadlo je pro mě symbolem času, který ale neběží všem a vždycky stejně. Já sám pracuji před časem, předbíhám ho. Pracuji vždy na tom, co teprve bude, a co je v okamžiku zhmotnění už vlastně minulostí. Ale jsou okamžiky, kdy se pohlcen zaujetím, vášní tvořit, atmosférou, dokážu ocitnout mimo lineární časové kontinuum a stane se zázrak. Svět se zastaví a já v tu chvíli můžu vidět celý vesmír v zrnku písku a věčnost prožít v jedné hodině,“ komentuje ústřední bod výstavy Jan Černý.

Kurátorka Michaela Kádnerová spolu s Černým obrací tradiční logiku vystavování oděvu naruby – figuríny v různých pózách, od objetí přes šplhání po konstrukci, jsou rozmístěny na lávkách napříč patry a působí natolik živě, že máte místy tendenci jim uhnout z cesty. Expozici tvoří 24 figurín oblečených do modelů vytvořených speciálně pro tuto výstavu – včetně mikin a triček s nápisem art snob (takové jsou také k zakoupení v galerijním obchodě) – a obutých do tenisek Prestige. Výstava není retrospektivou ani katalogem úspěchů, ale další kapitolou Černého práce se zážitkem, podobně jako jeho módní show. Doplněna je o výběr archivních modelů v expozici 2000+, od úplně prvního kabátu ze studií ve Zlíně až po olympijskou kolekci pro Paříž 2024. Flow State je k vidění do 24. ledna 2027 a nabízí vám možnost zpomalit a nechat se na chvíli pohltit. Vstupné je dobrovolné.

Pokud jste ji ještě nenavštívili, zajděte v Uměleckoprůmyslovém muzeu rovnou i na výstavu Doteky Liběny Rochové, osobnosti, která zásadním způsobem formovala českou módní scénu. V sedmi sálech brněnského Uměleckoprůmyslového muzea na vás čeká expozice, která vás vtáhne do světa, kde se oděv stává uměleckým objektem a kde dotek materiálu, myšlenky a člověka tvoří jeden celek. Prohlédnete si zde více než 130 modelů z ikonických kolekcí či vytvořených na zakázku, umělecké objekty, doplňky, šperky i archivní materiály, které jsou veřejně k vidění vůbec poprvé. Kurátorská koncepce Andrey Běhounkové a Jana Králíčka se vědomě vyhýbá chronologii a nabízí intuitivní průchod výstavou, čímž akcentuje nadčasovost, vnitřní jednotu a kontinuitu tvorby Liběny Rochové. Zážitek podtrhuje i architektonické řešení výstavy od návrhářčiny dcery Magdaleny Rochové.

Moravská galerie v rámci svého Roku módy pokračuje dalším programem. Od 17. dubna nabídne v Pražákově paláci fotografickou výstavu Lenny Knappové I’ll do my own lashes, která se zaměřuje na identitu jednotlivce v zákulisí módního průmyslu. Krátce na to, 24. dubna, odstartuje v Jurkovičově vile výstava módního návrháře Lukáše Macháčka s názvem Hanácká.

Movie & Pages

Plánovali jste se na Valentýna zavřít doma a pustit si film? Co to tentokrát pojmout trochu stylověji? Book club Glam & Pages 14. února pořádá speciální setkání v kině Balt, které propojí filmový zážitek, knihy a fajnovou společnost. 

Čeká vás soukromá projekce filmu Malé ženy, který vznikl podle románu Louisy May Alcottové. Součástí vstupného (490 Kč) je kromě filmu také dárkový box obsahující knihu, balzám na rty či makronky. Nebude chybět popcorn, něco k pití a ještě jedno valentýnské překvapení. Doporučujeme neváhat, kapacita je omezená. Pro zajištění místa stačí napsat na Instagramu Glam & Pages zprávu. Ať už půjdete sami, nebo s kámoškou, věříme, že to bude skvělý víkendový program. A nebojte, event je plánovaný od 13 do 16 hodin, takže stíháte i (další) večerní rande.

A co se v book clubu aktuálně čte? Kniha My body od Emily Ratajkowski. Odvážný a raw debut, který vzbudil emoce a diskuzi. Pokud byste také chtěli sdílet své pocity a názory, o knize můžete debatovat online nebo se přidat na ikonické offline setkání na konci března. Doporučujeme sledovat instagramový profil Glam & Pages, ať vám nic neunikne.

Dialog umění a médií 

Výstava Hit by News v Centru současného umění DOX nabízí pohled na vztah umění a tištěných médií – fenomén, který zásadně formoval moderní společnost a její vnímání reality. Kurátorský výběr ze sbírky švýcarských manželů Anetty a Petera Nobelových, čítající zhruba dva tisíce děl, mapuje dialog mezi tiskem a výtvarným uměním od počátku 20. století až po současnost. Uvidíte zde práce ikonických osobností, jako jsou Georges Braque, Alberto Giacometti, Man Ray, Vladimir Majakovskij či Le Corbusier, vedle děl současných tvůrců, kteří reflektují proměny mediální krajiny v éře globalizace a informačního přetlaku.

Výstava sleduje, jak masmédia vytvořila „druhou vrstvu reality“ a jak na tuto proměnu reagovalo umění. Od formální abstrakce a avantgardních experimentů přes kritiku propagandy totalitních režimů až po reflexi konzumerismu, feminismu či postkoloniálního myšlení. Díla pro výstavu vybral nezávislý kurátor Christoph Doswald. Přijďte se podívat, jak byla, je a nadále bude společnost utvářena médii. Vernisáž výstavy proběhne 5. března – vstup na ni je zdarma.

Zdroj: Vojtěch Filko, Petr Chodura, Apolena Typltová, Falcon, Unsplsh, DOX

Spolu s Jamesem Cameronem se vracíme na Pandoru. Třetí díl Avatara rozšiřuje svět Na’vi o nové kultury a prostředí, která působí syrověji a nebezpečněji než dřív. Jestli může nějaký film vyvolat lásku ke kinozážitku, pak je to právě tento. Takový, který se vyplatí vidět na tom největším plátně s nejlepším zvukem. Od prvních momentů jde o vizuální jízdu, která trvá 195 minut (doporučujeme si tedy dobře rozmyslet množství coly či jiných tekutin, pokud chcete vydržet bez odběhnutí až do konce) a nabízí dost akce i dojemnějších momentů. Škoda jen, že podobnou péči jako vizuál nedostal i scénář, kvůli kterému film místy působí jako recyklát. 

Nejistá budoucnost

Když měl v roce 2009 premiéru první Avatar, přepsal filmovou historii. S tržbami přes 2,9 miliardy dolarů se stal nejvýdělečnějším filmem všech dob a zároveň technologickým milníkem, který změnil způsob, jakým se točí digitální blockbustery. Získal nominace na Oscara za nejlepší film, režii, střih, hudbu, zvukovou režii a střih a byl oceněn za kameru, vizuální efekty a výtvarné pojetí. O třináct let později jsme se dočkali pokračování s podtitulem The Way of Water, které celosvětově utržilo přes 2,3 miliardy dolarů a odneslo si Oscara za nejlepší vizuální efekty. Oheň a popel vstupuje do kin s vědomím obrovských očekávání. Cameron navíc otevřeně říká, že úspěch třetího dílu je klíčový pro realizaci plánovaných pokračování v letech 2029 a 2031. 

Rodinné drama 

Třetí díl navazuje na události z konce předchozího. Rodina Sullyových stále žije mezi členy vodního klanu Metkayina a snaží se vyrovnat se ztrátou nejstaršího syna a bratra Neteyama. Jake (Sam Worthington), Neytiri (Zoe Saldaña), Lo’ak (Britain Dalton), Tuk (Trinity Blissová) a Kiri (Sigourney Weaver) čelí zármutku po svém. Lidský chlapec Spider (Jack Champion) sice Sullyovy považuje za svou rodinu, ale má v ní tak trochu nelegitimní postavení. Neytiri se příčí, protože nyní ještě více posílila svou nenávist ke všemu lidskému – moc nepomáhá, že je Spider synem plukovníka Quaritche. Vnímá ho jako hrozbu a přítěž. Když přiletí kočovní větrní kupci, rodiče rozhodnou, že by měl Spider odcestovat na vzdušné lodi tažené obřími tvory podobnými medúzám a vrátit se do Horního tábora, kde by se nemusel tolik obávat kapacity dýchací masky, kterou potřebuje k přežití na Pandoře. 

Film je takovým rodinným dramatem uprostřed války. Sledujeme mimo jiné vztah Jakea a Lo’aka. Z Jakea, který právě přišel o dítě, se kvůli jeho starostlivosti stává téměř až despotický otec. Lo’ak si vyčítá smrt svého bratra, cítí, se za ni zodpovědný. Do toho bojuje se všemi problémy dospívajícího mladíka v rodině příkladných hrdinů. Dynamika vztahu trojice Jake, Quaritch a Spider pak určitě patří k tomu lepšímu, co série zatím nabídla. U Kiri, narozené z těla avatara Grace Augustinové, se dostáváme více k otázce původu a duchovna. 

Ohnivá záporačka 

Největším zpestřením je však krvelačný klan Mangkwan, známý jako Lid popela, jehož domov zničila sopečná erupce. Ztratili víru v Eywu a jejich zpustošený domov je v přímém kontrastu s barvitým světem Pandory. V čele klanu stojí tsahik Varang (Oona Chaplin), která patří k nejzajímavějším postavám celé série. Je temná, vyšinutá a charismatická. Elegantním způsobem mučí své oběti a své soukmenovce dovádí k extázi. Představuje jinou tvář Na’vi – takovou, která přežila díky hněvu, bolesti a touze po dominanci. Její spojenectví s Quaritchem dodává konfliktu nový, znepokojivý rozměr. 

Haprující scénář

Scénáristé se pouští do velkého množství načatých dějových linek. A ne vždy to funguje. Postav je zde hodně a některé nedostávají tolik prostoru, kolik by se asi hodilo. Děj tak místy kolísá a působí zkratkovitě. A na druhou stranu také repetitivně. Třeba finální akce, byť velkolepá, je jen kombinací konfrontace z jedničky a dvojky, přičemž do děje opět vstupují takřka totožné dějové zvraty. Slabiny scénáře se promítají i do dialogů a vedení herců. Obsazení se sice snaží dodat postavám emoce a vnitřní konflikt, často však naráží na ploché repliky a rozhodnutí, která působí účelově.

Vizuální spektákl 

Oheň tu není jen živlem, ale symbolem konfliktu, ztráty i proměny. Snímek pracuje s motivy zármutku, rasismu, ničení životního prostředí i síly rodiny. Dochází zde k paralele, která evokuje konfrontaci původních obyvatel Ameriky s kolonizátory. Sledujeme, co se stane, když se domorodcům do rukou dostanou modernější zbraně. l třetího Avatara jde pak chvílemi vnímat jako sci-fi variaci na Zachraňte Willyho.

V kombinaci s úchvatnou přírodou Nového Zélandu jsou obrazová i zvuková stránka filmu dechberoucí. James Cameron patří k filmařům, kteří posouvají médium kupředu. Cameronova akce je působivá ve vodě i ve vzduchu, při velkolepých akčních pasážích i při těch relativně komorních. Stejně jako předchozí díly vznikal i Oheň a popel pomocí pokročilé performance capture technologie, kdy jsou herecké výkony kompletně fyzicky odehrané a teprve následně převedené do digitální podoby. Cameron opakovaně zdůrazňuje, že „filmy netvoří počítače, ale herci“ – každý pohyb, emoce i pohled vznikají na place. Od minulého Avatara je znát technologický vývoj. Ztvárnění postav působí každým filmem komplexněji a výkony herců, kteří nejsou vidět z masa a kostí, jde ocenit především díky výraznější mimice a grimasám. Vizuální efekty dodala společnost Wētā FX (ve které mimochodem působí jako Lead Motion Artist Čech Pavel Očovaj). Na produkci se podílelo více než 1 500 členů štábu.

Na to si zajděte 

I když třetí Avatar po scenáristické a dějové stránce rozhodně není bez chyb a příběhově se poněkud točí v kruhu, rozšíření Pandory o temnější, morálně ambivalentní roviny dodává sáze novou hloubku. Tato parádní podívaná rozhodně působí i na emoce (radši mějte po ruce kapesník). Avatar: Oheň a popel je bezpochyby jedním z největších kinozážitků letošního roku. Doufáme, že se na Pandoru ještě vrátíme. 

Zdroj: Falcon

Módní přehlídka ve Vodojemech Žlutý kopec

Velkolepá přehlídka se opět odehraje v magickém prostoru ve Vodojemech Žlutý kopec ve čtvrtek 27. listopadu od 18:00 hodin. Letošním tématem je „Světlo“ jako symbol, který proniká podzemím, odkrývá skryté a inspiruje. Každý z tvůrců uchopil toto téma po svém, takže nás čeká jedinečná hra s fantazií protkaná osobitým rukopisem jednotlivých designérů. Svoje modely představí About Studio, alešbáry, Entl, Glorious Threads, Pavel Jevula, Luděk Kellner, Hana Kubešová, LB touch textiles, Mela, Marie Mukařovská, Mura, Ateliér Ivety Řádkové, SALONč4, Theó, VASHINA, Michaela Surá, Wolfgang, Wooliere, Klára Židková. Na scénografickém řešení spolupracovalo studio U1 space design, které mělo za úkol propojit módu, světlo i jedinečnou architekturu tohoto historického prostoru.

„Pro brněnské návrháře je módní přehlídka cestou, jak prezentovat svou tvorbu v naprosto unikátním prostředí, které podrthne estetiku jednotlivých modelů,” uvedl módní designér Aleš Šeliga.

Otevřená módní studia a bohatý doprovodný program

V následujících třech dnech od 28. do 30. 11. se otevřou brněnské ateliéry veřejnosti zajímající se o lokální módu a design. Budete mít možnost odhalit proces tvorby jednotlivých designérů, od samotného nápadu a prvních skic přes tvůrčí proces až po finální modely z nových kolekcí. Kromě komentovaných prohlídek budou letos v nabídce i kreativní workshopy pro děti i dospělé, takže si svůj program naleznou i rodiny s dětmi. Za zmínku jistě stojí workshop Taška pro Otevřená módní studia s ENTL. Ušijete si vlastní plátěnou tašku s logem Open Fashion Studios. Děti si užijí workshop výroby koženého náramku s obuvníkem Martinem Vašinou. A v krásném prostoru Vile Löw-beer proběhne workshop s LB Touch textiles a Světlanou Kulíškovou. K dispozici budou česací kartáče, míchací deska a malé pletací mlýnky. Poslechnout si můžete i zajímavé přednášky. Určitě si nenechte ujít páteční přednášku Olo Křížové v Uměleckoprůmyslovém muzeu či komentovanou prohlídku výstavy Liběny Rochové v Moravské galerii.

Více informací o události a programu naleznete zde. Vstupenky na módní přehlídku ve Vodojemech Žlutý kopec zde.

Foto: archiv festivalu Otevřená módní studia

Cirkusové noci se do Česka vrací už podruhé a opět lákají diváky i nadšence do akrobacie, žonglování či performativního umění na tři dny plné pohybu, kreativity a inspirace. Festival, který je součástí mezinárodního projektu La Nuit du Cirque, se koná po celé republice a nabídne rozmanitý program pro všechny generace. Těšit se můžete na jedinečné zážitky, od komorních workshopů po velkolepé show. 

Zažijte cirkus na vlastní kůži

„Nový cirkus je velmi otevřený spolupráci, a i proto české soubory a organizátoři uvítali možnost této společné akce,“ říká Anna Šmat, projektová manažerka Cirkusových nocí a koordinátorka Asociace nového cirkusu, která akci zastřešuje. Letos se do projektu zapojila i dvě místa na Slovensku.

Zatímco ve Francii, kde se v roce 2019 iniciativa zrodila, bývá většina programu zaměřená na profesionální představení, česká varianta nabízí i spoustu příležitostí si cirkusové disciplíny osobně vyzkoušet. „Přibližně polovina programu u nás je interaktivní. Zájemci tak mohou nahlédnout do zákulisí tvorby nebo si sami osahat, co všechno nový cirkus obnáší,“ doplňuje. Zapojena jsou nejen divadla, ale i prostory novocirkusových škol a další místa. Cirkusové noci tak ukazují šíři žánru a také mapu míst, kam se divák nebo zájemce o workshopy může obrátit.

Ve dnech od 14. do 16. listopadu nabídne projekt více než 230 akcí v 17 zemích nebo teritoriích. Loni v Česku akce v rámci prvního ročníku projektu navštívilo 2 200 návštěvníků, celkem pak 61 000. „Letos máme více zapojených míst a více jednotlivých akcí – přibyla jak představení, tak workshopy, tedy čekáme i větší návštěvnost,“ komentuje Šmat. „Snažíme se propojit a zapojit místa, kde je nový cirkus aktivní i během roku, ale do budoucna bychom rádi propojovali umělecké soubory a jednotlivce i s místy, která třeba tento žánr zatím do své dramaturgie nezařadila. Festival je otevřený každému, kdo nabízí program pro veřejnost v novocirkusovém žánru.“ 

Přespávačka i konec světa 

V Praze se program rozprostře na více scénách. Soubor Losers Cirque Company uvede v Divadle BRAVO! svou inscenaci Armagedon: Poslední derniéra. Cirk La Putyka se předvede na prknech Jatek78 v inscenaci Senses. 

Cirqueon během Cirkusových nocí nabídne pestrý program od debaty Cirkus třetího věku po cirkusovou přespávačku pro teenagery. „Chceme ukázat různorodou šíři aktivit, které v Cirqueonu probíhají. Jsme tu pro všechny, ať už se chtějí zapojit jako diváci, účastníci kurzů, nebo performeři,“ vysvětluje tým Cirqueonu.

Součástí programu je i představení All Shapes, vyvrcholení pětidenní masterclass pod vedením performerky Elišky Brtnické. „Ústředním bodem bude práce s materiálem a osobní přístup každé ze zapojených performerek k němu. All Shapes je od začátku koncipován jako laboratoř s výslednou čtyřhodinovou performance. Uvědomujeme si, jak je důležité poskytovat umělcům nejen rezidenční prostory a podporu, ale také je občas propojit a nabídnout sdílení přístupů a pohledů na tvorbu,“ přibližují organizátoři.

Cirkusové hřiště 

KD Mlejn promění hlavní sál ve velké cirkusové hřiště, kde si můžete pod vedením zkušených akrobatů zdarma vyzkoušet závěsnou akrobacii, žonglování nebo balanční disciplíny. „Nejde o novinku, spíš o oblíbený formát, který naši návštěvníci milují. Děti mohou trávit čas s rodiči, učit se a bavit se společně,“ říká tým KD Mlejn. Vítáni jsou úplní začátečníci i ti, kteří některou z disciplín už vyzkoušeli, ale ještě hledají odvahu se k cirkusové komunitě připojit.

Zájem o nový cirkus stále roste. „Děti se bez problémů odpoutají od obrazovek, když najdou dostatečně atraktivní alternativu – a tou cirkus rozhodně je. Největší zájem bývá o závěsnou akrobacii, hlavně šály, ale věnujeme se i dalším disciplínám.“ 

Mnozí současní lektoři KD Mlejn začínali právě jako účastníci podobných workshopů. Nový cirkus tak dokáže být nejen volnočasovou aktivitou, ale i cestou k profesnímu uměleckému růstu. 

„Nový cirkus v sobě nezahrnuje pouze vystoupení, tréninky a zkoušení uměleckých kusů, ale také výrazně participuje na vzdělávání dětí, dospělých, pedagogů. Cirkus často není cílem, ale nástrojem např. ke zlepšení situace dětí ve vyloučených lokalitách, komunikace lidí se specifickými problémy, zapojení se do společenského života pro seniory apod. Cirkusové techniky nezlepšují jen fyzickou kondici, koordinaci a další důležité aspekty práce s tělem, ale jsou perfektním nástrojem k dosažení duševní pohody. A v neposlední řadě je to prostor k vytvoření nových přátelství,“ dodává Cirqueon.

Regiony v pohybu 

V Brně vznikne díky spolupráci Industra a Cirkusu LeGrando večer plný cirkusové energie. Industriální prostor ožije hravým kabaretem, doprovodnými aktivitami i ohňovou show. V Plzni se v prostorách Cirkulária uskuteční krátká performance Hmota v pohybu a tíži i další doprovodný program. V Dešenicích pořádají druhý ročník NeNoci s cirkusovými dílnami, hernou pro nejmenší a poetickým představením Hvězdář od TUTOcirk.

Cirkusové noci letos překročí hranice Česka a zavítají také na Slovensko. V Bratislavě proběhne 14. listopadu celovečerní La Nuit du Cirque, která přinese pohádky pro děti, workshopy, kabaret a otevřený trénink do půlnoci. V Košicích představí už 12. listopadu slovinská performerka Danijela Zajc svou inscenaci Forest, která propojuje ekologické a feministické motivy s novým cirkusem. O dva dny později můžete tutéž inscenaci zhlédnout v ostravském Divadle loutek. Celý výčet míst a akcí najdete na webu Asociace nového cirkusu. 

Podpora, sdílení a inspirace 

Asociace nového cirkusu vznikla teprve před rokem a půl, ale už se stala důležitým hráčem v oboru. Navazuje na Platformu českých novocirkusových profesionálů, kterou inicioval Cirqueon. Kromě organizace festivalu zajišťuje komunikaci mezi soubory, vydává oborový newsletter, provozuje webovou databázi českých novocirkusových subjektů a pořádá vzdělávací akce i setkání pro odbornou veřejnost.

„V dalších letech chceme navazovat spolupráce, posílit edukační a informační činnost a pomoci českému novému cirkusu k dalšímu rozvoji – například podpořit vznik tréninkového centra, které u nás zatím chybí,“ uzavírá Anna Šmat.

Krásná a divoká duše severu 

Drsný i krásný. Takový je svět novocirkusového souboru Below Zero, který přináší na scénu Jatek78 svou vizuálně strhující inscenaci In Praise of Shadow. Švédští mistři současného cirkusu, v koprodukci se Stockholmským městským divadlem, zvou diváky na poetickou i adrenalinovou cestu do severské krajiny – do míst, kde se temnota stává krásou a chlad probouzí emoce.

Ve scénografii, která vás myšlenkami přenese do krajiny hor, oceánů a ledovců, se sedm účinkujících pohybuje ve světě kontrastů za doprovodu nově zkomponované hudby v žánru severské lidové tradice. Haute couture elegance se tu potkává s hranicí fyzických možností. Below Zero ve své nejnovější show vzdává hold nedokonalosti, syrové kráse přírody i stínům v nás i kolem nás, které nás formují. Představení bude k vidění na Jatkách78 pouze 7.–9. listopadu.

Drink Spiking – Od osobních příběhů k systémové změně

Nezisková organizace Beat Sexism přichází s druhou edicí svého živého podcastového formátu Beat Sexism Talks Live. Tentokrát otevře téma, které rezonuje nejen v nočním životě, ale i ve veřejné debatě: drink spiking. Debatní akce se uskuteční v pondělí 10. listopadu v Radlické kulturní sportovně.

Drink spiking, tedy úmyslné přidávání alkoholu či omamných látek do nápojů bez vědomí jejich konzumenta, je fenomén, který se nevyhýbá ani českým klubům, barům i dalším místům. Cílem akce je otevřít veřejnou debatu o bezpečí v nočním životě a představit konkrétní systémová řešení.

Blerta Sejdija a Veronika Šimková přivítají na pódiu řadu hostů – britského velvyslance Matta Fielda, Radana Šafaříka z Úřadu vlády ČR, forenzní psycholožku Ludmilu Čírtkovou, advokátku a zakladatelku projektu Věřím ti Terezu Otavovou, Martina Kuchaře z VŠCHT, Jaroslava Šejvla z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN, Marka Mikiče z Fuchs2 či Jitku Vondráškovou z organizace Progressive.

Program nabídne tři tematické bloky – o systému, o vědě a drogách a o nočním životě – a také odhalení prvního komplexního řešení drink spikingu v Česku: „BLURRED by Beat Sexism“. Čekají na vás také interaktivní zóny, signature drinky, jejichž zakoupením přispějete na aktivity Beat Sexism, merch, stánky partnerů a prostor pro networking.

Den po včerejšku 

V listopadu se v Kunsthalle Praha otevře The Day After Yesterday, první rozsáhlá retrospektivní výstava mezinárodně uznávaného slovenského konceptuálního umělce Romana Ondaka ve střední a východní Evropě. Mapuje více než tři desetiletí jeho tvorby. 

Kurátorka Barbora Ropková výstavu popisuje jako vrstevnatý celek, který zůstává otevřený interpretacím – umění, jež nevnucuje odpovědi, ale učí nás dívat se. Ondakova díla z běžných situací vytvářejí poetické momenty, v nichž se mísí osobní paměť s kolektivní zkušeností a hranice mezi skutečností a konceptem se nenápadně rozpouštějí. Název výstavy odkazuje na Ondakovo dílo The Day After Yesterday, které spřádá vrstvy času a balancuje mezi osobními a konceptuálními rovinami. Umělec se také zabývá historickými specifiky střední Evropy a její komunistické minulosti a zároveň tematizuje naši globalizovanou současnost. Jeho rafinovaný humor a konceptuální preciznost mu umožňují hladce prolínat existenční i společenská témata s osobní zkušeností. 

Výstava, která bude pro veřejnost k vidění od 13. listopadu, přináší téměř padesát děl napříč médii – od ikonické participativní performance Measuring the Universe, kterou si návštěvníci mohou sami spoluutvářet, po dílo do not walk outside this area, vytvořené z křídla Boeingu 737-500, které mění vnímání prostoru i měřítka. 

Ještě předtím, 6. listopadu, Kunsthalle představí také interaktivní instalaci CTRL+Play, která vznikla ve spolupráci s PrusaLabem. V prostoru Kidshalle si mohou návštěvníci vyzkoušet „hudební nástroje“ z osmnácti 3D tiskáren, které reagují světlem, zvukem i pohybem. Tento hravý projekt digitálního designéra Michaela Rosy propojuje současné umění a technologii do originálního audiovizuálního orchestru a navazuje na historii budovy Kunsthalle jako bývalé elektrické stanice.

Ceny Thálie

Ceny Thálie patří mezi nejprestižnější a nejuznávanější ocenění, které může divadelní herec v České republice získat. Svou prestiží v průběhu let předčily i dřívější Ceny Alfréda Radoka, které byly symbolem divadelní kvality. Za provozem Cen Thálie stojí Herecká asociace, jež je uděluje od roku 1994. Mezi držitele Cen Thálie patří například Iva Janžurová, Karel Roden, Simona Stašová či Jan Potměšil.

Ceny se udělují za mimořádné jevištní výkony v šesti kategoriích: činohra, opera, balet, tanec a pohybové divadlo, muzikál, opereta a jiné hudebně-dramatické žánry. V těchto kategoriích se udělují dvě ceny – za mužský a ženský výkon. V roce 2020 byly přidány dvě nové kategorie, kde se uděluje pouze jedna cena: alternativní divadlo a loutkové divadlo.

Ocenění umělci 2025

Kromě samotné ceny za mimořádný jevištní výkon, která bude vyhlášena až na slavnostním večeru, se udělují i další ocenění, jejichž držitelé jsou již známi. Cenu České akademie divadelníků za mimořádný přínos českému divadelnímu umění získal scénograf Jan Dušek. Jednou z nejvýznamnějších je Cena za celoživotní umělecké mistrovství, kterou v činohře obdrží Dana Syslová a Ladislav Frej, v opeře Natalia Achaladze Romanová, v baletu, tanci a pohybovém divadle Alice Kvasnicová, v muzikálu a jiných hudebně-dramatických žánrech Jan Ježek a v alternativním divadle Lenka Machoninová.

Ocenění Cena Thálie za šíření divadelního umění si převezme Jakub Špalek, zakladatel jednoho z prvních soukromých divadel – divadelního spolku Kašpar. Neopomenutelné je i ocenění pro mladého umělce či umělkyni do 33 let v oboru činohry, které letos získal Viktor Zavadil. Stejně jako cenu za mimořádný jevištní výkon, se Cenu pro zahraniční umělce dozvíme až 1. listopadu.

Nominace 2025

Činohra

Ženský výkon: Denisa Barešová jako Ema Bovaryová (Paní Bovaryová), Tereza Dočkalová jako Olja (Máma) a Andrea Elsnerová jako Hana (Hana).

Mužský výkon: Petr Panzenberger jako Roman (Perníkář), Marcel Rošetzký jako Sládek (Audience) a Tomáš Šulaj jako Boris Berezovskij (Vlastenci).

Opera

Ženský výkon: Maida Hundeling jako Turandot (Turandot), Petra Alvarez Šimková jako Regan (Lear) a Lívia Obručník Vénosová jako Maryša (Maryša).

Mužský výkon: Marcel Beekman jako Platée (Platée), Martin Javorský jako Rodolfo (Bohéma) a Michal Lehotský jako Lízal (Maryša).

Balet, tanec a pohybové divadlo

Ženský výkon: Chanell Cabrera Sansón jako Kitri (Don Quijote), Romina Contreras jako Manon (L’Historie de Manon) a Anna Yeah jako Roxana (Cyrano de Bergerac).

Mužský výkon: Federico Ievoli jako Des Grieux (L’Historie de Manon), Albert Kaše jako Jonathan Livingston Racek (Jonathan Livingston Racek) a Lukas Lizama Garrido za sólový výkon (Mystical Self).

Muzikál, opereta a jiné hudebně-dramatické žánry

Ženský výkon: Monika Absolonová jako Judy Garland (Judy), Alžběta Bartošová jako Elisabeth (Elisabeth) a Markéta Pešková jako Paní Danversová (Rebecca).

Mužský výkon: Lukáš Adam jako Luigi Lucheni (Elisabeth), Jan Kříž jako Maxim de Winter (Rebecca) a Jan Sklenář jako Beetlejuice (Beetlejuice).

Alternativní divadlo

Sára Arnstein za performerský výkon (Wonderland), Anežka Hessová jako Anežka (Můj Hood), Eliška Mesfin Boušková jako Eliška (Jak vytáhnout kořeny), Martin Talaga za performerský výkon (PiNKBUS slovenský a žiadný iný) a kolektiv účinkujících za kolektivní performerský výkon (Headbanger).

Loutkové divadlo

Šimon Dohnálek jako Řehoř Samsa (Proměna), Kristýna Franková za herecký výkon (Čáslavská – Tokio 1964), Bořek Joura jako Pes Paličák (Pes Paličák), Martin Matejka jako Johan (Golem) a Pavel Smolárik jako Olí (Gulliverovy cesty).

Kde sledovat?

32. ročník slavnostního předávání Cen Thálie se uskuteční v historické budově Národního divadla v Praze, za podpory Ministerstva kultury a pod záštitou ministra kultury Martina Baxy. Začátek je 1. listopadu od 20 hodin a přímý přenos bude možné sledovat na programu ČT1. Večerem bude provázet oblíbený herec Miroslav Hanuš.

Foto: Ceny Thálie, iDnes