Dialog umění a médií 

Pražské Centrum současného umění DOX otevřelo výstavu HIT BY NEWS, která ukazuje, jak  tištěná média formovala společnost i výtvarnou tvorbu během posledních více než sto let. Sleduje cestu od raných uměleckých experimentů s novinami a časopisy až po současné reflexe mediální reality. 

Projekt založený výhradně na dílech ze švýcarské sbírky Annette a Petera Nobelových představuje téměř čtyři stovky prací více než dvou stovek umělců, kteří ve své tvorbě reagovali na média, zejména ta tištěná. Výstava zároveň připomíná, jak se mediální krajina v posledních desetiletích proměnila vlivem digitalizace, a otevírá témata důvěry ve zprávy, svobody médií nebo tlaku na novináře.

Kurátorem výstavy je švýcarský kurátor Christoph Doswald, který pro pražskou prezentaci připravil reprezentativní výběr z více než dvoutisícové kolekce budované manželi Nobelovými od 80. let 20. století. Jejich sbírka patří k nejvýznamnějším kolekcím zaměřeným na press art. Na výstavě se tak potkávají historické avantgardy, pop art i současné reflexe mediální reality. Mezi vystavujícími figurují jména jako Georges Braque, Kazimir Malevič, Joseph Beuys, Man Ray, Robert Rauschenberg, Barbara Kruger či Andreas Gursky. 

Expozice je rozdělena do čtrnácti tematických částí a zabírá hned dvě patra galerie. Doporučujeme si na její návštěvu vyhradit více času. K vidění tu jsou výstřižky z novin, obálky magazínů, fotografie, ale také malba, koláže či umělecké objekty. 

„Pod označením press art se zde soustřeďují umělecká díla, která se v nejširším smyslu vztahují k tištěnému slovu a obrazu a která z levného, každodenního spotřebního zboží činí jedinečný nákladný artefakt: koláže z novinového papíru, malby vycházející z novinových snímků, fotografie obálek časopisů, kvaše nanášené přímo na noviny či sítotisky založené na portrétech hvězd z populárních magazínů. Rozsah použití je široký, techniky rozmanité a tematické okruhy téměř nevyčerpatelné – stejně pestré jako důvody, které umělce k těmto pracím vedou a které se pohybují mezi fascinací a kritikou,“ vysvětluje kurátor Christoph Doswald.

HIT BY NEWS patří mezi dva hlavní výstavní projekty DOXu pro letošní rok. Výstavu můžete navštívit do 23. srpna. Doprovází ji i odborné debaty, vzdělávací programy a diskuze zaměřené na mediální etiku, svobodu slova a vztah umění a veřejného prostoru.

Transylvánská malba dnes

Pokud byste rádi vyrazili za uměním mimo Prahu, za pozornost stojí také výstava Transylvanian Painting Today v olomoucké Telegraph Gallery. 

Když se řekne Transylvánie, mnoha lidem se vybaví divoká příroda nebo román Brama Stokera o hraběti Draculovi. Z tohoto regionu v dnešním Rumunsku ale zároveň pochází řada umělců, kteří se výrazně prosadili na mezinárodní scéně. A právě jejich tvorbu představuje olomoucká výstava.

Projekt britské kurátorky Jane Neal navazuje na předchozí výstavy věnované německé a britské malbě (German Painting Now a New Positions in British Painting) a uzavírá tak její kurátorskou trilogii zaměřenou na současnou figurativní malbu v Evropě. V Telegraphu se do 11. června představí patnáct výrazných osobností rumunské malířské scény.

Mezi nejznámější umělce výstavy patří Adrian Ghenie, Marius Bercea nebo Șerban Savu. Jedním z vystavujících je také Radu Băieş, který se v Telegraph Gallery představil před pěti lety sólo výstavou Searching For My Human Traces. Jsou spojeni s takzvanou klužskou školou – neformálním okruhem umělců kolem Univerzity umění a designu v Kluži, který na počátku 21. století výrazně zaujal mezinárodní scénu. Jejich malba často pracuje s figurací, silnou atmosférou a reflexí historických i postkomunistických témat. 

Transylvánie byla vždy vyhledávaná pro svou krajinu – zelené pastviny, majestátní hory i hluboké lesy. Region je opředený legendami a zároveň představuje kulturní prostor, v němž se po staletí setkávaly různé národy, náboženství i tradice. Právě tato historická a kulturní vrstevnatost se často promítá i do současného umění, které zde vzniká.Pokud se do Telegraphu vydáte, doporučujeme výstavu spojit s gastro zážitkem v místní restauraci Pulse – navštívili jsme ji už několikrát a vždy jsme byli velmi spokojení. V budově najdete také coworking, ateliér nebo třeba kino, takže místo žije od rána do večera různými kulturními a tvůrčími aktivitami.

Hledání ráje v labyrintu světa

Ochutnávku rumunského umění můžete aktuálně zažít i v Praze. V Bold Gallery probíhá sólová výstava Labyrint srdce a ráj světa malíře Radu Băieşe, jednoho z autorů zastoupených právě na výstavě v Olomouci.

Výstava je pozvánkou do vnitřního prostoru člověka a jeho hledání klidu v nečitelném světě. Aktuální série maleb reflektuje události posledních let a zkoumá, jak se člověk vyrovnává s nejistotou současnosti. Autor vnímá lidský život jako pohyb v labyrintu – prostoru, kde je poutník neustále vystaven různým pokušením i cestám, které mu život předkládá. Výstavu můžete navštívit zdarma do 4. dubna.

Umění trávení 

Aktuální výstava ALL THINGS DIGESTING v Kunsthalle Praha zve ke zpomalení a vnímání umění spíše tělem než hlavou. Umělecké duo sikau/pubalova proměňuje galerii v multisenzorický prostor, kde hraje roli zvuk, dotek, vůně i pohyb a kde se návštěvník stává součástí dění. 

Projekt vznikl v rámci experimentální platformy Aw!lab a vychází z metafory trávení – tedy z toho, jak do sebe vstřebáváme svět kolem sebe, informace i emoce. Instalace pracují s fermentací, mikrobiálními procesy nebo tělesnou intuicí a vytvářejí prostředí, které není jen k pozorování, ale k prožívání. 

Foto: Tomáš Cindr (DOX), Vendula Burgrová (Telegraph), Vojtěch Veškrna (Kunsthalle)

Rok 2026 v Kunsthalle Praha přinese pět výstav, výrazná zahraniční jména i zásadní moment v historii galerie – první rozsáhlou prezentaci vlastní umělecké sbírky, která se dosud objevila jen fragmentárně v rámci vybraných výstav. Obsahuje díla od Toyen či Emila Filly až po ta od současné vizuální umělkyně Evy Koťátkové. 

Trávení a environmentální žal 

Výstavní program v únoru otevírá projekt dua sikau/pubalova tvořeného umělkyněmi-badatelkami Leou Luka Sikau a Denisou Pubalovou. Výstava All Things Digesting (Vše, co zažíváme) pojímá galerii jako interaktivní prostor a hřiště pro všechny smysly. Pracuje s motivy trávení, vstřebávání a proměny na úrovni těla, materiálu i prostředí. Propojuje haptickou zkušenost, zvuk, čich i pohyb. Kurátorka Iva Polanecká přibližuje, že instalace nabízejí otevřený způsob setkání se současným uměním bez nutnosti jediné správné interpretace. Středobodem výstavy je rotující instalace Zezelenat, jejíž zvukovou vrstvu tvoří hlasy lidí sdílejících osobní zkušenosti s environmentálními proměnami světa kolem nás. Vytváří tak prostor pro naslouchání a vzájemnou empatii.

Až do 9. března je stále možné zhlédnout expozici s názvem The Day After Yesterday  mezinárodně uznávaného slovenského konceptuálního umělce Romana Ondaka, která mapuje více než tři desetiletí jeho tvorby a mimo jiné zahrnuje dílo do not walk outside this area, vytvořené z křídla Boeingu 737-500. Ve středu 28. ledna program doplní i Ondakova performance Swap, která se koná u příležitosti vydání katalogu k výstavě.

Zahraniční hvězdy a nahlédnutí do sbírky 

V dubnu Kunsthalle představí vůbec první rozsáhlou výstavu jihoafrického multidisciplinárního umělce  Williama Kentridge v Česku. Výstavu s názvem The Battle Between YES and NO připravila Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha. Představí průřez tvorbou jednoho z nejvýznamnějších světových umělců současnosti. Kentridgeova umělecká praxe vychází mimo jiné z osobní zkušenosti s aktivismem proti apartheidu. Dlouhodobě se zabývá politikou, pamětí, jazykem a vyhnanstvím. Na výstavě bude k vidění i instalace vytvořená speciálně pro Prahu, včetně díla věnovaného Franzi Kafkovi. 

V letních a podzimních měsících se Kunsthalle Praha zaměří na svou uměleckou sbírku. Dvoukapitolová výstava Memory of Touch nabídne její první rozsáhlejší prezentaci v rozvinuté kurátorské koncepci. Výstava uvede moderní, poválečná a současná díla do dialogu s přizvanými českými umělci a umělkyněmi. Zaměří se mimo jiné na zkoumání křehkosti jako estetické strategie i prožívané společenské podmínky. První kapitola se otevře v červnu, druhá v listopadu, kdy dojde k obměně vystavených děl. Sbírka zahrnuje díla od Toyen, Emila Filly, Evy Koťátkové nči Anny Hulačové. Mezi přizvanými současnými umělci a umělkyněmi figurují například Jakub Jansa, Valentýna Janů nebo Roman Štětina.

Výstavní program uzavře v říjnu rozsáhlá samostatná výstava francouzské umělkyně Annette Messager. Ta ve své tvorbě dlouhodobě pracuje s tělem, pamětí a emocemi a prostřednictvím jemné subverze zkoumá otázky identity, genderu a touhy. Jako první žena reprezentovala Francii na Benátském bienále, kde v roce 2005 získala Zlatého lva za nejlepší národní pavilon. Její díla byla představena v předních světových institucích. Z obyčejných materiálů – textilií, hraček, fotografií či fragmentů těl – vytváří instalace balancující mezi intimitou a subverzivním neklidem.

Narozeninová instalace 

V únoru také Kunsthalle u příležitosti čtvrtých narozenin odhalí instalaci na fasádě budovy na Klárově. V projektu nazvaném PIN designérské duo Lexová & Smetana vychází z motivu špendlíku na mapě,  který symbolicky ukotvuje instituci v kulturní krajině města. Kinetický objekt zároveň reaguje na historii budovy bývalé měnírny proudu i na odkaz průkopníka kinetického umění Zdeňka Pešánka.

Program pro všechny generace 

Kunsthalle nabízí i zajímavý doprovodný program. Pokračuje oblíbený formát Ambient READ či workshopy s českými designéry. Za zmínku stojí nový kurz Art 101, který zájemcům pomůže s orientací v současném umění a naučí je, jak ho číst. Interaktivní přednáškovou sérií v angličtině provází etablovaný britský umělec Peter Watkins. 

Značná část návštěvníků Kunsthalle je z mladé generace. Lidé do šestadvaceti let mají možnost stát se členy klubu zdarma, čímž si budují návyk navštěvovat galerii i ve věku, kdy dospějí do platících členů. V tomto roce členy a členky mimo jiné čekají zahraniční i lokální cesty za uměním, včetně výjezdu na ARCO Madrid a Art Basel Paris. Nebudou chybět ani návštěvy ateliérů umělkyň a umělců i další exkluzivní programy. 

Kunsthalle také nabízí bezplatný program pro školy. A přitahuje i ty nejmenší. V interaktivním prostoru Kidshalle nabízí vyžití i dětem. Pro ty letos chystá pravidelné seance se současnými hudebníky a hudebnicemi v rámci instalace CTRL+Play, která vznikla ve spolupráci s PrusaLabem a byla představena loni v listopadu. Návštěvníci si zde mohou vyzkoušet „hudební nástroje“ z osmnácti 3D tiskáren, které reagují světlem, zvukem i pohybem. 

Zdroj: Kunsthalle Praha

Krásná a divoká duše severu 

Drsný i krásný. Takový je svět novocirkusového souboru Below Zero, který přináší na scénu Jatek78 svou vizuálně strhující inscenaci In Praise of Shadow. Švédští mistři současného cirkusu, v koprodukci se Stockholmským městským divadlem, zvou diváky na poetickou i adrenalinovou cestu do severské krajiny – do míst, kde se temnota stává krásou a chlad probouzí emoce.

Ve scénografii, která vás myšlenkami přenese do krajiny hor, oceánů a ledovců, se sedm účinkujících pohybuje ve světě kontrastů za doprovodu nově zkomponované hudby v žánru severské lidové tradice. Haute couture elegance se tu potkává s hranicí fyzických možností. Below Zero ve své nejnovější show vzdává hold nedokonalosti, syrové kráse přírody i stínům v nás i kolem nás, které nás formují. Představení bude k vidění na Jatkách78 pouze 7.–9. listopadu.

Drink Spiking – Od osobních příběhů k systémové změně

Nezisková organizace Beat Sexism přichází s druhou edicí svého živého podcastového formátu Beat Sexism Talks Live. Tentokrát otevře téma, které rezonuje nejen v nočním životě, ale i ve veřejné debatě: drink spiking. Debatní akce se uskuteční v pondělí 10. listopadu v Radlické kulturní sportovně.

Drink spiking, tedy úmyslné přidávání alkoholu či omamných látek do nápojů bez vědomí jejich konzumenta, je fenomén, který se nevyhýbá ani českým klubům, barům i dalším místům. Cílem akce je otevřít veřejnou debatu o bezpečí v nočním životě a představit konkrétní systémová řešení.

Blerta Sejdija a Veronika Šimková přivítají na pódiu řadu hostů – britského velvyslance Matta Fielda, Radana Šafaříka z Úřadu vlády ČR, forenzní psycholožku Ludmilu Čírtkovou, advokátku a zakladatelku projektu Věřím ti Terezu Otavovou, Martina Kuchaře z VŠCHT, Jaroslava Šejvla z Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN, Marka Mikiče z Fuchs2 či Jitku Vondráškovou z organizace Progressive.

Program nabídne tři tematické bloky – o systému, o vědě a drogách a o nočním životě – a také odhalení prvního komplexního řešení drink spikingu v Česku: „BLURRED by Beat Sexism“. Čekají na vás také interaktivní zóny, signature drinky, jejichž zakoupením přispějete na aktivity Beat Sexism, merch, stánky partnerů a prostor pro networking.

Den po včerejšku 

V listopadu se v Kunsthalle Praha otevře The Day After Yesterday, první rozsáhlá retrospektivní výstava mezinárodně uznávaného slovenského konceptuálního umělce Romana Ondaka ve střední a východní Evropě. Mapuje více než tři desetiletí jeho tvorby. 

Kurátorka Barbora Ropková výstavu popisuje jako vrstevnatý celek, který zůstává otevřený interpretacím – umění, jež nevnucuje odpovědi, ale učí nás dívat se. Ondakova díla z běžných situací vytvářejí poetické momenty, v nichž se mísí osobní paměť s kolektivní zkušeností a hranice mezi skutečností a konceptem se nenápadně rozpouštějí. Název výstavy odkazuje na Ondakovo dílo The Day After Yesterday, které spřádá vrstvy času a balancuje mezi osobními a konceptuálními rovinami. Umělec se také zabývá historickými specifiky střední Evropy a její komunistické minulosti a zároveň tematizuje naši globalizovanou současnost. Jeho rafinovaný humor a konceptuální preciznost mu umožňují hladce prolínat existenční i společenská témata s osobní zkušeností. 

Výstava, která bude pro veřejnost k vidění od 13. listopadu, přináší téměř padesát děl napříč médii – od ikonické participativní performance Measuring the Universe, kterou si návštěvníci mohou sami spoluutvářet, po dílo do not walk outside this area, vytvořené z křídla Boeingu 737-500, které mění vnímání prostoru i měřítka. 

Ještě předtím, 6. listopadu, Kunsthalle představí také interaktivní instalaci CTRL+Play, která vznikla ve spolupráci s PrusaLabem. V prostoru Kidshalle si mohou návštěvníci vyzkoušet „hudební nástroje“ z osmnácti 3D tiskáren, které reagují světlem, zvukem i pohybem. Tento hravý projekt digitálního designéra Michaela Rosy propojuje současné umění a technologii do originálního audiovizuálního orchestru a navazuje na historii budovy Kunsthalle jako bývalé elektrické stanice.

Alice Bucknell patří mezi nejvýraznější hlasy nové generace umělkyň a umělců pracujících s videohrami. Jejich největší a první samostatnou výstavu můžete nyní navštívit v Kunsthalle Praha  (v souladu s preferencí Alice Bucknell používáme zájmeno oni, které odpovídá anglickému they, pozn. red.). Název Persistent Worlds (Trvalé světy) pochází z oblasti multiplayerových her, kde se virtuální prostředí neustále vyvíjí, i když nikdo zrovna nehraje. V případě této výstavy termín zároveň evokuje tzv. mnohosvětovou interpretaci kvantové mechaniky, podle níž každá kvantová událost vytváří paralelní vesmír, který koexistuje s tím naším.

„Prostřednictvím čtyř nejnovějších projektů od Alice Bucknell výstava ukazuje, že digitální tvorba nových světů realitu pouze nezrcadlí: stejně tak ji i rozplétá a narušuje, čímž otevírá prostor pro scénáře, které mohou utvářet naši sdílenou budoucnost,“ popisuje kurátorka výstavy Lívia Nolasco-Rózsás, historička umění, autorka, výzkumná pracovnice na ECAL Lausanne a přednášející na University College London. Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle, se s ní potkala u příležitosti výstavy Kinetismus v roce 2022. 

Bucknell, původem ze Severní Ameriky a působící v Los Angeles, se ve své tvůrčí praxi zabývají spekulativní fikcí, ekologií, kvantovou mechanikou a mimo-lidskými inteligencemi. Prostřednictvím herních enginů vytvářejí imerzivní scénáře, které zkoumají alternativní, udržitelné reality. Ty jsou klíčové pro konfrontaci s krizemi plynoucími z dominantních modernistických paradigmat. Nedávno zaznamenali historický úspěch, když jejich umělecké dílo zakoupilo významné muzeum (SFMOMA) do své sbírky. Šlo o zásadní okamžik pro uznání uměleckého média videoher v institucionálním kontextu. Vedle vlastní umělecké činnosti Bucknell v současnosti učí na Southern California Institute of Architecture v LA, kde přednášejí o worldingu (tvorbě fiktivních světů), videohrách a filozofii technologie.

Výstava Persistent Worlds prezentuje čtyři díla, která vznikla v průběhu posledních dvou let. Staring at the Sun (Zírání do slunce; 2024–2025) je „dokumentární sci-fi“, které vzniklo díky výzkumnému pobytu na EPFL, polytechnické škole ve Švýcarsku. Zkoumá temné stránky výzkumu v oblasti solárního geoinženýrství a také reflektuje snahu lidstva nalézt technologická řešení klimatické krize. Skrze vyprávění několika hlavních postav, založených na reálných rozhovorech v rámci autorského výzkumu – mezi něž patří například vědecký tým zabývající se dálkovým průzkumem v NASA, vedoucí geoinženýrského startupu, amatérští dokumentární filmaři či superpočítač jménem Derecho – film tematizuje, jak nové technologie neustále formují a přetváří náš vztah ke světu, který obýváme. 

V další videoinstalaci s názvem The Alluvials (Naplaveniny; 2023) se zabývají problematikou sucha a nedostatku vody v LA. Dílo, na které v prostoru Kunsthalle navazuje skleněná „řeka“, nedávno zakoupilo San Francisco Museum of Modern Art – stalo se tak vůbec první videohrou zahrnutou v jeho stálé sbírce. 

Dvě nové videohry Small Void (Malá prázdnota; 2025) a Nightcrawlers (Noční tvorové; 2025) ponoukají k interaktivitě, jelikož se hrají ve dvou. V první jmenované hře, podle slov Bucknell „quantum lovestory“, se snažíte najít svou druhou polovičku, i když může být na jiné planetě či v jiné dimenzi. Momentem shledání hra, kterou vytvořili po diskuzích s fyziky z CERNu, končí. 

„Videohry se rychle stávají jedním z nejsilnějších vyprávěcích médii současnosti. Svou schopností přepínat mezi různými měřítky, perspektivami a možnými budoucnostmi nám hry umožňují napřímo řešit komplexní systémy, učit se skrze hraní a podílet se na spoluvytváření nových světů,“ vysvětlují Alice Bucknell.

Druhá multiplayerová hra, která je situovaná do pařížského Grand Palais, zve k tomu, abyste se společně stali nočními opylovači a zkoumali hranice jazyka. „Hra je o soužití různých druhů a jejich vzájemné komunikaci, která je nevidomá a bez použití jazyka. Uči vás vidět ve tmě – pro květinu nebo netopýra, za které hrajete, není důležitý obraz, nevidí, orientují se podle zvuků a pachu. Hledají se pomocí echolokace a vysílání impulzů,“ přibližují Bucknell.

„Výstava Persistent Worlds zrcadlí zájem Kunsthalle Praha o umění, ve kterém se potkávají důkladný výzkum a vizionářská estetika. V současném kontextu ekologické úzkosti a politické turbulence nás tvorba Alice Bucknell vybízí, abychom přehodnotili naše pojetí světa a způsob, kterým jej obýváme,“ dodává Christelle Havranek. 

Výstavní architektura, kterou navrhlo české Studio Richard Loskot, vytváří futuristickou prostorovou strukturu, kde se ocitnete v obklopení prostředí světla, zvuku a pohyblivého obrazu. V době definované technologickým rozvojem Persistent Worlds zve k zamyšlení se nad soužitím napříč druhy, systémy a měřítky. Výstava je k vidění do 19. ledna. V Kunsthalle k ní připravili i doprovodný program, jehož součástí jsou mimo jiné přednášky, filmová promítání (např. Gaming the Real World 29. října) nebo workshopy (např. Rozcvička s AI). 

Zdroj: Kunsthalle Praha

Čas na čtení

Pokud toužíte zpomalit a zpestřit si zážitek z knihy, zamiřte o víkendu 13. a 14. září do Kunsthalle Praha na ambientní čtení v režii kreativní platformy GOODGOOD. V galerijním prostoru se opět propojí literatura, hudba a vizuální umění. Můžete si přinést vlastní knihu (třeba novinku Dana Browna!), nebo si půjčit některou z místní nabídky. Čeká vás tiché čtení, relax s hudebním doprovodem Pierra Urbana i možnost následné diskuse v kavárně. Akce je koncipovaná jako offline zážitek, který vybízí k odložení telefonu a k meditativnímu ponoření do příběhů.

Velký třesk na Jižním Městě

Mezinárodní festival současného umění 4+4 dny v pohybu letos vstupuje do svého 30. ročníku a k oslavě si vybral unikátní scénu – bývalé multikino Galaxie na pražských Hájích, které se 20. září otevře veřejnosti jako nová kulturní stanice. Prostor na Jižním Městě oživí současné umění, performance, tanec, divadlo, debaty i komunitní setkávání. První festivalový den odstartuje výstavní projekt Místa činu, který letos tvoří dvě rozsáhlé expozice: hravá a filozofická Planeta Hlava Davida Böhma a Ondřeje Buddeuse a Sídliště reflektující podobu a atmosféru Jižního Města. Výstava propojuje umělecké výpovědi s příběhy místních obyvatel. Obě expozice budou přístupné až do konce roku.

Do Galaxie dorazí v průběhu podzimu také řada mezinárodních souborů, které přinášejí inovativní divadelní a taneční projekty – své umění zde předvede například britsko-německý kolektiv Gob Squad, palestinský umělec Basel Zaraa nebo belgická performerka Miet Warlop. Přímo na místě vzniknou i speciální site-specific projekty. Barový zážitek nabídne Big Bang Bar navržený umělcem Krištofem Kinterou. Ten proměnil část bývalého multiplexu v instalaci na pomezí designu, umění a alchymistické laboratoře. Galaxie zůstane otevřená až do června 2026 a nabídne další projekty, workshopy a komunitní akce.

Největší charitativní second hand v ČR

Charitativní second hand Moment ukazuje, že i udržitelné nakupování má své místo mezi komerčními výlohami obchodního centra. V srpnu se obchod ve větším vrátil do OC Westfield Chodov, kde už se dříve krátkodobě objevil jako pop-up. Nabízí pečlivě vybrané kousky ve skvělé kondici, jejichž koupí podpoříte dobrou věc. Zdejší výtěžek z prodeje putuje na podporu projektu Fandi mámám. Více si o fungování Nadace Moment můžete přečíst v našem červnovém rozhovoru s ředitelkou Markétou Soukupovou. 

Umění Očima času

Výstava Immortāles – Očima času Patrika Hábla, absolventa a pedagoga UMPRUM, tematizuje proměnu identity v čase a vytváří prostor pro dialog mezi malířskou pamětí, kulturní historií a vizuální reprezentací minulých i současných tváří. V barokních prostorách bývalé konírny Toskánského paláce propojuje Hábl svou reinterpretaci historických děl s autentickými portréty a symbolickými obrazy ze sbírek Ministerstva zahraničních věcí ČR. Výstava je rozdělena do tří tematických okruhů: reinterpretace starých mistrů, portréty předčasně zemřelých osobností a výběr z pozůstalosti Jana Masaryka – sbírky, která byla darována MVČR. Vernisáž se koná 15. září, výstava potrvá do 30. listopadu.

Herní fenomén v nové podobě

Oblíbená herní série The Sims letos slaví už 25 let a k výročí dostává dárek nejen v digitálním světě – poprvé vychází i jako deskovka. The Sims: Desková hra je rodinná záležitost pro 2 až 5 hráčů od 12 let, v níž se snažíte jako první dosáhnout osmi vítězných bodů. Ty získáváte plněním aspirací, tedy životních cílů vaší postavy, a sbíráním ikonických simíků, kteří obývají jednotlivá místa na mapě, která jsou známá z videoherní předlohy. Hra nabídne příležitost vytvářet vlastní příběhy nejen na obrazovce, ale i kolem stolu s přáteli či rodinou. Anglická verze se na trh dostane v říjnu (už teď si ji ale můžete předobjednat na několika e-shopech) a české vydání by mělo dorazit v prosinci. 

Vltava jako místo k setkání

O sváteční neděli 28. září ožijí oba pražské břehy Vltavy prvním ročníkem multižánrového festivalu Poznej Vltavu, který představí řeku jako kulturní scénu, technický unikát i živý organismus města. Je to příležitost k navštívení běžně nepřístupných míst, jako je plavební komora na Smíchově, vodní elektrárna na Štvanici či podzemí Staré čistírny odpadních vod v Bubenči. Centrem dění se stanou náplavky na Rašínově a Hořejším nábřeží, kde bude připraven program pro děti i dospělé. Součástí festivalu bude i tradiční pražský vodácký závod Přes tři jezy, který pořádají čeští skauti. 

Festival, který vzniká jako oslava Mezinárodního dne řek, propojuje desítky institucí a nabízí pestrou směs kultury, vzdělávání a zážitků na vodě i podél ní. V rámci festivalu si můžete prohlédnout několik výstav, zúčastnit se komentovaných procházek s odborníky z oblasti historie, architektury a ekologie nebo diskuzí. Ti, kteří chtějí zažít řeku na vlastní kůži, si mohou půjčit kajak nebo paddleboard. K přesunům mezi jednotlivými lokalitami poslouží speciální lodní doprava. Většina aktivit je zdarma (u některých je z kapacitních důvodů vyžadovaná registrace) a festival tak nabízí jedinečnou příležitost objevit řeku i město z nových perspektiv.

Výstava s názvem A nic nás nerozdělí není jen přehlídkou výtvarného mistrovství – je to mapa vztahu dvou nezávislých tvůrců, kteří se navzdory všem odlišnostem a překážkám navzájem doplňovali a inspirovali. Pod vedením kurátorů Thea Carnegy-Tana a Pierra Wata a ve spolupráci s Fondation Hartung-Bergman se podařilo vytvořit výjimečnou retrospektivu, která propojuje více než 300 děl vytvořených napříč šesti desetiletími s intimními fragmenty jejich života. Vedle maleb uvidíte i skici, fotografie, korespondenci či umělecká díla, která si pár navzájem daroval. 

Bergman a Hartung tvořili pár, který přesahoval běžné chápání partnerské spolupráce. Poznali se v Paříži v roce 1929 a v témže roce se vzali. Často cestovali a neustále spolu sdíleli své myšlenky. Navrhli vlastní dům na Menorce, společně objevovali Evropu a dále rozvíjeli své osobité umělecké přístupy. I když se jejich cesty na patnáct let rozešly, nikdy neztratili vnitřní spojení. Právě tato napětí a návraty jsou jedním z klíčových témat celé výstavy. 

„Je to výstava nejen o umění, ale zejména o životě,“ říká kurátor Pierre Wat. „Jedná se o něco úplně nového. Proplétá dvě trajektorie, dva osudy a dva soubory děl, které se znovu a znovu potkávají, ale nikdy zcela nesplynou.“ 

Zatímco Hans Hartung zaujal výraznou gestickou abstrakcí – někdy až kaligrafickou, jindy škrábanou nebo stříkanou metličkami z větví – Anna-Eva Bergman hledala formální čistotu inspirovanou norskou krajinou, geologií a polární září. Její kompozice, často využívající kovové fólie a archetypální motivy (kamene, hory, měsíce), jsou prosvětlené a meditativní.

Oba umělci, kteří se postupem času stali jedním z nejvýznamnějších uměleckých párů 20. století, po boku slavných dvojic jako Sonia a Robert Delauney či Sophie Taeuber a Hans Arp, čerpali z fascinace přírodními elementy – vodou, ohněm, vzduchem i zemí. A také z architektury, geometrie a vesmíru. Výrazným motivem je také jejich vztah k hudbě. Měli rádi tvorbu Johanna Sebastiana Bacha a malovali i přebaly LP desek. 

Výstava přináší také důležitý moment pro Annu-Evu Bergman. „Po dlouhou dobu zůstávala ve stínu svého slavnějšího partnera. Tato výstava ji konečně staví do středu pozornosti, kam právem patří,“ připomíná Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.

V části věnované společné genezi objevíte i práce umělkyně českého původu Terry Haass, která působila jako neformální most mezi Bergman a Hartungem. 

Výstava vznikla v úzké spolupráci s nadací Fondation Hartung-Bergman (sídlící v Antibes, kde manželé strávili závěrečné dekády svých životů) bez jejíž velkorysé podpory by realizace nebyla možná. Jakožto správce sdíleného dědictví obou manželů poskytla Fondation Hartung-Bergman klíčová díla, archivní materiály a důležité kurátorské poznatky. Misí nadace je uchovávat, zkoumat a propagovat dílo Bergman a Hartunga, a také podporovat nové pohledy na jejich význam v kontextu moderního a současného umění.

Jak výstižně poznamenal ředitel nadace Thomas Schlesser: „Postavili tři domy. Výstavou v Kunsthalle jim otevíráme čtvrtý.“ A tento symbolický dům není jen kulisou pro jejich díla. Je to prostor, kde může publikum znovu objevit zapomenutou malířku a znovu nahlédnout na významného malíře – tentokrát skrze optiku sdíleného života, odloučení i znovunalezení.

„Výstava A nic nás nerozdělí klade otázky o tom, co to znamená být s někým hluboce propojený, a přesto si uchovat vlastní osobitost, i o našem vztahu k umění, přírodě, vesmíru a vznešenosti. Tato témata přitom hluboce rezonují i v dnešním světě. Obzvlášť symbolické je, že se toto umělecké prolnutí uskuteční právě v Praze, tedy ve městě, které hrálo v propletených životech Bergman a Hartunga významnou roli,“ dodává Ivana Goossen, ředitelka Kunsthalle Praha. 

Výstava potrvá do 13. října. Doprovodí ji komentované prohlídky, workshopy s místními umělci a designéry či další semestr kurzu o současném umění TransformArt. K výstavě vznikl i bohatě ilustrovaný katalog. Význam výstavy podtrhuje i to, že ji prestižní magazín Christie’s zařadil mezi 12 nejvýznamnějších a nejočekávanějších výstav v Evropě pro letošní rok.

Zdroj: Kunsthalle Praha

Výstava Volání lesa odráží jejich dlouhodobý zájem o vztah mezi lidmi a přírodou. Pražští rodáci, kteří již více jak dvacet let žijí v newyorském Brooklynu, skrze každodenní prostory a předměty zkoumají, jak žijeme ve vztahu k přírodě a jak jsme od ní často odpojeni. 

„Nenabízíme pohled na přírodu jako takovou. Jedná se o průhledy na různé situace a místa skrz lupu městského života,“ komentuje výstavu ženská polovička uměleckého dua Kristýna Milde. Pár zmiňuje, že za čas strávený v energickém a urbanizovaném New Yorku si ještě více váží chvílí v přírodě. 

Ve své umělecké praxi, která zahrnuje instalace, sochy, koláže a animace, Mildeovi často pracují s materiály z přírodního prostředí, od kousků mechu až po vzrostlé stromy. Motiv stromu využívají nejen jako metaforu vytrvalosti a růstu, ale i přetrvávajícího pouta mezi stromy a lidmi. „V době, kdy je mnohdy obtížné rozeznat naši pravou podstatu a původ uprostřed hluku světa, který jsme vytvořili, se Volání lesa snaží naslouchat a vnímat tichý, ale stále přítomný hlas přírody, který nám připomíná, kam skutečně patříme,“ vysvětlují. 

„Hravost, poetičnost a rafinovaný smysl pro humor, které Kristýna a Marek ve svém umění využívají, nabízejí neotřelý pohled na dichotomii umělého a organického. Překvapivost těchto děl je činí snadno přístupnými, aniž by přitom snižovaly závažnost témat, která adresují,“ říká kurátor výstavy Theo Carnegy-Tan.

Osázený taxík jako symbol migrace

Expozice vznikala téměř pět let. Představuje výběr nových, dlouhodobých i starších projektů. K novým dílům, vytvořeným přímo pro Kunsthalle Praha, patří mimo jiné Arbomobil. Z typického žlutého newyorského taxíku, který zaparkovali v Galerii 3, vyrůstají cypřiše, túje či třeba sekvoje, stromy pocházející ze Severní Ameriky. „Projekt zviditelňuje fakt, že v koloniální době konstantně probíhal přesun vegetace z nového světa a tyto rostliny se staly součástí evropského ekosystému,“ říká Marek Milde. 

„Pohyblivost naší civilizace, kterou demonstrujeme oním taxíkem, tu kontrastuje s dlouhodobým zakořeněním lesa,“ dodává Kristýna a s úsměvem poukazuje na to, že se jim mezi vystavenou flórou dokonce urodily i borůvky. Po ukončení výstavy taxík zůstane v Česku – plánují ho umístit do veřejného prostoru. Autu také odstraní podlahu, aby mohly stromy volněji růst a zakořenit. I tak se umělci symbolicky vrátí ke kořenům. 

Stromy z inkoustu

Další uměleckou novinkou je imerzivní velkoformátová animace Volání lesa, po které je výstava pojmenovaná. Jedná se o videoinstalaci sestavenou z tetování stromů, která umělci posbírali od jejich nositelů na základě otevřené výzvy, která stále pokračuje. „Z těchto individuálních stromů jsme vytvořili les, do nějž návštěvníci mohou vstoupit. U výstavy je pro nás důležitá interakce, aby se lidé stali její součástí,“ přibližuje Marek. 

Dílo má i emoční rozměr. Umělci se nositelů a nositelek ptali, proč si zrovna tento strom nechali vytetovat. „Máme přes padesát různých příběhů, které poukazují na to, že strom je pro lidi symbolem síly nebo vzpomínkou na nějaké místo nebo člověka,“ doplňuje Kristýna. 

Po roce příprav předali sesbírané motivy animátorovi Jakubu Kouřilovi, který je rozpohyboval. Ambientní hudbu pro expozici složil Abhi, indický skladatel žijící v Praze.

Prorostlá galerie 

Dlouhodobý site-specific projekt In-Tree-Net stírá hranice mezi vnitřním a vnějším prostorem. Stromy zde napodobují inženýrské sítě, jako jsou potrubí a kabely, kterými do budov proudí životně důležité zdroje. „Použili jsme spolu s větvemi industriální prvky, které upevňují trubky v architektuře, a tím poukazujeme na kontrast mezi přírodou a městem. Zároveň je pro nás důležité přírodu propojit s vnitřním prostorem, protože bez energií, které k nám přichází z okolí, bychom nemohli existovat,“ říká Kristýna a upozorňuje, že výstava začíná už v lobby a pomyslně prorůstá celou galerií. 

„Příroda zde není znázorněna idealizovaným způsobem, tak, jak by sama vznikla. Je upevněná. Chceme v lidech probudit citlivost a uvědomění si toho, jak s přírodou zacházíme a ovlivňujeme ji,“ doplňuje Marek ke konceptu, kterým umělecká dvojice reaguje na prostor a věnuje se mu již od roku 2009. Podobné dílo najdete i na zámku Třebešice. 

Čištění přírody

O stejný cíl, jaký sledují s potrubím z větví, se snaží i prostřednictvím dvou videí dokumentujících úklid přírody, k němuž autoři přistoupili stejně jako k úklidu domácnosti. Stromy drhnou houbičkou a běžnými čisticími prostředky, zem vytírají mopem. „S tou péčí, kterou věnujeme úklidu našeho domova, čistíme i stromy, kameny a zametáme v lese. Na první pohled je to absurdní a trochu zábavné, ale sledujeme tím hlubší myšlenku, kdy se jako lidská civilizace začínáme odcizovat a vyčleňovat z koloběhu přírody,“ říká Marek a demonstruje to na příkladu, že nám nevadí, když nám spadnou drobky od svačiny na zem v přírodě, ale jakmile se stejná věc stane doma, jdeme to hned řešit, protože nás drobků žádní mravenci nezbaví. „Využitím chemických čicticích prostředků zároveň poukazujeme i na fakt, jak toxické mohou naše domovy být,“ dodává Kristýna. 

Petrified Times

Během pandemie covidu Mildeovi každý den postupně lepili roční náklad deníku The New York Times do podoby pařezu a symbolicky tak transformovali zpět do podoby dřeva. Jednotlivé slepené vrstvy listů novin tvoří letokruhy kmene. 

„Když jsme tento pařez začali 1. ledna 2020 dělat, ještě jsme netušili, jak přelomový a zásadní rok to bude. Vypukla pandemie, ve Spojených státech jsme měli velké sociální nepokoje a také byly prezidentské volby. Stále tíživějšími se proto v průběhu roku stávala i média. Jejich určitá jedovatost a senzačnost, používaná jako cílená metoda, jak prezentovat informace, nám připadala jako přehlušující a v tomto pařezu jsme tyto informace utišili jen do kusu materie. V lese přitom tento rok probíhal jako každý jiný,“ přibližuje Marek vznik díla s názvem Petrified Times. 

Z novin také vystřihovali titulky a sestavovali z nich poezii, haiku. Sedm z nich je vystaveno ve fyzické podobě a třiapadesát se jich promítá na závěs z plastových pytlíků, ve kterých se americké noviny doručují. 

Dosud největší výstava 

Prorazit na americké umělecké scéně není jednoduché. O to větším úspěchem pro Mildeovi bylo uspět mezi pěti sty uchazeči o prestižní rezidenci Art Omi. Samostatnou výstavu měli například v Chelsea. Aktuální výstava v Kunsthalle Praha, která potrvá do 31. srpna, je pro uměleckou dvojici dosud největším a zároveň srdcovým projektem. 

Volání lesa je součástí Kunsthalle Praha Invites – série samostatných výstav, které představují nastupující umělce a umělkyně s již rozsáhlou autorskou tvorbou. V mnoha případech se jedná o jejich první významnou institucionální výstavu. Série podporuje vznik nových, na výzkumu založených projektů napříč médii a doprovází ji bohatý program pro veřejnost. Loni tu v rámci této série vystavovala například Ester Geislerová.

Součástí doprovodného programu k výstavě jsou komentované prohlídky s autory, tetovací workshop s umělcem Davidem Čápem, workshop práce se dřevem s designérem Matějem Coufalem a přednáška o nepůvodních a invazivních rostlinných druzích biologa Martina Hůly. Kunsthalle Praha také organizuje speciální vzdělávací programy pro školy, patří mezi ně bezplatné komentované prohlídky, workshopy zkoumající témata výstavy prostřednictvím kreativních nástrojů, například obrazů a textů generovaných umělou inteligencí, či letní školu pro učitele a učitelky. Na výstavu naváže i nový ročník inovativní debatní ligy, který se bude věnovat slučitelnosti udržitelnosti a umělecké tvorby.

Zdroj: Katarína Hudačinová / Kunsthalle Praha 

Finálové trojice 19. ročníku cen Czech Grand Design – vyjma Grand designéra/ky a Síně slávy českého designu –, které vzešly z druhého kola v rámci rokování odborných porot Akademie designu ČR, se veřejnosti představují v interaktivní výstavě SHOTBY.US: Space of Desire v Kunsthalle Praha, která trvá až do 10. března. 

Klíčovým motivem pro podobu výstavy se stala inspirace domečkem pro panenky. „Líbilo se nám přenést do galerijního prostředí tento mikrosvět, který lze stavět, tvarovat a oživovat v něm situace, příběhy a nové vztahy. Pro domeček jsme vyrobily také jeho obyvatele – bytosti, které fungují jako displej věcí, ale také jako obří hračky. Entity na rozmezí rozverného roztomilého nábytku a trochu děsivých dismorfních panenek, se kterými je možné se na výstavě pomazlit,“ popisují koncepci autorky Karolína Matušková a Lenka Glisníková z uměleckého dua SHOTBY.US – laureátky ceny Fotograf/ka roku Czech Grand Design 2023 a 2020. 

Prostor galerie tvůrkyně rozdělily na tři stylizovaná prostředí: komerční výlohu, ulici a pokoje. Tento svérázný výstavní projekt vznikl na pomezí prezentace současného designu a vizuálního umění a překračuje tradiční formáty galerijních přehlídek. „Vymýšleli jsme ho více než rok. Líbí se nám, že šéfkurátorka Kunsthalle Praha Christelle Havranek přemýšlí o designu jako o nedílné součásti výtvarné kultury, což v Čechách nebývá úplně samozřejmé,“ poznamenává Jana Zielinski, ředitelka festivalu Designblok a členka přípravného výboru cen.

„Výstava představuje kritickou reflexi současné vizuální kultury skrze jedinečnou fúzi designérské přehlídky a site-specific instalace. SHOTBY.US vytvářejí mnohovrstevnatý environment, který problematizuje vztah mezi objektem a subjektem, mezi prezentací a reprezentací. Projekt tak nejen překračuje hranice mezi designem a současným uměním, ale především otevírá diskurz o způsobech, jakými vnímáme a konzumujeme materiální kulturu v současné společnosti,“ vysvětluje kurátorka výstavy a projektová manažerka Kunsthalle Praha Iva Polanecká.

Autorem architektonického řešení výstavy je oceňovaný scénograf Marek Cpin. který rovněž připravuje scénografii slavnostního předávání cen ve Stavovském divadle. To proběhne v pondělí 3. března od 20 hod. a vysílat se bude v přímém přenosu na ČT art a v iVysílání. Vyhlášen/a bude rovněž Grand designér/ka roku, zvolený/á napříč kategoriemi Přípravným výborem Czech Grand Design s ohledem na celkový počet hlasů v závěrečném hlasování, kvalitu a společenský přesah realizovaných projektů. Za dlouhodobý významný přínos, pedagogickou činnost či životní dílo v oblasti designu bude do Síně slávy uvedena jedna osobnost. Výherci obdrží, jak již bývá zvykem, cenu navrženou loňským Grand designérem, tentokrát Janem Plecháčem. Každý oceněný získá jeden kus křišťálového dortu z výroby sklárny Moser jako symbol toho, že jen společně tvoří uměleckou scénu a jen průniky oborů nás mohou posouvat někam dál, že každý je součástí celku.

Redakční tip: Kdybyste měli cestu do Brna, doporučujeme zavítat do Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie, kde bude od 21. února v rámci výstavy s názvem Vzhůru! k vidění vůbec poprvé tvorba Jana Plecháče pohromadě na jednom místě. Vernisáž se uskuteční 20. února od 18 hodin.

Výstava SHOTBY.US: Space of Desire je prvním společným projektem Kunsthalle Praha a cen Czech Grand Design. „Partnerství Czech Grand Design a Kunsthalle Praha je skvělou příležitostí reflektovat nejaktuálnější dění na české designové scéně ve spojení s uměním. Věděli jsme, že vstupujeme do projektu, který bude vyžadovat velkou míru flexibility a silný umělecký koncept, i protože jména finalistek a finalistů budou známá až těsně před výstavou. Jsme velice rádi, že umělkyně ze SHOTBY.US tuto výzvu přijaly. Jejich fascinující a trochu surrealistický ‚prostor’ touhy se stal hravým místem, které láká k zamyšlení nad naším vztahem k materiálním věcem a vizuální kultuře,“ říká ředitelka Kunsthalle Praha Ivana Goossen.

Seznam finalistek a finalistů Czech Grand Design 2024

Designér/ka roku 2024, Cena ministerstva kultury

• Kateřina Handlová / kolekce váz Unreality (Rückl), svítidla Flare (Bomma) a medaile pro Mistrovství světa v ledním hokeji 2024
• JanskyDundera & kolemhlíny / stůl around
• Jiří Krejčiřík / skládací stůl a židle Fold–able (BUDU), modulární kuchyně Scene21 (spolupráce: Futuro Studio, Towárna), pracovní stůl Bor21 a komoda YKB

Módní designér/ka roku 2024 

• Jan Černý / nástupová kolekce pro Český olympijský a paralympijský tým 2024
• Aleš Hnátek / kolekce Wardrobe 1
• LAFORMELA / CAMPAIGN FILM MAINLINE 24 a kolekce MAINLINE 24/25

Designér/ka šperku roku 2024 

• Dick Wolf / Kolekce 34
• Janja Prokić / kolekce Amor Fati
• Magdalena Šťastníková / kolekce Tender Tendrils a šperky Drape ke kolekci cruise24 Tomáše Němce

Grafický/á designér/ka roku 2024

• Filip Blažek, Linda Kudrnovská a studio Mowshe / Projekt Identita – příběh českého grafického designu
• Adrián Gubrica / projekt The Interactive Dictionary of Free Speech
• Studio zetzetzet (Mikuláš Macháček, Anna Macháčková a Šárka Zíková) / vizuální identita pro Muzeum Prahy

Fotograf/ka roku 2024 

• Lena Knappová / práce pro Blue Paper a Circ Magazine, backstage pro Ann Demeulemeester a Rick Owens
• Klára Kudláček / kampaň pro Ondřeje Stáru
• Tereza Mundilová / editorial Snow Strippers a portréty Sega Bodega pro 032c, cover story s Franzem Rogowským a portréty Olivie Rodrigo pro ZEITmagazin a Florentiny Holzinger pro ZEIT

Ilustrátor/ka roku 2024 

• Michal Bačák / intarzie pro bar Forbína (spolupráce: zeitgeist.limited)
• Michaela Kukovičová / ilustrace autorských knih Dívej, ulice (Baobab) a Kniha roku (spolupráce: Magdalena Rutová, Baobab)
• Lucie Lučanská / murál We Should Have a Talk a ilustrace autorské knihy Dentro Da Tenda (Planeta Tangerina)

Výrobce roku 2024 

• FABINI / příbory z nerezové oceli Boldi (Natálie Navrátilová)
• Master & Master / květinový stolek Oasis (Jiří Pelcl), křeslo a sofa Log (Jiří Pelcl), jídelní a kancelářský stůl SAD (Atelier SAD), kolekce stolků Dalmatian (Palma de Alma)
• Sklárna Harrachov / kolekce Honey, Hush a Dot (LLEV)

Objev roku 2024

• Ivo Jedlička / kolekce nádobí a projekt Cooking the Craft
• Karolína Kučerová / kolekce váz Soft Intentions (Křehký), Empathy a Essence, váza Enigma II.
• Natálie Navrátilová / příbory z nerezové oceli Boldi (FABINI) a kolekce kancelářských potřeb Office (Mikov)

Zdroj: Czech Grand Design archiv

„Chiharu Shiota vytváří snové, emočně a intelektuálně působivé instalace zprostředkovávající silné zážitky, jež diváctvu utkví v paměti,“ popisuje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha. Shiotiny strhující instalace okouzlily publikum po celém světě a ve výstavním prostoru na Malé Straně můžete dílo japonské umělkyně vidět v Česku vůbec poprvé. Její charakteristická monumentální díla z vlněné příze znázorňují různé typy vazeb a vztahů. Výstava nesoucí název Neklidná duše bude probíhat od 28. listopadu do 28. dubna.

Chiharu Shiota, která se narodila v Ósace a aktuálně žije v Berlíně, si získala celosvětové uznání za svá díla v podobě spletitých sítí z vlněné příze, v nichž spřádá dohromady osobní historii a kolektivní paměť. Je žákyní Mariny Abramović, která se ve světě stala symbolem pro umění performance. Vystavovala v předních světových institucích, například v Hammer Museum v Los Angeles, Gropius Bau v Berlíně či v Národním muzeu umění ve svém rodném městě. V roce 2015 reprezentovala Japonsko na Benátském bienále. 

Výstava Chiharu Shioty představuje rozsáhlé instalace, jež vybízejí k zamyšlení nad životem, smrtí a neviditelnými vazbami mezi lidmi a místy. „Klíčovým slovem k porozumění její práci je spojení. Vidí je všude a zviditelňuje je pro druhé. Její dílo proplétá kolektivní paměť se zážitky a prožitky jedinců, spojuje materiální i nemateriální světy, přírodu s vesmírem,“ vysvětluje Havranek.

Díla, z nichž některá byla vytvořena speciálně pro Kunsthalle, poskytují návštěvníkům a návštěvnicím prostor k meditaci nad vlastními zkušenostmi a vnímáním. Použití příze jako stěžejního materiálu vytváří metaforu pro křehké, ale zároveň silné vazby mezi jednotlivci, kulturami a historií. Jedna z instalací pod názvem Zkřížení cest s osudem je inspirovaná Vltavou, s níž se Shiota setkala při své první návštěvě Prahy. Řeku vnímala jako symbol plynutí času, propojující Prahu nejen s ostatními zeměmi, ale spojující také lidi a jejich sdílené příběhy. 

Jiné z vystavených děl zprostředkovává pocit domova, téma procházející napříč Shiotinou tvorbou. Jako někdo, kdo žil mnoho let napůl mezi Japonskem a Německem, prozkoumává umělkyně myšlenku domova jako fyzického prostoru i emocionálního stavu. Kovové struktury díla Srdce u vás doma ve tvaru domů protkává červenými přízemi, které představují pouta rodiny, kultury a sounáležitosti. Tato vlákna, často spojovaná s pokrevními vazbami, odrážejí nejen autorčin osobní pocit života „mezi“ různými místy, ale také obecnější lidskou touhu po vzájemném kontaktu.

Součástí výstavy je také působivá instalace, jejímž středobodem je ohořelý klavír. Shiota jako dítě viděla shořet sousední dům a pohled na klavír, který v požáru lehl popelem, v ní zanechal trvalý dojem. Tichý koncert zachycuje tajuplnou absenci zvuku a přetrvávajících vzpomínek, které nemizí ani po zániku fyzických předmětů. Dílo odráží její dlouhodobý zájem o způsoby, jakými absence a ztráta utvářejí naše chápání světa.

K výstavě Neklidná duše se váže bohatý doprovodný program, jehož součástí je série přednášek, workshopů a speciálních akcí. Kunsthalle Praha na únor 2025 připravuje vydání ilustrovaného katalogu s mezinárodní distribucí berlínského nakladatelství DCV, který nabídne detailní fotografickou dokumentaci výstavy, design s ručně šitou vazbou v japonském stylu fukurotoji a samozřejmě i odborné texty. V případě, že byste výstavu chtěli navštívit, raději upozorňujeme, že členství v Kunsthalle je do 26 let zdarma, takže pokud jste věkovou hranici ještě nepřekročili, neváhejte využít možnost bezplatného vstupu na tuto i další výstavy.

Zdroj: archiv Kunsthalle Praha