Banksy je nejproslulejším a nejzáhadnějším pouličním umělcem posledních třiceti let. Jeho tvorba vyvolává kontroverze stejně tak jako pražská výstava. Od devadesátých let minulého století své sociálně kritické obrazové komentáře „píše“ na zdi velkoměst, nejvíc v Londýně. Je pro něj typické vysmívání se autoritám, komerci a konzumu. Jeho filozofii naznačuje na zdi nasprejovaný nápis „Copyright is for losers“, který návštěvník uvidí na začátku expozice. Myšlenku toho, že by umění mělo být pro všechny a autorská práva by neměla existovat, svým způsobem přebírají organizátoři. Banksyho tvorbu do Prahy přináší německá společnost Heinen Handels GmBH a spolu s ní dodává Mánesu atmosféru ulice. Realizaci projektu si vzal na starost galerista Jiří Jaskmanický.

Výstavu s názvem „The World of Banksy“ tvoří z větší části repliky jeho děl, které vytvořili akademičtí malíři s využitím obdobných technik, jakými pracuje Banksy. Podle kurátora Jiřího Jaskmanického má pořadatelská firma právo na užití Banksyho děl pro výstavní účely a merchandising, za což platí licenční poplatky. Součástí instalace je také několik desítek originálních grafických prací – z „bezpečnostních důvodů“ však tají, které to jsou.

Na stěnách z překližky, na kterých je nakašírovaný povrch imitující oprýskanou fasádu a cihlovou zeď, jsou na jednom místě k vidění práce původně se nacházející v různých zemích. Fanoušci zhlédnou známá díla jako holčičku s balónkem, líbající se policisty, „napalmové děvče“ chycené mezi postavami Ronalda McDonalda a Mickey Mouse, pokojskou zametající špínu pod koberec ad. Znalci mohou ale snadno odhalit různé nepřesnosti. K tomu se na Facebooku vyjádřil např. graffiti umělec vystupující pod značkou ChemiS: „Pokud chcete zavítat do drahého fotokoutku, tak pořídíte kvanta instastories, ale pokud se vám Banksyho práce líbí, kupte si raději jeho knihu.“

Přestože je Banksy známý svým odporem k trhu s uměním, jeho díla se v aukcích prodávají za rekordní sumy. Našli se i šťastlivci, kteří si jeho originální kousek koupili od pouličního prodejce za (oproti reálné ceně) symbolickou částku v domnění, že se jedná o pouhou napodobeninu – Banksy se holt se svou tvorbou nachomýtne na různých místech bez toho, aniž by ho někdo poznal. A umí být velmi štědrý. Jeho štědrost sdílejí i organizátoři výstavy, kteří plánují část výdělku ze vstupného darovat veřejně prospěšné organizaci. Uvidíme, kolik lidí bude ochotných zaplatit základní částku 340 Kč (vstupné pro děti, studenty a seniory je 170 Kč).

Výstava trvá do 27. září a můžete ji navštívit denně od 10 do 21 hodin.

Zdroj: Tereza Bartošková

Snímky Fine Art fotografa Martina Stranky (35) nesou jedinečný rukopis. Ačkoliv nezamýšlel se nejdříve prosadit v zahraničí, sklidil úspěch ve světových soutěžích a získal více jak devadesát ocenění – mezi ty nejcennější patří titul z mezinárodní soutěže Sony World Photography Awards, který obdržel v roce 2018 a obhájil v roce 2019.  I to mu otevřelo dveře od domova, kam se po čtrnácti letech vrací s velkolepou sólovou výstavou, která zachycuje jeho kompletní dílo včetně dosud nevystavovaných uměleckých portrétů. Je otevřená každý den od 11 do 20 hodin a trvá do konce března. Vstupné je zdarma. Stranka pro výstavu zvolil jedinečný koncept – plánuje na ní být osobně přítomen.

„Dechem – vše jím začíná i končí.“

Stranka se k fotografii dostal cestou terapie po nečekané ztrátě velmi blízkého člověka – před čtrnácti lety s posledním dechem jeho přítele započala jeho cesta fotografa. Nikdy umění nestudoval, a tak byl vždy sám sobě samoukem – neabsolvoval žádný kurz, nesledoval tutoriály ani o fotografii nečetl odborné knihy. Nepřemýšlel nad focením racionálně a nezabýval se myšlenkou, že by si tím vydělal. Asi tři roky fotil jen „do šuplíku“, aby našel v životě rovnováhu.

„Dříve bych si ani na chvíli nepomyslel, že se umění stane mým každodenním naplněním a smyslem. Život mi rozdal karty trochu jinak, než jsem plánoval a čekal. Hraje se mnou opravdu nečekanou hru, za kterou jsem mu však neskutečně vděčný.“

Po studiu vysoké školy ekonomického směru působil na pozici manažera lidských zdrojů ve společnosti v Praze a nadále se věnoval fotografii, která se stala jeho vášní; v prosinci 2010 i jeho profesí, kdy přijal zakázku od knižních nakladatelství Sterling Publishing a HarperCollins Publisher v New Yorku. Později byly jeho práce vystavovány vedle umělců jako Andy Warhol, Annie Leibovitz, Banksy či Damien Hirst.

„Výtvarná fotografie mi pomáhá si vytvářet vlastní realitu, ta kolem mě mi často nestačí.“

Jeho osobitý způsob vidění fotografií se nachází mezi sněním a probuzením. Vytváří obrazy, které se zdají být jako statické snímky z filmu – z takového, který balancuje na hranici mezi fantazií a skutečností. Svou práci častokrát připodobňuje k osobnímu deníku. Originálně pracuje s výtvarnou fotografií a častokrát i technikou koláží, kterou posouvá daleko za hranice tradičního vnímání fotografie. Pomocí kolážování dává dohromady většinu svých fotek se zvířaty (výjimkou je např. fotografie s liškou). V hlavě mívá představu, která nemůže vzniknout v reálném světě, tak si k ní nafotí jednotlivé komponenty, které poté v postprodukci skládá tak, jak potřebuje.

Martin Stranka prostřednictvím symboliky reaguje na konzumní tvář života v kontrastu s návratem k přírodě. Obrací tak pozornost k vzájemnému působení těchto dvou zdánlivě odcizených světů. Tak jak je jeho tvorba sama o sobě plná symboliky, i název výstavy prozrazuje určitý leitmotiv, který je v jeho dílech často zachycen v různých formách.

Podle něj je důležité, aby se člověk o fotku opřel ve své hlavě. Technika, kterou používá, hraje velkou roli, ale pořád je jen nástrojem. Tvorba fotky je organický proces. S danou fotografií splývá, žije s ní několik dní i týdnů. Jeho práce s photoshopem se někdy setkává s kritikou – někteří lidé nechápou nový žánr fotografie, která podléhá postprodukci. Naopak ale vidí montáž na snímcích, které originálně vznikly na jeden záběr. Příkladem je fotografie auta zaplaveného květinami. Jedná se o jeho technicky a produkčně nejnáročnější fotografii. Vytvoření scény trvalo asi šest hodin.

Tváře, které si chtěl zaznamenat

Na výstavě v Mánesu je k vidění i série portrétů známých osobností z uměleckého průmyslu a lidí jemu blízkých. „Životem mi skoro každý den prochází spousta inspirativních lidí. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych si tyto okamžiky chtěl uchovat. Bezmála třináct let jsem se portrétům vyhýbal, ale díky vnitřnímu nutkání jsem zbořil své zažité obavy. Zavolal jsem do New Yorku, kde jsme dva měsíce týden po týdnu ladili nádherné olivově zelené plátno. Poté jsem ve svém ateliéru na Vinohradech fotil téměř každý den a tak se z něj stalo životem tepající místo. Každý portrétovaný je pro mě něčím inspirativní a jedinečný.“

Upozornění: Kvůli vyhlášení nouzového stavu je výstava omezena maximálně na 30 návštěvníků. Ale důležité je, že stále běží, tak se přijďte podívat.

Několik faktů na závěr:

• Martin Stranka se narodil v pátek 13.
• Vernisáž výstavy Dechem, která proběhla 3. března, navštívilo asi 600 lidí.
• Ocenění: Professional Photographer of the Year, Emerging Talent Award v soutěži Nikon International Photo Contest, Prix de la Photographie Paris. Jedenáctkrát za sebou je držitelem čestného uznání ze soutěže International Photo Awards.
• Je ambasadorem značky Eizo (výrobce monitorů) – jeho práce se posílala až na jejich centrálu do Japonska, kde je velmi zaujala, a tak získal dokonce pozici global ambassador.
• Fotografové, které obdivuje: Erwin Olaf, Annie Leibovitz
• Nemá kolem sebe stálý tým spolupracovníků. Dlouho vše obstarával sám, v posledním roce mu dělá osobní asistentku jeho sestra a při focení náročnějším na přípravy scény mu pomáhají známí z umělecké branže.  

Zdroj: archiv Martina Stranky