Dokument Svět mezi námi (World Between Us) vznikl díky vášni a přátelství dvou Marií. Dokumentaristku Marii Dvořákovou a fotografku Marii Tomanovou spojuje stejná zkušenost odchodu do USA, budování kariéry v novém prostředí i hledání kořenů, identity a domova.

Marie Tomanová po dokončení magisterského studia v oboru malířství na FaVU v Brně odcestovala do USA, kde s myšlenkou, že se uměním neuživí, nejdříve pracovala jako au pair. Postupem času se jí ale v uměleckém prostředí rušného velkoměsta podařilo jako fotografce prosadit. V momentě, kdy chystala svou první výstavu, v roce 2018, se začal rodit časosběrný dokument Marie Dvořákové. Fotografka a filmařka se potkaly při spolupráci v Českém centru. 

„Tenkrát jsem tam pracovala jako programová ředitelka, Marie nám jako umělkyně kurátorovala fotografickou výstavu, kde i sama vystavovala. Okamžitě mě zaujala její spontánnost a energie. Později pro České centrum začala i pracovat, takže se z nás staly kolegyně a to nám umožnilo spolu trávit velké množství času a poznat se. Měla jsem tehdy velkou touhu točit svůj další film, ale minimální trpělivost absolvovat kolečko žádostí o granty na vývoj a čekat, jestli náhodou nějaký za rok či dva vyjde. Poznala jsem Marii, půjčila si kameru a mikrofon od přátel a pustila se do natáčení,“ přibližuje vznik projektu Marie Dvořáková.

Absolventka FAMU a americké Tisch School of the Arts se projektem vrátila zpátky k autorské filmové tvorbě. Naposledy na sebe upozornila v roce 2016, kdy představila krátkometrážní film Kdo je kdo v mykologii. Za ten obdržela studentského Oscara.

Spojení kreativních duší 

Natáčení nakonec trvalo pět let a vzniklo téměř 450 hodin materiálu. Příprava filmu, jak ho můžeme vidět dnes, zabrala bezmála další dva roky. Autorka námětu, režisérka, scenáristka a kameramanka v jedné osobě v dokumentu zachytila strmou kariérní cestu vzhůru, ale také silné osobní a umělecké partnerství fotografky s kunsthistorikem Thomasem Beachdelem, bez jehož podpory by nejspíš naplno nerozvinula svůj talent. Díky originálnímu tvůrčímu přístupu i nebývalé otevřenosti hlavních aktérů se na hodinu a půl stáváme součástí intimního příběhu splněného amerického snu. Nejde tak jen o americkou success story holky z Mikulova, je to příběh o dřině a neobyčejném propojení kreativních duší. „Právě Thomas dává celému dokumentu další rozměr a hloubku. Přiznám se, že neznám žádný takový pár, kde by tak dobře fungovala symbióza v osobním i tvůrčím životě. Thomas původně nechtěl stát před kamerou a své účasti na natáčení se první dva roky bránil, což byl problém, protože byli všude spolu a nešlo se mu s kamerou neustále vyhýbat. Takže se chtě nechtě do záběrů dostával. Tím, že natáčení trvalo pět let, si na mě postupem času zvykl a kamera mu nakonec přestala dělat problém. Dnes na tohle téma rád vtipkuje,“ doplňuje Dvořáková. 

Blízkost a důvěra

„Marie neuvěřitelným způsobem zachytila jednu etapu mého a Thomasova života a vnesla do toho svůj ikonický smysl pro humor. Bylo to téměř jako dívat se na život a eskapády někoho jiného a skvěle jsem se bavila úspěchy i neúspěchy obou hrdinů,“ říká Marie Tomanová. „Některé momenty mě trochu zaskočily svou intenzitou a otevřeností. Odhalila jsem se trochu víc, než bych chtěla. Myslím ale, že právě tohle dodává filmu hloubku. Není to jen o tom, jak se chci prezentovat já, ale o tom, jaká skutečně jsem. Je z toho cítit, že mám s Marií blízký vztah a je tam velká důvěra.“

Marie s Thomasem dali Dvořákové absolutní svobodu i během fáze střihu. Důvěra mezi nimi je tak opravdu viditelná a snímku hodně přidává. Autorka Marii záměrně točila hodně zblízka, aby měli diváci pocit, že se jí mohou dotknout. Zároveň jim zprostředkovává dost intimních momentů a snímků. „Jsem ráda, že mi Marie umožnila přístup k zhruba sedmi tisícům svých fotek, včetně archivu z mládí. Z nich jsem sestavila celé vzpomínkové sekvence v souvislosti s jejím příjezdem domů do Mikulova na rodinný statek po osmi letech ve Státech,“ zmiňuje jeden ze zásadních momentů filmu.

Snímek, který zaujal HBO i odbornou porotu 

První dva až tři roky Dvořáková točila na vlastní náklady a následně oslovila HBO Europe. „Hned zpočátku nás upoutal velmi bohatý materiál, který Marie Dvořáková v průběhu mnoha let v Americe natočila. Z něj byl patrný výjimečný talent, který se pak během naší následující spolupráce mnohokrát potvrdil. Marie má úžasnou schopnost přiblížit se svým protagonistům a vytvořit ve filmu intimní atmosféru. Ve střižně prokázala neuvěřitelnou houževnatost a střih má švih, Marie skvěle pracuje s emocí a je výborná vypravěčka. Důležité pro nás bylo i to, že je držitelkou studentského Oscara a v HBO pravidelně podporujeme nové talentované tvůrce. Marie je velmi silná a pracovitá autorka a naše spolupráce byla vynikající. Rádi bychom s ní brzy spolupracovali znovu,“ přibližuje za HBO producentka Hanka Kastelicová.

Svět mezi námi vznikl v koprodukci HBO, Film Kolektiv (Evolution Films), PubRes a samotné režisérky. Ve světové premiéře byl uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2024, kde obdržel Cenu za nejlepší kameru a Cenu studentské poroty. Snímek získal také nominaci na Cenu Pavla Kouteckého. Slovenskému publiku byl film poprvé představen leos v březnu na bratislavském Febiofestu. Do všech českých kin vstupuje 17. dubna. V nadcházejících týdnech zamíří na festivaly Millennium Docs Against Gravity v Polsku a Transilvania International Film Festival v Rumunsku.

„Jsem přesvědčená, že tento film má šanci oslovit diváky všude po světě, protože jde o univerzální příběh. V rámci dokumentární tvorby je tento film zajímavý i v tom, že jde o film s velmi pozitivní energií, a v dnešním světě, plném hrůz a bolesti, jsou takové filmy velmi potřebné,“ dodává Kastelicová. A my po jeho zhlédnutí souhlasíme.

Nejen film, ale i výstava fotografií 

Ve stejnou dobu jako dokument se českému publiku zpřístupní i tvorba Marie Tomanové. Od 18. dubna se s ní můžete seznámit na výstavě s názvem Kate, For You v Pražákově paláci Moravské galerie v Brně. U příležitosti výstavy vychází i stejnojmenná publikace, která bude pokřtěna v rámci vernisáže 17. dubna. 

Marie je – stejně jako její fotky – ryze svá. Na první pohled člověka zaujme svým rozzářeným úsměvem a nadšením, se kterým mluví o své tvorbě a o lidech, které fotí. Možná i to je jeden z důvodů, proč se jí podařilo prorazit ve městě, které mnozí znají jako nehostinné, anonymní a velmi dravé. 

„Mariina práce se mnou od počátku velmi rezonovala a nevím, zda dokážu přesně říci proč,“ zmiňuje Mariin partner a kurátor výstavy Thomas Beachdel. „Když jsme připravovali první výstavu a knihu Young American, tak jsem to popsal jako ‚něco tam prostě je.‘ To ‚něco‘ je jakési téměř hmatatelné propojení mezi Marií a fotografovanými lidmi a pak také propojení mezi divákem a danou fotografií. Její práce rezonuje přímočarostí, přítomností a hlubokým vhledem do duše jedince, se kterým se do určité míry ztotožňujeme. Toto propojení definuji jako podstatu portrétu. Samozřejmě, že portrét může být o mnoha dalších věcech a historicky tomu tak bylo – například být portrétován dokládalo společenský status. Marii ale nejde o zachycení statusu a následně o odstup, který budování statusu přináší. Ve skutečnosti jde o pravý opak, o propojení s člověkem před fotoaparátem, o blízkost, otevřenost, intimitu a opravdovost.“

Za Mariiným úspěchem podle něj stojí pracovitost a vytrvalost. „V umění neexistuje žádná jasně daná, popsaná cesta k úspěchu, a tak je často neuvěřitelně těžké se v umění prosadit. Marie má několik důležitých vlastností, které byly a jsou zásadní ve formování její kariéry. Za prvé je to odhodlání a motivace, za druhé pokora a za třetí odvaha riskovat a vystupovat z komfortní zóny. A to vůbec nejdůležitější podle mě je: najít a být sám sebou.“

Zdroj: Pilot film, archiv Moravské galerie v Brně