Když se potkají holky z marketingu

Největší vzdělávací platforma pro marketér(k)y a početná komunita #HolkyzMarketingu pořádá už třetí ročník úspěšné konference. V pražském Kongresovém centru 6. června vystoupí ti nejlepší experti a expertky, kteří vám ukážou, jak bude vypadat marketing v roce 2030. Chcete vědět, jak připravit svůj marketingový tým, aby budoval ty nejlepší značky? Zajímá vás, jak funguje storytelling úspěšných značek a proč nás některé příběhy chytají víc než ty druhé? Přemýšlíte, které trendy budou hýbat budoucností? Neváhejte a pořiďte si jeden z posledních lístků. 

Ponořte se do světa bitcoinu

Stavět mosty a posilovat vztahy v rámci evropského bitcoinového prostoru i mimo něj. Tak zní moto druhého ročníku největší a nejvýznamnější bitcoinové akce v historii Evropy, za jejíž organizací stojí bratři Martin a Matyáš Kuchařovi. BTC Prague, která se koná 13.–15. června v PVA EXPO v Letňanech, si klade za cíl hovořit o důležitých bitcoinových tématech, pomoct adopci Bitcoinu, a především pokračovat v budování silné kryptoměnové komunity, kterou se Česká republika dlouhodobě vyznačuje. „Česká republika prostřednictvím BTC Prague pečetí svoji pozici velmoci v oblasti Bitcoinu. Skutečně udáváme krok v bitcoinové komunitě, bohužel pořád čelíme nepochopení potenciálu ze strany politiků, úřadů a bank. BTC Prague přispívá k osvětě,“ říká ekonom Lukáš Kovanda, který na akci také promluví.

Prohlubte své znalosti o bitcoinu, rozšiřte síť kontaktů, poslechněte si některé ze 170 řečníků z řad podnikatelů, badatelů, influencerů, myslitelů, vývojářů či bojovníků za svobodu. Jmenovitě vystoupí např. Michael Saylor, Adam Back nebo Jack Mallers, chybět nebudou čeští a slovenští bitcoin experti jako Marek Palatinus či Pavol Rusnák. Součástí BTC Prague bude i veletrh více než 90 českých a světových firem podnikajících v oblasti této krypto technologie. Konference je v angličtině. Pouze venkovní stage, která cílí převážně na ty, kteří chtějí do bitcoinového světa nahlédnout poprvé, nebo se v něm stále ztrácejí, je česky.

Shaping Tomorrow Together

Jak někteří současní mudrcové praví, AI člověka nenahradí, ale nahradí ho ten, který umí AI používat. Pokud ještě nemáte mluvení o AI dost, přijďte se nachytřit a inspirovat na AI Summit, který pořádá Vogue 6. června na holešovickém Výstavišti (Křižíkův pavilon E). Konference přinese nový pohled na umělou inteligenci, která zásadně a rychle mění svět kolem nás. Seznamte se s první digitální supermodelkou Shudu Gram i jejím tvůrcem Cameronem Wilsonem. Revoluci ve světě módy vám představí také šéfka globální platformy PhotoVogue Alessia Glaviano. Nástrahami digitálního světa vás provede jeden z největších českých odborníků na AI Michal Pěchouček. A efektivně používat Chat GPT vás naučí datový analytik Josef Šlerka. Akci moderuje Karel „Kovy“ Kovář.

O jídle, půdě a spolupráci se zemědělci

Chcete hlouběji nahlédnout do oblasti gastronomie a pěstování plodin a zjistit, jak se tyto sféry dají udržitelně propojit? Gastronomický koncept Alma Prague, který vznikl jako nová kapitola příběhu Kro Kitchen a pokračování spolupráce jeho zakladatelů Petra Němce a Vojtěcha Václavíka, připravuje k výročí svých prvních narozenin vlastní konferenci AlmaTalks určenou pro profesionály z oboru. První z řady inspirativních setkání proběhne v Almě 25. června. Na akci s názvem O jídle, půdě a spolupráci se zemědělci vystoupí čeští i zahraniční řečníci, kteří budou debatovat o půdě a jejích benefitech pro suroviny, krajinu i naše zdraví, představí příklady spoluprací gastro podniků se zemědělci, možnosti pozitivního vlivu gastronomie na řetězec produkce surovin i klimatickou změnu, nebo promluví o šíření osvěty směrem k hostům restauračních zařízení. V intimní atmosféře s omezenou kapacitou 100 lidí se můžete těšit na rozhovory a živé panelové diskuze, promítání i diskuzní fóra. „Věříme, že gastronomické odvětví v čele s kuchaři a vlivnými veřejně známými osobnostmi může hrát obrovskou roli v nastavování hodnot a standardů i u ostatních spotřebitelů a tím mít velký dopad na celý potravinový systém. Ať už pracujeme ve fine diningu, bistrech a kavárnách, nebo stravovacích zařízeních, jako jsou například nemocnice nebo školní jídelny, výběr surovin a produktů může být silným hybatelem změn, pokud ve spolupráci se zemědělci jdeme za společným cílem regenerovat půdu a budovat kvalitní vztahy,“ vysvětluje k výběru tématu první série AlmaTalks hlavní organizátor Matěj Prokop.

Samozřejmě nebude chybět ani občerstvení – součástí konferenčního dne je menu sestavené šéfkuchaři Almy Michalem Daňkem a Petrem Žídkem výhradně ze surovin pocházejících od lokálních zemědělců a výrobců. V ceně vstupného je ranní uvítací chod, společný oběd o dvou chodech a odpolední coffee break. Zajímavé informace, inspirativní řečníci, a navíc skvělé jídlo… taky vám to zní tak lákavě?

Budoucnost moci

Čekáte, až někdo něco udělá? A co když jste na tahu vy? Individuální a společenská moc musí začít fungovat ruku v ruce. Jen tak vytvoříme udržitelnou budoucnost na bázi vzájemné spolupráce. Jste připraveni převzít zodpovědnost za sílu, která ve vás dřímá? Konference TEDxPragueCountdown 2024: Future of Power se koná v pražském Kampusu ČSOB 8. června. Inspirujte se silnými příběhy, akademickými vhledy, vědeckými i byznysovými perspektivami a rozšiřte si obzory v zásadních otázkách individuální lidské síly a společenské moci.

Ženy ženám 

I letos Forbes pořádá Women’s Summit, na kterém se mají možnost potkat inspirativní a silné ženy. Loni se v panelech se představilo na čtyři desítky nejvlivnějších žen Česka. Letos se můžete těšit např. na Simonu Kijonkovou, Evu Adamczykovou, Annu Shavit či Líbu Vošahlíkovou. Přijďte 12. června do Křižíkova pavilonu E a určitě se chopte i příležitosti k networkingu. 

Když se v Ostravě potká know-how z celého světa

Vždy, když si zajedeme na festival Colours of Ostrava, si užíváme nejen hudební program, ale také pestrou nabídku zajímavých přednášek v rámci Meltingpot Fora. Hlavním tématem Meltingpotu je zdraví, dlouhověkost a biohacking. Letošní ročník se navíc zaměří na mentální zdraví, mezilidské vztahy a intimitu. Zároveň budete spolu s řečníky objevovat novinky v oblasti technologií a AI, vědy, vzdělávání i osobního rozvoje. To vše doplní bohatý umělecký program. Letos v Ostravě vystoupí Fabiola Gianotti, Brain We Are, Catherine Loveday, Tateki Matsuda, Markéta Gajdošová, Tomáš Šebek a mnoho dalších inspirativních osobností. Takže už víte, co budete dělat 17.–20. července? 

Objevte štěstí v práci

Studie ukazují, že štěstí v práci je dobré pro zaměstnance i byznys samotný. Šťastnější pracoviště jsou efektivnější, méně stresující, s méně absencemi a nižší fluktuací. Pojďte štěstí v práci naproti, zjistěte, jak k němu vést sebe i své zaměstnance. Jedním z užitečných kroků je jistě návštěva konference Happiness@Work Live, jejíž jubilejní 10. ročník proběhne 15. října v Kongresovém centru.

Zdroj: archiv jednotlivých akcí

Může vás naučit být kreativnější, lépe psát či jak na sítě. Známá markeťačka a kreativní duše Michelle Losekoot pomáhala s komunikací mnoha českým i světovým značkám, mezi nimiž byly např. PUMA, Česká spořitelna, Henkel, Česká televize nebo Nestlé. Je spoluautorkou úspěšných knih Bez jablka a Jak na sítě. Stojí za projekty Posviť si, Plný kecky, Nestereo a píše velmi inspirativní newsletter o kreativitě 3Ká. V rozhovoru se mimo jiné bavíme o její nové knize Ztracenné či tvůrčím procesu. „Vymýšlení a tvoření čehokoliv bolí, tak to prostě je. Většina lidí se té bolesti zalekne a přestane, ale to nepohodlí je nutná součást tvůrčího procesu.“

Kdy jste se cítila ztracená? A uvědomila jste si to hned, nebo to trvalo déle? 

Byla jsem v životě mnohokrát ztracená a myslím, že ještě mnohokrát budu. Pokud nezůstáváme stále na jednom a tom samém místě, občas se ztratíme. Jinak, než objevováním, se nové věci naučit nedají. A chodíme-li tam, kde jsme předtím nikdy nebyli, tak se prostě občas ztratíme.

Našla jste se? Svou sebehodnotu? Jaká k tomu vedla cesta? 

Myslím, že sami sebe hledáme celý život, a že sebehodnota není cíl, ale cesta. Škála. Vždycky se na ní jde posunout dál.

Co vnímáte jako největší problém u ztracených žen? Co je spojuje?

Jediným problémem současných žen je to, že jim někdo neustále říká, že mají nějaký problém, že by něco měly, neměly, že něco musí a nesmí.

Jaké poučení, inspiraci si berete z jejich příběhů, z příběhů spoluautorky Táni Brodské?

Znám mnoho Tániných příběhů a tak nemůžu říct jedno ponaučení nebo inspiraci, kterou si z nich odnáším. I do knihy se vešla jen hrstka z nich. Nicméně všechny léčivé příběhy, které vypráví, se motají kolem toho, jak být spokojená a sama sebou.

Kniha Ztracenné je na trhu šest týdnů. Jak se v tomto bodě cítíte?

Cítíme se všechny dobře. První náklad jsme rozprodaly během předprodeje, dodělaly jsme dotisk, vypustily do světa audio, e-knížku a merch, pokřtily knihu v Praze a teď plánujeme křest v Brně (8. 12. v nové prodejně knihkupectví Martinus) a meet & greet v Praze (17. 12.). Ze všech reakcí, které se u nás schází, máme velkou radost, všechny zprávy, maily a komentáře jsou dojemné a krásné.

Těm, kteří se více zajímají o zákulisí vydání knihy, můžu jedině doporučit vaši sérii příspěvků #vydamesitosami na LinkedInu. Mohla byste ale i tady zmínit, jak náročný tvůrčí proces byl? Jak těžké bylo přípravu knihy a komunikaci kolem ní skloubit s jinou prací? Co pro vás bylo a  je největší výzvou?

To máte jako se vším –⁠ kdyby to bylo lehké, dělali by to všichni. Na samovydání knihy není nic extra těžkého nebo nemožného –⁠ vše se jde po cestě naučit nebo vytvořit s pomocí dalších expertů. Co ale do celého procesu musíte nasypat, je spousta času a peněz. Pak si jenom musíte říct, jestli vám to za to stojí, nebo ne. Mně to za to stojí, protože knihy miluju, psaní je moje velké volání a knižní marketing je moje srdcovka.

V jiném rozhovoru jste řekla, že jste spíš dobrý sprinter na krátké tratě a že jste poněkud trpěla při psaní předchozí knihy, kterým jste strávila cca dva roky. Jaké to bylo teď při tvorbě knížky Ztracenné?

Psaní knih je vždycky trochu bolavé. Vymýšlení a tvoření čehokoliv bolí, tak to prostě je. Většina lidí se té bolesti zalekne a přestane, ale to nepohodlí je nutná součást tvůrčího procesu. Teprve, když to ustojíte, můžete vytvořit něco nového.

V čem vidíte pozitiva samonákladu? A z čeho máte největší radost?

Mám radost z reakcí, které nám chodí. Dostáváme desítky zpráv od žen, které knihu přečetly za jeden večer a které s námi sdílejí svoje zážitky, příběhy a reakce na různé kapitoly. Jsou to dojemné a intimní zpovědi, které nás často taky dojmou k slzám.

Kniha je ke koupi výhradně na pro ni vytvořeném e-shopu. Seženou ji zájemci časem i jinde?

Od poloviny listopadu ji bude prodávat i Martinus.cz a Martinus.sk.

Knížku jste se spoluautorkami propagovaly čistě organicky, na svých osobních kanálech. Jak velkou roli ve zvýšení dosahu (a tím i prodeji) sehrála vaše komunita? Jak se vám osvědčil např. zmiňovaný LinkedIn? V čem je v tomto směru lepší než Instagram?

Knihu jsme nejdřív poslaly do našich komunit, čistě proto, že nám celou dobu držely palce a zasloužily si o Ztracenných vědět první. Následně jsme ji představily našim online smečkám na sítích a po několika týdnech spustily i placené reklamy. 

LinkedIn je nejvíce podceňovaná sociální síť vůbec. Pokud vymyslíte, jak nějaké téma uchopit tak, aby bylo pro vaše sledující na LinkedInu užitečné, můžete tam vybudovat početnou a loajální komunitu.

Komunita je pro autora naprosto zásadní. Už Seth Godin řekl, že nejlepší čas na propagaci své knihy je tři roky předtím, než ji vydáte.

Knihu ilustrovala Petra Bartoňková aka Petruccya. Jak jste ilustrátorku vybíraly? Byla to první volba?

Ilustrátorku jsme nevybíraly, Petruccya byla naše jediná volba.

S Táňou jste se poznala na rozvojovém pobytu pro ženy, na který jste původně jela s nechutí. Postupem času se stala vaší dobrou kamarádkou. Jak vás to obohatilo a změnilo?

Přátelství s Táňou mi v mnohém změnilo život, dalo nové úhly pohledu a přineslo do mého racionálního světa pokoru ke všemu, co nejde změřit nebo dokázat.

„Můj celý život je práce. A to pusto a prázdno mimo můj pracovní kalendář mě k smrti děsí. Jsem tak dobrá v tom, co dělám, právě proto, že buď pracuju, nebo spím. Nemám koníčky. Nic kromě práce mě nezajímá,“ píšete ve svém dřívějším článku o workoholismu. Jak se vám v tomto směru daří teď? Stále máte občas potřebu se „předřít“? Jaké v rámci prevence vyhoření zařazujete techniky a formy psychohygieny?

Za posledních několik let se v mém životě dost věcí změnilo. Už pracuju jen na svých vlastních projektech, vedu si svoje vlastní týmy a dělám jen věci, které mě baví. Krom nárazových období (jako je třeba teď vydání knihy), která jsou náročná a hodně našlapaná, pracuju o dost méně. Taky jsem víc na cestách a dělám jen s lidmi, se kterými chci chodit na kafe. To je celkem dobrá prevence vyhoření.

Jak v knize píše Táňa „zvorat, pohnojit, zasadit“ – jak se umíte vypořádat s chybami a těžkostmi? Z čeho jste se poučila, na čem stavíte?

Učím se každý den. Nedávno jsem se např. naučila, že nemám zařezávat květiny unavená. Není malých lekcí! 

Některé zmíněné těžkosti souvisejí s prací na volné noze. Co na ní máte naopak ráda, v čem vám vyhovuje?

Volnou nohu miluju. Myslím, že ke spokojenosti na volné noze vede jedna jednoduchá poučka: tvoje svoboda je přímo úměrná tvojí sebedisciplíně. Stačí se tedy naučit pár triků a tipů, jak být sám sobě dobrým šéfem, a je to. 🙂 

Čemu se teď věnujete? Přiblížila byste své plány do budoucna?

Dopsala jsem knihu o komunikaci, kterou vydáme pod Jak na sítě, a pomalu rozepisuju knihu o kreativitě. Zároveň učím pod Naučmese.cz kreativní techniky a s mou kolegyní Eliškou Vyhnánkovou máme už kultovní školení Jak na sítě, které pořádáme online i offline. Každý pátek posílám newsletter 3Ká o komunikaci, kreativitě a knihách. 

Zdroj fotografií: Vojta Hurych

Jsi spoluzakladatelkou a CEO vzdělávací platformy #HolkyzMarketingu a čerstvě také autorkou knihy Organizační porno. Co se v tvém životě od jejího vydání změnilo? Jaké jsou tvé aktuální pocity? 

Moje aktuální pocity jsou euforie a nadšení. Je to měsíc, co je kniha venku, a reakce jsou opravdu moc hezky hřející. Píšou mi ženy, že jim kniha pomáhá a že byla přesně tím, co ve svém životě teď potřebovaly. Čtení těchto reakcí mi dává obrovský naplňující pocit. A myslím, že se v mém životě nic dramaticky od vydání knihy nezměnilo, jen je možná víc oranžovější. 🙂 

Knihu jsi napsala i proto, že neexistoval žádný podobný český zdroj o time managementu určený čistě pro ženy. Co nového kniha přináší? Přiblížila bys, proč byl její vznik potřeba?

Jak se ti tvořilo, jak náročný byl proces od vzniku nápadu k finální knize? Jak moc se při psaní projevil tvůj smysl pro organizaci? 

Bez mého smyslu pro organizaci by kniha nebyla. Byl to náročný proces, který potřeboval hodně plánování a práce s energií. Skloubit rodinu, full-time práci a psaní knihy byl zážitek a jsem ráda, že to mám za sebou. Největší úleva přišla v moment, kdy jsem knihu držela v ruce a po roce a kousek, co jsem ji psala, měla opravdovou fyzickou podobu. 

Co pro tebe organizační porno a osobní produktivita vlastně znamenají? 

Krásně to popisuje odstavec, který je v závěru knihy: Organizační porno je životní styl. Není to něco, co změníte během pár dnů a najednou budete žít úplně jiný život. Postupnými kroky se dostáváte dál a posouváte své hranice. Měníte krůček po krůčku celý svůj život. Neskončíte jen u todo listu, ale zaměříte se na svůj okolní svět. Jak to vypadá u vás doma, co jíte, jak fungujete. Organizační porno prostoupí celým vaším světem a pomáhá vám žít naplno. A tohle je pro vás nový začátek. Stejně jako motivace lidí ke změně začíná s novým rokem a předsevzetími, vnímejte vy přečtení této knihy jako ten den, od kdy do toho půjdete naplno. Zainvestovaly jste do sebe tou nejdražší komoditou – vaším časem. Tohle je váš čerstvý start.  

Říká se, že by si každý měl definovat své PROČ, aby se posouval efektivně dál a ideálně směrem, kterým chce. Jaké PROČ pohání tebe? Co je pro tebe při práci a v životě největší prioritou? 

Mám na zádech vytetované Happiness now. To je moje proč. Žít tady a teď a využívat svůj čas naplno. Vědět, že to, co dělám má smysl a někomu to pomáhá. Trávit kvalitní čas s rodinou. 

Aplikuješ do svého života některé z doporučovaných technik pro lepší produktivitu, např. pomodoro? Které digitální nástroje využíváš k usnadnění práce? A jakou roli u tebe hraje AI?

Ve svém životě používám všechny techniky, které zmiňuji v knize. A co se týče digitálních nástrojů, jsou pro mě stěžejní ty naše firemní, ve kterých pracujeme: Slack, Asana a Google Workspace. A samozřejmě v tom, co dělám každý den, hraje velkou roli i AI. Používám ji skoro každý den. Pro brainstorming, rozpracování konceptů, sesumírování mailů apod. ChatGPT jsem používala i při psaní knihy.

Jsou nástroje, které chceš v budoucnu teprve vyzkoušet? 

Myslím si, že ne, spíš se ještě víc učit s těmi, co už teď používám.

V posledních letech se v některých firmách zkouší čtyřdenní pracovní týden a jiné změny. Jaké to má výhody a úskalí? Dá se aplikovat na všechny systém práce, kdy budou místo osmi hodin denně pracovat třeba čtyři? 

Je to koncept, se kterým si hraju do budoucna. Zatím to nemám ani já, ani v rámci naší firmy, ale jednou bychom se tam chtěli dostat. Výhod i úskalí to má hodně, samozřejmě záleží na firmě jako takové. U nás ve firmě to bude znamenat ještě větší důraz na efektivitu a lepší plánování času a nastavení ještě lepších procesů.  

Na jednu stranu se ve společnosti projevuje tzv. hustle culture, kdy jedeme na výkon a chceme všechno stihnout a zažít, na druhou se čím dál více řeší vyhoření a duševní zdraví obecně. V jiném rozhovoru jsi řekla, že pojem work-life balance nahrazuje work-life blend. Mohla bys to přiblížit? Jak ty osobně a váš tým #HzM přistupujete k tomu, abyste byli dostatečně výkonní a zároveň v psychické pohodě? 

Je to více o tom, že se život nerozděluje na pracovní a osobní, ale prolíná se. Dopoledne jsme v práci, pak si skočíme na nehty, pak se vrátíme zpět, ve čtyři vyzvedneme dítě a třeba si pak ještě pár úkolů doděláme večer nebo jeden den zůstaneme v práci déle. Tenhle přístup máme i v naší firmě, kdy máme nastaveno, že není jasná pracovní doba a všechny naše kolegyně si to nastavují podle sebe, jak potřebují. Moc hezky to funguje, protože na sobě nemají tlak, že všechno osobní musí plánovat až na odpoledne nebo večer, ale může se to hezky prolínat celým týdnem. 

V #HzM mimo jiné podporujete ženy, které chtějí rozjet podnikání při mateřské. I svou cestou ukazuješ, že hlavním smyslem života ženy nemusí být pouze starost o děti a domácnost. Ve společnosti tento stereotyp ale stále v jisté míře existuje a tomu je přizpůsoben i pracovní trh, který ženy mnohdy znevýhodňuje. Jak situaci vnímáš? Zlepšuje se to, ať už pohled na ženu, místo které např. jde na rodičovskou její partner, podpora matek podnikatelek (např. vznik platforem jako MUMDOO apod.) či narovnání pracovních příležitostí? Co by se mělo systémově změnit?

Já bych fakt ráda řekla, že se to zlepšuje, ale bohužel jsou ta čísla pořád špatná. Zmiňuješ MUMDOO, tak si dovolím vypíchnout pár dat z jejich posledního dotazníku: 

– 61 % žen s dítětem mladším 2 let nemá žádné nebo jen nárazové hlídání.

– 74 % žen během rodičáku nepracuje u svého zaměstnavatele (to vidíme v #HolkyzMarketingu v našich Akademiích, kam se studentky přicházejí dovzdělat v marketingu, protože musí změnit práci).

– Jen 3 % žen do 2 let věku dítěte nechtějí pracovat, ALE 55 % reálně nepracuje.

Už jen to ukazuje, že na tom pořád ještě nejsme dobře. 

Jak vidíš svou kariérní budoucnost? Máš nějaké konkrétní plány? Předpokládáš, že se to změní třeba v době, kdy tvá dcera Amelie nastoupí do školy?

Nemyslím si, že se to změní nástupem Amálky do školy. Vždycky najdu cestu, jak to udělat podle sebe a pořád být skvělou mámou. A teď jsou mé plány jasné: chci posouvat #HolkyzMarketingu a nejen je, chci pořád mluvit o tom, že slaďování kariéry a rodičovství jde a že máme mít život ve svých rukou. 🙂 

Co bys na závěr vzkázala ženám, ať už matkám, tak třeba studentkám, které se někdy cítí znavené, ztracené či mají před sebou nové výzvy a začátky? 

Dejte samy sebe na první místo v prioritách a hledejte způsoby, jak vzít život do svých rukou. Jde to!

Zdroj: archiv Anety Martinek

Kdy se u tebe objevila láska k vaření a pečení? 

Experimentovat v kuchyni jsem začala už jako malá holka, nedokážu říct, kde se ten impulz vzal, ale vždy mě to tam fascinovalo a hlavně bavilo. Chodila jsem si tam vlastně hrát, míchala jsem všechno dohromady, zkoušela, co s čím jak chutná a vytvářela vlastní pokrmy, které se tedy ne vždy daly úplně jíst 😀 Dost jsem se tam vyblbla a bylo to pro mě místo, kde jsem mohla využít svoji kreativitu, což mi zůstalo až doteď. 🙂

Kdo tě učil vařit?

Něco jsem samozřejmě odkoukala v dětství od mamky, když jsem jí v kuchyni pomáhala a koukala pod ruce, pak už jsem ale experimentovala z vlastní iniciativy – bylo to takové učení pokus omyl. 😀

Navštívila jsi někdy nějaký kurz? 

Nenavštívila, ale pamatuju si, že jsem často koukala na videa na YouTube a taky mám doma neskutečný množství kuchařek. Je to taková moje úchylka, kupuju si pořád další a další.

Vymýšlíš všechny recepty sama? Kde hledáš inspiraci? 

Ano, baví mě na tom právě to vymyšlení různých kombinací a nových chutí. Jak už jsem zmiňovala, mám doma spoustu kuchařek a odebírám i kulinářské časopisy, takže o inspiraci není nouze. A když náhodou je, Pinterest to jistí. 😀 Popravdě ale ty nejlepší recepty vzniknou náhodou, buď přímo v kuchyni nebo mi bliknou v hlavě třeba v tramvaji, na přednášce nebo ve fitku.

Tvoříš v kuchyni jen pro radost, nebo i na zakázku? 

Kdysi jsem tvořila i na zakázku, bylo to v období, kdy jsem se věnovala pečení dortů, takže mám na svědomí třeba i jeden třípatrový svatební. Teď už to ale nedělám, kromě toho, že se od té doby změnil i můj pohled na jídlo z hlediska výživy (máslové dorty potáhnuté fondánem už u mě spíš nenajdete), tak jsem došla k tomu, že by mě nebavilo celý život jet v kuchyni jako fabrika. Užívám si vymýšlení nových receptů, experimentování a v posledních letech se k tomu přidala i food fotografie a food styling.

Dříve jsi trpěla poruchami příjmu potravy a musela ses k tomu mít jídlo opět ráda propracovat a následně jsi se více začala zajímat o výživu jako takovou. Dokonce jsi se zúčastnila kurzu ve Fitness Institutu. Plánuješ svým sledujícím a čtenářům v budoucnu předávat více informací a tipů z oblasti zdravého stravování apod.? 

Určitě, zdravé stravování je součástí mého života, takže se to celkově odráží v mé tvorbě. Jak moc chci ale svým sledujícím předávat informace o výživě si momentálně nejsem tak úplně jistá. Přijde mi, že je tím teď “instasvět” poměrně přehlcený. Chtěla bych proto v tuhle chvíli raději zůstat u tvorby receptů a myšlenku, že bychom se měli stravovat zdravě, šířit touhle nenásilnou a inspirativní formou, než se vyloženě snažit někoho edukovat a vysvětlovat, co by se jíst mělo a co nemělo.

Na začátku června jsi vydala svůj první e-book plný snídaňové inspirace. Jak dlouho jsi na něm pracovala? Celý jsi ho tvořila sama, bylo to pro tebe náročné? 

Pracovala jsem na něm celkově asi dva měsíce a moc mě to bavilo. Náročně to samozřejmě bylo – dělala jsem to poprvé a spousta věcí pro mě byla nová, takže jsem se občas cítila úplně ztracená. Hlavně ty technické věci mi daly zabrat. Ale pocit z toho, jak mi to postupně celé vznikalo pod rukama, byl naprosto skvělý a následná zpětná vazba mě úplně dostala. Stálo to za to, užila jsem si to. 🙂

E-book je ke stažení zdarma na blogu

Když zrovna nevaříš, věnuješ se škole. V čem splývá tvá vášeň a kreativní marketing, který studuješ? 

Především v té kreativitě, člověk v marketingu musí být podle mě stejně kreativní jako člověk v kuchyni nebo za foťákem, aby výsledek za něco stál – ať už marketingová strategie, dobrý oběd nebo fotka. Já jsem si pro jistotu naložila všechny tři, aby mi ta kreativita náhodou někde nepřebývala. 😀 Ve škole jsem se dozvěděla i spoustu užitečných věcí, ze kterých při tvorbě obsahu čerpám a například díky tomu i více vidím do influencer marketingu apod. 🙂

Jaký je tvůj postoj ke spolupracím? Máš nějakou vysněnou? 

Popravdě spíše skeptický, většinu odmítám, protože to není vyloženě cesta, kterou bych se chtěla vydat. Je to složitější, chci přijímat opravdu jen spolupráce se značkami, se kterými jsem stoprocentně ztotožněná, ale zároveň si nemůžu dovolit spolupracovat jen za pytlík oříšků, protože za mojí tvorbou jsou hodiny práce, což některé společnosti nevidí. Momentálně mám dlouhodobou spolupráci s Aktinem, za kterou jsem moc ráda a dá se říct, že je to ta vysněná a zatím v hlavě další nemám. Možná by mě mohl někdo začít zásobovat kafem, to by se mi vyplatilo. 😀

Často ve tvém jídelníčku můžeme vidět např. mugcake, jaké další jídlo se řadí mezi tvá nejoblíbenější? 

To bude asi hodně dlouhý seznam. 😀 Mám hodně ráda kombinaci sladkých a slaných chutí, takže třeba řepu s kozím sýrem nebo hráškový krém s uzeným lososem bych mohla jíst pořád dokola. A teď v létě meloun s fetou! Celkově miluju sýry, dále mám doma už pěkně rozrostlou rodinu ořechových másel a kvalitní hořká čokoláda taky nikdy nechybí.

Určitě i ty ráda někdy opustíš kuchyň a zajdeš si na jídlo ven, máš nějaké oblíbené podniky? 

Rozhodně! Velmi ráda ochutnávám nová jídla a netradiční kombinace, takže u mě vedou především bistra s moderní gastronomií. Momentálně jsem si hodně oblíbila Etapu, kde je vedle skvělého jídla i naprosto kouzelná atmosféra a domácí kváskový chleba. Potom ještě určitě Swim nebo bar Cobra, kde mají i týdenní obědové menu a člověk se tam vždycky dobře nají. Všechny tyhle podniky jsou samozřejmě brunch friendly, ty já totiž nejradši!

Jaký je tvůj dosud největší gastronomický zážitek? 

Velikonoční mazanec od babičky! 😀 Miluju pečivo, především to kynuté a čerstvé, ale nedopřávám si ho příliš často, takže to je vždycky ohromný zážitek, i když je to třeba jen ještě teplý olivový šnek z Alberta. 😀 Každopádně taková návštěva Esky a jejich domácí loupák nebo ten zmiňovaný kváskový chleba z Etapy se mezi gastro zážitky podle mě rozhodně řadí a všem moc doporučuji ochutnat. Ale ten babiččin mazanec bude samozřejmě vždycky na první příčce. 🙂

Jaké jsou tvé vize do budoucna?

To se trošku bojím říkat takhle veřejně, abych něco nezakřikla. 😀 Ale můžu prozradit, že začínám pracovat na jednom projektu, který bude pro moji tvorbu pravděpodobně zlomový, takže se je rozhodně na co těšit! Plánuju, že by to mohlo jít ven začátkem podzimu, takže mě přes léto čeká ještě hodně práce, ale už teď se moc těším a doufám, že se to bude všem líbit!

Zdroj: Tereza Fričová

Kdy a jak jsi se dostala k blogování?

Od založení blogu to budou čtyři roky. Dlouho jsem sledovala zahraniční blogery a celý ten svět se mi moc líbil. Měla jsem tedy už nějaký obrázek o tom, jak to funguje a řekla jsem si, že to zkusím. Začala jsem v poměru s ostatními českými blogerkami dost pozdě a bylo tak opravdu těžké dát lidem o blogu vědět. Nicméně teď, po čtyřech letech, můžu říct, že se to úsilí vyplatilo.

Blog je pro mě místem, kde se můžu vyjádřit a inspirovat čtenáře, ale snažím se ho koncipovat spíše jako takový magazín než osobní deníček.

Jaká jsou podle tebe negativa blogování? Takový život se mi zdá dost busy.

Ono to není busy, spíš je to občas dost na hlavu. Neustále na něco myslíš. Na maily, články, deadliny… Musíš být pořád online. Pořád k dispozici. Člověku zvenčí se to může zdát jako lážo plážo, ale je toho opravdu hrozně moc, co blogování obnáší.

Co ty a spolupráce? Jak si je vybíráš a kolik nabídek obvykle odmítáš? V poslední době se hodně řešilo, jak spolupráce (ne)označovat. Jak na tuhle problematiku nahlížíš?

Spolupráce samozřejmě mám. Blogování věnuji prakticky veškerý čas, včetně víkendů, a pokud mám z něčeho zaplatit nájem a nákup v Albertu, bez finanční injekce se neobejdu. Týdně mi v mailu přistanou desítky nabídek na spolupráci, ale zpravidla tak 70 % z nich nakonec odmítnu. Pokud mám propagovat nějaký produkt nebo službu, musím značce věřit a mít ji ráda. Preferuji tedy spíše dlouhodobé spolupráce s firmami, jejichž produkty bych si kupovala tak jako tak. A pokud jde o označování reklamy, ke každému sponzorovanému příspěvku dávám na začátek informaci o tom, že vznikl v rámci spolupráce.

Jaká další pozitiva vedle spoluprací blogování má?

Jsi svým vlastním pánem. Nemáš pevnou pracovní dobu, cokoliv si vymyslíš, to můžeš realizovat. A samozřejmě odezva čtenářů, to je něco, co mi vždycky dodá sílu pokračovat.

Kdy se u tebe objevila láska ke kávě?

Začala jsem ji pít už někdy v devíti letech, kdy jsem objevila školní automat u nás na základce. Nevím, jestli to nazvat přímo kávou (spíš cukr s kávovým aroma), ale kofein to mělo. Potom jsem nasedla na vlnu Starbucksu a Costy a později jsem začala navštěvovat kavárny nabízející výběrovou kávu a naprosto jsem jim propadla. Při studiu na gymplu jsem také několik let pracovala jako baristka.

Do svého průvodce jsi vybrala pětačtyřicet pražských kaváren. Kdyby sis měla vybrat tři nejoblíbenější podniky, které by to byly?

To je hrozně těžká otázka! (smích) Každou kavárnu mám spojenou s jinými zážitky a lidmi. Nicméně mezi mé oblíbence patří určitě Coffee room, Nový Svět, Cukrárna Alchymista, Spell Coffee a moje nejnovější láska se jmenuje Osada a najdete ji v Holešovicích.

Prague Coffee Guide – designová knížka, kterou prostě chcete mít doma. Je založená na fotkách a tipech – najdete v ní pětačtyřicet podle Veroniky nejlepších kaváren v Praze. Mohou ji využít i cizinci, neboť je psaná zároveň i v angličtině. Tohoto průvodce seženete na webu Pointy, v knihkupectvích a v některých kavárnách.

Baví tě cestovat a objevovat kavárny v cizích zemích…

Haha, to je pravda. Před každou cestou si připravím seznam kaváren, které chci navštívit, a jsou pro mě pomalu stejným lákadlem jako památky. Ráda chodím na místa, kde vidíš ten pravý život a ne jen turistickou pohádku. Místo, kde lidi fakt žijou. A tím kavárny rozhodně jsou.

Krom fotek z kaváren sdílíš se čtenáři i různé motivační články.

Ano! Už jen kvůli názvu blogu si mě lidé, kteří mě neznají, spojují jen s kávou. A to mě mrzí. Snažím se čtenáře motivovat, aby si šli za svými sny, aby na sobě makali. Kromě toho se zaměřuji i na již zmíněné cestování, sdílím všemožné tipy a triky, jak na levné letenky a ubytování. Poslední dobou mě začala bavit i psychologie, a tak na blogu najdete i články o tom, jak námi manipulují média nebo marketing.

Máš nějaké vlastní triky a rituály pro spokojenější život?

Patřím mezi lidi, kteří nikdy nedokáží vypnout. Neumím meditovat, odpočívat. Neustále na něco myslím. K alespoň částečnému klidu mi pomáhá jóga a ježdění do přírody s partou lidí, kteří se pohybují mimo blogerský svět. Je pravda, že ve stresu jsem dost často, ale myslím, že stres nemusí být vždycky něco špatného. Je to pro mě motor, který mě žene vpřed.

Sama vypnout nedokážeš, ale jak to máš se svým mobilem? Zvládáš být někdy déle offline? A je to vzhledem k tvému blogu a práci vůbec možné?

Takhle… vypnout ho dokážu, ale momentálně si to bohužel nemůžu dovolit.

Sociální sítě jsou plné haterů, kteří se nebojí (nejen) influencerům rozdávat svými zlými komentáři rány. Jak zvládáš případnou kritiku, ať už od cizích lidí, tak od těch z tvého okolí? Jak moc jsi sebekritická?

Zlé komentáře mě zabolí vždycky. Ale snažím se s tím bojovat. A pokud jde o sebekritiku, jsem na sebe dost tvrdá. Mám dny, kdy si říkám, že mě ten můj perfekcionalismus jednou zničí. (smích)

Vedle blogování studuješ na vysoké škole kreativní marketing. Je pro tebe studium hodně důležité?

Studium vysoké mám jako taková zadní vrátka. Ale když se nad tím zamyslím, tak bych nemohla být s výběrem školy spokojenější. Potkávám zde spoustu inspirativních lidí, kterým nejde jen o to, aby nás vydusili u zkoušek, ale upřímně jim záleží na tom, abychom si z přednášek něco odnesli a vydali ze sebe to nejlepší. Občas je to náročné skloubit s prací, ale chápu, že pořád chodím do školy a musím respektovat pravidla.

Úplně nejšťastnější bych byla, kdyby neexistovaly zkoušky a povinná docházka a bylo by jen na studentech, zda se chtějí vzdělávat. Moc ráda se učím jen tak, pro radost. Ve svém volném čase neustále chodím na různé přednášky, čtu knížky o marketingu. A ten stres, který kvůli škole občas mám, mě tak akorát ubíjí.

Kde se vidíš po dokončení školy?

Můj jediný plán je být šťastná. Možná pořád v roli blogerky, možná ne. Kdo ví…

DailyStyle.cz je z velké části o módě. Jak moc se ty sama o módu zajímáš?

Módu beru jako vyjádření sebe sama. Baví mě kombinovat zajímavé kousky, hrát si se vzory a materiály. Neřekla bych, že jsem odborník, ale móda je rozhodně jeden z mých koníčků.

Nakupuješ často, nebo se snažíš udržovat spíše minimalistický šatník? Máš v něm nějaký oblíbený kousek, na který nedáš dopustit?

Ač se to možná z Instagramu nezdá, nejsem zrovna v situaci, kdy bych mohla nakupovat každý měsíc nové oblečení, proto se držím spíš minimalističtějšího šatníku. Baví mě lovit oblečení v sekáčích nebo na Vinted a mezi mé nejoblíbenější kousky patří rozhodně sukně a šaty. Ať už je léto, prosím!

Navštivte blog Stylish Coffee a pro každodenní inspiraci sledujte Veroniku i na Instagramu.

A pokud nevíte, kam zajít na kávu, využijte mapu kaváren, která i nám už několikrát pomohla vybrat ideální podnik.

Zdroj: archiv Veroniky Tázlerové