Do kin vstupuje další adaptace Fantastické čtyřky. Už 37. film z produkce Marvel Cinematic Universe přináší na stříbrné plátno solidní a nekomplikovanou zábavu a sympaticky vykreslené hrdiny. A s ohlédnutím do historie lze říct, že se slavná čtveřice konečně dočkala svého dosud nejpovedenějšího zpracování.

Nízkorozpočtová adaptace z roku 1994 se nedočkala ani oficiálního uvedení. Dvojice filmů z roků 2005 a 2007 v režii Tima Storyho, kde si zahráli Jessica Alba a Chris Evans (ještě předtím, než se stal Captainem Americou), byla přinejlepším průměrná. Na neúspěšný reboot Joshe Tranka z roku 2015 mnozí raději zapomenou. Od té doby se ale situace změnila. Disney koupil 20th Century Fox a práva na Fantastickou čtyřku se spolu s X-Meny vrátila domů, tedy k Marvel Studios. V rámci propojeného MCU tak bylo jen otázkou času, kdy se Fantastická čtyřka dočká nové verze. Její režie se chopil Matt Shakman, který stojí za seriálem WandaVision. 

Úvod nám obratně představuje hrdiny a jimi obývanou realitu. Mark Gatiss jako moderátor talkshow připomíná divákům, co se stalo před čtyřmi lety. Čtveřice byla na vesmírné misi, když kosmické záření změnilo jejich DNA. Reed Richards (Pedro Pascal) má nyní kromě geniálního mozku i pružné tělo. Jeho žena Sue Storm (Vanessa Kirby) dokáže vytvořit silové pole a stát se neviditelnou. Její bratr Johnny (Joseph Quinn) má nejen jako osobnost jiskru – stala se z něj létající pochodeň. A z Bena Grimma (Ebon Moss-Bachrach) je silný kamenný obr, přezdívaný Věc. Už to nejsou žádní zelenáči, ale veřejně známí ochránci, ke kterým lidé (aspoň do určitého momentu) vzhlížejí. Nyní žijí jako rodinka všichni společně a zachraňují svět, když je třeba. Sue také stojí v čele humanitární nadace, se kterou se jí podle všeho povedlo nastolit globální mír.

Tenhle film je o rodině a každá scéna vám to připomene. Už první minuty, kdy Sue zjišťuje, že je těhotná, nastiňují, v jakém duchu se děj ponese. Čtveřice spolu hezky funguje, člověk jim věří vzájemnou chemii, letité vztahy a především rodinná pouta. Titulní tým skutečně funguje jako tým a každý z členů dostává své momenty slávy.

Pascalův Reed představuje spíše jak Mr. Fantastica analytického vědce, pro kterého jsou vztahy a otcovství mnohdy větší výzvou než rovnice a vesmírné hrozby. Sue, kterou skvěle zahrála Vanessa Kirby, je silnou hrdinkou, emocionálním středobodem filmu a morálním kompasem skupiny. Johnny vyvažuje frajerství s ochotou se obětovat pro své blízké a postupně ukáže, že není až tak hloupý, jak se někdo domnívá. Ben v této verzi mnohem lépe ukazuje, že i pod kamennou slupkou se může skrývat citlivá duše. Je loajálním a pečujícím přítelem. 

Velkým plusem nové adaptace je originálního zasazení do retro-futuristického světa inspirovaného 60. lety. Tím se snímek nejen jasně odlišuje od předchozích verzí, ale zároveň vzdává hold době, kdy Fantastická čtyřka v roce 1961 vznikla. Stylizace (včetně kostýmů od oscarové Alexandry Byrne) evokuje jak tehdejší NASA, tak optimismus vesmírných závodů a víru v budoucnost a technologie. Děj se odehrává na Zemi-828 (zatímco většina MCU filmů se odehrává na Zemi-616) – číslo není náhodné: právě 28. 8. 1917 se narodil Jack Kirby, který společně se Stanem Lee komiksové hrdiny vytvořil. Vizualita dobového New Yorku v kombinaci s futuristickými technologiemi Reeda Richardse se opravdu povedla. Jedná se o jeden z nejlepších vizuálů, co tvůrci z MCU předvedli, a na velkém plátně to snímku moc sluší. 

Příběh sám o sobě zůstává poměrně jednoduchý. Nenabízí příliš zvratů ani hlubší rovinu – spíš se drží osvědčených žánrových vzorců. Přesto film funguje jako efektivní úvod a důležitý stavební kámen pro budoucnost MCU. Závěrečné titulky sice naznačují, že se Fantastická čtyřka vrátí v Avengers: Doomsday, jde v podstatě o samostatný film, který nemá žádnou vazbu na 36 předchozích filmů MCU. 

Zatímco rodinka (a robot H.E.R.B.I.E., který snadno evokuje VALL-Iho) se připravuje na příchod Sueina a Reedova potomka Franklina, přilétá Silver Surfer (Julia Garner), tajemná žena z jiné planety s metalickým tělem, zvěstující příchod Galacta. Galactus – s hlasem Ralpha Inesona (wohoo) – je miliardy let starý „vesmírný upír“, který se sytí planetami. Dříve byl člověkem, ale do jeho původu film (raději) moc nezabředává. Nezná dobro nebo zlo, jen hlad. Neřeší, koho a co zničí, jen udržuje rovnováhu. A jako další na menu má Zemi. Čtveřice tak čelí velké výzvě, při které musí – za doprovodu hudby oceňovaného Michaela Giacchina – zachránit svět a zároveň udržet celou rodinu. 

Tato bezmála dvouhodinová komiksovka uteče poměrně rychle. Jedná se o nenáročnou a milou podívanou, která hlavní hrdiny ukazuje v sympatickém světle – i přes své schopnosti jsou to hlavně lidi, kteří řeší každodenní dilemata a pochybnosti, lidi, pro které je rodina na prvním místě… a občas mají problém třeba upevnit dětskou sedačku. Na filmu je nicméně místy patrný nedostačující scénář a horší kontinuita některých scén a záběrů a je vidět, že se dost stříhalo. Chybí tu například scéna se záporákem Red Ghostem, kterého si zahrál John Malkovich, a jenž se měl v úvodu snímku objevit. Někomu může vadit i absence hlubšího rozměru a reality vnějšího světa – snímek tak trochu vypadá, jako by se odehrával v simulaci.

I když se asi nedá říct, že by se u Marvelu konala bůh ví jaká revoluce, Fantastická čtyřka: První kroky je solidně realizovaným blockbusterem a funguje jako stabilní a slibný start nové podoby Fantastické čtyřky na stříbrném plátně. Na další setkání v Avengers: Doomsday jsme rozhodně zvědaví.

Zdroj: Marvel Studios 

Měli se pozabíjet, nakonec se semkli. Marvelovští antihrdinové v nové týmovce Thunderbolts* nestojí proti nevítaným návštěvníkům z vesmíru či paralelního universa, přesto svádí boj s temnotou – protože trauma a deprese mohou být těmi nejhoršími záporáky. Ano, do kina vstoupila marvelovka, která je originální, vtipná i dojemná a zaslouží si vaši pozornost. 

Stejně jako DC v případě Sebevražedného oddílu vsadil Marvel na tým složený z naprostých outsiderů a antihrdinů, kteří nedělali v minulosti zrovna pěkné věci. Řada z nich se dříve objevila ve vedlejší rolích marvelovského filmu či seriálu a některé si pamatují jen skalní fanoušci. Na první pohled to je poněkud riskantní krok, ale můžeme říct, že výsledek je za nás velmi povedený. Dobrou zprávou také je, že není potřeba všechny charaktery a jejich předchozí počiny do detailu znát. 

„Něco je se mnou špatně,“ říká na začátku filmu Florence Pugh jako Yelena Belova, sestra zesnulé bývalé Černé vdovy Nataši Romanovové, když se potácí na okraji Merdeka 118, jedné z nejvyšších budov na světě. Úvodní monolog doprovázející její další misi přibližuje nenaplnění z práce zákulisní vražedkyně a taky atmosféru, ve které se bude snímek dále nést. Yelena má tak trochu existenciální krizi a do toho ji pronásledují tíživé vzpomínky z období výcviku v Rudé komnatě. Už ji nebaví uklízet svinčík ředitelky CIA Valentiny Allegry de Fontaine (Julia Louis-Dreyfus) a hledá povýšení na superhrdinku v první linii – což jí Valentina ráda poskytne, pokud splní poslední úkol, tedy zneškodnit osobu, která se chystá ukradnout tajné materiály související s pokusy na lidech. 

Při této misi se stává sama terčem, stejně jako Ava Starr aka Ghost (Hannah John-Kamen) nebo John Walker (Wyatt Russell), degradovaný náhradník Kapitána Ameriky, který byl vyhozen poté, co v seriálu The Falcon and The Winter Soldier zavraždil neozbrojeného povstalce. Na scéně se objeví ještě Lewis Pullman v roli tajemného civilisty Boba, u kterého čekáte, co se z něj vyklube. Nejdříve – respektive poté, co se někteří z nich vzájemně málem povraždí – spolu začnou spolupracovat, aby přežili, nakonec se tahle nesourodá banda rozhodne společně čelit Valentině, která si pohrává s mocnou zbraní. Cestou se k nim přidá David Harbour coby stárnoucí Red Guardian a adoptivní otec Yeleny a Winter Soldier Bucky Barnes (Sebastian Stan). 

Snímek přináší i humorné momenty a důstojnou míru akce, ale celkově nejsilnější je ve chvílích, kdy se věnuje svým hrdinům. Thunderbolts* jsou totiž až nečekaně psychologickým a intimním počinem, v němž postavy bojují zejména se svými psychickými problémy. V režii Jakea Schreiera (Papírová města) nahlédneme do jejich „třináctých komnat“ a prožijeme si spolu s nimi (doslova) temné a emotivní momenty, na které jsme doteď nebyli u Marvelu zvyklí. A funguje to. I když bychom toho rýpání se v nitru postav uvítali klidně víc. O to silnější mohl zážitek být.

Zejména Florence Pugh a Lewis Pullman v těchto pasážích excelují a čím dál obsazovanější herečka je hlavní tahounkou snímku. Nejde o blockbuster s vysokým rozpočtem a výpravou, akce je tu na úroveň Marvelu spíše rutinní a s absencí epické scény, která by člověka přiměla se na chvíli přestat ládovat popcornem, ale ona přízemnost není na škodu. Po dlouhé době ve světě Marvelu vidíte (relativně) normální okamžiky, kdy i záchrana pár lidí na ulici má nádech ryzího hrdinství, obzvlášť u těchto loserů. Tito „noví Avengers“ vedou komornější boje, které ale mají přesah do skutečného života a při nichž může zabolet duše nejednoho diváka v sále. Jejich návrat si nenecháme ujít a jsme zvědaví, jaké bolístky budou řešit v budoucnu. Na závěr připomínáme, abyste si počkali na dvě potitulkové scény, a přidáváme reminder – někdy i objetí může pomoct. Nejste sami. A pokud se tak cítíte nebo bojujete s temnotou, nebojte se vyhledat odbornou pomoc – i superhrdinové někdy potřebují terapii.

Zdroj: Marvel

Po určité pachuti, kterou v posledních letech filmy z Marvel Cinematic Universe přinášely, vzbuzoval snímek Captain America: Nový svět spíše rozpaky než velká divácká očekávání. Filmu, který režíroval Julius Onah, nepomohly ani zprávy o výrazných přetáčkách a údajně neuspokojivých reakcích na testovacích projekcích. Anthony Mackie v roli Sama Wilsona nese odkaz Steva Rogerse Chrise Evanse. Jelikož mu v krvi nekoluje žádné superhrdinské sérum a je tak bez svého hi-tech obleku s křídly „pouhým člověkem“, bojuje s pocitem nedostatečnosti. A do toho se ocitne uprostřed mezinárodního incidentu. Musí odhalit příčinu nekalého celosvětového spiknutí dříve, než skutečný strůjce konfliktu způsobí, že celý svět uvidí rudě.

Nový svět začíná nepovedeným atentátem na nově zvoleného prezidenta Thaddeuse Rosse, kterého ve své marvelovské premiéře ztvárnil Harrison Ford. Atentátníci, mezi něž patří i Samův přítel Isaiah (Carl Lumbly), si ale ze střelby nic nepamatují. Sam chce přítele očistit a dostat z vězení a u toho se snaží odvrátit gradující globální konflikt mezi dlouhletými spojenci, ve kterém hraje roli adamantium; nejvzácnější a nejsilnější kov, jaký existuje. 

Nečekejte předimenzované akční scény s vybuchujícími vesmírnými loděmi apod., film má blíže k Winter Soldierovi nebo Black Widow. Kapitán si sice zalítá se stíhačkami, ale dostane se i do pěstních soubojů. Lidskost a přízemnost filmu sluší. Situace, kdy Sam pochybuje sám nad sebou, patří určitě mezi ty silnější. A záporáci tady taky nechtějí ovládat jiné vesmíry nebo zapříčinit konec světa, spíše zpovzdálí tahají za nitky nebo dostanou své protivníky na kolena pomocí vědy, technologií a klasických zbraní. Vše postupně graduje do velkého rudého finále. 

Nový Captain America je pokusem o určitý restart marvelovského světa Avengers. Sama v budoucnu pravděpodobně uvidíme jako lídra nově sestavených Avengerů. Je to sice sympaťák, ale je otázkou, jestli má svůj potenciál kam posouvat. Shira Haas jako nová postava Ruth Bat-Seraph, bývalé Vdovy, kdovíjak neoslní. A to samé se v podstatě dá říct také o Danny Ramirezovi, jehož Joaquín Torres se stává novým Falconem. Hlavním tahákem snímku je Harrison Ford v roli prezidenta USA. Ross, lavíruje na pomezí klaďase a záporáka, snaží se být novým člověkem, jelikož se jako ministr zahraničí nechoval zrovna nejlépe a v očích superhrdinů i své dcery má zkaženou pověst. Nějaké ty špatné návyky – jako třeba věznění lidí se superschopnostmi, které pak využívá ve svůj prospěch – si přinesl i do svého prezidentského období. A když zrudne, dokáže tento chlapík nadělat taky docela dost škody. 

Dění na plátně bylo místy poněkud chaotické a někdy až moc výmluvné. Postavy vám často popisují, co se děje, nebo dokonce dít bude, a odkazují na věci, které se děly v jiných MCU filmech (kterých je už tak pětatřicet). Občas už ani nevíte, jestli si na konkrétní situaci jen nepamatujete, protože jste daný film v kině nebo televizi viděli před x lety, nebo jste ho neviděli vůbec. Captain America: Nový svět odkazuje třeba na Neuvěřitelného Hulka z roku 2008. 

Není to propadák (jak by někdo mohl po snímcích jako čtvrtý Thor nebo Marvels čekat), film neurazí, ale taky nijak zvlášť nenadchne. Nepřináší výrazné inovace a překvapení. Aspoň nemá přepálenou stopáž a obešel se bez trapného humoru a okatého fanservisu. Uvidíme, jak se vydaří další marvelovka Thunderbolts*, která do kin dorazí v květnu. 

Zdroj: Marvel

Dlouho očekávané druhé pokračování Doctora Strange otvírá brány paralelních světů a dává do nich nahlédnout jako nikdy předtím. Snímek měl mít premiéru už před rokem, zdržela ji ovšem pandemie a posunutá premiéra filmu Spider-Man: Bez domova, jehož děj novému Dr. Strangeovi předchází a rozvíjí se v něm koncept alternativních realit.

Původně se měl režie zhostit tvůrce prvního dílu z roku 2016 Scott Derrickson, ale jak to u velkorozpočtových dobrodružství nezřídka bývá, „tvůrčí neshody“ rozhodly jinak. Vzešla z toho příležitost pro comeback režiséra Sama Raimiho, který předvedl, co umí nejlépe – uchopit a vyvolat šílenství spolu s groteskním hororovým děsem, při němž o svém duševním zdraví zapochybují jak hrdinové na plátně, tak diváci v sále. A za druhé hrdiny nadané nadlidskými schopnostmi, kteří ale nepostrádají hluboce lidské emoce, motivace a dilemata.

Dle dřívějších slibů měl být Doctor Strange v mnohovesmíru šílenství první ryzí horor od Marvel Studios. Sam Raimi tak mohl kouzlit s temnou atmosférou, ale zároveň se nemohl moc vyřádit, aby dodržel kvóty pro PG-13 film. Znalí diváci si v jistý moment pravděpodobně vzpomenou na Raimiho film Evil Dead.

Strange v podání skvělého Benedicta Cumberbatche se pochopitelně musí vyrovnat s tím, že 5 let chyběl na Zemi, vyrovnat se s událostmi Avengers: Infinity War a Avengers: Endgame, definitivně si uvědomit, že nejspíš ztratil někoho, koho miloval a přitom se nadále snažit fungovat jako jeden z nejmocnějších ochránců planety Země. Příslušnost k marvelovskému univerzu dodává novému Dr. Strangeovi možnosti odkazů, vnitřních vtipů (i když humoru zde není moc) či zapojení známých postav.

Dominantní postavou příběhu je Wanda Maximoff neboli Scarlet Witch, která se dostává mezi nejmocnější, nejzajímavější, ale i nejtragičtější postavy celého MCU. Elizabeth Olsen po nominaci na cenu Emmy za výkon ve WandaVision v této samé roli podává další fenomenální výkon, tentokrát ovšem v trochu jiné poloze. Hnacím motorem děje je Wandina touha po mateřství, která ji dovede k temné magii a cestě přes mrtvoly. Každou noc sní o tom, že vychovává dva roztomilé chlapečky – které ztratila po incidentu ve Westview a vychovává je pouze v jiných vesmírech. Proto se touží zmocnit hispánské dívky Ameriky Chavez (Xochitl Gomez), která disponuje schopností cestovat mezi světy.

Sám Strange je spíše takovým pojítkem (a zároveň překážkou) a pomocníkem, u kterého se v každém světě pokaždé řeší vztah s Christine Palmer (Rachel McAdams). Samozřejmě se setkáme s jeho různými alternativními podobami a i on bude mít co dělat s temnotou.

Přesto, že je příběh vcelku banální, film přináší různé překvapivé momenty. Potkáme se se známými i novými postavami. Snad každý se u Doctora Strange, který je jeden z řemeslně nejkreativnějších snímků MCU, těšil na vizuální podívanou. Druhý díl to jen potvrzuje. Jen exkurz do možností multiversa mohl být trochu větší – vůbec by mi nevadilo, kdyby měl film třeba o půl hodiny víc, aby více přiblížil jiné světy a také rozpracoval příběhy postav. Uvidíme, jak tomu bude v dalším díle – protože jeho vzniku hodně napovídá.

Zdroj: Falcon

Asi se nezmýlím, když řeknu, že do kina vstoupila jedna z nejhorších marvelovek. Od filmu jsem neměla vysoké očekávání, ale přesto mě zamrzelo, že od momentu jeho zkouknutí mi nepomohl trénink ve fitku, spánek, ani tendence být hodná k tomu, abych našla nějaká větší pozitiva. Po megaúspěchu poslední pavoučí série se dalo očekávat, že Morbius bude mít k přeskočení laťky daleko, ale vypadá to tak, že Sony s tímto krvelačným antihrdinou zažije ještě bolestivý dopad.

Hlavní postava snímku Michael Morbius (Jared Leto) od narození trpí vzácnou krevní chorobou. Ta ho v dětství svede dohromady s jeho kamarádem Milem (Matt Smith), který bojuje se stejnou nemocí. Michael je ovšem génius. Vyroste z něj doktor, který odmítne Nobelovu cenu, protože jeho zázračná umělá krev zachraňující miliony životů po celém světě byla jen vedlejším produktem jeho výzkumu a nikoli hlavním cílem – tedy nalezením léčby. Po sérii neúspěšných experimentů se rozhodne k zoufale riskantnímu činu. Z Kostariky si do své newyorské laboratoře doveze netopýry, kteří se živí krví, a jejich DNA zahrne do výzkumu léku.

Po úspěšném testu na zvířatech a finanční dotaci od Mila se Michael vydá se svou asistentkou doktorkou Martine (Adria Arjona) a skupinou ozbrojených chlápků do mezinárodních vod provést finální experiment. Zdánlivě fungující lék ho ale změní v lovce.

Filmový snímek, jehož režie se ujal Daniel Espinosa, zpracovává fajn téma a kladně hodnotím i obsazení oscarového Jareda Leta, který se sice mohl do role ještě o něco více ponořit, ale působí víceméně přirozeně a koukatelně – ale ne v momentě, kdy nahodí svou upíří tvář. Když se změní, vypadá jako Angel z Buffy, přemožitelky upírů, je to určitě spíše na škodu a spolu s dalšími vizuálními efekty a uchopením akčních scén je to podle mě od tvůrců krok zpět. Příběh je místy dost zkratkovitý a hodně věcí zůstane neobjasněných. Nějaká snaha o humor tam je, ale ve výsledku působí spíše trapně – stejně jako tragikomická postava Mila v podání Matta Smithe.

Ani nevím, jestli je Morbius více k smíchu, nebo k pláči – můžete posoudit sami, pokud se vám bude chtít platit lístky do kina…

Zdroj: Falcon

Konec letošního roku je, co se kvality filmů jdoucích do kin týče, opravdu štědrý. Studio Marvel nám naděluje předběžný vánoční dárek v podobě nejlepšího filmu ze své produkce od dob Avangers: Endgame a troufám si říct, že zároveň i nejzdařilejšího Spider-Mana vůbec. Nejedná se pouze o vyvrcholení pavoučí série s Tomem Hollandem, ale i o solidní závěr ke všem hraným pavoučím filmům. Mnohé odkazy na původní trilogii Sama Raimiho uspokojí i starší Spideyho fandy, kteří na těchto dvě dekády starých filmech vyrůstali.

Snímek – opět v režii Jona Wattse – začíná přesně tam, kde předchozí Spider-Man: Daleko od domova skončil. Poté, co je odhalena Spider-Manova identita a je obviněn z vraždy Quentina Becka alias Mysteria, se z původně na první pohled obyčejného středoškoláka Petera stane „nejslavnější člověk planety“, kterého začnou pronásledovat a ohrožovat obyvatelé města i média. Konspirační teorie a nevyžádaný zájem novinářů a policie znepříjemňují život nejen jemu, ale i jeho blízkým – stejně jako jemu, tak i jeho přítelkyni MJ (Zendaya) a nejlepšímu kamarádovi Nedovi (Jacob Batalon), kteří jsou vnímáni jako spolupachatelé zločinu, se zavřou dveře na vysokou školu. Peter nechce, aby nesli tíhu nespravedlnosti, proto vyhledá pomoc u mocného známého z týmu Avangers – doktora Stephena Strange. Komplikované kouzlo, po němž by lidé na Petera zapomněli, se zvrtne a otevře trhliny do paralelních světů, z nichž se vyloupnou Spideyho nepřátelé, kteří znají jeho pravé jméno. Nepoznávají ale jeho tvář.

Vidět po letech na plátně znovu Willema Dafoea jako Green Goblina či Alfreda Molinu v roli Doctora Otta Octopuse je jako sen, a to pro nejednoho diváka, ale i samotné herce. „Pro mě jakožto herce a fanouška Spider-Mana bylo úžasné sledovat je, jak znovu oblékají kostýmy a vžívají se do svých postav,“ říká Tom Holland. „Bylo také ohromně zajímavé všímat si, jak Alfreda ohromil technologický pokrok a jak se tyto filmy mezitím změnily. Když natáčel Spider-Mana 2, byla jeho chapadla v podstatě loutky – jeho pohyby zajišťovala čtveřice nebo pětice lidí. Tentokrát byl na speciálním rameni, tvořené plošinou na tyči s obrovským závažím na konci. Může se na ten konec postavit a oni s ním mohou pohybovat. Choval se jako malé dítě, které se právě ocitlo před rozzářeným vánočním stromečkem se spoustou dárků.“

Willem Dafoe si návrat po dvaceti letech očividně také velmi užívá. Electrovi v podání Jamieho Foxxe dělá Bez domova lepší službu než Amazing Spider-Man 2. Sandman přišel udělat bordel spíš jen tak pro efekt a Lizard je vyloženě do počtu. S matadory se vrací také jejich hudební motivy, které oprašuje skladatel Michael Giacchin. Comebacky starých známých figur však nefungují jen jako vděčné nástroje pouhého fanservisu. Poctivě se s nimi pracuje v příběhu a i na omezeném prostoru se prohlubují a posouvají jejich charaktery. Spider-Man: Bez domova prakticky funguje na modelu Avengers: Endgame. Bez znalosti původních filmů s pavoučím mužem si snímek pořád dokážete užít, ale právě znalost pozadí při sledování snadno vyvolá nostalgické pocity. Film celkově hraje na emoční strunu – mně osobně slzely oči od smíchu i pláče.

Co se vizuální stránky filmu týče, pro oko nejzajímavější jsou dle očekávání scény s Doctorem Strangem – výlet do zrcadlové dimenze je kreativním obohacením obvyklého Spider-Manova poskakování mezi mrakodrapy.

„S velkou mocí přichází i velká odpovědnost.“ Ve všech pojetích příběhů Petera Parkera – od komiksů přes televizní seriál, trilogii Spider-Man režiséra Sama Raimiho, dvojici filmů série The Amazing Spider-Man režiséra Marca Webba až po filmy z filmového světa společnosti Marvel – byla tato slova něčím víc, než jen pouhou životní filozofií. Představovala dospívání, odhodlání jednat a konec dětství. V nejnovějším snímku Peterovi jeho jednání komplikuje skutečnost, že není chráněn tajnou identitou. „Je rozpolcený, protože shledává rozpory mezi tím, co chce právě teď, a tím, kam ho vede jeho osud,“ říká Watts, „a někdy se situace, které se zpočátku zdají být velmi jasné, ukážou jako mnohem složitější.“

Hollandův Spidey se vydává ve stopách Spider-Manů Maguiera a Garfielda. Bez domova postupně ztrácí atmosféru teenagerského filmu, jakou měly předchozí dva. Peter je stále dospívajícím chlapcem, který chybuje, ale vzhledem k okolnostem je nucen prolívat krev a slzy a z mladého učedníka Iron Mana se stát Spider-Manem, který již nebude potřebovat pomoc Iron Mana, Doctora Strange či jiných Avengers. Nefunguje ale jako sólista, má oporu ve svých nejbližších, kteří v plánu na rozloučení se se zloduchy mají svůj podíl. Nutno dodat, že chemie mezi Tomem Hollandem, Zendayou a Jacobem Batalonem je naprosto parádní a vztah ústředního tria je srdcem celého filmu.

Věřím a doufám, že nový Spider-Man dostane lidi do kina. Až na něj půjdete, jen připomínám a doporučuji, abyste po skončení filmu neodcházeli předtím, než se rozsvítí světla v sále. Já už jen se zvědavostí čekám na to, co Tom Holland předvede v únoru v Uncharted, a na pokračování Doctora Strange.

Zdroj: Falcon

Nový marvelovský snímek Eternals vypráví epický příběh o skupině nesmrtelných hrdinů, kteří jsou nuceni vystoupit ze stínů, aby se opětovně spojili proti nejstaršímu nepříteli lidstva, monstrům zvaným Devianti. Opět se můžete těšit na záchranu planety, tentokrát ale v poklidnějším duchu, než jsme u filmů studia Marvel zvyklí. Akce se sice dočkáte, ale také intimního rodinného dramatu.

V první řadě je asi vhodné vás seznámit s týmem, který čítá deset postav. Moudrou duchovní vůdkyni Eternals Ajak ztvárňuje Salma Hayek. Ta je ve spojení s Arishemem, který je povolal na Zem. Sersi (Gemma Chan) umí proměnit vodu ve sklo, kámen ve vodu, autobus v okvětní lístky atd., je tou, která si ze skupiny asi nejvíce zamilovala lidský druh, a to hlavně Dana Whitmana, kterého hraje Kit Harington. Ikaris (Richard Madden) je z přítomných asi nejvíce nabombený a ostatní to nezapomínají zmiňovat. Létá a má doslova spalující pohled. V minulosti „zamrkal“ i na Sersi, se kterou měl hooodně dlouhý vztah. Všímáte si také té lehce úsměvné skutečnosti? Dva herci z Game of Thrones, kde ztvárnili nevlastní bratry, jsou teď v milostném trojúhelníku s ženou, jejíž jméno je až moc podobné Cersei.

Thena (Angelina Jolie) je divokou bojovnicí, která válčí i sama se sebou a svými traumaty a přitom ohrožuje své okolí. Jo, a je sestřenkou Thanose. Phastos (Brian Tyree Henry) je skvělý vynálezce. Gilgamesh (Don Lee) je extrémně fyzicky silný. Věčně mladá Sprite (Lia McHugh) vyvolává iluze. Kumail Nanjiani si zahrál kosmickou silou poháněného Kinga, který jakožto bollywoodský herec zastává humornou funkci v týmu. Jeho předobrazem jsou japonští samurajové. Neslyšící Makkari (Lauren Ridloff) disponuje superrychlostí a odměřený samotář Druig (Barry Keoghan) umí ovládat lidi. Kladně hodnotím to, že jsou hrdinové pojati jako postavy z mýtů a legend.

Režisérka snímku Chloé Zhao, autorka letošního oscarového vítěze, nezávislého dramatu Země nomádů, měla k dispozici hvězdný a velmi pestrý herecký tým. Na první dobrou je vidět, že se produkce snažila naplnit všechny kvóty na castingovou diverzitu. V příběhu nechybí ani partner stejného pohlaví.

Eternals měli potenciál divákům představit úplně nové a neznámé hrdiny stejně jako v minulosti Strážci galaxie. Problém je, že skoro žádná z postav není sama o sobě příliš zajímavá či originální. Ze superhrdinské tematiky holt nejde těžit věčně. První Avengers, kde Joss Whedon dokázal skvěle využít dynamiku mezi postavami a představit celou řadu nových, jsou příkladem, jak se to má dělat. Při sledování Eternals jsem téměř zamáčkla slzu stesku po Thorovi či Tonym Starkovi. Podle mého názoru není velká šance, že si k některé z postav vybudujete vztah a bude vám na ni záležet. Jak už je u Marvelu zvykem, objevují se zde i vtipné momenty, ale místy mi přišlo, že byl humor na sílu, jelikož snímek celkově plyne spíše ve vážném duchu.

Postavy buď vedou debaty (často prázdné a opakující se) o smyslu jejich dlouhých životů, nebo bojují s digitálními Devianty. Akce nepřekročí hranici průměru a nejedná se o extra zajímavou audiovizuální podívanou. Ve filmu, převážně v jeho první polovině, se střídají časová období i lokality. Zde bych chtěla pochválit to, že Chloé Zhao k natáčení využila reálná místa. Opuštěná pláž na Kanárských ostrovech či prales v Amazonii fungují lépe než zelené plátno a CGI prostředí. Režisérka se při tvorbě jednotlivých scén soustředila také právě na záběry prostředí, krásy přírody či „golden hour“.

Jedná se o ambiciózní počin, který za mě mohl být určitě lepší. Čeká ho pravděpodobně ještě hodně kritiky, ale znáte to – jako má každá kniha svého čtenáře, každý film má svého diváka. Je to rozpačitá podívaná o délce 157 minut, občas se docela vleče a postrádá dynamiku. Nejednomu divákovi bude určitě chybět i nějaký pořádný záporák. Ale jsem zvědavá (no, vlastně ani ne tolik), co přinese pokračování, protože… uvidíte na konci a v potitulkových scénách.

Zdroj: Falcon

Bylo to dlouhé čekání, navíc prodloužené o jeden covidový rok. Po snímcích Avengers: Endgame a Spider-Man: Daleko od domova jsme čekali dva roky na marvelovský film, který bychom si mohli užít na velkém plátně. Teď tvůrci konečně zaměřili pozornost na postavu Black Widow, která v podání Scarlett Johansson míří ve své filmové sólovce do kin. Herečka se tak může se svou nejslavnější rolí náležitě rozloučit.

Příběhově se Black Widow vrací do období po snímku Kapitán Amerika: Občanská válka a před událostmi v Avengers: Infinity War. Natasha Romanoff musí utíkat před přítomností a zároveň se vyrovnat s démony minulosti, a proto se vydává na cestu napříč celým světem, zatímco je pronásledována neúprosným maskovaným zabijákem Taskmasterem.

Po letech se – v tvrdém objetí, za rozbíjení talířů a ohánění se pěstmi či zbraní – setkává se svou mladší „sestrou“ Yelenou, kterou skvěle zahrála Florence Pugh. Ta, stejně jako Natasha, prošla výcvikem budoucích špionek a nájemných vražedkyň – Černých vdov. A řekněme, že tento program ovládl její mysl o něco více než Natashu, která se později přidala k partě superhrdinů čpících testosteronem, zachraňovala svět a pózovala fotografům a televizním kamerám.

Na společné cestě za pomstou a záchranou ostatních Černých vdov stmelují svou špionážní rodinku. Z chládku dostávají taťku Alexeje, který od naposled přibral nějaké to tetování a objem v oblasti pasu. V roli Red Guardiena, propagandistické figurky sovětské verze Kapitána Ameriky, se David Harbour (známý jako šerif ze Stranger Things) projevuje jako příjemný humorný prvek, který ve svém těsném oblečku stále dokáže rozdat i pár ran. Vědkyně a jejich falešná matka Melina (Rachel Weisz) na své dcerušky dokáže zamířit zbraní a v druhém momentu je peskovat za hrbení se u stolu. Členové této „rodiny“, která byla ve skutečnosti umělým konstruktem, ukazují že si dokáží vzájemně dát do nosu, ale také si krýt záda.

S důrazem na téma rodiny, které se zde objevuje i ve spojitosti s Avengers, snímek dostává nádech rodinného dramatu. Black Widow je komornějším příběhem, který spíše než klasickou epickou marvelovku připomíná špionážní thrillery, jako Mission: Impossible či Bournovky, což je ale v tomto případě jedině dobře.

Od samého začátku se můžete těšit na akční scény, které jsou vydařené a funkční – a přizpůsobené tomu, že postavy nemají superhrdinské schopnosti – nečekejte, že by situaci přiletěl zachránit osvalený bůh, který si po bitce „nepotřebuje dávat Ibuprofen“. Při sledování filmu spolu s postavami pocítíte utržené rány a (převážně ženské) utrpení.

Black Widow je hezky a kvalitně zpracovanou epizodou Natashina příběhu, dozvídáme se více o její minulosti, o programu, kterým prošla, a o její svérázné rodince. Někdo by mohl pocítit jistou pachuť zbytečnosti, ale podle mě si tato dlouho opomíjená postava vlastní film zasloužila. Jsem zvědavá, co bude dál, jelikož Yelenu, která se předvedla ve velmi dobrém světle, možná nevidíme naposled. Black Widow aspiruje na trhák letošního léta, tak ho nepropásněte a užijte si návrat do světa Marvel.

Zdroj: Falcon