Jan Vytiska

Jan Vytiska patří mezi špičku mezi mladými umělci. Je absolventem fakulty umění Ostravské univerzity. Již během svých studií svou tvorbou vynikal a není proto divu, že byl finalistou Cen kritiky pro mladou malbu a je vítězem ceny UniCredit Bank Prague Photo Young Award. Jeho obrazy jsou velmi sugestivní, plny apokalyptických nebo spíš postapokalyptických výjevů, scén, naaranžovaných kulis a postav, nemůže asi ani říct lidí, spíš nějakých individuí, většinou bez klasické lidské tváře v prostředí ruin – ohořelých, zpustlých, ve vesnicích, světnicích. Fascinace, imaginativní sugesce, apokalypsa, absurdita, morbidnost, psycho, realita. To všechno a mnohem více evokují jeho obrazy nejen odbornou veřejnost, ale i tu laickou. Poukazují na to, že komično i tragično k sobě patří, a že, i my jsme toho součástí. Jan Vytiska má za sebou mnoho výstav, na kterých mohli návštěvníci spatřit jeho díla (Chlupy, Melacholie, Obcování, Karneval nebo Červená Karkulka)

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jan Vytiska🐴🎨 (@jan_vytiska)

Aleš Zapletal

Opavský rodák Aleš Zapletal je absolventem malířství 1 na Fakultě výtvarných umění v Brně a absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.  Během svého studia si prošel hned několika malířskými ateliéry (Vasil Artmanov, Tomáš Lahoda nebo Vladimír Skrepl). Postupně se vypracoval na jakéhosi malířského vypravěče, který pozoruje svět kolem a vypráví příběhy planety s jasným sdělením. Je držitelem Ceny sympatie diváků Ceny kritiky za mladou malbu v roce 2018. Mezi jeho známé obrazy patří série Smutná jóga, Eathworks (názvem i stylem land art se nechal inspirovat americkým malířem Robertem Smithsonem, mísí se zde živá a neživá příroda). Jeho díla jsou poetická, uklidňující a zároveň vedoucí k zamyšlení, jsou vypravěčská, a to vše je podtrženo jemnými tóny barev, které Aleš Zapletal nejčastěji používá.

Martin Kyrych

Martin Kyrych je absolventem pražské Akademie výtvarných umění, ateliéru malířství. Hlavním motivem jeho děl je aspekt narativnosti v prožívání. K tomu vyjádření využívá ilustraci a kreslenou grotesku (především z dob předválečné Ameriky). Nemá přesně danou podobu svých děl, vznikají v průběhu malování, včetně těch nejdůležitějších rozhodnutí. K tomuto používá velmi často postup práce tzv. ,,tupých” tahů. Jeho díla mohli milovníci vidět např. v Galerii Patricia Milano (New Gettysburg 2). Čas od času spolupracuje s dalšími umělci, například se Šimonem Sýkorou, k vidění byla jejich výstava Logika nevolnosti v Galerii Jelení.

Filip Kůrka

Filip Kůrka studoval na pražské Akademii výtvarného umění v ateliéru Martina Mainera. Jeho nejčastějšími motivy jsou nadživotní portréty mladých lidí, stárnoucích mužů. Portréty jsou většinou malovány v hyperrealistickém stylu, kde jsou monumentálně vykresleny detaily. Inspiroval se Chuckem Closem nebo Jeanem Baudrillardem. Neméně výrazným motivem děl tohoto umělce jsou erotická až téměř pornografická témata, ve kterém je znatelná potřeba zachytit ,,maso” modelů a poukázat na prvky konzumní společnosti pomocí stíráním hranic mezi uměním a kýčem.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Filip Kurka (@filip.kurka.painter)

Miriam Kaminská

Jedno z významných jmen současného umění je jméno Miriam Kaminské. Pražská rodačka není vyloženě čistě malířkou, je primárně sochařkou, ale její díla jsou tak nadčasová, že by byla škoda se o ní nezmínit. Je absolventkou Akademie výtvarného umění – Sochařské studia, Ateliér figurálních plastik a medailí, Malířský ateliér 3. Mezi nejvíce známé patří její díla z cyklu Blues, Miluj mě něžně, Souvenir, Pozice nebo Human, Red, Blood. Sochy (Miriam většinou tvoří ze skla, kovu, sádry, vosku nebo laminátu) jste pak mohli vidět v klášterní zahradě Broumov. Při své práci vychází Miriam z figurálního základu, který pozvolna přechází do abstrakce. Hlavním motivem je tedy tělo, tělo v různých podobách, a to od miniatur přes reálnou velikost až po nadměrnou velikost. Je to inspirace životem, mezilidskými vztahy.

socha na fotografii od Miriam Kaminské – Dyáda, 220 cm, 2018, z diplomového cyklu Love me Tender, vystaveno v Broumovském klášteře v roce 2020

Zdroje: 1, 2, foto Miriam Kaminská