Leachachan Barn House, nacházející se na břehu jezera Loch Duich, realizovaný architekty ateliéru RURAL DESIGN ARCHITECTS, je perfektním příkladem zdařilé rekonstrukce staré pastevecké stodoly, ze které se stala nádherná víkendová rezidence pro mladou rodinu.
Původní kamenný skelet domu byl poctivě opraven a dům dostal novou střechu z černých břidlicových šindelů, které skvěle odolávají místním, poměrně drsným, klimatickým podmínkám. Na několika místech byly vybourány nové otvory a rovněž původní vrata byla nahrazena velkoplošnými okny, ze kterých je nádherný výhled na celé jezero. Tato okna nejenže propojují interiér domu s exteriérem, ale zároveň propouští dovnitř maximální množství světla. Zvenku byla osazena rustikálně působícími dřevěnými okenicemi, které jsou reminiscencí původního účelu budovy, ale zároveň slouží jako efektní zatemňovací prvek.Uvnitř domu se rovněž setkáme s rustikálními prvky, ovšem dominuje tu čistý styl a hypermoderní design. Hlavní společenský prostor se otevírá až do krovů budovy a dokonale rovné, čistě bílé stěny, skvěle doplňují výhledy na jezero a okolí, které působí jako stále se měnící obrazy. Minimalistické zařízení interiéru v tlumených tónech a přírodních odstínech je doplněno bílou kuchyňskou linkou, která oproti běžným zvyklostem netvoří dominantní prvek.

Z hlavního prostoru se pak dostaneme do chodby, která je hlavním komunikačním uzlem a propojuje denní zónu s klidovou částí a podkrovím, kde je umístěna galerie, tvořící předsálí ložnice, koupelny a šatny. Také v těchto prostorách dominuje minimalistický a svěží design, oproštěný od zbytečných dekorací.

Poděkování a zdroj fotografií: RURAL DESIGN ARCHITECTS

Celý dům je tvořen pěti stejnými pavilony, evokujícími ten nejjednodušší a nejtypičtější tvar domu. Sedlové střechy a jednoduchý design se sedlovou střechou do okolního prostředí skvěle zapadá. Každý z pavilonů je pak různě posunut severním či jižním směrem oproti středové ose toho středového, takže hlavní i zadní fasádu v podstatě tvoří pět stejně pravidelných průčelí, které se ale díky perspektivě a prolínají v zajímavém rytmu. Odlišné je rovněž jejich prosklení, pro které byla použita velkoformátová bezrámová okna. Pro fasádu i střechy pak byla použita horizontálně ložená březová prkna, tolik typická pro švédskou architekturu, ovšem v tomto podání a surovém provedení se kloní spíše k minimalistické architektuře a modernímu designu. Jednolitá hmota celého domu, nebo spíše komplexu jednotlivých domů, která poskytuje svým obyvatelům skutečně velkorysou obytnou plochu o 190 čtverečních metrech, pak dokonale splývá s okolní krajinou, a navzdory svému modernímu designu vypadá, jako by sem patřila odjakživa.

Filosofie interiérů stavby pak plně odpovídá společným nárokům jeho obyvatel a architekti zde předvedli opravdu precizní práci s prostorem a jednotlivé komunikační zóny jsou řešeny plně v souladu s jejich životním stylem. V koncových pavilonech domu se nachází ložnice rodičů na straně jedné a dětský pokoj na straně druhé. Tyto prostory pak mezi sebou svírají denní zónu, která je odděluje a zároveň přirozeně propojuje, takže rodiče mohou být v dětském pokoji v případě potřeby během pár okamžiků.

Design jednotlivých pokojů se pak nese ve svěžím skandinávském duchu, kompletně ve filosofii skandinávského minimalismu. Světlé barvy a jednoduchý styl prostorům dokonale sluší a celkově korespondují s architektonickým výrazem stavby. Důmyslně řešené úložné prostory a velkorysé šatny pak nijak nenarušují čistý interiérový design a jsou rafinovaně skryty. Stejně tak úložné prostory na zahradní techniku a nářadí jsou ukryty v prolukách mezi jednotlivými pavilony a jejich dveře téměř splývají s fasádou, takže nic nenarušuje celkový design stavby. Nutno dodat, že dům je kompletně vyroben z recyklovatelných materiálů.

Poděkování a zdroj fotografií: Lindvall A & D

Díky památkové ochraně muselo být průčelí domu směrem do ulice zachováno a na některých místech bylo dokonce přiznáno i původní zdivo. Architekti důmyslně rozšířili stávající obytný prostor pomocí přístavby do vnitrobloku. Její fasáda z trapézových plechů hořčicové barvy tvoří zajímavý kontrastní prvek k tradiční architektuře původní stavby a její plochá střecha pak skvěle slouží jako platforma pro terasu o patro výše. Patio samotné je pak dokonalou oázou klidu uprostřed rušného města a perfektním místem pro posezení s přáteli při sklence dobrého vína. Sloupy, podpírající pergolu byly zachráněny při rekonstrukci interiérů domu.

Z původní dispozice domu byly zachovány pouze jeho obvodové stěny a celý vnitřek byl propojen v jeden veliký celek. Interiér je rozdělen na tři úrovně, přičemž centrální komunikační tepnu mezi jednotlivými patry tvoří napůl dřevěné a napůl visuté schodiště. Potřebné úložné prostory byly povětšinou vyřešeny formou vestavných skříní, či policových dílů, jež slouží zároveň jako optické předěly jednotlivých funkčních zón a přitom nijak nenarušují čistotu designu a eleganci stavby. Co se zařízení a vybavení týče, pak všude vládne eklektický minimalismus. Díky tomu, že je dům prost zbytečného nábytku a dekorací, může na první pohled působit poněkud stroze. Nicméně celkový výraz dává plně vyniknout zajímavým architektonickým prvkům původní stavby, ať již se jedná o tesané zárubně oken a dveří, či jiné fasádní prvky, které byly pečlivě zrekonstruovány a samy o sobě jsou uměleckými díly.

Poděkování a zdroj fotografií: Arrokabe Arquitectos, Luis Diaz

Dvoupatrová stavba ve tvaru jednoduchého kvádru působí při pohledu z ulice jakou monolitická betonová masa, jen místy ozvláštněna dřevěnými obklady, aby tak zůstalo uchráněno soukromí majitelů. Zadní fasáda je pak téměř celá prosklená a opticky tak propojuje vnitřní prostory domu se zahradou, která je díky tropickému podnebí Yucatánu v podstatě druhým obývacím pokojem. Celé přízemí je propojeno v jeden funkční celek a sestává ze vstupní haly, kuchyňské části, jídelny a prostorného obýváku. Vstupní prostor je omítnut pohledovým betonem, který se opakuje také ve formě dlouhé lavice při jedné ze stěn. K tomuto minimalistickému konceptu byl jako kontrastní prvek zvolen blok starých dřevěných skříní a skříněk, sloužící k uložení věcí. Na tento prostor pak plynule navazuje kuchyně s linkou v kombinaci teakového dřeva a černého laku. Nerezová lednice Side by Side, byla umístněná do zděné niky stěny vestavby, ve které se nachází koupelna a sociální zázemí. Dominantním prvkem je bezesporu vysoký stůl z masivu, doplněný barovými židličkami studia Kartell. Na jídelní část plynule navazuje obývací pokoj, vybavený dvěma křesly Barcelona v designu Miese van der Rohe a dvěma apartními křesílky z překližky v designu manželů Eamesových. Konferenční stolek s deskou z jediného fragmentu kmene staletého stromu pak kromě své běžné funkce plní také funkci estetickou a působí jako nevšední plastika.

Po samonosném ocelovém schodišti se dostaneme na galerii v prvním patře, sloužící jako relaxační koutek, knihovna a pracovna. Stylová křesílka a pohovka jsou doplněny stolkem s grafiti a vysokou knihovnou z palisandru. Pro oživení tohoto prostoru byla použita umělecká dílna současných mexických autorů. Poslední patro je vyhrazeno ložnicím a koupelnám. Také zde převažuje minimalistický styl a vybavení se omezuje pouze na nejnutnější nábytek. Velmi zajímavým prvkem je malá lodžie v hlavní ložnici, která je díky blízkosti vedlejší stavby včleněna do masy domu a lze ji uzavřít posuvnými okny. Toto místo je ideální především pro romantickou snídani ve dvou v příjemném stínu, když všude jinde venku již panuje horké tropické ráno.

Poděkování a zdroj fotografií: Taller Estilo Arquitectura