„Příběh ADEMI začal během školní klauzury, kdy jsem dostala za úkol navrhnout a zrealizovat kabelku. Tu jsem potom sdílela na Instagramu a k
mému překvapení sklidila větší úspěch než všechny mé předchozí oděvní kolekce dohromady. To mě inspirovalo – rozhodla jsem se využít této
příležitosti a začala hledat českou firmu, která by mi pomohla s výrobou. Tak se zrodila značka ADEMI, “ vypráví o svých začátcích designérka a zakladatelka značky ADEMI Studio Adéla Mitrengová.

Její kabelky se šijí z prvotřídní italské kůže splňující vysoké nároky na udržitelnost a přicházejí na svět poblíž Šumavy. Při navrhování kabelek myslí především na to, aby se daly využít co nejvíce. A u kabelek její kreativní tvorba rozhodně nekončí…

O čem jste snila jako malá holka?

Jako malá jsem snila o tom, že si jednou založím vlastní značku, stanu se návrhářkou, zkusím život v zahraničí a najdu si parťáka na celý život. Když se ohlédnu zpátky, uvědomuji si, že jsem si všechna tahle přání splnila. A to mě moc dojímá.

Vnímala jste, že se odlišujete nejen svými sny, ale i uměleckým smýšlením od svých vrstevníků?

Ano, rozhodně jsem to vnímala. Už na základní škole jsem si uvědomovala, že se od ostatních odlišuji, a někdy to pro mě nebylo snadné. Občas jsem
s tím bojovala, protože jsem měla jiný pohled na svět. Ale měla jsem jasnou představu o tom, co chci, a šla jsem si za tím, i když to někdy znamenalo trnitou cestu.

Kdy jste si začala „šlapat cestičku“ k designu?

Všechno začalo už na základní škole. Chodila jsem na ZUŠku a umění mě od začátku přitahovalo. Myslím, že jsem to tak trochu měla v genech – moje
mamka měla k tvoření blízko a vždy mě podporovala. Dodnes si pamatuji výlet do Prahy, kdy jsem na stránce Módní peklo objevila jména designérů. Táta se mnou objížděl jejich ateliéry, protože jsme mysleli, že mají volně přístupné obchody. Nakonec jsme zvonili na jejich soukromé zvonky…

Máte oblíbené designéry či značky, od kterých čerpáte inspiraci?

Rozhodně mě inspirují značky a designéři, u kterých jsem byla na stáži – Stine Goya a Cecilie Bahnsen. Obdivuji také tvorbu Loewe, jejich práce a
prezentace je pro mě nekonečným zdrojem inspirace.

Kdo je vaším vzorem?

Jednoznačně Cecilie Bahnsen. Její tvorbu obdivuji a je mi velkou inspirací.

Máte zkušenosti také ze zahraničí. Kam jste si díky těmto zkušenostem otevřela dveře?

Zahraniční zkušenosti mi daly ohromně moc. Rozšířily mi obzory, ukázaly nové přístupy k designu a inspirovaly mě. Získala jsem větší přehled i jistotu v tom, co dělám.

Cestujete stále pracovně do zahraničí a čerpáte tam inspiraci?

Ano, pravidelně se vracím do Kodaně, která je pro mě obrovským zdrojem inspirace. Ale každá země, kterou navštívím, mi něco dá.

Letní kolekce z dílny designérky Adély Mitrengové s názvem Frutta Fresca (Foto: Vojtěch Tesárek)

Z každé cesty si přivezu nové podněty a střípky, které pak přenáším do své tvorby.

Spolupracujete také se známými osobnostmi. Jaké spolupráce si vážíte nejvíce?

Je těžké říct, kterou spolupráci si vážím nejvíc. Každá spolupráce je něčím unikátní a obohacující. Jsem vděčná za všechny příležitosti a za to, že díky své značce poznávám tolik inspirativních lidí.

Jaké barevné kombinace vás baví nejvíce?

Momentálně mě hodně baví barevné kombinace, jako třeba baby blue a vínová. Tyto barvy spolu krásně ladí a vytvářejí neobvyklý kontrast.

Na jaký svůj designérský kousek jste pyšná nejvíce?

Pokud myslíte mou vlastní tvorbu, pak je to určitě Milkshake Tote. Z jiných kousků miluju vlnkovaný top na jedno rameno od Terezky Rozálie Kladošové.

Jaké tvary kabelek vás momentálně nejvíc baví?

Momentálně mě baví kabelky s prvkem mašličky, která má nejen dekorativní, ale i praktickou funkci. Zrovna na jedné takové pracuji.:)

Jaký projekt v nejbližší době připravujete?

Na jaře plánujeme představit novou barvu v oblíbených produktech a také menší kolekci kabelek Gardening season, bude se skládat z doplňků, které
jsme původně nestihli realizovat na podzim.

Kde si mohou zákazníci prohlédnout vaše originální kousky?

Moje kolekce si můžete prohlédnout a zakoupit v Ademi shop & café v Praze. Pokud to máte daleko, vše najdete i online na e-shopu www.ademistudio.com.

Nedávno jste si otevřela kavárnu v Praze. Jak vznikl tento projekt?

Ano, je to tak! Původně jsem hledala prostor pro svůj ateliér a showroom, zatímco moji kamarádi hledali místo pro espresso bar. Nakonec jsme se rozhodli spojit síly, vytvořit něco nevšedního a podělit se o náklady. Díky tomu vznikl unikátní prostor Ademi shop & café , který propojuje módu a výběrovou kávu.

Jaká životní přání byste si chtěla v nejbližší době splnit?

Přeji si, aby moje značka dál rostla, abych měla energii na nové projekty a byla stále obklopená inspirativními lidmi. A samozřejmě si přeji, aby mě moje práce dál naplňovala a bavila.

Máte nějaké životní heslo, které vám pomáhá ve dnech, kdy nejsou právě zalité sluncem?

Všechno se děje z nějakého důvodu a život není jen slunce a duha. Pomáhá mi v těžkých chvílích, kdy věci nejdou podle plánu.

Zdroje: Adéla Mitrengová, Vojtěch Tesárek, Everbay

Josefina Bakošová dříve působila pod vlastní značkou Chi-Chi a od roku 2014 svou tvorbu prezentuje pod svým jménem. „Značka se mění zároveň se mnou. Můj pohled na svět a na život se v ní promítá. I mé zákaznice jsou starší, moudřejší a sebevědomější,“ říká Josefina. Neomezuje se na poslední trendy, tvoří jednoduché, elegantní a nadčasové módní kousky.

Návrhářka a matka tří dcer je zároveň majitelkou Galerie Harddecore. Tento multifunkční prostor nacházející se na Senovážném náměstí založila v roce 2006. Již od začátku zde chtěla prezentovat nové tváře na poli českého i zahraničního designu. Kromě její autorské módy jsou tu tak k dostání i originální šperky, umělecké předměty a další netradiční kousky do domácnosti.

Ve své vizi pokračovala i za pandemie, kdy odstartovala projekt SEN O, do kterého zapojila další umělkyně. Ve výlohách Harddecore můžete zahlédnout obrazy, šperky, porcelán, fotografie, květiny, parfémy, textil, umělecké objekty či básně. „Na projektu se podílím s kamarádkou a kolegyní Annou Marií Zwyrtek,“ přibližuje Josefina. „Základní myšlenkou celého konceptu byla nemožnost vyrazit do galerií a muzeí, které byly kvůli covidu dlouhé měsíce zavřené. Chtěli jsme tak vrátit umění zpět mezi lidi. Druhotnou myšlenkou celého projektu je podpora žen-umělkyň, které k nám kurátorsky vybíráme.“ Projekt nepomáhá ale pouze v umělecké sféře. Výstavy jsou prodejní a část výtěžku z prodaných děl putuje na podporu dobročinného projektu Metráž, který pomáhá ženám v nouzi, ohroženým sociálním vyloučením, chudobou, násilím, bezdomovectvím nebo dalšími negativními vlivy.

Základem Josefininých kolekcí jsou košile jakožto dominantní prvek šatníku každé ženy. Z nich pak vychází košilové šaty. „Jsou to moje oblíbené kousky. Vždy navrhuji to, co bych nosila i já sama.“ Její nejnovější kolekce ME, jak už název napovídá, je o ní. „Návrhům jsem se věnovala v průběhu celého roku a vystihuje mě samotnou ve své vlastní podstatě. Jednotlivé kousky odráží významné momenty uplynulého roku, pocity během té doby a samozřejmě i to, co jsem měla na sobě. Byl to třeba maturitní ples nejstarší dcery nebo premiéra úžasného filmu, pro který jsem navrhovala kostýmy. Velkou inspirací pro mě byla také oblíbená květina hortenzie, jejíž barevná škála se nese celou kolekcí.“

Josefina si uvědomuje, že ne každý si může dovolit oblečení od ní kupovat, a tak začala šaty i půjčovat. Zároveň tím podporuje udržitelnou módu. „Dle mého je to skvělá služba,“ říká nadšeně. „Ne každý má prostředky na koupi šatů od návrháře. A co s nimi pak, až je vynesete? Půjčit si mé šaty může opravdu kdokoliv. Zatím se v nich objevují převážně české herečky na filmových premiérách a různých společenských akcích nebo redaktorky z módních časopisů. Naposledy se v našich šatech objevila ve videoklipu k písni Babylon zpěvačka Lenny.“

Pochází z umělecké rodiny a k umění tíhla od dětství. „Milovala jsem od malinka vůni terpentýnu, dřeva a kadidla, ale návrhářství mě nikdy nepřitahovalo. S oblečením jsem si vždy hrála, přešívala, barvila, šila, ale nenapadlo mě, že se tomu budu někdy opravdu věnovat.“ Studovala grafický design a poté scénografii na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. „Grafický design miluju a musím říct, že mi vlastně i dost chybí. Často jsem pak na DAMU slyšela na mou tvorbu kritiku, že vidím vše placatě a chybí mi prostor. Nějakým způsobem tohle cítím i ve svém oblečení.“ Při studiu na DAMU našla zálibu ve vymýšlení kostýmů. Vedle toho, že se věnuje autorské módě, obléká i filmové a divadelní herce. Naposledy spolupracovala na filmu Okupace a v souvislosti s tím říká, že práce kostýmní výtvarnice se dost liší od té, kterou se jinak zabývá.

Důležitou životní etapou pro ni byla čtyřletá spolupráce s Ester Geislerovou – na tvorbě oblečení a později v rámci úspěšného projektu Terapie sdílením, který na Instagramu sleduje 334 tis. uživatelů. Pod stejnojmenným hashtagem najdeme tisíce zpráv na vztahová a intimní témata, které jim lidé denně posílali a stále posílají.

S popularitou instagramového profilu se postupně rozšířily i možnosti na další formáty. Ester s Josefinou vydaly dvě knihy, audioknihu, diář, seriál a začaly spolupracovat s párovým terapeutem Honzou Vojtkem, se kterým pořádají (respektive už jen Ester pořádá) přednášky. „Bylo to krásný. Bavilo nás spolu tvořit a smát se. Máme podobný smysl pro humor a opravdu jsme zažily spoustu legrace. Povedlo se nám otevřít jakýsi fenomén, což jsme ani jedna nečekala. To bylo opravdu hezké a nečekané období,“ ohlíží se za uplynulými roky spolupráce s Ester Josefina. „V tomhle období jsem si více uvědomila, že velmi rychle můžete sklouznout do závislosti na sociálních sítích a vše začnete vnímat skrze ně.“ Nejvíce spjaté s Terapií sdílením jsou (po)rozchodové zprávy. Josefina k tomu dodává, že s rozchodem po zprávě nemá osobní zkušenost. „Vlastně si to vůbec reálně nedokážu představit!“

Josefina praktikuje terapii sdílením i v osobním životě. Své problémy a myšlenky sdílí s ostatními. „Nikdy jsem neměla pocit, že když mám nějaké trápení, bolesti, starosti, že to nemohu sdílet. Vždycky jsem měla kolem sebe lidi, kterým jsem vše vyklopila a ulevilo se mi. Nevnímám to jako svoji slabost, prostě to cítím tak, že taková jsem, a kdo tím opovrhuje, není můj člověk.“

K sociálním sítím ale přistupuje jako „jednorázový uživatel“. „Mám chvíle, kdy mám hroznou chuť sdílet mé radosti a překvapení. Pak ale na dlouhou dobu zapomenu, že mám nějaký účet, kam bych něco měla dát. Rozhodně nechci cítit tlak, že musím pravidelně přidávat příspěvky. To mě opravdu nevyhovuje. Můj pracovní účet to ale vyžaduje, a proto ho nedělám já, ale moje pravá ruka Anna.“

Na závěr rozhovoru jsme se Josefiny zeptali na její plány a cíle. „Přeji si udělat přehlídku v zahraničí, kde je o moji značku – musím zaklepat – velký zájem. Chtěla bych tam více prodávat a mít více spokojených zákaznic,“ odpovídá Josefina Bakošová.

Zdroj: Josefina Bakošová archiv, 1, 2, 3, 4

Pocházíte z umělecké rodiny, oba rodiče jsou akademičtí malíři, byla pro vás tedy touha tvořit naprosto přirozená? Kdy se u vás poprvé naplno projevil umělecký talent? Pamatujete si na první šaty, které jste ušila? Kdybyste nebyla návrhářkou, jaká by byla vaše profese?

Něco z mých rodičů jsem opravdu zdědila. Jako malá jsem chodila vyšívat do japonského kulturního institutu na Ikebanu, táta mě také podporoval v malování, ale malovat jsem nechtěla. Nelíbilo se mi, že táta stále maloval a neměl čas si se mnou hrát. První model, který jsem vytvořila, bylo růžové pyžamo. Bylo mi 12 let a přivedla mě k tomu má babička, která byla mojí náhradní maminkou, jelikož moje máma žila od roku 1982 v Praze. Babička mě naučila nejen šít, ale také hospodařit v domácnosti. Když přišla první vlna Covidu v březnu, cítila jsem se jako loser. Jediné, co umím, je vytvářet hezké šaty, ale k čemu to nakonec je? Nejsem lékařka ani zdravotní sestra. Nemohu nikomu pomoci. Pak jsem se ale trochu zklidnila a začala vyrábět alespoň roušky zdarma. Přitom jsem se snažila přijít na to, co jiného bych ještě mohla dělat, bohužel jsem na nic nepřišla.

Čím je specifická vaše tvorba? Co ji vystihuje? A jaká je vaše poslední kolekce?

Lidé moji tvorbu, a to obzvláště v poslední době, poznají téměř na první pohled, už z dálky. To mě velmi těší. Vystihuje ji ženskost, špetka Asie, která je tak akorát smíchána s českou kulturou, je jednoduchá a stylová. Lidé mi říkají, že dokážu hezky nakombinovat barvy se vzory. Mám ráda střihy, které podporují ženskost, zároveň však neomezují v pohybu. Vytvářím oblečení vhodné na celý den, ve kterém lze pracovat a cítit se přitom krásně a dobře. V mé tvorbě také nesmí chybět výšivky, jsou v každé mé kolekci, byly v první i v té poslední. Vždy mě otravovaly nevkusné výšivky, které jsem kolem sebe viděla. Ruční vyšívání je přitom tak krásné, když se dělá vkusně. V mé poslední kolekci například naleznete mikinu, na které jsou ručně vyšity dětské obrázky, nabízím také možnost vyšití vašeho jména.

Jsou české ženy jako zákaznice náročné? Jak se liší v oblékání od vašich zákaznic ze zahraničí a od vietnamských žen?

České ženy jsou skvělé, nechají si poradit, chtějí být krásné, trochu se bojí výraznějších barev a jejich kombinací. Nebojí se ale zkoušet nový styl. Oblékám i Francouzky, jelikož sídlíme kousek od Francouzského institutu, navíc můj děda byl učitel francouzštiny, takže mě s francouzskou kulturou seznámil již v dětství. Francouzským klientkám nemusím nic říkat, přijdou ke mně do obchodu a obléknou se samy. Vietnamky neoblékám, což mě mrzí. Nevím, čím to je. Ale například Japonky ke mně chodí a moc mě baví jejich pohled na módu. Jejich kombinace minimalismu s velkolepostí je velmi inspirující.

Vaše modely jsou vhodné pro všechny věkové kategorie žen, což dokazujete i ve vašich kampaních. Jak tuto myšlenku přijaly vaše zákaznice a většinová společnost, ve které jsou zakořeněné předsudky a je zde na piedestalu především kult mládí?

Mnoho klientek mi napsalo, že se jim moc líbilo, když jsme nafotily sestry Janu a Ladu ve věku 50+, jelikož si dokázaly lépe představit sebe v daném modelu, už je nebaví vidět pouze mladé modelky. Snažím se, abych na své kolekce pohlížela jako klientka, představit si jejich pohled. Proto lze na našem webu spatřit různé typy modelek různých věkových kategorií.

Podle čeho vybíráte látky a galanterii pro vaše modely? Kde všude sháníte oblečení k upcyclingu? A kde nejčastěji čerpáte inspiraci?

Vybírám si přírodní látky, jelikož jsem alergik, potím se, nebo mi často bývá zima. Zároveň chci, aby mé šaty vydržely dlouho. Byla bych ráda, kdyby mé oblečení zdědila má dcera. Na letní kolekce používám hedvábí, len, jemnou bavlnu. V zimě volím bavlnu se silnou gramáží s lykrou, vlnu a viskózu nebo tencel či úplety. Ráda používám perleťové knoflíky, knoflíky také upcycluji přímo z Vietnamu, vyrábím je z mušlí. Miluji i staré krajky, ty sbírám různě po České republice. Inspiruji se všude kolem sebe, jsem vnímavý a empatický člověk.

Časově náročné fashion show jste vyměnila za menší přehlídky a dáváte přednost osobnímu kontaktu se zákazníky. Co vás přimělo změnit přístup? Jak se díváte na rychlé tempo v módním průmyslu, na neustálý tlak na módní návrháře, nadprodukci a fast fashion?

Jsem prostě líná. 🙂 Je to moc práce, fashion shows i fast fashion. Nechci takhle makat. Chci mít hodně času a přemýšlet nad každým modelem, který budu vyrábět. Pečlivě zkoušet materiály i střihy. Chce to čas. Nevím, jak pracují ostatní značky. Obdivuji je za jejich rychlost, já to neumím.

Jak moc vaši současnou tvorbu ovlivnila koronakrize? Co jste si díky ní uvědomila? A jak těžké je pro vás jako podnikatelku toto období, když fungujete zároveň jako zaměstnavatel a matka dvou dětí?  

Momentálně jsem návrhářka, majitelka firmy, prodavačka, produkční, švadlena, občas učitelka a uklízečka. Prostě všechno. Někdy nestíhám věci dodat včas. Jsme ale moc ráda, že mě mé klientky podporují a důvěřují mi. Denně děkuji za každou objednávku a snažím se učinit maximum pro to, aby byli všichni kolem mě spokojení. Je to samozřejmě velmi náročné, pokouším se udržet si svůj systém. V teamu je nás celkem 6 dress makerů včetně mě a zatím jsem nikoho nemusela propouštět, a doufám, že ani nebudu muset. Není lehké zaučit nového člověka, tento tým funguje již několik let, moc si rozumíme. Každý už ví, co má dělat.

Co byste doporučila začínajícím návrhářům? Co stojí za dlouholetým úspěchem značky La femme MiMi? 

Doporučila bych hlavně trpělivost a nebát se práce. Je potřeba vyzkoušet různé druhy prací a pozic v tomto průmyslu. Zkušenosti jsou ta nejlepší škola, je důležité se neustále učit něco nového. Úspěch značky La Femme Mimi nevnímám. 🙂 Třeba ho dokáže popsat některá z mých klientek.

Jaké máte plány do budoucna? A co byste popřála našim čtenářům do nového roku?

Zatím nemám žádný plán, jsem vděčná za každý den, kdy stále mohu udržet svůj systém a mou značku. Čtenářům bych popřála hlavně hodně zdraví a silnou vůli. Buďte hodní na sebe i na ostatní!

Foto: La femme MiMi

Co vyjadřuje Vaše tvorba a nominovaná kolekce, která vás dostala do finále Czech Grand Design 2019?

Monochromatických oděv, čisté klasické linie, propracované detaily. To jsou tři výrazné indicie mé tvorby. Inspiraci v nominované kolekci jsem našla v neobvyklém tvarovém mixu od kubismu přes glamour až po ninja-futuristickou estetiku.

Co je pro Vás jako designéra největší výzva, když začínáte navrhovat?

Pro mě je výzvou samotný proces tvorby, možnost vyjádření se skrze tvorbu, hledání nových forem a experimentování.

Podléháte aktuálním trendům nebo co Vás ovlivňuje v tvorbě?

Většinou trendům nepodléhám, snažím se dělat modely s nadčasovým designem a z kvalitních materiálů, aby je nositelka mohla nosit několik let. Inspirací je pro mě film, hudba – ráda objevuji nové zpěváky a skupiny, také mě zajímá jejich výtvarné pojetí klipů. Ráda čtu sci-fi literaturu. Poslední román, který mě dostal, byl od Jeffa VanderMeera – Borne.

Když Vás chytne tvůrčí múza. Je to ve dne nebo v noci? Kdy a kde se Vám nejlíp pracuje?

Většinou to bývá brzy ráno. Když ještě celé město spí, nebo když vycházím na svou oblíbenou ranní procházku.Nejlíp se mmě pracuje v mém ateliéru, nebo také ráda navrhuji v kavárnách u šálku dobré kávy. Teď to není úplně možné, tak třeba na lavičce někde v parku, přemýšlím a zaznamenávám své myšlenky.

Jak vnímáte svoji tvorbu s odstupem času?

Každá kolekce, kterou jsem v předchozích letech vytvořila, měla své opodstatnění a moji reflexi, čas a atmosféru, ve které jsme žila. Postupem času jsem si uvědomila svůj tvůrčí rukopis, který rozvíjím každou novou kolekcí dál.

Dohnala Vás někdy tvůrčí krize?

Určitě ano, byly to většinou takové malé tvůrčí krize, které spíše upozorňovaly na to, že mám v hektickém pracovním procesu zpomalit a dát si relax. Jakmile se člověk zklidní, uvědomí si své poslání a svoji vizi.

Na jakém projektu současně pracujete nebo co připravujete v nejbližším období?

V současné chvíli navrhuji minimalistickou, “basic“ kapsuli určenou pro náš eshop.

Kdo získá speciálně navrženou trofej KUS SNU od Terezie Rosálie Kladošové v kategorii Designér šperku roku se dozvíte na obrazovkách České televize už 29. dubna ve 20:25 na ČT art.

Zdroj fotografií: archiv návrhářky a Czech Grand Design, Vojtěch Veškrna

V červenci ohromila módní svět zajímavá zpráva. Stella McCartney uzavřela smlouvu s největším módním koncernem LVMH, který vlastní pátý nejbohatší muž světa Bernard Arnault. I když to je pro všechny ohromující novinka, šeptalo se o tom už necelý rok. McCartney navíc letos na jaře ukončila její 17 let trvající partnerství s největším rivalem LVMH – koncernem Kering, který patří třicátému nejbohatšímu muži světa Françoisi Pinaultovi.

Není divu, že tato událost propast mezi oběma francouzskými koncerny jen prohloubila. Pod Kering sice spadají značky jako Gucci, Balenciaga a Alexander McQueen, nicméně LVMH je stále ve vedení. Neustále předbíhání trvá také na charitativním poli. Příkladem zde může být například požár Notre-Dame. Ta ještě ani nestačila dohořet a Pinault a Arnault už se předbíhali, kdo na opravu chrámu daruje víc (dopadlo to 113 milionů dolarů versus 220 milionů dolarů ve prospěch Arnaulta).

A co je tedy hlavním důvodem podepsání smlouvy s LVMH? Není to nic jiného, než sdílení stejného cíle. Ten v tomto případě představuje udržitelnost luxusní módy.

„Cítím, že je správná doba se osamostatnit. Jsem Françoisi Pinaultovi nesmírně zavázaná za jeho dlouholetou podporu, ale mám pocit, že když nade dveřmi stojí mé jméno, měla bych mít i rozhodující slovo,“ dodala Stella při zpátečním odkupu jejího 50% podílu.

Podrobnosti o nové smlouvě bychom se měli dozvědět během září 2019. Nezbývá nám tedy nic jiného, než čekat, co nového s sebou tato spolupráce přinese.

Zdroj: 1, 2, 3

Jak dlouho se věnuješ návrhářství?

Bude to tak osm let. Tehdy jsem se rozhodla vyměnit studium cestovního ruchu, při kterém jsem se akorát trápila, za textilku.

Janine, francouzsky Jana. Jak tě napadlo si vybrat takové jméno pro svou značku?

To vzniklo při hodině grafického designu, který aktuálně studuju, když jsme tvořili vlastní loga. Chtěla jsem, abych to byla prostě já… a Francii miluju.

Jak bys charakterizovala svou tvorbu?

To, co tvořím, vychází hodně ze mě samotné. Silným impulsem pro mě byl rozchod, který jsem potřebovala někde ventilovat, jen o tom nemluvit, ale něco dělat. V tomhle období vznikla moje první kolekce a s tou i vlastní značka.

Dlouho jsem se zaměřovala na streetovou módu, bombery na míru a tak. Chci, aby věci ode mě byly extravagantní a originální, ale postupně zjemňuju. Plánuju používat jednodušší barvy a ráda bych dělala i svatební šaty.

I proto sis pro svou poslední kolekci vybrala jako téma lásku?

Ano. Téma lásky je se mnou dost spojené. Uvědomila jsem si, že potřebuju být šťastná v osobním životě, a potom budu spokojená i v tom pracovním a naopak.

Nedávno se konala tvá první módní přehlídka, při které jsi tuto kolekci představila. Jak probíhaly přípravy a jaké jsou tvé pocity?

Bylo to bláznivé. Napadlo mě, že propojím bakalářku s fashion show. Majitel školy souhlasil, ale chtěl, abych do toho zapojila i lidi z jiných oborů. A tak vznikl tým, se kterým jsem na tom od října pracovala. A samotná přehlídka utekla neuvěřitelně rychle. Ale všechno proběhlo víceméně hladce, takže u mě převládají spíš pozitivní pocity.

Janin projekt nebyl jen o oblečení samotném. Společně se svým týmem zjišťovala, co pro lidi znamená láska – ať už pro její přátelé, sledující nebo náhodné kolemjdoucí, které se vydali zpovídat do ulic.

Věrnost. Tolerance. Umění se sebeobětovat. Něco, co do vašeho života přijde nečekaně a rychle a při odchodu způsobuje bolest. Manželství až do smrti. A co znamená láska pro vás?

Kde jinde bereš inspiraci?

Hodně z cestování. A potom z umění a přírody. Jednou Jakub Polanka řekl, že se inspiruje lidmi na ulici. Obléknou se do toho, co najdou, a často vzniká něco zajímavého. Občas se takhle zamýšlím nad cizími názory a něco si z nich odnesu.

Využíváš látky převážně z Itálie. Z jakých dalších materiálů šiješ?

Mezi českými látkami není takový výběr, samozřejmě se většina dováží. Italské látky jsem teď hodně používala v souvislostí s praxí u designéra a módního návrháře Bedřicha Pavlačky, který často dováží právě z Itálie.

Používám převážně hedvábí – to je trochu nepraktické na údržbu, ale vypadá dobře. Dále vyšívané věci, ráda používám různé kamínky. Brokát, bavlnu, krajku a naposled jsem použila na sukně i tyl.

Máš pocit, že se ti v českém návrhářském rybníčku plave dobře?

Všímám si, co se kolem mě děje, ale moc to neřeším. A nechci tady zůstat. Rádi bychom s přítelem odjeli do zahraničí. V Česku si chci vybudovat aspoň nějakou klientelu, ale jinak plánuju cestovat a točit videa o návrhářství. Ale Praha je pořád můj domov, tak se sem budu vracet. A konkurence je všude, ale tolik bych se jí nebála.

Jaká je tvá klientela?

Často se jedná o známé. Jinak jsou to lidi, kteří chtějí být odlišní a nevadí jim za to připlatit.

Oblečení šiješ na míru. Jak dlouho přibližně trvá vytvořit třeba takový bomber?

Nejdříve od klienta zjistím jeho představu, změřím si ho… tak tři nebo čtyři sezení, ale je to individuální.

Nosíš sama to, co navrhneš? Jaký je tvůj oblíbený kousek?

Ano, nejčastěji bombery, někdy šaty. Do budoucna si chci navrhnout více basic oblečení na denní nošení.

Jsi spíše zastánce slow fashion a minimalistického šatníku, nebo jsi tak trochu shopaholic, potrpíš si na doplňcích apod.?

V poslední době mě nakupování spíš otravuje. Nevadí mi zajít do sekáče, ale spíš do těch lepších. A třeba na kabelku si raději našetřím.

Na co nového se u tebe můžeme těšit? Máš už nachystanou kolekci na léto?

Nápady určitě jsou. Inspirovala jsem se různými vzory a plánuju tvořit hlavně s hedvábím, šaty a možná sukně.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Chystáš nějaké další projekty?

Zrovna nedávno jsem ve sprše dostala nápad, kterého se chystám držet. Přemýšlela jsem, jaké u nás fungují projekty – jako Fashion Week a Designblok. A chtěla bych vytvořit nějakou větší akci, kde by se propojilo několik designérů, třeba i s hudbou. Zase bych si k tomu přibrala lidi ze školy, protože jsem zjistila, že jsou opravdu schopní. A přijde mi, že se lidi často nechávají omezovat tím, co už existuje. Ale co kdybych to prostě přeskočila a vymyslela něco jinýho, novýho? Je to takový můj malý sen a já se toho nebojím.

Máš nějaký velký sen?

Chci zůstat se svým přítelem, kterému vděčím za velkou podporu v tom, co dělám. Budu ráda, když mě bude móda opravdu živit, že to, co vytvořím, budou lidi nosit. Přemýšleli jsme nad vlastním místem s kavárnou, kde by se prodávalo moje oblečení a pořádaly by se tam třeba i nějaké přednášky apod. Ale nevím, jestli v Česku, spíš ne. Kamenný obchod bych měla v budoucnu ráda, ale je to složitý. Na druhou stranu vidím i určitý kouzlo v tom, když si mě lidé sami najdou a kontaktují mě.

Pokud vás rozhovor s touto talentovanou slečnou zaujal, koukněte i na její Instagram.

Zdroj: archiv Janine

Jak velký je realizační tým a kdo všechno se podílí na připravované nové kolekci?

Novou kolekci Pop fyzicky připravovalo (stříhalo, šilo a dokončovalo) celkem asi 7 lidí – tým krejčových, se kterými spolupracuji a já sama.

Týden před přehlídkou se neobejde bez stresu. Můžete nám v krátkosti nastínit s jakými pocity se jako návrhářka potýkáte v těchto dnech před představením nové kolekce? Je u vás v ateliéru napjatá atmosféra?

Napjatá atmosféra u nás nebývá. Potřebuji ke své práci pohodu. A tentokrát jsme začali s předstihem a kupodivu jsme i vše dokončili v klidu a včas. Nervózní začínám být až pár okamžiků před show – ten klid před bouří – kdy jsme všichni v zákulisí, modelky jsou oblečené a v sálu se usazují lidé – to bývám v napětí. Ale jinak jsem spíš klidný typ.

Máte za sebou několikátou úspěšnou přehlídku. Jak vnímáte posun v tom, jak nyní v ateliéru probíhá příprava a realizace nové kolekce oproti minulosti? Co vše se změnilo?

Je nás teď více, ale kromě toho se nic zásadního nezměnilo. Pracujeme stejným způsobem, zaměřujeme se na detail a jsme perfekcionisté – dáváme věcem tolik času, kolik je třeba. Nyní asi více promýšlíme finální styling a doplňky. V několika posledních dnech před show společně kompletujeme a finišujeme looky. 

Dochází při realizaci kolekce ke změně od prvotních návrhů modelů až po ty finální modely, které jsou k vidění na přehlídce? Jaké změny to nejčastěji bývají?

Změny jsou spíše v detailech – jde především o to, aby každý model perfektně seděl, takže pracujeme se střihem do té chvíle, než jsme stoprocentně spokojeni. A případně v konečném stylingu.

Kolik probdělých nocí vás čeká, aby bylo vše připraveno do posledního detailu?

Žádná. Náročné je to spíš v tom, že po přehlídce nepřichází odpočinek. Rozjíždí se jiný šrumec – stylisté chtějí kolekci vidět zblízka, půjčit na focení, zákaznice se hlásí o konkrétní looky a do toho paralelně jede naše druhá oděvní linie Pop, se kterou poslední zářijový týden uvádíme do prodeje podzimní novinky a zahajujeme pop-up shop v pražském salonu Stolen.

Čím bude specifická nová kolekce a co vás inspirovalo?

Pop přináší nadčasové kusy, které nejsou poplatné trendům a díky kvalitním materiálům a zpracování mohou být nošeny s klidem mnoho let. Ve srovnání s první kolekcí, která představuje naprostý základ v podobě malých černých šatů, pouzdrových sukní, úzkých kalhot či trenčkotu, je tato druhá kolekce uvolněnější a bude patrně působit mladistvěji. Jsou v ní stále mé oblíbené materiály – vlněný krep, krajka, vyšívaný tyl atd. Barevnost podtrhuje myšlenku snadné nositelnosti a vzájemné kombinovatelnosti. Paleta obsahuje pudrové až meruňkové odstíny, tlumenou zelenou a tmavě modrou. 

Zajímá vás jaká bude nová kolekce Zuzky Kubíčkové? Sledujte aktuální novinky přímo z dění MBPFW na sociálních sítích.

Instagram @zuzanakubickova Facebook – @wwwzuzanakubickovacom

Zdroj fotografií: archiv návrhářky Zuzany Kubíčkové

Dnes, v úterý 27.11. 2018, se při příležitosti uvedení zimní limitované kolekce v centru Chodov budete moci setkat s návrhářkou osobně a připít si na nadcházející předvánoční čas.

„Ve svém vinohradském ateliéru dělám každý rok se začátkem adventu punč a perníčky pro stálé zákaznice. Tato akce se stala tak oblíbenou, že mám chuť ji přenést i sem, do své první kamenné prodejny v centru Chodov,“ říká návrhářka.

Zimní novinky budou barevné, převládat bude jasně červená s purpurovou doplněné o béžovou a černou. Návrhářka v kolekci pracuje se svými oblíbenými materiály, jako je krajka, tyl, vlna, ale také lurex a žakár. V kolekci bude vlněný kabát klasického střihu, zimní verze trenčkotu, slavnostní šaty, dlouhá tylová sukně, kalhoty a roláky. Nebudou chybět ani doplňky, které se hodí jako dárek pod stromeček, například peněženky, mohérové šály, noční košilky a župánky. O atmosféru se postará DJ a vaši krásu budou hlídat profesionální vizážistky Armani Beauty. Uvedení zimní kolekce proběhne dnes v 17.00 hodin v butiku Pop, který najdete v pasáži s prémiovými obchody českých a světových návrhářů The Designer Gallery v 1. patře centra Chodov.

Podívejte se do naší galerie, jaké kousky najdete v limitované zimní kolekci 

[su_slider source=“media: 52719,52718,52717,52716,52715,52714,52713,52712″ limit=“30″ width=“280″ height=“200″ title=“no“ pages=“no“ autoplay=“0″ speed=“0″]

Fotografie: Adriana Fialová

Brněnské slavnostní představení značky Pop by Zuzana Kubíčková proběhne 29.11.2018 v Object concept storu, který je vyhlášen svým kvalitním výběrem jedinečných kousků. „Vybíráme artikly, které nemá každý další design shop a nejinak tomu je i s kolekcí Zuzany Kubíčkové,“ říká majitelka Objectu Jana Longaverová. V nabídce Object concept storu budou základní kusy z černo – bílé řady, bestseller podzimní limitované kolekce – zelený lurexový rolák a oblíbené doplňky – brože a límečky.

Zdroj fotografií: archiv značky

Hana Zelenková vystudovala SPŠ oděvní a vyšší odbornou školu se zaměřením na módní návrhářství a design. Pochází z jižních Čech – z Tábora. Její návrhy jsou zaměřené na design, který obsahuje historické prvky a zároveň aktuální módní trendy a jsou přizpůsobené k nositelnosti. Hana Zelenková především klade důraz na materiál a originalitu.

Jak byste Vaší tvorbu definovala?

Jako užitkovou s důrazem na design.

Návrhářství se věnujete poměrně delší dobu, naplňuje Vás tato práce stále stejně?

Určitě, jinak bych ji nedělala.

Vyvíjí a mění se Vaše kolekce, nebo spíše zůstáváte u Vašeho prvopočátečního stylu šití, zpracování a materiálu?

Myslím, že každý, ať dělá cokoli, má svůj styl, svůj “rukopis”, který je patrný, který je čitelný. Ale vývoj a pokrok nelze ignorovat. Určitě by člověk ve velké konkurenci neobstál. Tedy rozhodně se mé kolekce mění a vyvíjejí, ale ten “rukopis” je určitě zřejmý a neměnný.

Vím o Vás, že jste měla přehlídky v Americe, zpozorovala jste znatelné rozdíly mezi českou a americkou módou, co se týče i celkového dění přehlídky? Její průběh či samotné připravy? A proč zrovna Amerika?

To je spousta otázek najednou, zkusím to vzít popořadě. Asi bych neposuzovala českou a americkou módu jako takovou, tam téměř rozdíly nejsou, ale spíš její konzumentky, tedy ženy. Americké ženy si víc váží sami sebe, jsou sebevědomé, nejsou tak frustrované jako české ženy. To vidím jako výhodu. Ale velký handicap amerických žen je konzervatismus. Česká žena je odvážná a to je v módě velké plus. Ptáte se na dění kolem přehlídky, zde nemám co vytknout. Všichni dělali co mi na očích viděli. Mám ale stejné zkušenosti i z České republiky. Asi mám štěstí na lidi, se kterými spolupracuji.Vážím si toho. Obě přehlídky, které jsem v Americe absolvovala, měly skvělou atmosféru. Diváci byli spontánní, opravdu mě odměnili. Proč zrovna Amerika? Mám tam zázemí, přátele a jezdím tam léta nakupovat látky. Časem jsem si tam vytvořila klientelu a právě klientky mě “dohnaly” k tomu, abych tam udělala show.

31. května se bude konat v Praze módní událost Grace’n’Glamour, kde bude možnost vidět Vaší tvorbu, na co se můžeme těšit?

Představím část kolekce FANTASY II, která byla předvedena v říjnu loňského roku v Americe a samozřejmě úplně nové modely jaro-léto 2014. Bundy, kabátky a šaty z vyjímečných materiálů.

V tento den bude možnost vidět i další české návrháře a umělce, jak Vy osobně vnímáte českou tvorbu?

Obdivuji každý počin, kterého bych já sama nebyla schopna. Obdivuji každého, kdo přijde s něčím novým, neokoukaným ale první co hodnotím, je kvalita provedení. Tento aspekt je bohužel málo respektován.

Co dalšího plánujete pro letošní rok? Chystáte se opět do zahraničí?

V loňském roce jsem absolvovala dvě autorské přehlídky. Jednu v Čechách, druhou v Americe. Docela mě to vyčerpalo, tak jsem se rozhodla tento rok pracovat v lehčím rytmu. Ale vidíte, je tady Grace’n’ Glamour, tak připravuji nové modely na tuto událost a samozřejmě se stále intenzivně věnuji svým zákaznicím. Nějakým “menším” přehlídkám se nebráním, ale autorskou letos nechystám ani doma, ani v zahraničí.

Jelikož žiji a tvořím v jižních Čechách, tak rozhodně ano, ale nedokážu Vám říct co konkrétně,kde konkrétně. Nápad, intuice, múza, myšlenka přijde najednou a nečekaně, bez soustředění. Je třeba ji ihned zachytit a zpracovat.

Co dělá Hana Zelenková, když nepracuje s módou? Máte nějaké jiné koníčky nebo čemu se ráda věnujete?

Věnuji se rodině a přátelům. Neumím být sama. Snažím se sportovat. Různé sportovní nářadí mám všude, kde je to možné. Již před léty jsem propadla Nordic walking, je to úžasný relax pro tělo i duši. Cvičím na trampolíně, jezdím také na inlinech. Ráda cestuji.