Co vyjadřuje Vaše tvorba a nominovaná kolekce, která vás dostala do finále Czech Grand Design 2019?

Monochromatických oděv, čisté klasické linie, propracované detaily. To jsou tři výrazné indicie mé tvorby. Inspiraci v nominované kolekci jsem našla v neobvyklém tvarovém mixu od kubismu přes glamour až po ninja-futuristickou estetiku.

Co je pro Vás jako designéra největší výzva, když začínáte navrhovat?

Pro mě je výzvou samotný proces tvorby, možnost vyjádření se skrze tvorbu, hledání nových forem a experimentování.

Podléháte aktuálním trendům nebo co Vás ovlivňuje v tvorbě?

Většinou trendům nepodléhám, snažím se dělat modely s nadčasovým designem a z kvalitních materiálů, aby je nositelka mohla nosit několik let. Inspirací je pro mě film, hudba – ráda objevuji nové zpěváky a skupiny, také mě zajímá jejich výtvarné pojetí klipů. Ráda čtu sci-fi literaturu. Poslední román, který mě dostal, byl od Jeffa VanderMeera – Borne.

Když Vás chytne tvůrčí múza. Je to ve dne nebo v noci? Kdy a kde se Vám nejlíp pracuje?

Většinou to bývá brzy ráno. Když ještě celé město spí, nebo když vycházím na svou oblíbenou ranní procházku.Nejlíp se mmě pracuje v mém ateliéru, nebo také ráda navrhuji v kavárnách u šálku dobré kávy. Teď to není úplně možné, tak třeba na lavičce někde v parku, přemýšlím a zaznamenávám své myšlenky.

Jak vnímáte svoji tvorbu s odstupem času?

Každá kolekce, kterou jsem v předchozích letech vytvořila, měla své opodstatnění a moji reflexi, čas a atmosféru, ve které jsme žila. Postupem času jsem si uvědomila svůj tvůrčí rukopis, který rozvíjím každou novou kolekcí dál.

Dohnala Vás někdy tvůrčí krize?

Určitě ano, byly to většinou takové malé tvůrčí krize, které spíše upozorňovaly na to, že mám v hektickém pracovním procesu zpomalit a dát si relax. Jakmile se člověk zklidní, uvědomí si své poslání a svoji vizi.

Na jakém projektu současně pracujete nebo co připravujete v nejbližším období?

V současné chvíli navrhuji minimalistickou, “basic“ kapsuli určenou pro náš eshop.

Kdo získá speciálně navrženou trofej KUS SNU od Terezie Rosálie Kladošové v kategorii Designér šperku roku se dozvíte na obrazovkách České televize už 29. dubna ve 20:25 na ČT art.

Zdroj fotografií: archiv návrhářky a Czech Grand Design, Vojtěch Veškrna

Začněme od tvých začátků. Studoval jsi už střední školu zaměřenou na design?

Ne, studoval jsem gymnázium. Neměl jsem tedy předtím žádnou zkušenost s obuví, ani s oděvem. Jen jsem navštěvoval základní uměleckou školu, tam jsem se naučil kreslit a malovat, taková klasika.

Jak studenta z gymnázia napadlo studovat módu?

Hele, asi to má svoje kořeny ve skateboardingu. Asi když mi bylo deset, začal jsem s bráchou skejtovat. Dovedl nás k tomu můj táta, který se o tohle zajímal. Potom na základní škole, jelikož jsem hodně kreslil ,,skejťáky“, bylo to směšné, ale zvlášť jsem se zaměřoval na jejich tenisky. Toho si všimla i moje tehdejší paní učitelka Ivana Pančáková , poradila mi, že bych mohl jít studovat obuvní design.

Bylo pro tebe těžké se dostat do procesu vyrábění výrobků?

Bylo to velmi náročné. Abych řekl pravdu, netušil jsem, že budeme vyrábět botu. Myslel jsem si, že ji budeme jen skicovat a tím to končí. První ročník byl tedy velký šok, ale byl jsem do toho zapálený. Hodně jsem se toho naučil na internetu. První boty bych se bál vytáhnout z krabice. (smích) V každém případě je to proces, kterým si člověk projde, když chce řemeslu rozumět.

Dáváš přednost funkci nebo designu?

Musí to jít všechno ruku v ruce.

Tak, teď se dostáváme k tvým úspěchům. Jeden z posledních byl v roce 2018 Junior AWARD, který vyhlašuje německý svaz obuvnického průmyslu. Téma bylo ,,Móda splňující komfort“. Tvojí oceněnou kolekcí tvoří čtyři páry kotníkových bot, při jejichž tvorbě ses řídil armádními detaily. Proč právě armáda?

Armádní prostředí mě inspiruje svou účelností. Estetika vždy následuje funkci. Navíc jsem fanoušek komiksu, videoher. Právě tohle prostředí se v nich často objevuje. Trochu jsem si pohrával s detaily např. přezky, které se staly nosnými prvky celého projektu.

Řídíš se striktně trendy?

I když se trendy snažím sledovat. Nejsou hybnou silou, která by ovlivnila mojí tvorbou. Necítím to tak. Je to spíš o tom co mě zajímá mimo módu a design. Když se člověk řídí tímto, výrobek nezestárne tak rychle.

Tvá nedávná práce ,,3LFT“ nebo také přezdívaná ,,plovoucí bota“, stojí na třech pilířích: udržitelnost, design a sociální sítě. Také je vhodné zmínit, že jste s ní vyhráli cenu v Miláně. Jaký byl impulz pro tento návrh?

Pracoval jsem na tom společně se spolužačkou Michaelou Šimůnkovou. Impulz přisel od ní, věnovala se tehdy hodně teoretické části, já spíš estetické a funkční. Pak jsme spolu realizovali prototyp a prezentaci. Začali jsme přemýšlet o aspektech designu, výroby, distribuce a marketingu a jak je vylepšit s ohledem na udržitelnost.

Poslední dobou se společnost rozdělila do dvou skupin ,,nosím kůži „, ,,nenosím kůži“. Jaký postoj zaujímáš ty ?

To je otázka. (smích) Já sám jsem například vegetarián už čtvrtým rokem. Nicméně s kůží nadále pracuju a nosím ji. Myslím si, že kůže se nahradit nedá. Je to úžasný materiál. Jde spíš o to, jak s ní zacházíte. Kůže by měla být používána s respektem a jen na prvotřídní výrobky. Některé náhražky kůže jsou ale velmi zajímavé, určitě bych chtěl se syntetickou kůži pracovat v budoucnu.

Tvojí poslední kolekcí je Palladium Division. Čím je kolekce inspirovaná?

Vytvořil jsem fiktivní příběh, podle kterého jsem navrhoval kolekci. Šlo o futuristické ruské město za polárním kruhem, kde se těží Palladium. Podnětem byla noční jízda kolem Košic, kde se nachází výroba oceli. Chtěl jsem prozkoumat nicotnost člověka v kontrastu s obludnou mašinérií těžkého průmyslu.

Poskytl jsi nám krásné ilustrační fotostory. Jak probíhala spolupráce s fotografem?

Fotil to Martin Král, který velmi rychle pochopil co potřebuju. Bohužel tentokrát jsem dělal i modela. (smích)

Co jsi dělal v USA?

Byl jsem v Pensole Footwear Design Academy. Je to instituce, která se zaměřuje na design tenisek. Portland je město, kde je velká koncentrace sportovních značek. Škola je přímo na ně napojená. Založil jí D’Wayne Edwards, který pracoval pro značku Jordan. Probíhala tam mezinárodní soutěž, byla rozdělena do 3. kategorií. Já se dostal až do finále. Byla to skvělá zkušenost. Měl jsem možnost okusit celosvětovou konkurenci na vlastní kůži. (smích)

Všimla jsem si, že v módnímu průmyslu převládá aktuálně mužský element. Jakto? Máte jiný pohled na módu?

Teď jsi mě dostala. To fakt nevím..(smích)

Co by jsi nám doporučil, kdybychom chtěli navrhnout obuv, která by měla mít celosvětový úspěch?

Nemůžeš to dělat, kvůli nějakému úspěchu. Jedině pokud to vychází skutečně z tebe sama, pak to má tu přidanou hodnotu. V ten okamžik, je to výjimečné.

Zdroj fotografií: archiv Adam Frk