Psal se rok 1932, když režisér Gustav Machatý vydal film, který se rozhodně zapsal do dějin české kinematografie. Nejen, že byl považován za jedno z nejkrásnějších uměleckých děl, co se obrazu týče, ale diváky zaujal hlavně scénou, ve které se objevuje nahá žena A věřte nám, ve třicátých letech nic takového u filmu nebylo obvyklé.  Jednalo se tak o první film, ve kterém jste něco takového mohli vidět. Samozřejmě se film nevyhnul ani zákazům. Například v sousedním Německu jej sám Adolf Hitler zakázal. Odsoudil ho také vatikánský papež Pius XII. Proto byla tato scéna ve spoustě zemí vystřižena.

Na tu dobu má film i vcelku kontroverzní téma. Mladá dívka, kterou ztvárnila Heda Kieslerová nejkrásnější herečka stříbrného plátna, nenachází uspokojení ve svém vztahu. To najde až v milostném životě s mladým inženýrem. V jejich životech nastává krize, kterou společně zažehnají. Dívka se najde v mateřství, muž v práci. Celý film doprovází minimum dialogů s nádhernou hudbou, tehdy nejžádanějšího hudebního skladatele Giuseppe Becceho.

Světová premiéra Extase proběhla v pražské Lucerně k datu 18. ledna 1933. Film doprovázel orchestr Rádia Journal. Samotný Giuseppe Becce dirigoval předehru. Po šesti týdnech, kdy byl film hrán u nás, se dostal i do světa. Začalo se promítat na Slovensku, ve Francii a Rakousku. Asi největším úspěchem Machatého spojeným s tímto filmem, je získání ceny za nejlepší režii na benátském festivalu v roce 1934.

Extase však není jediným filmem známého režiséra. Podílel se na scénáři i dalších dvou filmech s tématikou erotismu a lásky. Jedním z nich je Erotikon (1929) a dalším Ze soboty na neděli (1931). V ani jednom z nich ale neukázal tolik, co v Extasi.

Zatímco lidé po filmu toužili a lístky v kinech se prodávaly neskutečnou rychlostí, filmoví kritici se vyžívali v psaní recenzí.

„Není v tom velké vůdčí myšlenky, ideje, potřebné tendence. Je zřejmo, že režisér sám považoval (nesuďme zde, do jaké míry právem) děj za věc podřadnou a spíše za přítěž, nutně potřebnou k rozvíjení režijně a obrazově básnických, extatických visí svého nitra, nadřaděnost, svrchovanost tohoto režijního projevu je úplná. (…) Ale ve svrchovanosti této režie je velikost. (…) Extase je svérázným uměleckým činem, i když neodpovídá našim představám o moderním filmu.“ – Bedřich Rádl, Filmové listy

„Machatý zná jen lidi jako živočichy, lidi s jejich pudy a vášněmi, s jejich láskou, bezprostřední a vševládnou. Jeho konflikty nekompromisně kulminují. (…) Jsou tu čtyři lidé a krátký výsek jejich života. Žijí, přijímají, co život dává, dobrého i zlého, lásku i kuli z revolveru. (…) Fotografie hraje v Extasi od počátku rozhodující roli. Není kulisou, výpravou, jak tomu mnohdy bývá. Není také samozřejmým pozadím, mnohem spíše klíčem k porozumění, vysvětlení nálad a změn charakterů jednajících a děje. Je největším hercem i režisérem. Všichni a všechno kolem je jen reflexí, které podmínkou byla právě práce kameramana – Jana Stallicha.“ – Jiří Havelka, Filmový kurýr

„Na měsíc srpen byl organizován italskou vládou v Benátkách mezinárodní filmový festival. (…) Denní tisk přinesl zprávy o nesmírném úspěchu českého filmu, Machatého Extase. Tyto zprávy byly pravdivé. Extase byla prvním úspěchem na slavnostech a Řeka bude druhým. Česká kinematografie dobyla si těmito dvěma díly největšího uznání a neobmezené důvěry. A příčina tohoto úspěchu tkví jedině v tom, že oba filmy mají málo dialogů, že, zvláště Extase, jsou vlastně snímky němými, v nichž řeč je jen formální a v nichž obraz vyjádří vše, co divák potřebuje.“ – Jan Kučera, Kinorevue

Pokud by vás film zaujal a chtěli byste ho vidět, určitě nepohrdněte ani zrestaurovanou verzí z roku 2019. Rozhodně stojí za to.

Zdroj: filmovyprehled.cz