Film má u nás premiéru 21. dubna 2022 a rozhodně je se na co těšit. Režisér Jean-Jacques Annaud je známý nejen Oscarovými snímky jako je Sedm let v Tibetu, Jméno růže, Černé zlato a další. Pokud se rozhodnete na film jít, nemusíte si o Notre-Damu zjišťovat žádné informace navíc, vše se dozvíte za chodu. Dokonce si na začátku filmu užijete i krátkou prohlídku Notre-Damu a jeho lóží.

Od úplného začátku jsme vhozeni do onoho osudného dne. Sledujeme obyčejné životy francouzských občanů. Jsme pozorovateli nového pracovníka v katedrále, lidí na mši, pracovníků na stavbě nebo turistů procházejících se centrem Francie. I přesto, že víme, co bude následovat, nemá film nudnou tendenci. Alespoň na začátku ne. Jakmile se v kanceláři ozvou výstražná světla a upozornění na požár, ochranka a dozorci zpozorní. Dochází k evakuaci, ale po zkontrolování místa docházíme k závěru, že se jednalo pouze o planý poplach. První hrozba zneškodněna a v nás zůstává ten bezvýznamný dobrý pocit, že je vše v pořádku. A to, i když víme, že v pořádku není zdaleka nic.

To, že se o požár opravdu jedná, zjišťujeme pozdě, když už je rozsáhlý. V tu chvíli začíná boj s přírodním živlem, který nás provází zbytkem celého filmu. Z velké části filmaři natáčeli dle pravdivé situace. Musím říci, že nejvíce mě vytáčelo sledovat, jak bezohlední řidiči byli v situaci, která nastala. Plné silnice bez snahy dát přednost projíždějícím hasičům. To byl hlavní problém, kvůli kterému se požár rozšířil téměř po celé ploše katedrály.

Film poukazuje na to, jak moc riskovali hasiči při snaze zachránit historickou památku. Jen zázrakem nedošlo k újmám na životech. Na hašení požáru se podílelo několik hasičských jednotek a hasiči, pro které byl výjezd k Notre-Damu prvním výjezdem v životě.

Jelikož se jedná o přesnou rekonstrukci podle skutečné události, nemá film hlavního hrdinu ani postavu, kterou bychom sledovali celou dobu při její cestě. Hlavní postavou ve filmu je katedrála a všichni lidé, kteří měli snahu ji zachránit. Hasiči, kurátoři, architekti.. Všichni z nich měli jen jeden a ten stejný cíl. Ráda bych vypíchla speciální efekty a architektonickou výstavbu, protože ta ve filmu skvěle fungovala.

Záběry byly často točeny z ruky, což se vizuálem přibližovalo dokumentárnímu stylu, do kterého byl film i situován.

Film určitě stojí za podívanou, ať už se zajímáte o umění nebo si jen chcete připomenout danou událost. Podle mého názoru nepřekvapí ani nenadchne, což tento film ani nemá v popisu práce. Přesná rekonstrukce události je pro filmaře vždy v něčem limitující, ale myslím, že režisér se tohoto úkolu zhostil dobře a natočil kvalitní snímek.

Zdroj fotografií: Bioscop