Horní prostor galerie v Dlouhé ulici aktuálně plní mramorové sochy Matouše Háši doplněné o intimní a tajemné scény od francouzského malíře Davida Weishaara. My jsme DSC Gallery tentokrát ale nenavštívili primárně kvůli výstavě Boundless Echoes (k vidění do 10. června). Zavítali jsme o patro níže, do míst, které slouží jako depozitář a v těchto dnech i jako dějiště výstavy Krajinou sám na trajektorii pohybu. Ta je součástí debutního uměleckého cyklu DSC Depository. 

„Obvykle se tady o víkendu nepracuje, ale já tu budu i v neděli, abych se před samotnou výstavou trochu uzemnila, zkontrolovala, že je na úterní vernisáž, respektive pondělní preview, vše připraveno,“ říká při rozhovoru Sarah Adnanová, manažerka DSC Gallery a nezávislá kurátorka. Povídáme si pár dní před uvedením výstavy a zároveň nového projektu. Našli jsme relativní klid v místnosti, které dominuje kuchyňská linka s designem od Jiřího G. Dokoupila, zatímco za dveřmi do vedlejšího prostoru se ozývají zvuky z instalace obrazů. 

Podpora současných tvůrců

DSC Gallery, kterou v roce 2009 založila Olga Trčková, se soustředí na současné umění žijících tvůrců. I proto dávalo smysl, aby se zde prezentovala mladší generace umělců a umělkyň, kteří svým talentem neucházejí povšimnutí akademie ani médií, i umělecké objevy, které unikají hlavnímu proudu. „DSC Depository je platformou, která otevírá dveře mladé generaci. Kurátorské výstavy tady nejsou tak časté – obvykle máme autorské výstavy, při kterých představujeme jednoho dva tvůrce. Já jsem chtěla představit nový formát s tematickým rámcem a širším výběrem autorů, třeba i takových, kteří ještě v Praze nevystavovali. I proto jsou v rámci projektu k vidění díla Anny Treterové, absolventky fakulty umění Ostravské univerzity.“

Útěk od obrazovky ke štětci a přírodě

Na výstavě s názvem Krajinou sám na trajektorii pohybu jsou do 27. června k vidění díla čtveřice umělců post-digitální generace: Julie Stavianis Špačkové, Jana Soumara, Olgy Krykun a zmíněné Anny Treterové. Projekt podporuje mladé a začínající, ať už se jedná o umělce, tak sběratele. „Myslím si, že galeristé často pracují s umělci, kteří jsou jim blízcí, a to i věkově. Mně je taky nejpřirozenější prezentovat svou generaci. Jsou samozřejmě výjimky – třeba moje první projekty byly s etablovanými umělci,“ přibližuje kurátorka. „Mladí tvůrci přináší nové perspektivy nebo přístupy, oslovují jinou sortu nejen zájemců o umění, kteří chodí do galerií čerpat energii a zamyšlení, ale i sběratele, kteří by si přáli něco pořídit, ale nedosáhnou na etablované umělce či díla z dražších materiálů.“

Výstava se zaměřuje na zkoumání scény, kdy se pozorovatel ocitá v bezprostředním vlivu neposkvrněné nerušené krajiny. Prostřednictvím své tvorby umělci zachycují situace, kdy dochází k introspektivnímu obratu k vlastnímu nitru. Krajina se tu stává katalyzátorem celého procesu. „Za jednotlivými fragmenty přírody autoři zpracovávají téma a reflexi digitální doby nebo křehkosti lidského života, obrací se k přírodě. Výstava poukazuje na eskapismus, trochu k němu může ponoukat,“ vysvětluje.

Práce kurátorky – srdeční záležitost

Sarah je součástí týmu DSC Gallery necelý rok. „Nastupovala jsem den po odevzdání diplomové práce. To bylo v srpnu. Ale mám pocit, že jsem tu už mnohem déle,“ reflektuje absolventka Arts managementu. „V diplomce jsem se věnovala tématu zastupování umělců na české scéně, takže jsem si udělala celkem dobrý průzkum, který se mi teď při práci hodí.“ 

Olgu Trčkovou a Karolínu Juřicovou potkala v galerii M6, kde měla výstavu. Zaujala je a nabídly jí místo „Pracuji tady na full-time, občas samozřejmě i večer, když je zrovna vernisáž nebo jiná akce. Starám se o chod galerie, ale jako nezávislá kurátorka mám i jiné projekty. I proto tým napadlo, abych udělala výstavu i tady, autory, které sleduji, kteří mě zajímají a se kterými spolupracuji, dostala i do DSC. Moje vlastní kurátorské projekty jsou srdcová záležitost. Není to tak, že bych kývla na všechno. Mívám je občas. Takže mi nevadí jim věnovat volný čas,“ sdílí s úsměvem a energií člověka, který má svou práci opravdu rád. 

„Už před 6–7 lety jsem dobrovolničila v galerii Světova 1 na Palmovce a taky chvíli pracovala v kulturním klubu. To, že chci jít kurátorskou cestou, jsem si uvědomila při přípravě prvního výstavního projektu v Prostějově právě s Julií S. Špačkovou. To byl ten moment, kdy jsem věděla, že mě spolupráce s umělci naplňuje. Jsem teď extrémně spokojená. V DSC Gallery jsem chvíli a už mám za sebou řadu zajímavých projektů a další mám naplánované. Když to takhle půjde dál, budu šťastná.“

Půvabný způsob investování

Nové umělecké tváře Sarah nachází díky otevřeným výzvám, které pořádá, uměleckým vysokým školám, kde pravidelně navštěvuje klauzury, a sociálním sítím. Občas ji i někdo přímo osloví. V obraze se udržuje i díky ostatním kolegům. „Jsme tým, který se v tom pohybuje ve dne v noci, žijeme pro umění. V jednom kuse debatujeme nad lokální i zahraniční uměleckou scénou a nějakým způsobem to reflektujeme při plánování výstav. V tom je síla. Autory, které do galerie vybíráme, považujeme za kvalitní, vnímáme u nich i komerční potenciál. Za 15 let fungování se kolem DSC Gallery vytvořila komunita sběratelů, kteří nám věří. Beru to jako půvabný způsob investování – obklopovat se uměním, tvořit si sbírku, je krásná aktivita, která něco vypovídá i o daném člověku.“ 

Přiznává, že osobně při nákupu umění investiční potenciál tolik neřeší. „Spíše si dělám radost, plním si sen. A zároveň ráda podpořím mladé umělce. Ukáže čas, jaká investice to bude. Z mezinárodních umělců mě baví třeba Jill Mulleady, kterou jsem objevila loni na podzim v Berlíně v Schinkel Pavillonu. Tu bych si určitě pořídila domů, kdybych měla neomezený budget (směje se). Nebo Klára Hosnedlová, která teď také vystavuje v Berlíně, je jednou z autorů, které by si teď přálo vystavovat hodně galerií…“

Začínající investory a zájemce o umění edukují i na workshopech, ať už přímo v prostoru galerie, tak v hotelu Andaz, se kterým spolupracují (další setkání Andaz Art Institute se koná 16. června). Pořádají také setkání s umělci a komentované prohlídky výstav. 

„I pro mě je důležité se s umělcem, obzvlášť tím mladým, jehož práce není tak ověřená časem nebo významnými  projekty či přehlídkami umění v rámci Art Basel nebo Venice Biennale, jako má tady třeba Dokoupil (pokyvuje směrem ke kuchyňce), setkat, poznat ho. Trochu se naladit na to, co kupuji, jestli to se mnou rezonuje. V takových momentech si člověk koupí něco, co se mu opravdu líbí, a ještě dotyčného podpoří, aby mohl tvořit dál. Pro mladé umělce a umělkyně je to, že se mohou potkávat s lidmi, kteří se o jejich práci zajímají, i důležitá zpětná vazba.“

V létě galerie chystá v horním prostoru velkou výstavu, kterou chce ukázat šíři svých spoluprací. K vidění budou díla místních i zahraničních umělců a umělkyň. Do konce roku by chtěla Sarah stihnout další z cyklu DSC Depository. Mezitím zve na aktuální výstavu. „Zájemce ráda osobně provedu,“ uzavírá.

Autor fotografií: Vojtěch Veškrna