Před lety jste přišel s inovativním způsobem výběru brýlí podle charakteru člověka. Berete v potaz psychologii osobnosti, neverbální komunikaci designu brýlí a sociální působení klienta. Mohl byste tento přístup, společně s konceptem „desatero tváří osobnosti“, přiblížit?

Brýle jsou prostředkem komunikace. Vyjadřují emoce, zpracovávají náladu v obličeji, poukazují na charakter a atmosféru nositele. Pokud si chcete vybrat dobře brýle, je třeba seznámit daný model s klientem, a když si padnou kolem krku, je vybráno. Vždycky se snažíme natypovat zákazníka pomocí otázek a taky fyziognomie. Koncept desatera tváří osobnosti jenom poukazuje na holý fakt, že každý den se můžeme cítit jinak a mít možnost zpracovat svoje vzezření je privilegium. 

Říkáte, že nejdůležitější je, abychom se cítili v brýlích dobře. Které další aspekty při výběru brýlí hrají roli?

Práce brýlového stylisty je kombinací psychologie a architektury lidské povahy. Vše je vizuálně ukryto ve vašem jménu – tvar obočí, barva očí, lícní kosti, velikost obličeje, vlasy, tvar úst hrají s brýlemi první housle. Je třeba dirigenta. 

Dále jsou vaše služby jedinečné v tom, že nabízíte refrakční diagnostiku i.Scription, zaměřujete se na korekci vidění večer a prostorové vidění. Zjišťujete díky tomu, že značné procento lidí ani netuší, že nemá problém (jen) s krátkozrakostí/dalekozrakostí, ale právě s aberacemi, které ovlivňují vidění ve tmě aj.?

Zaměřit oči je hlavním motorem nošení brýlí. Doba klade velmi vysoké nároky na kvalitu vidění, protože se zvedají nároky na zrakově náročné činnosti. Práce u počítače, mobilní telefony, jízda autem. Žijeme v době zrakových detailů. A věda na to reaguje. Pomocí přístrojů a speciálních brýlových čoček se koriguje noční vidění. Korigují se aberace. To jsou odchylky vyšších řádů, které mají u někoho větší vliv na vidění než klasické známé dioptrie. Koriguje se prostorové vidění pomocí tzv. prizmatické korekce. Vedle speciálních přístrojů je nutné mít také odborníka, který ví, jak na to. 

Kolik času obvykle celý proces směřující k výběru správných brýlí zabere?

Měření zraku zabere většinou tak 35 minut a styling tak 40 minut i s kávou…

Jaké množství zákazníků si u vás pořizuje brýle jako designový doplněk, ne proto, že by měli zrakovou vadu?

Procento lidí si koupí brýle jenom jako módní doplněk bez dioptrií. Není to na denním pořádku, ale jsou tací zákazníci.  

I když pracujete s individualitou zákazníků, jaké jsou trendy? Jaký typ obrub je teď nejvíce prodávaný?

Trendy jsou mrtvá schránka. Designéři se soustředí na estetiku dle svého svobodného úmyslu. Jediný fakt je, že kovové brýle jsou v dnešní době méně prodejné než plastové. Ale jinak se snaží mít v kolekci zastoupeno co nejvíc tvarů.

Jaké brýle máte vy osobně nejradši? Kolikatery střídáte?

Já mám nejraději brýle značky Jacques Marie Mage, protože jsou to brýle s velkým příběhem. Podporují vlky. Z výdělku staví indiánským klukům halu pro koně. Vyrábí si materiál z bavlny, kterou sami pěstují. Já osobně střídám desatery brýle.

Kolik máte přibližně na skladu brýlí?

Skladem máme tolik, abychom uspokojili co nejvíc lidských charakterů. Řádově stovky.

Našel jste zálibu v práci se dřevem. Co si myslíte o dřevěných brýlích? Máte takové také v nabídce?

Vyrobit brýle je lákavé, přiznávám. Neztratit ovšem objektivitu při stylingu by bylo obtížné. Jak bych mohl neupřednostnit svůj výrobek před konkurencí? Nemohl bych je prodávat ve svém obchodě. 

Cenové rozpětí brýlí bývá široké a značně ho ovlivňuje i brýlová čočka, ale v jaké přibližné hodnotě u vás zákazníci brýle seženou? 

Neprodávám rámečky pod 13 000 Kč. Brýlové čočky jedině Carl Zeiss. 

Vzpomenete si na nejdražší kousek, který jste prodali, nebo který máte aktuálně v nabídce?

Nejdražší brýle stály kolem 100 tisíc. 

Jelikož se zaměřujete na lidskou osobnost, máte za sebou nějaký kurz psychologie? 

Studium probíhá kontinuálně. To je know-how. Ale nějaké certifikáty či dokonce tituly nemáme. 

Můžete jmenovat některé osobnosti, které nosí brýle od vás?

Klienty se nechlubíme. Oni se chlubí za nás 🙂 Ctím jejich privátní zónu. Životně stěžejní je pro mě má partnerka Jana Plodková.

Jak se díváte na influencer marketing? Spolupracujete někdy s influencery?

Jsem onlinový ignorant. Nespolupracujeme.

Jak o brýle správně pečovat a čistit je? Přece jen spousta lidí „hříšně“ čistí skla např. tričkem…

Brýle se čistí kvalitním mikrovláknem. Když jsou hodně zaneřáděné, tak je dejte pod vlažnou vodu, odmastěte jemným saponátem a znovu utřete dosucha. Jednou za čas je třeba brýle rozebrat v optice a vyčistit v ultrazvuku.

Jaký máte názor na již hotové brýle, které se prodávají mimo optiky, třeba jako čtecí pomůcka? Neničí někdy naopak zrak?

Vhodné jen pro stav nouze. Dlouhodobé používání nedoporučuji. Původně jsem chtěl říct, že je to zločin 🙂

V poslední době se rozšířil zájem o brýle proti modrému světlu. Jak moc podle vás pomáhají? Nabízíte je také?

Filtr modrého světla v určitých nanometrech je zásadním přínosem k zachování správných kognitivních funkcí a biorytmů v lidském organismu. Brýlové čočky musejí kromě tohoto filtru mít i antireflexní úpravu. 

Při pohledu na co byste si nejraději nasadil růžové brýle?

Při pohledu na neschopnost spolupracovat, ať už na bází sousedské, nebo mezistátní. 

Zdroj: archiv Žilka Optik Studio

Snímky Fine Art fotografa Martina Stranky (35) nesou jedinečný rukopis. Ačkoliv nezamýšlel se nejdříve prosadit v zahraničí, sklidil úspěch ve světových soutěžích a získal více jak devadesát ocenění – mezi ty nejcennější patří titul z mezinárodní soutěže Sony World Photography Awards, který obdržel v roce 2018 a obhájil v roce 2019.  I to mu otevřelo dveře od domova, kam se po čtrnácti letech vrací s velkolepou sólovou výstavou, která zachycuje jeho kompletní dílo včetně dosud nevystavovaných uměleckých portrétů. Je otevřená každý den od 11 do 20 hodin a trvá do konce března. Vstupné je zdarma. Stranka pro výstavu zvolil jedinečný koncept – plánuje na ní být osobně přítomen.

„Dechem – vše jím začíná i končí.“

Stranka se k fotografii dostal cestou terapie po nečekané ztrátě velmi blízkého člověka – před čtrnácti lety s posledním dechem jeho přítele započala jeho cesta fotografa. Nikdy umění nestudoval, a tak byl vždy sám sobě samoukem – neabsolvoval žádný kurz, nesledoval tutoriály ani o fotografii nečetl odborné knihy. Nepřemýšlel nad focením racionálně a nezabýval se myšlenkou, že by si tím vydělal. Asi tři roky fotil jen „do šuplíku“, aby našel v životě rovnováhu.

„Dříve bych si ani na chvíli nepomyslel, že se umění stane mým každodenním naplněním a smyslem. Život mi rozdal karty trochu jinak, než jsem plánoval a čekal. Hraje se mnou opravdu nečekanou hru, za kterou jsem mu však neskutečně vděčný.“

Po studiu vysoké školy ekonomického směru působil na pozici manažera lidských zdrojů ve společnosti v Praze a nadále se věnoval fotografii, která se stala jeho vášní; v prosinci 2010 i jeho profesí, kdy přijal zakázku od knižních nakladatelství Sterling Publishing a HarperCollins Publisher v New Yorku. Později byly jeho práce vystavovány vedle umělců jako Andy Warhol, Annie Leibovitz, Banksy či Damien Hirst.

„Výtvarná fotografie mi pomáhá si vytvářet vlastní realitu, ta kolem mě mi často nestačí.“

Jeho osobitý způsob vidění fotografií se nachází mezi sněním a probuzením. Vytváří obrazy, které se zdají být jako statické snímky z filmu – z takového, který balancuje na hranici mezi fantazií a skutečností. Svou práci častokrát připodobňuje k osobnímu deníku. Originálně pracuje s výtvarnou fotografií a častokrát i technikou koláží, kterou posouvá daleko za hranice tradičního vnímání fotografie. Pomocí kolážování dává dohromady většinu svých fotek se zvířaty (výjimkou je např. fotografie s liškou). V hlavě mívá představu, která nemůže vzniknout v reálném světě, tak si k ní nafotí jednotlivé komponenty, které poté v postprodukci skládá tak, jak potřebuje.

Martin Stranka prostřednictvím symboliky reaguje na konzumní tvář života v kontrastu s návratem k přírodě. Obrací tak pozornost k vzájemnému působení těchto dvou zdánlivě odcizených světů. Tak jak je jeho tvorba sama o sobě plná symboliky, i název výstavy prozrazuje určitý leitmotiv, který je v jeho dílech často zachycen v různých formách.

Podle něj je důležité, aby se člověk o fotku opřel ve své hlavě. Technika, kterou používá, hraje velkou roli, ale pořád je jen nástrojem. Tvorba fotky je organický proces. S danou fotografií splývá, žije s ní několik dní i týdnů. Jeho práce s photoshopem se někdy setkává s kritikou – někteří lidé nechápou nový žánr fotografie, která podléhá postprodukci. Naopak ale vidí montáž na snímcích, které originálně vznikly na jeden záběr. Příkladem je fotografie auta zaplaveného květinami. Jedná se o jeho technicky a produkčně nejnáročnější fotografii. Vytvoření scény trvalo asi šest hodin.

Tváře, které si chtěl zaznamenat

Na výstavě v Mánesu je k vidění i série portrétů známých osobností z uměleckého průmyslu a lidí jemu blízkých. „Životem mi skoro každý den prochází spousta inspirativních lidí. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že bych si tyto okamžiky chtěl uchovat. Bezmála třináct let jsem se portrétům vyhýbal, ale díky vnitřnímu nutkání jsem zbořil své zažité obavy. Zavolal jsem do New Yorku, kde jsme dva měsíce týden po týdnu ladili nádherné olivově zelené plátno. Poté jsem ve svém ateliéru na Vinohradech fotil téměř každý den a tak se z něj stalo životem tepající místo. Každý portrétovaný je pro mě něčím inspirativní a jedinečný.“

Upozornění: Kvůli vyhlášení nouzového stavu je výstava omezena maximálně na 30 návštěvníků. Ale důležité je, že stále běží, tak se přijďte podívat.

Několik faktů na závěr:

• Martin Stranka se narodil v pátek 13.
• Vernisáž výstavy Dechem, která proběhla 3. března, navštívilo asi 600 lidí.
• Ocenění: Professional Photographer of the Year, Emerging Talent Award v soutěži Nikon International Photo Contest, Prix de la Photographie Paris. Jedenáctkrát za sebou je držitelem čestného uznání ze soutěže International Photo Awards.
• Je ambasadorem značky Eizo (výrobce monitorů) – jeho práce se posílala až na jejich centrálu do Japonska, kde je velmi zaujala, a tak získal dokonce pozici global ambassador.
• Fotografové, které obdivuje: Erwin Olaf, Annie Leibovitz
• Nemá kolem sebe stálý tým spolupracovníků. Dlouho vše obstarával sám, v posledním roce mu dělá osobní asistentku jeho sestra a při focení náročnějším na přípravy scény mu pomáhají známí z umělecké branže.  

Zdroj: archiv Martina Stranky

Red Salon je inspirativní místo, kde se mísí vášeň a láska k řemeslu. V těchto dnech Red Salon představuje nežli vlasovou kolekci svůj dlouhodobý projekt, ve kterém hraje hlavní roli téma #identita. K tvorbě tohoto projektu bylo vybráno několik tváří, několik různorodých identit, aby byla každá jiná. #identita prezentuje celkem deset různých osobností – známých i zcela neznámých. Každou vybranou osobnost reprezentuje vlastní hashtag, který nejvíc vypovídá právě o dotyčné osobě.

Rádi mluvíme o identitě čehokoli a kohokoli.

Už méně jsme si ale jistí tím, jaká je ta naše vlastní. Proč? Je to jednoduché i složité zároveň – do nekonkrétního pojmu se těžko cpou konkrétní věci, přijde nám pak prázdný. Rozhodli jsme se to změnit a ukázat vám, že to zas až taková věda není.

#identita totiž vůbec nemusí být ničím krkolomně komplikovaným. Ani pro nás, ani pro vás. O potřebě jasné #identity ví své třeba Lady Gaga, když zpívá Born This Way, nebo R. L. Stephenson, když psal legendární Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.  

#identita je otázkou sebevědomí, sebeurčení, sebelásky. Umíme spravedlivě ocenit svou hodnotu, přirozeně přesvědčit okolí o svých schopnostech, pojmenovat správně sami sebe a v souladu s tím i žít? Dokážeme se nevychloubat, ani se nebát? Měli bychom, jinak náš život nebude stát za moc.

Sociální sítě si nám zvykly diktovat úplně všechno. Od toho, co máme nosit na sobě, přes to, jaké jídlo máme dávat do sebe, až po to, jak dlouho mají naše tělo a mozek spát, abychom se dožili nejméně sto dvaceti. I když se to všechno tváří mnohem důležitěji, ve skutečnosti jde většinou jen o trapné návody, které často vedou k výsledku, jež vám úspěch ani náhodou nezaručí. Mnohem snadněji se stanete obětí než supermanem nebo superženou, a to vy přece vůbec nepotřebujete.

Vybranými tvářemi jsou: Barbora Kolářová (Instagram) #chlapectvi, Kateřina Krobová (Instagram) #jsemzena, Mikuláš Brukner (Instagram) #nemlcim, František Dudinka (Instagram) #odvaha, Vojtěch Babišta (Instagram) #vimto, Filip Březina (Instagram) #generace, Tereza Poljaková (Instagram) #ja, Daniel Štěcha (Instagram) #sebevedomi, Anna Lengalová (Instagram) #nemamhranice, Jiří Roskot (Instagram) #iamred

Proto jsme oslovili ty, pro které je #identita samozřejmostí a přirozenou součástí jejich osobností. Líbí se nám, jak vypadají, co dělají, jak se oblékají, jaké mají vlasy. Nenutili jsme jim žhavé trendy, netvořili novou image, jen jsme podtrhli a zdůraznili to, jací už jsou. Prostě jakou mají #identitu. Každý z nich od nás dostal ještě další hashtag, který ho vystihuje. Nejsou to modelky a modelové, jsou to ti, kteří mají jasný názor na sebe i svět kolem a příliš se neřeší. To nemají zapotřebí, jejich #identita je dostatečně jasná a přirozeně sebevědomá.

#identita není typickou vlasovou kolekcí, jako spíš dlouhodobým projektem Red Salonu. Vždyť #identita není krátkodobou náladou, je životním postojem. A také není jen osobním pocitem, odvíjí se i od pohledu a pocitu ostatních. Václav Havel jednou řekl: „Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.“ Přesně tak.

Foto: Alexander Bel, Styling: Jana Kapounová, Vlasy: tým Red Salon, Make-up: Adriana Bartošková, Kateřina Krobová, Video: Marek Myšička

Zdroj fotografií: Red Salon Praha