Začínala jako ryzí grafička čárovými lepty, suchou jehlou a mezzotintou. V průběhu let však cítila větší potřebu svobody vyjádření a začala se tak více věnovat kresbě a tušové malbě. Držitelku řady ocenění a absolventku Akademie výtvarných umění v Praze jsme se ptali na to, co chce svým uměním lidem ukázat a z jakých okamžiků vychází její tvorba.

Lenko, jak byste popsala svůj výtvarný styl a co pro vás znamená „osobní příběh“ v každém vašem díle?

Zjišťuji, že je pro mě podstatnější kreslířská část mé tvorby, jelikož i základ k mým grafikám byla vždy kresba. Intenzivním kreslením se člověk dostane blíže k sobě samému, pochopí sám sebe a celkový styl se rozvíjí přirozeně bez jakéhokoliv tlaku vytvářet nějaký zajímavý „styl“. Má to vyplynout přirozeně, kdy se do kresby prolne to, kým člověk skutečně je. Příběh je pro mě důležitý. V Artiu se na obrazech objevují skrytá zvířata ve smyšleném interiéru lesa. Do větších formátů se může člověk ponořit a objevovat daleko víc, jakoby ho pohltil příběh obrazu. Jsou to mé vzpomínky na různá setkání. Ke stádu srnek se mi v průběhu let dařilo přibližovat čím dál více, aniž bych se musela schovávat. Jakoby rozpoznaly můj emoční stav a zjistili, že se nemají čeho bát. Zažívala jsem v těch chvílích pocity, jako bych se stala součástí jejich stáda a cítila v nich i kus sebe. Právě proto výstava nese název: „Potkala jsem sebe v lese.“

Jaké výzvy jste musela překonat na své umělecké cestě?

Bylo jich opravdu spoustu a každá z nich mi dala zkušenost do života. Všechny nebyly příjemné, ale jak říkám, je to zkušenost, jak tady na tom světě „být“ a plnit si své sny. Být především se sebou a důvěřovat své cestě, tomu, co člověka skutečně baví, aniž by se nechal ovlivňovat cizí představou o světě. To mi přijde důležité. I z hlediska škol je potřeba, aby si student ke konci studia ujasnil, kudy chce sám jít a ne, kudy mu říkají ostatní, že by měl jít. Já jsem měla štěstí na vysoké škole, že mě vedl prof. Lindovský, který podporoval individualitu každého z nás a nikomu nenutil, co se líbí jen jemu jako absolutní pravdu. Vždy tam byl prostor pro diskusi, skrze kterou člověk sám přišel na to kudy chce skutečně jít. Učení je také dar, který nemá každý.

Existuje nějaká technika, která vás vždy fascinovala?

Dlouhou dobu mě fascinuje technika tuše, se kterou se dají vytvořit různé nádechy světel, struktur a detailů. Dá se použít v široké škále možností, a to mě fascinuje. Fascinovaly mě dlouhou dobu i přírodní struktury, různé mikroskopické detaily a pomocí struktur je rozzrnit tak, že vzniká spíše abstraktní forma plná těchto struktur. Časem jsem ale měla potřebu tyto struktury rozmlžit a hrát si více s akvarelovou plochou a různou nuancí světel. Tím vznikly víc snové vize mých obrazů, které dále rozvíjím.

Přijímáte ráda výzvy?

Pokud máte na mysli třeba celodenní výšlap na vysokou horu, tak ano. Dalo by se to možná i přirovnat i k této současné výstavě v Artiu, která pro mě byla opravdu výzvou, jakým způsobem tento prostor pojmout. Chtěla jsem vytvořit obrazy, do kterých se člověk může nořit a ve kterých může objevovat další svět, něco ukrytého…

Jde vaše umění od srdce?

Mé umění proudí z citu, takže ano jde přímo od srdce. Cit je základním pramenem mé tvorby a myslím, že je to z obrazů znát. Svůj vztah k lesu vnímám jako něco, bez čeho bych nedokázala žít – jako důležitý orgán, kvůli kterému by tělo přestalo fungovat. Les vnímám jako část sebe samé. A umění je podle mě projevem ducha. Má být nekontrolovatelné a vždy osobní.

Absolvovala studia na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 2022, 2023 a 2024 byla nominována na cenu Vladimíra Boudníka. V roce 2023 získala cenu za grafiku na mezinárodní výstavě Mini print v Cadaqués a cenu za grafiku na výstavě Alma grafika v Oviedu.

Co vás momentálně inspiruje a jaká témata vás baví nejvíc?

Momentálně se snažím více do hloubky zpracovat témata svých snů, které si dlouhou dobu zapisuji. V našich snech se probouzí ta část mozku, která v bdělém stavu spí.

Kde čerpáte inspiraci?

Při procházkách v lese s různými setkáními se zvířaty, pozorováním měnícího se světla v krajině, mlhy, a z mých snů. Místo na mě musí působit citem, vyvolávat ve mně emoce, které se pak snažím číst a rozklíčovat. Hraji si s momenty, které na mě působí. V posledních obrazech se mi projevila vzpomínka na noční stromy ozářené úplňkem. Jeho světlo vyvolává až mystickou atmosféru a člověk jakoby se ocitl v úplně jiné krajině. Jakoby na chvíli prožíval sen ve snu. V lese archaického posvátna, který vypráví o pocitech spjatosti s přírodou a časem.

Čím chcete lidi inspirovat?

Chci, aby vnímali, že existuje i něco více než je realita, kterou vidíme. Aby vnímali, že se dá od světa dozvědět i něco nadsmyslového, co je ukryto v každém z nás. Co se skrývá v podprahové mysli. A aby nikdy nepřestali snít…

Jak vnímáte roli obrazu v době, kdy je obraz často jen nástrojem pro sociální sítě?

U mých obrazů fungují jejich reprodukce jinak. Na reprodukci nejde vidět tolik ukrytých detailů a lidé jsou většinou sami překvapeni, když vidí mé dílo naživo hrou struktur, která na obrazech je. Na menších fotografiích mohou mé obrazy působit jako černobílá fotografie a při reálném obrazu člověk zjistí, že to tak úplně není. Najednou objeví tu snovost ukrytou v obrazech a zjistí, že kresby vlastně nejsou vůbec realistické, ale plné rozzrněných struktur, které jen vytvářejí úplně nový prostor. Tím jsou většinou lidé překvapeni. Je nesmírně důležité, aby lidé vnímali reprodukce na sociálních sítích jen jako pozvánku a aby opravdu galerii navštívili. Přímé setkání s uměním je vždy jiné – více emočně působí na diváka. Já jsem třeba nikdy obraz hned po dokončení nedávala na sociální sítě. Chci, aby lidé byli na mých výstavách překvapeni novými obrazy.

Jak se vyrovnáváte jako umělkyně s výzvami dnešního digitálního světa ?

Já jsem povahou spíše člověk, který sociální sítě nepoužívá každý den. Snažím se žít hlavně ten reálný život. Jsem denně v lesích a poté tvořím. Ten čas na tvorbu si užívám v odříznutí od digitálního světa. Na sociální sítě přidávám práce jen v době, kdy cítím, že je ten čas. Většinou je to pozvání na probíhající výstavu – fotka expozice anebo je to moment, který jsem spatřila v krajině a chci se o něj podělit, protože je zase součástí mých psaných deníků.

Jak se cítíte, když se vaše obrazy stanou součástí veřejného diskurzu a každý si ji vykládá po svém? Je to tak správně?

Myslím si, že v naprosto každém obraze může člověk nalézt kus sebe samého. Obraz ho může zneklidnit a vyvolat celkové napětí, i když to je třeba jen klidná snová vize. Každý z nás si všude zrcadlí sám sebe a já mám ráda dát svobodu divákovi, aby poznával a hledal věci skryté ve vědomí.

Na co se mohou obdivovatelé vašeho umění těšit?

Na cyklus nových obrazů snových vizí, který bude vycházet z dosavadních obrazů, ale bude trochu jiný. Nikdy dopředu nepopisuji, jak budou nové obrazy vypadat. Nechte se překvapit! 🙂

Inspirují vás také zahraniční díla, nebo spíš procítěné chvilky vašeho života?

 Určitě neopomenu grafickou tvorbu Gustava Dorého a jeho neuvěřitelnou práci se hrou struktur a světel. Měl naprosto jedinečný talent a cit pro kresbu. Mám ráda ale i minimalisty – důležitá je pro mě například Agnes Martin a její psané slovo – deníky plné hlubokých myšlenek.

Potom jsou to samozřejmě ty různé procítěné momenty, které sama prožívám. Kdy například v lese potkám bílou laň. Nejkrásnější setkání se zvířaty jsou ta náhodná.

„Jdu tišinou lesa Posázaví, brzy se má stmívat. Přemýšlím nad tím, jestli stihnu jít pro dřevo na topení ještě za světla a rozhodnu se jít raději dříve domů. Otočím se a vidím bílé stvoření pár metrů před sebou. Je to laň. Stojím na místě úplně paralyzovaná šokem spojeným s radostí. Kouká na mě, ale úplně jiným způsobem. Jakoby mě beze strachu zkoumala a četla mi myšlenky. Po chvíli jen otočí hlavu a v poklidu odchází.  A to jsou právě ty prožitky, které mě inspirují.“

Lenka Falušiová vystavuje od roku 2013 a absolvovala již přes 70 výstav. Dříve spolupracovala se sdružením českých grafiků Hollar. Pravidelně se účastní festivalu Grafika roku, kde v roce 2015 vyhrála hlavní cenu ve studentské kategorii. Opakovaně prezentuje díla na výstavách v galerii Klatovy-Klenová, kde je zastoupena i ve sbírce. Další její díla najdeme např. ve sbírkách Galerii Středočeského kraje, Městské knihovny v Praze, Východočeské galerie v Pardubicích a těch soukromých z České republiky, Slovenska, Švýcarska a Španělska.

Kam směřují vaše umělecké cíle?

To je docela těžká otázka, protože každá tvorba má svůj vývoj a já vím jen pár kroku dopředu, kudy bych se chtěla vydat. Teď to bude již zmíněná tématika snů. Mám pár vysněných galerií, jedna se mi už ozvala se spoluprací. Určitě se budu dále hlásit na světové bienále grafiky, skrze které jsem poznala, že světová grafika funguje úplně jiným způsobem než ta česká.

Kde může veřejnosti vidět vaše díla?

Momentálně na výstavě v Artiu v Praze do konce února. Poté mě čeká během května výstava v galerii Krystal v Havířově a tou dobou se také se připravuje jeden projekt pro Valdštejnskou jízdárnu. Během léta bude také začínat světové bienále grafiky BIECTR 14 v Kanadě, kde se opět dostalo 6 mých grafických listů.

Výstavu Lenky Falušiové s názvem Potkala jsem sebe v lese můžete navštívit v Praze (Artium by KKCG) do 28. února.

Zdroje: 1 2

Foto: Barbora Heřmanová

Model: Frederika K.

Model Agency: Ely Management Prague

Styling: Evgenia Klochay, Miroslav Rajtr

MUAH: Jitka Boušková

Produkce: Promolab

Poděkování za zapůjčení oblečení a šperků patří značkám: Christian Dior, Louis Vuitton, Red Valentino, Max Mara, Zalando, H&M, Reserved, VanGraaf

Poděkování celého týmu Gabriele Barákové.

Šaty H&M Studio za cenu 1 999 Kč, pončo MarcCain prodává VanGraaf za cenu 20 999 Kč, holínky Burberry za cenu 8 990 Kč, naušnice GUCCI – vintage, ponožky Christian Dior – info o ceně v butiku

Šaty H&M Studio za cenu 1 999 Kč, pončo MarcCain prodává VanGraaf za cenu 20 999 Kč, holínky Burberry za cenu 8 990 Kč, naušnice GUCCI – vintage, ponožky Christian Dior – info o ceně v butiku

Šaty Red Valentino – info o ceně v butiku, holínky Burberry za cenu 8 990 Kč, naušnice Versace – vintage

Šaty Red Valentino – info o ceně v butiku, holínky Burberry za cenu 8 990 Kč, naušnice Versace – vintage

Šaty Red Valentino – info o ceně v butiku, holínky Burberry za cenu 8 990 Kč, naušnice Versace – vintage

halenka Reserved za cenu 699 Kč, kalhoty Apriori prodává VanGraaf za cenu 2 499 Kč, brýle FENDI – info o ceně v butiku, ponožky COS za cenu 219 Kč, boty Max Mara – info o ceně v butiku, naušnice GUCCI – vintage

halenka Reserved za cenu 699 Kč, kalhoty Apriori prodává VanGraaf za cenu 2 499 Kč, brýle FENDI – info o ceně v butiku, ponožky COS za cenu 219 Kč, boty Max Mara – info o ceně v butiku, naušnice GUCCI – vintage

Šaty NAKD prodává VanGraaf za cenu 1 799 Kč, naušnice GUCCI – vintage, prsten – stylistky

Šaty NAKD prodává VanGraaf za cenu 1 799 Kč, naušnice GUCCI – vintage, prsten – stylistky

Šaty NAKD prodává VanGraaf za cenu 1 799 Kč, naušnice GUCCI – vintage, prsten – stylistky

Šaty NAKD prodává VanGraaf za cenu 1 799 Kč, naušnice GUCCI – vintage, prsten – stylistky

halenka Red Valentino – info o ceně v butiku, kalhoty Reserved za cenu 599 Kč, boty H&M za cenu 949 Kč, naušnice H&M za cenu 249 Kč

halenka Red Valentino – info o ceně v butiku, kalhoty Reserved za cenu 599 Kč, boty H&M za cenu 949 Kč, naušnice H&M za cenu 249 Kč

halenka Red Valentino – info o ceně v butiku, kalhoty Reserved za cenu 599 Kč, boty H&M za cenu 949 Kč, naušnice H&M za cenu 249 Kč

šaty Red Valentino – info o ceně v butiku, ponožky COS za cenu 219 Kč, pantofle Louis Vuitton za cenu 18 150 Kč, naušnice – stylistky vlastní

šaty Red Valentino – info o ceně v butiku, ponožky COS za cenu 219 Kč, pantofle Louis Vuitton za cenu 18 150 Kč, naušnice – stylistky vlastní

top H&M Studio za cenu 2 499 Kč, kalhoty Malene Birger prodává Zalando za cenu 3 840 Kč, naušnice GUCCI – vintage, náramek GUCCI – vintage

top H&M Studio za cenu 2 499 Kč, kalhoty Malene Birger prodává Zalando za cenu 3 840 Kč, naušnice GUCCI – vintage, náramek GUCCI – vintage

košile ZARA za cenu 699 Kč, kalhoty ZARA za cenu 699 Kč, spodní prádlo Christian Dior – info o ceně v butiku, pantofle Louis Vuitton za cenu 11 500 Kč, naušnice FENDI – vintage

košile ZARA za cenu 699 Kč, kalhoty ZARA za cenu 699 Kč, spodní prádlo Christian Dior – info o ceně v butiku, pantofle Louis Vuitton za cenu 11 500 Kč, naušnice FENDI – vintage

sukně Red Valentino – info o ceně v butiku, top Reserved za cenu 499 Kč, kožená bunda H&M Studio za cenu 5 999 Kč, boty Christian Dior – info o ceně v butiku, prsten Christian Dior – info o ceně v butiku

sukně Red Valentino – info o ceně v butiku, top Reserved za cenu 499 Kč, kožená bunda H&M Studio za cenu 5 999 Kč, boty Christian Dior – info o ceně v butiku, prsten Christian Dior – info o ceně v butiku

košile H&M Studio za cenu 1 499 Kč, kalhoty H&M Sudio za cenu 1 799 Kč, ponožky COS za cenu 219 Kč, boty Max Mara – info o ceně v butiku, náhrdelník VERSACE – vintage

Jak ses k fotografování dostal? 

Haha… (usmívá se) k fotografování jsem se dostal úplnou náhodou. Dělal jsem v IT odvětví a kolegyně měla svatbu, na poslední chvíli ji fotograf odřekl účast, tak mě požádala, jestli bych to nenafotil. Jsem rád, že jsem nabídku přijal, jelikož ve finále dělám, co mě baví. Myslím si, že jsem si našel svou cestu a určitě v ní chci pokračovat. 

Myslíš, že je v dnešní době zapotřebí studovat fotku jako takovou, aby ses v této branži dokázal prosadit nebo je to přeci jen o něčem jiném?

Nemůžu posoudit, jelikož jsem fotografickou školu nikdy nestudoval, ale věřím, že ti to dá určité zkušenosti a přiblíží tuto oblast. Znal jsem spoustu lidí, kteří fotku vystudovali a fotografii už nechtějí v životě vidět. Je to dost složité, kdy tě na škole nutí fotit něco, co vyloženě nemusíš nebo s čím se neztotožňuješ. Mně osobně by to odradilo. Přijde mi, že v dnešní době se už nekouká, kdo má jakou školu, ale spíš, jaké má člověk výsledky a zkušenosti. A jestli je to o něčem jiném? Já jsem přesvědčen, že je to určitě o něčem jiném. Člověk tomu musí přizpůsobit celý svůj život, pokud chce opravdu něčeho dosáhnout a to se týká jakékoli oblasti.

A jak jsi tomu ten život přizpůsobil ty?

Obětoval jsem tomu určitě spoustu času. Dá se říct, že dva roky jsem nedělal nic jiného, než chodil do práce a po práci jsem řešil jen focení. Hledal jsem lokace, zkoušel nové techniky focení nebo úpravy fotek, apod. Hodně jsem omezil svůj sociální život, jelikož na to nebyl zkrátka čas. Určitě toho ale nelituju, jelikož jsem díky tomu potkal super lidi, nasbíral skvělé zkušenost a teď můžu dělat, co mě baví a naplňuje.

Řekl bys tedy, že s úspěchem se pojí nulový soukromý život?

Takhle bych to asi uplne neřekl. Záleží na člověku, jak má nastavené priority. Mně osobně to dost bavilo a stále baví. Měl jsem v hlavě nastaveno, že není ůplně lehké se zde prosadit, ještě když jsem o focení nic nevěděl.

Jak náročné je se ve fashion fotografii prosadit u nás oproti zahraničí?

Myslím si, že u nás v ČR se dává velmi málo prostoru mladým talentovaným fotografům. Je zde pár lidí, kteří fotí převážně všechno. Magazíny nedávají prakticky žádný prostor novým lidem, jelikož jim to fotí stále stejný tým. Myslím si, že každý by ocenil dostat šanci fotit editoriál pro fashion magazíny. To samé funguje i u fototestů s agenturama, kdy vám v ČR/SK nepůjčí dobré modelky na vytvoření kvalitního portfolia, většinou Vám dají jen new faces nebo holky, které se jim zrovna hodí. Nevím, jestli je to tím, že zde není tolik zajímavých modelek, jako v zahraničí. Člověk chce nafotit za své náklady super fotky, jak pro sebe, tak i pro modelku a vlastně Vám to ani neumožní. Když člověk vycestuje do zahraničí, tak agentury jsou otevřené pro spolupráci a zařídí Vám super tváře na zajímavý projekt.

Ve tvém portfoliu se objevují převážně fashion fotografie. Fotíš takový žánr od začátku, nebo se věnuješ i něčemu jinému?

Určitě ne. Ze začátku jsem fotil všechno, co se hejbalo, jelikož jsem fotku nestudoval, tak to byl takový pokus/omyl. Fashion fotím necelé dva roky, takže se opravdu považuju za začátečníka v tomto odvětví. Kromě módy fotím také komerci a převážně svoje fine art projekty.

Proč sis teda jako zaměření vybral zrovna módní fotografii, když je tak specifická?

Módní fotografie mě fascinovala hned od začátku, kdy jsem viděl úžasné módní fotky od různych fotografů, jako je například Lukáš Dvořák nebo Andreas Ortner.

Řekl bys, že máš určitý rukopis? 

Řekl bych, že ano. Lidé mi říkají, že když vidí někde moje fotky, tak nemusí ani číst popis a poznají, že jsem to fotil já. Každopádně se pořád chci zlepšovat a vylepšovat svoje fotky. Jak jsem říkal, připadám si ještě jako začátečník.

Jaké světlo je pro fotografii nejlepší?

Tak tady je to jasné… Určitě day light.

Co negativní stránka této práce?

Abych pravdu řekl jsem zklamaný fashion komunitou, která tady v ČR je. Bohužel mi převážně přijde hrozně falešná a nepřející. Další věc je, jak jsem se již zmínil, že mladým lidem se moc prostoru nedává.

Co je podle tebe znakem ženské krásy?

Osobnost, oči a úsměv.

Jak ji zachytit?

Mám potvrzené, že pokud se modelka na focení uvolní, tak z ní dokážu vytáhnout daleko víc, než když je to neosobní. Proto se vždy snažím hned ze startu uvolnit atmosféru, pustit super hudbu, promluvit si, ukázat a vysvetlit, co budeme fotit a jaký je očekávaný výsledek.

Dnešní doba je časem Instagramu, filtrů a retuší. Jaký je tvůj názor na postprodukci?

Haha, tak já jsem absolutní hater všech filtrů a retuší na Instagramu i jiných sociálních sítích. Přijde mi, že osoba, kterou pak potkáte na ulici, je úplně jiná, než jak se prezentuje online. Neříkám, že to je u všech případů, ale myslím si, že se to až moc přehání. S tím souvisí i profi retuš. V dnešní době se všechno až moc upravuje a myslím, že v některých lidech to poté zanechává negativní vliv. Napřiklad focení kampaně pro dámské spodní prádlo, kdy se modelkám upravuje postava tak, aby byla “dokonalá“ a v “normálních“ ženách to spíš evokuje negativní pocity, než ty kladné. Myslím si, že krása fotky není v tom, jak je dokonale upravená, ale spíš, jak je zachycena osobnostně. Jsem rád, že některé značky začaly fotit plus-size nebo věkově starší modelky a nefotí se jen klasické modelky, na které je fashion industrie celou dobu zvyklá.

Ovlivnili tě jiní fotografové? Máš nějaké oblíbené, kteří tě inspirují?

Určitě mě ze začátku ovlivnil jeden fotograf, díky kterému jsem se dostal k fashion fotce. Jeho jméno jsem už říkal a je jim Lukáš Dvořák. Nikdy jsem nevěřil, že černobílá fotka dokáže být tak krásná jako u něj. Každopádně se snažím moc nesledovat české fotografy, i když jich je zde několik velmi šikovných (Matúš Tóth, Hana Knížová, Branislav Šimončík, Lukáš Dvořák, Tomáš Thurzo, atd.). Z těch světových určitě Peter Lindbergh, Alessio Albi, Oliver Rudolph, Andreas Ortner.

Kde hledáš inspiraci?

Nejvíce na Instagramu, Pinterestu nebo v magazínech.

Jaký je tvůj cíl v oblasti fotografie? Máš nějaký sen?

Můj sen je určitě cestovat a fotit světové módní kampaně a magazíny.

Co tě čeká v budoucnu?

To já sám nevím, nejsem uplně plánovací typ. Určitě budu pokračovat v tom co dělám, chci se pořád učit novým věcem a získávat nové zkušenosti a kontakty.

Pokud někdo má zájem o focení, jak se s tebou má spojit?

Ať se určitě podívá na moje webové stranky www.filiphlad.com. Pokud se mu budou líbit moje fotky, komunikuju na emailu filip.hlad@gmail.com.

Zdroj fotografií: archiv fotografa Filipa Hlada

Photo: Radim Kořínek

MUAH: Kateřina Horáková

Models: Lenka T., Patricie V. (PURE Model)

Styling: Miroslav Rajtr (Promolab.cz)

Produkce: Evgenia Klochay (Promolab.cz)

Za zapůjčení oblečení a doplňků děkujeme online eshopu Zalando.cz, módní značce Reserved, módnímu domu VanGraaf a módní značce ALDO shoes.

Red Salon je inspirativní místo, kde se mísí vášeň a láska k řemeslu. V těchto dnech Red Salon představuje nežli vlasovou kolekci svůj dlouhodobý projekt, ve kterém hraje hlavní roli téma #identita. K tvorbě tohoto projektu bylo vybráno několik tváří, několik různorodých identit, aby byla každá jiná. #identita prezentuje celkem deset různých osobností – známých i zcela neznámých. Každou vybranou osobnost reprezentuje vlastní hashtag, který nejvíc vypovídá právě o dotyčné osobě.

Rádi mluvíme o identitě čehokoli a kohokoli.

Už méně jsme si ale jistí tím, jaká je ta naše vlastní. Proč? Je to jednoduché i složité zároveň – do nekonkrétního pojmu se těžko cpou konkrétní věci, přijde nám pak prázdný. Rozhodli jsme se to změnit a ukázat vám, že to zas až taková věda není.

#identita totiž vůbec nemusí být ničím krkolomně komplikovaným. Ani pro nás, ani pro vás. O potřebě jasné #identity ví své třeba Lady Gaga, když zpívá Born This Way, nebo R. L. Stephenson, když psal legendární Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda.  

#identita je otázkou sebevědomí, sebeurčení, sebelásky. Umíme spravedlivě ocenit svou hodnotu, přirozeně přesvědčit okolí o svých schopnostech, pojmenovat správně sami sebe a v souladu s tím i žít? Dokážeme se nevychloubat, ani se nebát? Měli bychom, jinak náš život nebude stát za moc.

Sociální sítě si nám zvykly diktovat úplně všechno. Od toho, co máme nosit na sobě, přes to, jaké jídlo máme dávat do sebe, až po to, jak dlouho mají naše tělo a mozek spát, abychom se dožili nejméně sto dvaceti. I když se to všechno tváří mnohem důležitěji, ve skutečnosti jde většinou jen o trapné návody, které často vedou k výsledku, jež vám úspěch ani náhodou nezaručí. Mnohem snadněji se stanete obětí než supermanem nebo superženou, a to vy přece vůbec nepotřebujete.

Vybranými tvářemi jsou: Barbora Kolářová (Instagram) #chlapectvi, Kateřina Krobová (Instagram) #jsemzena, Mikuláš Brukner (Instagram) #nemlcim, František Dudinka (Instagram) #odvaha, Vojtěch Babišta (Instagram) #vimto, Filip Březina (Instagram) #generace, Tereza Poljaková (Instagram) #ja, Daniel Štěcha (Instagram) #sebevedomi, Anna Lengalová (Instagram) #nemamhranice, Jiří Roskot (Instagram) #iamred

Proto jsme oslovili ty, pro které je #identita samozřejmostí a přirozenou součástí jejich osobností. Líbí se nám, jak vypadají, co dělají, jak se oblékají, jaké mají vlasy. Nenutili jsme jim žhavé trendy, netvořili novou image, jen jsme podtrhli a zdůraznili to, jací už jsou. Prostě jakou mají #identitu. Každý z nich od nás dostal ještě další hashtag, který ho vystihuje. Nejsou to modelky a modelové, jsou to ti, kteří mají jasný názor na sebe i svět kolem a příliš se neřeší. To nemají zapotřebí, jejich #identita je dostatečně jasná a přirozeně sebevědomá.

#identita není typickou vlasovou kolekcí, jako spíš dlouhodobým projektem Red Salonu. Vždyť #identita není krátkodobou náladou, je životním postojem. A také není jen osobním pocitem, odvíjí se i od pohledu a pocitu ostatních. Václav Havel jednou řekl: „Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu.“ Přesně tak.

Foto: Alexander Bel, Styling: Jana Kapounová, Vlasy: tým Red Salon, Make-up: Adriana Bartošková, Kateřina Krobová, Video: Marek Myšička

Zdroj fotografií: Red Salon Praha

Focení je dneska obrovský trend, kdo nefotí, „jako by nebyl“. Fotí se dnes naprosto všechno, od selfie až po fotografie jídla, skupin, portrétů… Uživatelé sdílejí poté své fotky na sociální sítě a každý chce sklidit úspěch. My tady pro vás dnes máme top 4 tipy, které vám k dokonalým fotkám pomůžou!

1. Vyrovnejte horizont

V případě nakloněného záběru vás umělá inteligence v telefonu P20 Pro sice nebude automaticky korigovat, ale upozorní vás na to, že jste nakřivo. Telefon je schopen rozpoznat přírodní horizonty, jako například hladinu jezera či střechu domu, a znázornit je přerušovanou čarou. Zároveň zobrazí horizontální naváděnou čáru, která představuje aktuální naklonění objektivu.

Pokud si přejete fotit ve vodorovné poloze, stačí mírně otočit fotoaparát tak, aby se obě úsečky překrývaly a vybarvily se žlutě, a stisknout spoušť. Výrobce nás ale nechtěl omezovat v kreativitě, proto je tato funkce pouze informativní a rozhodnout se musíte sami.

2. Skupinová fotografie bez odříznutých nohou

P20 Pro využívá mechanismů strojového učení k tomu, aby vylepšil kompozici fotografie s více lidmi. Díky tomu rozpozná, jak by měl vypadat ideální záběr, a vás následně nasměruje pomocí rámečku. S touto funkcí nehrozí, že by někomu na snímcích chyběly končetiny, popř. jiné části těla.

3. Rozostření pozadí

Známý bokeh (čti boké) efekt má japonský původ a nese velmi prozaický význam: v překladu znamená „rozostření“. Zatímco bokeh byl dlouho výsadou digitálních zrcadlovek, v roce 2016 pronikl do světa mobilních telefonů.

Ve smartphonech se o jeho realizaci stará buď duální fotoaparát, který spojuje dva snímky, nebo softwarová úprava ex-post. Nutno přiznat, že i tato technologie musela trochu dozrát, než jsme se dočkali přirozeně vypadajícího výsledku. S příchodem roku 2018 mnozí odborníci přiznávají, že rozostření pozadí je při focení špičkovým smartphonem Huawei P20 Pro srovnatelné se zrcadlovkou.

Na sociálních sítích běžných lidí není bokeh ještě tolik viditelný a rozšířený. S telefonem Huawei P20 Pro vás dělí od fascinujících fotografií pouze jeden dotyk. Protože právě tak se tato funkce zapíná a vztahuje se na snímky jak z předního fotoaparátu, tak těch, které jsou pořízené tím zadním.

4. 3D osvětlení a modelování obličeje

Při snímání portrétových snímků s Huawei P20 Pro mnohokrát stačí, aby se „zkrášlovací“ funkce pohybovala kolem úrovně 1 či 2 z deseti. Za krásné estetické výsledky i při nízkých úrovních může dvojitá virtuální péče.

V první řadě se jedná o 3D portrétní osvětlení, jemuž předchází AI. Jakmile AI identifikuje, kde na snímku se nachází tvář člověka, umožní nasvítit cíleně pouze tvář, jako byste měli k dispozici studiová světla či odrazky.

Důležité je nejen vědět, ZDA je třeba model dosvítit, ale zejména JAK. Proto v druhé fázi nastupuje funkce „Face modeling“, která vylaďuje virtuální osvětlení tak, aby co nejvíce portrétu lichotilo.

V oficiálním videu od Huawei od 1:19 https://www.youtube.com/watch?v=R6e0zbPxac0 je vidět, jak tato funkce funguje.

V obou případech jde o automatický proces, ve kterém se musíme spoléhat na umělou inteligenci a její vyhodnocení situace. Na druhé straně AI za nás vyřeší i nastavení, ke kterým bychom běžně potřebovali mnoho znalostí a zkušeností. Na koncept umělé inteligence proto můžeme nahlížet nikoli jako na ohrožení, ale spíše rozšíření kapacity vlastního mozku. Jako na šikovného studenta, který se učí teorii pokročilé fotografie, zatímco vy si před spaním přečtete raději beletrii.

Vyhrajte s Huawei P20 Pro fotografickou soutěž Huawei NEXT IMAGE

Šikovný Huawei P20 Pro se stane skvělým pomocníkem nejen ve vylepšování vašeho fotografického umění, ale s jeho pomocí můžete zapůsobit i na renomované porotce prestižní soutěže NEXT IMAGE, kdy, společně s těmito tipy, určitě zabodujete. Pravidla soutěže a časový harmonogram jsou umístěny na webu http://campaign.consumer.huawei.com/cz/. Na vítěze čeká nejen lákavá finanční odměna ve výši až 10 000 eur, ale i otištění snímků v prestižním časopise National Geographic a mnoho dalšího.

Vyzkoušeli jste už nějaký z těchto tipů? 

Zdroje: 1, 2

Photo: Nikola Nováková

Styling: Sandra Švehlíková

Model: Kateřina Olexová

Šokuje vás výsledek?

Zdroj: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18