Na Instagramu tě sleduje přes půl milionu lidí, na TikToku přes čtyři sta osm tisíc a tvůj YouTube kanál má více než čtyři sta tisíc odběratelů. Říkáš, že nejsi člověk, který by se honil za trendy a čísly, netvoříš obsah jen pro to. Měla jsi to tak ale vždycky? Musela ses psychicky nějak vyrovnávat s tlakem na to, jak v onlinu působíš, počet lajků, hezké komentáře na sítích apod.? 

Největší skok pro mě byl, když jsem nově přišla na TikTok. YouTube a Instagram mají určitou estetiku, která se mi líbí a také mi funguje, takže se tam cítím dobře. Fotky a videa jsou upravené a líbivé. Na síť jako TikTok, kam se točí třesavá, nesestříhaná a ledabylá videa, jsem nebyla zvyklá. Zpočátku to byl velký skok, protože jsem na to neuměla navázat a viděla jsem, že mladé generaci to jde snadno. Uvědomila jsem si, že jsem „stará“ a že jsou tam jisté věci, na které se adaptuju pomaleji. Nyní zvládám přepínat mezi jednotlivými kanály, ale je občas náročné rozdělovat, na které platformě chci působit, protože každá vyžaduje trochu něco jiného, preferuje jinou délku, formát a klíčová úvodní slova, a je třeba s tím počítat. Málokdy mi na TikToku funguje stejně dobře obsah, který dám na Instagram. Přibližně jedno video z deseti můžu duplikovat na další sociální síť. 

Šaty: Tereza Rosalie Kladošová, Šperky: Vàng

Říká se, že by si každý měl definovat své PROČ, aby se posouval efektivně dál a ideálně směrem, kterým chce. Jaké PROČ pohání tebe?

Primárně chci být šťastná. To je pro mě odpověď úplně na vše. Ať dělám cokoliv, dělám to s láskou a abych s tím úplně souzněla. Mám velké štěstí a luxus v tom, že můžu dělat, co mě baví, a můžu si sama volit čas, vybírat, s kým a co budu dělat. Každý druhý den je úplně jiný, a to mě dělá šťastnou. Moje štěstí spočívá v tom, že mám pocit svobody. Jako vodnář se potřebuji svobodně cítit, jak v práci, tak ve vztahu.

Často na mě byl kladen velký tlak, ale málokdy jsem byla chválena. Takže to vyústilo v to, že jsem hodně pracovala, milovala to, ale nikdy jsem neznala stopku. 

Tvoji rodiče lpěli na tom, aby ses dobře učila, až do maturity jsi měla samé jedničky. Učila ses do noci, málo jsi spala, obětovala jsi volný čas na úkor výborným výsledkům a později i své tvorby. Přispěl tento návyk z dospívání právě i k tomu, jak jsi přistupovala k práci?

Určitě jo, protože jsem byla obecně workoholik, ale myslím si, že to přispělo k tomu, že mi spousta věcí byla málo. Často na mě byl kladen velký tlak, ale málokdy jsem byla chválena. Takže to vyústilo v to, že jsem hodně pracovala, milovala to, ale nikdy jsem neznala stopku. Tělo si ale často řekne, kdy je toho na něj moc. Jsi trochu unavená, začínáš odpadat brzo nebo ti začínají padat vlasy, v mém případě se objeví víc kožních a trávicích problémů. 

Když jsem byla malá, měla jsem školu jako hlavní prioritu. Ať se dělo, co se dělo, byla na prvním místě i přes to, že jsem byla nemocná. Po skončení školy jsem samovolně na sebe kladla stejně vysoké nároky v rámci práce, a to mě jeden čas úplně položilo. Tělo se ozve, dřív, nebo později. A když je to později, tak bohužel čitelněji, abys ho poslechla. Dostala jsem menší lekci, ale na druhou stranu si myslím, že jsem se díky tomu dostala tam, kde jsem teď, kdy si pečlivěji vybírám, čemu se budu věnovat. Má to svoje pro a proti – jako všechno na tomhle světě. Jsem ráda, že jsem si tím prošla, protože mi to dalo hrozně moc a vycvičilo mě to, co se týče výkonnosti a výdrže. Musela jsem se naučit najít stopku, ale byla bych radši, kdybych ji našla dřív, bez všech trápení.

Postupně se tedy tlak na výkon a perfekcionismus odrazily i na tvém zdraví. Přišla nejen únava, ale i vyrážky a silný autoimunitní ekzém, který měl dopad na další fungování tvého těla. Nejdříve jsi s tím bojovala hlavně přes stravování. Přiblížila bys, co jsi změnila a k čemu to vedlo?
Vyzkoušela jsem strašně moc stravovacích směrů a hledala, co by mi mohlo pomoct. Od keto přes autoimunitní protokoly po čistě rostlinnou stravu. Došla jsem k závěru, že mi nejlépe funguje pestrý jídelníček se vším všudy, založený na východních principech. Přesně tak, jak jsem se stravovala celý život, než jsem se odstěhovala a začala si vařit sama.

Duševní zdraví je hodně o ukočírování a poznání svých emocí – na to jsem nikdy nekladla důraz, nebyla jsem k tomu vychovaná. Nikdo se mě neptal, jak se cítím. Nikdy jsem si nepřipouštěla, jak velkou roli můžou emoce mít v rámci fyzického zdraví a v celkovém fungování těla. Začala jsem se na to více zaměřovat i v rámci terapií a koučingu, kde člověk zpracovává potlačené emoce.

Není to jen o potlačených věcech, obecně máme spoustu myšlenek – během dne jich hlavou projde tak 50 000 – a třeba polovina z nich může být mylných, jedná se o něco, co si namlouváme. Dám příklad – jdu pozdě a honí se mi hlavou, že druhá strana na mě musí být kvůli tomu naštvaná, i když ve skutečnosti je v pohodě a je ráda, že si stihne v mezičase vyřídit svoje věci. Sami si svými myšlenkami ubližujeme a podvědomě si jimi přitahujeme jak dobré, tak i špatné.

Šaty: Martin Kohout, Šperky: Vàng

Jak ses postupně dokázala vyrovnat s tím, že musíš zpomalit, začít delegovat práci atd.? Jak odpočíváš?

Bylo to pro mě extrémně náročné. Doteď se to učím. Když si na to člověk zvykne, říká si, proč to nedělal dřív. (směje se) Je to super, uvolnily se mi ruce. U mé firmy se šperky práci hodně deleguji. Jako tvůrce sám o sobě to mám náročnější, protože jsem to já, kdo musí být před kamerou. Delegovat je jedna věc, ale nikdo nezná moje lidi líp než já. Věci, které projdou mýma rukama, tudíž performují nejlépe. 

Na začátku pro mě bylo hodně těžké přijmout fakt, že nemůžu tolik pracovat. Nebo už ne do takového extrému. Pro mě byly práce a tvorba celý život a najednou jsem měla ubrat – hrozně mě to trýznilo. Měla jsem pocit, že pokud nebudu pokračovat v těch šlépějích, celý svět se zboří. Máme rádi věci, na které jsme zvyklí. A máme pocit, že jakmile jednou vyjdeme či něco cestou pustíme, vše se zbortí. Měla jsem strach a nedokázala jsem si představit, že bych něco pustila. Protože na tom byl postavený celý můj život. 

Už neříkám ano na všechno a nechodím na každý event. Nejzajímavější zjištění bylo to, že i přesto, že jsem osekala spoustu věcí ve svém životě, nic se vlastně nezměnilo, krom toho, že je mi o dost líp. A to je podle mě zásadní zjištění. Říkala jsem si, že jakmile nebudu každý den postovat na všechny platformy, lidi mě přestanou sledovat, značky se mnou nebudou spolupracovat… To se nestalo. Vsugerovala jsem si, že se mi zbortí to, co jsem roky budovala. Zdravý člověk má spoustu přání a nemocný jen jedno. Zjistíš, že když jste ty a tvá rodina zdraví, na ničem dalším nezáleží a jsi nejšťastnější.

Kritická výchova či třeba toxický vztah, kdy ti bylo předhazováno, že nejsi dost, se odrazily na vnímání sebe sama. Jak se ti podařilo i na základě takových zkušeností získat zdravější sebevědomí?

Myslím, že to přišlo i se současným partnerem. I proto, že je jižanského původu, vyznává lásku od rána do večera, 20x za den mi řekne, že jsem krásná. Jsem milovaná. Dobře se na to zvyká. 🙂 Když ti to někdo takto opakuje, začneš tomu i věřit a naladíš se na to. Ale myslím si, že než člověk dospěje, nemá takový pocit, neustále hledá svoji identitu, nestojí si pevně za svými názory a tím, kým je. Věci, které chtěl v minulosti měnit, protože ho odlišovaly od druhých, začne třeba postupně vnímat jako svou přednost. 

Jako mladší jsem nebyla ráda, že jsem introvertní, nebavilo mě bavit se na party, ale dělala jsem to, protože to bylo cool. Samozřejmě to občas nedopadlo dobře – jednak mám jako Asiatka hrozně malou výdrž (směje se), a zároveň, jak mě to nebavilo a nic moc se tam nedělo, jsem pila o to víc, abych se zabavila. Ale čím jsi starší, víš, že to dělat nemusíš. Nemusíš dělat věci, které tě nebaví a nic ti nepřináší, abys někam zapadla. Víš, kdo jsi, a víc si za tím stojíš – nemusíš někam zapadat, jen aby ses cítila patřičně. 

Cvičím a jím zdravě, takže sama podporuju, abych se cítila vnitřně lépe. Ale vím, že je to i o sebepřijetí. Dříve jsem chtěla být jak ty vysoké dlouhonohé modelky s nádherným symetrickým obličejem, ale vlastně vím, že taková nikdy nebudu. Přijala jsem to a jsem ráda za to, co mám. 

Rozvodovost ve Vietnamu je extrémně nízká, ale to neznamená, že jsou šťastní. Setrvají jenom proto, aby byli v očích společnosti perfektně fungující rodina a perfektně fungující pár a ve výsledku to tak vůbec být nemusí.

U rodičů a vietnamských tradic jsi narazila i v momentě, kdy jsi jim představila svého brazilského přítele Flávia. Jak dlouho se vyrovnávali s tím, že nejsi s Vietnamcem? Vnímáš, že se daří postupně tento zvyk bourat, nebo jsou Vietnamci v takových věcech stále hodně konzervativní?

Už se to bourá. Naštěstí mám kolem sebe vietnamské kamarády, kteří si berou své nevietnamské partnery. Asi mám štěstí, že už někdo tu složitou cestu proráží a ukazuje, že to jde i jinak a že to funguje, protože Vietnamci mají předsudky a strach, že vztahy s cizinci úplně nedopadnou. Rozvodovost ve Vietnamu je extrémně nízká, ale to neznamená, že jsou šťastní. Setrvají jenom proto, aby byli v očích společnosti perfektně fungující rodina a perfektně fungující pár a ve výsledku to tak vůbec být nemusí. Chápu rodiče, že mají strach, že např. žena zůstane na výchovu dítěte sama, což je samozřejmě náročné. Zároveň vím, že pro ně není nic důležitějšího než štěstí dítěte. Pokud je jejich dítě šťastné, tak i když s výběrem jejich partnera ze začátku nesouhlasí, přijmou to, protože pro něj chtějí vždy to nejlepší. 

Určitě na tebe byli pyšní, když jsi na konci října představila svou značku šperků Vàng, kterou jsi připravovala dva roky. Mohla bys ji přiblížit? Čím je specifická?

Vàng znamená v českém překladu zlato. Mým cílem bylo vytvořit minimalistické kousky na každý den. Jsou specifické tím, že jsou velmi variabilní a dokáží se napojovat na sebe. Jelikož jde o minimalistický kousek, nemusí se nosit čistě řetízek, ale dá se doladit různými přívěsky. 

Chtěla jsem tvořit na české lokální půdě, jelikož vím, že Česká republika byla skoro až velmocí korálků a bižuterie – to s posledními dekádami mírně opadlo, ale věděla jsem, že tady zůstali šikovní řemeslníci a továrny, které mají stroje i lidi, a říkala jsem si, že na tohle tradiční řemeslo je super navázat, třeba jen v jiném kabátě. Pro výrobu jsem si vybrala Jablonec nad Nisou, který je známý tím, že se zaměřuje na šperkařskou výrobu, takže dosud je tam spousta továren a rodinných firem, které to dělají po generace. Prošla jsem snad většinu z nich, až jsem našla jednu, která nám dokázala vyrobit modely, které jsem si vysnila.

První kolekce je velmi jednoduchá a minimalistická. Stejně jako nejdřív potřebuješ černé kalhoty, bílé tričko, malé černé šaty a perfektně padnoucí džíny, potřebuješ obyčejné kruhy na denní nošení, obyčejný tenký prstýnek, jednoduchý řetízek. Na to pak vrstvíš zajímavější kousky. Ty budeme představovat v září. Budou už výraznější a s detailnějším zpracováním. Nová kolekce je více o mém stylu, ale bez těch basic kousků by to nebylo ono.

Šaty: Jiří Hofbauer, Šperky: Vàng

Prozradíš, jaké máš se značkou dále plány? 

S chystanou kolekcí je čas pro větší expanzi do některých stabilnějších koncept stores, kde si lidé budou moct šperky osahat. Také na podzim plánujeme různé spolupráce. A chceme se dostat do povědomí mimo mou bublinu na sociální síti. Měla jsem výhodu, že jsem měla hned komu prodávat, po launchi se kousky celkem rychle vyprodaly, nemusela jsem složitěji shánět zákazníky. Největší problém je ale udržet si ten počáteční hype a aby to rostlo a zároveň to dostat za hranici mých sledujících. 

Stojíš také za podcastem Malá, kde nejen sdílíš různé tipy, ale také otvíráš důležitá a osobnější témata, snažíš se vytvořit bezpečné místo. Co bylo impulsem ke startu podcastu? 

Řešila jsem svoje osobní problémy, především psychické a zdravotní, a přišlo mi, že sama nemůžu najít odpovědi. A když často řešíš tyhle problémy, je moc důležité, abys měla pocit, že na to nejsi sama. Já se sama cítila a hrozně dlouho, okolí nechápalo, co se mi děje, a bralo to na lehkou váhu. Ale nechci to dávat za vinu lidem kolem mě, protože jsem to zlehčovala i já sama. Ale když jsem se do toho pouštěla, měla jsem pocit, že veškerý obsah, co by mi mohl pomoct, byl za nějakou platební bránou, kde jsem ani nevěděla, co za ní bude. Byla jsem schopná to zaplatit, ale existují lidi, kteří hledají řešení, ale už nechtějí dávat další peníze. Já si říkala, že těm lidem chci pomoct zadarmo na základě svých vlastních zkušeností. Třeba jim pomůže už samotný hlas, že na to nejsou sami.

Jak těžké pro tebe bylo si nastavit hranice soukromí a autenticity?

Vlastně ani nebylo, protože jsem hodně otevřený člověk, až moc upřímný občas. (směje se) Já to asi jinak neumím, v rámci svého vystupování jsem autentická. Divák asi i pozná, že to jsi, nebo nejsi ty. Ze všech platforem jsem nejvíc otevřená v podcastu. Jelikož je to jen audio a nemám potřebu se tolik upravovat, nasvěcovat atd., cítím se víc anonymní, že mě nikdo nevidí. Dává mi to pocit, že můžu říct víc, protože se to dostane k méně lidem. 

Komunita a aktivity kolem podcastu za dobu jeho existence narostly – vydala jsi merch, uspořádala několik eventů. Tvořily se tyhle věci organicky, nebo jsi už na začátku měla takovou vizi? 

Úplně organicky, protože jsem vůbec nevěděla, jak se bude podcast vyvíjet. Původně jsem plánovala, že to bude třeba jen pro ekzematiky, ale je to niche téma. Začala jsem promovat obecnější témata, jako je well-being a holistické zdraví, rozšířilo se to skvěle, protože nejsem jediná, kterou toto téma zajímá a která tímto tématem žije. A přirozeně se na to nabalují eventy, které jsou zážitkem a inspirací pro všechny. Chceme se stmelit s komunitou z řad posluchačů.

Hádám, že tohle všechno nezvládneš sama. Jak velký máš tým spolupracovníků?

Jedna holčina mi pomáhá s podcastem a s přípravou eventů, další dělá věci kolem značky, např. postování na Vàng. Spoustu lidí to překvapuje, myslí si, že je tým daleko větší. Celý život jsem byla zvyklá na one (wo)man show. Deleguju postupně. Je fakt, že mám třeba externě fotografa a kameramana. Ale nastálo jsme pouze tři. Holky jsou zároveň na menší úvazek, většinu pořád dělám já. 

Jaké další plány máš?

Plánujeme retreat. Bude úchvatný a v krásném prostředí, jelikož je spojený s jedním známým jógovým studiem v Praze. Máme i silného partnera, který poskytne spoustu věcí. Už se těším, až to pustíme do světa. Dále plánujeme i merch, který chci zaměřit na lounge a domácí věci, které jsou hezké – nejsou to vytahaná stará trika a tepláky po mamce. I to je součástí well-beingu.

V srpnu jste se stal ředitelem značky Botas. Přiblížil byste, jak snadné, či naopak těžké bylo se této role chopit? Jak se jako CEO zatím cítíte?

Přestože oznámení ohledně mé pozice přišlo v srpnu, Botasu jsem se věnoval již od samého počátku, kdy Vasky značku převzaly. Již je to tedy půl roku, co v Botasu působím. Začátky samozřejmě snadné nebyly. Nicméně chuť a touha posouvat tuhle značku kupředu byly mnohem silnější než pochybnosti. Přestože s takovou pozicí nemám mnoho zkušeností, cítím se velmi dobře. Jsem vděčný za tým, který kolem sebe mám, a za to, co jsme doposud společně dokázali. Moc se těším na naše další kroky vpřed!

Dříve jste působil i ve Vaskách. Čemu jste se chtěl věnovat původně, než jste začal pracovat tam a poté, co Vašek odkoupil Botas, se chopil vedení?

Do tohoto roku jsem měl na starosti pobočku Vasky v Praze Na Příkopě. Zde jsem posbíral velmi cenné zkušenosti s vedením týmu lidí a především poznání zákazníka. Původně jsem se chtěl věnovat fotbalu. Když jsem se však zranil a má rekonvalescence nebyla zdárně dokončena, byl jsem moc vděčný, že jsem mohl myslet také na zadní vrátka. Po gymnáziu jsem se naštěstí rozhodl nezůstat kvůli fotbalu ve Zlíně, ale přesunul jsem se za studiem do Prahy. Studuji Vysokou školu ekonomickou se zaměřením na Podnikovou ekonomiku a management.  

Zranění vás přimělo skončit s fotbalem, který jste hrál na profesionální úrovni. Vašek přestal závodně běhat také ze zdravotních důvodů. To skoro vypadá, že jdete v jeho stopách v tom dobrém i špatném. 🙂 V čem si jste podobní?

Myslím, že jsme si podobní v mnoha ohledech. Je to logické. Ze sportu jsme si vzali disciplínu a odhodlání. Ze zranění zase to, že vše se děje z nějakého důvodu a je na nás, jak se k tomu postavíme. Vždy jsme se snažili to špatné proměnit v dobré a hledat na všem pozitivní stránku věci. Ačkoli máme podobné cíle a hodnoty, naše myšlení nad určitými věcmi se liší, a to je myslím důvod, proč nám spolupráce funguje.

Co jste si ze sportu přenesl konkrétně do podnikání?

Určitě je to vytrvalost a cílevědomost. Tyhle dva pilíře jsou za mě velmi důležité jak ve sportu, tak v podnikání. Potřeboval jsem vždy vědět, kam směřuji, neustále se zlepšovat a nikdy nezůstat na místě.

Jaké to je spolupracovat s bratrem? Jaké vnímáte benefity a naopak nevýhody?

Spolupracuje se mi s ním velmi dobře. Je to pro mě i velká zkušenost. Vidím ho na denní bázi v pracovním procesu a snažím se od něj v určitých věcech inspirovat. Přestože máme mnohdy rozdílné pohledy na věci. Naučili jsme se rozhodovat vždy nezávisle na tom, odkud názor pochází. Oba si moc dobře uvědomujeme, že to nejdůležitější je, aby naše rozhodnutí prospívala především firmě.

Vedete firmu od vývoje po marketing. Která oblast vás nejvíce baví? A co byste si naopak nejradši odpustil?Vedete firmu od vývoje po marketing. Která oblast vás nejvíce baví? A co byste si naopak nejradši odpustil?

Naštěstí mě baví od všeho něco. Samozřejmě je potřeba každý den řešit také věci, na které člověk nemá vždy úplně náladu. Diverzita mé práce je však super v tom, že se mohu od jedné věci alespoň na chvíli oprostit a „odpočinout“ si na té druhé straně bitevního pole. Kdybych si měl však vybrat opravdu jednu oblast, která mě baví nejvíc, je to vývoj nových produktů a práce na jejich designu. Občas bych si odpustil některé nutné administrativní povinnosti, které čas od času musím řešit stejně jako všichni.

Za vašeho dosavadního působení se značka dostala na rekordní čísla (např. za srpen prodala 2 tis. párů bot). Jak si aktuálně stojíte?

Za tak krátké časové období jsme dosáhli skvělých výsledků. Tento rekord samozřejmě nelze brát z historického pohledu. V osmdesátých letech značka Botas vyprodukovala rekordních 2,5 milionů párů bot za rok. Nicméně nyní, když vezmeme v potaz zavádění výroby a převzetí značky, je to velmi pozitivní číslo. Jsem z toho nadšený. Vnímáme však další potenciál pro růst a máme ambice se znovu stát významnou značkou na trhu. Tento rok bychom rádi prodali 10 000 párů bot.

Vnímáte ale stále nějaké háčky? Co chcete prioritně zlepšit?

Jako prioritu bereme rozšíření našeho sortimentu. Také pracujeme na době dodání, kterou postupně zkracujeme. Brzy budeme ve fázi, kdy budou botasky na prodejnách k volnému prodeji a na e-shopu ihned k odeslání.

Dá se vysledovat, jak moc prodeji botasek pomáhá to, že jsou vidět na sociálních sítích, e-shopu i prodejně Vasek?

Tyto věci pozorujeme pomocí různých metrik. Viditelnost na e-shopu a na prodejnách Vasky samozřejmě přispívá k prodeji botasek. Sociální sítě máme ale oddělené, a tak obecně platí, že si obě značky s přivedením na e-shop pomáhají navzájem. Je to skvělá synergie.

V jednom rozhovoru váš bratr řekl, že by byl rád, aby měly Botas vlastní prodejnu a výrobu –⁠ jak to s tímto cílem vypadá?

Pracujeme na tom, aby se tento cíl podařilo naplnit. Každým měsícem se stává více a více reálný.

S likvidací vedení Botas propouštělo i své zaměstnance. Jak to s nimi po odkoupení dopadlo? Vystačili jste si se ševci a šičkami a dalšími lidmi z Vasek, nebo jste přijali nové, a to právě i ty z řad původních?

Ačkoli jsme se snažili o záchranu pracovních míst, bohužel jsme nenašli vhodné řešení, které by dávalo smysl nejen z logistického hlediska. Prozatím jsme tedy přesunuli výrobu tam, kde vyrábíme Vasky.

Pokud se nemýlím, filozofie Botas nebyla v předchozích letech přesně definována. Určili jste si svou definici? Na čem značka stojí?

Značka Botas stojí především na kvalitě materiálů, zpracování a zručnosti českých a slovenských ševců. Stejně jako pro značku Vasky je hlavní misí uchovat ševcovinu na našem území. To, že se stavíme k historii této značky s velkým respektem, je pochopitelné. Příští rok oslaví své 75. narozeniny, to myslím mluví samo za sebe. Naším úkolem je navázat na historii značky a vnést jí nový dech.

Nejnovější model botasek vychází z původní kolekce Authentic z roku 2021. Proměnou prošel jak po funkční, tak vizuální stránce. Stélka je nyní anatomicky tvarovaná a odměkčená, svršek boty je vyrobený z kombinace broušené a hladké kůže. Přiblížil byste proces „upgradu“ kolekce, jak jste nad ní přemýšleli? Čím je nový model charakteristický?

Kolekce Authentic je nejnovější model, který byl za své éry ve Skutči vydán. Z hlediska funkčního i vizuálního byl velmi dobrý. My jsme však na modelu viděli prostor ke zlepšení, a tak jsme udělali pár změn, kterými jsme v našich očích posunuli kolekci ještě dál. Například jsme zjednodušili design modelu a upravili také pár drobných detailů z funkčního hlediska obuvi. Botu jsme obohatili vysoce kvalitní stélkou a dále přidali detaily, které zákazníka mile potěší.

Kolekci Authentic jste fotili na reálných zákaznících. Jak probíhal jejich výběr?

Na sociálních sítích jsme poptali pravé fanoušky Botasu, kteří mají ke značce osobní vztah a zkušenost s jejími produkty. Ohlasy byly úžasné –⁠ ozvaly se nám desítky fanoušků! Z těch jsme poté vybírali podle nejsilnějších příběhů a také věrnosti a lásky ke značce.

Když je řeč o autenticitě, co vám přijde na mysl, když si ji spojíte se sebou?

Jsem hodně otevřený a emotivní. Snažím se vyjadřovat své názory a postavit se za to, v co věřím.

Které boty nosíte nejčastěji/nejradši?

Oblíbil jsem si model Botas Iconic, a tak jsem je prakticky nesundal z nohy od doby, co je testuji.

Plánujete s Botas nějaké spolupráce, ať už s influencery (nedávno boty vynesl např. Vojta Dyk při svém turné, pozn. red.), tak jinou značkou?

Plánujeme spolupráce, ať už s velkou tradiční českou značkou, tak i s moderní evropskou. Více zatím nemohu prozradit, ale moc se těším, až ukážeme výsledky!

Jak zvládáte svou roli ve firmě skloubit se studiem? VŠE máte absolvovat příští rok…

Botas je pro mě absolutní prioritou, které dávám většinu svého času. Přesto se snažím plnit si své studijní povinnosti. Beru to jako velkou výzvu. Dny v týdnu si řádně plánuji. Času si vážím a snažím se s ním nakládat co nejefektivněji. Time-management je pro mě zásadní. Práci a studium prozatím skloubit zvládám a věřím, že se mi podaří v létě školu dokončit. Díky oboru, který studuji, se mi studium a práce hodně prolínají, což je skvělé.

Jak se jinak vzděláváte? Je pro vás důležitý seberozvoj, mentoring apod.?

Den se snažím začínat i končit čtením pár stránek z knih. Ne vždy se mi to podaří, ale pracuji na tom. Lépe se mi usíná i vstává s vědomím, že jsem se dozvěděl zase něco nového. Vzdělání je pro mě velmi důležité, stejně jako sport. Nejradši mám čas, kdy mohu obojí skloubit. Při běhu či cvičení poslouchám inspirativní podcasty či audioknihy. To je pro mne určitá forma psychoterapie.

Jak dále trávíte volný čas? Zvládáte si na něj najít prostor?

Jistě! Bez času pro sebe bych dlouho fungovat nedokázal. Svůj volný čas trávím zmíněným sportem, nejradši společně s přáteli. Snažím se u něj vypnout hlavu a na práci nemyslet. Ne vždy se to sice podaří, ale snažím se to zlepšovat. Snažím se denně běhat a cvičit. Občas si zajdu také na tenis, nohejbal, lehký fotbálek nebo zaplavat. Sport mi moc pomáhá! Dále mám také rád sport pasivní –⁠ čas od času se tedy rád podívám na fotbalový zápas, tenis, hokej atd.

Zdroj: archiv Botas

V červenci vyšel druhý díl knížky Dobrodruh z paneláku. Jak se vám pokračování psalo v porovnání s první knihou? Jaké jste na knížku zatím zaznamenal ohlasy? 

Psaní druhého dílu probíhalo v podstatě paralelně s první knihou, což znamená, že jsem na knížce pracoval zhruba pět let. Jsou tam totiž cesty, které proběhly ještě předtím, než byl dopsán první díl. Nicméně druhé pokračování se mi psalo lépe, protože jsem se v denících setkával už s dospělejším Lukášem, a daleko víc jsem se tedy mohl s ním i s jeho myšlenkami ztotožnit. Já osobně mám z knihy velkou radost, protože je dle mého názoru dospělejší, vyzrálejší, a připravuje tak ideální prostředí pro vznik třetího dílu. Ohlasy jsem zatím zaznamenal ve skrze jen pozitivní – a to i od lidí, kteří nečetli první díl. Slyšel jsem, že se lidem líbí forma, kterou je kniha psaná, že je čtivá a nemohou se od ní odtrhnout, za což jsem moc rád. 

Mohl byste čtenáře trochu nalákat na třetí knižní pokračování, které už vzniká? Kam se prostřednictvím vyprávění přesunou tentokrát?

Ve třetím dílu se vydáme na kontinent, na který jsme se v předchozích dvou dílech ještě nedostali, a to do Jižní Ameriky. Prozradím, že tam třeba společně vystoupáme na další pětitisícovou horu (tehdy sopku). 

Dokázal byste charakterizovat vaše PROČ, proč cestujete, a to tím dobrodružnějším stylem, do zemí, kam by se mnozí asi i báli vydat?

Vždy jsem chtěl žít dobrodružný život a to, jakým stylem a kam cestuji, je pro mě definice dobrodružství. To je jeden z důvodů. Dále je to vystoupení z komfortní zóny, rozšiřování si obzorů, setkávání se s úplně jinými kulturami či náboženstvími. V neposlední řadě mi cestování dává možnost podívat se na život jinýma očima, a získat tak komplexnější pohled na svět kolem nás.

Užil byste si i dovolenou ve stylu relax v hotelovém resortu s all inclusive?

Ano, užil. Na dovolených v prázdninových resortech jsem tak trochu odkojený. S rodiči jsme skrze cestovní kancelář vyráželi k moři každý rok, tu do Bulharska, Itálie, Řecka či na Kypr. Odpočívám velice rád, takže dokážu proležet celý den na lehátku s knížkou a úplně vypnout. Je to něco úplně jiného, ale užít si to dokážu.

Z posledních informací, co jsem se dočetla, jste dosud navštívil 49 zemí. Uvědomujete si, čeho si v porovnání s jinými zeměmi na Česku vážíte, co se vám zde líbí? A co vám na ČR/Češích naopak vadí?

Vážím si toho, že jsem došel do fáze, kdy nerad mluvím o tom, co mi kde na kom/čem vadí. Snažím se hledat a přemýšlet primárně nad pozitivními věcmi, takže vám určitě neřeknu, co mi na Česku nebo Češích vadí. Nicméně čeho si v porovnání s jinými zeměmi na Česku vážím, to je určitě naše příroda a krajina, také naše kultura, historie, jazyk či smysl pro humor. Stejně tak miluji české vesnice a venkov obecně.

Zásadní pro vás byla návštěva Indie, po které se také později zrodila značka Bagind. Co máte na Indii rád? Vzal jste si z ní do života třeba nějaký zvyk nebo myšlenkové nastavení?

Nahost a syrovost, to, jak vás doslova svleče donaha. Nemáte možnost si tam nic nalhávat, můžete být upřímný a svůj. Líbí se mi to prostředí bez přetvářky, kde je všechno tak, jak to skutečně je. Zároveň mám rád Indy pro jejich srdečnost, postoj k životu, vztah k rodině, ke zdraví, k přírodě či ke zvířatům. Na Indii mi vyhovuje i ta nekomfortní zóna, která se postupem času začne stávat komfortní a ve které řeším jen důležité věci a ty nepodstatné vypouštím. Na to v Česku někdy zapomínám. 

Co je pro vás doteď na Indii, jejím prostředí či kultuře, nepochopitelné?

Občas nechápu, že ten obrovský kolos funguje – nějak, ale funguje. Ale to, jak se to kolo může stále točit, je nepochopitelné asi pro každého ze západních zemí.

Dříve jste při rozjezdu Bagind ještě pracoval ve fototiskovém studiu, jako produkční nebo jste rozvážel pizzu. Kolik času věnujete značce teď, v době, kdy se rozrostla, ale zároveň máte k sobě větší tým?

V podstatě všechen svůj pracovní čas, tj. 8 hodin denně 5 dní v týdnu, a v myšlenkách pak i po nocích, o víkendech, o dovolené či ve volném čase. Bagind je pro mě momentálně práce na plný životní úvazek. Občas to musím v sobě krotit. Člověk potřebuje i odpočívat, uvědomit si, že svět není jenom Bagind. To se mi ale naštěstí daří, uvědomuju si to i několikrát do týdne, což mě drží stále při chuti. Vždycky se rád do práce vracím.

Jak se vám daří vést značku, když jste delší dobu na cestách? Máte nějakou radu pro podnikatele, kteří by chtěli na delší čas sbalit život a práci do batohu? 

Všechno je to o tom, že mám okolo sebe kvalitní tým lidí, na které se můžu spolehnout. Tým, kde mohu aplikovat základní věc, kterou by se podle mě měl každý podnikatel naučit, a to je delegování činností a procesů. Takže proč můžu cestovat a u toho vést firmu? Protože mám tým, který mi to umožňuje – za což jsem moc rád a moc děkuju. Moje rada tedy zní: vykročte, ideální čas neexistuje. Pokud si myslíte, že alespoň trošku můžete, tak to zkuste. Ono se nic hrozného nestane. Možná se něco zadrhne či pokazí, ale pokud chcete, aby se dítě naučilo chodit, tak ho musíte jednou pustit, i když si třeba malinko natloukne pusu. Počítejte s tím, že se třeba něco nepovede, ale důležité je si tu možnost dopřát. Tady se hodí ještě krásné heslo: kdo chce se naučit létat, musí skočit.

Na podzim jste změnili vizuální identitu značky, logo má nové písmo a přibyl do něj kompas podtrhující myšlenku sdružování výrobců, ať už jsou odkudkoliv. K Dennisovi z Indie a Lindermanovi z Kolumbie jste přibrali druhého indického výrobce. Mohl byste k této spolupráci říct více? Bude na výsledném produktu znát, zda pochází z výroby Dennise, nebo druhého výrobce?

Přesně jak říkáte. Nové logo a nová vizuální identita podtrhuje momentální smýšlení naší značky a vizi, kterou se snaží razit. A ano, na produktu je to vždy znát, protože každá naše výroba má svá specifika, svou tradici i své lokální materiály. To např. znamená, že výrobek z Kolumbie je rozhodně jiný než vyrobek z Indie. Jednak ho vyrábí jiní řemeslníci vzdáleni od sebe tisíce kilometrů, a jednak jsou z úplně jiných materiálů. Naše myšlenka je jednoduchá: najít kvalitní produkt a najít řemeslníka, který dělá svou práci dobře, tradičně, udržitelně a srdečně ke vztahu k lidem, k práci i produktu samotnému. Zároveň svou řemeslnou činností vytváří nějakou hodnotu. To jsou atributy, které by měl splňovat každý náš výrobce. A pokud do tohoto konceptu zapadá, rádi s ním budeme spolupracovat.

Jaké jsou vaše další plány s rozšířením výroby? Přemýšlíte o dalších zemích/kontinentech? 

Určitě přemýšlíme, protože vize Bagind se naplní jedině tehdy, když do naší rodiny přibudou další výroby. Kolumbií to jen začalo a určitě budeme pokračovat dál. Momentálně přemýšlíme o dalším kontinentu a o jiných zemích, ale nic vyloženě konkrétního zatím nemáme. Věřím však, že to se během následujících měsíců změní a že příští rok již bude ve znamení nějaké další výroby.

A můžete prozradit vaše plány v oblasti tržní expanze?

Uvažujeme o další tržní expanzi v Evropě. Přemýšlíme o expanzi formou tzv. marketplaces, tzn. že nebudeme chtít expandovat na nové trhy jen skrze vlastní e-shop nebo naše vlastní prodejny. Tedy ano, i marketplaces pro nás představují určitý kanál, kterým se chceme vydat. Momentálně je ale vše v přípravě, více budeme vědět snad začátkem příštího roku. 

Říkáte, že děláte věci, které vás baví a naplňují. Přepadne vás někdy strach, že by vás přestalo naplňovat vedení Bagind? Co byste v tom momentě pravděpodobně udělal?

Když člověk dělá jen to, co ho baví a opravdu naplňuje, tak z mého pohledu se vlastně nic špatného nestane, když to pomine, protože vím, že to vystřídá něco jiného. Strach tedy určitě nepociťuji, beru to tak, že když se to stane, tak se to prostě stane. A ne nadarmo, ale proto abych mohl být dál šťastný. Takže spíš bych měl strach, zda zvládnu odhadnout moment, kdy mě to přestává bavit a kdy bych měl něco změnit. Momentálně se na to dívám tak, že pokud budu na vztahu k Bagind dál pracovat, tak tady se mnou může klidně být dalších třicet let. Určitě je to i výzva. Nicméně při nějaké první překážce, která nastane, to rozhodně hned nehodlám zabalit. Budu chtít zapracovat na svém vztahu vůči značce a posunout to tak, aby mne to stále bavilo. Bagind jednou už je a bude mojí součástí. 

Dříve bylo vaší ambicí např. natáčet dokumentární filmy, stále tato ambice přetrvává? Můžeme se v budoucnu těšit na nějaký snímek?

Ambicí bych to asi nenazval, anebo v minulosti možná ano – mladistvá ambice naivního kluka cestovatele. Když si na to vzpomínám, je to hezké, nicméně v současnosti určitě ne, rád se věnuji jiným věcem, baví mě psaní. Neříkám, že v budoucnu bych třeba nebyl rád u zrodu nějakého dokumentárního filmu, stále se mi to líbí, ale momentálně v této oblasti žádné ambice nemám. 

Jaké jsou vaše cíle a sny, ať už v cestování, nebo obecně v životě?

Chci být prostě šťastný, chci dělat věci, které mě naplňují. Chci se oženit se svou snoubenkou, kterou jsem letos požádal o ruku, mít rodinu, děti. Chci si vyzkoušet žít nějakou dobu v zahraničí, mít místo, kterému budu moct říkat trvale domov. V cestování se chci vydat na nějaké další dobrodružné expedice, cesty, které mají přesah a stojí za to je podniknout. Chci určitě dále psát a vydat třetí knížku. Také chci, aby firma Bagind naplnila svoji vizi, a to je být světovou značkou, která dává příležitost šikovným řemeslníkům z celého světa.

Zdroj: Bagind archiv

Máte rád výzvy a stavíte si vysoké cíle. Vaší největší motivací je posun, a ten se vám očividně daří. Každý rok zdvojnásobujete obrat a Vasky nosí již 130 tisíc lidí. Loni jste dosáhli obratu 230 milionů korun a vyrobili 150 tisíc párů bot. Letos chcete, stejně jako Baťa ve svých 24 letech, pokořit 240 tisíc párů bot a také rozšířit povědomí o značce pomocí Kickstarteru. Mohl byste své plány přiblížit? 

Od té doby, co jsem tyto cíle zmiňoval, se toho ve společnosti i na trhu hodně změnilo. I když naše cíle zůstávají stejné, museli jsme trochu přehodnotit cestu. Chceme se více zaměřit na rozšíření portfolia, stabilizaci firmy a udržitelnost. Kromě kvality produktů chceme zlepšovat i rozšíření distribuce. Čekají nás kolaborace s různými českými značkami a projekty podporující ševcovinu. Také bychom chtěli spustit věrnostní program. 

Otevřeli jste nové prodejny na lukrativnějších adresách, ve Zlíně dokonce společnou s Bagind a Wuders. Úspěšní jste i na slovenském trhu. Plánujete otevřít i svou první zahraniční prodejnu?

Ano, v plánu to máme, rádi bychom ji otevřeli ještě v tomto roce. Plánujeme prodejnu v Bratislavě, ale i v dalších českých městech. Zároveň se možná brzy objevíme i na dalších prodejních platformách, jelikož zvažujeme B2B spolupráce.

Co u své značky vnímáte jako konkurenční výhodu? A kdo je pro Vasky vlastně konkurence? 

Určitě je to lokální výroba a to, že zákazník ví, jak, kde a kdo boty vyrobil. Ukazujeme prostředí výroby, naše ševce a šičky a snažíme se lidem přiblížit celé řemeslo. Aktuálně jsme například vydání naší nové kolekce balerín věnovali iniciativě Fashion Revolution a výzvě “Who made your clothes”. Dále je to jistě kvalita. Ano, máme prostor se zlepšovat, je to přeci jenom teprve 6 let, co jsme na trhu, ale nezahálíme, vyvíjíme nové modely a vybíráme lepší materiály. V poměru k ceně věřím, že jsme pro spoustu lidí dostupnou značkou, a tak to chceme mít i nadále. Snažíme se i v tomto ohledu následovat přání našich zákazníků. Máme dokonce jednoho, který vlastní přes 100 párů našich bot, nebo rodiny, kde každý má aspoň dva páry Vasek. Jsem za takové příběhy velmi vděčný. Myslím, že i to je určitá výhoda, máme kolem sebe opravdu spoustu skvělých a aktivních lidí, kteří s námi své příběhy sdílejí. Jako přímou konkurenci samozřejmě vnímáme další lokální značky obuvi, ale vzhledem k expanzi sledujeme i ty zahraniční, jako jsou Veja, All birds, Filling Pieces nebo Timberland. Jsou pro nás zároveň inspirací a snažíme se z nich brát to nejlepší.

Mohl byste prozradit i nějaké vaše fuckupy a kdy jste měl náročnější podnikatelské období?

Nejnáročnější pro mě byl začátek podnikání, kdy jsem se vyrovnával s cukrovkou, koncem sportovní kariéry a do toho se snažil rozjet byznys, kterému spousta lidí nevěřila. Samozřejmě ne vždy jde vše podle plánu, přijdou vám špatné materiály, spadne web, ve chvíli, kdy jsou tam desítky tisíc lidí, nebo se rozbije kamera při natáčení televizní reklamy uprostřed noci. Celý covid, kdy jsme měli zavřené prodejny, byl náročný, ale o tom podnikání je a s týmem se snažíme každý problém brát jako výzvu, která nás posune.

Na konci března jste do sortimentu přidali barefooty. Jaký je o ně zatím zájem? 

Nevěděli jsme, co od této kolekce můžeme očekávat, je to pro nás úplně nový segment, ale zároveň možnost, jak se zase o krok posunout. Trend barefoot dlouhodobě sledujeme a věříme, že i my můžeme komunitě nabídnout kvalitní obuv. Zatím to předčilo naše očekávání a už se prodaly stovky kusů, z čehož mám ohromnou radost. 

Jak jste s barefooty spokojený vy osobně? Nosíte je teď často, nebo upřednostňujete stále spíše „klasické“ tenisky? 

Já osobně zatím zůstávám u klasických tenisek, ale v rámci vývoje jsem je testoval a musím říct, že je to opravdu velmi pohodlné, jen si na to člověk musí zvyknout.

U příležitosti představení bot Terry vznikla kampaň, která pobízí k zastavení. Spojili jste se dokonce s aplikací VOS. Využíváte ji také? Jak jinak podporujete své duševní zdraví? Zvládáte si najít čas na odpočinek?

Ano, využívá nás ji ve Vaskách několik. Vyhovuje mi tím, že je tam spousta různorodých cvičení, není to jen deník, ale je to individuální plán pro každého, přizpůsobený dle potřeby. Snažím se si ale udržovat čistou hlavu i díky sportu a různým aktivitám se svými přáteli a rodinou. Stále rád běhám, hodně čtu nebo poslouchám audioknihy. I když toho času na sebe nemám tolik, snažím se ho využívat maximálně. Mám svůj denní plán aktivit, které bych chtěl stihnout.

V předchozím roce jste vytvořili limitované kolekce bot – např. k 5. výročí značky, ve spolupráci s Klubem Absolventů Baťovy školy práce či s Preciosou. Prozradíte, zda chystáte nějakou další limitku nebo spolupráci s jiným tvůrcem?

V druhé půlce roku nás čeká, doufejme, hned několik kolaborací s českými značkami, bude mezi nimi určitě slibovaná Preciosa, ale řešíme speciální limitku i s Maappi a dalšími. Je na co se těšit. Tyto spolupráce jsou i pro nás osobně velmi obohacující.

A jaký je zájem o custom Vasky?

Už máme na kontě několik párů. Je na tom skvělá ta různorodost, jedny byly ve stylu Hvězdné brány, poté jsme vytvářeli jedny pro našeho nejvěrnějšího zákazníka. Snažíme se tuto službu přizpůsobovat všem, takže jsme dělali i několik párů pro firmy, s jejich logem a nebo boty snoubencům nadesignované do stylu jejich svatby. Jsou to speciálně upravené tenisky – Teny Wedding. O ty je teď velký zájem.

Dříve jste se závodně věnoval atletice, převážně běhu na 800 metrů. Chtěl byste do sortimentu v budoucnu zařadit i běžecké boty?

S touto myšlenkou si pohráváme, a dokonce už testujeme materiály a první prototypy, takže se možná dočkáme i běžeckých bot nebo spíše takových univerzálních na sport. Máme mezi zákazníky mnoho sportovců, cestovatelů a aktivních lidí, které bychom na jejich cestách chtěli jistě podpořit.

Letos slavíte 700. výročí města Zlín, plánujete se účastnit různých akcí, otevřít pro veřejnost výrobu v areálu Svit… Mohl byste program přiblížit?

V květnu nás čeká 100 let zlínského designu, Divadelní festival, Zlín žije. 

Ne každý se může vydat osobně do Zlína, plánujete nějaké aktivity i v Praze, nebo v onlinu?

Ševcovině a oslavám se průběžně věnujeme na našich sociálních sítích, plánujeme v průběhu roku udělat živé vysílání z výroby, také máme nově VR brýle s ukázkou, jak se vyrábí boty, zatím jsou ve Zlíně, ale v průběhu roku, bychom rádi pořídili další i na ostatní naše prodejny. O oslavách, historii obuvnictví nebo o tom, jak vznikají boty, budou moci lidé zjistit i skrze influencery nebo naše Vasky noviny, které jednou za půl roku vydáváme. 

Při příležitosti společných oslav s městem jste věnoval 706 tisíc korun na podporu ševcovského řemesla. Obuvnickou tradici se snažíte oživovat a přibližovat lidem a plánujete organizovat různé kurzy, pojízdnou dílnu a sníte i o vlastní akademii. Řekl byste k těmto edukačním plánům více? 

Všechno je ve fázi vymýšlení a příprav, teď jsme vytvořili prohlídku výrobou ve virtuální realitě, takže se každý může podívat, jak bota vzniká, dále máme v plánu komiks nebo online kurzy. Akademie by měla být v dílně ve 44. budově zlínského Svitu, kde je i naše výroba, společně s Klubem ABŠ a dalšími obuvnickými firmami se na tom budeme podílet. Na pojízdné dílně pracujeme, to je dlouhodobější projekt, ale rádi bychom s ní objeli školy napříč celou Českou republikou a ukázali mladé generaci obuvnické umění naživo.

Kde se jako podnikatel inspirujete a učíte?

Mám za sebou studium MBA na Newton University, která mi mnoho dala, ale nejvíce se stejně naučíte praxí a vlastní zkušeností. Inspiruji se v zahraničí, posloucháním podcastů, čtením knížek o lidech, kterým se již podařilo se v dnešním světě prosadit. Rád se setkávám i s podnikateli českých firem, probíráme aktuální trendy, sdílíme zkušenosti. Za to jsem velmi rád, je to obohacující.

Tomáš Baťa je vaším vzorem, ale s botami jste začal podnikat i proto, že je vyrábí váš tatínek. Máte představu, čemu byste se věnoval, kdybyste se rozhodl jinak? 

Podnikání bylo vždy mým snem. Brzy mi došlo, že sportem je velmi těžké se uživit a je to dočasné. Kdybych se nerozhodl pro obuvnictví, byl by to jiný obor, ale k botám mám od malička blízký vztah, takže to byla první volba.

Vasky doprovází vás i zákazníky při běžných dnech, ale i na cestách po světě. Máte na bucket listu nějaký cestovatelský cíl, vysněnou destinaci?

Jako malý jsem chtěl zdolat Mt. Everest. Dokonce jsem na to i trénoval, ale doma se to nesetkalo s úspěchem. Cestování mám velmi rád a míst, kam bych se podíval, je opravdu mnoho. Mým velkým snem je vidět polární zář, která je pro mě důkazem, že i souhra okolností a kroků, které se sebou možná na první pohled nesouvisí, může dát vzniknou něčemu nádhernému a jedinečnému.

Zdroj: archiv značky Vasky

V době, kdy jsme trávili většinu času mezi čtyřmi stěnami našich domovů, se rozjížděla značka Korkie. A možná právě v ten správný čas – kdy jsme nemohli cvičit ve fitku, hledali balanc mezi volnem a prací a měli jsme možnost trávit delší dobu sami se sebou a se svými myšlenkami, které u mnohých nebyli nejrůžovější.

Značka spustila e-shop s jógovým vybavením v březnu 2020, následně přišla covidová pandemie. „Korkie vzniklo v období, kdy jsem se přestěhovala z Prahy na Moravu, kde jsem neměla své oblíbené jógové studio a lektory a chyběla mi komunita a jóga samotná,“ uvádí v rozhovoru zakladatelka Korkie Tereza Ondrýsková. „Zpětně si myslím, že jsem se podvědomě chtěla opět s jógovou komunitou spojit a zároveň jsem si přála, aby se rozrůstala. Abychom byli všichni šťastnější, laskavější a žili život, který vychází z naší podstaty.“ Tereza potvrzuje myšlenku, že pandemie přispěla k tomu, že si lidé kupovali sportovní pomůcky, aby mohli cvičit doma. „Stejně tak spousta lidí potřebovala uklidnit a uzemnit se. Je možné, že kvůli stresujícímu a nestabilnímu období začali cvičit jógu nebo meditovat nebo o tom aspoň přemýšleli,“ dodává.

Terezina jógová cesta začala na Instagramu. „Viděla jsem tam jednu celosvětově známou jogínku dělat stoj na rukách. Když na to vzpomínám, přijde mi překvapující, že mě něco takového mohlo přitáhnout k józe. Asi to byl osud, protože já do té doby neměla k žádné činnosti vášeň. Nicméně jsem dostala k Vánocům cédéčko a začala jsem podle něj doma cvičit,“ vzpomíná. „Jógu cvičím od svých 18 let. První veřejné lekce jsem se účastnila v Berlíně. Šla jsem tam na Jivamukti jógu a okamžitě jsem se zamilovala. Nejvíce jsem milovala pocit, který jsem měla po lekci. Pocit extáze, uvolnění, uvědomění a uzemnění v přítomnosti. Tento pocit jsem chtěla zažívat pořád dokola, tak jsem začala chodit na jógu pravidelně i v Praze. V průběhu této cesty jsem poznávala své tělo a mysl, svoje možnosti a limity. Navíc jsem si oblíbila lidi z jógové komunity. Při návštěvě jógového studia jsem se cítila jako doma, nemusela jsem se ani s nikým bavit, stačila mi přítomnost ostatních lidí, kteří se na sebe usmívali a byli k sobě laskaví.“

Postupem času se Terka začala zajímat o hlubší aspekty jógy, začala meditovat, dělat pranayamu, číst jógové texty… „Došlo u mě k velkým uvědoměním a změnám vnímání reality,“ říká. „Momentálně jsem opravdu vnitřně šťastná a může za to jóga. Když jsem s jógou začínala, tak jsem byla člověk, který si myslel, že přesně ví, co od života chce a kdo je, ale díky ní jsem zjistila, že moje touhy byly hodně ovlivněné mým okolím. Nebyla jsem to opravdu já. Díky józe se dostávám blíž a blíž k sobě a za to budu navždy vděčná.“

Značka Korkie vyrábí elegantní podložky z přírodních a recyklovaných materiálů. Je součástí iniciativy Global Recycled Standard a z každé objednávky navíc přispívá na vysazení jednoho stromu v rámci projektu Eden Reforestation Projects. „K dnešnímu dni jsme přispěli na výsadbu 3 979 stromů,“ přibližuje Tereza. „Vděčíme za to našim zákazníkům, bez jejich podpory bychom takového krásného výsledku nemohli dosáhnout. Naším cílem je zasadit 20 000 stromů v průběhu následujících pěti let. Tolik stromů je přibližně v Central Parku v New Yorku.“ Korkie přispívá i na další charitativní projekty. Podpořili např. onkologicky nemocné děti, když darovali podložky pro účely projektu Malá jóga, nebo minulé Vánoce přispěli nadaci Bazalka na nový vozík pro 13letého Jakuba, který se narodil s dětskou obrnou.

V sortimentu Korkie nejsou jen korkové podložky, jak by mohl napovídat název, ale i ty z přírodního kaučuku. Někteří z vás už jistě přišli na to, že vybrat správnou jógamatku není jen tak. Podložky se liší v materiálech, přilnavosti i tloušťce, některá je vhodná spíše jen na jógu, na jiné si můžete bez obav odcvičit i náročnější tréninky. U Korkie pořídíte tzv. profesionální podložky, korkové, tenké či absolutně protiskluzové. Pokud si nevíte při nákupu rady, výběr vám jistě usnadní průvodce podložkami na blogu Korkie. 

Značka vyrábí i sportovní oblečení a další vybavení, jako bloky na jógu, tašky, ručníky či masážní pomůcky.

Nejen, že podložky vznikají z přírodních materiálů, ale přírodou je inspirovaný i jejich design. „Při navrhování podložek se vždy inspirujeme přírodou a minimalismem.“ Příroda je podle Terky místem, kde se většina z nás cítí příjemně, pomáhá nám se uklidnit. „Každý z nás se cítí příjemně jinde. Někdo se cítí dobře u moře, někdo v lese a jiný při pozorování západu slunce. Cílem při tvorbě designů je především vytvořit pro každého z nás takový malý ráj, místo, kde se budeme těšit a kde k sobě budeme laskaví. Právě proto máme v nabídce podložky s přírodními motivy, ale také s motivy různých států. Chceme nechat každého jogína, ať si zvolí, jaký design v něm vyvolává pocit ráje, do kterého se bude rád vracet i ve dny, kdy je ve stresu nebo unavený a nechce se mu cvičit.“ Inspiraci získává z každodenního života, při cestování – např. k designu „ocean sun“, jednu z prvních podložek, kterou Korkie představilo zákazníkům, inspiroval Terezu pobyt v Portugalsku.

Někteří z vás by si jistě přáli věnovat více času cvičení či meditaci, možná máte tento cíl zahrnutý do novoročních předsevzetí. Věříme, že pořízení pomůcek, které jsou kvalitní, funkční i hezké na pohled, je jedním ze správných kroků k úspěchu. Nákupem u Korkie navíc podpoříte české podnikání a dobrou věc.

Zdroj fotografií: Korkie

Poctivé suroviny a návrat ke klasice táhnou. V době, kdy jsou kuchyně, kavárny a sociální sítě plné banánových chlebů či brownies, se ukazuje, že se s radostí zakousneme i do něčeho tradičnějšího. Dokazuje to pekařství Kus Koláče, k jehož dveřím stojí lidé z celé Prahy někdy frontu až za roh. Jaký je příběh kynutého drobenkového koláče, který se stal na Korunní hitem, prozradila pekařka a spoluzakladatelka Kus Koláče Veronika Vavrová.

Nika pochází z rodiny, ve které se vždy hodně peklo, a tak si k pečení vybudovala blízký vztah už v dětství. Ten poté rozvíjela při studiu hotelové školy v Pieštanech a následně v pekárně na Floridě, kde pracovala při studiu. „Tato zkušenost mi dala novou perspektivu vnímání věcí. Podnikání v této oblasti je v USA úplně jiné, jelikož je to jiná kultura, jiný typ zákazníka a produktu a také rozdílný žebříček hodnot. Největší rozdíl vnímám v zákaznickém servise, a to v komunikaci s hostem, která je o dost vstřícnější než u nás.“ Tamním studiem byznys komunikace získala znalosti potřebné k podnikání, ale tehdy určitě netušila, jaký úspěch v budoucnu zaznamená.

V oblasti gastronomie se pohybuje už delší dobu, vyzkoušela si vše od stáže v restauraci či hotelu, úklidu, výpomoc v kuchyni přes práci hostesky a servírky až po vedoucí směny a manažerskou funkci. Než se rozhodla otevřít vlastní podnik, pronajímala si v kavárně část kuchyně, odkud pekla na zakázku. „Přišlo to tak nějak přirozeně, dala jsem výpověď z práce a řekla si, že bych mohla začít něco tvořit a budovat.“

Kus Koláče otevřela v červenci spolu se svým podnikatelským partnerem a bývalým kolegou z restaurace Eska Jaroslavem Prokšem. „Mysleli jsme si, že obchod bude základnou, odkud budeme vyrábět hlavně pro své stálé klienty, kavárny, kam jsme dodávali koláče už dříve,“ vzpomíná Nika. Už první den zaznamenali zájem a vyprodali před čtvrtou hodinou. „Tehdy jsme měli tak čtvrtinu toho, co pečeme dnes, ale i tak jsme si mysleli, že to neprodáme. Byli jsme a stále jsme mile překvapeni.“

Ikonickým pečivem se staly poctivé koláče, které jsou založené na receptuře její babičky. „Koláče babky Štefky jsou nejprodávanější produkt. Hitem se staly ale i díky Jardovi, který je vyšperkoval do nynější podoby.“ Tajemství skvělého koláče dle jejích slov spočívá hlavně v poctivých ingrediencích. „A nesmí se ničím šetřit. Přidali jsme více másla, rumu, ovoce i tvarohu.“ Její babička používala při pečení sádlo, ale oni přešli na máslo – které vám zavoní pod nos ještě před vkročením do podniku. Obvykle napečou 14 druhů pečiva denně a celkově operují tak se 40 recepturami. Nabídku plánují dále rozšířit. Zatímco bestsellerem je borůvkový koláč, Nika osobně má z nabídky nejradši čedarovou buchtu nebo brynzový posúch.

Ve všední dny má pekařství otevřeno do 16 hodin, v sobotu do 14. hodiny. Často se ale stává, že vyprodají dříve. „Nikdy jsme obchod nezavřeli dříve jak v půl třetí, ale rekordně jsme jeden den vyprodali první várku koláčů, ve které bylo 200 kusů, za 30 minut.“ Kvůli velkému zájmu se, hlavně zezačátku, stávalo, že se na někoho nedostalo. „Čím větší je před obchodem fronta, tím jsme nervóznější. Už tak jedeme na 120 procent,“ tvrdí Nika. Pravidelně ale o stavu nabídky a nově napečených várkách pečiva informují na svém instagramovém profilu. „Určitě to v plánování nákupu pomáhá – zákazník ví, kdy si přijít pro ještě teplé koláčky, nebo naopak ví, kdy už je vyprodáno, a nemarní tak čas zbytečnou cestou. Ne všichni ale Instagram mají, takže i tak se občas najde pár nešťastníků. Chválabohu za starý dobrý telefon – vždy doporučujeme zavolat, pokud se k nám někdo chystá z větší dálky po té 14. hodině.“ To, že by podnik nebyl na sociálních sítích, si ale dokáže představit. „Přemýšlíme, že zrušíme náš účet na Facebooku, který vůbec nevyužíváme. Když nebyly sociální sítě, lidé i tak našli do obchodu cestu. Věřím, že by to šlo i bez nich. Instagram máme rádi, máme tam fajn komunitu, se zákazníky si píšeme a posíláme fotky.“ K početné části zákazníků patří ale i senioři, kteří u nich mají na nákup 30% slevu.

Pečení koláčů se podle Niky neobejde ani bez vnitřního klidu. „Když mám zlý den, nervy a starosti, tak ani koláče nejsou dobré.“ Pod rčení „bez práce nejsou koláče“ by se určitě podepsala. „Je to krásná, ale velmi náročná práce.“ Její pracovní den začíná kolem páté ráno a trochu volna si může dovolit jen v neděli – pokud zrovna neplánuje, neřeší papírování apod. „V neděli má naordinovaný povinný odpočinek celý kolektiv. Já si ráda oddechnu u dobré knížky, s kávou na balkóně.“

Jejich pečivo a dorty ochutnáte např. v sousední kavárně Coffee Corner Bakery, v holešovické Osadě nebo v Ronin Coffee Spot či kavárně Za Zrcadlem, která je součástí salonu Michala Zapoměla.

V budoucnu – doufá, že už v dubnu – plánují otevření další prodejny, která bude zaměřená na slané pekárenské výrobky a lahůdky. I s druhým obchodem zůstanou nadále na Vinohradech. „Vinohrady milujeme, máme skvělé sousedy, ať už mezi obyvateli, tak kolegy z vedlejších podniků. Jsme velmi dobrá komunita,“ říká na závěr.

Zdroj: Kus Koláče

CVRK podporuje autory oděvní tvorby, bytových doplňků, šperků, hraček a kosmetiky. Prostor zde dostávají jak začínající profesionálové, tak i laici (např. maminky na mateřské). Prodejní galerie autorům pronajímá za výhodnou cenu část prostoru, kde mohou vystavit a prodávat své výrobky.

První prodejní galerie CVRK vznikla v roce 2012 v pasáži U Stýblů na Václavském náměstí. Za jejím vznikem stáli podnikatel David Pátek se svojí partnerkou Lídou, kteří přišli s nápadem podpořit tvůrce a pomoci jim při propagaci jejich originální tvorby. Po ní následovalo v roce 2016 otevření prodejny na Letné, ve které vznikl zároveň i prostor pro pořádání setkání a workshopů. Další prodejní galerie najdete ve Vodičkově a Vinohradské ulici a mimo-pražský CVRK v Ostravě.

Při příležitosti otevření nového CVRKu Orionka vznikla myšlenka vytvořit charitativní kolekci na podporu spolku Ichtyóza, který se věnuje podpoře dětských pacientů s genetickým onemocněním kůže.

Když mne paní Monika (manažerka CVRK) oslovila s nabídkou pomoci, byla jsem nadšena, neb kromě materiální pomoci se snažíme také o osvětu v souvislosti s ichtyózou a tento způsob spolupráce mi přišel naprosto úžasný. Velmi si toho vážíme a děkujeme, že se CVRK rozhodl podpořit právě náš spolek. – Hanka Kadlecová, předsedkyně a zakladatelka spolku Ichtyóza.

V CVRKu si každý může najít kousek vytvořený na míru, který podtrhne jeho osobnost a udělá radost. Tady lidem připomínají, že každý je originál a že by si měl najít to, v čem je mu dobře.

Mezi tvůrce, jejichž výrobky si můžete v nové prodejní galerii pořídit, patří Eva Plzáková – Siluet Yoga Wear (originální sportovní oblečení navržené pro cvičení jógy, pilates a další pohybové aktivity), Tomáš Gregárek a Hanka Šmitáková s jejich Gregiho dílnou (ručně vyřezávané dřevěné šperky, doplňky, hodinky a jiné výrobky i na zakázku), Marie Mrňávková a její značka BRODITA (vyšívané hračky pro děti), milovnice všeho barevného Tereza Šťastná, pro níž se láska k barvám stala základním kamenem pro vznik značky By Terez, Magdaléna Ráblová, v jejíž značce MAGIFEŠN se snoubí móda s vtipem – ve spolupráci s CVRKem vytvořila charitativní kolekci (výtěžek z jejího prodeje bude věnován zmiňovanému spolku Ichtyóza), Zora Iantchev – ZAURA (originální lampy a svítidla z recyklovaného papíru), Vojtěch Beránek – Kartoons (ručně vyráběný nábytek a bytové doplňky z recyklované kartonové lepenky) a další.

Zdroje: archiv CVRKu, 1, 2