Animované filmy patří mezi nejoblíbenější žánry na světě, ale moderní nabídka často cílí na krátkou dětskou pozornost – výsledkem jsou rychlé, vizuálně přetížené filmy, které pro dospělé postrádají hlubší smysl. Pohádky po babičce jsou přesným opakem: film, jenž v českých kinech startuje 6. listopadu 2025, nabízí klasickou pohádkovou hloubku a citlivé vyprávění. Jedná se o adaptaci knihy Arnošta Goldflama O nepotřebných věcech a lidech, sbírky pohádek vydané v roce 2014. 

Film vznikl pod režijním vedením čtyř tvůrců: českého režiséra Davida Súkupa, slovenského Davida Pašše, francouzského Jean-Clauda Rozce a slovinského Leona Vidmara. O výtvarnou stránku se postarala španělská výtvarnice Patricia Ortiz Martínez a produkci zastřešuje Maurfilm, který stojí mimo jiné i za produkcí legendárního Fimfara.

O příběhu

Tři sourozenci – Derek, Zuzanka a Tom – si při návštěvě prarodičů užívali vyprávění pohádek od babičky. Po její smrti zůstávají u dědečka a všechny je tíží stesk. Aby Zuzanka rozveselila mladšího bratra Tomíka, použije babiččin slaměný klobouk k vytvoření pohádek tak, jak to dělávala babička. Vyprávěním se přenesou do tří pohádek: první vypráví o Standovi a Emilce, kteří najdou kočku Nebojsu; druhá o staré indiánce, jež krmí nestvůru pouze ohryzky od jablek; a třetí o opuštěném Bohdanovi, který se naučí létat.

V každé z těchto pohádek je odlišným způsobem nastíněno téma ztráty. Vzniká tak fantazijní svět plný příběhů, skrze něž si vnoučata s dědečkem uvědomí, že i po fyzické ztrátě blízké osoby může babička žít dál – v jejich srdcích.

I když se spisovatel Arnošt Goldflam na scénáři přímo nepodílel, jeho role dědečka v loutkové podobě dodává filmu osobní rozměr.

Když loutky ožijí

Film nevznikl klasickou animovanou kresbou, ale pomocí loutkového stop-motionu. Jde o techniku animace, při níž jsou loutky posouvány po malých krocích, a po spojení těchto snímků vzniká plynulý pohyb. Stop-motion proslavil především Tim Burton filmy, jako Mrtvá nevěsta nebo Koralína.

Díky trojrozměrnosti loutek je výsledná animace velmi realistická a detailní. Loutky přinášejí zcela jiný, až magický efekt, který diváky dokáže úplně pohltit. Časově je však tato technika jedna z nejnáročnějších: Pohádky po babičce vznikaly postupně deset let, během nichž proběhlo 457 natáčecích dní a na projektu se podílelo 150 spolupracovníků, včetně 16 animátorů.

Ocenění doma i ve světě

Přestože českou premiéru film čeká až 6. listopadu, světově se představil už v únoru na Berlinale, jednom z nejprestižnějších filmových festivalů, a od té doby sbírá ocenění. V červenci na mezinárodním festivalu Giffoni v italském Giffoni Valle Piana získal cenu ECFA Award za nejlepší evropský film pro děti. Poslední týden v září pak probíhal 38. ročník filmového festivalu Finále Plzeň, kde Pohádky po babičce získaly prestižní ocenění Zlatý ledňáček za nejlepší celovečerní hraný či animovaný film.

Síla vyprávění

Hlavní myšlenkou filmu je poukázat na sílu lidského vyprávění, které by se nemělo vytrácet. Po přečtení děje se může zdát, že půjde o příliš dojemný a smutný film, ale opak je pravdou. Jedná se o film, který propojuje dětský svět a fantazii s nevyhnutelným tématem ztráty, které je ale zpracováno citlivě a nenásilně – ukazuje, že ačkoliv je smutné, je součástí reality, kterou je třeba přijmout. Film nabízí zároveň zábavné momenty, které si oblíbí děti i dospělí, a jeho poselství rezonuje u diváků všech věkových kategorií.

“Hrdinkou tohoto filmu je odvaha všech tvůrců pustit se do příběhů, které nepatří k mainstreamovým tématům. Do příběhů, které se nebojí otevírat téma ztráty blízkých osob a ukazovat cesty, jak se s tím vyrovnat. Nebát se říct, že smrt je součást života – když něco končí, také něco začíná.” — režisér David Súkup

S nádhernou animací, a myšlenkou, která je pro každou lidskou bytost velmi důležitá, můžeme být pyšní, že takový filmový skvost vznikl právě u nás. Během sledování filmu člověk cítí až jemnou nostalgii – dětská léta a babiččino vyprávění se stávají téměř hmatatelnými. Doporučuji tento film shlédnout v kinech od 6. listopadu 2025 – napříč věkem, opravdu každému..

Foto: Maurfilm

Kultovní pohádka Zlatovláska se dočkala nové verze. Scénář k filmu napsala Lucie Konášová, která v minulosti pracovala např. na scénáři k pohádce Anděl Páně. Adaptaci pohádky připravoval už před lety režisér Václav Vorlíček. Režisér seriálu Arabela či Tři oříšků pro Popelku ovšem v roce 2019 zemřel, takže se režie nakonec chopil Jan Těšitel. Na filmu se podílelo producentské trio Viktor, Boris a Igor Krištofovi ze společnosti Three Brothers. V hlavních rolích se představí Tomáš Weber, Jasmína Houf a Marek Lambora. A vrací se také Petr Štěpánek, tentokrát v roli krále, otce Zlatovlásky. Dále si ve filmu zahráli Ján Jackuliak či Marián Mitaš.

Královský panoš Jiřík ochutná sousto z magického hada a porozumí řeči zvířat. Proviní se tím však proti příkazu svého krále, a tak jej čeká buď trest smrti, nebo nejistá a nebezpečná cesta za Zlatovláskou, princeznou z tajemné říše uprostřed moře. Vydá se proto na cestu v doprovodu Štěpána, se kterým vyrůstal od dětství, a malého psíka Štístka, jemuž Jiřík zachránil život. Jiříka čeká po cestě celá řada dobrodružství i překvapení. Netuší, že Štěpánem cloumá závist a není to tak upřímný kamarád, jakým se zdál být. Naštěstí má Jiřík statečné spojence, zvířátka, kterým pomohl.

Stejný cíl, jiná cesta 

I když jsou si tvůrci jistí, že diváci a divačky budou srovnávat původní a současnou verzi pohádky, nebojí se, že by o ni nebyl zájem. „Srovnávat různé verze čehokoliv je asi úplně normální, lidé jsou hodně kritičtí, když jde o novinku. Ale tyhle verze jsou úplně odlišné. My jako čeští diváci máme hodně zafixovanou poetiku pohádek, jsou hodně specifické. A teď přijdeme s verzí bez loutek, které byly typické pro tu dobu, budou tam i nějaké efekty… To se třeba lidem nemusí líbit. Ale i Popelky vzniklo několik verzí a lidé si vybrali,“ řekla představitelka Zlatovlásky Jasmína Houf, kterou s pohádkou pojí mnohem víc. „Původní verzi jsem viděla stokrát, tisíckrát, je to taková moje srdcová záležitost, jelikož můj dědeček byl výtvarníkem Zlatovlásky z roku 1973. A já jsem tak měla z první ruky i spoustu zákulisních příběhů,“ dodala herečka. 

Tvůrci daleko více ctí Erbenův příběh a zároveň ho adaptují tak, aby byl atraktivní pro publikum v 21. století. „Když klasickou pohádku o Zlatovlásce adaptovala do podoby filmového scénáře Lucie Konášová, rozhodla se kreativně příběh obohatit o několik nových postav a motivů. Hrdina Jiřík tak na svou cestu za hledáním zlatovlasé princezny získal nejen kamaráda Štěpána, ale také zvířecího souputníka, psa Štístka. Dynamika této trojice pak prochází celým příběhem, a to samozřejmě dává pohádce novou energii,“ uvedl Jan Těšitel. „Naší ambicí bylo natočit pohádku pro kina, pro velké plátno. Pohádku, která bude pro diváky skutečnou podívanou po obrazové i zvukové stránce. A v tomto se s klasickou pohádkou, která byla určena pro televizní obrazovky, nelze příliš srovnávat.“ 

Příjemná pohádková podívaná 

Osobně můžu jedině potvrdit, že se jedná o záživnou podívanou, která se od pět dekád starého filmu liší. A to v dobrém. Ne, že bych neměla původní verzi ráda, ale nová adaptace mi přijde o dost svěžejší, přirozenější, citem nabitá a divácky atraktivnější, nejen díky větší akci a výpravě, ale samozřejmě také díky Štístkovi, který děj oživuje a dodává pohádce hravý a roztomilý prvek, který ocení nejen děti. Film je vhodný opravdu pro celou rodinu, a to i na základě dosavadních reakcí potvrdili samotní tvůrci, kteří dorazili na setkání u příležitosti novinářské projekce. Výsledek je sympatický a povedený a pokud si správně vybavuji, v posledních letech mě, až na Princeznu ztracenou v čase (případně animovanou verzi Pyšné princezny), žádná česká pohádka tak nenadchla.

Tento film je o dost vizuálnější než původní pohádka. Velká část vizuální stránky byla vytvořena v QQ Studiu Ostrava. Až asi na dva  efekty, které mé oko lehce nemile upoutaly (jeden hned v úvodu filmu), hodnotím práci na digitální podobě filmu celkem zdařile a i přes množství trikových záběrů (film jich obsahuje přes 620) na mě nepůsobí přeplácaně. Třeba ozářené zlatavé vlasy titulní hrdinky působí přirozeně.

Společně s herci se v průběhu děje podíváte na hrad Sovinec, do Jeseníků, na zámek Lednice, Slovensko i na Sicílii. „Nejtěžší pro mě bylo právě natáčení na Sicílii, kdy jsem měl pod sicilským sluncem, v pětatřiceti stupních, čtyři vrstvy oblečení a při scéně na lodi jsem dostal mořskou nemoc,“ prozradil Tomáš Weber, který ztvárnil Jiříka a dříve jednoho ze studentů ve filmu Vlny.

Porozumění zvířatům i světu

Jiřík je kluk se smyslem (až nereálně velkým) pro čest, morálku, lásku. Je statečný a tvrdohlavý. „Často se mě ptají, jestli mi Petr Štěpánek dával nějaké rady, jak Jiříka hrát, ale on mi řekl opravdu jenom: Chlapče, tohle je úplně jiný film, než jaký jsme točili tenkrát, na to, jak Jiříka hrát, si musíš přijít sám. To, abych se oprostil od té staré verze a postavu si vytvořil po svém, byla vlastně ta nejlepší (ne)rada.“ Poté, co si vyzkoušel takovou čistě kladnou postavu, herec prozradil, že v následujícím snímku High School Heist režiséra Jana Haluzy, který bude k vidění na jaře, si zahraje negativní roli. 

Nejen, že jako Jiřík v pohádce porozuměl řeči zvířat, ale k vzájemnému dialogu s obsazenými zvířaty se snažil spolu s dalšími herci dojít i Tomáš. Stejně jako jeho postava došel k většímu porozumění a empatii k zvířatům i se světu jako takovému (i když Jiřík může na někoho působit až moc naivně a neposkvrněně a docela by mě zajímalo, jak by s takovým nastavením pochodil v reálném světě – ale rozumím, přece jen jde o pohádku). Práce se zvířaty byla náročná a natáčení, které trvalo 35 dní, přirozeně o něco prodloužila. „Točit se zvířaty je vlastně pro herce dar, nutí ho to být neustále živý a reagovat. Kůň se rozmyslí, že jde jinam, než chcete, pes si vymyslí, že někam odběhne, a člověk na to musí neustále reagovat,“ popsal Weber. „Borego (který si zahrál Štístka), všechny totálně předčil svojí energií, práce s ním nebyla zadarmo, ale o to víc byla živá.“ 

„Prodal jste mě, otče, za dvě lahvičky vody“

Princezna Zlatovláska, která je zaslíbená mocnému císaři, poté, co pozná Jiříka, zjišťuje, že i její cesta může být jiná, než jak ji nalinkoval její otec. Nenechá se koupit za cenný dar. Následuje své srdce a je schopná se rozhodovat sama za sebe. 

Jak jsem již zmínila výše, ve filmu se objevuje i nová postava Štěpána, který doprovází Jiříka na cestě za Zlatovláskou. Ztvárnil ji Marek Lambora. Jak uvedl sám herec, není to černobílá role, protože v průběhu děje se ukáže, že je Štěpán tak trochu „parchantík“. „To je pro herce vždycky zajímavá výzva. Musel jsem si oprášit jízdu na koni, taky tam máme velkou bojovou scénu, takže i šerm.“

Atraktivní a poučná

Zlatovláska působí jako ideální mix staré poctivé české pohádky, která se zároveň nebojí být tak trochu moderní. Jde o rodinný film nabitý akcí, humorem, cestováním, zvířátky, zradou, láskou… Předává různá poselství, mluví o závazku a schopnosti dodržet slovo. V tomto filmu se nezpívá (a to ničemu rozhodně nevadí), ale jednu scénu dokresluje variace oblíbené písně z původní pohádky. 

Foto: Bioscop, Jiří Jevický 

Snímek Pyšná princezna z roku 1952 v hlavních rolích s Alenou Vránovou a Vladimírem Rážem je dosud nejnavštěvovanějším českým filmem, který v kinech podle Unie filmových distributorů vidělo přes 8,2 milionu lidí. Režiséři Radek Beran a David Lisý vytvořili výpravnou pohádku, která vzdává české klasice o princezně Krasomile a králi Miroslavovi.hold, dává jí všechny barvy a zároveň obohacuje o nové postavy a moderní techniky vyprávění. „Je to nové převyprávění více než šedesát let starého hraného filmu animovanými postavami s použitím nejmodernějších technologií. Setkání látky, kterou všichni známe z dětství a je součástí našich vzpomínek, se současnou moderní animací bylo velkou výzvou. Zároveň jsme s radostí použili některé ikonické momenty původního filmu. Například jízdu na kládě, zpívajícího ševce na hranici království, nebo scénu Našli moji rádcové,“ řekl Radek Beran. 

Film osloví mladé i starší publikum. Dospělí zavzpomínají na ikonické momenty, děti si užijí hezký příběh, akční scény a nové přírůstky ve formě zvířecích mazlíčků – Krasomilina hodného pejska Bijou a zákeřné lasice Slídila patřící chamtivému rádci Maximovi. Ti do pohádky vnášejí novou jiskru, komediální prvky i napětí. Tvůrci měli původně vymyšlené zvíře i pro krále Miroslava, ale navrhovaného sokola nakonec nezařadili vzhledem k rozpočtu a střihům. 

Pohádka vznikla v českém animačním studiu PFX, které je spolu se společností LUMINAR Film jejím producentem. Animace čerpá z krásy české krajiny, která sloužila jako hlavní vizuální inspirace. „Chtěli jsme, aby byla Pyšná princezna znovu odkazem na naši krajinu a kulturu. Hodně mě to pohladilo po duši. Chtěl jsem to znovu zviditelnit, ale také svým způsobem vyvézt z naší krajiny, protože je naším cílem dostat film i do zahraničí. Inspirovali jsme se českými zámky, skanzeny a samozřejmě i předchozím filmem,“ přiblížil art director Jan Koníček. Svou kreslenou podobu tak dostala třeba i národní přírodní památka Panská skála u Kamenického Šenova. Hlavní výtvarník dal novinářům po projekci nahlédnout do zákulisí tvorby vizuální podoby filmu. Šlo o náročný a nákladný proces, kdy sami tvůrci zmínili, že i jedna dodatečná animovaná slina od koně by mohla produkci vyjít na dalších 200 tisíc korun. Render jednoho framu 3D animace trval 4 až 5 hodin, film má těchto framů více než 105 000. 

Příprava pohádky trvala pět let. Od zahájení vývoje do dokončení výroby bylo na film potřeba celkem 141 879 hodin celého týmu. V průběhu výroby na něm pracovalo 45 animátorů a 101 výtvarníků různého zaměření (design, 3D modeling, textury, svícení, efekty, compositing a další). Jádro týmu tvořili Češi, Slováci a Poláci, ale kromě nich se na filmu podíleli i artisté ze Španělska, Francie, Ukrajiny, Indie i z Mexika a Venezuely. V průměru během procesu vznikla vteřina výsledného filmu denně.

„Paní Vránová i pan Ráž ovlivnili design postav, protože jsme chtěli, aby je trochu připomínaly z hlediska barev, kostýmů i výrazově. A když jsme je animovali, tak jsem často vzal scénu z Pyšné princezny, ukázal ji animátorovi, aby vycítil, o čem ta scéna je, a měl to rovnou už krásně zahrané,“ doplnil David Lisý. 

Hudbu k filmu složili Ondřej Brzobohatý a Ondřej Brousek, kteří skloubili původní melodie inspirované Bedřichem Smetanou a známé hudební motivy z původní hrané verze. Ve své tvorbě využili i známou píseň „Rozvíjej se poupátko“ skladatele Dalibora C. Vačkáře. „Měli jsme velkou radost, že se producenti domluvili s dědici práv a my jsme tuhle legendární píseň mohli použít. Variovali jsme ji v různých scénách kdykoliv to šlo. Vyznění té melodie působí husí kůži a nádherně podtrhuje celý dojem z toho filmu,“ přiblížil Ondřej Brzobohatý, ze kterého na tiskové konferenci sálala nefalšovaná radost a vděčnost. „Jsem přestárlý romantik, takže jsem se věnoval milostným motivům. Ondra je velmi schopný v rámci dramatických scén a motivů, takže třeba rádcovskou píseň dělal on, milostné písně jsou moje. Shodli jsme se, že jsme na žádném předchozím filmu, na kterém jsme se podíleli, nezažili tak intenzivní práci. O to krásnější byla. Měli jsme radost, že jsme mohli využít velký symfonický orchestr, jako do dnešní doby snad všechny světové animáky. Je to to, co jsme vždy chtěli dělat.“

Postavu Miroslava, krále Slunečního království, namluvil a nazpíval Marek Lambora, který byl podle tvůrců jednoznačnou volbou, a princezně Krasomile propůjčila hlas Anna Fialová (která mimochodem neměla žádné předchozí dabingové zkušenosti). Rádce Maxima se ujal Aleš Procházka a krále Půlnočního království Petr Pospíchal. Hudebníci prozradili, že největší výzvou pro ně byla melodie ikonické „zpívající“ květiny. 

Film, který vstupuje do kin 7. listopadu, nemá vše, co známá klasika – např. poselství o dobrém pocitu z poctivě odvedené práce – ale na druhou stranu přináší moderní verzi světového formátu, která je dnešnímu (nejen malému) divákovi určitě bližší. Umě zpracovaná pohádka, částečně připomínající dílo ze studia Disney, působí dojmem, že se na ní čas podepíše lépe než na jiných a s odstupem času vyloženě neslavných 3D animovaných českých pokusech. Doporučujeme zkouknout. Třeba vám, stejně jako nám, zlepší den. 

Zdroj: CinemArt