Každý módní kousek Vanami vzniká v malých sériích v Praze a Dánsku, s důrazem na udržitelnost a osobitý výraz. Pro Kláru není móda jen o vzhledu – je to způsob, jak vyprávět příběhy.

Kláro, co vás k módě přivedlo?

Od mala jsem žila oblečením a moje babička se mnou trávila čas u šicího stroje už od útlého dětství. Nicméně pokud jde o to, kdy jsem se rozhodla, že budu návrhářka, bylo mi devět let. Moji rodiče jsou oba muzikanti, a tak jsem často trávila večery v péči paní na hlídání – v tomto případě studentky oděvního návrhářství s kterou jsem se učila navrhovat, malovat, chodit pro látky a snít o tom, že jednou budu chodit na stejnou školu jako ona. O pár let později jsem si vydupala, že místo na gymnázium půjdu na Střední průmyslovou školu oděvní v Holešovicích.

Momentálně studujete v Dánsku – jak zvládáte propojit práci doma a v zahraničí?

Studium v Dánsku jsem si přála, protože skandinávský styl je pro mně velmi inspirativní a tak jsem už od začátku měla v hlavě plán, že se během studia pokusím do Dánska expandovat. Veškeré produkty šiju sama a tak jsem celou svou dílnu rozdělila mezi Prahou a Herning.  Z počátku jsem posílala balíky do obchodu Shop up Stories na Vinohradech, teď když mám vlastní obchod létám do Prahy každý měsíc, abych doplnila zboží a zorganizovala každoměsíční pop-up. V mezičase mi v Praze pomáhá moje manažerka Poli a můj manžel, bez nich by to nebylo vůbec možné.

Od mala jsem kromě módy věnovala hodně času vzdělávání se o politice, právech, spravedlnosti, feminismu… chtěla jsem vždy, aby moje práce měla přesah a dlouho jsem bojovala s tím, že móda je prvoplánová a povrchní. Během let jsem si našla svůj způsob jak se skrz módu k důležitým tématům vyjádřit. 

Jakým způsobem lze vyprávět příběhy pomocí módy?

Chtěla bych zvyšovat povědomí a edukovat lidi i mimo mola přehlídek, kde mám možnost pomocí extravagantnějších prvků se lépe a jasněji vyjádřit. Nově bude každý můj model obsahovat dokonce QR kód, který zákazníka odkáže na konkrétní inspiraci. Momentálně pracuji na své bakalářské práci, v prosinci mám totiž promoce. Věnuji se Matylda efektu, který zkoumá nedostatečné uznání žen, které nejen ve vědě objevily a dokázaly velké věci. Byly to však ženy, které za svou práci byly vinou mužů přehlíženy…

V čem spatřujete největší kouzlo svých kousků?

V tom, že jsou jedinečné a ulevují naší planetě. Miluju celý ten proces, ale jestli mám pro něco slabost jsou to právě materiály – většinou jsou to ony, kdo odstartují můj tvůrčí proces. Kromě látek se také věnuji výrobě a designu pletenin, úpravám textilu, jako je tisk, nebo výšivka a vzdělávám se v nových technologiích, které mohou vést k vývoji nových pokročilých materiálů.

Inspiruje vaši značku skandinávská móda? 

Ano velmi. Kodaň je moje oblíbené módní město. Měli bychom se inspirovat udržitelností a tím, jak jsou v tomto ohledu Dánové tvrdě nekompromisní. 

U nás se často setkáváme s názorem, že být udržitelný je extrémně omezující a je zbytečné se tak radikálně omezovat. V Dánsku se naopak setkávám s tím, že používat deadstock materiály a tvořit lokálně kapsulové kolekce není ani zdaleka dostačující a tak se i já snažím pořád rozvíjet a posouvat.

Vanami je odvozené od Variabilní na míru, tento název jsem vymyslela před čtyřmi lety, když jsem tento tehdy ještě školní projekt zakládala.

Oblečení šijete vlastnoručně – jak dlouho trvá ušít jeden kousek a na co se při šití nejvíce zaměřujete?

Záleží na konkrétním produktu, moje dva bestsellery Bog jacket (který má jen dva švy) a rostoucí kalhoty trvají přibližně 3 hodiny od začátku do konce čistého šití. Snažím se navrhovat produkty, které se postavě snadno přizpůsobí. Například moje zvětšovací kalhoty sedí obrovskému množství postav. Zaměřuji se hlavně na materiál a na to, aby vše do posledního detailu dávalo smysl bez kompromisů. Vybírám kvalitní látky a galanterii a preferuji samozřejmě odolnost a dobré zpracování.

Preferujete pohodlnost i eleganci zároveň?

Preferuji pohodlnost a variabilitu, to že se kousek dá nosit na obrovské množství událostí a stačí změnit jen drobnost. Elegance se k tomu pojí, ale řekla bych, že je to celkově spíš odlehčené a více romantické, než elegantní.

Jaký dojem chcete svou značkou v zákaznících zanechat?

Chci jim dodávat odvahu být sami sebou a nemlčet. Přála bych si, aby moje produkty měly opravdu dopad na rozvíření debaty o důležitých tématech, jako jsou lidská práva, feminismus, svoboda a demokracie…A cokoliv dalšího co se mne osobně v následujících letech dotkne.

Nedávno jste otevřela butik v pražských Vinohradech. Kde všude jsou vaše originální kousky k dostání?

Ano to je pravda a pořád tomu moc nemohu uvěřit, je to pro mě velmi důležitý a velký krok. Aktuálně jsou produkty k dostání tam a na eshopu. V Prosinci budu mít celý měsíc vystavené produkty také v Regensburgu v Německu.

Klára Kozderková plánuje českou značku Vanami v budoucnu plnohodnotně rozšířit do Dánska a Francie. Že její značka směřuje na světovou scénu, dokládá i účast na veletrhu pro malé značky v Cannes, který ji čeká již příští rok v květnu.

Zdroje: 1 2

Začínala jako ryzí grafička čárovými lepty, suchou jehlou a mezzotintou. V průběhu let však cítila větší potřebu svobody vyjádření a začala se tak více věnovat kresbě a tušové malbě. Držitelku řady ocenění a absolventku Akademie výtvarných umění v Praze jsme se ptali na to, co chce svým uměním lidem ukázat a z jakých okamžiků vychází její tvorba.

Lenko, jak byste popsala svůj výtvarný styl a co pro vás znamená „osobní příběh“ v každém vašem díle?

Zjišťuji, že je pro mě podstatnější kreslířská část mé tvorby, jelikož i základ k mým grafikám byla vždy kresba. Intenzivním kreslením se člověk dostane blíže k sobě samému, pochopí sám sebe a celkový styl se rozvíjí přirozeně bez jakéhokoliv tlaku vytvářet nějaký zajímavý „styl“. Má to vyplynout přirozeně, kdy se do kresby prolne to, kým člověk skutečně je. Příběh je pro mě důležitý. V Artiu se na obrazech objevují skrytá zvířata ve smyšleném interiéru lesa. Do větších formátů se může člověk ponořit a objevovat daleko víc, jakoby ho pohltil příběh obrazu. Jsou to mé vzpomínky na různá setkání. Ke stádu srnek se mi v průběhu let dařilo přibližovat čím dál více, aniž bych se musela schovávat. Jakoby rozpoznaly můj emoční stav a zjistili, že se nemají čeho bát. Zažívala jsem v těch chvílích pocity, jako bych se stala součástí jejich stáda a cítila v nich i kus sebe. Právě proto výstava nese název: „Potkala jsem sebe v lese.“

Jaké výzvy jste musela překonat na své umělecké cestě?

Bylo jich opravdu spoustu a každá z nich mi dala zkušenost do života. Všechny nebyly příjemné, ale jak říkám, je to zkušenost, jak tady na tom světě „být“ a plnit si své sny. Být především se sebou a důvěřovat své cestě, tomu, co člověka skutečně baví, aniž by se nechal ovlivňovat cizí představou o světě. To mi přijde důležité. I z hlediska škol je potřeba, aby si student ke konci studia ujasnil, kudy chce sám jít a ne, kudy mu říkají ostatní, že by měl jít. Já jsem měla štěstí na vysoké škole, že mě vedl prof. Lindovský, který podporoval individualitu každého z nás a nikomu nenutil, co se líbí jen jemu jako absolutní pravdu. Vždy tam byl prostor pro diskusi, skrze kterou člověk sám přišel na to kudy chce skutečně jít. Učení je také dar, který nemá každý.

Existuje nějaká technika, která vás vždy fascinovala?

Dlouhou dobu mě fascinuje technika tuše, se kterou se dají vytvořit různé nádechy světel, struktur a detailů. Dá se použít v široké škále možností, a to mě fascinuje. Fascinovaly mě dlouhou dobu i přírodní struktury, různé mikroskopické detaily a pomocí struktur je rozzrnit tak, že vzniká spíše abstraktní forma plná těchto struktur. Časem jsem ale měla potřebu tyto struktury rozmlžit a hrát si více s akvarelovou plochou a různou nuancí světel. Tím vznikly víc snové vize mých obrazů, které dále rozvíjím.

Přijímáte ráda výzvy?

Pokud máte na mysli třeba celodenní výšlap na vysokou horu, tak ano. Dalo by se to možná i přirovnat i k této současné výstavě v Artiu, která pro mě byla opravdu výzvou, jakým způsobem tento prostor pojmout. Chtěla jsem vytvořit obrazy, do kterých se člověk může nořit a ve kterých může objevovat další svět, něco ukrytého…

Jde vaše umění od srdce?

Mé umění proudí z citu, takže ano jde přímo od srdce. Cit je základním pramenem mé tvorby a myslím, že je to z obrazů znát. Svůj vztah k lesu vnímám jako něco, bez čeho bych nedokázala žít – jako důležitý orgán, kvůli kterému by tělo přestalo fungovat. Les vnímám jako část sebe samé. A umění je podle mě projevem ducha. Má být nekontrolovatelné a vždy osobní.

Absolvovala studia na Akademii výtvarných umění v Praze. V letech 2022, 2023 a 2024 byla nominována na cenu Vladimíra Boudníka. V roce 2023 získala cenu za grafiku na mezinárodní výstavě Mini print v Cadaqués a cenu za grafiku na výstavě Alma grafika v Oviedu.

Co vás momentálně inspiruje a jaká témata vás baví nejvíc?

Momentálně se snažím více do hloubky zpracovat témata svých snů, které si dlouhou dobu zapisuji. V našich snech se probouzí ta část mozku, která v bdělém stavu spí.

Kde čerpáte inspiraci?

Při procházkách v lese s různými setkáními se zvířaty, pozorováním měnícího se světla v krajině, mlhy, a z mých snů. Místo na mě musí působit citem, vyvolávat ve mně emoce, které se pak snažím číst a rozklíčovat. Hraji si s momenty, které na mě působí. V posledních obrazech se mi projevila vzpomínka na noční stromy ozářené úplňkem. Jeho světlo vyvolává až mystickou atmosféru a člověk jakoby se ocitl v úplně jiné krajině. Jakoby na chvíli prožíval sen ve snu. V lese archaického posvátna, který vypráví o pocitech spjatosti s přírodou a časem.

Čím chcete lidi inspirovat?

Chci, aby vnímali, že existuje i něco více než je realita, kterou vidíme. Aby vnímali, že se dá od světa dozvědět i něco nadsmyslového, co je ukryto v každém z nás. Co se skrývá v podprahové mysli. A aby nikdy nepřestali snít…

Jak vnímáte roli obrazu v době, kdy je obraz často jen nástrojem pro sociální sítě?

U mých obrazů fungují jejich reprodukce jinak. Na reprodukci nejde vidět tolik ukrytých detailů a lidé jsou většinou sami překvapeni, když vidí mé dílo naživo hrou struktur, která na obrazech je. Na menších fotografiích mohou mé obrazy působit jako černobílá fotografie a při reálném obrazu člověk zjistí, že to tak úplně není. Najednou objeví tu snovost ukrytou v obrazech a zjistí, že kresby vlastně nejsou vůbec realistické, ale plné rozzrněných struktur, které jen vytvářejí úplně nový prostor. Tím jsou většinou lidé překvapeni. Je nesmírně důležité, aby lidé vnímali reprodukce na sociálních sítích jen jako pozvánku a aby opravdu galerii navštívili. Přímé setkání s uměním je vždy jiné – více emočně působí na diváka. Já jsem třeba nikdy obraz hned po dokončení nedávala na sociální sítě. Chci, aby lidé byli na mých výstavách překvapeni novými obrazy.

Jak se vyrovnáváte jako umělkyně s výzvami dnešního digitálního světa ?

Já jsem povahou spíše člověk, který sociální sítě nepoužívá každý den. Snažím se žít hlavně ten reálný život. Jsem denně v lesích a poté tvořím. Ten čas na tvorbu si užívám v odříznutí od digitálního světa. Na sociální sítě přidávám práce jen v době, kdy cítím, že je ten čas. Většinou je to pozvání na probíhající výstavu – fotka expozice anebo je to moment, který jsem spatřila v krajině a chci se o něj podělit, protože je zase součástí mých psaných deníků.

Jak se cítíte, když se vaše obrazy stanou součástí veřejného diskurzu a každý si ji vykládá po svém? Je to tak správně?

Myslím si, že v naprosto každém obraze může člověk nalézt kus sebe samého. Obraz ho může zneklidnit a vyvolat celkové napětí, i když to je třeba jen klidná snová vize. Každý z nás si všude zrcadlí sám sebe a já mám ráda dát svobodu divákovi, aby poznával a hledal věci skryté ve vědomí.

Na co se mohou obdivovatelé vašeho umění těšit?

Na cyklus nových obrazů snových vizí, který bude vycházet z dosavadních obrazů, ale bude trochu jiný. Nikdy dopředu nepopisuji, jak budou nové obrazy vypadat. Nechte se překvapit! 🙂

Inspirují vás také zahraniční díla, nebo spíš procítěné chvilky vašeho života?

 Určitě neopomenu grafickou tvorbu Gustava Dorého a jeho neuvěřitelnou práci se hrou struktur a světel. Měl naprosto jedinečný talent a cit pro kresbu. Mám ráda ale i minimalisty – důležitá je pro mě například Agnes Martin a její psané slovo – deníky plné hlubokých myšlenek.

Potom jsou to samozřejmě ty různé procítěné momenty, které sama prožívám. Kdy například v lese potkám bílou laň. Nejkrásnější setkání se zvířaty jsou ta náhodná.

„Jdu tišinou lesa Posázaví, brzy se má stmívat. Přemýšlím nad tím, jestli stihnu jít pro dřevo na topení ještě za světla a rozhodnu se jít raději dříve domů. Otočím se a vidím bílé stvoření pár metrů před sebou. Je to laň. Stojím na místě úplně paralyzovaná šokem spojeným s radostí. Kouká na mě, ale úplně jiným způsobem. Jakoby mě beze strachu zkoumala a četla mi myšlenky. Po chvíli jen otočí hlavu a v poklidu odchází.  A to jsou právě ty prožitky, které mě inspirují.“

Lenka Falušiová vystavuje od roku 2013 a absolvovala již přes 70 výstav. Dříve spolupracovala se sdružením českých grafiků Hollar. Pravidelně se účastní festivalu Grafika roku, kde v roce 2015 vyhrála hlavní cenu ve studentské kategorii. Opakovaně prezentuje díla na výstavách v galerii Klatovy-Klenová, kde je zastoupena i ve sbírce. Další její díla najdeme např. ve sbírkách Galerii Středočeského kraje, Městské knihovny v Praze, Východočeské galerie v Pardubicích a těch soukromých z České republiky, Slovenska, Švýcarska a Španělska.

Kam směřují vaše umělecké cíle?

To je docela těžká otázka, protože každá tvorba má svůj vývoj a já vím jen pár kroku dopředu, kudy bych se chtěla vydat. Teď to bude již zmíněná tématika snů. Mám pár vysněných galerií, jedna se mi už ozvala se spoluprací. Určitě se budu dále hlásit na světové bienále grafiky, skrze které jsem poznala, že světová grafika funguje úplně jiným způsobem než ta česká.

Kde může veřejnosti vidět vaše díla?

Momentálně na výstavě v Artiu v Praze do konce února. Poté mě čeká během května výstava v galerii Krystal v Havířově a tou dobou se také se připravuje jeden projekt pro Valdštejnskou jízdárnu. Během léta bude také začínat světové bienále grafiky BIECTR 14 v Kanadě, kde se opět dostalo 6 mých grafických listů.

Výstavu Lenky Falušiové s názvem Potkala jsem sebe v lese můžete navštívit v Praze (Artium by KKCG) do 28. února.

Zdroje: 1 2

Foto: Barbora Heřmanová

Projeďte se po Vltavě

Kam jinam v létě než k vodě? Zkuste si proto půjčit šlapadlo na Vltavě a prozkoumejte krásy historického centra Prahy z trochu jiného úhlu. Pokud cestujete s partnerem či partnerkou, rozhodně zvažte večerní projížďku v lodičce – romantika zaručena!

Procházka Grébovkou

Projděte se jedním z nejhezčích parků v Praze v Havlíčkových sadech na Vinohradech. Ano, řeč je o parku Grébovka, který je inspirovaný italskou renesancí a nabízí úžasný výhled na Prahu. Kromě toho v Grébovce naleznete fontánu s vodní kaskádou, umělou jeskyni grotta nebo dokonce vinici.

Zajděte na Vyšehrad

Vycházka na jedno z nejposvátnějších míst v Praze a s minimem turistů. Co víc si přát? Snad už jen krásný výhled, o který na Vyšehradě není nouze. A nezapomeňte si poslechnout zvonkohru!

Kafíčko v Coffee Truck

Další na řadě je tip na oblíbené místo, kde si v příjemném a klidném prostředí budete moci vychutnat odpolední kávu. Řeč je o Botanica Coffee Truck v pražských Vršovicích, což je podnik, který vznikl během pandemie. Zdejší atmosféra vás zcela pohltí a kvůli značnému množství květin si budete připadat jako v malé džungli.

Na skok do Asie

Ano, i v Praze můžete okusit pravou chuť Asie. Stačí si udělat netradiční výlet do tržnice Sapa, kde v místních bistrech a restauracích máte možnost ochutnat výborné jídlo a nasát jedinečnou atmosféru. Krom toho si odtud můžete odnést spoustu asijských surovin, které jinde neseženete a můžete si z nich zkusit uvařit úžasné menu přímo u vás doma. Už jste někdy zkoušeli domácí Pad Thai?

Vzhůru za mořskými živočichy

Nemusíte jezdit k moři proto, abyste viděli živočichy, kteří tam žijí. Stačí si udělat fascinující výlet do Světa Medúz v obchodním centru Arkády na Pankráci. Naleznete zde více než deset tisíc druhů medúz všech různých tvarů a velikostí. Podobně rozmanitá podívaná vás čeká i v Mořském světě na pražském Výstavišti, kde v mnoha akváriích žije nespočet sladkovodních i mořských živočichů a to i z daleké Jižní Ameriky.

Co takhle piknik?

Ve velkém horku se nikomu nechce chodit po rozpáleném městě a tlačit se v davu lidí na Karlově mostě nebo na Staroměstském náměstí. Tak co takhle si místo obcházení klasických turistických atrakcí rozložit deku ve stínu stromů nějakého parku a osvěžit se dobrým jídlem a pitím? Pokud se vám nechce nic připravovat, skočte si do nějaké kavárny poblíž pro dortík nebo ledovou kávu!

Navštivte letní kino

Den můžete zakončit pod širým nebem v letním kině. V Praze jich naleznete hned několik. Vyrazit můžete do letního kina Regina nebo na Karlín. Film i s krásným výhledem zhlédnete na střeše Veletržního paláce. Doporučujeme všemi deseti!

Zdroj: Pexels

Jestli máte rádi filmy, nebo se o ně alespoň zajímáte, musí vám být jasné, že takový film nenatočíte v rámci pár hodin ani dnů. Přesně takovou challenge na sebe však přišijí všichni účastníci už zmiňované soutěže. Jak už jste z názvu soutěže asi pochopili, jedná se o natočení krátkého filmu za pouhých 48 hodin! Aby to nebylo tak jednoduché, každý tým si vylosuje žánr, ve kterém musí film natočit. Lídr týmu si vylosuje papírek, na kterém jsou žánry dva. Může si vybrat jeden z nic nebo zkombinovat oba najednou. Důležité je, aby film splňoval kritéria, které žánr obnáší. Organizátoři filmu však vymysleli i vlastní žánry, které jsou vytvořeny přímo pro soutěž! Jedná se například o žánr „Film de Femme“. Jedná se o žánr, ve kterém musí hrát jednu z hlavních rolí žena. Dalším zvláštním žánrem je takzvaný „Politics Film“, ve kterém by měli soutěžící zmínit jakýkoliv politický aspekt. Další kuriozitkou je němý film. V tomto případě se alespoň nemusíte bát, že byste nesehnali zvukaře! Samozřejmě, každý tým má svůj vysněný žánr, ke kterému by vymýšlel scénář. Můžeme vás však ujistit, že jen ojediněle si vylosujete to, co právě chcete. A o to víc výzva to pro vás je.

Žánr však není to jediné, co si vylosujete. Organizátoři vždy odhalí zadání, které je pro všechny soutěžící stejné. Jedná se o jméno postavy ve filmu, rekvizitu, která se ve filmu musí objevit a větu, která musí zaznít. To vše se dozvíte v pátek večer. Jakmile je vše známé, začíná výzva a víkend plný nedostatku spánku.

Všechny týmy se rozutečou do svých zázemí. Začíná to nejdůležitější – vymýšlení námětů a scénářů. Můžeme vám zaručit, že váš scénárista ani režisér se v pátek v noci rozhodně nevyspí. Plno nápadů, důležitost zachování jmen, rekvizit, vět. Na to vše je důležité při vymýšlení scénářů myslet. Jakmile je scénář vymyšlený, začíná hon za natáčením. Scénárista musí počítat s tím, že na natočení má tým pouze jeden, maximálně jeden a půl dne. Proto by neměl vymýšlet žádné velké složitosti a měl by se držet co nejméně lokací, aby se vše stihlo tak, jak má. Také musí myslet na to, že film má mít délku 4-7 minut, a proto ho nenapsat zbytečně dlouhý.

Samotné natáčení je ta část, kdy se všichni v týmu skvěle baví, pijí jedno kafe za druhým a jedí pizzu zachodu. Ač se to nezdá, ve většině týmů to tak rozhodně vypadá. To je na tom to skvělé!

Po natočení už je na řadě střih. Ten i společně s exportem filmu musíte stihnout do nedělního večera, protože kolem šesté hodiny už se musíte vracet na místo, kde jste dostali zadání, ale už s hotovým filmem a všemi potřebnými smlouvami. Zdá se vám to nemožné? Věřte, že není!

O týden později už se všichni filmaři sejdou v sále kina a uvidí všechny filmy přímo na velkém plátně. Po zhlédnutí filmů se rozdávají ceny pro vítěze. A nakonec ta hlavní – cena pro nejlepší film soutěže. Její držitel postupuje do světa, kde soutěží i s ostatními zeměmi o držitele ceny v Cannes. V roce 2019 se tuto cenu povedlo získat týmu Popojedem, kteří tak skvěle reprezentovali Českou republiku ve světě! Na jejich film se můžete podívat zde:

Nejkrásnější na celé soutěži je to, že nemusíte být žádný profesionální filmař. Do soutěže se může přihlásit kdokoliv, natáčet na cokoliv a stříhat v čemkoliv. Nikdo nikoho odsuzovat nebude, protože tahle ojedinělá výzva má tak skvělý kolektiv, který dělá opravdu mnoho, že spolu všichni drží a navzájem si snaží pomoci.

Za celou soutěží stojí tým profesionálů v čele s producenty Davidem J. V. Schöblem a Radkou Polákovou Beránkovou.

Pokud byste se soutěže chtěli zúčastnit i vy, máte čas se zaregistrovat do 23.října, ale být vámi, pospíšili bychom si, protože do 13.října máte startovné levnější!

A na závěr pro vás máme pozvánku přímo od naší redaktorky, Pavlíny Lindové, která se letos soutěže bude účastnit po páté:

Jediné, co vám mohu říct je, že všechny ty nervy a stres za to stojí. Ten neuvěřitelný pocit, když stojíte na place a vidíte, jak se vám film tvoří před očima je skvělý. O to více, když ho o týden později vidíte na velkém plátně, společně s filmy ostatních týmů. Je neuvěřitelné sledovat, jak si se zadáním každý poradil dle svého a čekat na to, až uvidíte zadanou rekvizitu a uslyšíte požadovanou větu. Rozhodně všem doporučuji se soutěže zúčastnit a zkusit si, jaké to je, natočit váš vlastní krátký film.

Zdroje: 48hourfilm.com

Sia restaurant

Asijská restaurace, která patří pod řetězec Together. Její zvláštností je jedinečný interiér. Při návštěvě nakouknete do tajů asijských tržišť a rovnou se můžete podívat na to, jak se vaše jídlo připravuje. Restaurace totiž disponuje otevřenou kuchyní, tedy kuchaři vaří přímo před zraky návštěvníků. Mimo sushi si můžete pochutnat i na domácích nudlích, čínských knedlíčkách nebo pekingské kachně. Pro přípravu ryb a masa restaurace používá japonský gril robata.

Nejen, že budete moc ochutnat kousek Asie, ale také si budete moct užít stolování v tomto duchu. Jídlo je servírováno doprostřed stolu, stejně jako v asijské kultuře.

Potraviny, ze kterých se vaří jsou opravdu jedinečné! Exotické přísady jsou dováženy právě ze samotné Asie, suroviny dostupné u nás dováží od ověřených dodavatelů! V nabídce najdete i jedinečné čaje, které musíte ochutnat!

Každé pondělí a čtvrtek můžete ochutnat křupavou husu či pečené sele. Doporučujeme si zajít na jídlo se svými přáteli! Jejich menu najdete na stránkách, své si najde opravdu každý! Také doporučujeme udělat rezervaci, v restauraci je stále narváno.

Adresa podniku: V Celnici 1034/6, Praha 1

Ginza running sushi

Raději trávíte čas na running sushi, kde si můžete dát co chcete? Máme pro vás tip na jedno přímo v nákupním centru. Nenechte se zmást jeho polohou. I přesto, že se nachází v nákupní zóně, sushi mají výborné! Můžete se těšit na všechny možné druhy sushi, od úplně základního až po bohatě nazdobené a syté.

Ginza usiluje o čerstvé ingredience a vysokou kvalitu. Samotný interiér vás naprosto pohltí a dokážete se odprostit od hluku a zmatku nákupních center.

Restaurace nenabízí pouze running sushi, ale můžete si sednout k běžnému stolu a ochutnat jen takové sushi, které máte nejraději.

Restaurace nabízí mnoho jídel asijské kuchyně. Vyberete si z několika druhů polévek, salátů, nudlí, sushi nebo Wok. Oběd či večeři můžete zakonči sladkou tečkou v podobě smaženého banánu s medem, sezamových kuliček nebo Mochi.

Adresa podniku: Atrium Flora, 4. patro, Vinohradská 2828/151, Praha 3

Yam Yam

Asijská restaurace, která mimo jiné nabízí i rozvážku až domů. Pokud se vám tedy zrovna nechce nikam chodit nebo nestíháte uvařit, je tato restaurace skvělou možností! Pokud si jídlo objednáte domů, přijdete však o krásné prostory samotné restaurace.

Nejen, že restaurace nabízí výborné sushi, ale i nápadité poke bowl, které si po jejich ochutnání naprosto zamilujete. Mezi výborné jídlo v jejich menu patří i Bun Bo Nam Bo, jež se skládá z rýžových nudlí, hovězího masa a spoustou zeleniny.

Tato restaurace působí jako řetězec, a tak mají po Praze hned několik poboček- na Vyšehradě, v Dejvicích, Perlové nebo třeba v Karlíně.

Adresa podniku: Stanice metra Vyšehrad, Praha 4 / Mařákova 8, Praha 6- Dejvice / Perlová 365/10, Praha 1 / Urxova 483/5, Karlín

XIHU Říčany

Čínská restaurace nabízí rozsáhlé jídelní menu. Nachází se na krásném místě a restaurace je velmi prostorná. Právě proto se v ní často konají svatební hostiny, večírky či narozeninové oslavy.

Restaurace nabízí polední menu s příznivými cenami. Je proslulá výborným sushi a bohatou nabídkou.

Adresa podniku: Dukelská 2187, Říčany

Zdroj: 1, 2, 3, 4

Výročí třiceti let od sametové revoluce se prolínalo napříč uměleckými instalacemi. Jednou z nich byl tolik diskutovaný tajemný meteorit světoznámé architektky Evy Jiřičné. Tyršův dům jako tabula rasa posloužil ukrajinskému studiu SKILZ, které na něj promítalo 3D videomapping a myšlenku evoluce demokracie právě skrze revoluci. Tématu revoluce se věnovalo i Studio Signal Production ve spolupráci s organizací Post Bellum. Úprk východních Němců do západního Německa skrze audiovizuální instalaci měli možnost návštěvníci zažít v Petřínských sadech.

„Loni jsme poprvé zvolili Karlín, abychom ulevili historickému centru a letos se tato trasa stala nejoblíbenější mezi návštěvníky. Za úspěchem stojí určitě dva skvělé videomappingy na Karlínském a Lyčkově náměstí, robotické instalace v Invalidovně a laserové bludiště, ve které se proměnila Galerie Kooperativy. Letos jsme neměřili návštěvnost festivalu. Chtěli jsme se raději než na čísla zaměřit na kvalitu uměleckých děl v ulicích,“ uvádí Martin Pošta, ředitel Signal Festivalu.

Příští a to již osmý ročník Signal Festivalu, se uskuteční od 15. do 18. října 2020.

Zdroj fotografií: archiv Signal Festival

IT bags jsou trendem, který se opět vrací. Stejně jako většina kusů oblečení i tyto kabelky nosily dříve naše maminky či babičky. Kabelky jsou prostorné, vejde se do nich téměř cokoliv. Specifické jsou svým zvláštním tvarem.

PRADA

Známá značka se předvedla v celé své kráse. Tuto barevnou krásku předvedla v kolekci na jarní dny. Určitě neuděláte chybu, když po ní sáhnete. Proč si ten podzim nerozzářit?

CELINE

Tuto prostornou kabelku by potřebovala snad každá žena. Není žádnou novinkou, že mnoha žen potřebuje na své věci více prostoru než je zdrávo. Do této kabelky se vejde všechno potřebné.

FENDI

Není na škodu si pořídit kabelku, která bude trošku vybočovat z řady. Kabelku, kterou zaujmete každého na ulici a všichni vám ji budou závidět. Tenhle barevný skvost vám pomůže dokonale rozbít nudný outfit.

CHLOÉ

Ani Chloé nezůstala pozadu a podlehla trendu IT bags. Tato značka vsadila na klasiku. Žádnou extravagantnost hledat nemusíte. Za to se hodí ke každému kusu oblečení.

Zdroj: 1

Na festivalu bude ke zhlédnutí 9 českých a 9 zahraničních instalací. Budou umístěny na dvanácti zcela nových lokacích. Návštěvníci proto budou moct zavítat i do Invalidovny či na Ministerstvo dopravy. Samotný ročník nabídne mnoho novinek, například na Smetanově nábřeží uvidíte neuvěřitelnou podívanou doprovozenou laserami. Na dvé si přijdou i děti, pro které je připraven doprovodný program Signal Playground.

Sedmý ročník festivalu přinese díla významných osobností české umělecké scény, mezi které se řadí světově uznávaná architekta Eva Jiřičná se studiem AI – DESIGN. Tajemný světelný objekt umístěný ve Vojanových sadech přiměje návštěvníky k vlastní sebereflexi a možná i proměně a téma revoluce se v něm odráží na mnohem osobnější rovině. Další výraznou zastávkou letošního Signal Festivalu je prezentace globální iniciativy Big Light, která vyzvala umělce česko-argentinského původu Federica Díaze, aby společně s Janem Hladilem, J. M.  Ledgardem, Dmitrij Nikitinem, skupinou Rafani a dalšími pomohli veřejnosti představit její historii.

„Třicet let od sametové revoluce jsme se rozhodli zamyslet nad tím, co vlastně slovo revoluce dnes znamená. Není to pro nás jenom pohled do minulosti. Vnímáme ji jako výhled do budoucna a jako změnu, zdokonalení a radikální proměnu, ať už celku nebo jednotlivce,“ vysvětluje Matěj Vlašánek, vedoucí programu.

Letošní ročník provází hlavní téma, které stejně jako loni poskytlo historické výročí. S tímto tématem souvisí instalace v Petřínských sadech, která se jmenuje Trabi. Deset trabantů připomíná útěk východoněmeckých Němců na podzim 1989. Videomappingy letos najdete na fasádách budov Malé Strany a karlínské trase.

„Samotný Signal Festival od svého počátku prošel také revolucí. Z přehlídky videomappingu a light designu jsme vyrostli v respektovaný festival digitálního umění a kreativní kultury a jednu z největších akcí v České republice, která pravidelně konfrontuje statisíce lidí s uměním ve veřejném prostoru. S každým novým ročníkem představujeme nová místa, postupy a spolupráce. Naším cílem už není jen samotná prezentace instalací, ale hlavně silný umělecký zážitek a představení a podpora současných umělců a společenských témat,“ říká Martin Pošta, ředitel festivalu. 

6 instalací bude už potřetí součástí placené Galerijní zóny Signal Festivalu. Letos zahrnuje Muzeum hudby, kde turecký umělec Memo Akten představí dílo, ve kterém je světlo, obraz i zvuk řízeno stejnými matematickými postupy a algoritmy. Dále Ministerstvo dopravy s instalací od české umělkyně a designérky Kláry Horáčkové a Zrcadlovou kapli Klementina, kterou promění italské studio fuse. Dalšími zastávkami Galerijní zóny je Invalidovna, Main Point Karlin a Vojanovy sady.

Vstupné do všech šesti míst společně se vstupem na 3D videomapping bude letos možné zakoupit jednotně v rámci Signal Passu, který stojí 200 Kč v předprodeji, na místě 300 Kč.

Zdroj fotografií: archiv Signal Festival

Butik navrhl architekt Tarek Shamma a mísí se v něm etnické a orientální vlivy, které si Christian Louboutin velmi oblíbil. Secesní dům odhaluje konstrukci sestavenou z jehlanovitých ornamentů, které inspirovaly alkovny fasády.

Butik, v němž se mísí klasicismus s orientalismem, se otevírá do dámské části plné pestrých barev a poté přechází do pánského prostoru s tlumenou atmosférou, kde se pojí fantazie s mužností. Najdete tam ikonické znaky domu: oblouky, výklenky, podlahu pokrytou červeným kobercem a směsici tkanin a nových materiálů, které jsou tak charakteristické pro kolekce této značky.

Pod působivě vysokým stropem se nachází první salon, vyzdobený výklenky s motivy rubínových a zlatých lastur ručně tkaných firmou Le Manach. Sloupy jsou zdobené keramikou představující bájnou faunu vytvořenou keramikem Jeanem Rogerem v jeho pařížském ateliéru a skříňky s kuriozitami jsou obložené dlaždičkami azulejos z Portugalska, země, jejíž kultura je pro Christiana Louboutina zdrojem nekonečné inspirace.

Také pánský salon ukazuje nádheru francouzského řemeslného umění, a to ve formě tapety umělce – dominotiera Alexandra Poulaillona, která zobrazuje dobrodružství lemurů ve snové vegetaci. Velké závěsy z korálového sametu dodávají místnosti přívětivou atmosféru.

Od lodiček po tenisky, od večerních kabelek po batůžky, nový pražský butik vám ukáže dámskou i pánskou kolekci pro jaro-léto 2019.

O Christianu Louboutinovi
Firma Christian Louboutin byla založena v roce 1991, když Christian otevřel svůj první butik v Paříži. Nejprve se soustředil výhradně na ženy, později jeho firma přinesla kolekce pro muže, z nichž každá byla jednoznačně k poznání na první pohled mezi tisíci jiných díky slavné červené podrážce, která se stala jeho podpisem. V roce 2014 firma přichází s projektem Christian Louboutin Beauté. Se stále oblíbenějšími kolekcemi bot a kompletním sortimentem kabelek a drobné kožené galanterie dnes firma Christian Louboutin provozuje 154 butiků po celém světě.

Největší módní událost v České republice, která odstartuje v termínu 31. srpna až 7. září 2018, představí kolekce módních návrhářů a značek na sezónu jaro/léto 2019. Během několika měsíců odborná komise složená ze zástupců módních a lifestylových magazínů, módního fotografa Benedikta Renče a ředitele MBPFW Lukáše Loskota pečlivě vybrala sestavu návrhářů, kteří odhalí své aktuální kolekce na příští sezónu v rámci čtyř přehlídkových dní, a to od soboty 1. do úterý 4. září 2018.

Zajímává vás, jaké známé značky i nováčci se představí na podzimní edici MBPFW?

Tak pozorně čtěte: Adam Kost, Alter Era, Blažek, Denisa Nová, Dominika Kozáková, CHATTY, Imreczeova, Jan Černý, LAFORMELA, Michael Kovacik, Nehera, Pavel Brejcha, Tereza Vu, Zuzana Kubíčková a kreativní zlínské trio Lukáš Krnáč, Vivien Babicová a Kristýna Coufalová.

Mimo selektivní výběr návrhářů a značek bude představena tvorba studentů Ateliéru designu oděvu a obuvi pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové a zcela nově na přehlídkových molech se objeví tvorba zlínského Ateliéru designu oděvu Univerzity Tomáše Bati. Součástí programu bude přehlídka Martina Kohouta, který se stal vítězem soutěže pro začínající návrháře VAN GRAAF Junior Talent. Výběr domácích návrhářských jmen bude obohacen o zvučné zahraniční hosty, a to přímo studenty prestižní japonské BUNKA Fashion Graduate University a výběr nizozemské autorské tvorby.

[su_slider source=“media: 50178,50179,50175,50177,50181,50180,50176″ limit=“30″ width=“280″ height=“200″ title=“no“ pages=“no“ mousewheel=“no“ autoplay=“0″ speed=“0″]

Fashion Temple se vrací na známé místo

Konání módních přehlídek Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku se vrátí již na známé místo. Fashion Temple oživí jednu z nejvýznamnějších barokních palácových staveb v Praze, kterou je Clam-Gallasův palác na Starém Městě.

„Vracíme se s přehlídkami do historického paláce, ale jeho prostory nyní ukážeme ze zcela jiného úhlu. Odhalíme i zákoutí, která v minulé edici vidět nebyla. Diváci tedy budou mít opět nový zážitek a dostanou se do míst, která běžně nejsou přístupná veřejnosti,“ vysvětluje ředitel pražského týdne módy Lukáš Loskot.

Těšíte se na podzimní edici tak, že se nemůžete už dočkat? Ještě chvíli vyčkejte. Předprodej VIP vstupenek na přehlídkovou část módního týdne bude zahájen v druhé polovině července. Standardní vstupenky se začnou prodávat v srpnu 2018 prostřednictvím portálu GoOut.

Zdroj: archiv MBPFW