Astronautka Sarah se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Perfekcionistka Sarah se snaží v práci podávat stoprocentní a soustředěný výkon, s blížícím se odloučením je to však čím dál složitější. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou.

Co autorku přimělo k tomu natočit film právě s tématikou vesmíru?

„Už jako malou holku mě fascinoval vesmír. Četla jsem si o něm všechno možné a celé to prostředí mě velmi přitahovalo. Začala jsem se potkávat s kouči, kteří trénují astronauty, navštívila jsem výcviková střediska a uvědomila jsem si, kolik práce a let zabere naučit se odpoutat od Země. To ve filmech většinou vidět není. U všech mých filmů mě přitahuje nějaký zvláštní svět a na cestě k němu si uvědomuji, že mě vždy pohání nějaký velmi osobní pocit. Abych tuto osobní stránku odkryla, musím se vydávat do velmi vzdálených světů. V tomto filmu je tou osobní stránkou vztah matky s dcerou, sama mám osmiletou holčičku. Chtěla jsem prozkoumat proces odloučení matky a dcery, který rezonuje s odloučením astronautky od Země.“

Autorka ve filmu ukazuje i na ostatní kosmonautky, které zvládly několik misí a zároveň byly i dobrými matkami. Na konci filmu, u titulků si je můžete prohlédnout a zapamatovat. Největším problémem je, že se o ženách ve vesmíru nemluví. Přesně to chtěla režisérka změnit.

Nejen, že ve filmu je mezinárodní posádka, ale i štáb byl namíchán z několika národností. Najdete v něm Američany, Francouze, Němce, Rusi nebo Kazachy. Režisérka uvádí, že toto mezinárodní přátelství a spolupráce dala filmu nejvíc. A to v podobě porozumění a lidskosti. Co se týče několika národností ve filmu, můžete si všimnout i změny jazyků. Postavy mluví jednu chvíli německy, poté francouzky, za chvíli anglicky a nezapomínají ani na ruštinu. Tato kombinace ve filmu moc dobře funguje.

Osobní doporučení snímku od redaktorky Pavlíny Lindové

Nepřestává mě dojímat, jak skvělý herecký výkon předvedla Eva Green v roli Sary, nehledě na úžasné fyzické výkony. Eva dokázala přenést na diváka lásku, kterou dávala své dceři. Naprosto chápete její emoce, pocity – fandíte každému jejímu kroku. Herečka na vás přenáší neskutečnou energii. Po skončení filmu máte chuť se přihlásit na výcvik do vesmíru a absolvovat všechna cvičení, jako ona – se stejnou bojovností a elánem. Nesmím opomenout ani herecký výkon Zélie Boulant v roli Stelly. Její pocity jsem chápala, soucítila jsem s ní.

Všem těmto faktorům napomohl scénář, který byl výborný. Děj měl několik dějových linek, každá hrála perfektně sama o sobě, ale dohromady tvořily skvělý celek. Dějová linka Stelly, která měla problém ve škole a navíc ji opustila její matka zasáhla snad každého v sále. Samotný příběh matky o její cestě do vesmíru byl tak výstižný, že se mi až zatajoval dech.

Nechtěla jsem, aby film skončil, přála jsem si ještě pár minut navíc,abych mohla sledovat ty neuvěřitelné záběry a lokace. Za sebe vám můžu film jen a jen doporučit. Pokud hledáte něco, u čeho si popláčete, zasmějete se a zároveň budete zvědavý, mohu jen a jen doporučit.

Zdroj fotografií: Aerofilms